Žebříček 90 – Kulturní zážitek roku 2015

Loni touto dobou jsem hodnotil kulturní zážitek roku 2014 (pro zajímavost si ho můžete přečíst zde).

Jdu provést malý brainstorming. Letos jsem žalostně málo četl. Dlouho jsem si hrál na mladého a odmítal si pořídit své první brýle, takže jsem číst v druhé polovině roku prakticky přestal. Navíc jsem také dost psal. V žebříčku tak klidně mohu mít oslavy dvacátého výročí školního časopisu Hrupka a křest své dětské detektivky s názvem Jak přežít školníka. Obzvlášť když křest provedl můj nejoblíbenější český autor Ivan Klíma.

Ale k cizím knihám. Nejlépe jsem letos hodnotil román Pět Ursuly Poznanski, ale nevidím ji na základní top five. Byla to z mé strany opravdu bída.

Ani s kinem jsem to nepřeháněl. Z dvaceti nejlépe hodnocených filmů roku 2015 jsem viděl jen Sicario: Nájemný vrah. To už mě více zaujal Spalovač mrtvol, kterému jsem se roky vyhýbal, ale nakonec na něj šel jako dohled se svými studenty.

Jdu raději projet uplynulé události na facebook. V lednu jsem viděl premiéru hry Maratův Sade v podání DK Jirásek, to by mohl být horký aspirant na pětku. Také jsem se zúčastnil narozenin skupiny Papír Sklo Plasty. Zazněly na nich některé nové písně, které se těsně před Vánoci objevily na nové desce s názvem Šílení. To máme dalšího favorita, deska je skutečně bombou, není všehochutí jako jejich debut. Z plesů bych vyzdvihl ten oktávy B, kterou jsem učil dobrých šest let.

V únoru jsem si zopakoval představení Zmrazovače, který u mě bodoval už loni. Až v dubnu jsem vyrazil na Společenský večer ZŠ Špičák. V květnu jsem si dopřál Nostalgickou vzpomínku na neoficiální výstavy neoficiálního umění v České Lípě a okolí. V červnu mě čekal další z favoritů - 11. Všudybud. Z kapel nejraději vzpomínám na Voila a Flush Buttons. Před prázdninami jsem ještě zavítal na Revizora, opět v podání DK Jirásek. Divadelní klub mě vlastně provázel celý rok. V říjnu jsem viděl jejich hru Pes baskervillský a na Silvestra tři muže ve člunu a psa. V rámci Českolipského divadelního podzimu jsem si dopřál Upokojenkyně divadla V. A. D.

Během roku jsem třikrát zavítal za kulturou do Českého ráje. Zatančil jsem si na Maloskalském posvícení a zejména mě nadchly koncerty Mackie Messer Bandu, které se odehrávaly v restauraci Divizna. A málem bych zapomněl na představení La Putika.

Dvakrát jsem zamířil na koncerty festivalu Lípa Musica. Ale letos asi nebudou aspirovat. Jo, to kdybych stihl Carminu Buranu, nyní bych psal jinak.

Asi bych si měl dát předsevzetí, že letos budu kulturnější. Jen doufám, že jsem na něco zapomněl.

1.       Maratův sade

Pro mě nepochopitelné, že něco takového mohlo vzniknout v amatérských podmínkách. První místo je oceněním práce celého Jiráska. Klub je momentálně největší pýchou České Lípy. (Více jsem psal zde.)

2.       Papír Sklo Plasty – Šílení

Málokdy se stane, aby mě chytly tři písně na první poslech. A opět – vše vzniklo v amatérských podmínkách.

3.       Od Horáka ke školníkovi

Já jsem si ten rok s psaním knížky, jejíž děj se odehrává v České Lípě, zkrátka užil. A křest s Ivanem Klímou byl příjemnou třešničkou na dortu.

4.       Jedenáctý Všudybud

Plnohodnotný pátek, nové českolipské objevy a opět smeknutý klobouk před organizátory.

5.       Silvestrovské představení Tři muži ve člunu a pes

A ještě jedno ocenění pro Jiráska. Na to plné divadlo je fakt radost se dívat.

A jak koncipovat anketu? Jste s kulturou v Lípě spokojení? Klidně se i rozepište.

Miniaplikace