Chopina je občas třeba každému

Verze pro tisk |

V cyklu upoutávek na jednotlivé koncerty Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica vás tentokrát jeho organizátoři zvou na velice výjimečné setkání se světem romantického klavíru. Biberovu síň Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě totiž v úterý pátého října od devatenácti hodin zaplní hudba Fryderyka Chopina v podání polského virtuóza Wojciecha Waleczka.

Letošní rok se pro jeho vystoupení zvláště hodí. Tak jako u nás slavíme letos rok Karla Hynka Máchy, tak si celý svět připomíná výročí narození Fryderyka Chopina. Zajímavostí počátků jeho kariéry bylo to, že první hudební kroky učinil jako šestiletý pod vedením českého učitele klavíru Vojtěcha Živného. Již během studií na konzervatoři se z něj stal uznávaný klavírní virtuóz. Za svého života podnikl Chopin několik velkých cest. Z té jedné, vídeňské, se již do Polska nevrátil. V Polsku vypuklo protiruské povstání, které Rusové krvavě potlačili. Na protest proti tomu se Chopin stavěl přezíravě vůči všemu ruskému. Trestem za to mu bylo to, že se do rodné země nemohl nikdy navrátit. Zemřel v Paříži v roce 1849. Jeho dílo dokázalo klavír rozvyprávět tak sugestivně, jako se to podařilo málokomu. Opravdu se nejedná o klišé, pokud se řekne, že Chopin proměnil klavír v okno do duše.

V podání mladého leč již věhlasného polského pianisty Wojciecha Waleczka zazní během úterního večera v Biberově síni Balada F dur op. 38, Berceuse Des dur op. 57, Tři valčiky op. 34, Andante spianato a Grand Polonaise op. 22 a další díla. Kromě Fryderyka Chopina zazní i Six chants polonais od jeho přítele a současníka Ference Liszta, který napsal několik skladeb, které ze Chopina inspiračně těžily.

Úterní koncert bude jistě velmi intimním zážitkem pro všechny příchozí. Chopinovy snové melancholické party dokážou promluvit do každé duše a vést s ní velmi niterný dialog. Ten nám všem zprostředkuje nadaný klavírista Wojciech Waleczek, který se narodil v roce 1980, ale přesto si již ve světě klavírní hudby vydobyl velké renomé. Krom jiných ocenění je například vítězem ceny Antona Rubinsteina v New Yorku.

Já sám jsem se se Chopinovou hudbou setkal naposledy asi před měsícem, kdy jsem se zastavil v antikvariátu na ulici paní Zdislavy. Křehké a jemné tóny piana se tam linuly z reprobeden přehrávače a hudba se ke klidnému světu starých knížek tolik hodila. Při placení jsem nepřekonal svoji zvídavost a zeptal jsem se paní, jestli to je Chopin, ona odpověděla, že ano a dodala: „Já se vždycky jednou za čas nemůžu Chopina nabažit.“

Pousmál jsem se a řekl jsem si, že má pravdu, Chopin je totiž asi občas zapotřebí všem, i když si to leckdo neuvědomuje. Především těm tedy, kteří už na svém těle a duši deficit Chopina pociťují, je určena tato pozvánka, respektive úterní koncert v Biberově síni. 

Nahoru