Dechberoucím violincellovým recitálem pokračoval ve svém čtvrtém týdnu Mezinárodní hudební festival Lípa Musica, který již čtrnáctým rokem naplňuje svůj mezinárodní statut reálnou přeshraniční kulturní výměnou, k níž je předurčen již samotnou sudetskou polohou. Kvalitní reprezentanty české hudby vyváží do několika saských lokalit a současně prezentuje i zajímavé osobnosti a ansámbly z Německa u nás.
V letošním roce se tou nejvýraznější osobností německého původu představenou v ústeckém srdci festivalu - na zámku v Děčíně - stal ve čtvrtek 8. října fenomenální violoncellista Nicolas Alstaedt. Patnácté koncertní zastavení posléze 14. ročník festivalu nabídl v sobotu 10. října v kostele Narození Panny Marie v Kravařích. Zaplněný svatostánek prodchnula svěží hudba v podání mladistvého dechového kvintetu Belfiato, který vsadil s úspěchem zejména na neotřelé hudební tituly. Pro pátý festivalový týden nabídne lípa Musica koncert v nové festivalové lokalitě – v kostele sv. Petra a Pavla v Prysku, kde se v sobotu 17. října představí vynikající německý trumpetista Oliver Lakota za doprovodu českého varhaníka Pavla Svobody s programem věnovaným vrcholnému baroku. Vstupenky na toto vystoupení jsou stále v prodeji.
Excelentní Nicolas Altstaedt
České publikum se s tímto mladým umělcem poprvé setkalo v roli sólisty Schumannova Violoncellového koncertu v rámci předloňské sezóny České filharmonie. Jako sólistu jej však prvně pozvala Lípa Musica. A byl to bezpochyby krok správným směrem. Alstaedt si své světové renomé získal vítězstvím v několika prestižních soutěžích, které jej dostaly na přední světová pódia, kam se záhy zařadil jako stálice, a to zcela právem. Jeden z posledních žáků legendárního Pergamenščikova je vpravdě ojedinělým úkazem světové klasické scény, nejen pro své svrchované umění, lidskost, pokoru, ale i neobyčejnou erudici a hloubku znalostí překračující dalece hranice dějin hudby. Schopnost vnímat repertoár v komplexu souvislostí dává jeho intepretaci zcela nové dimenze.
Pro svůj děčínský recitál sestavil Altstaedt atraktivní program, jehož červenou nití byly tři z Bachových sonát, které umně proložil kontrastními, avšak nikoli bez rozmyslu zařazenými skladbami novějšího data. Večer v Knihovním sále zámku otevřela zadumaná Pátá suita pro violoncello c moll, která hned na samotný úvod dala publiku ochutnat neuvěřitelnou technickou brilanci sólisty. S náročnou skladbu, v níž Bach experimentoval s harmonií i kontrapunktem, si Altstaedt doslova pohrál a představil ji s neokázalou noblesou, suverénní lehkostí, se "samozřejmou" dokonalostí. Bachovu suitu vystřídala před přestávkou Třetí suita Brittenova, v níž není možné neslyšet právě Bachovy ozvuky a která je současně silně ovlivněna Brittenovým vztahem k Mstislavu Rostropovičovi. Mnohovsrtevnatá variace, která posluchače zavádí ve třech lidových písních i do Ruska, dala vyniknout nesmírné zvukové barvitosti Altstaedtovy hry.
Po přestávce se publikum zaplněného Knihovního sálu zaposlouchalo nejprve do velmi proslulé První Bachovy suity vzbuzující zdánlivý dojem nevinné jednoduchosti. Skvostné dílo postavené ne na melodiích, ale silných rytmických konstruktech a vynalézavých harmoniích dokázal Altstaedt vypointovat doslova v ryzí hudební klenot. Následovaly efektní a kreativní Tři strofy od Dutilleuxe, ve kterých umělec rozehrál svůj mistrovský nástroj oplývající překrásným sytým tónem do neuvěřitelných zvukových poloh a barev. Recitál uzavřela hudba Bachova tmelící celý program. Altstaedt zvolil populární Třetí suitu C dur, dílo vznešené a nevázané, jako sama umělcova intepretace.
Vzýval-li jeden ze záštitářů letošního ročníku festivalu, biskup litoměřický Mons. Jan Baxant, na samotném úvodu ročníku festival jako bránu otevírající tajemství krásna, pak jistě předjímal právě recitál toho německo-francouzského instrumentalisty. Altstaedt je skutečně výjimečným mágem violoncella, který bez laciných gest, prázdného efektu, okouzlí posluchače během okamžiku svou nenuceností, vybroušenou, jistou technikou, jež si jako neochvějný, zcela spontánní a samozřejmý základ posluchač ani nepřipouští a který dává celý časoprostor všanc výrazu. Ten svou intenzitou a přiléhavostí, upřímnou neokázalostí a neuvěřitelnou „uvěřitelností“ otevírá zcela nové rozměry hudebního zážitku. Altstaedt zkrátka přes svůj mladý věk dosáhl té nejvyšší úrovně hudebního umění, kterou sám obdivuje třeba u Yo-Yo My a která u posluchače vyvolává pocit hudebního absolutna překračující hranice zvukových možností vlastního nástroje.
Keine kleine Kammermusik v Kravařích
Patnáctým koncertním zastavením pokračoval 14. ročník MHF Lípa Musica v sobotu 10. října v kostele Narození Panny Marie v Kravařích. Zaplněný svatostánek prodchnula svěží hudba v podání mladistvého dechového kvintetu Belfiato, který vsadil s úspěchem zejména na neotřelé hudební tituly. Kravařský kostel je jedním ze stálic, které svítí na pomyslné festivalové mapě již celou řadu let a který publiku nabídl řadu výjimečných koncertů. V letošním roce zde Lípa Musica představila další dechový ansámbl, kterým byl po vynikajícím PhilHarmonia Octetu tentokrát komornější kvintet s výmluvným názvem Belfiato.
Příjemný večer naplněný mladistvou energií a zápalem otevřela rozšafná předehra k Mozartově Kouzelné flétně v úpravě pro dechový kvintet. Sympatický úvod vystřídaly dva dramaturgicky zajímavé kusy. Prvním bylo setkání s německým modernistou Paulem Hindemithem, v jehož díle se zračí atmosféra předválečných let. Radostné expresivní dílo, místy až jazzově laděné, je postaveno na zajímavém dialogu jednotlivých nástrojů, který je pro hráče výzvou i prubířským kamenem zároveň a klade na jejich umění velké nároky. Podobně tomu bylo i v případě dánského Hindemithova souputníka - Carla Nielsena - který ve svých kompozičních snahách zůstal více romantickým a jeho dialog pro pět dechů proto není tolik expresivní, jako spíše poetický a kantabilní.
Desetiletý Belfiato Quintet již podle propozic tvoří úspěšní mladí hráči, kteří se přes svůj mladý věk dokázali již s úspěchem prosadit ve světě klasické hudby i jako sólisté či orchestrální hráči. Jejich dialog tedy nepostrádal potřebné napětí a samozřejmou souhru a dal vyniknout i virtuozitě jednotlivých individualit. Na poslech příjemný a barvitý večer podtržený vynikající akustikou kravařského kostela byl pro všechny přítomné jistě osvěžujícím, neotřelým a obohacujícím hudebním zážitkem na vysoké interpretační úrovni. Nadšené přijetí publika navíc kvintet odměnil líbezným Nocturnem Daria Milhauda.