10. výročí od povodní

Kateryna Kolcová Tlustá přijela s programem Rusíni

Verze pro tisk |

Opět se ozýváme s reportážemi z probíhajícího Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Ten pokračoval v pátek dvacátého čtvrtého září koncertem zpěvačky Kateryny Kolcové Tlusté, jenž se odehrál v kostele Povýšení svatého Kříže.

Večer přilákal celou řadu diváků. Pro ty Kateryna Kolcová Tlustá připravila nový program s názvem Rusíni. Tento program defakto kopíruje muzikologický zájem zpěvačky o oblast ukrajinsko-slovensko-polského pomezí obývaného Rusíny se svébytnou kulturou, která se pro dnešní generace uchovala hlavně v lidových písních.

V České Lípě Kateryna Kolcová Tlustá uvedla hned několik tematických oblastí. Zazněly například tradiční rukovačky, které jsou jakýmsi loučením branců, kteří odchází z domova na vojnu, písně emigrantů či lyrické balady. Jiným písňovým typem byly skladby opěvující krásu i drsnost krajiny, která je Rusnakům domovem. Jistou raritou potom byly skladby z období kolektivizace. Část repertoáru zazpívala bezprostřední Kateryna Kolcová Tlustá a capella, v jiných písních se doprovázela na klavír.

Osobně musím říci, že tento koncert mi utekl snad až příliš rychle, skončil právě v momentě, kdy jsem se opravdu dostal myšlenkově na Spiš či k Užhorodu a začal jsem si koncert opravdu užívat. Snad proto se ke mně očekávaný vrchol estetického zážitku nakonec nedostavil. Přes veškerou otevřenost a sympatičnost, která ze zpěvačky sálala, jsem měl pocit, jakoby se jí samotné koncert až tak docela nepovedl. Tento názor ovšem nechci nikomu vnucovat.

Pravdou je jen to, že má očekávání byla asi trochu jiná, než realita, se kterou jsem se na koncertě setkal. Rozhodně však nechci říci, že by se mi koncert této úžasné dámy nelíbil.

Možná, že se jednalo jen o mou impresi, která mi našeptávala cosi o tom, že klavír trochu ubíjí osobitost lidového projevu a táhne jednoduše krásné a samy o sobě emotivní písně do šansonu, což jim ne vždy sluší. Snad i proto mi přišlo, že se Kateryna Kolcová Tlustá během koncertu cítila lépe v písních, které zpívala sama bez doprovodu klavíru. Budu však velmi rád, pokud mi někdo můj tak málo fundovaný názor vyvrátí.

Kateryna Kolcová je jinak známá i jako protagonistka písní sefardských a aškenázských Židů. O tom, že toto pole jí je bližší, než rusínské lidovky šarmantní dáma přesvědčila během přídavků, ve kterých zazněly písně zpívané v dialektu jidiš.

Každopádně se ale jednalo o nevšední exkurz, kterým se festival Lípa Musica vydal i do širých a tak různých vod world music, a je třeba jej v tom podpořit. Snad bych i řekl, že si tábor klasický, duchovní má s folklorem navzájem co říci. Od evropské duchovní hudby minulých století totiž není k lidovým písním až tak daleko. Obě prostředí se navzájem prolínala odnepaměti. World music má navíc jistou edukativní vlastnost. Díky ní si uvědomíme, že svět je rozlehlý a pestrý a zdaleka bychom neměli náš svět ohraničovat pouze naším životem, ale dívat se dál.

Nahoru