Eva Urbanová zahájila desátý ročník Lípy Musicy

S nemalým diváckým zájmem se setkaly úvodní koncerty jubilejního desátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Dvojnásob toto rčení platí o zahajovacím koncertu, během kterého Evě Urbanové aplaudoval téměř do posledního místa zaplněný Kulturní dům Crystal v České Lípě.

Její páteční koncert byl zážitkem jak pro znalce opery tak pro operní laiky. Postava Evy Urbanové totiž dokáže překlenout zdánlivou propast mezi operní hudbou a ostatními styly a spolehlivě dokáže nadchnout každého. Recenzí o koncertech Evy Urbanové, tentokrát doprovázené Komorním orchestrem Národního divadla vedeným slovenským dirigentem Rastislavem Štúrem, bylo napsáno mnoho a je těžké a lehce zbytečné psát další, neboť musí být nutně psána v obdivném duchu podobně, jako se o této skvělé umělkyni a výjimečné osobnosti píše v kulturních přílohách a odborných hudebních periodikách po celém světě.

Na koncertech velkých těles je pro mě vždy zážitkem už první moment, kdy hudebníci obsadí své posty a při posledním ladění zazní komorní A, které uvede orchestr v soulad. Tomuto magickému momentu předcházela ještě úvodní slova organizátorů festivalu a zástupců sponzorů. Děkovné řeči o tom, kterak se v současném světě hudební události podobných rozměrů bez vydatné podpory mecenášů neobejdou, trvaly celkem dlouho. Na druhou stranu to ale asi bylo lepší, než kdyby se v průběhu celého večera vznášel nad hlavou Evy Urbanové reklamní banner.

Operní tvorba je krásná, i když už je asi pro náročnějšího diváka. Jednou za čas by jí však bylo třeba každému, a protože v České Lípě zase tak často příležitost uslyšet jednu z prvních dam světového sopránu nemáme, byla k tomu páteční událost jako dělaná. Někdo by řekl, že operní árie vytržené z rámce jednotlivých oper, působí jaksi polovičně a vytržené z kontextu jednotlivých dějů nemají až tolik co říci. Potom by ale dotyčný musel umlčet svůj hnidopišský hlas a strnule a dojatě naslouchat takovým číslům, jako je árie Měsíčku na nebi hlubokém či Necitelná vodní moci z Dvořákovy Rusalky.

Rusalce ale v první části pátečního programu předcházely party Smetanovy, zastoupeny byly opery Hubička, Libuše a Prodaná nevěsta, ze které musela v návštěvníkovi zajisté vyvolat pocit radosti i orchestrální provedení Polky a Skočné. Ve škole nás o Bedřichu Smetanovi učili známou větu, že byl zakladatelem české národní hudby a pravdou je, že jeho melodie opravdu buď zlidověly nebo v nich naopak je přítomna velká dávka lidové inspirace, kterou tam každý, kdo zná snad jen pár lidovek uslyší.

Naproti tomu se orchestr s Evou Urbanovou a s ním celý sál v druhé polovině koncertu přenesl do pravlasti opery, do Itálie. Té se přizpůsobila i róba Evy Ubanové, která byla v této příležitosti doplněna decentní a přeci temperamentnější černou krajkou. V této druhé části zazněly árie z oper Adriana Lecouvreur a intermezzo Mascagniho Cavallerie rusticany.

Verdiovskou část programu předznamenala árie Azuceny z opery Il Trovatore. Následující číslo, předehra z opery La Traviata nechala rozeznít trochu Itala v každém v sále. Operní galavečer v Kulturním domě Crystal měla zakončit árie Leonory z opery La forza del destino. Nadšení diváci se však nehodlali s prvním večerem letošní Lípy Musicy rozejít tak kvapně a Eva Urbanová tomuto přání diváků v České Lípě vyšla vstříc a zazpívala ještě jednu árii z Libuše a árii ježibaby z opery Rusalka.

Jedinečný večer, na jehož závěru zaplněný Crystal tleskal ve stoje, byl obrovským zážitkem, a nejednou vyřčené bravo si jeho protagonisté po právu zasloužili. Radost z tohoto zážitku navíc umocňuje fakt, že většina z koncertů letošního programu je stále před námi. 

Více fotografií z koncertu objektivem Vítka Černého naleznete na stránkách www.lipamusica.cz.