50 největších mýtů populární psychologie

Verze pro tisk |

Titul užitečné (a současně i zábavné!) příručky, kterou napsali Scott O. Lilienfeld, Steven Jay Lynn, John Ruscio a Barry L. Beyerstein, je ve skutečnosti delší: „50 největších mýtů populární psychologie – Opravník obecně oblíbených omylů o lidském chování.“

Autoři konstatují, že nás tištěná média, TV pořady, filmy a internet denně bombardují psychologickými tématy jako jsou milostné vztahy, fungování mozku, jasnovidci, mimotělní prožitky, obnovené vzpomínky, detektor lži, rodičovství, duševní poruchy, zločinnost apod. V knihkupectvích objevíme stovky svépomocných knih, které poskytují zaručené návody, jak úspěšně kráčet po trnité cestě životem.

Průmysl populární psychologie tedy ovlivňuje dnešní svět mnoha způsoby. Jenže pozor: Velká část toho, co považujeme za vědecky prokázané pravdy, jimi ve skutečnosti není! A nemýlí se jen laici, pověrám a mýtům věří dokonce i mnozí studenti psychologie nebo lékaři.

Motto knihy je: „Věda musí začínat mýty a jejich kritikou“. Autoři fundovaně vyvracejí tradované omyly v oboru vnímání a mozku, vývoje a stárnutí člověka, paměti, inteligence a učení, emocí apod. V každé z 11 kapitol důkladně rozeberou a vyvrátí několik nejrozšířenějších pověr. Ale nejen to: vždy stručně vyjmenují „další mýty k prozkoumání“, které se už do knihy nevešly.

Aspoň jeden příklad na téma mezilidského chování: Protiklady se přitahují: v romantických vztazích nás nejvíc přitahují ti, kteří jsou jiní než my. Všichni přece známe filmy nebo romány s příběhem o vášnivé lásce mezi diametrálně odlišnými jedinci (Láska přes internet s Hanksem a Ryanovou, Krásná pokojská s Lopezovou a Fiennesem nebo Stalo se jedné noci, filmový hit z roku 1934). Uvedenou tezi šíří taky populární články i některé internetové poradny.

Ve skutečnosti ale výzkumy naznačují, že v partnerských vztazích se protiklady nepřitahují! Spíš platí, že vrána k vráně sedá. Například lidé energičtí, soutěživí, dochvilní (tzv. typ A) chodí raději s partnery, jejichž osobnost je také typu A. Podobné vlastnosti a postoje partnerů dokonce předurčují stabilitu a štěstí v manželství. S větší pravděpodobností se také spřátelíme s lidmi s podobnými vlastnostmi.

To byl příklad zavádějícího zobrazení v médiích, jednoho z deseti zdrojů psychologických mýtů, před kterými autoři varují. Další jsou například předávaná lidová tradice, touha po jednoduché a rychlé nápravě problému, záměna korelace (současného výskytu jevů) za kauzalitu (příčina a následek), podobně „potom“ nemusí ještě znamenat „proto“, přehánění špetky pravdy aj. V závěrečné kapitole autoři naopak uvádějí 10 psychologických poznatků, které jsou sice těžko uvěřitelné, ale prokazatelně pravdivé.

Všichni jsme vlastně amatérští psychologové. Snažíme se pochopit pohnutky partnerů, přátel i cizích lidí, abychom porozuměli, proč dělají to, co dělají. Přitom se snadno necháme zmýlit psychologickou mytologií, protože se shoduje s naším selským rozumem: s předtuchou, intuicí a prvními dojmy.

Nakonec si – třeba jen sami pro sebe – vyzkoušejte, nakolik jste proti tradovaným mýtům odolní. Rozšířené pověry, které kniha vyvrací, jsem doplnil ukázkami z poslední kapitoly „Pravda je podivnější než fikce“. Vaším úkolem je určit, která tvrzení jsou pravdivá.

1) Mezi buňkami lidského mozku je v součtu asi 5 milionů kilometrů nervových spojení.

