Sobotní podvečer a velkou část o hodinu zkrácené noci jsme mohli strávit na další akci pořádané hudebníky ze skupiny Papír Sklo Plasty. Do klubu Shock ve Staré Lípě si pozvali několik místních i pražských kapel.
Předesílám, že jsem vydržel první čtyři formace. Hrát se začalo takřka v sedm hodin a před prázdným sálem nejprve vystoupila kapela Metal Kidz, semifinalista televizní soutěže Česko Slovensko má talent. Už jsem psal, že jsem se na ně těšil ze soukromých důvodů - tatínek Mirek je mým spolužákem z gymnázia. Největší atrakcí jsou však děti - Markétka v jedenácti letech zvládala hrát na kytaru, housle a ještě zpívat. Sedmiletý Marty, který je ve skutečnosti ještě menší než v televizi, divoce buší do bubnů a do toho rovněž zpívá (a taky vše roztomile komentuje). Členové Metal Kidz předvedli rockovou a metalovou klasiku - Metallicu, Apocalyptiku, Nirvanu, Deep Purple a samozřejmě Breaking The Law od Judas Priest. Nechyběly však vlastní skladby. Přídavek byl diváky požadován, ale Markétku rozbolelo bříško.
U podobných projektů je těžké najít hranici mezi vkusem a nevkusem, mezi zábavou a trapností. Metal Kidz však neuráží - působí civilně, tvrdou hudbu zřejmě opravdu milují, nahrává jim rovněž skutečnost, že děti jsou mimořádně nadané.
Jako druhá neplánovaně vystoupila skupina The Viv, pro mě objev letošní zimní sezóny. Vymetači různých českolipských kapel Ježíš Pepa Fárek (kytara, zpěv), Kubke Kubáň (basa) a David Scharf (bicí) si hodně sedli. Hrají sice hudbu zabírající jen malý úsek v celém spektru rocku, ale aspoň jim nelze podsouvat, že někomu lezou do zadku. Na pódiu nechávali srdce a postupně přibývající návštěvníci klubu jim to dávali znát.
BroumBand byl zase trochu jiný šálek kávy. Pražáci, kteří byli pozváni díky příbuznosti s někým, na koho si nemohu vzpomenout, se snažili enormně. Zpěvák a kytarista Fanoušek Broum lítal po parketu, hrál na stole, ale s posluchači to moc nemávalo. Na BandZone o sobě kapela píše, že vznikla jako pocta americké nezávislé scény 90. let, ale podle mě jsou to spíše punkeři. Měli drajv, ale jinak to bylo klišé na kliše. (To je ta nevýhoda zpěvu v češtině - Fárkovi jsem v angličtině nerozuměl prakticky ani slovo :o))).
Ještě jsem stihl začátek Obří broskve. To bylo déjà vu - byl jsem zde na nich asi před deseti lety. Stále stejní. Lidsky je mám rád, ale podobná hudba mě nudí, takže jsem se po třech skladbách sebral a šel dospávat deficit. Jen doplním, že v tuto dobu (22 hodin) byl klub takřka zaplněn asi stovkou lidí.