Moje úvahy o živote

Verze pro tisk |

Česko sa stáva krajinou neslobody!

Neuveriteľné veci sa stávajú skutočnosťou a Česká republika urobila veľký krok neslobode, ktorý bude mať za následok ujmu na zdraví jej obyvateľov. Pod tlakom svetovej farmaceutickej loby totiž postavila mimo zákon jeden až neuveriteľne účinný a dá sa povedať, že až zázračný prípravok, schopný vyliečiť mnohé choroby. Pod hrozbou mnohomiliónovej pokuty sa teda už nesmie na území Českej republiky predávať produkt, ktorý sa pre svoju mimoriadnu účinnosť a finančnú dostupnosť stal tŕňom v oku farmaceutickej loby, ktorá v skutočnosti nechce ľudí liečiť, ale chce na nich predovšetkým dobre zarábať.

Všetko bolo to urobené tak, že oficiálne označili tento prípravok za zdraviu škodlivý tým, že vraj naleptáva vnútorné sliznice. Nie je to však vôbec pravda, pretože ak sa presne dodržuje jeho dávkovanie, k nijakej ujme na zdraví a ani k nijakým nepriaznivým vedľajším účinkom nemôže nikdy dôjsť.

Iba pre porovnanie si napríklad skúsme kúpiť hocijaký iný liek v lekárni a ak pri jeho užívaní nebudeme rešpektovať dávkovanie môže nám to taktiež spôsobiť poškodenie zdravia. A ak by sme ho užili celý naraz, môže nás to stáť aj život.

Takýto úbohý a detinský argument bol teda použitý na odstavenie spomínaného prípravku, ktorý, a to zdôrazňujem, nemá žiadne škodlivé vedľajšie účinky na rozdiel od mnohých, alebo lepšie povedané väčšiny liekov, bežne predávaných v lekárňach, ktoré síce môžu pomôcť na jednu vec, ale pri tom zároveň masívnym spôsobom poškodzujú iné vnútorné orgány. O tom sa však mlčí.

Kto sa teda chce dozvedieť viac o mimoriadne účinnom a až zázračnom preparáte, ktorý môže výrazným spôsobom pomôcť mnohým ľuďom v ich zdravotných problémoch a ktorý môže zachrániť mnohé ľudské životy, nech si klikne na nateraz v tomto smere ešte slobodné územie Slovenskej republiky, aby sa o celej veci dozvedel viac na:

http://milans.blog.sk/detail-vynimocny-preparat-proti-rakovine-a-inym-chorobam.html?a=52d946d9309f43f68f6da0320a56cd2e

Přehled témat Nové téma

Komentáře

Re: Moje úvahy o živote

Kríza úcty k autorite v súčasnom školstve

Po rokoch komunistického režimu k nám zavítala sloboda. Veľké problémy v rôznych oblastiach spoločenského života však spôsobuje pokrivené chápanie tohto pojmu, ktorý si mnohí zamenili za svojvoľnosť. Za možnosť robiť si čo chcem.

No a žiaľ, takéto nezrelé a nesprávne uchopenie pojmu sloboda sa veľmi negatívnym spôsobom premietlo i do celkovej atmosféry na našich školách a prejavilo sa úbytkom úcty a rešpektu k autorite učiteľa, vychovávateľa, ale i rodiča.

Pojem slobody, osobnou nezrelosťou prekrútený v svojvoľnosť a nezdravý demokratizmus má u mládeže všetkých vekových kategórií za následok vzrast neúctivosti, ba niekedy až arogancie k dospelým, ktorí by pre nich mali byť vždy určitou prirodzenou autoritou.

S dospievajúcou mládežou bývali samozrejme problémy stále, v každom spoločenskom systéme, avšak dnes, z hľadiska vyššie uvedených, negatívnych faktorov sa situácia stáva takmer neúnosnou. Prejavuje sa to tak, že vyučovanie vo vyšších ročníkoch základných škôl sa pre mnohých učiteľov stáva doslova utrpením. Rušitelia poriadku a disciplíny sú si totiž veľmi dobre vedomí svojej beztrestnosti a nepostihnuteľnosti a títo jedinci strhnú svojim zlým príkladom mnohokrát i slušných žiakov, ktorí nakoniec robia veci, aké by sami od seba nikdy nerobili. Na školách rastie agresivita, arogancia, neúctivosť a neprístojné chovanie žiakov, ktorí niekedy doslova terorizujú učiteľov. Ide o jav, ktorý pred takými dvadsiatimi, alebo tridsiatimi rokmi vôbec neexistoval. V tých časoch to bolo niečo nemysliteľné.

Žiaľ, honba rodičov i celej spoločnosti iba za peniazmi a hmotným prospechom, rôzne nevhodné modely spoločenského správania s týmto fenoménom súvisiace, ktoré deti vidia a vnímajú v každodennom živote, nevhodné vzory a celkový, prázdny, povrchný a konzumný spôsob života, ktorý je im podsúvaný vo filmoch, na internete a podobne, toto všetko spolu urobilo svoje a veľmi negatívnym spôsobom sa odrazilo na chovaní mladej generácie.

Chýbajú pozitívne vzory, chýba výchova k zodpovednosti – deťom sa až príliš hovorí o ich právach, ale už menej o ich povinnostiach, chýba výchova k prirodzenej úcte k autorite dospelého, ktorú spochybnila nezdravá demokratizácia, chýbajú vysoké hodnoty a ušľachtilé ciele, ku ktorým majú byť deti vedené, jednostranne sa kladie dôraz iba na rozvoj vzdelanosti, pričom sa zabúda na zodpovedajúci rozvoj citovo emocionálneho rozmeru osobnosti dieťaťa a tak ďalej a tak ďalej.

