Druhé letošní zastavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica za hranicemi České republiky se konalo v pátek v sále radnice v blízké Žitavě. Před česko-německým publikem zde s česko-německým programem vystoupila Schola Gregoriana Pragensis.
Tento soubor pracující pod vedením Davida Ebena se stal jakousi vlajkovou lodí festivalu, neboť na něm vystupuje každoročně. Na druhou stranu nerecykluje svůj repertoár a pro každé vystoupení připraví nový program, a to i v rámci jednoho ročníku. Zatímco Svatováclavský koncert v Jezvé byl věnován nejstarší české duchovní tradici, žitavský večer upomínal na českou a německou reformaci, pro kterou hrála Žitava v dějinách velmi důležitou roli. Právě sem se uchylovali náboženští exulanti z řad českých bratří a později i starokališníků a luteránů. Právě na tuto společnou historii upomínal i podtitul koncertu, který zněl Zpívejme, věrní, společně a zazněly během něj motivy, které zde bývaly zpívány při bohoslužbách před staletími.
Koncert Scholy se konal ve velmi spektakulárním sále místní radnice. Večeru by určitě slušel vyprodaný sál, k čemuž nedošlo, ale i tak byla návštěva koncertu poměrně slušná. Hluboce duchovní hudba, kterou soubor přináší obecenstvu, není pro každého posluchače lehkým zážitkem, a už proto se jí Schola snaží prezentovat více jako univerzální žánr, který se umí chopit i osobitějších fúzí a odvážných hudebních experimentů, jako tomu bylo například před dvěma lety, kdy Schola Gregoriana Pragensis v rámci festivalu vystupovala v Hrádku nad Nisou společně s doprovodem violoncella, harfy a v dobrém slova smyslu bizarního vibrafonu. Páteční repertoár tento experiment ale postrádal na úkor silného tématu reformace, který se linul průběhem večera.
Silnou stránkou Scholy Gregoriana Pragensis je barevnost hlasů jednotlivých členů sboru, které se umějí setkat v bohatém a silném výrazu. V něm se individuality spojí a vytváří kolektivní dílo. Jedna z osobností sboru, byl jí Hasan El-Dunia, ale přeci jenom odlišná byla. Jeho hlas vyčníval nad ostatními a poslouchat jej bylo opravdovým zážitkem.
Tento výraz mnohdy umocňuje i akustika, která je zejména v kostelech či jiných příhodných prostorách jednoznačným koeficientem silného zážitku. Akustika v radničním sále v Žitavě tolik výhod nepřinesla a jednodušeji řečeno slyšet Scholu zpívat v kostele je větším zážitkem.
I v rámci jednoho evangelického tématu Schola odzpívala pestrý záběr písní, které provázely diváky celým křesťanským rokem. Zajímavým momentem koncertu bylo to, že sbor nepracuje staticky. Jeho členové se mezi jednotlivými písněmi přesunují po pódiu, ve kterém pro svůj hlas hledají akustické optimum, které učiní společný zpěv co nejúčinnější. Podobně proti monotónnosti chorálu, kterou z jeho klasického pojetí mohou posluchači nejednou cítit, bojují dynamičností a gradací pasáží vybraných písní, což může lehce připomínat pravoslavné přístupy ke sborovému zpěvu a celkově to projev Scholy velice občerstvuje.
Závěrem mi dovolte malou úvahu, která se netýká přímo koncertu samotného. Koncerty Lípy Musicy, které zavání jistou mírou prestiže, si jejich sponzoři nemohou nechat uniknout. V Žitavě se prezentovali dva z nich. Partner koncertu Jizerské pekárny připravil čerstvé pečivo a cukrářské výrobky, které byly návštěvníkům nabízeny po koncertě. Generální partner společnost Everesta naproti tomu nabídla tak trochu vyčpělý a ztvrdlý chléb v podobě recyklovaného projevu před koncertem, jehož verzi slyšeli diváci již na zahajovacím koncertu v Jablonci nad Nisou a na koncertu v Großschönau a diváci ho nebudou ušetřeni asi ani během koncertu závěrečného. Někdy si snad sponzoři a partneři uvědomí, že čím jsou vidět méně, tím je větší jejich osobnost a úroveň. V tomto názoru mě utvrdili i moji sousedé z Nizozemska, se kterými jsem na koncertě byl. Ptal jsem se jich, jestli u nich mají taky před koncerty projevy sponzoři. Diplomaticky mi odpověděli, že ani v jejich zemi se kultura bez sponzorů neobejde, většinou jim ale je za jejich přínos poděkováno pouze v katalogu a oni sami místo na pódiu přenechávají povolanějším.