2) Během spánku se můžeme naučit nové věci, například cizí jazyk.

3) Čím víc je svědků mimořádné události, tím větší je šance, že někdo z nich poskytne pomoc.

4) Podprahová sdělení, která ani nevnímáme, nás mohou přesvědčit ke koupi určitého zboží.

5) Většina lidí s amnézií (ztrátou paměti) zapomene všechny podrobnosti svého předchozího života.

6) Muži a ženy komunikují úplně jinými způsoby.

7) Rukopis (psací písmo) prozrazuje rysy naší osobnosti.

8) Umírající procházejí pěti univerzálními fázemi zármutku.

9) Typický způsob podání ruky prozrazuje individuální vlastnosti osobnosti.

10) Jediným realistickým cílem léčby alkoholiků je úplná abstinence.

11) Za úplňku se zvyšuje počet pacientů přijatých na psychiatrii i počet zločinů.

12) Odborně sestavený profil pachatele pomůže vyřešit kriminální případy.

Do týdne v diskuzi prozradím správné řešení.

50 největších mýtů populární psychologie
Nahoru

Komentáře

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Tipuji jako pravdivé: 1, 4, 6, 7, 9, 12.

Nahoru

Zatím jen malá nápověda:

Vybíral jsem z 50 mýtů - a z 10 "těžko uvěřitelných" pravd. Pravdy jsou tedy i v testu v menšině.
Ale máte, pane kolego, uznání za odvahu jít s kůží na trh.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Takže jednodušší bude označit nepravdy?

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Jednodušší je vyjmenovat pravdy, protože skóre není 6 : 6. Je jich míň.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Bohužel i autoři této knihy se mýlí, např. v mýtu číslo 34 se autoři zabývají psychickými následky sexuálního zneužívání a dochází k závěru, že souvislost mezi zneužíváním v dětství a pozdějšími psychickými problémy je velmi malá či dokonce nulová. Autoři se přitom odvolávají na velice pochybný výběr vědecké literatury, např. kontroverzní článek Rind, et al. 1998. Zcela přitom ignorují dlouhou řadu studií a metaanalýz, které spojují sexuální zneužívání v dětství s vážnými psychickými problémy v dospělosti. Například autoři loňské analýzy v časopise Mayo Clinic proceedings prošli vědecké studie na toto téma z let 1980 až 2008, které dohromady zahrnovaly přes tři miliony účastníků a dospěli k závěru, že sexuální zneužívání je spojeno s "mnohočetnými psychiatrickými poruchami, včetně celoživotní diagnózy úzkostných poruch, depresí, poruch příjmu potravy, PTSP (posttraumatická stresová porucha), poruch spánku a pokusů o sebevraždu." Jednoduchý dotaz do Google scholar přitom nachází řadu dalších vědeckých studií a analýz s podobnými závěry. Jen na závěr uvádím, že 54 stran seznamu odborné literatury může přečíst asi jen skutečný Ichyl.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Abyste se zbytečně nenechali odradit od doporučené publikace, uvedu zatím k zamyšlení jen 3 odstavce z recenze PSYCHOLOGA Václava Mertina v Literárních novinách (září 2011):
„Autoři rozhodně netvrdí, že všechny názory, se kterými polemizují, jsou zcela špatné, nesmyslné, nevědecké, nepravdivé, že vůbec neodpovídají skutečnosti. Problém tkví v tom, že to, co různá média a rozmanití „odborníci“ vydávají za jediný správný a úplný výklad, zachycuje jedno, pět procent skutečnosti a někdy ani to ne. 54 stran seznamu odborné literatury signalizuje, že si autoři podklady k boření mýtů necucali z prstů. Oblasti, které představují předmět mého hlubšího odborného zájmu, jasně ukazují, že se při zpracování nespokojili se sekundární literaturou, ale odkazují na primární a současně dostatečně nové a relevantní zdroje. Ani autoři nemohou být špičkoví odborníci na všechny oblasti, někde se mi nezdála zcela argumentace, ale případná polemika by asi autorům příliš nevadila. Kritické a menším dílem třeba i polemické posouzení vlastního textu by jistě akceptovali.
Význam tištěného slova nepřeceňuji, ale věřím, že publikace podpoří názor, že psychika je nesmírně složitá a že se vzpírá příliš velkým zjednodušením. Argumentaci autorů a jejich výzkumné doklady nemusíme přijmout se vším všudy, ale měli bychom vědět, že existují. Dokonce zhusta vůbec neodporují „zdravému rozumu“, jak se autoři snaží ukázat. Jen záleží, jak váš zdravý rozum přemýšlí, s jakými informacemi a zkušenostmi pracuje.
Knižní klub podle mého obvykle nevydává zcela seriózní odbornou literaturu v oblasti psychologie. Ale tahle publikace je trefa do černého – je čtivá, srozumitelná a jednoznačně splňuje přísná odborná kritéria.“ (konec citátů)
K mýtu č. 34 se ještě můžeme vrátit. Snad se ale napříště shodneme, že do seriózní debaty žádný „skutečný ichtyl“ nepatří...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Ichtyl od Novaka po Berana opět nezklamal.Přetáhl tradičně " svůj rozum".Nyní komplet z blogu Romana Polacha... http://polach.blog.idnes.cz/c/204818/Nejvetsi-myty-popularni-psychologie.html.. Z jeho hlavy je jen ten Ichtyl.Na argumenty nemá,tak alespoň osočuje.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