Aké kroky treba urobiť zlepšeniu tejto situácie? Ako na deti správnym spôsobom výchovne pôsobiť tak, aby sa stali opäť deťmi, spontánne a prirodzene cítiacim a prejavujúcimi úctu k autorite dospelého – k autorite rodiča, učiteľa a vychovávateľa?

Deti musia byť vedené a vychovávané v duchu pravej lásky! No a najväčšou časťou pravej lásky je prísnosť.

Pravá láska nedbá na to, čo sa druhému páči, čo je mu príjemné a čo mu spôsobuje radosť, ale bude sa riadiť len podľa toho, čo mu prosieva. Nezáleží, či to druhému spraví radosť, alebo nie. To je pravá láska a služba.

A ak niekto nemôže dôjsť inak k rozpoznaniu správneho od nesprávneho, treba ho aj pokarhať! Tým mu preukážeme službu. Len pri tom musí vládnuť spravodlivosť a nie svojvoľnosť, lebo pravú lásku nemožno oddeliť od spravodlivosti.

Nemiestna ústupčivosť by totiž znamenala pestovanie chýb a ďalšie klesanie po šikmej ploche. Bolo by takéto niečo naozaj láskou?

Uplatňovanie spravodlivého princípu pravej lásky, ktorá je aj prísna a aj karhá ak je to nevyhnutné, tak práve tento princíp by sa mal stať základným kameňom na ceste k zdravému a správnemu formovaniu osobností detí a to nie len na našich školách, ale samozrejme v prvom rade a predovšetkým v rodinách.

Jednoduchý vzorec pre správnu výchovu detí a mládeže teda znie: Pravá láska + pravé hodnoty = pravý človek.

Z tohto vzorca však vyplýva, že ak rodičia, učitelia a vychovávatelia s deťmi nejednajú v pravej láske a sami nevedia, aké sú pravé hodnoty, tieto hodnoty nerešpektujú a deti k nim nevedú, potom je výsledok práve taký žalostný a biedny, aký nám ukazuje chovanie dnešnej mladej generácie.

Áno, je to tak, práve v chovaní deti a mládeže môžeme ako v zrkadle uvidieť svoju vlastnú tvár. Tvár nás rodičov, učiteľov a vychovávateľov, tvár celej našej spoločnosti, ktorá nežije v skutočnej, spravodlivej láske ľudí k ľuďom, nevie čo sú pravé hodnoty, ani o ne neusiluje. Ak sa to však nezmení, bude naša mládež čoraz horšia a nezvládnuteľnejšia, pretože ona je iba obrazom a zrkadlom nás samotných.

M.Š. priaznivec stránky : http://ao-institut.cz/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nešťastie s názvom ezoterika!

Zmyslom života človeka na zemi je duchovný vzostup! Vzostup jeho poznania a uvedomenia, smerujúci čo najpriamejšou cestou nahor, ku Svetlu!

Táto priama cesta tu vždy bola a doposiaľ aj je a poskytuje nám vo svojej jednoduchosti a prostote tú najdôležitejšiu oporu pre celé naše bytie. Žiaľ, ľudia vo svojej domýšľavosti a pýche chceli byť múdrejší. Pravá cesta k Svetlu sa im zdala príliš prostá a jednoduchá. Dychtivosť ich rozumovej túžby po poznaní spolu so spomínanou pýchou ich hnali k snahám nájsť vlastnú cestu nahor, spoliehajúc sa pritom iba na vlastné sily a vlastný rozum.

Tým sme sa však vzdialili od skutočnej, prostej a jednoduchej cesty k Svetlu. Mnohí samozvaní duchovní vodcovia utkali neprehľadnú sieť rôznych duchovných náuk, v ktorej nakoniec uviazli oni sami, ako i tisíce ich prívržencov. Jestvujú stovky, ba tisíce rôznych duchovných majstrov, ktorí usilovne a pyšne spriadajú svoje siete, aby do nich nachytali na ľudskú márnomyseľnosť, pohodlnosť a dychtivosť po senzáciách čo najviac obetí.

Áno, žiaľ práve na domýšľavosti, pohodlnosti a dychtivosti po duchovných senzáciách a stále nových a nových informáciách je postavené takmer všetko, čo sa označuje súhrnným pojmom „ezoterika“. Ezoterika, ponúkajúca nesmierne široký výber rôznych duchovných prúdov a smerov. Túto takzvanú „ezoteriku“ možno pokojne nazvať bulvárom duchovna, plným prázdnych senzácií, ktorých jediným účelom je krátenie voľného času sprostredkovávaním rôznych informácií, ktoré však nedávajú hľadajúcim nijakú oporu v ich skutočnom duchovnom napredovaní. Dávajú im kamene namiesto chleba!

Prečo? Keď sa totiž nejakému človeku podarí vymaniť z materialistického ponímania života a ním spôsobeného vonkajšieho i vnútorného zmätku, upadne zrazu, na prahu brány k duchovnu, do úplne rovnakého zmätku, ktorý sa nazýva „ezoterikou“.

Ak potom duchovne hľadajúci neprejaví skutočnú, pravú a hlbokú túžbu po Pravde, ak sa v ňom prebudí domýšľavosť, ak skĺzne k pohodlnosti a dá sa hnať vlastným rozumom, dychtivým po stále nových a nezvyčajných duchovných informáciách, potom uviazne na tejto bludnej ceste tak dokonale, že sa nakoniec niekedy stane až protivníkom a osočovateľom Pravdy. Pravdy, ktorá neprichádza s lichotením ľudskej márnivosti, neprichádza so senzáciami a novinkami na spríjemnenie voľnej chvíle! Skutočná Pravda prichádza iba so samými požiadavkami, s ktorých najdôležitejšiu je požiadavka vlastného, vážneho, dôsledného a samostatného myslenia.

