Taky budete volit komunisty?

Komunisti drželi vzdělání jako exkluzivní komoditu. Měli tři způsoby, jak drželi populaci pod krkem.

Nemohli dát lidem odměny, ty jejich obchodní domy byly k pláči. Tak odměňovali tím, že některé nezbytnosti udělali vzácnými. To znamenalo dítě na vysokou školu jenom za odměnu. Byt jen za odměnu. Cesta do ciziny jen za odměnu. Tím vás tlačili. Bez toho, abyste měla hnízdo a vaše dítě mělo šanci studovat, se žilo opravdu zle. Tím dostali společnost na kolena. – To řekl sociolog Ivo Možný pro sobotní Lidové noviny. Nebyl jsem žádný disident, ale ten rozhovor mi připomněl několik absurdit, možná dnes už spíš jen komických.

Nesměl jsem být lékařem ani psychologem
Po maturitě jsem místo studia medicíny musel na rok do chemičky, abych se sžil s dělnickou třídou. Ale ani pak mě nepřijali. Při pokusu o odvolání mi děkan vysvětlil, že doktorem být prostě nemůžu, stačí se podívat na můj třídní původ. Pikantní je, že jsem koncem prázdnin 1959 uspěl u dodatečných přijímaček na pedagogický institut. Takže: doktor rozhodně ne, učitel matematiky a kreslení ano. Má to logiku? – V roce 1969 mě zázrakem přijali k externímu studiu psychologie. Zaměstnavatel mě nijak nepodporoval, na konzultace a zkoušky v Praze jsem si musel vyjednat suplování a později zameškané hodiny nahradit. Hledal jsem proto místo v pedagogicko-psychologických poradnách, jenže zase zasáhl kádrovák:

Věc: Informace o s. J. T. Vážený soudruhu! K Vašemu dopisu ze dne ... 1974 sdělujeme: s. T. J. se narodil ... 1941, je ženatý, otcem čtyř dětí. Otec jmenovaného JUDr. M. T. zemřel, matka je ředitelkou ZDŠ. Manželka jmenovaného je učitelkou, politicky organizována není. Soudruh J. T. byl členem Československé strany socialistické, kam vstoupil na jaře 1968, odkud v roce 1969 vystoupil. Rovněž vystoupil z ROH. V době jeho působnosti na ZDŠ v Mostě, vedl oddíl – vlčat Junáka. V doplňku životopisu ze dne ... 1970 uvedl: „Leden 1968 jsem uvítal, protože důsledné plnění vytyčených zásad by naší zemi přineslo opět důstojné postavení v Evropě.“ „Dnešními novými informacemi jsem velmi překvapen.“ Doufám, že pro informaci toto postačí. Kdyby bylo možné jej na tomto úseku zaměstnat, provedli bychom to v našem okrese. Podávám tuto zprávu a jsem se soudružským pozdravem Čest práci – Jiří Pipota v. r., Ved. OKPP OŠ ONV v Děčíně.

Studium jsem nakonec vzdal, byl by to zbytečný přepych. Normalizační školství jsem stejně opustil. Po několikaměsíčním extempore pomocného dělníka ve výrobě napínáčků jsem v lednu 1977 našel přijatelné místo v Jednotě, kde byli i ti kádrováci slušnější.

Ukončení členství v ČSS
V roce 1971 jsem vystoupil z Československé strany socialistické (soudruh Pipota letopočet upravil, protože 1969 vypadá hůř). Zdůvodnil jsem to mj. tím, že nově přijatých pět programových bodů je tak obecných, že by je mohl podepsat člen KSČ i farář církve katolické a ostatně kterýkoli angažovaný občan ČSSR. Psal jsem, že nesouhlasím, aby organizace politické strany byly hodnoceny podle toho, jak její příslušníci hrabou seno nebo jestli natřeli zábradlí v parku (příklady ze stranického tisku ČSS). Bratr tajemník okresního výboru mi poslal docela zajímavou odpověď:

...Tvůj dopis považujeme za velmi odvážný v dnešní době a z těchto důvodů jest patrné, že nám zcela důvěřuješ, když nám takovýto otevřený dopis zasíláš a přesto se s námi loučíš. Jest to také politika, neb něco jiného? Kritika na jiné jest velmi správná, ale v podstatných věcech, a bylo by také na místě se podívat na sebe a na své chování, protože jsme jistě přesvědčeni, že s těmito názory, které jsi nám uvedl ve svém dopisu, jsi jistě neoperoval u prověrek před svým zaměstnavatelem. Jestli ano, pak klobouk dolů, ale v opačném případě se nad svým chováním zamysli sám...

