Obvykle děláme rozhovor s režisérem inscenace. Tentokrát jsme místo Štěpána Kňákala, třicetiletého herce, režiséra a scénáristy novoborského souboru, oslovili samotné herce, tedy Jakuba Neumayera, Jiřího Kratochvíla, Lucii Macnerovou a Kristýnu Brožovou,tedy čtyři z pěti členů chlapeckého klubu Rychlé šípy, kteří se prvně objevili v dobrodružné knižní trilogii Jaroslava Foglara v letech 1940–1941. NOPOĎ se po loňském Přežívat nebo žít pro letošní rok věkově rozdělil na mladší a starší jádro, přičemž starší před měsícem premiérovali dětské představení Krkonošské pohádky po dvaceti letech. S těmi mladšími jsme si měsíc před premiérou povídali o jejich vztahu k Rychlým šípům, o samotné inscenaci i o tom, jak budou maskovat ženy za chlapce.
Co pro vás znamenaly Rychlé šípy v dětství?
Jarka Metelka (JM) aka J. Kratochvíl: Od dětství jsem už pár let pryč, takže odkaz Rychlých šípů se ztrácí trochu v zapomnění, zvláště když se nepovažuji za skalního fanouška. Věřím, že daleko větším fandou bude či byl můj otec, od kterého jsem dostal komiksy Rychlých šípů, které si dával dohromady. Doufám, že právě jemu a jeho generaci a samozřejmě i ostatním divákům a dětem se bude hra líbit. Ale vzpomínám si, jak jsem se v televizním seriálu bál postavy Široka a marně se snažil vyndat ježka z klece. (smích)
Mirek Dušín (MD) aka J. Neumayer: Já jsem to měl naopak. Široko byl můj první oblíbený maskovaný hrdina. Jsem starší, no. (smích)
Rychlonožka (R) aka K. Brožová: Pro mě jsou to především nádherné letní prázdniny u dědy a babičky v jižních Čechách. K Rychlým šípům mě přivedl děda, který má doma všechna stará vydání knih od Jaroslava Foglara a také tlustou knihu slepovaných komiksů ze starých Hlasatelů. První věc, pro kterou jsem při příjezdu za prarodiči šla, byly Rychlé šípy. Znám ty komiksy nazpaměť. Když jsem byla malá, říkal mi děda Rychlonožko. Bohužel před dvěma lety děda umřel, tak to představení vnímám jako takový pozdrav jemu tam nahoru.
Jindra Hojer (JH) aka L. Macnerová: Pro mě Rychlé šípy nikdy nic neznamenaly. Já jsem jimi nepolíbená. Vyplatilo se mi to ale při úpravě první verze scénáře, kdy jsem díky neznalosti věci poukázala na nějaké nejasnosti pro diváky. Ha! (smích)
O čem jsou tedy vaše Rychlé šípy?
JH: Je to o dobrodružství pěti chlapců, kteří bez sebe nedají ani ránu. Jeden druhému věří a stojí při sobě. Chceme, aby si i dnešní generace uvědomila, že je potřeba mít kolem sebe přátele, na které se můžete spolehnout. V každém z nás se ukrývá jiskra kamarádství, i když se navenek snažíme vybudovat odlišnou image.
R: Přesně tak, jsou ale i o věrnosti, cti, boji za pravdu a v neposlední řadě o vině a trestu. Snažíme se do našeho představení nacpat vše, co je na Rychlých šípech krásné a co je pro ně typické, a navíc vše ukázat v moderním duchu. Vzhledem k tomu, v jaké fázi se naše společnost ocitla, jsou možná tyto ideály přátelství a cti důležitější než v nedávné minulosti.
Přirostla vám vaše postava k srdci? Někoho může klaďáctví některých hochů až iritovat.
MD: Já letos ztvárňuju i Ježíše v rámci Pašijových her, takže prožívám rok správňáků. Užívám si to. (smích)
JH: Ale jo, s celou partou "kluků" se cítím dobře a dodávají mi, teď mluvím za Jindru, odvahu v hrůzu nahánějících situacích, takže jsem ráda, že jsem měla možnost být vtažena do příběhu Rychlých šípů. Jindra se v případě nutnosti zastane ostatních a nenechá kluky ve štychu. To se mi líbí.
R: Já jsem Rychlonožkou už od dětství – rozumbrada, smíšek a provokatér, který neztrácí humor ani v těch nejvíc nebezpečných situacích. Ale zase je dost velký smolař a nešika, pořád o něco zakopává. (smích)
Víte, co mě vždycky zajímalo? Jakými přezdívkami by Foglar pojmenoval zbylé postavy party, kdyby chtěl?
