Ústecký novinář označil primáře jako tragickou figuru novoborského příběhu z roku 1945. Kdo vlastně byl MUDr. Alfred Träger, narozený 8. 4. 1897 v Lesné (Schönwald) u Tachova, katolík, řadový člen NSDAP a SS, bytem Bor u České Lípy (dnes Nový Bor), Egermannova 263, ženatý, otec tří nezletilých dětí Waltera (15), Hanse (14) a Christiny (8) – který s největší pravděpodobností zahynul 3. června 1945 během divokého odsunu?
V rodině se traduje, že mezi nejlepší přátele Alfreda Trägera patřil jeho židovský vrstevník Fredl Glauber. Společně prožívali školní léta, spolu studovali na pražské univerzitě a v letech 1916-1918 sloužili na italské frontě jako rakouští důstojníci. (Počátkem roku 1919 byl pak Träger odveden do nově formované československé armády jako prostý vojín, v té době si také doplnil svou bezvadnou znalost češtiny.) – Primářův syn Walter se s Glauberem po letech setkal v New Yorku. Vzpomíná, že se před ním styděl za všechno, co Němci s Židy prováděli. Ale Glauber měl z jejich setkání radost a vyprávěl, co s jeho otcem ve šťastnějších časech společně prožili. Nakonec zdůraznil, jak je svému dávnému příteli vděčný: po jeho varování v říjnu 1938 včas uprchl z Německa – a nejspíš si tím zachránil život.
Skupina lidí z Boru naopak primáře označuje nálepkami „válečný zločinec“, „nacistická bestie“, „vraždící monstrum v lékařském plášti“ apod. Bohužel, někteří neinformovaní publicisté tuto propagandu přejali, a tak například Václav Vlk st. v Reflexu 38/2010 bez jakýchkoli důkazů píše: „Takzvaný lékař MUDr. Alfred Träger, za války plukovník SS, již před válkou odmítal ošetřovat neárijce. Je také podezřelý, že se zúčastnil pokusů na lidech. Těmto osobám se z popudu Sudetoněmeckého krajanského sdružení u nás stavějí pomníky a jsou vydávány za oběti řádění Čechů.“
Dr. Träger byl totiž mezi devíti německými civilisty zastřelenými 2. a 3. června 1945, kteří od srpna 2006 mají symbolické pietní místo na lesním hřbitově v Novém Boru (viz třeba http://neviditelnypes.lidovky.cz/polemika-v-boru-neni-pomnik-ale-symboli...). Budu se podrobně zabývat jen osudem primáře Trägera, protože právě on obvykle slouží odpůrcům jako záminka jejich iracionální nenávisti a odporu proti novoborskému „pomníku nacistů a esesáků“, jak pietní místo nepravdivě označují.
Život a smrt Alfreda Trägera
Už před druhou světovou válkou byl MUDr. Träger primářem nemocnice v tehdejším Boru u České Lípy (Haidě), současně provozoval soukromou praxi a byl také úředně jmenovaným soudním lékařem. Neexistují žádné indicie, že by ho úřady ČSR z funkcí odvolaly (například kdyby skutečně odmítal léčit české nebo židovské pacienty, jak tvrdí odpůrci).
V třicátých letech ovlivnil řadu německých (ale i českých!) maloměšťáckých rodin nacionalismus a národnostní spory. Kolem roku 1935 i Träger vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany, která tehdy ještě nebyla pod dominujícím vlivem nacistického Německa. Po Mnichovu přešel do NSDAP, a dokonce se stal členem SS, jedné z podřízených organizací nacistické strany. Nevykonával ale žádnou funkci nebo hodnost a není prokázáno, že by se jakkoli podílel na válečných zločinech. Od roku 1940 sloužil jako vojenský chirurg v lazaretech a sanitních oddílech wehrmachtu v Německu, Francii, Rusku nebo Polsku v hodnostech lékaře-asistenta, vrchního lékaře a štábního lékaře (Stabsarzt). Během služby byl dvakrát hospitalizován (dg. slepé střevo, poškození myokardu) a v listopadu 1944 propuštěn z armády, nejspíš ze zdravotních důvodů. Na konci války sloužil jako demobilizovaný lékař v nemocnici ve Frýdlantu. V květnu 1945 se vrátil do Boru na místo primáře s pověřením, aby zde znovu vybudoval oddělení chirurgie, než se najde český nástupce (za války byl v nemocnici vojenský lazaret).