A to jste, pane kolego, neuvedl poslední větu (podvodně zkopírované) Polachovy recenze, kterou oponent JB velkomyslně už přehlédl:
"přes tento úlet autorů (míněna ta jediná výtka - pozn. JT) ale považuju knihu 50 největších mýtů populární psychologie za to nejlepší, co u nás v oboru psychologické literatury za hodně dlouhou dobu vyšlo a až na zmíněnou výjimku nemám zpracování témat co vytknout" (konec citátu).
Ach jo, kdyby se aspoň drželi své parkety, ale oni už zkritizujou ze zásady úplně fšechno!
O věc samotnou jim přitom vůbec nejde, jako záminka stačí jméno autora...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Čtenářům dlužím slíbenou poznámku k mýtu 34 – Většina lidí, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, v dospělosti trpí vážnou poruchou osobnosti (není to pravda).
Autoři nejdřív připomínají populární fráze „poznamenán na celý život“, „transgenerační cyklus sexuálního zneužívání“ (opakované zneužívání v dalších generacích) nebo o „typickém osobnostním profilu obětí“. Opět uvádějí i hollywoodské filmy, které uvedený mýtus podporují (Půlnoční kovboj, Forrest Gump aj.).
Souhrnná metaanalýza výzkumů, kterou provedl Bruce Rind a jeho kolegové (1998), však žádnou významnou souvislost mezi zneužitím v dětství a 18 druhy poruch v dospělosti (deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy apod.) neprokázala, mnohem výraznější vliv mělo například nepříznivé rodinné prostředí (konfliktní atmosféra v domácnosti).
Rindův článek vyvolal skandál, byl označen jako „nezastřený pokus normalizovat pedofilii“ a dokonce byl jako první vědecký text v historii zavržen po hlasování v Kongresu USA! To ovšem svědčí spíš o odolnosti mýtu, protože senátoři jistě nejsou odborníci v oboru psychologie.
Neexistují ani důkazy, že oběti zneužití v dětství by vykazovaly nějaký typický profil osobnosti. Naopak, různé oběti prožívají velmi odlišné symptomy. Také populární přesvědčení, že z obětí se zákonitě stávají násilníci, se potvrdilo jen u 1/8 sledovaných obětí.
Podíl některých odborníků na šíření mýtu ovlivňuje pochopitelná selektivní předpojatost: Kdyby kliničtí pracovníci při terapii hovořili tak často s jedinci bez potíží, jako se potkávají s nešťastnými pacienty, pravděpodobně by zjistili, že příběhy o sexuálním zneužití od nich uslyší se zhruba stejnou frekvencí.
V dodatku kapitoly autoři zdůrazňují, že výzkumy o sexuálním zneužití v dětství a pozdější psychopatologii poskytují hodnotné, i když často nedoceněné poučení: Většina dětí je vůči stresujícím faktorům odolná.
Čtyři a půl stránky argumentů a závěry autorů jsou pro mě přesvědčivější než námitky Romana Polacha, které tady citoval podvodník „Beran“.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE: Výsledky národního výzkumu

