Volič by tedy před podzimními krajskými volbami měl vědět, že je vlastně jedno, které z těchto stran dá hlas. Bude tedy pokračovat doba velkých investic do megalomanských projektů, jejichž symbolem se v poslední době stalo Centrum vzdělanosti Libereckého kraje (CVLK)? Je třeba však říci, že nejen na papíře jsou připraveny další velké investice do dalších projektů, namátkou Evropský sportovní festival mládeže, stavba další mamutí školy v Jablonci atd. Jelikož celá řada projektů je již „rozinvestována“, určitě se po volbách objeví, že je škoda v těchto akcích nepokračovat, když už do toho byly vloženy takové peníze. Stavební lobby tedy ani v příštích letech nepřijde zkrátka.
Když jsem se před čtyřmi lety stal krajským zastupitelem, říkal jsem si, že nebudu blokovat žádné finance, které půjdou do školství. Dnes mám dojem, že kapitola školství je často jen záminkou pro „prolití“ dalších tun betonu a je evidentní, že problémy krajského školství se tím nevyřeší. Ano, jednou z příčin jsou agregované normativy ve školství (peníze ze státního rozpočtu jdou na kraj podle věku žáka) na jedné straně a klesající počet studentů a velký počet školských zařízení na straně druhé. To je potřeba změnit na parlamentní úrovni, ale domnívám se, že „přehmaty“ se staly i v řízení krajského školství. Především tím, jak probíhala tzv. krajská optimalizace škol. Už její odstartování bylo podivné! Jeden den byla představena ve výborech krajského zastupitelstva, kde jsme byli vyzváni k diskuzi nad rozsáhlým dokumentem, aniž jsme se na ni mohli připravit. Druhý den byla prezentována v tisku jako hotová věc. Nejhorší bylo, že tento projekt , jak se ukázalo, byl vypuštěn od zeleného stolu, aniž byl projednán se zástupci měst a obcí, kterých se to dotýkalo. Bylo pak pro tvůrce velkým překvapením, když některá města a obce (např. Jablonec, Mimoň, Turnov) odmítla rušení a stěhování škol. Pak teprve nastala velmi kostrbatá snaha o diskuzi a jsou města (Turnov), která s navrženým řešením nesouhlasí dodnes. Mimoňské gymnázium nejspíš zachránilo to, že zde studuje dcera hejtmana a samozřejmě snaha dofinancovávat jeho provozováni ze strany radnice. Liberecký kraj tak bude muset vynaložit nejprve velké finanční prostředky na rušení a stěhování škol a zároveň hledat obrovské finance na stavbu výše zmíněného CVLK a školy v Jablonci.
Dalším velkým problémem je krajské přerozdělování agregovaných normativů. Nejenže se téměř každoročně metodika přerozdělování peněz mění a pro ředitele je často nemožné si spočítat, kolik peněz obdrží, ale kraj financuje obory, na které se hlásí málo studentů, přitom je jich v těchto lokalitách nadbytek. Příkladem je Česká Lípa, kde se na několika školách učí sedm ekonomických oborů, které jsou si obsahem velmi podobné a více než jiné je třeba dotován obor s malým počtem zájemců o studium.
Mohl bych pokračovat třeba o tom, jak jsou některé školy dofinancovávany nesystémově mimo schválenou školskou kapitolu krajského rozpočtu a jiné obtížně musí šetřit na sebemenší opravu, ale ke zmíněnému CVLK. Původní myšlenka Ing, Bartoňové vytvořit centrum pro další vzdělávání občanů předběhla dobu. Dodnes však není takováto koncepce vytvořeno ani na úrovni státu. To je zřejmě důvodem, proč CVLK nebylo zařazeno do rejstříku škol a školských zařízení. To se stalo v okamžiku, když název Centrum vzdělanosti libereckého kraje byl doplněn o větičku – zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Tedy v podstatě se dnes jedná o organizaci, která se zabývá především dalším vzděláváním učitelů. Myslím si tedy, že současné prostory ve vile na Masarykově třídě jsou dostatečné. Navíc plně souhlasím s názorem prof. Lukáše z TU Liberec, že další vzdělávání vysokoškoláků by měly mít na starosti vysoké školy, u nás tedy především TU Liberec, a středoškoláků střední školy v jednotlivých regionech. Je tedy vůbec otázkou, zda zastřešující příspěvková organizace Libereckého kraje takovéhoto typu je potřeba., protože svým provozem samozřejmě odčerpává finance, které by šly do škol kraje.
Školství je drahé. Vyspělé země se od ostatních ale liší kromě jiného, kolik se investuje do kvarterních (výzkum a vzdělávání) resortů národního hospodářství. Je proto nutné účelně vynakládat každou korunu. Návratnost je dlouhodobá, ale právě tak dlouhodobý a prospěšný pro celý stát je kvalifikovaný a tím i zaměstnaný občan.
Mgr. Jaromír Dvořák, krajský zastupitel za SOS