Letošní ročník Českolipského divadelního podzimu v úterý 10. října slavnostně zahájila one man show nazvaná jednoduše Biograf slavného pražského souboru Cirk La Putyka. Nečekali nás však žádní akrobati ani krkolomná fyzická vystoupení. Nabídnuta nám byla pozvánka do světa starých kin a němých, černobílých filmů. O okouzlení tímto světem a o jeho místě v dnešní době jsme si povídali s režisérem představení Markem Zákosteleckým.
1. Když se řekne La Putyka, jako první se mi vybaví akrobati a neuvěřitelná artistická vystoupení. Kde se vzal nápad na vytvoření tohoto groteskového představení?
To bylo jednoduché. Celé to vzniklo u Rosti Nováka, u principála La Putyky, který Jirkovi Kohoutovi (představitel hlavní role, pozn. red.) nabídl one man show. To znamená představení, které by bylo jen jeho herecká exhibice, herecký koncert. A Jirka oslovil mě, protože jsme byli kolegové v Divadle Drak, a když jsme oba odešli, tak jsme si slíbili, že bychom spolu mohli někdy něco udělat. Tak se to nakonec takto spojilo. Pak jsme vymýšleli, jak to celé „navléct“, protože one man show má nevýhodu v tom, že po určité době toho představení vám začne ten herecký partner chybět. Tak jsme hledali způsob, jak to udělat, aby okolo sebe měl Jirka velkou spoustu partnerů, i když to bude jen jeho sólo představení. A tak nás napadl ten svět starého filmu.
2. Když se točily „filmy“, které v představení uvidíme na velkém plátně, čerpal jste inspiraci z nějakých konkrétních grotesek?
Jasně, těch skutečných zdrojů bylo hned několik. Když jsem v Polsku režíroval svoje první představení, byl to Frankenstein a King Kong pro děti. Takže jsme se k tomu vlastně vrátili a o několik hrdinů starých časů jsme tyto dvě postavy rozšířili. To znamená kromě Fankensteina a King Konga je v představení i kovboj, je tam mumie, je tam neviditelný muž, je tam Charlie a Charlie. Jsou to opravdu hrdinové filmových včerejšků.
3. Měl jste vy nějakého oblíbeného herce či oblíbenou grotesku?
Za mých mladých let, jsem ročník 70, ještě běžel Komik a jeho svět. Takže my jsme v tom byli poměrně zběhlí. Dnes se už tolik grotesek v normálním vysílacím čase nevidí. Určitě jsem měl rád Charlieho Chaplina, ten byl asi pro mě nejvýraznější figura, ale měl jsem rád i Laurela a Hardyho, Bustera Keatona, Harolda Lloyda. Postupem času jsem k tomu přidal i hrdiny tehdejších hororů. Nejsem v tom úplně zběhlý, ale konkrétně King Kong ze 30. let mi naprosto učaroval.
4. Pokud máte možnost sledovat reakce diváků, jak reagují mladí diváci a děti? Nepřipadají jim tyto němé grotesky jako z jiného světa?
Já jsem měl dobrý trénink z Divadla Drak, kde jsme vždycky dělali rodinná představení. Vždycky jsme říkali, že děláme divadlo pro děti od 3 do 100 let. A i Biograf je druh zábavy pro celou rodinu. A je fakt, že reakce dětí jsou opravdu spontánní. A myslím, že je úplně jedno, že ti hrdinové z představení jsou černobílí a nemluví. Když je v představení situace, která je zábavná nebo komická, tak na to děti samozřejmě reagují a je jedno, jestli je to kreslená postavička od Pixaru nebo starý filmový hrdina. Jak říkám,
5. Co by si měli diváci z představení odnést? Co je jeho hlavní poselství?
Jde nám hlavně o to připomenout svět starých biografů, který bohužel dnes už mizí. To znamená atmosféru starých, oprýskaných sálů, kde lidé, kteří se o provoz biografu starali, tam byli desítky let. Biografy byly součástí kultury, a mě to nyní hrozně chybí. Hlavní motivací tedy bylo dotknout se tohoto světa starých biografů a připomenout jej.
