Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci se Severočeských muzeem v Liberci pořádá ve dnech 24. až 25. dubna 2015 dvoudenní česko-německé setkání mládeže určené žákům středních škol ve věku 16–19 let. Z české i německé strany se do setkání zapojí kolem dvaceti účastníků. Tématem setkání jsou zapomenutá místa nucené práce na Liberecku a Jablonecku, na Žitavsku a v polském příhraničí.
Místa nucené práce přenášejí příklady perzekuce ze vzdálených lokalit často přímo na „náš dvorek“. Při poznávání míst nacistické nucené práce se chceme především soustředit na to, že se při ní dělo bezpráví, byla pošlapávána lidská důstojnost. Účastníci setkání budou mít příležitost zamyslet se nad tím, proč je důležité neztrácet paměť a jak tyto události/fenomény připomínat. Věříme, že mezinárodní složení skupiny nám umožní nahlédnout tuto problematiku z různých perspektiv.
Setkání se uskuteční v Severočeském muzeu v Liberci, jeho součástí jsou exkurze na čtyři vybraná místa nucené práce (Rychnov u Jablonce a Chrastava v České republice, Parajow/ Großporitsch v Polsku a Seiferts Höhe v Německu, přednášky, workshopy a debaty o významu i formě připomínání míst nucené práce. Pozvání k diskusnímu panelu přijali i Ing. arch. Filip Landa, PhDr. Ing. arch. Lenka Burgerová, Ph.D. a Kathrin Krahl z Heinrich-Böll-Stiftung, kteří se připomínáním míst nucené práce věnují. O své osobní zkušenosti s nucenou prací přijede se studenty diskutovat Miloslav Čermák. Účastníci na závěr setkání navrhnou ve skupinové práci své vlastní způsoby, jak daná místa připomínat.
Věříme, že setkání přispěje k tomu, aby se alespoň některým z mnoha zapomenutých míst vrátila paměť, že probudíme v účastnících zájem o dějiny míst, kde žijí, neboť tyto zdánlivě staré události se nesmazatelným způsobem podílí na vytváření lokální identity, a zároveň ukážeme, že některé fenomény neznají hranic.
Akce je realizována v rámci projektu podpořeného z programu Evropa pro občany.
Přibližně od roku 2011 spolupracuje Severočeské muzeum v Liberci s obcí Rychnov u Jablonce nad Nisou při výzkumu koncentračního tábora Al Reichenau. Během působení starostů Františka Chlouby a nyní Tomáše Levinského se uskutečnila řada besed s občany a přednášek. Vedle osvícených starostů v obci působí kronikář Jindřich Kurfiřt, studnice regionálního poznání. Kombinace takto osvícených osob spojených s Rychnovem a Severočeského muzea zapříčinila dnes již letitou, v podstatě vzorovou spolupráci mezi paměťovou institucí (muzeem) a živou obcí s místními, obyvateli i podniky. Výzkum podpořila obec Rychnov, Ministerstvo životního prostředí účelovou dotací na zjištění rozsahu podzemního díla a přispěly i místní podniky, které umožnily pokračování výzkumu na svých pozemcích. Stejně tak se zapojili místní občané, od kterých získáváme čím dál větší podrobnosti o koncentračním táboře, zbrojní výrobě a konci války na Rychnovsku. Vzpomínky následně konfrontujeme s archivně doloženými skutečnostmi a výsledky vlastního terénního výzkumu. Této součinnosti si mimo jiné všiml i Martin Šmok z USC Shoa Fundation a publikoval na stránkách této instituce konkrétní vzpomínky – video výpovědi pamětníků.
