Festival Lípa Musica pokračoval v uplynulých dnech řadou projektů, které rozehrály Stráž pod Ralskem, Kamenický Šenov, Jezvé i Českou Lípu. Barokní hudba, intelektuální country, dětský sbor i klasická dechová harmonie přilákaly do kostelů i Centra textilního tisku stovky posluchačů a nabídly pestré hudební zážitky. Pojďte si je s námi připomenout...
Musica Florea – přívětivá image staré hudby
Jedno z dalších zastavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica zavedlo jeho diváky do Stráže pod Ralskem. Do místního kostela svatého Zikmunda se festival vrací již po několik let a stává se pravidlem, že večery zde pořádané bývají zčásti či výlučně věnovány místnímu rodákovi Heinrichu Ignazi Franzi Biberovi. V letošním roce jeho odkaz místnímu publiku zprostředkoval ansámbl Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.
Biberovo jméno dnes není hudební veřejnosti docela neznámé, ale jeho dílo by jistě zasloužilo více pozornosti, než je mu věnováno v porovnání s velikány jeho epochy. Autor mnoha virtuózních kusů zejména pro housle by měl plným právem spočívat určitě o kus dále než pouze na schodech panteonu barokní hudby. Toho si je vědom ostatně i soubor Musica Florea, jenž Biberovými díly lemoval program věnovaný jinak též Carlu Rosierovi, Johannu Heinrichu Schmelzerovi, Pavlu Josefu Vejvanovskému a Samueli Friedrichu Capricornovi.
Musica Florea dorazila do Stráže pod Ralskem v sedmičlenném složení, počet hudebníků na pódiu se ale lišil podle jednotlivých kusů. Soubor se prezentoval vynikající souhrou, lehkostí i dynamičností v interpretaci technicky náročných vrcholně barokních děl.
Tomáš Cidlina pro Operaplus.cz
Musica Florea – přívětivá image staré hudby
Jedno z dalších zastavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica zavedlo jeho diváky do Stráže pod Ralskem. Do místního kostela svatého Zikmunda se festival vrací již po několik let a stává se pravidlem, že večery zde pořádané bývají zčásti či výlučně věnovány místnímu rodákovi Heinrichu Ignazi Franzi Biberovi. V letošním roce jeho odkaz místnímu publiku zprostředkoval ansámbl Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.
Biberovo jméno dnes není hudební veřejnosti docela neznámé, ale jeho dílo by jistě zasloužilo více pozornosti, než je mu věnováno v porovnání s velikány jeho epochy. Autor mnoha virtuózních kusů zejména pro housle by měl plným právem spočívat určitě o kus dále než pouze na schodech panteonu barokní hudby. Toho si je vědom ostatně i soubor Musica Florea, jenž Biberovými díly lemoval program věnovaný jinak též Carlu Rosierovi, Johannu Heinrichu Schmelzerovi, Pavlu Josefu Vejvanovskému a Samueli Friedrichu Capricornovi.
Musica Florea dorazila do Stráže pod Ralskem v sedmičlenném složení, počet hudebníků na pódiu se ale lišil podle jednotlivých kusů. Soubor se prezentoval vynikající souhrou, lehkostí i dynamičností v interpretaci technicky náročných vrcholně barokních děl.
Mezinárodní hudební festival Lípa Musica každoročně svým divákům dopřává několik neklasických zastavení. V jejich rámci uvádí na festivalu jazz, world music nebo různé crossovery, klasice více či méně vzdálené. Prvním neklasickým bonbónkem letošního ročníku byl koncert anglického fidlera Peta Coopera, jehož v programu s názvem Angel’s Waltz doprovázel na violoncello a na kytaru Richard Bolton. Koncert hostilo útulné prostředí do posledního místa zaplněného Centra textilního tisku v České Lípě.
V úvodu je třeba říci, že fidleři prezentují docela jinou školu hry na housle, než je ta klasická. Jejich přístupy mají přímou spojitost s lidovým prostředím, ze kterého čerpají jejich současní následovníci svoji inspiraci. Základním zadáním fidlera je docílení prožitku a radosti hrou na housle, aniž by hráč musel nutně vědět, jak se kupříkladu nazývá struna, na kterou zrovna hraje.
Pete Cooper je z fidlerů nejpovolanější, neboť je ředitelem London Fiddle School a postavou zbožňovanou i jeho českými následovníky. Ti se účastnili dvoudenního fidlerského workshopu, jejž Cooper v České Lípě před sobotním vystoupením vedl.
Cooper s Boltonem zprostředkovali více než exkurz do světa staroanglické a staroirské fidlerské tvorby, kterou program avizoval a která byla jinak jeho hlavní esencí. Již při prvních tónech koncertu si nešlo neuvědomit, nakolik country, bluesová a ostatní kytarová populární hudba vychází z tradičních anglických a irských lidových písní. Interpreti se ale nevěnovali výlučně ostrovním písním. Věnovali se též tvorbě z amerického lidového prostředí, zahráli píseň bulharskou, píseň inspirovanou africkou hudbou, upravenou pro smyčce, i vlastní tvorbu autorskou. Některé písně měly slova, v jiných se divák musel spokojit s výpravností smyčců, což ale problém se srozumitelností nezpůsobovalo.
V předvečer svátku svatého Václava (27. 9.) nabídl festival setkání s prvním z letošních německých hostů. V krásně zrekonstruovaném kostele Narození sv. Jana Křtitele v Kamenickém Šenově vystoupil Filharmonický dětský sbor z Drážďan. Dítko slavného Kurta Masura nyní rozvíjené Gunterem Bergerem rozzářilo podzimní podvečer čistými, převážně dívčími hlasy v programu sahající od Bacha až k lidové tvorbě.
