Mezinárodní hudební festival Lípa Musica se v letošním roce uskuteční již po patnácté. Od svého začátku je festival spojován s jejím zakladatelem a ředitelem Martinem Prokešem, bez kterého by nikdy nevznikl. V následujícím rozhovoru si přečtěte o tom, jak se cítil při úplně prvním ročníku, na co nejvíc vzpomíná, kam se ještě může festival posunout a jestli má někdy pocit, že to nemá cenu.
V rozhovoru se samozřejmě dozvíte také podrobnosti o nadcházejícím ročníku, v rámci kterého je pro posluchače připraveno celkem 23 koncertů na 18 místech Libereckého, Ústeckého kraje a německého Saska.
Představte si, že je rok 2000 a vy pořádáte první koncert Festivalu duchovní hudby. Napadlo vás tehdy vůbec, co bude za 15 let? Přemýšlel jste o tom?
Ne, tak daleko jsem skutečně neviděl ani ve snách. V tu dobu jsem žil okamžikem dané chvíle. Byl to čas naprosté euforie. Všechno kolem byl nepopsaný list, či zelená louka, chcete-li. Byl jsem svobodný, pracoval jsem často do rána, v ničem jsem neviděl problém. Na konci festivalu jsem sice nevyšel, ale prodal jsem auto a ono se to nějak pokrylo. (smích) Byla to hezká doba. Rád na ni vzpomínám.
Kdybyste měl jmenovat jeden zážitek, za celých 15 ročníků, jenž se vám nejvíc vryl do paměti, který by to byl?
Poté, co jsem se osobně setkal s vynikajícím ruským sborem Drevněrusskij raspěv z Moskvy na festivalu ve francouzském Vezelay, jsem věděl, že tohle musíme přivézt do České Lípy. 15. září 2002 se tak stalo poprvé. Byl to dechberoucí zážitek.
Nastal během uplynulých let nějaký okamžik, kdy jste měl pocit, že to, co děláte, nemá smysl? Že už dál nemůžete?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že tomu tak není. Je to stav, který zřejmě zažívá většina z nás. Poslední roky si celkem pravidelně pokládám spousty otázek. Má to smysl? Zvládnu to ještě alespoň jednou otočit? Anebo se začnu litovat? (smích) Kde bych mohl být, kdybych tuhle energii dal do zpívání, do komerčního podnikání? Ale přes to, že už jsem se svými spolupracovníky roztočil festivalový kolotoč po patnácté, vím někde uvnitř, že je to správná cesta, leč někdy dost trnitá.
Za 15 let je festival pevně zakotven v Libereckém i Ústeckém kraji, koncerty se konají i v německém Sasku. Má ještě festival kam jít? Kam se posouvat?
Bez vývoje nastane zákonitě stagnace a později zánik. To je dané. Jsem ale přesvědčený, že kultura se bát nemusí. Ano, může být méně podporovaná, může mít těžší období, ale nás všechny přežije. Zcela jistě. Je to totiž jedno z našich největších bohatství, které nám naši geniální předkové zachovali. Máme tady jasné a hmatatelné důkazy. Protože přečkala staletí, nejrůznější zřízení, politické garnitury, války, bude tady tedy i po nás. Naším cílem a posláním je tedy o kulturu pečovat a přinášet regionu nové a nové zážitky, rozvíjet tak zároveň zájem o náš kraj z hlediska cestovního ruchu a rozvíjet vztahy s našimi německými sousedy. Tudy vidím cestu.
Stále považujete Českou Lípu za, jak vy říkáte, „srdce festivalu“?
Jsme tady stále doma. Žijeme zde, vychováváme zde naše děti, není nám lhostejná kulturnost ve městě. Spolupracujeme s dalšími spolky a institucemi zabývajícími se kulturou. Mám to tady rád, proto jsem se do České Lípy z Prahy vrátil i přesto, že jsem přes 20 let působil v pražském ansámblu a musel jsem tedy pravidelně někdy i třikrát za týden jezdit do Prahy. Zůstal jsem svému městu věrný. Proto jsem sem festival přivedl, proto se o něj se svými přáteli starám a hýčkám jej. Ano, festival má srdce zde, a to konkrétně v bazilice Všech svatých.
Představte trošku alchymii toho, jak se vůbec sestavuje festivalový program. Máte bílou stránku a potřebujete ji zaplnit, jak na to?
No to je ta nejkrásnější chvíle. Tvoříme tzv. „paper dreams“. Takový návrh snese i ty nejúžasnější či nejšílenější plány. Pokud ovšem toto uděláte, tak si vlastně už v hlavě projektujete ideální představu a je to jakási objednávka adresovaná nebesům. Vážně to funguje. (smích) Plníme si sny.
Dá se říci, že má letošní jubilejní ročník nějaké společné téma, něco, co by spojovalo všech 23 koncertů?
Vnitřní česko-německá linka je patrná již pátým rokem, není to pouze výměna interpretů, ale i koncerty v Německu, na které naše posluchače vozíme. Hlavním kritériem výběru interpretů je jejich špičková úroveň. Každý ročník je ozvláštněn ještě významným výročím daného ročníku. Letos například 700 let od narození Karla IV. či 260 let od narození W. A. Mozarta a další.
Můžete v kostce a krátce představit 15. ročník festivalu?
V rámci 15. ročníku návštěvníci ochutnají atmosféru letního koncertu s hvězdami nad hlavou a přenesou se do doby Karla IV., ochutnají virtuózní umění kytarového mága Pavla Steidla. Určitě si nenechte ujít premiéru nově vzniklého dua Kchun, ve kterém se Vám osobně představím s mým kolegou Markem Šulcem v místě, kde je vystaveno jedno z nejkrásnějších postních pláten v Evropě. Na programu letošního ročníku je také Biberova nově nalezená a zpartovaná mše, která bude uvedena speciálně pro Lípu Musicu v rodišti tohoto barokního mistra, ve Stráži pod Ralskem. Návštěvníci se také budou mít šanci rozloučit s uměleckou dráhou paní Marty Kubišové, držitelkou Řádu čestné legie, významnou osobností Charty 77, jejíž koncert uvádíme na přání našich posluchačů. Nezapomínáme také na naše nejmladší talentované žáky ze ZUŠ Česká Lípa, kteří se znovu na společném pódiu představí s významnou osobností, jako byl vloni Petr Malásek. Ale především by si lidé neměli nechat ujít největší událost Lípy Musicy a její historie, tedy koncert České filharmonie v Liberci. Ta se vrací do krajského města po 45 letech, navíc pod taktovkou jednoho z nejuznávanějších dirigentů světa, Rusa Semjona Byčkova.
Na co byste vy osobně čtenáře pozval?
Osobně bych si přál, aby si co nejvíce posluchačů našlo cestu alespoň na jeden projekt festivalu. Troufám si říct, že je z čeho vybírat. Těším se na setkání s vámi.
Jarní gala, 20. května 2016, bazilika Všech svatých, Česká Lípa
Benefiční koncert pro Nadační fond Ozvěna, 31. května 2016, bazilika Všech svatých, Česká Lípa
Prolog festivalu, 8. července 2016, Oybin