Přesto, že jsem si vypůjčil ten název, podobnost či jakoukoliv souvislost s jedním z našich nejlepších (nejen normalizačních) televizních seriálů v tom nehledejte. A pokud snad přece jen trochu – pak jedině v té paralele rozmanitých lidských a historických osudů a peripetií, jež prošly tímto secesním architektonickým skvostem za těch více než sto let jeho – rozhodně ne idylické – existence.
Ještě snad – při troše nadsázky či autorské licence – by se ten dům (sice o pár desítek let starší než ten brněnský, v jeho zcela odlišném funkcionalistickém architektonickém slohu) dal nazvat takovou malou českolipskou vilou Tugendhat...
-----
Dům čp. 361 stojí na dnešní Děčínské ulici, naproti majestátnému kolosu okresního soudu (shodou okolností byly obě stavby dokončeny v roce 1898). V podobě secesního letohrádku dala dům postavit českolipská obchodnická židovská rodina Altschulů, která se sem přestěhovala patrně z lužického Budyšína. Na konci 19.století šlo o velmi rozvětvený rod.
Rodinná majetková štafeta přechází postupně z rukou původní majitelky a budovatelky domu Karolíny Altschulové (1898) na Rudolfa Altschula (1906) a posléze na dceru Emílii (1927), v té době ještě nezletilou, později provdanou Weissovou. Jejím manželem se stává čerstvě vystudovaný právník JUDr. Erich Weiss (1911 – 1988), který jako zázrakem přežil hrůzy koncentráku a holocaustu a po válce dlouhá léta pracoval v České Lípě jako advokát.
Vila pochopitelně po Mnichovu a po vypuknutí války nemohla uniknout pozornosti místních nacistů a v roce 1940 byla konfiskována jako židovský majetek.
Tento hrůzný antisemitský aspekt nutně vyniká právě v České Lípě, kde jako v jednom z mála severočeských měst (Liberec, Jablonec n/N.) v tzv. křišťálové noci 11.11. 1938, vzplála apokalyptická pochodeň vypálené synagogy – jedné z nejstarších tady na severu – jako ohnivý signál přicházejících válečných hrůz od strůjců „nové Evropy a nového světového pořádku“. Inferno mohlo naplno rozevřít svůj nenasytný chřtán...
-----
Budiž mi dovoleno použitím instrumentu z jiného tvůrčího odvětví – filmu – tak zvaného ostrého střihu – ukončit líčení té více než půlstoleté anabáze domu, jehož exteriér ani interiér nenesly na svém neblahém osudu nejmenší kousek viny.
Ta pravá majetko-právní rošáda nastala až po roce 1945. Československý stát vilu nejprve jako německý majetek zabavil. Pojem restituce – jak jej chápeme dnes – byl neznámý, většina původních židovských majitelů buď skončila v plynových komorách nebo emigrovala.
Naštěstí u tehdejších představitelů místní a okresní státní a lidové správy zvítězil zdravý lidský rozum nad porevolučními emocemi a spekulacemi a secesní dům čp. 361 nějaký čas sloužil mládeži – Svazu české mládeže a Junáku.
Po ping-pongu od roku 1952 mezi místním a okresním národním výborem (popřípadě v opačném gardu), zhruba v polovině padesátých let v tomto objektu vznikl pionýrský dům (MDPM), aby po krátkém mezičasí a změně názvu na dům dětí a mládeže, po změně režimu po r. 1989 začal pomalu, ale jistě podléhat hlodání zubu času. Z chlouby města se stával ostudou a mementem a zdviženým varovným prstem.
-----
VILLA HRDLIČKA
Dvacáté první milénium bylo již v plném proudu, když se majitelem domu čp. 361 stala geodetická firma Hrdlička, spol.s r.o. a v roce 2009 započala rekonstrukce chátrající vily na Děčínské ulici. Cílem bylo vybudování zázemí českolipské firemní pobočky a současně školicího střediska.
A tak se na obzoru začal rýsovat – a symbolicky jako pták Fénix z popela vstávat – dnešní Villa Hrdlička. Po kompletní rekonstrukci (2009-2011), s co nejcitlivější snahou a pietou zachovat – vně i uvnitř – původní secesní podobu.
Vedle rozhodujících vlastních investičních zdrojů firmy Hrdlička, přispěly k zdárné realizaci tohoto příkladného činu i fondy Evropské unie. A tak mohli 6.října 2011 majitel firmy Martin Hrdlička, starostka města Mgr. Hana Moudrá (ODS) a Ing. Zuzana Matějíčková, ředitelka odboru implementace strukturálních fondů ministerstva průmyslu a obchodu, společně a slavnostně přestřihnout symbolickou (i opravdovou) pásku opravené secesní vily.
Genius loci začal žít svým novým nadějným životem...