Zuzaně Mátlové předala pomyslný štafetový kolík Slávka Kopecká (zde). Tyto ženy mají mnohé společné: pracují s dětmi, jsou do své práce zapálené a obě se do České Lípy přistěhovaly.
První otázka, která mě napadla, když jste mi byla doporučena jako další oběť do Štafety, byla, jestli se dá ještě vymyslet něco nového ve výuce angličtiny těch nejmenších dětí. V čem se metoda, kterou vyučujete, liší od jiných?
Hlavně v tom, že bych to ani nenazývala výukou, ale hrou. Navíc v malých skupinkách čtyř až osmi dětí. Vše probíhá tak nějak přirozeně - jako mateřský jazyk. Nic nepřekládáme! Obrázky, hračky, pojmenujeme rovnou v angličtině. Veškeré hry a navozené situace řešíme „in English“. A vyjadřujeme se rovnou ve větách, není to pouze o slovíčkách cat a dog. Zároveň za námi stojí know how Helen Doron, britské lingvistky, která se výuce a vývoji materiálů na výuku angličtiny pro děti celého světa, věnuje bezmála třicet let. Písničky, básničky a říkadla jsou naším denním chlebem. K výuce u nás v centru mají děti k dispozici poslechová CD, která by měla zajistit každodenní styk s jazykem při domácím poslechu. Nyní máme k dispozici i DVD s pohádkami, které souvisí s tím, čím se zabýváme na našich lekcích. Je to pro děti především zábava. Snažíme se působit na všechny dětské smysly, zařazeny jsou i motorické a výtvarné aktivity, které v hodinách neustále střídáme tak, abychom udržely dětskou pozornost. Využíváme i prvky montessori pedagogiky.
Také jsme se s manželkou pokoušeli naše děti všestranně rozvíjet. Chodily do ZUŠky, do různých sportovních kroužků a také se už předškolně učily anglicky. Ale pokroky moc nedělaly. Dá se nějak porovnat efektivita různých metod?
Samozřejmě nejefektivnější je tato 
. Jsem si jistá, že i zde platí „Čím dříve, tím lépe“. Děti pak přirozeně nasáknout jazyk a ten vjem a melodie jazyka už se nikdy neztratí. Navíc malé děti nemají žádné předsudky a strachy a beze studu opakují, co slyší, tudíž s úžasnou výslovností svého lektora. Samozřejmě ze všeho nejvíc záleží na prezentaci a schopnosti lektora děti zaujmout a připravit pro ně úžasné pomůcky, hry, hračky a písničky tak, aby to byla pořád zábava, pak může být pokrok znát a výuka tak má stoprocentní efekt.
Jak jste se k této metodě dostala?
Když jsem byla na mateřské dovolené se svým druhým dítětem, pátrala jsem na internetu, jaké jsou možnosti ve vzdělávání malých dětí a jak nejlépe na výuku angličtiny. Zaujala mě právě metoda Helen Doron, protože v té době byla opravdu jiná a jedinečná. Absolvovala jsem týdenní náročně školení, úspěšně ho ukončila a pak už bylo jen na mně, jak s těmi vědomostmi naložím a dokážu se posunout dále.
Je franšíza drahá?
Cena frenšízi je přizpůsobena velikosti města či dané oblasti. Nicméně všechna centra odvádějí vedení tzv. Royelties (poplatek za know how).
Jste původem z České Lípy?
V České Lípě bydlím cca 16 let, ale původem jsem z Jablonce nad Nisou.
Také vás rodiče tlačili do jazyků?
Rozhodně netlačili. Šlo mi to tak nějak samo, navíc na angličtinu jsme měli úžasného, ale přísného učitele, takže bez přípravy to nešlo. Ale úplně příkladný student jsem rozhodně nebyla.
A jste původně učitelka?
Učitelka nejsem, Mgr. titul nemám. Nedostudovala jsem aprobaci AJ, TV a dala jsem přednost cestě do Anglie, chtěla se vrhnout dříve do života. Před mateřskou dovolenou jsem pracovala v radiu Crystal jako zprávařka a následně jako asistentka v cestovní a jazykové agentuře.
Kolik dětí máte v současnosti na starosti?
Do našeho centra v současné době dochází cca 100 dětí. Navštěvuji také dvě školky v České Lípě.
Jaký typ rodičů má o výuku zájem?
Mladí rodiče, či obecně rodiče, kteří si uvědomují, že s angličtinou v krvi budou mít jejich děti život jednodušší a lépe se prosadí. A také ti, co chtějí nadstavbu nad školní výuku.
Je velká fluktuace?
Nenazvala bych ji velkou, neboť většina dětí je u nás od začátku a vyrůstala s námi. Čas od času nás někdo opustí, ale to je asi přirozené. Každý rok ale otevřeme několik nových kurzů.
Mají o tuto metodu zájem také dospělí? Dají se na ně některé prvky výuky použít?