Světovými pódii protřelý dětský sbor s bohatými koncertními zkušenostmi a širokým repertoárem byl dalším z vokálních těles, které festival pravidelně a rád představuje. Těleso pečlivě vychovávané a vybírané při drážďanské filharmonii, které v současné době vede profesor Berger se zkušenostmi z Lipska a Berlína, představuje špičku mezi německými sbory a své propozice potvrdilo i na osmém letošním festivalovém večeru. Pestře poskládaná dramaturgie večera byla dokonalou vizitkou ansámblu. První polovina koncert byla naplněna klasickým a duchovním odkazem, v jehož znalosti drážďanský sbor překročil hranice obligatního Bacha a prezentoval řadu skladatelů 20. století i komponistů současných. Kontrastně postavena druhá půlka nabídla povětšinou úpravy lidových písní od Japonska po starý kontinent, ale i tu prodchnula zvukově zajímavá tvorba soudobá v čele s kompozicí Švéda Arne Mellnäse.
Předsváteční večer nabídl krásný umělecký zážitek, jež byl dalším příspěvkem k prohloubení česko-německého dialogu, který festival před lety započal. Příjemný převážně dívčí sbor složený z usměvavé mladé generace talentů, z nichž některé možná za pár let budeme poslouchat na scéně drážďanské Semperoper, předvedl vysokou úroveň vokální průpravy a přívětivý sbormistr, jenž dokázal od počátku navázat kontakt s českým publikem, prolomil veškeré bariéry. Funkční hudební dialog odměnil vyprodaný kamenickošenovský kostel nadšenými ovacemi, za něž sbor poděkoval českou lidovkou "Oči černé". Po všech stránkách zdařilý festivalový večer nadchnul a zanechal ve všech přítomných zářivě radostný a povznášející pocit z opět nové sféry krásna.
Krása dechové harmonie v Jezvé
Svátek svatého Václava slaví Lípa Musica již tradičně v kostele sv. Vavřince v Jezvé. V letošním roce zde festival svým posluchačům připravil mimořadný umělecký zážitek z oblasti klasické hudby určené pro dechové nástroje. Skladby Beethovena a Mozarta zde provedl vynikající PhilHarmonia Octet posílený o pětici hostů a za svůj skvělý výkon sklidil ovace vstoje. Zvukově barevný a lahodný večer byl další zdařilou exkurzí do království hudebního krásna...
Do posledního místa zaplněný kostel sv. Vavřince se v pondělí 28. října zcela ponořil do jasných barev dechů v interpretaci ansámblu složeného z předních sólistů i orchestrálních hráčů, kteří působí na tuzemské klasické scéně. Slavnostní koncert uvedený ředitelem festivalu Martinem Prokešem, jenž slavostní atmosféru navodil již samotnou recitací Svatováclavského chorálu, otevřel Beethovenův Oktet Es dur v podání samotného PhilHarmonia Octetu. Skladba, kterou sám skladatel považoval za spíše svůj prubířský kámen, na němž cizeloval své kompoziční postupy s dechovými nástroji dřive, než se pustil do rozměrnějších symfonických ploch, byl příjemným a svěžím úvodem, ve kterém mělo ucho pozorného posluchače možnost přivyknout čistě dechové hudbě, kterou v ryzí podobě slýchá na koncertech oproti té smyčcové mnohem méně, a objevit zvukovou barevnost a krásu jednotlivých dřevěných a žesťových nástrojů.
Plnou krásu dechové harmonie pak těleso rozkrylo ve slavné kompozici Wolfganga Amades Mozarta - Gran Partitě, kterou ve filmové vizitce tohoto velikána neopomněl užít ani režisér Miloš Forman. Ačkoli Mozart tento typ děl komponoval především na objednávku šlechty, jež nebyla natolik finančně saturována, aby si mohla pro své kratochvíle objednat celý orchestr, nejedná se o kompozici nikterak příležitostnou či spadající do nelichotivé kategorie tzv. tafelmusik. Mozart zde zkomponoval mohutné dílo, které se pro svou nádheru a velkolepost těší značné a setrvalé oblibě. Mistrně propracované dílo posluchačsky velmi přístupné a líbivé, klade velké nároky na interprety, kteří v obsazení tuctu dechů posílených o basovou linku rozehravají masivní hudební předivo, kterým Mozart mistrně imituje zvuk celého orchestru. Dílo však okouzlí i svou melodičností a vynalézavou rytmičností a především silným emocionálním nábojem. Každý z posluchačů musel dát za pravdu Antonínu Dvořákovi, jenž Mozarta označil za sluníčko. Ano, jeho hudba doslova září, raduje se, hladí svou delikátností a něžností a strhává posluchače do víru čistého krásna...
Krásný hudební zážitek by však nebyl bez skvělých interpretů, kterými PhilHarmonia Octet společně se svými hosty jednoznačně byly. Jména jako Veverka, Vonášek, Dohnal, Vernyš nebo Javůrková ad. jsou dnes pojmy a pro svou sólistickou úroveň a zkušenost přináší zcela jiný rozměr do vlastního ansámblu, který je v tomto smyslu stavěný po západním vzoru a prezentuje skutečně nový přístup k interpretaci dechové hudby. Výtečné individuální výkony i přirozená souhra, dynamická odstíněnost a propracovanost výrazu, to byly kvality, které ucho posluchače opravdu pohladily a korunovaly sváteční atmosféru dne. Svůj díl na úspěchu má i akusticky výtečný sv. Vavřinec a samotná obec Jezvé, jež do festivalu vkládá už po léta důvěru.