Publikováno 2.11.2011 autorem Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina

Sexuální chování v ČR

• Kontinuální výzkum sexuálního chování české populace realizovaný v letech 1993, 1998, 2003 a 2008
• Autoři a odborní garanti výzkumu: prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., a doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze
• Realizace projektu: agentura DEMA, a. s.
• Partneři projektu: Národní komise pro řešení problematiky HIV/AIDS Ministerstva zdravotnictví a společnost Pfizer

Metodika

• Výběrové soubory byly reprezentativním vzorkem populace ČR starší 15 let, a to podle posledního
sčítání lidu
• Dotazováno bylo celkem
• 1 719 osob v roce 1993
• 2 003 osob v roce 1998
• 2 000 osob v roce 2003
• 2 000 osob v roce 2008
• Terénní sběr dat: prosinec 1993, prosinec 1998, prosinec 2003, prosinec 2008

Sexuální zneužití v dětství

Věk sexuálního zneužití

• Muži: x = 11,3 roku (SD = 2,48)
• Ženy: x = 11,6 roku (SD = 2,78)

Pohlaví pachatele zneužití

• Muži: muž 67 %, žena 33 %
• Ženy: muž 100 %, žena 0%

Známost pachatele zneužití

• Příbuzný/á muži 32 %, ženy 60 %
• Známý/á muži 28 %, ženy 18 %
• Cizí muži 40 % ženy 22 %

Závěr: u chlapců je nejčastějším pachatelem zneužití cizí muž, u dívek příbuzný

Požadavky pachatele

• Osahával oběť po těle: muži 67 %, ženy 88 %
• Masturboval oběť: muži 62 %, ženy 27 %
• Orálně dráždil oběť: muži 33 %, ženy 22 %
• Vyžadoval masturbaci: muži 67 %, ženy 49 %
• Vyžadoval orální dráždění: muži 24 %, ženy 15 %
• Vyžadoval anální soulož: muži 14 %, ženy 2 %
• Vyžadoval vaginální soulož: muži 10 %, ženy 27 %
Závěr: u obou pohlaví pachatel oběť nejčastěji osahával nebo od ní vyžadoval masturbaci, clapce navíc často sám masturboval

Oznámení zneužití

• Neoznámil nikomu: muži 69 %, ženy 79 %
• Oznámil kamarádům: muži 22 %, ženy 7 %
• Oznámil policii: muži 9 %, ženy 4 %
• Oznámil rodičům muži 0 %, ženy 7 %
• Oznámil učitelům: muži 0 %, ženy 0 %
Závěr: zneužití bylo ve většině případů plně utajeno u obou pohlaví, pokud bylo někomu oznámeno, tak u chlapců hlavně kamarádům

Důvody pro neoznámení zneužití

• Stud: muži 71 %, ženy 75 %
• Obava ze msty: muži 14%, ženy 36 %
• Nechuť pachateli ublížit: muži 43 %, ženy 27 %
Závěr: u obou pohlaví byl hlavním důvodem pro utajení zneužití stud

Vliv zneužití na další život oběti

• Žádný: muži 54 %, ženy 43 %
• Negativní: muži 33 %, ženy 51 %
• Pozitivní: muži 13 %, ženy 6 %
• Následky trvalého charakteru: muži 22%, ženy 32%
Závěr: dle poloviny obětí nemělo zneužití žádné následky pro jejich další život, u dívek mírně převládají následky negativní, u menšiny respondentů (spíše u dívek) byly tyto následky trvalého charakteru.