Je však samozrejme omnoho pohodlnejšie čítať lacný bulvár, pri ktorom netreba vôbec myslieť, ako napríklad serióznejšie noviny a v nich hlbšie analýzy, pri ktorých treba trochu rozmýšľať. Z tohto dôvodu preto patria prázdne bulvárne časopisy k tým najčítanejším na našom trhu. Takí sú už ľudia vo svojej lenivosti, plytkosti a pohodlnosti.

Ale presne rovnaký princíp platí aj v oblasti duchovna! Aj tu sa ľudia správajú navlas rovnako. Je pre nich pohodlnejšie a zaujímavejšie donekonečna surfovať v plytkých, nenáročných informáciách rôznych ezoterických stránok, smerov a diskusných fór, ako s vážnym úmyslom pátrať po Pravde.

Povinnosťou a poslaním človeka na zemi je však kráčať čo najpriamejšou cestou k Svetlu a hľadať jedinú Pravdu! Človek, a zvlášť v dnešnej dobe, nesmie strácať drahocenný čas na falošných cestách, na ktorých mu navyše hrozí riziko trvalého uviaznutia, bez možnosti niekedy ešte vôbec nájsť pravý smer.

„Aj beznohý, vlečúci sa správnym smerom, dôjde do cieľa skôr, ako jazdec, uháňajúci po bludných cestách“ – hovorí jedno arabské príslovie, ktoré je nanajvýš aktuálne aj v tomto prípade. Aj mnohí z duchovne hľadajúcich sa nechávajú unášať dychtivosťou svojho rozumu po stále nových senzáciách, ako divokým koňom po bludných cestách, bez výhľadu na dosiahnutie skutočného cieľa.

Pravda však jestvuje a možno ju na zemi nájsť! Stojí ale na vysokej skale a jedinou cestou k nej je poctivá, úprimná a silná túžba po jej nájdení. Kto však tieto vnútorné vlastnosti v sebe neprechováva a ani sa ich nesnaží nadobudnúť, ten nikdy Pravdu nenájde a nepochopí.

A čím je človek bez Pravdy? Úplne ničím! Je tým najväčším úbožiakom, ktorý premárnil svoj život prázdnou honbou za bezcennosťami.

M.Š. priaznivec stránky : http://ao-institut.cz/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jako nevěřící pravím: KRISTE PANE!!!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To je hezké takhle si dlouze diskutovat sám se sebou.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

(Ne)šťastný začiatok nového roka!

Opäť máme za sebou honosné a okázalé oslavy začiatku nového roka. Opäť sa veľké svetové metropoly, ale aj malé mestá a mestečká vzájomne pred sebou predháňali v tom, kto bude mať veľkolepejší a krajší ohňostroj. Pre ničotnú parádu tak opäť, vo veľkom celosvetovom meradle, približne za 10 až 20 minút márnotratne vyfučali do vzduchu doslova miliardy. A za ten čas, za tých 10 až 20 minút možno niekde na svete zomrelo od hladu 100, alebo 200 ľudí. Dá sa takéto niečo považovať za normálne a prirodzené?

V rozhlase som začul, že sa blíži plesová sezóna. Opäť sa budú manželky rôznych prominentov vzájomne pred sebou a pred celým národom predvádzať v drahých, dvestotisícových róbach, dokazujúc pyšne ostatným, že na to predsa majú. Takto to býva každý rok na úbohom Slovensku, ktoré patrí medzi najchudobnejšie štáty v únii. A čo potom inde? Tam kde je skutočné bohatstvo a kde sú naozaj veľké peniaze?

A kým sa bude elita u nás i všade vo svete zabávať a užívať si, niekde inde budú ľudia biediť a ako muchy hynúť od hladu v celých stovkách. Je toto možné považovať za normálne a úplne prirodzené?

A takto by sme mohli pokračovať do nekonečna. Do nekonečna by sme mohli uvádzať obrovské kontrasty medzi prepychom, dostatkom, užívaním si a neuveriteľným plytvaním na jednej strane a biedou, strádaním, nedostatkom, či absenciou tých najzákladnejších ľudských potrieb na druhej strane.

Možno ale takéto niečo považovať za normálne a prirodzené, ako sa nám to snaží nahovoriť súčasná spoločnosť a médiá? Možno z nenormálnych, neprirodzených, chorých a nezdravých vecí urobiť prirodzený štandard života spoločnosti a civilizácie?

Koho sa nedotýka utrpenie, bolesť a strádanie iných iba preto, že sú od neho vzdialené a že sa jemu osobne zatiaľ ešte darí, toho nemožno nazvať človekom!

Beda preto všetkým, ktorí sa dnes smejú, lebo budú plakať! Lebo sa zabávali, hýrili a mali svoj úsmev na perách vtedy, keď iní trpeli a zomierali.

Beda všetkým, ktorí sú dnes sýti, lebo budú hladovať! Lebo rozhadzovali, plytvali a užívali si vtedy, keď iní strádali a nemali čo do úst.

Beda egoizmu sveta, ktorý má dosť prostriedkov na to, aby všetci ľudia na zemi mohli žiť ľudsky dôstojným spôsobom. Avšak tieto prostriedky si chamtivo privlastňuje menšina na úkor väčšiny.