Během válečných let se politické postoje primáře významně změnily. Velmi jím například už někdy v roce 1942 při cestě domů ve vlaku otřáslo vyprávění neznámého důstojníka SS o osudu Židů v Polsku. Potvrdil to i předválečný sociální demokrat a nacisty sesazený starosta Arnultovic Fritz Walter. Při jejich náhodném setkání v Boru Träger na ulici hlasitě odsuzoval zvěrstva nacistů a dodal: „Stydím se. Vy jako starý sociální demokrat jste to poznal lépe a dřív než já.“ – Taky proto mohl se souhlasem MNV a bez odporu české veřejnosti vykonávat funkci primáře. U fanatického nacisty by to přece možné nebylo!
Walter Träger doplnil trochu komickou, ale v této souvislosti významnou vzpomínku: „Někdy v té době (tj. během války) oba zarámované Hitlerovy portréty z našeho domu zmizely a nikdy už se na své místo nevrátily. Když jsme se s bratrem vyptávali, otec nám řekl, že je dal opravit! Každý se tehdy pochopitelně bál říci svým dětem pravdu.“
Dopoledne 2. června 1945 ozbrojenci zadrželi primáře Trägera přímo u operačního stolu a odvedli ho do jeho bydliště k domovní prohlídce. Byl zatčen, aniž se čímkoli provinil! V domku byl byt a soukromá ordinace, dnes je v objektu školka. Podle svědectví syna Hanse „celá naše rodina... jsme byli rozsazeni do čtyř koutů čekárny, jen sestra směla sedět otci na klíně. Gardisté nás hlídali a vůbec jsme spolu nesměli mluvit. Během dvou hodin celý dům důkladně prohledali. Po prohlídce odnesli s sebou všechny kufry, které si naplnili našimi věcmi. Po 14. hodině mého otce odvedli a s mnoha dalšími muži uvěznili na radnici. Ve sklepě jsme měli v plechové krabici ukrytý stříbrný příbor, ke kterému patřila také další sada nahoře v zásuvce. Museli jsme kompletní příbor odevzdat, sám jsem v doprovodu stráže odnesl obě krabice na radnici. V jedné místnosti tam byly na velké hromadě uloženy další cenné věci a na ně nahoru krabice přihodili.“
Ozbrojenci – byli mezi nimi kromě čs. vojáků příslušníci SNB, „partyzáni“ v civilu, možná i bývalí váleční zajatci a další osoby – pak asi tři desítky zadržených Němců na borském náměstí vyslýchali, ponižovali, mučili a opakovaně bili do bezvědomí. Krátce po 17. hodině byl jeden ze zadržených zastřelen při panickém pokusu o útěk, sedm civilistů vojáci popravili za údajné nálezy zbraní (podrobněji například http://www.go-east-mission.de/dateien/cz/106_010408.pdf).
Svědectví Hanse Trägera pokračuje: „Svědkové, kteří také podstoupili mučení, a byli pak společně s námi druhý den ráno vyhnáni do Německa, vyprávěli, že otec následkem bití upadl do bezvědomí. Gardisté ho vzkřísili studenou vodou, aby mohli v mučení pokračovat. ... Asi v 19 hodin telefonovali naší babičce, aby otci připravila večeři. Poslali pro ni mou malou sestru a mě. Když jsme vyšli z radnice zadním vchodem, zastřelení lidé – některé jsme oba osobně znali – leželi hned vpravo vedle nás na chodníku. ... Byli jsme uvězněni společně s příbuznými zadržených mužů. V cele bylo zavřeno asi 40 lidí, místnost byla přeplněná, nedali nám vodu, nikdo nesměl na toaletu. Celou noc jsme poslouchali výkřiky mužů, kteří byli jednotlivě vyváděni z cel a v příčné chodbě ´vyslýcháni´, mučeni a biti. V neděli 3. června ráno mezi 4. a 5. hodinou nás postupně po rodinách vyváděli z cely a zapisovali do seznamu. Naše rodina pak nastoupila do nákladního auta stojícího u předního vchodu radnice vpravo. ... Asi po 5 minutách jsem naposled uviděl svého otce, kterého mučení těžce poznamenalo, jen v košili a kalhotách, bosého. Dovedli ho k autobusu, aby nastoupil zadními dveřmi. Hned potom jsme odjeli směrem k Rumburku. Autobus jel první, za ním nákladní auto, takže jsem na autobus neviděl. Někde ve