Negativní následky zneužití

• Strach z opačného pohlaví: muži 38%, ženy 56%
• Sexuální dysfunkce: muži 13%, ženy 24%
• Úzkost, deprese: muži 38%, ženy 50%
• Nedostatek sebevědomí: muži 63%, ženy 68%
• Partnerské problémy: muži 0%, ženy 44%
• Vyhledali terapii: muži 0%, ženy 18%
Závěr: traumatizace se nejčastěji projevila u obou pohlaví v nedostatku sebevědomí, u dívek často též ve strachu z mužů a úzkostně depresivní symptomatice.

Text převzat ze sborníku referátů XXII. Bohnické sexuologické dny
Jan Tichý opět prosazuje svou další utkvělou představu bez ohledu na fakta a závažné skutečnosti a snaží se opět podvést veřejnost.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Moje hypotéza se potvrdila: ačkoli tady jen cituju z knihy 4 amerických odborníků a z recenze českého psychologa, veřejnost je třeba varovat, že „JT se snaží OPĚT podvést veřejnost“ (kontext si laskavý čtenář domyslí sám). A už ten první podvodný citát byl jen průhledná nahrávka k tomu, co následuje...
Ale k věci! Ze závěrů citovaného národního výzkumu přece stačilo vybrat toto:
1) Závěr: zneužití bylo ve většině případů plně utajeno u obou pohlaví.
2) Závěr: dle poloviny obětí nemělo zneužití žádné následky pro jejich další život, u dívek mírně převládají následky negativní, u menšiny respondentů (spíše u dívek) byly tyto následky trvalého charakteru.
3) Negativní následky zneužití (jen ty nad 49 %): Strach z opačného pohlaví: ženy 56% / Úzkost, deprese: ženy 50% / Nedostatek sebevědomí: muži 63%, ženy 68% / VYHLEDALI TERAPII: muži 0%, ženy 18%!!!
Docházíme tedy k těmto závěrům:
A) Mýtus 34 je i podle českého národního výzkumu mýtus: VĚTŠINA lidí, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, v dospělosti NETRPÍ vážnou poruchou osobnosti.
B) Anonym „Jan Beran“ si vědeckou diskuzi v oboru psychologie představuje podobně jako v oboru poválečné historie = jako Hurvínek válku :o)))
C) Nebo možná jen dodnes neumí číst (a hlavně porozumět tomu přečtenému)...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Papež Benedikt XVI. se v dopise určeném irským katolíkům omluvil všem obětem pedofilních kněží.

Ani omluva nejvyššího představitele katolické církve však nezmírnila rozhořčení nad bezpočtem případů zneužívání dětí z posledních let. Podívejte se na vybrané případy kněžské pedofilie z několika států z posledních let.

ŠVÝCARSKO:

Minulý týden opustil svou pozici na faře v diecézi Chur kněz, který před 40 lety zneužil dítě. Představitelé této východošvýcarské diecéze v sobotu oznámili, že vyšetřují deset dalších udání.

NIZOZEMSKO:

Rozhlasová stanice Radio Netherlads a deník NRC Handelsblad odhalili tři salesiánské kněze, kteří před desítkami let sexuálně zneužívali žáky internátní školy. Vzápětí se přihlásilo více než 200 katolíků, kteří se stali oběťmi pedofilů. Jednotlivé případy vyšetřuje nezávislá komise.

NĚMECKO:

Případy sexuálního zneužívání odhalené na jezuitské střední škole v Berlíně rozpoutaly smršť obvinění z pedofilie na dalších katolických internátech i necírkevních školách.

Řezenská diecéze připustila bití a sexuální zneužívání chlapců ve slavném sboru Řezenští chrámoví vrabci. Vedoucím sboru byl v letech 1964 - 1994 Georg Ratzinger, bratr současného papeže Benedikta XVI. Ratzinger připustil, že své svěřence občas fackoval, ale o pedofilech prý nevěděl. V řezenské diecézi se po vypuknutí aféry přihlásilo 250 dosud mlčících obětí.