Beda egoizmu sveta a jeho prisluhovačom na rôznych stupňoch života spoločnosti, ktorí pokrivili, znetvorili a skrútili život na zemi tak, že sa opláca klamstvo, podvod, nepoctivosť, nespravodlivosť a necitlivé zaobchádzanie s inými ľuďmi.

Ale všetko do času, kým Boh a jeho železná Spravodlivosť naveky! Beda preto všetkým, ktorí takto jednajú! Ich smiech vystrieda plač a ich sýtosť nedostatok a bieda.

Tí, čo sa smiali, keď iní plakali, budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať to, čo prežívali iní počas ich vlastných sebeckých radovánok. Tí, čo boli sýti a čo márnotratne rozhadzovali budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať presne to, čo prežívali iní vtedy, keď sa oni sebecky topili v dostatku. Taká je Spravodlivosť! Vyššia Spravodlivosť!

Čo kto totiž zaseje, to aj zožne! A to skôr, alebo neskôr! Ale celkom určite!

A necitlivosť voči strádaniu, bolesti, utrpeniu, nedostatku a biede iných nie je veru dobrou sejbou. Egoistické upínanie sa na seba a svoje vlastné pôžitky, bez ohľadu na to, ako sa žije ostatným nie je dobrou sejbou.

Kto seje tŕnie a bodliaky, to isté aj zožne! A neexistuje na tejto zemi ani jediný človek, ktorý by sa dokázal vyhnúť žatve toho, čo on sám zasieval. Každý z nás bude Vyššou Spravodlivosťou jedného dňa donútený vypiť sebou samým pripravený kalich trpkosti a blenu až do dna.

Úbohí tí, čo sa dnes smejú a úbohí tí, čo sú sýti! Úbohí tí, ktorí žijú v prepychu, dostatku a plytvaní! Úbohí títo všetci a im podobní, lebo už teraz sú spočítané dni ich zotrvávania na výslní. Už totiž nad nimi všetkými hrozivo visí meč veľkej a neúplatne Spravodlivosti Božej, ktorý ich zrazí do prachu! A mnohých z nich až tak, že už nikdy nepovstanú.

Ľudia totiž už dávno mali žiť inak! Už dávno sme sa mali naučiť žiť tak, aby sme mali radi iných presne v takej miere, v akej máme radi sami seba.

Miluj svojho blížneho, ako seba samého! To je základ! To je uhoľný kameň všetkého! Uhoľný kameň, ktorého váha nakoniec rozdrví každého, kto tak nekoná! Každého, koho city a myšlienky sú v rozpore s touto zásadou.

Miluj svojho blížneho, ako seba samého, alebo inak povedané, nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! Čo vy na to investori, podnikatelia, zamestnávatelia, bankári, majstri, živnostníci, lekári, politici a mnohí ďalší, ktorí v každodennom živote jednajú s inými ľuďmi tak, ako by si nikdy nepriali, aby niekto jednal s nimi samotnými?

Nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie každého jednotlivca, žijúceho na tejto zemi! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie celej tejto civilizácie.

M.Š. v spolupráci s http://kusvetlu.blog.cz/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Je to moc dlouhé čtení. Začal jsem tedy číst odzadu. Zajímavé je: "Nedělej nikdy jiným to, co nechceš, aby jiní dělali tobě."

To je nereálné, život je složitější. Introvert nenavštíví extroverta a je to podle něho v pořádku, protože extrovertovi nedělá, co by sám nechtěl, aby extrovert dělal jemu. Kdežto extrovert introverta navštíví, protože by sám chtěl být navštíven. A tak si navzájem dělají, co by nechtěli, aby si dělali.

S tím, pane Šupo, nepohnete. Jsme odsouzeni činit si na Zemi navzájem peklo.

Kdyby bylo na nás, učiníme si peklo i z ráje: Paní Milerová prohlásila, že její duše bude v ráji i s duší její fenky Kikiny. Kdosi se podivil, že přece psi v ráji nebudou a paní Milerová odtušila: "No,bez psů by to nebyl ráj." Pan Tenora nesnáší psy a ráj si samozřejmě představuje bez psů. A když s něčím, tak s plzeňským, krásně oroseným.

Co s tím?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ráj bude asi jednou každého subjektivem,jinak to nelze.Bude ráj hojnosti,automatů,sociálních podpor a chystá se i ráj utahování opasků.Připravují ho ti,co už dvacet let nosí kšandy!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak, tak, kšandy se zlatým lemováním. A pod sakem skrývají elastický pásek, který si mohou utahovat i přes neustále kypějící pupky.

Říkal to už klasik Frank: "Jak můžu věřit chlapovi, kterej nosí kšandy i pásek, tedy nevěří ani vlastním kalhotám."

Nebo tak nějak, občan to jistě upřesní, pokud do hydeparku opět zavítá.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tohle že říkal K.H.Frank? Ale to jsem ještě zdaleka nebyl na světě.Narodil jsem se později,ale nepřišel jsem o nic.Přišli jiní,podobní.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Poohliadnutie za komunálnymi voľbami

Tak sa nám opäť prednedávnom roztočil volebný kolotoč a to na komunálnej úrovni. Spoločným menovateľom úplne všetkých, či už politických nominantov, alebo nezávislých kandidátov boli tak, ako je tomu vždy, iba sľuby smerujúce k pozdvihnutiu hmotnej, materiálnej a ekonomickej úrovne. Všetci svorne totiž vidia práve v tomto jedinom liek na všetky naše problémy. Išlo tu v podstate o veľké, spoločné vyjadrenie presvedčenia, že jediná cesta k šťastiu, prosperite a pozdvihnutiu spoločnosti je neoddeliteľne spojená iba s rastúcim ekonomickým potenciálom, s priaznivými hospodárskymi ukazovateľmi, s väčším objemom peňazí, s vyššími platmi, lepšími službami, infraštruktúrou a podobne. Jednoducho neustále iba hmota, hmota a zase len hmota.

