Zhruba před měsícem přišla do Azylového domu Jonáš Farní charity Česká Lípa maminka, oběť domácího násilí, se svým desetiletým synem Míšou. Jejich příběh nemá šťastný začátek, ale díky pomoci fotbalového oddílu FK Arsenal Česká Lípa směřuje ke šťastnějšímu pokračování.
Ztráta životního potěšení
Míša měl předtím, než odešel s maminkou z domova, velkou životní oporu ve fotbalu, který ve svém rodném městě aktivně hrál. Tréninky a zápasy znamenaly pro desetiletého chlapce jedinou možnost úniku z šedivého světa. Domácí násilí naštěstí skončilo po odstěhování matky se synem z domova, po nastěhování do Azylového domu Jonáš, daleko od líhně agresora. Zdálo by se, že se tím vyřešil zásadní problém v životě malého hocha i jeho maminky. Psychický tlak ze ztráty domova, z opuštění školy, přátel a vzpomínky na ještě před pár týdny hrůzné události však v Míšovi přetrvávaly.
Arsenal nakloněn pomoci
V prvních dnech v azylovém domě byl nemluvný a, i když dny plynuly, nic se neměnilo. Tím, že přišel o možnost hrát fotbal, ztratil veškerou energii a chuť do života. To v rámci diagnostiky situace velmi jednoduše vytušila pracovnice azylového domu. Jediným možným východiskem bude návrat k fotbalu v současném místě bydliště, tedy v České Lípě. Pracovnice neváhala a zvedla telefon. Na druhé straně drátu se ozval místopředseda fotbalového klubu Arsenal zodpovědný za vedení mládeže. Jeho bezprostřední reakce na otázku, zdali je možné během sezóny vřadit do kádru chlapce z Azylového domu, ji mile překvapila. Místopředseda klubu bez váhání pozval chlapce na trénink a dokonce vše ještě týž den zkoordinoval s trenérem příslušného oddílu. Když se informaci dozvěděl Míša, poprvé v jeho očích vysvitly radostné plamínky.
První trénink a první úspěchy
Míša s maminkou se poslední únorové úterý vydali na tréninkové hřiště na městském stadionu. Po konci tréninku však nebyl nadšený jen Míša, ale i trenér mládežnického družstva. Míša se totiž ukázal jako velmi talentovaný mladý fotbalista. Při tréninkovém zápase střílel branky, jeho úspěšný den byl završen obdržením diplomu. V tu chvíli se Míšovi vrátila chuť do života, sociálním pracovnicím se rozplýval o své spokojenosti. Podobně na tom byla i jeho maminka. Pracovnice neváhala a znovu zvedla sluchátko, aby sdělila vedoucímu mládeže pozitivní posun v Míšově pohledu na svět a srdečně poděkovala za přístup oddílu k řešení situace. Z druhé strany jí však přišlo úplně stejné a vřelé poděkování za řešení situace právě touto cestou.
Pozitivní obrat
V současné chvíli má Míša dvakrát týdně tréninky a nemluví o ničem jiném. Maminka je šťastná, když vidí, že se jejímu synovi opět daří dívat se na svět veselejší optikou. Všichni společně věří, že takovýchhle momentů štěstí bude v budoucnu v jejich životě stále více přibývat.