The Lucky Men - ozvěny (Českolipský underground 50)

Po vydání článku o svorské bigbítové skupině Lucky Men se ozvali další příznivci a kamarádi, kteří upřesnili už námi získané vzpomínky o další podrobnosti. Proto jsme se společně s Petrem Königem k tomuto tématu ještě vrátili.

Mezi nadšence, kteří tehdy pomáhali při zkouškách, nebo při přepisování nahrávek anglických textů z magnetofonových pásků, patří Jindřich Kořínek a pak ještě věrný fanoušek Pavel Čáp. „Nejvíce nových informací jsem se dozvěděla od Josefa Smetáka, který se velmi dobře znal s manželem Aloisem, nejen ze zábav, ale i z dnes již zaniklé sklárny Severosklo, s.p., kde společně pracovali,“ prozradila Božena Thierlová, manželka jednoho ze zakládajících členů skupiny Aloise Thierla.

B. Thierlová

klub Severosklo

Josef Smeták se v současné době mimo jiné věnuje sbírání starých pohlednic a historických událostí obce, ale, bohužel, fotografie muzikantů ve svém archivu nemá. Z té doby je ovšem zajímavý pohled na jižní části obce s ulicí vedoucí k nádraží, kde byl kulturní sál a restaurace Na Kopečku.

restaurace Na Kopečku

Po důkladném prostudování dostupných článků z dobového tisku, ve kterých je zmínka o bigbítových událostech našeho okresu, jsme ještě zjistili, že ve vydaném materiálu o svorské skupině The Lucky Mann byl zkomolen název – ten byl ve skutečnosti The Lucky Men.

Josef Smeták pro nás sepsal poznámky, podle kterých se pokusíme společně ještě jednou sestavit pár nových údajů o této kapele.

Minule jsme se zmínili o krajských novinách s názvem Průboj z 11. června 1968, v nichž se píše o vystoupení českolipských skupin na bigbítovém festivalu ve Štětí. Festivalu se tehdy zúčastnilo osm souborů a mezi nimi i The Strawberry Sellers Group, označených porotou za průměrnou skupinu, následně The Sound Makers z Doks, kteří díky svému zpěvákovi Zdeňkovi Šaarovi získali druhé místo, a novoborští Trhani. Jak jsme již psali, pro nás bylo velkou záhadou, že na festivalu hrála i skupina Albertmen ze Svoru.

„Okolo vyhodnocení soutěže byly velké zmatky,“ upřesnil Josef Smeták. Porota po protestu a na nátlak diváků přehodnotila své původní rozhodnutí a svorskou skupinu dodatečně ocenila jako Nejlepší skupinu festivalu. Tomu odpovídá i zmínka v uvedeném článku: „…hrané skladby přednášené s velkou suverenitou projevu skupině zajistily velký úspěch u diváků, ale ne však už tak u poroty“. Změna pořadí zřejmě způsobila i zmatek v názvu svorské skupiny při zveřejnění výsledků v krajském tisku.

A teď snad abychom se vrátili trochu zpátky do minulosti. Skupinu založil po roce 1965 starší z bratrů Štěpánků – Vladimír – spolu se svým kamarádem Františkem Donátem. První zkoušky probíhaly v bytě u spolužáka Mirka Basela, který bydlel v již zbořeném domě u dnešní samoobsluhy. Později se k nim ještě přidal Zdeněk Štěpánek, Alois „Car“ Thierl, Ivan Korec a zmíněný Mirek Basel.

Ze skupiny postupně odešli její zakladatelé, Vladimír Štěpánek a František Donát. V ustálené formaci pak muzikanti hráli až do konce šedesátých let. Bylo především nutné získat vyhovující prostory pro zkoušky i možnost uskladnění aparatury. Nabídla se možnost využívat společenský sál „Klub“ místní sklárny v ulici vedoucí k nádraží, včetně svazácké klubovny v tehdejší restauraci Na Kopečku.