Z týchto názorov však cítiť úbohý závan malosti z duší tých, ktorí samých seba považujú za potencionálnych vodcoch, schopných viesť ľudí správnym smerom. Cítiť z nich osobné upnutie sa na druhoradé a fatálnu nevedomosť o fungovaní elementárnych Zákonitostí vo stvorení. Ani jeden z volených kandidátov totiž nezahrnul do svojho programu ani len náznak snahy o duchovné pozdvihnutie obyvateľstva, čím v podstate odkryl pred ostatnými úzko obmedzený, duševný obzor vlastnej osobnosti.

Lebo v chode tohto stvorenia vždy bude a zostane pravdou skutočnosť, že iba z duchovného pozdvihnutia života, žitého v súlade s univerzálnymi Zákonitosťami môže vyvstať naozaj zdravý materiálny a ekonomický rast a iba táto cesta predstavuje jedinú správnu a plnohodnotnú cestu nahor, k harmónii a spokojnosti všetkých vrstiev spoločnosti.

Žiaľ, opačný princíp, rozšírený vo svete v súčasnosti, spočívajúci v klamlivom presvedčení, že iba čisto materiálny rozvoj nám môže zaručiť spokojnosť a pravé ľudské šťastie je, ako sa očividne všetkým ukazuje, istou cestou k nezdravým vzťahom v spoločnosti, zdrojom ustavičného pnutia medzi ľuďmi, bránou k osobnému i národnému egoizmu a je v podstate príčinou takmer všetkých negatív, ktoré počas celej histórie ľudstva so železnou pravidelnosťou prinášali ničivé a tragické strety vo vnútri národov i medzi nimi navzájom.

Ak sa však v tejto súvislosti bude niekto snažiť upozorniť na vyspelé krajiny západného sveta, na spokojnosť a blahobyt tam panujúci, mal by rozhodne vedieť, že ich blahobyt je budovaný väčšinou vždy na úkor druhých, zväčša ekonomicky slabších. A okrem iného je práve takýto typ konzumného životného štýlu pre všetkých obyvateľov našej planéty trvalo neudržateľným a to z hľadiska jej obmedzených prírodných zdrojov. To znamená, že tak, ako žije západný svet nemôže žiť obyvateľstvo celej planéty, pretože naša zem nemá na kapacity. Ak to nebudeme rešpektovať, znamená to istú cestu k seba zničeniu!

Preto treba zdôrazniť: Prvoradým záujmom všetkých pravých vodcov spoločnosti musí byť duchovný vzostup obyvateľstva, založený na znalosti Zákonitostí vo stvorení. A z tejto znalosti sa následne, úplne automaticky začne odvíjať aj zdravý a trvalo udržateľný materiálny rozvoj.

Ale aby sme nezostali iba pri konštatovaní situácie, ukážme si možnú cestu k uskutočneniu tohto veľkého cieľa. V súčasnosti sa v rôznych oblastiach spoločnosti využívajú služby takzvaných poradcov. Mnohé podniky a firmy majú svojich právnych, či reklamných konzultantov, politici majú svojich poradcov, asistentov a podobne. Aby sa veci začali uberať správnym smerom, vodcovia, nachádzajúci sa na rôznych úrovniach riadenia štátu by mali mať okrem iných i poradcov, znalých základných Zákonitostí vo stvorení. S nimi by konzultovali všetky svoje závažné rozhodnutia. S úzkostlivosťou a dôslednosťou by sa dbalo na to, či sú jednotlivé zásadné rozhodnutia, ktoré sa vodcovia hodlajú uskutočniť naozaj v súlade so Zákonitosťami vo stvorení, alebo nie. Následná realizácia takýchto projektov by potom musela nevyhnutne priniesť doposiaľ nepoznaný prospech všetkým obyvateľom spoločnosti a samozrejme i ľuďom, ktorí sa oň zaslúžili.

Ak ale budeme vysoké duchovné princípy donekonečna oddeľovať od bežného života tak, ako sa to deje doposiaľ, zostanú tieto dve veci od seba navždy na míle vzdialenými. Potom je samozrejme možné, že hoci sa veľmi radi prezentujeme ako národ s duchovnými hodnotami, v reálnom živote kráčame cestou tupého, bezcitného a chladného materializmu, v ktorom sa duchovné hodnoty vôbec neprejavujú.

Duchovné poznanie však musí mať praktické upotrebenie, musí byť zohľadňované pri všetkých rozhodnutiach vedúcich pracovníkov, či už v štátnom, alebo súkromnom sektore. Keďže v súčasnosti je všeobecné povedomie o Zákonitostiach vo stvorení takmer nulové, dalo by sa to riešiť jednotlivými poradcami, znalými univerzálnych Zákonitostí, za pomoci ktorých by sa všetky vážne rozhodnutia sformovali do konečnej podoby a dotiahli až do štádia praktickej realizácie. Samozrejme, tento spôsob by mal byť iba premostením zo súčasného stavu k stavu ideálnemu, kedy bude každý človek schopný rozhodovať správnym spôsobom sám, hoci to nie je vôbec také zložité ako sa zdá, pretože ho k tomu už aj teraz nabáda tichý hlas jeho vlastného svedomia. Kto však dnes načúva hlasu svojho svedomia a kto ho poslúcha?

