Jeden den jsem panu Pröllerovi napsal, druhý den jsme sešli. Žádné štráchy. Štafetu mu předala Jindřiška Gabrielová Peprná a já vám dnes mohu představit člověka, který stojí za opravami více než stovky památek na Českolipsku.
Tipnete si, kdo mě za vámi vyslal?
Četl jsem váš poslední deník, takže asi tuším, že někdo z okolí Housky.
Sešli jsme se v restauraci KD Crystal, kam jsme oba dorazili pokrytí sněhem. Občanskému sdružení Drobné památky severních Čech občas vydávám tiskové zprávy a pozvánky na koncerty. S panem Miroslavem Pröllerem jsem také kdysi dělal rozhovor, ale byla to jen taková rychlovka při příležitosti jeho nominace do ankety Osobnost Českolipska. Nikdy jsme se však osobně nesešli. K rozhovoru mi kdysi poslal fotografii, na které nebyl vidět, a tak jsem si ho představoval jako nějakého knihomola s nemoderními brýlemi. A on přišel vysoký, sympatický chlap, kterého bych podle držení těla tipoval spíše na vojáka než milovníka památek.
Už jsme to spolu jednou v i-novinách rozebírali, ale zeptám se znovu, protože vás chci mnohým představit: Jak jste se k památkám dostal?
Vždy jsem se toulal přírodou a zejména v našem kraji, kde se prakticky obměnilo obyvatelstvo, nalézal památky v děsivém stavu. Zaujaly mě, viděl jsem za nimi příběh, který jsem neznal. Také moji předci pocházeli ze Sudet, o čemž dost svědčí mé jméno. Když jsem se s příběhy těch zapomenutých míst postupně seznamoval, rostla chuť. Zatoužil jsem je zmapovat, popsat jejich současný stav. Takže jsem se stal externím spolupracovníkem muzea. Následoval logický krok – založil jsem s dalšími lidmi občanské sdružení, které mohlo žádat o dotace, jednat s úřady, majiteli…a památky začít opravovat.
Kolik má v současnosti sdružení členů?
Nyní nás je padesát tři, ale hodně aktivních nás je asi deset. Ze severních Čech, ale také z Prahy. Mnohé z nich znáte, protože jejich jména se objevují i v i-novinách. Jsme už v takové druhé fázi. Angažovali jsme se při opravě více než stovky památek, nyní je potřeba sehnat někoho, kdo by se o ně staral. Jiná kapitola jsou kostely. U nich pomáháme farářům sepisovat granty, zúřadovat je. Plus brigády. Důležité je obnovit v památkách život v podobě koncertů či výstav.
Poprvé jsem vás vzal na vědomí někdy v první polovině minulého desetiletí, kdy jsme v novinách informovali o kauze faráře Bakoně v Jestřebí, který se podílel na vykrádání kostelů na Českolipsku. V internetové diskusi jste se o něm nevyjádřil právě lichotivě. Sledujete kauzu dále?
Právě – my se snažíme památky zachraňovat, ale ony stále podléhají nájezdům zlodějů. Viz Bořejov. Například věci zabavené pomocníkům zmíněného faráře Zdeňkovi Fidrhelovi a Jindřichovi Novákovi se jim rozhodnutím Okresního soudu v Liberci vrátily, protože se nepodařilo prokázat, že patřily církvi. Některé kostely byly doslova vybydleny – byly v nich vyrvané podlahy, části věcí byly rozřezané motorovou pilou.
I-noviny o kauzev roce 2004 například napsaly:
Třem obžalovaným mužům, mezi nimiž je také bývalý farář Andrej Bakoň, hrozilo původně pět až dvanáct let vězení, dnes ale státní zástupkyně žádala pro všechny jen podmínečné tresty. Sama také v závěrečné řeči připustila, že celému problému nahrál velký nepořádek, který má církev ve svém majetku. I svědci z biskupství přiznali, že poslední důkladné inventury se prováděly v polovině 70. let. Církev proto v řadě případů nebyla schopná věrohodně prokázat, odkud nalezené předměty pocházejí.
Podle obžaloby měl farář Andrej Bakoň nechat v letech 1999 až 2001 odvézt z kostelů a sakristií ve farnosti, kterou spravoval, stovky předmětů - vzácné sošky, obrazy, plastiky krucifixy, svícny, monstrance, dokonce i části varhan, kazatelen či nábytek. Pomáhat mu měli Zdeněk Fidrhel a Jindřich Novák, u kterých byla část památek při domovních prohlídkách objevena. Všichni se však hájili tím, že jejich úmysl byl opačný. Věci z kostelů odváželi, aby je zachránili před zloději, případně nechali zrestaurovat.
"Některé kostely vykrádali zloději opakovaně, a nařídil jsem svým dvěma pomocníkům, aby zbylé věci raději svezli do depozitáře v Pavlovicích," řekl Bakoň.
Vím, že některé kostely jsou pro nás oba srdeční záležitostí. Třeba ten v Konojedech. Jak to s ním vypadá nyní, když je sousední zámek velkoryse opravován?
