Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE, čestný člen Řádu britského impéria za zásluhy o šíření anglické literatury v Česku, držitel medaile za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství či státní ceny za překladatelské dílo přijal opětovné pozvání do České Lípy. Překladatel kompletního Shakespearova díla, emeritní profesor anglické literatury na Karlově a Jihočeské univerzitě, překladatel z angličtiny a shakespearolog nejprve promluví o celosvětově nejvýznamnějším dramatikovi ke gymnaziálním studentům a posléze i k veřejnosti. Rozhovor s panem Hilským vedla pořadatelka akce Květa Menclová, která do České Lípy pozvala již taková jména literárního světa, jakými jsou Ivan Klíma, Miloš Urban či před dvěma lety právě pan Hilský.
Pane Hilský, podobá se nějak Shakespearova doba naší přítomnosti, v níž žijeme?
Žijeme v jiné a v mnoha ohledech mnohem lepší době, než byla ta Shakespearova. Průměrná délka našich životů je téměř dvojnásobná ve srovnání s Shakespearovou dobou, žijeme zdravěji a v nesrovnatelně lepších hygienických podmínkách, lékařská péče, které se dostává zcela běžně nám, by alžbětincům připadla naprosto zázračná. Nejrychlejší dopravní prostředek Shakespearovy doby byl tryskem běžící poštovní kůň. Představy aut, letadel, vlaků, autobusů, tramvají, metra byly nemyslitelné. Materiálně technický a vědecký pokrok, jehož výdobytky bereme mnohdy jako samozřejmost, by byly pro Shakespeara a jeho současníky ohromující. Shakespeare psal své sonety a hry husím brkem, které si sám přiřezával, a vyráběl si sám inkoust. Kdybychom se mu pokoušeli vysvětlit, co je to počítač, nevěřil by nám a nerozuměl by tomu.Tablet bylo slovo, které Shakespearovi současníci běžně používali a označovalo tak destičku z rohoviny, v níž byla vyryta abeceda, cosi jako primitivní slabikář. Kdybychom se jim pokusili vysvětlit, co je to tablet dnes, nevěřícně by žasli. Známým paradoxem však je, že dostupnost počítačů a dalších současných technologií v žádném případě neznamená, že píšeme lepší básně, tragédie a komedie než Shakespeare. Pravý opak je často pravdou. Srovnáme-li naši dobu s dobou Shakespearovou, okamžitě máme co dělat s dilematem celé naší civilizace. Nesporný a v mnohém smyslu zázračný vědecko-technický pokrok je ve zřetelném napětí s povahou lidí jako společenských bytostí. Láska, nenávist, dobro, zlo, soucit, krutost, poctivost, podlost, štědrost, ziskuchtivost – to jsou všechno lidské vlastnosti, které se mohly změnit v povrchovém detailu, ne však v podstatě. To je důvod, proč jsou Shakespearovi milenci, jeho žárliví manželé, jeho padouši i lidé dobří pořád tak aktuální. To je důvod, proč nás všechny podoby lásky v Shakespearových sonetech pořád tak oslovují. To je důvod, proč i jeho politické tragédie, třebaže vyrůstají z doby dnes nám velice vzdálené, vypovídají cosi podstatného o politickém dění současném. Je to vlastně velmi složitá a všeobsáhlá otázka a odpověď na ni by si zasloužila ne jednu, ale hned několik přednášek. Myslím, že by byly zajímavé, protože bychom skrz Shakespearovu dobu poznávali sami sebe. Ale to vlastně děláme pořád. V tom smyslu je Shakespeare pořád náš současník.
V čem je Shakespearovo dílo nadčasové?
Moje odpověď na první otázku částečně dala odpověď i na tuto otázku. Jen k tomu dodám, že podle mého názoru je Shakespeare nadčasový proto, že jeho nadčasovost vychází z naprosto konkrétní časovosti. Žádný spisovatel, myslím, nepíše proto, aby se stal nadčasovým, ale reflektuje to, co zná a prožil, tedy svou dobu. Jestliže Shakespeare „pro všechny časy je, ne pro jednu dobu“, jak to památně vyjádřil v roce 1623 Ben Jonson, pak především proto, že ve svém básnickém a dramatickém díle obsáhl tolik konkrétní lidské zkušenosti. Že stvořil tolik úžasných postav. Tolik duší. Že psal tak úžasnou řečí, která nemá obdoby. Že nevykládal svět a lidi z jednoho předem daného hlediska, ale že ve svých hrách a básních předvádí cosi jako myšlení konkrétního. Je to básník paradoxů lidského bytí na tomto světě. Není černobílý. Nezjednodušuje. Doslova vybízí ke komplexnosti myšlení a cítění. A ještě je u toho zábavný. Co chtít víc?
Klasická otázka, jež Vám byla určitě jako klasikovi položena již mnohokrát. Které dílo W. S. máte Vy osobně nejraději?
Mým prvním překladem byl Sen noci svatojánské. Tuhle hru mám dodnes snad nejradši z jeho komedií, a zdaleka ne jenom proto, že to bylo mé první „shakespearovské dítě“. Z tragédií to byl kdysi Hamlet, dnes je to Král Lear. Určitě si domyslíte proč. Marná lásky snaha je málo známá hra, která je mi velmi drahá. Mohl bych říct proč, ale do tohoto rozhovoru se to nevejde.
Kdy jste byl naposledy na nějaké Shakespearově hře v divadle?
Naposledy (asi před čtrnácti dny) jsem viděl Něco za něco v divadle Pod Palmovkou v režii polského režiséra pana Klaty. Ale se Shakespearem jsem neustále, i když jsem celé jeho dílo přeložil už v roce 2010. Buď o něm píšu nějakou knihu, nebo chystám povídání pro herce na první čtenou, nebo přednášku pro veřejnost. Na přednáškách pro veřejnost mi velmi záleží. Chápu je vždy jako představení nebo performanci svého druhu. Chápu je zároveň jako svou činnost občanskou a politickou. Jsme součástí západní civilizace a Shakespeare je jedinečným a výsostným uměleckým zjevem této civilizace. Mé dlouholeté obcování se Shakespearem souvisí s nikdy nekončícím hledáním životních hodnot.
Inspirovaly Vás například sonety k vlastnímu autorskému psaní?
Mé překlady Shakespearových sonetů jsou součástí mého vlastního autorského psaní.
Můžeme se těšit na nějakou další Vaši knihu o Shakespearovi?
Ano, můžete. Já se na ni těším také, ale je to fuška.
Kdybyste se s autorem Vašeho života potkal osobně, jaké tři otázky byste mu položil?
Byla by jenom jedna: „Jak to vlastně všechno bylo, Mistře?“
20. 3., Martin Hilský: Shakespeare a čas, 17:00, Centrum textilního tisku. Host večera: gymnaziální kapela Bewild. Předprodej vstupenek za 70 Kč/50 Kč v Regionálním turistickém informačním centru na nám. T.G.Masaryka 1, Česká Lípa.
.jpg)