MD: Mně by dal Foglar rozhodně přezdívku Jasoň. (smích)
JH: To je úplně jasné. Mirek je vůdce, takže Vůdy, Jarka je pravá ruka Mirka, takže Pravák, a Jindra, kvůli Jindrově blonďaté pěšince, Pěšák. (smích)
Jaký je důvod, že tři z pěti Šípů hrají ženy?
JM: S tímto plánem přišel rejža a pravděpodobně to asi vychází z nedostatečného počtu mužských herců v souboru NOPOĎ. Já si ale nestěžuji. (smích)
MD: Není to o počtu, ale o nedostatku kvality. (smích) Všichni se ale budeme snažit dělat, že jsme kluci. I když u Rychlonožky by to bylo celkem marný. (smích)
JH: Jsem zvědavá, jak na Rychlonožku budou reagovat diváci. (smích)
R: Haha. (smích) Budeme dělat, že to tak má být a že to, co máme na hrudi, je jen něco zbytečného navíc. (smích)
Čerpali jste při psaní scénáře z již známých příběhů, nebo jste vytvářeli vlastní příběh?
R: Nechtěli jsme vytvářet vlastní příběh, ani představení složené z jednotlivých scének z komiksů. Scénář je napsaný podle knihy Záhada hlavolamu, tak jak ji napsal Jaroslav Foglar.
MD: Nechceme fanoušky nijak dráždit. I když se samozřejmě dost škrtalo, takže možná nás budou po představení diváci bít, že jsme vynechali třeba jejich oblíbenou vedlejší postavu. (smích)
JH: Ale o Tleskače, Losnu, Mažňáka ani tajemného M. diváci nepřijdou.
Na co se můžeme těšit po vizuální stránce představení?
R: Budeme hodně pracovat se světly a také s projekcí. Zároveň však klademe důraz na to, aby se nám i s omezenými prostředky podařilo věrně zachytit tajemnou atmosféru celého příběhu.
MD: Chtěli bychom podnítit divákovu imaginaci.
JM: A pak se můžete těšit na tři mladé dámy snažící se maskovat své přirozené krásy v chlapeckém oblečení. Samozřejmě ve vší počestnosti. Přeci jenom je to pro děti. (smích)
V čem tkví, že je to děláno primárně pro děti a ne pro dospělé? Je to v té počestnosti? (smích)
JM: (smích) Lépe řečeno věříme, že si hru užije co nejvíce diváků různého věkového rozmezí, kterým chceme nabídnout napínavý a zábavný příběh.
R: Jedná se o takové rodinné představení. Rozhodně nejde o pohádku pro nejmenší mrňouse, doporučujeme to představení dětem starším devíti let. Zároveň věříme, že na představení přijdou rádi i rodiče, kteří tak zavzpomínají na svoje dětství, a třeba pak začnou se svými dětmi Foglara číst.
MD: Dětskou rovinu vidím v zobrazení boje dobra se zlem, v napětí a zábavě. V nostalgii vidím přesah k dospělému divákovi. Kdybychom to dělali pouze pro dospělé, bylo by to plné sexistických narážek a dvojsmyslů. (smích)
Jak se vám spolupracovalo s režisérem inscenace Štěpánem Kňákalem?
JM: Se Štěpánem spolupracuji již několik let, nejen na činoherních představeních, ale i na improvizačním divadle. Jsem rád, když najdeme projekt, na kterém můžeme společně pracovat.
MD: Štěpán je prostě střelec. Jak bylo řečeno v oscarovém Birdmanovi, „je ambiciózní – napíše si to, zrežíruje a ještě si v tom zahraje.”
R: Má to těžké, chlapec. Mnohdy jsou někteří z nás při zkouškách velmi aktivní a občas velmi bouřlivě s panem režisérem diskutují. Zvlášť Rychlonožka. (smích) Záleží mu na tom, aby vše bylo co nejlepší. A svými neustálými připomínkami ostatní členy dost štve, asi tak jako v příbězích pana Foglara. (smích)
Z čeho máte při zkoušení hry zatím největší radost?
R: Když jsme začali zkoušet, ne všichni znali Rychlé šípy tak dobře jako já nebo režisér. Líbí se mi ale, že se tito dříve neznalí členové nechávají postupně okouzlovat světem Jaroslava Foglara a přicházejí jeho krásným příběhům na chuť.
JH: Strašně mě baví akčnost naší hry. Také velmi kvituji, že se konečně více hraje divadlo, než pořád něco žvaní. (smích)
MD: Já mám velkou radost, že se díky tomu vídám s přáteli.
Děkuji za rozhovor a zlomte vaz!
J. Foglar: Záhada hlavolamu – NOPOĎ, 17. 4., 19:00, Městské divadlo Nový Bor