„Nešlápnout do hovna,“ to je podle stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel, základním uměním politika.
To, co nám předvádějí vrcholní představitelé města, spíše připomíná nějakou hru, ve které je cílem skákat z lejna do lejna.
V pátek jsem se pokusil sestavit přehled pozitivních věcí, které koalice zařídila (zde). Nyní se vrátím do reality. Pro mě je naprosto největším zklamáním, jakým způsobem starostka a její nohsledi útočí na nezávislost médií. Jedno číslo Městských novin je zaplácnuté reakcí na můj žebříček hodnotící počáteční přešlapy koalice (zde), šíření informací (drbání) je věnován i starostčin úvodník. To jsem ještě přešel jako komickou vsuvku a čekám, jestli bude v rámci vyváženosti Městských novin zmíněno, že jsem se také pokusil chválit. Nenechávají mě však chladným útoky na Michaela Poláka z Českolipského deníku. Co je tohle za scénář? Čtyři roky kritizovat, že jsou Městské noviny hlásnou troubou Hany Moudré a pak ji během tří měsíců ještě překonat. Vyhrožovat i-novinám, že po volbách skončí. Zastrašovat redaktora Českolipského deníku. Úspěšná snaha vyhodit glosátora Petra Jeníka z poradního orgánu města.
Co to ta starostka vlastně vystudovala? Musí vědět, že noviny, ať jsou jakékoliv, seriózní nebo bulvární, nebudou každodenně vychvalovat její činnost. Naopak: všichni číháme na chyby, protože ty k nám táhnou čtenáře. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale je to fakt. Mě také více baví jít na narvaný koncert a rozebrat jeho úspěšnost, ale když vydám rozostřenou fotku bouračky na Děčínské, otevře si ji minimálně pětkrát tolik čtenářů. A starostka by tohle všechno měla vědět o to více, že mluvím zejména o jejích voličích, o těch, kteří dají přednost rozostřené fotce. Jsou to často ti, kteří před volbami v diskusích anonymně nadávali Moudré a nyní nadávají jí.
Přitom koalici nelze upřít snahu o nápravu věcí, o vylepšení města, o splnění předvolebních slibů. Minimálně starostka měla být dost zkušená, aby věděla, že jinak vypadá realita z opoziční židle a jinak ze židle starostky. Ale její PR je momentálně tragédie, naprosté zoufalství.
Samostatnou kapitolou je ANO. Do vedení města jejich volební pseudoúspěch vynesl nejprve jednu politikou nepolíbenou ženu, pak i druhou. A obě nyní určitě dost špatně spí. Místostarostku Šafránkovou bude ještě několik měsíců provázet nálepka zrádkyně. A je otázkou, jestli už z ní někdo sundal předchozí dvě nálepky. Ještě ve středu ráno uvolněnou radní Procházkovou zase musí štvát, že jen co si na svou stranu naklonila městské strážníky, udělal z ní zbytek koalice vlezdoprdelku, neschopnou a nekomunikující manažerku. Načež ANO demonstrativně opustilo koalici. Z mého pohledu běžného občana její členové nafoukli ústa, praštili bábovičkami, zahrozili pěstičkami a šli se domů koukat na Večerníček. Jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že ANO nikdy nemělo vzniknout. Snad i události v Lípě napomohou k postupnému rozkladu tohoto spolku. Mrzí mě to ale kvůli lidem, kteří do tohoto projektu naskočili a chtěli se v politice angažovat. Ale dejme tomu, že třeba Zdeňka Ježáka to neotráví, otrká se a jednou bude skutečně platným zastupitelem.
Nenávidět ANO je v intelektuální lumpenkavárně stejně módní jako nenávidět Zemana. O to více mě pobavila čísla zveřejněná v pondělním vydání časopisu Týden. V tabulce je uvedeno, kolik procent hlasů dostali předsedové stran na stranických sjezdech. Pro mě je symbolem demokratičnosti strany, když v ní existuje ideologická opozice, která způsobí, že předseda dostane třeba rozumných osmdesát procent (pokud jen lehce nad padesát, měl by to podle mě takový předseda vzdát, protože hrozí rozklad strany). Ale k číslům. Babiš je kritizován, že ho volilo všech 100 % oveček. Ale stejného čísla dosáhli v minulosti například Martin Půta (Stan, 2014) nebo Václav Klaus (ODS, 1992). O tom, že TOP 09 je stále ještě nevyzrálá strana, svědčí skutečnost, že Karel Schwarzenberg získal poprvé 99,4 %, podruhé 95,9 %, potřetí 92 % hlasů účastníků sjezdů. Takové stranické shody nedosáhl ve dvou případech ani komunista Miroslav Grebeníček v roce 1995 – 94%.
Posuzováno těmito kritérii, máme v současnosti v Čechách jen tři významné demokratické strany – ODS (Fiala 81,3 %), KDU – ČSL (Bělobrádek 89,4 %) a nově i ČSSD (Sobotka tento víkend 85 % - což je od minulé volby posílení o 34 %).
A nyní nějaké tipy na příštích sedm dnů. Nový týden můžete zahájit například koncertem barokní hudby v českolipském kostele sv. Máří Magdaleny. V úterý můžete v Boru do kina na legendární film Perný den nebo do Doks na stejně legendárního Vetřelce. Ve čtvrtek proběhne v českolipské ZUŠce už desátý Večer s Jazzovou farmou. V pátek budou v Crystalu Kaťáci. Pokud nevíte, kdo je ten stoletý stařík citovaný v úvodu dnešního deníku, pak si zajeďte do Doks i v sobotu - filmová adaptace tam bude promítnuta coby film na přání.
Anebo si prostě jen skočte do Pekla na bledule. Následující fotka je od Zubrnic a jen mobilem.
