K tradici Českolipského divadelního podzimu patří premiéra nové inscenace pořádajícího souboru Divadelního klubu Jirásek. Letošní rok přináší po mnoha letech změnu na pozici režiséra. Na domácí prkna se vrací po Václavu Klapkovi a sedmi letech druhá silná režijní osobnost souboru, republikově uznávaný dramatik, spisovatel, herec a režisér František Zborník. Pod názvem Legenda o lesích a lidech volně zinscenoval severskou trilogii Trygve Gulbransena počínající románem Věčně zpívají lesy, která bude na programu závěrečný den festivalu.
Františku, čím si tě získala severská románová trilogie?
K dramatizaci mi ji doporučil Láďa Valeš, principál spřáteleného Rádobydivadla Klapý a nezískala si mě zpočátku vůbec. Četl jsem velmi pozvolna se rozvíjející ságu čtyř generací horalů v norských lesích. Nic moc se tam neděje, lidé se rodí, umírají, mezitím přemítají o Bohu, tvrdě pracují a díky tomu bohatnou. Co s tím v divadle? Něčím těžko vyslovitelným mě však pořád ty tři knihy přitahovaly.
Co tě oslovilo na knize? Jak jsi ji zdramatizoval?
Chci divákům nabídnout svár tradice s tématy nové doby, svár proklamovaného a skutečného křesťanství. Nejsilněji asi hledání sebe sama, odvahy se změnit. Z románů jsem převzal část postav, ale i ty jsou o dost jiné než v literatuře, pak některé dějové motivy, ale řekl bych, že v poslední verzi scénáře je to už víc moje než autora knih.
Vzpomínáš si na okamžik, kdy ti vyvstal na mysli současný název inscenace?
Hra nemohla nést stejný název jako román, už je dějově a vůbec po všech stránkách tak vzdálená, že by to nebylo fair. V literatuře jde o superrealistický příběh s mystickými reflexemi, my vytváříme příběh nad realismem se symbolickými postavami lesů. Tohle setkání přírody a lidí je ve hře ohromně důležité, proto příklon k legendě.
Když vezmeme v potaz, že se pohybujeme v ochotnické branži, bylo obtížné obsadit na 20 postav, najít scénografa či hudebního skladatele, tak abys byl spokojen?
DK Jirásek má kvalitní umělecké zázemí, Renka Grolmusová je vynikající scénografka a výtvarnice, scéna i kostýmy jsou její prací. Herecky nebylo až na dvě výjimky složité postavy obsadit. Neměl jsem jen věkově a typově herce pro hlavní postavu, Daga Björndala, vypomohl už zmíněný režisér a výborný herec Láďa Valeš, také Pavla Macáka pro Dagova protihráče plukovníka von Gaala jsme si vypůjčili z Rádobydivadla. Hostuje také dramaturgyně Petra Richter Kohutová z Karlových Varů.
Jak náročné je ukočírovat kolos, který čítá na 23 lidí, kteří inscenaci spoluvytváří?
Když jsme všichni po kupě, je to někdy jako s blechami a mravenci, musel jsem párkrát dokonce zvýšit hlas. Věřím ale víc na motivaci, než vynucenou disciplinu.
Kolik času vám zabralo zkoušení hry? Musel jsi některé věci během zkoušení přehodnotit a připustit jiný přístup?
Skutečná práce začala letos v dubnu. Mluvím o práci s herci. Debaty o výtvarné tváři hry a její hudební složce jsme vedli s Renatou a Markem Kučerou (ředitel ZUŠ Česká Lípa, pozn. red.), autorem podle mého soudu vynikající scénické hudby, také už na jaře a vlastně průběžně. Určitou představu jsem měl od začátku, ale živí lidé vnášejí do situací život, který se liší od mých zkušeností. To setkání je divadlo.
F. Zborník: Legenda o lesích a lidech, DK Jirásek, 14. 10., 19:00, Jiráskovo divadlo, 120 Kč, v rámci 41. Českolipského divadelního podzimu (2.–14. 10. 2017)