Jedním z cílů obce i muzea je zachovat paměť místa tak, aby se téma nacistické nucené práce stalo součástí historie, aby opravdu historie plnila svou roli jako zdroj poučení pro doby budoucí. Stále rozšiřující se debata o nedávné minulosti již nese ovoce v podobě dalších objevů. Mezi poslední a nejvýznamnější patří "objevy" původních táborových budov – baráků, kde byli ubytováni vězni koncentračního tábora i vězenkyně sousedního pracovního tábora pro tzv. "Ostarbeiter". Pavel Knobloch lokalizoval původní barák pracovního tábora v Hodkovicích nad Mohelkou, kam byl v 50. letech 20. století převezen. Dále si rychnovští obyvatelé vybavili, že baráky z koncentračního tábora byly převezeny po válce do Čelákovic, kde dodnes tvoří přístavky kulturního domu. Ve spolupráci s ředitelem kulturního domu Tomášem Staňkem připravujeme malou stálou připomínku o původu baráků. V Čelákovicích tak vznikne malá panelová expozice 66 kilometrů vzdáleného Rychnova u Jablonce nad Nisou. A přímo na radnici v Rychnově vzniká expozice věnovaná koncentračnímu táboru a zbrojní výrobě. Stejně tak podnik Getewent měl pobočky v Českém Dubu, Smržovce či Kokoníně. Tam všude pracovali a umírali vězni mnoha národností v různých typech táborů.
Dalším krokem výzkumu bude pokus o nalezení sochy mořské panny – fontány, která vznikla přímo v areálu tábora v roce 1944 a je pravděpodobně ve zbědovaném stavu rozbitá v náspu nedaleko tábora. Otázka, zda není toto téma otevíráno až příliš často, není dle našeho soudu na místě. Výzkum v Rychnově u Jablonce nad Nisou věnujeme jedinému zbrojnímu podniku a dvěma táborům nacistické nucené práce. Jen v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou však bylo 5 koncentračních táborů a více než 200 pracovních a zajateckých.
Komentáře
Re: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
27. Duben 2015 - 9:47 | Faethor
Připomíná je na místě, ale asi by měli mladým i říci, co se děje na Ukrajině, kde oslavují Banderu a organizace, které vraždili za války i po válce jak v Polsku, tak v ČSR. A lidé jako kníže je oslavují s nimi a podporují je. Jak se zapomíná na to, co se dělo, že? Co se asi děje v této zemi, když vysoký diplomat ČR schvaluje upalování lidí v Oděse a vyzývá k opakování těchto akcí... Je to velmi smutné...
NahoruRe: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
27. Duben 2015 - 14:41 | Jan Tichý
Ono to tam není zdaleka tak "přehledné", jak tvrdí Pavel-Faethor. Rozhodně by měl trochu času - a kritického přemýšlení - věnovat ukrajinskému tématu v Hydeparku, než příště něco tak zkresleného napíše.
A třeba i ukrajinské historii:
http://www.i-noviny.cz/literatura/timothy-snyder-krvave-zeme#.VT3sk1KJj1I
Možná pak bude Ukrajincům rozumět líp.
PS: Otřesné vraždění v Oděse (před rokem!) má na svědomí hrstka fanatiků - nelze proto obviňovat všechny Ukrajince. Podobně letadlo sestřelila posádka ruských raket - a za zločin nelze vinit Rusy nebo separatisty paušálně. Zločiny se v podobně nepřehledných situacích bohužel stávají, vina je ale vždycky individuální.
I s tím diplomatickým faux pas je to složitější:
Nahoruhttp://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/63729/ministr-zaoralek-zuri-diplomat-bartuska-bagatelizoval-smrt-civilistu-v-odese.html
Re: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
27. Duben 2015 - 21:43 | moldavit
Dnes na 'CT2 dokument o Banderovcích.Doufám,že se Pavel díval a získá trochu jiný pohled,neř co nám natloukli komunisté do hlavy.
NahoruRe: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
28. Duben 2015 - 8:51 | moldavit
Byl jsem překvapen,když mne jako tehdá starostu navštívila Ruska,dcera německého dozorce z tábora v Lindavě a Rusky ,která zde pracovala.Byli dokonce oddáni,ale Rusové tu ženu odvlekli zpět do SSSR.Ten německý dozorce ještě žil a chtěl pro ní německé občanství,k čemuž potřeboval oddací list..Farní knihy ale byly společně s dalšími německými dokumenty slavnostně odevzdány v r.1960 do sběru.
NahoruRe: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
28. Duben 2015 - 8:56 | moldavit
Dva velké pracovní tábory byly taky na Cvikovsku.Jeden byl tam,co je dnes kynologické cvičiště.Jsou dobře vidět terení úpravy.Odtud chodili do místních podniků.Druhý byl v Lindqavě za fotbalovým hřištěm.Objekty byly využity posléze čsl.armádou.Odtud chodili do podzemní továrny ve Svitavě,dnes Pekelné doly motorkářů.