A na záver jedna otázka: Viete v čom spočíva veľká budúcnosť Slovanstva, o ktorej hovoril už nemecký filozof Herder a ešte mnohí iní po ňom? Práve v schopnosti realizácie vyššie spomínaných princípov, pretože Slovania, osobitne však slovanské národy strednej Európy, majú k tomu tie najväčšie vnútorné predpoklady. Majú všetky predpoklady k prekliesneniu jedinej správnej cesty zo súčasných omylov, vedúcej ku skutočnému a pravému rozmachu celej ľudskej civilizácie. Ak to však nedokážu, budú národy zeme aj naďalej kráčať po svojej širokej ceste neporozumenia základných Zákonitostí vo stvorení, na samom konci ktorej môže byť, podľa logiky ich železného fungovania, iba jedno jediné... zničenie!

Praktickú príručku o tom, ako má človek v živote správne jednať tak, aby jednal v súlade so Zákonitosťami vo stvorení nájdete na: http://ao-institut.cz/knihy/Zakony_.html

M.Š. v spolupráci s http://kusvetlu.blog.cz/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Bylo by to hezké, ale jsme hříšné nádoby a tak to nikdy dokonale a dlouhodoběji nebude fungovat. Možná to nefungovalo tenkrát ani v puritánské společnosti, možná si ji jen idealizujeme. Že jsou poměry horší a horší, je nabíledni. Kdysi se zloději styděli, pak se přestali stydět a dnes se všem vysmívají...

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Význam práce s čakrami pre náš duchovný vzostup

Pripomeňme si staré, známe úslovie, že nie je všetko zlato, čo sa blyští. Toto úslovie platí okrem iného aj v duchovnej oblasti. Existuje totiž obrovské množstvo rôznych duchovných poznatkov a praktík, ktoré nás môžu na prvý pohľad zaujať a zdať sa nám hodnotné, ale žiaľ, ktoré v skutočnosti nemajú takmer žiadnu cenu. Ba čo viac, môžu neraz skôr odvádzať od správneho smeru a spôsobovať veľké prekážky.

Z tohto uhľa pohľadu sa pozrime na problematiku energetických centier ľudského tela – takzvaných čakier. Nemožno si nevšimnúť, že v kresťanstve, konkrétne v Biblii a najmä v evanjeliách a ani v tom najzásadnejšom diele, podávajúcom ucelený výklad všetkých Zákonitostí vo stvorení a síce, v diele „Vo Svetle Pravdy“ sa zmienka o čakrách nenachádza. Pritom ale zostáva faktom, že energetické body, nazývané čakry, v našom tele naozaj reálne existujú.

Ak ale vezmeme na zreteľ vyššie zmienenú skutočnosť, že v zásadných textoch, týkajúcich sa kresťanstva i v zásadnom diele, komplexným spôsobom pojednávajúcom o Pravde vo stvorení niet nijakých zmienok o čakrách, svedčí to o jednom jedinom a síce o tom, že z hľadiska reálneho duchovného vývoja nemá nateraz toto poznanie pre náš skutočný vzostup nijaký význam. Pravá cesta k Svetlu je totiž podmienená prirodzeným zachovávaním základných noriem, zhrnutých do Mojžišovho Desatora a do evanjelií.

Ak sa teda človek v reálnom živote riadi týmito princípmi, spontánnym, nenásilným a prirodzeným spôsobom sa harmonizujú, očisťujú a vyvíjajú i eneregetické centrá v jeho tele, nazývané východnými učeniami čakrami. Dochádza k tomu samočinne a prirodzene bez toho, že by sme o tom museli niečo vedieť. A práve táto cesta absolútnej prirodzenosti je z hľadiska Zákonitostí vo stvorení jedine správna a chcená.

Náuka o čakrách a o ich stimulácii k nám prišla z východných náboženstiev a býva automaticky spájaná s pojmom meditácia. Existuje množstvo meditačných techník, ktoré učia, ako sa koncentrovať na tieto energetické body, ako ich stimulovať a ovplyvňovať. Treba však čo najostrejšie zdôrazniť, že z hľadiska zdravého duševného a duchovného vývoja ide o niečo úplne neprirodzeného. Ide o umelý zásah do duševno – psychických zložiek našej osobnosti za účelom takzvaného urýchlenia duchovného vývoja. Ten však v skutočnosti nemožno nijako umelo urýchliť žiadnou z meditačných techník. K pravému duchovnému rozvoju dochádza jedine prostredníctvom prostého, každodenného života, žitého podľa Vôle Stvoriteľa.

Ale mnohí ľudia, ktorí skĺznu k podobným praktikám získavajú klamlivý dojem, že tým duchovne rastú. Obzvlášť, ak sa im na základe prepracovanej, ale neprirodzenej stimulácie energetických centier uvoľní vstup do jemnejších úrovní bytia. Človek však týmto spôsobom iba predčasne otvára brány, ktoré, z hľadiska jeho skutočnej duchovnej zrelosti, mali pre neho zostať ešte zatvorené. Takéto niečo nevyhnutne spôsobuje ďalekosiahle a doposiaľ nedocenené škody.

Ak by totiž človek dospel k získaniu určitých vnútorných schopností prirodzeným spôsobom, čiže životom podľa Vôle Stvoriteľa, úplne samovoľne by sa mu otvoril vstup do jemnejších úrovní, bližších Svetlu, kde sa už netreba obávať negatívnych vplyvov takzvaného záhrobného sveta, schopných privodiť poškodenie duševného tela.

Avšak neprirodzeným stimulovaním energetických centier, bez ohľadu na skutočnú duchovnú zrelosť osobnosti, sa človek úplne bez ochrany otvára vplyvom nízkych záhrobných úrovní, čo môže a neraz i vedie k ťažkým poškodeniam psychiky dotyčného.

