V pátek 23. září pokračoval 15. ročník festivalu Lípa Musica intimním kytarovým recitálem v bazilice Všech svatých v České Lípě. Na festival po letech zavítal jeden z předních kytarových virtuózů Pavel Steidl. V převážně španělsky laděném programu rozvinul plně své umění, a beze zbytku naplnil podtitul večera. Až za hranice možného se hra tohoto hudebního mága v mnohých ohledech skutečně dostává.
Pavel Steidl opět potvrdil, že patří poprávu ke světové špičce svého oboru nejen u nás, ale i v širším světovém měřítku. Svou mistrnou technikou a intenzívním výrazem si posluchačstvo v bazilice zcela podmanil a dočkal se vřelých ovací. Steidl zaujal jemně utvářeným, měkkým tónem, dokonale zvládnutými rychlými běhy, vláčným, nekonečným legatem, delikátními pianissimi i šíří a mnohovrstevnatostí hudebního proudu, který byl schopen ze svého nástroje vyloudit.
Převážně španělský večer otevřel výběr z Menuetů Ferdinanda Sora následovaný výběrem formálně stejných skladen z dílny Peruánce Jimeneze de Abril Tirada, v nichž Steidl, hrající na nástroj Francisca Simplicia z roku 1926 pocházející taktéž ze Sorovy rodné Barcelony, mistrně a s citem podtrhl kontrastní rozhovor jednotlivých hudebních hlasů.
Tvorbu španělskou proložil Steidl ukázkami z italského repertoáru, z dílny Paganiniho a Legnaniho. Ani jim nechyběl jižanský temperament, zpěvnost a vtip, ale i něžná citovost a zádumčivost podané s lehkosti Steidlovi bytostně vlastní. Italskou kapitolu Steidl proložil zajímavým exkurzem do Bachovy tvorby, kdy uvedl známou kantátu tohoto velikána v novém zvukovém pojetí, které mu propůjčuje kytara a které citlivě akcentuje jemné nuance tohoto duchovního zpěvu.
Poté se opět vrátil ke kmenovému kytarovému repertoáru reprezentovaném Castelnuovem Tedescem, s nímž jsme si připomněli italského hudebního skladatele Luigiho Boccheriniho.
Závěr koncertu se nesl ve znamení návratu do světa španělské hudby, ukázku z tvorby Torroby vystřídala mistrná charakteristika španělských center z pera Isaaca Albénize, jež ve Steidlově barvitém podání doslova pulsovala životem.
Umění Pavla Steidla netkví jen v neuvěřitelné řemeslené virtuozitě, ale i bezedné hloubce výrazu a široké paletě emocí, kterou i díky bohatému mimickému doprovodu, dokáže v neobyčejné srozumitelnosti předat svým posluchačům. Steidl okouzlil technickou dokonalostí, brilantní virtuozitou, neobyčejným citem pro dynamiku a kultivovaností tónu. Fascinovaní festivaloví návštěvníci prožili úžasný intimní večer v hájemství ryzího hudebního krásna.
Umění Pavla Steidla netkví jen v neuvěřitelné řemeslené virtuozitě, ale i bezedné hloubce výrazu a široké paletě emocí, kterou i díky bohatému mimickému doprovodu, dokáže v neobyčejné srozumitelnosti předat svým posluchačům. Steidl okouzlil technickou dokonalostí, brilantní virtuozitou, neobyčejným citem pro dynamiku a kultivovaností tónu. Fascinovaní festivaloví návštěvníci prožili úžasný intimní večer v hájemství ryzího hudebního krásna.V pátek 23. září pokračoval 15. ročník festivalu Lípa Musica intimním kytarovým recitálem v bazilice Všech svatých v České Lípě. Na festival po letech zavítal jeden z předních kytarových virtuózů Pavel Steidl. V převážně španělsky laděném programu rozvinul plně své umění, a beze zbytku naplnil podtitul večera. Až za hranice možného se hra tohoto hudebního mága v mnohých ohledech skutečně dostává.
Pavel Steidl opět potvrdil, že patří poprávu ke světové špičce svého oboru nejen u nás, ale i v širším světovém měřítku. Svou mistrnou technikou a intenzívním výrazem si posluchačstvo v bazilice zcela podmanil a dočkal se vřelých ovací. Steidl zaujal jemně utvářeným, měkkým tónem, dokonale zvládnutými rychlými běhy, vláčným, nekonečným legatem, delikátními pianissimi i šíří a mnohovrstevnatostí hudebního proudu, který byl schopen ze svého nástroje vyloudit.
Převážně španělský večer otevřel výběr z Menuetů Ferdinanda Sora následovaný výběrem formálně stejných skladen z dílny Peruánce Jimeneze de Abril Tirada, v nichž Steidl, hrající na nástroj Francisca Simplicia z roku 1926 pocházející taktéž ze Sorovy rodné Barcelony, mistrně a s citem podtrhl kontrastní rozhovor jednotlivých hudebních hlasů.
Tvorbu španělskou proložil Steidl ukázkami z italského repertoáru, z dílny Paganiniho a Legnaniho. Ani jim nechyběl jižanský temperament, zpěvnost a vtip, ale i něžná citovost a zádumčivost podané s lehkosti Steidlovi bytostně vlastní. Italskou kapitolu Steidl proložil zajímavým exkurzem do Bachovy tvorby, kdy uvedl známou kantátu tohoto velikána v novém zvukovém pojetí, které mu propůjčuje kytara a které citlivě akcentuje jemné nuance tohoto duchovního zpěvu.
Poté se opět vrátil ke kmenovému kytarovému repertoáru reprezentovaném Castelnuovem Tedescem, s nímž jsme si připomněli italského hudebního skladatele Luigiho Boccheriniho.
Závěr koncertu se nesl ve znamení návratu do světa španělské hudby, ukázku z tvorby Torroby vystřídala mistrná charakteristika španělských center z pera Isaaca Albénize, jež ve Steidlově barvitém podání doslova pulsovala životem.
Umění Pavla Steidla netkví jen v neuvěřitelné řemeslené virtuozitě, ale i bezedné hloubce výrazu a široké paletě emocí, kterou i díky bohatému mimickému doprovodu, dokáže v neobyčejné srozumitelnosti předat svým posluchačům. Steidl okouzlil technickou dokonalostí, brilantní virtuozitou, neobyčejným citem pro dynamiku a kultivovaností tónu. Fascinovaní festivaloví návštěvníci prožili úžasný intimní večer v hájemství ryzího hudebního krásna.