Šluknově – nevím to už přesně – jsme zastavili. Později nám lidé z autobusu řekli, že je gardisté výslovně varovali: kdo se otočí dozadu, bude zastřelen! Zadní dveře autobusu se otevřely a zase zavřely. Můj otec mohl být vyvlečen z autobusu jedině během této zastávky. Buď zemřel už cestou na následky mučení, nebo ho gardisté odstranili jako nepohodlného svědka, protože prý na náměstí důrazně protestoval proti krutému zacházení se zadrženými. Oba vozy jely dál a dovezly nás až na hranici u Sebnitz. Museli jsme vystoupit. Moje matka Margarete Trägerová se pořád znova vyptávala, kde je náš otec, ale nedostala žádnou odpověď, najednou nikdo německy nerozuměl. Jeden z gardistů nakonec matce přikázal, ať ihned přeběhne přes hranici do Saska, jinak bude zastřelena i ona. V následujících dnech jsme se sice dozvídali nejrůznější verze a dohady, ale dodnes nemáme žádnou ověřenou zprávu o tom, kdy, kde a jak můj otec přišel o život... Teprve kolem roku 1990 jsem od jednoho známého získal kopii rozkazu pplk. Sekáče, ve kterém vyhlašuje trest smrti osmi lidem a vypovídá ostatní zadržené i s rodinami. Důvodem vypovězení naší rodiny je podle tohoto rozkazu nález rádia. Ale rádio jsme už v polovině května na příkaz českých úřadů společně s dalšími věcmi odevzdali ve škole, sám jsem tam naše jediné rádio odnesl!“
Walter Träger, starší syn primáře, dodává: „V červnu roku 1947 jsme se od naší pomocnice v domácnosti paní Biegel, která byla vyhoštěna koncem roku 1946, poprvé dozvěděli, že prý slyšela, že otec byl zastřelen. Později mi vyprávěl její syn Walter Biegel, že v polovině roku 1946 slyšel od vojáka jménem Hrdlička, kterého poznal na taneční zábavě, že Hrdlička byl u toho, když mého otce zastřelili... V polovině roku 1948 potkala naše matka v Mnichově náhodou Gustava Nase, bývalého souseda z Boru, kterého také vyhostili 3. 6. 1945 a který seděl v přední části autobusu. Uměl dobře česky. Vyprávěl nyní mé matce, že během jízdy vyslechl rozhovor doprovázejících vojáků, kteří jednoznačně hovořili o tom, že můj otec má být na cestě do Sebnitz zastřelen. Říkal, že nám to po příjezdu do Sebnitz nechtěl říci hned, a pak se naše cesty rozešly.“
Na základě údajů Margarety Trägerové, která je místopřísežně stvrdila, a místopřísežného výslechu svědka Gustava Nase byl v říjnu 1948 primář prohlášen německým soudem za mrtvého. Na symbolickém náhrobku s jmény zastřelených z 2. června 1945 je také věta: „Následujícího dne přišel o život MUDr. Alfred Träger * 1897 na neznámém místě...“
Zdůrazňuji, že toto shrnutí je podloženo dokumenty a svědectvími, které má Městský úřad v Novém Boru k dispozici. Vedení města je shromáždilo v roce 2009, když připravovalo historický seminář k borským událostem. Místní kritikové mých článků a odpůrci humánního přístupu našeho zastupitelstva k pietnímu místu postřílených Němců se snaží uvedenou verzi pomocí nejrůznějších hypotéz, polopravd i vyslovených fabulací zpochybnit. Uvedu postupně všechny jejich argumenty.
a) Měl Alfred Träger na svědomí válečné zločiny?
Odpůrci předložili toto svědectví: „Paní Hrubá nám o doktorovi Trägrovi řekla, že byl dobrým chirurgem. Během války se však říkalo, že jezdí do Drážďan, kde dělá pokusy na zajatcích. Toto nemůže potvrdit a také neví, zda je to pravda. Říkalo se to. Paní Hrubé bylo 30. října 92 let, těší se dobrému zdraví a má velmi dobrou paměť. Této svědecké výpovědi byli přítomni dcera paní Švecové a páni Cincibus, mjr. Hršel a Josef Doškář.“
Komentář: Stačí toto neurčité svědectví k obžalobě primáře z válečných zločinů? Žádné další svědectví ani dokument toto podezření nepotvrzuje.
b) Vykonával funkci šéflékaře SS v koncentračních táborech?