Arcibiskup Robert Zollitsch, hlava Německé biskupské konference, se v únoru omluvil za sexuální zneužívání dětí katolickými kněžími. Zollitsch se snažil utajit pedofilního kněze ve vlastní arcidiecézi. Hříšníka sice potrestal, ale neuvědomil policii.

IRSKO:

V květnu 2009 zvláštní komise pro vyšetřování zneužívání dětí v církvi zveřejnila po devíti letech sběru dat zprávu, která šokovala veřejnost. Podle komise kněží v institucích katolické církve během posledních desetiletí znásilňovali a bili děti.

O půl roku později takzvaná Murphyho zpráva, zpracovaná na žádost vlády, odhalila, že představitelé církve od poloviny sedmdesátých let zamlčovali četné případy zneužívání dětí.

Papež Benedikt XVI. dění v Irsku ostře odsoudil a uspořádal ve Vatikánu setkání s irskými biskupy. Papež se jménem církve omluvil všem obětem zneužívání.

V pátek Benedikt XVI. poslal do Irska pastorační list určený jak církvi, tak obětem. Papež v něm oznámil, že vyslanci Vatikánu zahájí vyšetřování ve všech institucích irské katolické církve, kterých se skandál dotkl.

USA:

Nezávislí vyšetřovatelé pověření americkou Konferencí katolických biskupů v únoru 2004 zjistili, že v období 1952 - 2002 ohlásilo sexuální zneužití knězem 10 600 Američanů.

O tři toky později vyplatila losangeleská diecéze více než pěti stům obětí zneužívání odškodné ve výši 660 milionů dolarů (12,3 miliardy korun).

Od roku 1992 vyplatila americká katolická církev obětem přes dvě miliardy dolarů (37,4 miliardy korun).

V dubnu 2008 se papež Benedikt XVI. během návštěvy v USA setkal s oběťmi pedofilních kněží.

RAKOUSKO:

V roce 2004 magazín Profil zveřejnil kontroverzní fotografie z katolického semináře v diecézi St. Poelten. Kněží na nich líbali a osahávali seminaristy.

V březnu 2010 bývalí žáci školy v kremsmünsterském opatství sdělili médiím, že v 80. letech se ve škole odehrávalo zneužívání a bití dětí.

V témže měsíci vrchní opat salcburského klášteru Sv. Petra odstoupil z funkce. Bruno Becker se přiznal, že před 40 lety sexuálně zneužil chlapce.

Další případy zneužívání dětí se v posledních deseti letech objevily také v Austrálii, Kanadě, Mexiku. Ano, v USA se vyplatily na odškodném obětím jenom církevní pedofilie více jak 2 miliardy dolarů, otvírají se i 40 let staré případy, podle Jana Tichého se však nic nestalo. No, zřejmě se snaží pedofilii zlehčovat. Proč asi? Je nutno zapátrat v jeho okolí a to i v minulosti, zda se v jeho okolí či kauzách nepohyboval člověk, který byl nějak s pedofilií spojen. Takovéto "lidi" Jan Tichý hájí vždy do roztrhání těla, bez sebemenšího ohledu na oběti a fakta.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Omlouvám se za stručné opakování, ale jistému "čtenáři" to neuškodí:
Rindův článek vyvolal skandál, byl označen jako „nezastřený pokus normalizovat pedofilii“ a dokonce byl jako první vědecký text v historii zavržen po hlasování v Kongresu USA! To ovšem svědčí spíš o odolnosti mýtu.
Tak "Beran" by se tenkrát uplatnil i v Kongresu USA. Umí anglicky?
Ale místo jazykového kurzu by radši měl navštívit svého psychoanalytika...
(Neplodnou diskuzi s propagandistou JB tímto končím. Dlužím vám už jen výsledek testu.)

