Blýská se na lepší časy. Přečkal jsem mnohé strasti (i slasti) a o mnohých jsem vám sem již psal. Za uplynulých čtrnáct dní jich opět přibylo.
Možná si říkáte, že starosti typu – písemky, úkoly, běžné denní povinnosti – nejsou tak hrozné, jak je popisuji. A opravdu nejsou. Na světě existují mnohem horší věci, ty však naštěstí zatím neznám (ačkoliv na mě kdesi v dáli čekají), a proto tak lamentuji nad tím málem.
Před čtrnácti dni jsme podnikli výlet na Tolštejn. Celý týden bylo venku krásně. Hádejte, jak bylo v den výletu? Zamračeno, deštivo… až jsem se místy bál, že mi vítr odfoukne půlkilovou zrcadlovku. Nemohu bohužel říct, že jsem výlet přečkal ve zdraví. Hned v neděli jsem byl nastydlej a florbal byl pro mne odepsanej na nějaký čas. Řekl jsem si tedy, že s výletováním počkám na jaro. Myslím, že moc dlouho čekat nebudu. Mám teď aspoň čas na všechno ostatní. Dokonce i hodně čtu nebo poslouchám audioknihy, v čemž jsem v poslední době našel velkou zálibu. Člověk pak při cestě do školy zapomene na všechny úkoly a písemky, které ho čekají, a tak štvou co nejmenší možnou dobu. Pondělní večery si potom zpříjemňuji sledováním seriálu Hotel Čtvrtá hvězda. Pátek je pro změnu ve znamení První republiky. Z toho plyne, že naše čtrnáct let stará televize ještě k něčemu dobrému je.
V napětí a trochu i ve strachu sleduji situaci na Ukrajině. Vůbec nemám dobrý pocit, a to nejsem jistě sám, že tak hrozné věci se dějí tak blízko nás. Napadá mě k tomu snad jen, že ruští vojáci si udělali příjemnou projížďku po pobřeží Černého moře ze Soči do Sevastopolu.
Co se týče kamarádů a blízkých, vše naštěstí v pořádku. S kluky ve třídě máme pořád skvělou partu. Stojí před námi teď dosti významný úkol - musíme natočit film hodný reprezentace školy. Nápady se hromadí, teď už je jen umět prodat. První klapka, doufám, padne po konci jarních prázdnin. Ty mám v polovině března, takže v době, kdy bude jaro v plném proudu. Má vidina toho, že s klukama vyrazím na Mácháč, není zas tak nereálná.
čekáme na jaro
Chtěli jsme s tátou dohnat sníh v Janských Lázních, jak to tradičně děláme. Ovšem letos už ani lyže nebereme, spíše sjedeme Černou Horu na sáňkách.
Ještě jednu menší věc si dovolím napsat. Byl bych rád a vděčný za jakékoliv komentáře k článkům (i k cestopisným). Za názory, výtky, zkrátka cokoliv.
A zatímco píšu tyto řádky, vážu si kravatu na dnešní šermířský ples a učím se do toho biologii. Čím dál víc obligátnější záležitost. :)