Volby 1971
Nejdřív dva dokumenty z předvolebního období:

Odbor školství ONV v Děčíně – Pokyny k zabezpečení voleb na školách: ... Náměty pro volební program Národní fronty a plán politicko-ideového působení ve volební kampani na úseku školství nacházejí na školách velmi příznivou odezvu. Přesto však nelze vyloučit – zejména ve dnech 26.-27. listopadu 1971 – pokusy nezodpovědných živlů o narušování klidu a pořádku na školách a výchovných zařízeních. Aby bylo možno včas čelit a zabránit takovýmto pokusům, ukládá odbor školství ONV provést v uvedeném období tato opatření: 1) zavést služby školských pracovníků, 2) zkontrolovat a zajistit bezpečné uložení střelných zbraní a chemikálií, zvláště pak jedů a hořlavin, 3) zkontrolovat dodržování předpisů o používání rozmnožovacích zařízení a opatření proti jejich zneužití, 4) zintenzivnit pedagogický dozor v domovech mládeže a při všech akcích, organizovaných školami a školskými orgány, při nichž se soustředí větší počet žáků...

Vážení občané! Srdečně vás zveme na besedu s poslanci do MNV, ONV, SKNV, ČNR, která se koná dne 11. 11. v 19 hodin v místnosti Střelnice. Jistě vám není lhostejné, kdo vás bude v budoucnosti zastupovat, jaká bude vaše obec zítřka. Přijďte na tuto besedu, kde se dozvíte mnoho nového. Budete srdečně vítáni. Kolektiv agitačního střediska a místní volební komise.

Těsně před volbami náš druhorozený přinesl ze školy vlastnoručně psanou kartičku, nahoře i dole přimaloval rudou pěticípou hvězdu:

Milý tatínku, milá maminko, víme, že nás máte rádi a věříme, že v nastávajících volbách budete hlasovat i za nás pro mír na světě a pro naši šťastnou budoucnost. Váš Jenda.

Mladší generaci pravděpodobně překvapí, že před listopadem 89 existovala jen jednotná kandidátka Národní fronty, která obsahovala mix komunistů, dvou povolených stran (socialistů a lidovců) a uvědomělých odborářů nebo bezpartijních. Teoreticky bylo možné škrtat, ale volební komise zpravidla umístily plentu do odlehlého kouta a nebyla tam často ani propisovačka (skutečně se mi stalo, že jsem si ji musel jít drze ke komisi půjčit). Většina lidí v těch idylických časech proto raději prošla s lístkem rovnou k urně. Říkalo se tomu „manifestační volba“.

Moje manželka byla kdysi delegována do vesnické volební komise a taky si dovolila jít za plentu. Tím narušila bohulibou snahu (každé) volební komise vedle 100 % účasti vykázat taky 100 % hlasů pro kandidáty NF. Vyslechla pak takové propagandistické bláboly a odsudky soudruhů, že se domů vrátila s pláčem. Z několika stovek voličů tehdy plentu využilo jen 6 nebo 7 podivínů, kteří chtěli uplatnit své ústavní právo.

Normalizační slib učitele základní školy
Slibuji, že budu vždy pracovat v zájmu dělnické třídy a uskutečňovat politiku Komunistické strany Československa. Budu věrný Československé socialistické republice a budu obhajovat a upevňovat její socialistické zřízení. Slibuji, že budu zachovávat ústavu Československé socialistické republiky i ostatní zákony a právní předpisy, budu svědomitě plnit své povinnosti a pokyny vedoucích pracovníků a zachovávat mlčenlivost v pracovních věcech. Budu podle zásad komunistické výchovy pěstovat v žácích lásku k socialistické vlasti. Povedu je k úctě k dělnické třídě a Komunistické straně Československa. Budu je vychovávat v duchu marxistickoleninského světového názoru. Zavazuji se rozvíjet u mládeže internacionální cítění a prohlubovat přátelství se socialistickými zeměmi, zejména se Sovětským svazem. Jsem si vědom toho, že svým osobním životem, postoji a jednáním, účastí ve veřejném životě a vystupováním podstatně ovlivňuji jako socialistický učitel chování a jednání žáků i nejbližší veřejnost. Při veškerém svém jednání budu mít na zřeteli prospěch Československé socialistické republiky a jejího lidu. Jsem si vědom důsledků, které by pro mne vyplynuly z neplnění slibu. Datum: 24. února 1972, podpis.

