10. výročí od povodní

Práva a povinnosti řidiče při silniční kontrole

Verze pro tisk |

Téma dnešního článku z oblasti práva jsem zvolil na základě nedávné nepříliš příjemné zkušenosti se silniční kontrolou. Nutno však dodat, že se jednalo o negativní zkušenost ojedinělou, avšak dříve či později se většina z nás s takovou situací setká.

V žádném případě bych nechtěl, aby byl tento článek vnímán jako „návod silničním pirátům a bezohledným řidičům“, kteří bezpečně znají každou právní kličku nebo psychologické triky, takže jejich jednání zůstává často nepotrestáno. A někteří policisté či správní orgány se tak „hojí a konají“ svou práci na lidech, kteří se nechávají trestat za banality, nastražené důmyslné radarové pasti či dokonce i za zákonné jednání, které je v konkrétní situaci prohlášeno veřejnou mocí za nezákonné. Takto si ulehčují svou práci na úkor široké řidičské veřejnosti.

Je nutné si uvědomit, že nepřiměřená přísnost ze strany policie (někdy hraničící se šikanou) je stejné porušení zákona, jako např. špatné parkování. Způsob prosazování práva, při kterém se řidič cítí být poškozen, vede pouze k neúctě v právo i orgány, které na jeho dodržování dohlížejí, a to není určitě žádaný výsledek. Obrana proti takovému postupu policie a správních orgánů (v mezích platných právních předpisů) tak dle mého názoru může přispět k upření pozornosti ze strany policie na skutečné „piráty silnic“.

1. Při silniční kontrole Vás policista obvykle vyzve k předložení následujících dokumentů: a) osvědčení o registraci motorového vozidla (malý TP), b) řidičský průkaz, c) tzv. zelená karta. Dále můžete být požádáni o předložení občanského průkazu. Teoreticky za nepředložení dokladů hrozí pokuta až do 2 000 Kč (za zelenou kartu až 3 000 Kč), body žádné, nicméně policie si Vás i Vaše vozidlo je schopna prolustrovat a nemusí přistoupit k udělení pokuty. Pokud vás policie bude obviňovat z konkrétního přestupku, nechte si předložit konkrétní důkazy (mají-li je vůbec), ale zaplatit pokutu je opravdu až to poslední.

2. Základním pravidlem přestupkového zákona k uložení pokuty je předpoklad, že v daném případě nestačí k vyřízení přestupku napomenutí, které by mělo být využíváno u těch nejméně závažných přestupků (týden prošlá lékárnička). Závažnost přestupku se posuzuje s ohledem na jeho povahu, následky, okolnosti, za kterých byl spáchán, přihlíží se k míře zavinění, pohnutce a rovněž i k osobě pachatele.

3. Jestliže že se Vám policista rozhodne udělit pokutu, neplaťte ji na místě ani si neberte složenku zejména v případě, že si nejste jisti, že daný přestupek není kvalifikován jako přestupek bodovaný. Může se stát, že policisté uvedou řidiči nesprávnou informaci o bodech za přestupek pouze z důvodu, aby přestupek na místě projednali blokovou pokutou (a to i v nepřiměřené výši), což je pro ně ta nejsnadnější možnost jeho vyřízení. Jakmile jednou pokutu zaplatíte, je tím celá věc provždy vyřízena a ztrácíte tím možnost bránit se ve správním řízení.

4. Pamatujte, že je právem každého nic na místě neřešit, a to bez ohledu na jakákoliv tvrzení či výhrůžky o nákladech správního řízení atd. V případě, že se rozhodnete pokutu na místě neplatit, řekněte policistovi, že je Vaším právem hájit se ve správním řízení, ke kterému si můžete vzít advokáta, jenž se vaší obhajoby ujme. Na dotazy policisty jak se budete v tak jednoznačné situaci bránit, pouze odpovězte, že to není jeho ani Vaše záležitost, ale starost vašeho advokáta. Informujte policistu o sepsání protokolu, do kterého pouze uveďte, že s přestupkem nesouhlasíte a podepište protokol, více se k přestupku nevyjadřujte. Se správním řízením je do jisté míry spojeno riziko většího trestu a povinnost úhrady jeho nákladů (obvykle v paušální výši 1000 Kč), nicméně správní orgán má povinnost prokazovat spáchání přestupku, jeho zákonné zjištění atd., což není často snadná záležitost.

5. Rovněž je nutné si uvědomit, že každý přestupek má rovněž svůj tzv. materiální aspekt, který musí správní orgán v každém konkrétním případě prokazovat. To v řeči běžného života znamená, že sankcionováno má být pouze jednání, které je v rozporu se zákonem, je společensky nebezpečné a zároveň porušuje či ohrožuje konkrétní právem chráněný zájem (dle Nejvyššího správního soudu není např. přestupkem překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o 2km/h na přehledném úseku, v místě s nízkou hustotou provozu a při výjezdu z obce).

Doufám, že dnešní článek přinese více respektu k náročné práci policistů a dalších orgánů veřejné moci, které dohlížejí zákonným a řádným způsobem nad dodržováním a naplňováním smyslu právních předpisů, a to nejenom v oblasti silniční dopravy. Vždy je však třeba mít na mysli, že za porušení zákona by měla následovat sankce v zákonem stanovené podobě.

JUDr. Lukáš Hajžin, advokát

Nahoru