Odpůrci to aspoň opakovaně tvrdí, například v nepodepsaném příspěvku z 26. června 2012 v diskuzi ČLD k článku o Petru Ginzovi (cituji doslova): „esesácká bestie SS-Chefarzt Alfred Trägr dělal v koncentračních táborech pokusy na lidech a další zrůdnosti v rámci nacistických zákonů, např. Zákon o hygieně rasy.“
Komentář: Dr. Träger má na kartě spolku lékařů poznámku „Chefarzt-Primararzt Krkhs. (tj. Krankenhaus) Haida“ a údaj se tedy jednoznačně vztahuje k jeho předválečné funkci vedoucího lékaře-primáře v borské nemocnici. K porozumění této poznámce stačí německo-český slovník! A opět platí, že žádné další svědectví ani dokument uvedené obvinění nepotvrzuje. Dokumentace o službě Trägera jako vojenského chirurga v letech 1940 až 1944 to naopak vyvrací.
c) Co dokazuje dopis Čs. červeného kříže?
Na opakované žádosti paní Trägerové o pomoc při pátrání po nezvěstném manželovi odpověděl ČsČK dopisem, datovaným v Praze dne 12. 9. 1947: „Potvrzujeme příjem Vaší žádosti o zjištění pobytu (MUDr. Alfred Träger): Sdělujeme, že pátrání zůstalo bez výsledku a o hledaném nepodařilo se nám získati žádných zpráv. Jeho jméno není mezi zajatci a nepřichází ani v seznamu padlých a zemřelých. Byl dne 3. 6. 1945 dopraven do sovětského pásma Německa. Pátrejte po něm u služeben uvedených na přiloženém lístku, případně učiňte dotaz na Sovětský Červený kříž v Moskvě.“ (Text je zčásti předtištěn, protože ČsČK tehdy řešil mnoho podobných případů.)
Komentář: Červený kříž si jistě nevedl kartotéku milionů čs. Němců se záznamy o jejich osudu. Když Margarete Trägerová žádala o pomoc, referent musel zjistit informace přímo v Boru. Dopis sděluje pouze to, co je napsáno v rozkazu pplk. Sekáče: primář byl zadržen kvůli nálezu rádia a vypovězen s celou rodinou. Ovšem 3. června 1945 ráno na hranicích u Sebnitz desítky lidí z autobusu viděly na vlastní oči, že Dr. Träger chybí, ačkoli v Boru nastupoval společně s nimi.
d) Mohl Träger uprchnout do Jižní Ameriky?
Josef Doškář a Zbyněk Cincibus napsali v brožuře Nepřipustit zkreslování dějin z 22. 5. 2009 (přepis včetně interpunkce): „Po osvobození ČSR v roce 1945, byl MUDr. Alfréd Träger vzat jako příslušník zločinecké organizace SS vzat do vazby a byl podle rozkazu pplk. Sekáče, ze dne 2. 6. 1945 jako osoba neznající kázně vypovězen z úseku za státní hranice směrem severním. Vojenská stráž ho s dalšími nežádoucími cizinci měla vyprovodit za státní hranici. Během zatýkání a přepravy za hranice, A. Träger fyzicky a slovně napadal příslušníky vojenské stráže, kteří byli nuceni použít donucovacích prostředků. Během transportu se mu podařilo uprchnout. Je obecně známé, že většina lékařů SS prchla do Jižní Ameriky.“
Komentář: Ani zákeřný výmysl o útěku není doložen žádným dokumentem nebo svědectvím. Kromě toho je velmi nepravděpodobné, že by mučením oslabený člověk holýma rukama přemohl eskortu a že by se pak bez dokladů, bez peněz a bez jídla, dokonce i bez bot (nohy měl opuchlé od předchozího bití) dokázal válkou rozvráceným, okupovaným Německem dostat až do Ameriky.
e) Byl primář zatčen a předán do zajišťovací vazby?
Josef Doškář předložil také fotokopii s textem: „V této nemocnici (tj. v Boru u Č. Lípy, pozn. J. T.) byl zbaven funkce primáře Dr. Träger a dodán do zajišťovací vazby jako příslušník SS.“
Komentář: Z dokumentu není zřejmý ani autor sdělení ani datum pořízení zápisu z jednání (prý na ONV?) a na přímý dotaz Doškář odmítl sdělit jakékoli podrobnosti. Podstatnější ovšem je, že neexistuje žádný dokument o uvěznění, vyšetřování nebo odsouzení A. Trägera. Nabízí se domněnka, že některý funkcionář z Boru chtěl při jednání na ONV jen zamaskovat jeho „zmizení“ cestou na hranice.
f) Ukrýval se s A. Rachmannem několik týdnů na statku v polích?
