Cvikovský kněz Rudolf Repka předal štafetový kolík studentovi konzervatoře Jaroslava Ježka a zároveň Filozofické fakulty UK Janu Ševčíkovi. Nezastírám, že štafetová setkávání s mými bývalými studenty jsou mi milá.
A s Honzou máme hodně společných zážitků. Už od primy navštěvoval chemický kroužek a uskutečnili jsme spolu několik chemických cirkusů během oslav Dne studentů. On se však nakonec nevydal ve šlépějích Mendělejeva, Heyrovského či Votočka, exaktním vědám dal vale a skončil u věd takřka zcela humanitních.
V den, kdy padaly teplotní rekordy, jsme se sešli na zahrádce pivního baru na Střelnici. A nejprve jsme se věnovali Honzově hudební kariéře. Na konzervatoři Jaroslava Ježka studuje skladbu.
A už jsi něco složil?
Mám vlastní skladbu, která se jmenuje Hruška. Kvůli tomu, že čas má tvar hrušky. S Hruškou jsem už dvakrát vystupoval. Poprvé na Skladatelské Chlubně přímo na konzervatoři, podruhé na skladatelském večeru s názvem „Únik z tonality“. Ač já nikam neunikal. Akci pořádal Podbězdězský spolek. Spolu se mnou vystoupil i Zdeněk Dudka, kterému se ale říká Krokodil. Je jedním ze zakladatelů Spolku, bydlí v Dubé a skládá moderní filozofickou hudbu. Kromě Hrušky jsem premiérově předvedl i ordinárium. To je takový sborem zpívaný doprovod mše. Ještě není úplně hotové - chybí mu část zvaná credo- ale až bude, rád bych ho poslal do soutěže pořádané Společností pro duchovní hudbu.
(Hruška na youtube)
Jak se vlastně skládá? Je to tak jako u mě? V noci, v polospánku dostanu nápad, řeknu si: Bárto, to je v pohodě, ráno si vzpomeneš a napíšeš to. A ráno prdlajs. Chodím po bytě a čekám nějakou nápovědu.
Stává se, že ve snu slyším melodii. Musípřijít rozhodnutí vstát a zapsat vše do notového zápisu. Ráno se pak musím chytnout a původní nápad zrytmizovat. Melodii potom dále rozvíjím, harmonizuji a stylizuji. To už se dá označit za skladatelskou práci ve vlastním slova smyslu a děje se to přes určitou tvůrčí volnost podle více či méně přísných pravidel.
Nebojíš se, že napíšeš něco, co už tady bylo?
Nebojím. Snažím se být věrný nějaké invenci, která si mě sama najde a osloví mě. Pak je tu také ta skladatelská práce, která je u každého skladatele trochu jiná.
Jak vypadá skládání technicky?
Můj profesor je názoru, že nejprve by se mělo skládat na papír a pak teprve přepsat dílo do počítače. Já ale původně skládal v notačním programu, až na konzervatoři jsem začal s tužkou.
Ty jsi v Lípě známý i svým hraním na varhany v kostele. Jsi vůbec věřící?
Jsem a jsem i pokřtěný. K víře mám velmi vřelý vztah a čím dál více se i angažuji v místní farnosti. S tím souvisí i má funkce varhaníka.
Mně ses z počátku jevil jako typický zájemce o studium exaktních věd. Proč jsi tak ujel?
Mně nepřijde, že jsem už ujel. Stále mě láká třeba informatika nebo chemie. Jen se ta chemie momentálně omezila na to, že s kamarádem Tomášem připravujeme rachejtle na Silvestra. Stále si pamatuju, které kovy jak obarvují plamen.
Co tě na studiu filozofie láká?
Jde o nesmírně svobodný obor. Máme dané penzum informací, které musíme vstřebat, ale nejsme přímo vázáni časově, což mi umožňuje studovat dva obory. Letos jsem se například rozhodl pro analytickou filozofii, to je dvacáté století. První semestr jsem se zabýval latinskou filozofickou četbou. U toho všeho se věnuji Kantovi u profesora Sousedíka.
A kdy ses vlastně pro filozofii rozhodl?
Na gymnáziu jsme na základy společenských věd dostali Vítka Pokorného, já si ho oblíbil a řekl jsem si, že než budu studovat nějaký speciální obor, nejprve se naučím přemýšlet. Třeba se k té informatice, chemii či třeba historii ještě dopracuji.
Čím se zabývá aktuální filozofie?
Má problém, že je rozdělená mezi kontinentální a analytickou větev.
To mi aspoň trochu přibliž, já jsem vystudoval přesně v tom mezidobí, kdy nám učitelům sebrali marxák a ještě nestihli vypracovat osnovy na filozofii.
Analytická je blízká exaktnímu přístupu. Její zastánci viděli vývoj v exaktních vědách a začali reformovat filozofii. Byla to taková revoluce nazvaná „obrat k jazyku“. Vyšli z toho, že relevantní je pro filosofii jen to, co je sdělitelné v řeči, a na to lze také uplatnit přísná vědecká pravidla. Nástrojem jim začala být logická analýza jazyka, kdy přesně logicky rozebrali sdělení a vyložili s matematickou přesností, co toto sdělení říká. Z toho také vyplynulo, že Filozofické problémy jsou vlastně pseudoproblémy vyřešitelné analýzou jazyka. Hodně se opírají o logiku. Kontinentální filozofie má mnoho větví a také vychází z reflexe nefilozofických věd, ale úplně jinak. Nejsilnější proud je asi fenomenologie, která zakládá zkoumání na čistých jevech, to je na tom, jak se nám věci samy dávají ve zkušenosti, když odmyslíme vše, co k nim z vnějšku jaksi automaticky přidáváme a co velmi ovlivňuje, jak je obvykle vnímáme. Lze to vyjádřit i úderným heslem: „Zpět k věcem samým!“ Mezi další větve patří třeba hermeneutika, která se zabývá porozuměním a výkladem, existencialismus a fundamentální ontologie Martina Heideggera, i když ta vlastně …
Dost, raději na zem. Jak se vystudovaní filozofové živí?
Paradoxně prý nejvíc v počítačových firmách. Ti, co zvládnou udělat bakaláře, magistra a velký doktorát, můžou učit na vejšce. Na vysokých školách všech směrů filozofie docela letí.
Stíháš někde pracovat?
Ne, jen v létě. Vždyť jsem ve škole většinou devět až deset hodin. Musím hodně číst, skládat. Mám taky dvě hodiny klavíru – klasickou a jazzovou interpretaci. Přibral jsem si akordeon u pana Horáka. Snažím se žít úsporně a také se mi daří v Praze bydlet za rozumné peníze. Ani na koníčky není moc času. Chodím na koncerty, fandím kapele Fanfán Tulipán své spolužačky, hrají jazz pouťového charakteru. Zkoušel jsem i sportovat, šermovat, ale na olympiádu se nechystám.
Komu předáš štafetový kolík?
Už jsem se připravil a předběžně i domluvil Štěpána Přenosila. Učí ve Cvikově v hudebce, vede úspěšný dětský sbor, pořádá etnofestival, je výborný tenorista. Nikdo lepší mě nenapadl.
A jak se ti vůbec Štafeta líbí?
Prozradím vám, že velkým fanouškem Štafety je můj bývalý spolužák Jenda Krajník, studuje politologii, sleduje různé informační zdroje a Štafetu považuje za to nejlepší v i-novinách.
To tam musím napsat … Díky!
