Mezinárodní hudební festival Lípa Musica slavnostně zahájil svůj jedenáctý ročník. V Městském divadle v Jablonci nad Nisou program zahajovacího večera zajistila Pražská komorní filharmonie pod vedením italského dirigenta Gaetana d´Espinosy.
Po sérii úvodních řečí nastoupilo těleso Pražské komorní filharmonie a hlediště krásného jabloneckého divadla se zachvělo očekáváním. Pod stropem divadla zaznělo komorní a, za pultík se postavil italský dirigent Gaetano d´Espinosa, který si získal publikum od samotného počátku, a nový ročník festivalu a s ním výpravný seriál hudebních zážitků právě začal.
Na samý počátek zazněla předehra z opery Gioacchina Rossiniho Italka v Alžíru. Jinak byla ale hlavní část první poloviny koncertu věnována Antonínu Dvořákovi a jeho České suitě. Mě samotného nechala tato hudba spontánně myslet na českou krajinu, lehce jsem zapomněl na elementy, které ji hyzdí a viděl jsem ji ne snad panenskou, ale kultivovanou, krajinu, které člověk neškodí, neboť mu dává obživu a inspiraci. Dvořákovi se navíc tento pohled dokázalo vsugerovat nejen mě, ve své době otevřel nenarušenou idylu českého prostředí i světu.
V České suitě je velmi dobře slyšet, nakolik byl Dvořák věren kořenům české národní hudby a romantismu a zároveň progresivním novátorem. Už proto je jeho hudba z části v dobrém slova smyslu předvídatelná a zčásti jiná, vlastní, osobitá, snad i modernistická do té míry, že některé její pasáže by mohly být napsány klidně čtyřicet let po Dvořákově smrti. Dvořákova suita byla zkrátka orchestrem provedena jistě, vyznívala z ní veselost, hravost i konejšivost a posila.
Po přestávce zahrál orchestr poněkud závažnější dílo, kterým byla Beethovenova Pátá symfonie, známá jako Osudová. Toto natolik známé dílo nikdy neškodí slyšet znovu a silný zážitek je to zejména naživo v takto malém sále, kde je muzikantům vidět takřka do kuchyně. Oproti první části programu byla však Osudová více závažná, obsahovala bouři a nejistotu z řádu, hledání dávno ztracené nevinnosti, blížící se rozsouzení a rozhřešení. Svým způsobem vždy aktuální symfonie vzbudila nadšené ovace jabloneckého publika.
Pražská komorní filharmonie je poměrně mladý orchestr, jehož hráči působí na publikum, podobně jako Dvořákova suita, svěže, hravě, pozitivně. Energie souboru dává cítit, že jeho hráči tvoří celek, který pod taktovkou mladého charismatického dirigenta patří právem do výkladní skříně české hudby a navíc stále rozkvétá. Dirigentský styl rodáka z Palerma Gaetana d´Espinosy je plný emocí a prožívání hudby, je prodchnutý a extrovertní. Skvěle komunikuje s hráči, se kterými prožívá každý tón a dostává z nich laskavým způsobem to nejlepší.
Na vřelých reakcích publika bylo cítit, kterak Jablonečtí umí ocenit Pražskou komorní filharmonii, která v místním divadle vystoupila za necelých dvacet let její existence již pošesté. Místní publikum, mezi kterým byla přítomna i suita Českolipanů, na klasiku rozhodně chodit umí.
