V minulé části zmínila Ivana Honsnejmanová „modelínový film“. (Mimochodem, Iva dramaticky namluvila předehru v dokumentu o Jiřím Maškovi, který se jmenoval Kouzelník.) Jan Nevole a jeho kamarádi záhy zjistili, že svěřená kamera má posun o dvě políčka, a tak dokáže jednoduše i animovat. Nenapadlo je nic jiného, než si udělat panáčka z obyčejné modelíny a natočit příběh, který se jmenoval Helmut von Kaufnic.
Právě proto, že šlo o obyčejnou dětskou modelínu, nebylo jednoduché s ní pracovat pod světly. Jan Nevole vzpomínal zejména na to, jak vždy sedl na kolo, dojel do svárovské hospody, v ní mu Ladislav Kohout vytvaroval velblouda. Velbloud se po chvíli pod světly zdeformoval, takže ho zase popadl a jel do restaurace. A tak stále dokola. Stálo to za to, film vyhrál okresní přehlídku amatérského filmu a 17. května 1987 získal čestné uznání na přehlídce krajské, konané v Krupce. Podařilo se mi v půjčených materiálech objevit zažloutlou zprávu z této akce.
„Porota hodnotila 35 filmů 40 autorů z 9 okresů Severočeského kraje. Poprvé soutěžil okres Česká Lípa, nezúčastnil se okres Liberec. Letošní filmová přehlídka znovu potvrdila, že zájem o amatérskou filmovou tvorbu neutuchá. Základ amatérské filmové tvorby v kraji tvoří nadále osvědčení filmoví autoři, ale vedle nich se objevili i nové osobnosti. Je jim třeba věnovat odbornou péči, aby na základě svého talentu budovali lidskou, ale z našeho pohledu především autorskou osobnost. Protože především prostřednictvím jejich vidění světa je možné tlumočit ty nejobecnější hodnoty lidského bytí.“
Perličkou je, že předsedou komise na okresní úrovni byl režisér Emil Sirotek, který natočil známé vánoční filmové hity o chobotničkách z II. patra. Nebýt ideologie, pravděpodobně by film z České Lípy vyhrál i přehlídku krajskou, ale jeho autoři byli obviněni z toho, že snímek je jakýmsi předobrazem republiky a boje o moc v ní. Helmut von Kaufnic posléze získal II. cenu v silné americké konkurenci na mezinárodní soutěži amatérů Arsfilm v Kroměříži. Jan Nevole doplnil: „Z celkové tvorby do přehlídek prošla polovina, ostatní měli nějaké ideologické vady. Ty nejzávadnější jsme ani na soutěže nezasílali, jelikož by nám soudruzi kroužek zatrhli.“ Celkem nakonec svárovská parta natočila asi 15 filmů.
Dnešní díl by měl však být především o kapele Fabrikanti. Tu Jan Nevole a spol. založili někdy mezi roky 1984 a 1985. Impulsem vzniku byla účast na přehlídce dechových souborů, které se nedostaly do finále Kmochova Kolína. Předně je potřeba říct, že jako mladí kluci neměli rádi dechovku, tak k ní přistoupili trochu jiným způsobem. Zvláštní bylo především to, že nikdo z muzikantů na nic nehrál a většinou neměl ani hudební vzdělání. Měli však nadšení a také trumpety po dědovi. Nacvičili tři písně – pochod, polku a Rudou konfrontaci, což byla vlastní tvorba. Nebylo jednoduché se sejít jelikož členové – Ing. Doskočil – velká tuba, Ing. Smolík – buben, Ing. Ždárský – pozoun byli z Českých Budějovic, Ing. Šmíd – trombón ze Žďáru nad Sázavou, Ing. Mrkvička – jazz trubka, Ing. Chramosta – pozoun, Jarmil Chromý – manažer byli z Prahy. Zbytek z České Lípy (Nevole – kornet, Vítek – tuba, Peťovský – saxofon, Bláha – virbl a konferenciér Brož).
Organizátoři jim však napsali, že nemají přehrávky, takže vlastně neexistují. Jan Nevole před ostatními dopis od pořadatelů zapřel, a tak vyrazili. Své obleky si vylepšili o různé vycpané ptáky, které měl původně spálit František Barák, tou dobou školník na ZŠ Pátova. Jan Nevole měl tak například na baretu střízlíka, Petr Vítek černého čápa.
V Pelhřimově je chtěli nejprve z přehlídky vykázat, ale nakonec je zařadili na konec průvodu. Hrálo se při pochodu do Lipkové Vody. Ani nečekali na výsledky a zmizeli. Ale nevzdali to, díky známosti s Mirkem Wanekem a Jarmilem Chromým, který se stal jejich manažerem, začali vystupovat jako předkapela Už jsme doma. Do revoluce stihli asi deset koncertů. V roce 1988 dělali například ve Stráži pod Ralskem předkapelu legendárním Psím vojákům.
Hledal jsem, jestli o této partě je nějaká zmínka na netu. A objevil. Na serveru freemusic.cz píše o setkání s nimi uživatel oves: "Občas se mezi "obyčejnými" návštěvníky míhali chlapíci v podivných oblecích, a tak jsem si řekl, to budou oni – Fabrikanti. A taky že jo. Po občasném utroubnutí se najednou malinké pódium naplnilo k prasknutí desetihlavým bigbandem. Krom bubeníka s virblem devět dechařů – mé srdce zaplesalo. Už v prvních tónech bylo jasně, že žádné velké umění nebude. Někteří členové souboru možná schválně a možná oprávněně budili podezření, že si se svými nástroji mnoho nerozumí. Fabrikanti ať záměrně, či ne (první je ale pravděpodobnější) dechovkové hity parodují. O nějaké falešné tóny, nesouhry či disharmonie nebyla nouze, ovšem invence rozhodně nechyběla. Ale hlavně to byla sranda k popukání. Vrcholným číslem byla postupně zrychlovaná Slepička kropenatá, ke konci už si nezadala s živelností balkánských dechovek, i když instrumentální výkony nebyly tak brilantní. Po několika dalších lahůdkových kouscích, přídavku na přání – fúzí opět Slepičky s údajnou albánskou hymnou, bylo za reptání některých štamgastů, že se to nedá poslouchat v nejlepším přestáno."
Zmínka o Fabrikantech byla i v televizním dokumentárním seriálu Bigbít, v části věnované teplickému punku. "S Divizí T, Wankem a Růžičkou jezdila i šílená „punk“ dechovka Fabrikanti a soubor podobného ražení Vyžvejklá bambule, která nejraději vystupovala nahá."