Nahoru

Dotaz na odborníka J.Berana

Pane Berane!Obracím se na Vás jako odborníka v oboru Sexualního zneužívání.Znám dva pány v pokročilém věku.
Přesto jeden trpí utkvělou představou o Stanném právu.Myslí si,že se může během něho střílet do lidí bez stanného soudu jak u Verdůnu a všude to propaguje.
Ten druhý ať píše o čemkoliv,skončí vždy u nějakého tak.zv.Pomníku SS.Občas má i pocit že je havranem...
Pane Berane!Nemůže to být následek nějakého trauma z dětství?Čeho mohli být obětmi?Děkuji za odpověď,dělám si o ně starosti.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů - výsledek testu

To jste se obrátil na nepravého, pane kolego. "Beran-Novak" k nim taky patří, protože má utkvělou představu, že ať napíše JT cokoli o čemkoli, má to jediný účel: lstivě podvést a oklamat novoborskou veřejnost. Proto jsem mu už poradil navštívit psychoanalytika :o)))

Test si zkusil tipnout jen kolega Kafka. Pravdy sice určil správně, ale současně naletěl na 4 mýty. Pokud jste si taky našli Polachovu recenzi, byla tam částečná nápověda, protože některé mýty výslovně jmenuje jako "své oblíbené".

Správná odpověď: Pravdivé výroky jsou jen 1 (délka neuronových spojení) a 9 (typické podání ruky). Žádné z ostatních tvrzení není vědecky prokázáno, platí jen částečně, nebo je dokonce výzkum vyvrátil.
Pokud by byl zájem, mohu kapitolu o některém dalším mýtu zreprodukovat (podobně jako 34).

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Útoky na mou osobu jsou naprosto zbytečné a svědčí o naprosté absenci vyšších citů u pánů růženína a Tichého, jak jsme všichni pochopili pedofilie a její následky jim jsou lhostejné. Jejich příspěvky nejsou věcné a dotyční pánové se v nich uchylují k osobním útokům. Nikdo si nesmí dovolit mít jiný názor, než je nám diktován pány růženínem a Tichým. Tady už jen ztěží pomůže psychoanalytik.

Nahoru

Kdo začal s tímto "pane Beran"?

Citace...Je nutno zapátrat v jeho okolí a to i v minulosti, zda se v jeho okolí či kauzách nepohyboval člověk, který byl nějak s pedofilií spojen. Takovéto "lidi" Jan Tichý hájí vždy do roztrhání těla, bez sebemenšího ohledu na oběti a fakta.
Tak prosím nefňujejte,pokud takto začnete.Známe se...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

No comment - všechno už tady bylo řečeno. I to, že Beran "věcně" vyvrátil sám sebe a dosud si toho nevšiml. Cpe sem jen svou propagandu, ignorování přečteného není názor...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Na stránky i-novin jsem umístil pouze názory erudovaných odborníků, to je vše. Pedofilii i s jejími následky považuji za velký problém, stejně jako katolická církev, která vyplácí poškozeným miliardové náhrady škody. V demokratické společnosti s křesťanskými zaklády je to naprosto v pořádku.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Tak ještě jednou, když to odmítáte pochopit.
Debatu jsme (jen kvůli vaší podvodné citaci jiného článku!) vedli o jediném tvrzení: VĚTŠINA lidí, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti, v dospělosti NETRPÍ vážnou poruchou osobnosti.
Že některé oběti (tj. MENŠINA) nějakými následky trpí, a některé z nich dokonce potřebují odbornou pomoc, tady vůbec nikdo nezpochybňoval. Stačí se naučit číst.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Primitivní názor "chytrého" člověka Jana Tichého. Ten, kdo s Janem Tichým nesouhlasí a má jiný názor než Jan Tichý by se měl naučit číst. I ta, dle Jana Tichého, "zneužitá menšina", co má následky z pedofilního zneužívání, je pane Tichý strašlivé číslo.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Propagandistická ignorance není "názor"...

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Z Jana Tichého se pozvolně, ale jistě, stává propagandista kommunistického typu, takže jeho články jsou naprosto bezcenné.

Nahoru

Re: 50 největších mýtů populární psychologie

Chce to do chládku.Mozek se přehřívá,varují záchranáři.Ale nakonec je tradičně opět vidět zaúkolovaného Odpůrce.Nejde o text,ale osobu Jana Tichého.

Nahoru