Konojedský zámek, který je památkou významem přesahující náš region, koupil podnikatel z Prahy, který z něj chce udělat snad domov důchodců pro movitější zájemce. Pokud vím, tak se chce dohodnout s církví, že by se pod něj převedl i kostel. Předpokládám, že by chtěl zachovat funkci kostela a rád by pokračoval i v akcích, které jsme tam započali.
V našem minulém rozhovoru jste se zmiňoval o kapli v Novém Šidlově, která vám rovněž přirostla k srdci.
Kapli sv. Valentýna jsme koupili za jednu korunu od Zákup. Je opravená a příští rok bude vysvěcena. Zároveň se nám ji podařilo dostat na seznam státem chráněných památek. Momentálně je však pro mě velkým tématem kapucínský klášter přímo v Zákupech. Byl dlouhá léta v zástavě a chátrá. Doufám, že se změnou vedení města a s novými členy komisí by mohl mít lepší budoucnost než dříve. Od bývalé paní starostky měl prý padnout návrh ho zbourat a pozemky použít k výstavbě.
Jakou by pak měl úlohu?
To je právě největší problém. Jak ho využít? Bojím se, že Zákupy už mají, co se památek týká, dost starostí.
Bořejov už v našem rozhovoru padl, díky němu si na vás vzpomněla i paní Jindřiška Gabrielová Peprná.
Původně jsem se seznámil s farářem Jiřištěm, když jsme pracovali v Chlumu. Navrhl nám, že bychom mohli máknout i na kostele v Bořejově. Postupně jsme uspořádali pouť sv. Jakuba Většího, Aleš Krejča, jehož jméno určitě padlo ve vašem minulém rozhovoru, namaloval obraz, křížovou cestu zase Vendulka Císařovská. Opravila se fasáda, pak se obnovily bohoslužby, pravidelně zde rozdáváme Betlémské světlo. Podílíme se i na obnově kostelu v Kruhu, který spadá do stejné farnosti. U něj se začalo rekonstrukcí střechy.
Samozřejmě každého napadne, kolik se vám již podařilo sehnat na opravy památek peněz.
Jen do kostela v Brenné šlo už téměř pět milionů korun. Dohromady do kostelů asi deset, s drobnými památkami, kterých jsme už opravili přes stovku, asi třináct milionů. Opravy kostelů však nejdou přes naše sdružení, u nich jen vypomáháme se získáváním peněz.
Ještě musím pro čtenáře vytáhnout něco o vás. Už jste prozradil, že nejste profesionálním památkářem. Čím se živíte?
Pracuji na celním úřadě, ale možná stačí, když tam napíšete, že jsem státní zaměstnanec. Znáte to, už v Bibli se píše, že prostitutka a celník jsou nejhorší povolání.
V minulém rozhovoru už jste se stejně přiznal, tak nemá smysl zapírat.
Já si ale při zaměstnání obor památkář vystudoval při Národním památkovém úřadu, takže až takový amatér nejsem.
Nedá mi to, abych se nezeptal, jestli jste věřící.
Nejsem, ale účastním se života církve možná více než někteří věřící. Ve sdružení je křesťanů asi třetina, možná čtvrtina.
Jestli existuje nahoře někdo, kdo lidi pouští do Ráje, tak můžete být v klidu i bez víry. Vás přijmou v pohodě. Co další koníčky?
Asi hlavně skaut. Pracoval jsem v něm už před revolucí. Jezdíme do Mařenic, stavíme teepee, vedeme normální indiánský život. Také dávám soukromě dohromady faru.
Jste původem Českolipan?
Na Českolipsku jsem od čtyř let, ale původně jsem žil v Kamenickém Šenově. Do Lípy jsem přišel až po vojně, takže mi chybí takoví ti kamarádi z dětství. Původně pocházím z Mostecka a německá část rodiny je z Nejdku u Karlových Varů.
To s těmi kamarády, které si člověk přináší z dětství, znám. Nakonec jsme se s panem Pröllerem dostali k tomu, že na čas se naše osudy protnuly v jiném místě – ve Staré Boleslavi, ze které já pocházím a on v ní sloužil několik měsíců vojenské služby. Poté už pospíchal do základní umělecké školy, kde v předvánoční čas probíhaly série koncertů.
Na závěr připomínám některé památky v našem nejbližším okolí, jejichž novou podobou se můžeme kochat právě díky panu Pröllerovi a dalším členům občanského sdružení Drobné památky severních Čech. V samotné Lípě je to například kříž u Ploučnice, dva kříže při silnici do Horní Libchavy, kaplička u kostela svatého Kříže, památník básníka Walthera von der Vogelweide v městském parku, torzo sochy sv. Jana Nepomuckého, které se nyní nachází na radnici, kříž, který míjíme po pravé straně, když jedeme od obchodních domů k velké křižovatce na Severu.
Kompletní přehled opravených památek naleznete zde. Už jen číst si o jejich osudu je velmi napínavé.