Na záver treba preto zvlášť zdôrazniť, že iba to, čo je prirodzené je aj zdravé a správne. Vo východných učeniach, ktoré k nám v súčasnosti prichádzajú je určite mnoho pozitívneho, dobrého a užitočného. Ale treba byť veľmi opatrným, pretože je tam i veľa ľuďmi vnesených falošných predstáv a skreslení, ktoré nemajú so skutočným duchovným vzostupom nič spoločného. Ba práve naopak, prostredníctvom týchto mylných praktík a pokrivenín sa otvárajú brány temnu a pod klamlivou ilúziou duchovného vzostupu býva práve temnote vydávané napospas vnútro nevedomých a dôverčivých ľudí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Chtěl bych tímto reagovat na rozsáhlé komentáře pana Šupa. Konečně jsme se ocitli v době, kdy každý má právo a možnost svobodně a zcela neomezeně se vyjadřovat k jakémukoliv tématu. Už to určitá známka duchovní vyspělosti společnosti. Vždyť dříve byl názor každého jednotlivce násilně formován už od nejútlejšího věku. Jakou si mohl člověk utvářet představu o životě? a jakou si může utvářet dnes? Přešli jsme od jednoho extrému k druhému. Dnes jsme přímo zahlceni tolika informacemi a názory ze všech stran, že máme zjevné problémy utvořit si svůj vlastní objektivní názor. V oblasti materiální je to vcelku jednoduché, tam jsou hybnou pákou peníze, touha po moci a slávě. Ale kde najít jednoznačný a pravdivý pohled na život z hlediska ryze duchovního?
Ono možná bylo něco pozitivního na tom, že dříve byl zaveden na školách předmět náboženství. Tam už docházelo k nenásilnému formování dětského názoru na víru v Boha, i když mnohdy pod vlivem demagogického církevního učení. Dnes, pokud dítě nepochází přímo z rodiny věřících se těžko setkává s ukazately případné duchovní cesty. Maximálně se může lehce stát kořistí nějaké sekty.
Dnes je velice snadné získat jakékoliv informace v otázce ezoteriky. Případný Hledající ale bloudí v labyrintu mnoha směrů a duchovních aspektů, které si často zjevně odporují a přivedou Hledajícího spíše k chaosu a zmatku, než na správnou Cestu.
Tady se musíme více řídit svou vlastní intuici, než rozumem. Správný názor na život najdeme ve svých srdcích a duších.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

O mužovi jediacom párky. Poučné!

Istý muž si kúpil v bufete párky a odniesol si ich ku stolíku. Ako si ich naň kládol uvedomil si, že si chcel kúpiť ešte i niečo na pitie. Vrátil sa teda po nápoj. Ako však ide nazad ku stolíku vidí, že pri ňom sedí inteligentne vyzerajúci a dobre oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž prišiel ku stolíku, nič nepovedal, sadol si, vzal si druhú, zvyšnú párku a začal jesť. Bradáč sa chvíľu naňho pozeral, ale ani on nič nepovedal a tak spolu mlčky jedli.

Keď bradatý pán dojedol, odišiel. Muž dojedol svoju párku, dopil pohár, vstal a mimovoľne sa pozrel na vedľajší stolík a čo nevidí? Boli na ňom jeho vlastné, nedotknuté párky.

Poučenie: Ak sme presvedčení o tom, že niekomu prejavujeme milosrdenstvo a láskavosť, môže to byť niekedy úplne inak. Tá láskavosť a to milosrdenstvo môže byť preukazované nám samotným.

V niektorých krajinách s budhistickou tradíciou je zvykom, že muži strávia určitú časť svojho života ako mnísi. V tomto období svojho života, podľa osobnej voľby môže ísť aj o niekoľko rokov, je celým majetkom dotyčného iba jeho odev, ktorý má na sebe a miska, do ktorej mu ľudia dávajú potravu na každodenné prežitie.

Ráno zvyknú stáť mnísi pri ceste a čakať na potravu, ktorú im ľudia podarujú, aby sa v ten deň stala ich obživou. Najzaujímavejšie na celej veci však je, že pri darovaní daru mníchom neďakujú oni ale tí, ktorí ich obdarovávajú. Neďakuje teda prijímateľ, ale darca. Ďakuje za to, že smel a mohol darovať.

Poučenie: Ak darujeme niečo iným, v skutočnosti tým obdarúvame sami seba, za čo by sme tým iným mali byť vďační.

Vysvetlenie: Jedine to, čo sme dokázali nezištne darovať druhým zostane našim trvalým majetkom, kým o všetko to, čo sme si ponechali sami pre seba aj tak jedného dňa prídeme.

Darom však nemusí byť vždy iba dar hmotný. Môže to byť i dobrosrdečnosť, láskavosť, úsmev, alebo prejavenie úcty či ohľadu k druhým ľuďom.

Ak totiž takýmto spôsobom nezištne dávame, svoje bohatstvo si zhromažďujeme tam, kde „hrdza neničí, moľ nerozožiera a zlodej nekradne“. Tam, kde jedného dňa všetci aj tak odídeme. No a tam potom nájdeme všetky činy nami prejaveného, nezištného dobra k iným ako bankový vklad na účet našej vlastnej osoby. Len človek, ktorý prejavuje dobro, ktorý dáva dobro iným je skutočne bohatý! Bohatý pravým a nepominuteľným spôsobom!

Cudzo znejú tieto slová v našom svete. Cudzo znejú tieto slová vo svete, kde každý zhŕňa iba sám pre seba a stredobodom všetkých snáh je iba prospech vlastného ja. A ešte snáď prospech ľudí, s nami osobne úzko spriaznenými.

