Písničkář Ondřej Landa, místní rodák, se věnuje sólové hudbě od roku 2003. Kromě hudby ho můžete znát i jako autora několika knih, např. o jeho putování Japonskem či rumunskými horami. V následujících týdnech ho čeká společné evropské turné s japonským muzikantem Hicem a jednou zastávkou bude i Česká Lípa. V tomto rozhovoru se dočtete nejen o jejich muzikantské spolupráci.
Jak dlouho se s Hicem znáte?
Už to bude dobrých šest let. Potkali jsme se poprvé na festivalu tanečníka Mina Tanaky ve středním Honšú, kde si ode mě poprvé zkusil slovenskou koncovku. O rok později jsme pak s mou nynější manželkou Fukiko přešli pešky japonské Jižní Alpy, abychom Hica navštívili na jeho farmě v Naganu. Tam jsme si spolu také poprvé zahráli v rámci koncertu jedné skupiny zabývající se tradiční africkou hudbou. Hico nám pak hodně pomáhal, když jsme v roce 2012 přijeli na rok do Japonska kvůli porodu naší dcerky. Našel nám ubytování a uvedl nás do místní komunity alternativně smýšlejících lidí. Také jsme pomáhali jeden druhému jako farmáři a nakonec jsme já a Hico společně začali koncertovat. Vzájemně jsme si doprovázeli svoje písně i improvizovali při rozličných příležitostech. Občas se stalo, že Hico jen přišel na večeři, spontánně jsme spolu začali ťukat do hrnců a pokliček, až šla nakonec večeře stranou a my jen přes hodinu jamovali. Postupně jsme pak do těchhle svých jam sessions přibírali další hudebníky, až z toho vznikla kapela Inadanian.
Můžeš říct o té skupině něco bližšího?
Byli jsme v ní já, Hico, dalším zakládajícím členem byl Tenzin Kunsang, Tibeťan v exilu, který studoval tradiční tibetská umění na universitě v Dharamshale, a nakonec Kenji Endo, jeden z tradičních hráčů a výrobců japonské flétny šakuhači. Scházeli jsme se na různých místech, uvnitř i venku, objížděli festivaly a jamovali. A z těch improvizací posléze vykrystalizovalo i několik ustálenějších písní, ze kterých jsme poskládali CD. Teď kluci hrají beze mě, ale už se nemůžu dočkat, až se zas příště, alespoň na pár měsíců, spojíme. V mých představách je japonské a případně i indické turné.
Je Hico spíše muzikant, nebo farmář?
Myslím, že co se jeho osobní historie i vnitřního naladění a zkušeností týče, tak rozhodně více muzikant. Vždyť se posledních 25 let živí téměř výhradně hudbou. Působil spoustu let v Tokiu jako nájemný klávesák a postupně byl víc a víc kreativní a začal pracovat na vytváření vlastního stylu. Časem pak vyvinul originální techniku hry na melodion, zabředl do etnických nástrojů a vzdělal se ve zvukových technologiích a v hudebním softwaru. Dnes má za sebou několik sólových CD i historii v rámci různých skupin a produkuje a doprovází celou řadu známých i amatérských japonských hudebníků.
Na venkov se přestěhoval až před sedmi lety v rámci svého vnitřního posunu směrem k přírodnějšímu a méně konzumnějšímu způsobu života. Bydlí v jedné malé horské vesničce v Naganu a pěstuje rýži a spoustu druhů zeleniny k domácímu zpracování v duchu jednoho z japonských směrů permakultury podle Masanobiho Fukuoky.
A jak to máš s hudbou a farmařením ty?
No, u mě je to tak půl na půl a zároveň dohromady. A nejenom s hudbou, ale i s tancem, divadlem, psaním a uměním vůbec. A nejenom s farmařením, ale celkově se soběstačným směřováním. Můj způsob života a to, čím jsem a čím se stávám, je mojí hlavní uměleckou tvorbou. A do umění se zas snažím vnášet svůj život se všemi jeho vnitřními i vnějšími aspekty, jako je i soběstačnost, úzký vztah k přírodě a neustálé hledání svobody. Takže zeptá-li se mě někdo, jsem-li víc umělec, nebo samozásobitel, nevím, co odpovědět. Cítím se oběma stejně silně. Ovšem nakonec dominuje identita člověka, který skrze umění a skrze soběstačnost hledá sám sebe.
