Českolipský rodák, jazzman Pavel Zlámal (1980) přijede na konci října koncertovat po roce do Bílýho černocha s avantgardním souborem Next Phase. Saxofonista a klarinetista, zakončovatel doktorandského studia na brněnské JAMU má dle jeho slov k České Lípě stále hluboce srdečný vztah a vždy zde bude rád něco „provádět”. Podle návštěvnosti na koncertech je za to českolipské publikum velmi rádo.
Cítím, že hudbu bereš jako životní styl – máš nějaká zadní vrátka, kterými bys ho opustil a dostal se zpět do "normálního" života?
Zadní vrátka nemám, hudba je jediné, co dělám. Zatím mám stále to štěstí, že se uživím. Každopádně se musím hodně otáčet. Jakási současná „jistota“ živobytí je pro mě například brněnský B-Side Band známý zejména spoluprací s Vojtou Dykem nebo kapela The Fireballs, což je rock'n'roll padesátých let. Autorské projekty se za výdělečnou činnost považovat skutečně nedají. Chybějící luxus materiální pak vyvažuji bohatstvím duševního prožívání – a to taky nemá každý.
Neumím si tě představit ve formaci, jakou jsou The Fireballs. Opravdu stále lidi poslouchají rock’n’roll?
Je to hudba nekomplikovaná, přímočará a živelná. Ač byla svého času mainstreamem populární hudby, není snobská – nehraje si na něco, co není. A snad právě i touto takřka „naivitou“ je stále zábavná a lidem blízká. S Fireballs se snažíme, aby zněla co nejvíce autenticky. A lidi chodí a baví se, často jsou překvapeni, jak dobře tato hudba funguje. Dá se pozorovat jisté znovuobjevování tohoto žánru. Jezdíme hrát do zahraničí, kde jsou tyto komunity posluchačů poměrně rozšířeny, nejen do klubů, ale i na velké víkendové akce a festivaly v Anglii, Francii, Švýcarsku, Německu atd.
Máš tady v České Lípě děti školního věku. Vedeš je směrem k hudbě?
Nijak násilně, to se mi nejeví jako správná cesta, zvlášť v tomto věku. Ale jsou to holky šikovný, hudebně i pohybově. Hudby se nebojí, začínají hrát na nástroje, poznávají, objevují, a v tom je vždy podpořím. Myslím, že v tomto smyslu je a bude důležité přicházet ve správné momenty s motivací a inspirací. Ukázat jim další kvality hudby – její dálky, hloubky a sílu. Rozhodně bych si přál, a budu o to usilovat, aby svým vnímáním a poznáním nezůstaly uzamčené pouze v prvoplánově vykalkulovaném, laciném mainstreamu, tedy byznysu, který často duševní citlivost člověka nejenže nerozvíjí, i když o sobě dokáže tvrdit opak, ale spíš ji oslepuje a ohlupuje. Ostatně toto přání je míněno na lidi všeobecně.
O čem je tvé doktorandské studium?
Jsem zaměřen na hudební improvizaci. Chápu ji jako prostředek k objevování a překonávání ustanovených nejen hudebních rámců. Souvisí s tím mnoho mých autorských projektů, např. avantgardní quartet Next Phase, Brno Improvising Unit, dále diriguji improvizační orchestr Divergent Connections Orchestra, provozuji také improvizace sólové – právě mi vyšla sólo deska „In between of Something Else“ u vydavatelství Signals from Arkaim.
Na konci října hraješ v Lípě s Next Phase, máš přání zavítat i s nějakým dalším projektem?
Právě rozvíjíme koncept s performerem, jímž není nikdo jiný, než Jan Horváth. A tak doufám, že se jej sem podaří také přivézt. Když odbočím, musím říct, že klub U bílýho černocha začíná být mezi jazzmany, a to nejen českými, velmi oblíbený. Dle mého po právu. Dobrá atmosféra, vnímavé publikum, skvělá káva. Jo a cos pořídil novou pípu, tak i to pivo máš v klubu hnedle lepší. (smích)
Kolik koncertů ročně odehraješ?
Ani nevím. Řekl bych tak 100–150. Jsou samozřejmě různého druhu a náročnosti: vážná hudba, jazz, experimentální hudba, koncertní, klubové, veřejné i soukromé akce atd.
Hudbu máš určitě i jako relax, jsou ještě jiné chvíle, při kterých relaxuješ?
Sport je dobrý relax, také manuální práce. No ale vynikající prostor pro odpočinek je ticho. Doporučuji všem. Je skutečně inspirativní vymanit se z téměř všudypřítomného zvukového zahlcení, ať už jde o reprodukovanou hudbu či rozhlasové stanice znějící na každém rohu, v každém obchodě, restauraci, kanceláři nebo technické zvuky, ruchy, šumy, řeč atd. Skrze ticho v sobě člověk objeví tolik hudby.
Blíží se volby, budeš hrát na nějakém předvolebním meetingu?
Nebudu. Ale mohu dát nabídku. Prý je v politice hromada peněz, tak bych si z nich taky rád trochu urval. No, myslím, že takový improvizační orchestr, který vedu, by se na podobném pódiu jistě skvěle vyjímal. Klidně bych pro takovou příležitost nastudoval nějaké příhodné, ideologicky nekonfliktní melodramatické pásmo s titulem „Demogracie v rozpuku“, „Mluvíme pouze pravdu“ nebo třeba „Byznys námi nemanipuluje“. Jsme flexibilní, ušijeme produkt na míru jakékoli straně. A to bude teprve dokonalý cirkus, no ne?
Pavel Zlámal a Next Phase, 27. 10., 20:00, klub U bílýho černocha, předprodej v klubu