První hnědý lampový zesilovač Tesla KZ o výkonu 25W s reproduktory si zapůjčili od Josefa Smetany, bývalého tajemníka Místního národního výboru ve Svoru. Následně pak za podpory podnikových společenských organizací technické vybavení postupně doplňovali.

„Jako jiné bigbítové skupiny hráli skladby tehdy úspěšných zahraničních skupin, anglické texty do fonetické podoby většinou upravoval Tomáš Rybín, manžel Aloisovy sestry,“ doplnila zjištěné údaje Božena Thierlová.

V minulém článku jsme také uvedli, kde společně vystupovali, ale Josef přece jenom ještě doplnil několik podrobností. Poprvé se veřejně představili ve cvikovském „Tylově divadle“ (sál bývalého divadelního spolku J. K. Tyl v letech 1945–1959) a ještě na zábavách v hotelu Sever, kde občas hrála i domácí skupina Delfíni – ta vystoupila v roce 1969 mezi jinými i na českolipském beatovém festivalu. Později hráli v Kulturním domě ve Skalici a Kamenickém Šenově, pravidelně pak vystupovali v Národním domě v Novém Boru na odpoledních „nedělních čajích“, občas i v českolipském klubu LUXOR. Pro úplnost ještě Božena Thierlová připomenula společné vystoupení s pražskou skupinou The Matadors na „Letních slavnostech“ při pořádání Benátské noci u Máchova jezera v Doksech.

Po tomto úspěšném vystoupení následovalo příští rok pozvání na „Krajský beatový festival“, který pořádala Kulturní správa Okresního národního výboru spolu s Okresní federaci klubů mládeže ve dnech 30. 5. až 1. 6. 1969 v Jiráskově divadle v České Lípě. Ale bohužel, jak psal okresní týdeník Nástup 5. června 1969, bez účasti skupin z okresu Děčín a Jablonce nad Nisou. Na festivalu vystoupilo celkem dvanáct skupin a jednoznačně zvítězila skupina Atlantis z Liberce. Ve „hvězdné“ porotě zasedali redaktoři Ivan Štědrý, Oscar Gottlieb, Miroslav Langr, Jan Ende a za kulturní správu Okresního národního výboru Zdeněk Hůla.

Právě na tomto festivalu, vzpomenul Josef Smeták, skupinu The Lucky Men oslovil známý pražský diskžokej a redaktor Oscar Gottlieb s tím, že napíše o nadějné svorské skupině článek do časopisu Melodie. Ovšem naše pátrání po tomto článku nebylo úspěšné. Zajímavé je, že časopisy Melodie z té doby se pravděpodobně v žádném archivu, ani veřejné knihovně nedochovaly. Do jediných zachovalých výtisků je možné nahlédnout pouze při osobní návštěvě v Národní knihovně v Praze. Přece jenom, zůstává ještě jedna možnost, že Melodie z šedesátých let má ve své sbírce nějaký sběratel.

V těsném závěru šedesátých let byl kromě Ivana Korce povolán na zkrácenou službu do armády i Alois Thierl, proto skupina prozatím ukončila své další vystupování na veřejnosti. Po návratu již z uskladněné aparatury v „Klubu“ mnoho nezbylo, a tak začátkem sedmdesátých let, podle vzpomínek Josefa Smetáka, využili Zdeněk s Aloisem nabídky členů původní novoborské skupiny Trhani, Milana Fotra s Petrem Němečkem, a začali s nimi krátce hrát v nové formaci pod dosavadním názvem.

Jako u každé skupiny docházelo průběžně k výměně muzikantů, ale v základním složení hráli na kytary Tomáš „Tukan“ Ondruška, Vlasta Záklasník a na bicí Petr Němeček.

Trhani nehráli salónní bigbít, spíše byli výraznou, nekonformní a provokující skupinou, která při vystoupení vždy způsobila patřičný rozruch. Podle pamětníků nelze zapomenout na legendární vystoupení v klubu Luxor, kde Tomáš s Vlastou hráli zcela nazí, jenom v koupacích pláštích.