Tuplovaná premiéra versus poslední koncert. Andělská muzika vzbuzující ty nejmilejší vzpomínky na naše nejoblíbenější zážitky kontra temné a zběsilé tóny vzbuzující v našich nitrech ty nejčernější a nejvášnivější pocity. Takovéto kontrasty zažil českolipský klub Progres o uplynulém víkendu.
V pátek 29. listopadu tam vystoupili poprvé novoborští Zhasni společně se svými hosty až z dalekého Brna, s kapelou Listolet. V sobotu je pak vystřídali tvrdí hoši z Unaffected Evolution, Killerpanda a v zastoupení Manon Meurt.
Přízeň z vyšších míst vystupujícím kapelám přišli v pátek do Progresu vyjádřit osobně dva andělé. Aby se síly vyrovnaly, hlídal je celou dobu také pekelný čert. Ten však pod vlivem nádherné muziky vyměkl a na konci večera by dokonce i snad s anděly odletěl. Celý páteční večer se nesl ve velmi milém duchu. Část přítomných při koncertě seděla, druhá část se pak jen letmo pohybovala do rytmu. Navzdory tomu, že podle zpěváka Zhasni Kuby má kapela jen depresivní a smutné songy, udrželi si posluchači po celou dobu koncertu na tváři lehký úsměv.
Na tempu přidali až brněnští Listolet. Ti jsou momentálně na „křtícím“ turné k nově vydanému CD Malý kluk. Všemi písněmi se nesla téměř neznatelná pavučina vzpomínek na křehkou klukovskou či holčičí duši, která srdnatě bojuje o přežití i v dnešním drsném světě. Na závěr koncertu Listolet pokřtili své CD a popřáli mu, v duchu názvu své kapely, aby se rozletělo do celého světa.
To sobotní koncert byl zcela jiné kafe. Žádné romantické vzpomínání na (mnohdy) nejlepší léta a letmé pohupování do rytmu. Kluci se do toho opřeli hned na začátku (i když se samozřejmě nedá říct, že by Listolet a Zhasni do svého koncertu o den dřív nedali úplně vše). Liborovi Zajptovi z Unaffected Evolution hned při první písničce patřičně naběhla žíla na krku, jak je u tohoto typu muziky naprosto žádoucí. Vysoké nasazení vyžadující mnohdy i velmi mnoho fyzických sil – nebo to alespoň vzbuzuje ten dojem :) - odměnili přítomní hlasitým, nadšeným potleskem.
Při koncertu Killerpandy pohyby přítomných připomínaly hromadnou modlitbu někde na Dálném východě. Všichni v sále zdáli se přímo hypnotizovaní vysokánským zpěvákem, k dokonalé slasti snad stačilo jen přítomné pozřít, jako to udělal had Ka se zmanipulovanými opicemi v oblíbené dětské pohádce Mauglí. Energie a napětí by se dala během koncertu Pandy přímo krájet, jako by si jejich fanoušci chtěli jejich poslední koncert užít každou molekulou svého těla a ušních bubínků.
Elektrizující večer pak zakončila partička Manon Meurt z Rakovníka. Ti přijeli namísto původně avizované Mara Jade, jejíž kytarista se v sobotu složil v horečkách. Smůlou pro kapelu i přítomné bylo, že se partička až tak úplně nehodila do žánru předchozích dvou a závěr večera jejich písničky poněkud zrozpačitěly. Přesto ale většina fanoušků zůstala až do konce a hladce se s nečekanou změnou
programu vyrovnala.