Rozhovor s Ondřejem Homolou o návratu kapely The Roads na českou hudební scénu. První koncert po letité pauze proběhne 18. 12. na 10. Vánočním Všudybudu v Music Clubu Cascada v České Lípě.
Pro Českou Lípu je hudebník Ondřej Homola asi nejvíce známý jako baskytarista do nedávna již neexistující kapely The Roads, pro kterou Česká Lípa byla druhým domovským městem. Stál před osmi lety u jejího zrodu spolu s klavíristou Šimonem Jelínkem a anglickým zpěvákem Rayem Gibsonem.
Ondřej se přes tuzemské úspěchy kapely dostal až ke hraní v zahraničí a ke splněnému snu každého rockera – mít vlastní tourbus (rozuměj autobus s postelemi a sprchou) a s ním objíždět velká evropská města a hrát vyprodané koncerty. Toho však dosáhl již bez The Roads. Co se stalo s kapelou, která hrála energickou kytarovou hudbu, jež dokázala zaujmout davy a zároveň potěšit i hudební fajnšmekry? Proč jí byla předpovídána skvělá budoucnost a kapela přitom ukončila svou činnost? Ať k tomu vedly různé okolnosti, kapela je po čtyřech letech zpět, začíná nové období v ryze českém obsazení a dle slov Ondřeje to bude zase jeden velký rock’n’roll.
Ondřeji, před šesti lety jste měli s The Roads velmi dobře nakročeno. Byli jste zváni na různé hudební festivaly (Majálesy, Grape, Rock for People), odjeli jste dobývat německý trh. Kde se to zlomilo? Co zapříčinilo, že jste před čtyřmi lety ukončili činnost?Do Berlína jsme se s The Roads odstěhovali v roce 2009. Bylo to pro nás obrovské dobrodružství. Parta kluků se rozhodla, že se na všechno ostatní vykašlou, nastěhujou se spolu do jednoho berlínského bytu a budou dělat jen vlastní muziku, které věří. Měli jsme zrovna po vejšce, tak proč do toho nejít? Bylo to nádherně naivní a pár let se nám to i dařilo! Do toho taky spousta párty, ale i práce na deskách, klipech a managementu. Hraní v televizi v Noci s Andělem, v Dobrém ránu, hraní na velkých festivalech, písničky v hitparádách u nás i v Německu, dokonce jsme byli asi 3. nebo 4. ve Zlaté Medúze, rozhovory všude možně. A vidíte, nestačilo to. Pak se na nás ale po různu začala valit realita, došlo na to, že nikdo z nás neodjel do Berlína úplně bez závazků a tím to začalo být z různých důvodů neudržitelné. Ačkoli jsme si mysleli, že naše vazby a povinnosti jde hodit za hlavu, nešlo to. I proto jsme v roce 2011 ukončili činnost a každý šel svou cestou.
Pro mne se díky The Roads hudebně otevřela nová kariéra. Zůstal jsem v Berlíně a začal hrát s britskou kapelou zpěváka Jima Krofta. Byli jsme pod vydavatelstvím EMI a jeli jsme jako předkapela finským Sunrise Avenue opravdové evropské turné. 20 koncertů v 10 zemích Evropy, tourbus, vyprodané haly pro 7 000 lidí, splněný sen snad každého muzikanta! A pak ty šílené věci, jakých jsou schopni hudební fanoušci – od "doprovázení" kapely na půlku turné, po tetování částí našich textů na tělo. Nebo si parta holek natiskla na trička "Homola" a chodily s tím na koncerty. To je fakt.
Což je rok 2013, jestli se nemýlím. Před rokem ses ale dostal do fáze, kdy sis ve svých 30 letech dal od hudby pauzu. Přijde mi to jako klasický přerod v hodnotách, který je spojený s věkem. Je to tak?Ano, ale ještě než jsem se začal věnovat vývoji mobilních aplikací, hrál jsem v německé kapele Elias, s níž jsme podepsali velkou smlouvu s Universal Music. Hned nás poslali na nahrávání desky do Španělska, do Andalusie. Je to snad nejkrásnější část Španělska, z moře se zvedají vysoké hory, skoro tam neprší, v únoru rostou avokáda a mandarinky. Měsíc jsme bydleli asi 40 minut chůze od moře a nahrávali desku s úžasným producentem Ralfem C. Mayerem, který spolupracoval třeba se Stingem. Jeli jsme pár turné, ale pak se rozjel můj startup (vznikající projekt, podnikatelský záměr, pozn. red.) aplikace StartMonday, s níž jsme se dostali do jednoho z nejlepších business akcelerátorů Startupbootcamp Amsterdam a získali velkou investici k jejímu rozvoji. Stěhovali jsme se z Berlína do Amsterdamu a bohužel se to neslučovalo s dalším hraním v kapele. Vlastně se to neslučovalo téměř s ničím, neboť vedení rychle rostoucího startupu je úvazek na 14 hodin denně, včetně víkendů. Je však zajímavé, jak moc je atmosféra startupu podobná rockové kapele. Jeden můj známý říká: "Startup is the new rockstar." I think he is right!
Přesně tak, ale jinak jsme to pořád my – párty a rock’n’roll, baby! Klidně nám během koncertu vlezte na pódium.
Nedávno jsem se přestěhoval z Amsterdamu do Prahy. Protože jsme s klukama velmi dobří přátelé – všechna ta dobrodružství, dobré i špatné chvíle nás stmelily – šli jsme spolu hned do hospody. Nějak jsme to s nadsázkou nadhodili a hle, vyklubal se z toho reunion! (smích)
Pro mne je to po roce opět fungování v profesionální kapele. Z každého byla cítit obrovská radost. O tom se ani nebylo nutné moc bavit. Pořád jsme ještě slušně sehraní, vždyť jsme spolu odehráli přes 200 koncertů!
Především super parta. Chodíme spolu na pivo, máme společné zážitky a humor, kterému okolí někdy rozumí, někdy ne. Moji spoluhráči jsou skvělí muzikanti. Jak by taky ne, když dva z nich se muzikou živí. Bubeník hraje s kdekým, od XindlaX po symfonické orchestry, kytarista hraje v nejlepším českém Beatles revivalu a míchá desky v Loděnicích, což je největší výrobce LP na světě.
The Roads jsme my, takže navázání je logické. Ty písničky máme rádi a je škoda je nehrát. Pořád chceme hrát dobrou hudbu, abychom s ní byli spokojeni hlavně my. Když se navíc bude líbit publiku, bude to bomba! Budeme se víc soustředit na český trh, takže plánujeme písničky v češtině. Jedno se ale nezmění, a to je radost z hudby.
18. 12. Vánoční Všudybud – The Roads, Sifon, Dalekko, The Doors Revival, 19:00, Cascada Music Club, 120 Kč