Uvedu ještě zmatené svědectví Jaroslava Semiráda, které odpůrci zveřejnili ve sborníku Bor 1945, ačkoli se tento svědek semináře vůbec nezúčastnil: Albert Rachmann, podle pamětníků zastřelený poblíž náměstí při panickém pokusu o útěk a uvedený i v rozkazu mezi odsouzenci k trestu smrti(!), se prý ještě v červenci ukrýval na zemědělské usedlosti v polích za borskou nemocnicí a byl pak zastřelen ruskými vojáky na nádraží. „Byl s ním i Dr. Träger (tj. v úkrytu, pozn. J. T.). On totiž, protože odsun organizoval MNV, kde měl vlivné přátele, neodjel s rodinou. On se šíleně bál, že se dostane do rukou v německém sběrném táboře v Sebnitz Ruské armádě. Ty báchorky... že... nikdo se nesměl pod trestem smrti ani otočit dozadu na pana Trägera, jsou již k smíchu. ... Proto přikládám i snímek autobusu z této doby, ze kterého lze poznat, že autobusy tehdy zadní dveře neměly. Vzadu bylo jen náhradní kolo. Takže zadními dveřmi nemohl být vyvlečen a usmrcen. ... Takže pane Trägr mladší. Váš otec díky známostem z Boru neodjel, jen se vám šel ukázat, že je zdráv a živ, abyste neměli obavu. Ty vaše báchorky si nechte pro vaše vnuky. ... A ještě k p. Trägerovi staršímu. Pravděpodobně se po smrti pana Rachmanna vydal napříč republikou na západ. Ale jak a kam – nemám tušení. Ale při odsunu se svou rodinou nebyl. Na východ se velice bál. Co učinil? Padl někde?“ Zápis je datován 24. října 2009, tj. až dva týdny po semináři.
Komentář snad není třeba. Jen zdůrazním, že tento pamětník z Poděbrad přesídlil do Boru až 16. července 1945, tj. šest týdnů po borské popravě, a nikoho ze zastřelených nejspíš v životě neviděl!
Závěry
Je zřejmé, že některé verze odpůrců se dokonce navzájem vylučují, dosud ale žádnou z nich neodvolali!
Na rozkazu pplk. Sekáče z 2. června 1945 není o politické příslušnosti zadržených Němců žádná zmínka. Vojáky to nezajímalo, tehdy stačilo, že zatčení jsou Němci. Zachoval se jen jednostránkový rozkaz k zastřelení osmi lidí a „vypovězení“ ostatních a jejich rodin. Není k dispozici žádný protokol ani podrobný seznam zabavených zbraní a předmětů, neznáme ani přesný počet lidí odvezených na hranice.
Kromě toho lze vážně pochybovat o tom, že by fanatičtí nacisté nebo pachatelé válečných zločinů ještě tři týdny po skončení války žili klidně s rodinami ve svém bydlišti a že by to osvobození Češi tolerovali. Problém odpůrců je v tom, že odmítají rozlišovat mezi aktivním nacistou a řadovým členem NSDAP. Nemají snad analogickou zkušenost s členstvím v KSČ, které mohlo mít velmi různou motivaci – dokonce i v době tzv. normalizace, kdy za odpor proti režimu už nehrozily nijak drakonické tresty?
O politické angažovanosti zastřelených se pořád polemizuje jen proto, že nálezy zbraní nejsou prokázány, a tak odpůrci hledají náhradní zdůvodnění jakéhosi virtuálního soudu a rozsudku smrti. Také mi vytýkají, že prý naivně šířím „lživé výmysly“ německých pozůstalých. Znám je ale osobně, považuji je za své přátele a o jejich věrohodnosti není důvod pochybovat. Představa, že rodina rafinovaně dodnes tají útěk válečného zločince do Jižní Ameriky, odporuje všem známým faktům. Snaha po letech připomenout otce aspoň jedinou větou na symbolickém náhrobku v místě, kde léta žil a pracoval, je přece lidsky pochopitelná a také oprávněná. Alfred Träger tehdy zmizel kdesi v lesích za Šluknovem a pozůstalí se dodnes obtížně vyrovnávají s tím, že se už nikdy nedozví, kdy, kde a jak přišel o život...
Od historického semináře uplynuly skoro tři roky a vedení města podklady archivovalo, takže jsou pro veřejnost nedostupné. V nastávající předvolební propagandě odpůrci znovu mobilizují svůj zásobník výmyslů a pomluv, ačkoli všechny byly už mnohokrát zpochybněny nebo vyvráceny. Proto považuji za nutné zbytečnou smrt primáře Alfreda Trägera připomenout.