NahoruRe: Pro virtuálního sklerotika "Holého":
28. Duben 2015 - 12:33 | Jan Tichý
Vyjádření historika před čtyřmi lety:
Zajatci pracující u bratří Rachmannů byli v pracovním poměru u firmy, která nebyla utajována, a měli jistou volnost pohybu po městě. Jejich ubytování nelze srovnávat s koncentračním táborem. Ke konci války se výroba hroutila a zajatecké tábory byly postupně rozpouštěny. Po Českolipsku se pohybovaly stovky zajatců a nuceně nasazených dělníků mnoha národností, kteří se vydávali vstříc osvobozeneckým armádám, aby se s jejich pomocí dostali domů. Je možné, že někdo z nich zahynul, ale z dosavadních výzkumů válečných hrobů nelze v našem teritoriu prokázat ani jediného Francouze. Nebyl vůbec žádný důvod, aby byli z Boru někam odvezeni a pobiti. Je také celkem vyloučeno, že by byli seřazeni a hnáni o hladu někam do neznáma... (atd.)
http://www.i-noviny.cz/nazor/pochod-smrti-54-francouzskych-zajatcu#.VT9ewlKJj1I
http://www.i-noviny.cz/nazor/tragicky-osud-borskeho-primare#.VT9h0VKJj1I
A podobně fabuluje=lže notorický politruk "Holý" i v ostatních borských záležitostech, historických i současných.
NahoruRe: Pro virtuálního sklerotika "Holého":
28. Duben 2015 - 14:14 | Jan Tichý
"Holého" dodatek poplete jen méně pozorné čtenáře. V příspěvku i v článku je řeč o francouzských zajatcích, kteří byli v době války pracovně nasazeni v Boru.
NahoruEugene Veuillet sem přišel s pochodem smrti z KT Schwarzheide.
Re: Ještě PS:
28. Duben 2015 - 15:59 | Jan Tichý
Dr. Jindra píše v Dějinách NB - 3. díl na str. 218:
"Konce druhé světové války se tady v Rachmannově lágru nedožila nejméně dvě totálně nasazená děvčata z východu. Jako první zde umírá 27. července 1943 teprve dvaadvacetiletá dělnice Duňa Košenková, údajně na zápal mozkových blan. O rok později, 29. prosince 1944, ji následuje Jevdokie Dunca Gančová na zánět pobřišnice. Za ni, stejně jako za předchozí zemřelou, zaplatil hřbitovní poplatky zaměstnavatel, tedy firma Rachmann..."
Podobných úmrtí mezi zajatci bylo v letech 1941 - 1945 devět.
NahoruZajatci se stravovali v kantýně společně s místními zaměstnanci (kromě Rusů, kteří měli mnohem krutější režim). Francouzi chodili ve volnu bez eskorty na vycházky i do kostela na mši.
Jestli si "Holý" TAKHLE představuje nacistické koncentrační tábory, jen dokazuje povážlivé mezery ve vzdělání.
Re: Zapomenutá místa nacistické nucené práce ve střední Evropě
28. Duben 2015 - 23:16 | Josef Doškář
.
Totální nasazení (německy Totaleinsatz resp. NS-Zwangsarbeit) je pojmenování pro nucené pracovní nasazení, kterému byli v době nacistického Německa podrobeni obyvatelé okupovaných zemí.
Totálně nasazení byli většinou nedobrovolně dopraveni do Třetí říše, kde vykonávali otrockou práci za nelidských podmínek. Nucená práce měla několik podob, které se lišily intenzitou mimoekonomického tlaku. Cizí občané byli do nich zařazování jednak podle svého současného právního postavení, jako civilní dělníci, váleční zajatci a vězni, jednak podle národnosti. Lze rozlišovat čtyři stupně nucené práce nacistického systému:
Nahoruprostý nábor,
nábor se zásadním ovlivněním existenčních podmínek,
konskripce – odvod celých ročníků nařízením místní státní správy,
deportace.
V každém případě to byla nedobrovolná, otrocká práce.
Na hřbitově v Arnultovicích má hrob
Pierre Perichaud, totálně nasazený Francouz
(17.1.1922 †13.2.1945)