Pro dospěláky používám také „jinou“ metodu. Kurzy, do nichž dospěláci chodí pouze do počtu či z donucení a nejsou vidět žádné pokroky, jsem rozhodně nabízet nechtěla. Opět jsem hledala, co by mě zaujalo, a našla si metodu Direct. Zde je kladen důraz hlavně na mluvenou formu, což je většinou problém dospěláků. Je to systém řízené konverzace, svižné otázky lektora a rychlé reakce studentů. K šesti učebnicím existují pro studenty poslechová cd a také online platforma, která výuku také podporuje.
Pochopil jsem to teda dobře, že vy jste šéfová a zaměstnáváte další lidi?
No tak nějak. Děti se mnou učí jedna kolegyně a ve výuce dospělých se mnou spolupracuje více lektorů.
I z našich předběžných hovorů mi došlo, že jste do své práce zapálená. Stíháte ještě něco jiného?
NE! Rozhovor jsem z časových důvodů dala pouze vám. (Smích.)
Nestíhám nic, ale musím vlastně stihnout vše. Starost o mé dvě děti, které jsou velmi aktivní sportovci a také samozřejmě chodí do školy, je někdy opravdu oříšek. Vlastně se momentálně učím malinko zvolnit, aby ten dlouhodobý nápor moje tělo vůbec vydrželo.
Jinak jsem sportovně založený člověk, chodila jsem na sportovní školu i sportovní gymnázium, takže sport je pro mě přirozená věc. Relaxuju ráda i při práci na zahradě.
Potřebuji nějak náš rozhovor odreklamnit, tak mi ještě povězte, jak jste spokojená s nabídkou sportovního vyžití v České Lípě. Ať je v tom i trochu politiky?
Juj, politika tedy není vůbec moje parketa.
Sportovní vyžití sleduji spíše na té dětské úrovni, neboť v tom se s mými dětmi pohybuji neustále. Dcera se věnuje krasobruslení a syn je hokejový brankář místního klubu. Tudíž jedno z městských zařízení využíváme každodenně.
Napadá mě…o víkendu jsem měla možnost podívat se na soutěž do městské víceúčelové haly u zimního stadionu. Říkala jsem si proč je víceúčelová, když ani ten účel sportovní akce versus diváci není zde možné skloubit.
A vaše děti se učí anglicky u vás?
Rozhodně se mnou obě začínaly a rozuměly základním pokynům. Slovíček znaly stejně jako českých. Dodnes mají super výslovnost a angličtina jim není cizí. Již několik let je to ale tak, na to pyšná rozhodně nejsem, že chodí kovářova kobyla bosa a mé vlastní děti do našich kurzů z časových důvodů nechodí. Dávám si to jako závazek, logisticky to vymyslet tak, aby to bylo opět možné. Neboť bez angličtiny to prostě dnes nejde.
Jak jste spokojená s výukou angličtiny v českolipských školách? Máte přehled?
No, přehled malinko mám a to od studentů, kteří nadstavbově nad školní výuku dochází k nám. Nevím, myslím, že mi nepřísluší toto hodnotit. Ale musím říci, že přístupy škol, učitelů i samotný obsah učiva se tak liší, že se mi to zdá hooodně zvláštní.
Jak se vám vůbec v Lípě jako náplavě žije? Vyhovuje vám, nemáte útěkové tendence?
Jj, náplava jsem ukázková, ale už jsem naplavena několik let, tudíž jsem si již zvykla. Navíc zde moje děti chodí do školy a mají své sportovní aktivity, kterými žijí. A já spousty pracovních závazků. Občas se mi stane, že být náplavou je vlastně výhoda. Neřeším totiž, kdo má jakou minulost, co se říká. Beru lidi takové, jaké je poznám já v danou chvíli.
Vás znám samozřejmě také, i když jsme se osobně nikdy nebavili.
To mi k tomu teda ještě něco řekněte.
Když se vydám na jakoukoli místní akci, ať už sportovní, kulturní či hudební, vždy vás tam zahlédnu. Čtu vaše příspěvky, tudíž vím, že máte o místním dění opravdu přehled.
Jablonec patří v různých žebříčcích mezi nejlepší místa k žití. Skutečně nelitujete? Zkuste nám ještě na závěr trochu načechrat peří. Připomínám, že já jsem se sem také přistěhoval …
Ano, v Jablonci bylo dobře. Ale to bylo moje dětství, dospívání a mládí. Mám zde silné vazby na mé sportovní kamarády, školu a samozřejmě moji nejbližší rodinu. Život mě ale zavál sem, a tak to také beru, nyní neuvažuji to nijak měnit. Sám asi víte, že je někdy nemožné opustit místo, kde jste všemožně vázáni, i když to není to vaše vysněné. Podmínky si stejně vytváří každý sám dle svých možností, ať žije, kde žije. Nejdůležitější je stejně to, s kým žijete, a zda jste celkově spokojeni.
Vy byste se nyní vrátil tam, odkud pocházíte?
Když mě k tomu okolnosti nepřinutí, tak asi ne. Mám Lípu skutečně rád.