Všimněte si hierarchie autorit v úvodních větách – i té hrozby v závěru. Pokud někdo odmítl podepsat, musel prý ze školství odejít. O nikom, kdo by ten ponižující blábol tehdy nepodepsal, jsme ale mezi kolegy neslyšeli. Sám jsem učil ještě další čtyři roky.

Syn poslouchá projev soudruha Husáka
Už si nevzpomenu, jakou zásadní změnu jsme očekávali od zasedání Ústředního výboru Národní fronty v lednu 1971. Nebyli jsme doma, tak jsme sledováním rozhlasu pověřili našeho prvorozeného. Jeho záznam opatrujeme dodnes:

Hymna ČSSR / Evžen Erban / uvítání / seznámení / účel / průběh / členi / potlesk: I I I /// projev Gustav Husák / uvítání / účel / boj dělníků / pomoc SSSR při 2. světové válce / osvobození / snaha kontrarevolučních sil / přemožení v roce 1968 / síla KSČ / 13. sjezd KSČ / špatnost před rokem 1968 / útok pravičáků / spolupráce se zeměmi Varšavské smlouvy zvl. se SSSR / boj KSČ proti kontr. silám / snaha KSČ / spolupráce se SSSR / nový zápas / heslo? / slušnost KSČ / cíl / všechno dohromady / výchova dětí / mládež / mír / všechno dohromady / o KSČ / hospodářství: energie a plyn nedostatek po mrazech / ulehčení práce / opakování / potlesky: I I I I I /// zprávy: jediná zpráva z domova o tom samým.

Síla KSČ... všechno dohromady... opakování... o tom samým – i osmiletý kluk dokázal zachytit absurditu normalizačního režimu.

Životní jistoty
Snad je už zřejmé, že mýtus o čtyřicetiletém období životních jistot svědčí pouze o výpadku paměti. Uznávám, že jsou to často absurdní prkotiny, ale s podobnými problémy se v běžném životě musely vyrovnávat statisíce rodin, vlastně miliony lidí. Možná namítnete, že normalizaci máme dávno za sebou a KSČM se od minulého režimu distancuje. Opravdu? Připomenu jen výroky a činy soudružky učitelky Semelové, nebo propagandu komsomolců ze Svazu mladých komunistů Československa.

Malí i větší soudruzi Pipotové, kteří režim s chladnou hlavou, horoucím srdcem, ale ne právě čistýma rukama udržovali, stále ještě žijí a taky půjdou volit. Nejhorší je, že následky jejich samovlády dodnes napravujeme všichni. Ty materiální v podobě zplundrované infrastruktury, ale i psychické, například v neochotě nebo neschopnosti angažovat se veřejně a přijmout za své jednání osobní zodpovědnost.

Účel světí prostředky
Historika Kaplana kdysi překvapilo, že zasloužilý funkcionář Pavol David na otázky, zda byly politické procesy správné a zda souhlasí s rehabilitacemi obětí, odpověděl v obou případech kladně. Jak je to možné? „Strana má vždy pravdu,“ vysvětlil bezelstně David. „Keď dnes povie, že je niečo čierne, pre mňa je to čierne, keď zajtra rozhodne, že je to biele, pre mňa je to biele. Pre mňa je pravdivé a správne to, čo hovorí strana.“

K výzbroji komunistů v každé době patřilo heslo Účel světí prostředky:
Navazujeme na Masarykovo historické dílo a přijímáme z Masaryka všechny živé hodnoty a především jeho demokratické a humanitní ideály, jež v nové formě uplatňujeme. (Protokol VIII. sjezdu KSČ, březen 1946) – Komunistická strana nemá v úmyslu střední stav zničit, jak to tvrdí o nás naši nepřátelé, nýbrž má zájem na silném, prosperujícím živnostenstvu, jehož oprávněné požadavky jsme vzali do svého programu a budeme je se vší rozhodností také prosazovat. (Gottwald na sjezdu živnostníků, únor 1946) – KSČ trvá na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nepomýšlí na nějaké tvoření kolchozů. (Dopis ÚV KSČ, březen 1946) – I středoškoláci snad už dobře vědí, co z těch předvolebních slibů po převzetí moci v únoru 1948 nakonec zbylo.

Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné. ... Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci. Co je dobré na jedné straně, nemůže a nesmí být dobré na druhé straně; jako by nebyli tady i tam lidé fyziologicky a morálně titíž. Napsal Karel Čapek v roce 1924 v článku Proč nejsem komunistou?