Hico bydlí v japonských horách, ty v rumunských kopcích. Jak to, že jste se teď takhle sešli tady?
Potom, co Hico před časem absolvoval free-jazzové turné po Číně, si asi řekl, že je zas čas na Evropu. Na začátek října si proto naplánoval pár koncertů v Belgii a ve Francii, no a pak jsme si řekli, že když už tady jednou bude, mohli bychom něco upéct společně i pro východnější část Evropy.
A vystupujete jenom v České Lípě, nebo i jinde?
Oj, těch koncertů bude hodně. Vypadá to, že nakonec 15 až 20. Začneme 20. 10. v Praze v Televizi Relax. Pak nás čeká několik koncertů v severních Čechách a na Moravě, několik v Rumunsku, pak bulharská Sofie a nakonec bychom měli turné zakončit v jednom prestižním klubu v Bukurešti. Mezi koncertními místy jsou pak různé alternativní prostory a kluby, jazzové kavárny, jógová centra a dokonce i jedna mongolská jurta.
A půjde jen o hudbu?
Většinou, ale ne vždy. Do několika koncertů bych rád zapojil i promítání mého a manželčina krátkého filmu o našem pěším přechodu Karpat s koněm a s naší roční dcerkou. A v Sofii se dvakrát uskuteční promítaní našeho filmu o přirozeném porodu doplněné manželčiným tanečním vystoupením s názvem Matka, které budeme s Hicem hudebně doprovázet. A moc se pak těšíme i na tanečně-hudební jamy s lokálními umělci, které mnoho našich zastávek v turné slibuje.
A po turné?
Hico se vrátí do Japonska, my do naší salašky pod lesem a budou nás čekat přípravy na zimu. Takže nařezat dřevo, poslední sklizně, upravit pole na příští rok a hurá k teplu kamen pozorovat mlhu a první sníh. :)
Ondřej Ondori & Hico, 21. 10., 20:00, klub U bílýho černocha
alias písničkář Ondra Ondori se věnuje sólové hudební tvorbě od roku 2003. V roce 2005 natočil své první sólové album Divutvárnost s experimentálními písněmi a anekdotami s klavírem a akordeonem. Před i během jeho studia Klaunské tvorby na JAMU v Brně se jeho hudba běžně stávala součásti divadelních her a klaunských představení a jako písničkář vystupoval příležitostně v klubech a na lokálních festivalech v ČR, v Rumunsku a v Japonsku (Všudybud, Festival Banát, Inochi no Macuri na Honšú...). V roce 2013 natočil pak v Naganu své druhé album, tentokrát převážně akordeonové, za doprovodu japonského skladatele a improvizátora na melodion Fumihica Natsuakiho.
Písně Ondry Ondori jsou smutné, hravé i experimentální až "pološílené", s texty převážně s milostnou a environmentální tematikou inspirované vlastním životem. Za texty svých několika písní, zabývající se respektem k živým formám, si pro svou hudbu v minulosti vysloužil označení "Ekofolk".
V současné době Ondřej Kano Landa žije nedaleko české vesničky Šumice v rumunských Karpatech, kde se zabýva rozvíjením vnitřní a vnější soběstačnosti a života v blízkosti přírody. Více informaci o jeho uměleckých a permakulturních aktivitách na www.offcompany.org.
alias Hico je japonský profesionalní hudebník - klavirista, skladatel, hráč na melodion a experimentátor, aktivní na japonské i světové hudební scéně od počátku devadesátých let minulého století. Vystupuje sólově i v rámci hudebních formací, v nichž byl častokrát zakládajícím členem (kapely Uoo Moo, Usu to Kine nebo Inadanian). Zároveň pak působí jako producent i instrumentalní doprovod u celé řady profesionálních i amatérských hudebníků v Japonsku, a to z oblasti folku, popu, world music a jazzu, s nimiž absolvoval i několik turné v Evropě, Turecku a v Číně. Fumihico Natsuaki je znám a oceňován predevším pro svou hudební flexibilitu a pro originální techniku hry na melodion (za využití cirkulačního dýchání a hry levou rukou z opačné strany klaviatury), již pravděpodobně praktikuje jako jediný na světě.
Sólovou tvorbu Ondry Ondori i společnou tvorbu s Hicem lze najít zde, sólovou tvorbu Fumihica Natsuakiho lze nalézt tady.