Cudzo znejú slová o nezištnom dávaní ľuďom majetným a ľuďom dobre zabezpečeným všetkými hmotnými vecami. Oni sú však v skutočnosti žobrákmi a chudákmi, pretože všetko, čo majú a čo neraz nadobudli na úkor iných, všetko toto budú musieť jedného dňa zanechať tu a odísť tam, kde si prezieravo nenazhromaždili žiaden kapitál. Tam sa potom ocitnú s úplne „prázdnymi vreckami“ a teda naozaj ako najposlednejší chudáci a žobráci. Tam sa zrazu z tých prvých stanú poslední!

A zase naopak, z tých posledných a bláznov, ktorí v tomto sebeckom a materialistickom svete nepochopiteľným spôsobom uprednostňovali hodnoty dobra a úcty k ľuďom, z týchto sa tam stanú prví. Lebo tam platia iné hodnoty a iná „mena“!

Ak teda budeme v našom živote nezištne prejavovať úctu, dobro, milosrdenstvo a láskavosť voči druhým pamätajme, že v skutočnosti je všetko inak. V skutočnosti bude napokon táto úcta, dobro, milosrdenstvo a láskavosť prejavená nám samotným.

A ak budeme mať niekedy pocit, že obdarovávame iných a pomáhame im, v skutočnosti sme tým obdarovávaní iba my samotní a je tým pomáhané práve nám. Všetko je totiž úplne inak, ako sa zdá nášmu, hmotou obmedzenému vnímaniu tu na zemi.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Primitivizmus materializmu ženie svet do záhuby!

Predstavme si obrovskú ľadovú kryhu, mohutne sa týčiacu v oceáne. Avšak aj napriek jej veľkej, bielej, ľadovej majestátnosti, ktorú vidíme nad hladinou ide len o jednu tretinu z jej skutočnej veľkosti. Dve tretiny, omnoho väčšie, mohutnejšie a majestátnejšie sa skrývajú pod hladinou.

Tento obraz je vhodným príkladom nášho vlastného bytia. Jeho vonkajšia, viditeľná, hmotná a hmatateľná časť je všetok život okolo nás. Avšak hmotnosť, i napriek jej mnohorakosti a rozmanitosti tvorí v skutočnosti iba menšiu časť nášho bytia, kým tá druhá, dvojtretinová a nám neznáma sa skrýva pod onou pomyselnou hladinou.

To, čo nie je vidieť, ale čo nás doslova zásadným spôsobom ovplyvňuje sú obrovské svety, vytvárané naším cítením a myslením. Svety, vytvárané kvalitou, alebo nekvalitou nášho cítenia a myslenia! No a tieto skryté, neprejavené, ale reálne existujúce svety sú riadené určitými objektívnymi Zákonitosťami presne tak, ako je i hmotný život okolo nás riadený zákonmi prírodnými.

Počas celej histórie našej civilizácie boli vždy na zemi ľudia, ktorí sa snažili poukazovať na toto hlboké vzájomné prepojenie sveta prejaveného a neprejaveného a zároveň na nevyhnutnosť poznania a rešpektovania Zákonitostí, pôsobiacich v neviditeľných oblastiach citového a myšlienkového života. Ak totiž človek nepozná a nezohľadňuje tieto Zákonitosti, jeho život to nemôže ovplyvňovať inak, ako negatívne. A že práve k takémuto negatívnemu ovplyvňovaniu aj reálne dochádza, tomu predsa až príliš očividne nasvedčuje všetko okolo nás. Náš život je plný nespokojnosti, prázdnoty, nenaplnenia, strádania, utrpenia, konfliktov a zlých medziľudských vzťahov. Plný expanzie tých najhorších ľudských vlastností akými sú chamtivosť, nenávisť, nespravodlivosť, klamstvo, zvrhlosť a mnoho, mnoho iného.

Ľudia uznávajú iba hmotu a o Zákonitostiach oblastí neviditeľných, formovaných našimi citmi a myšlienkami, ktoré hmotný svet zásadným spôsobom ovplyvňujú nechcú nič vedieť. Práve v tomto však spočíva vrchol materialistickej obmedzenosti! Táto materialistická obmedzenosť totiž zredukovala celkové bytie človeka na poznanie a poznávanie iba jeho pomyselnej jednej tretiny. A to je naozaj málo.

No a svet, vo svojom poznaní života obmedzeným iba na „tretinu“ sa vo svojej slepote rúti do záhuby. Rúti sa do skazy preto, lebo nepozná a nerešpektuje Zákonitosti sveta neviditeľného a neprejaveného, ktoré zásadným spôsobom ovplyvňujú náš život. Práve pre toto nie sú ľudia šťastnými a spokojnými a za týchto podmienok ani nikdy nebudú. Materialistické poznanie, materialistická inteligencia, či schopnosť šikovne sa obracať vo svete, všetko toto, bez poznania a rešpektovania Zákonitostí onoho neprejaveného nebude nikdy postačovať k šťastiu a plnej spokojnosti.

No a celkom nakoniec, ako neodvratné finále prichádza smrť! Prichádza záver pobabraného života žitého v nevedomosti a osobnosť človeka je smrťou vtiahnutá zo sveta viditeľného a prejaveného do sveta neviditeľného neprejaveného. Lebo v konečnom dôsledku je náš terajší život, naše narodenie sa na tejto zemi pomerne krátkym časovým obdobím, v ktorom sa práve z neprejavenej, neviditeľnej, ale ťažiskovej podoby nášho bytia, spočívajúcej „pod hladinou“ na chvíľu, na malý okamžik, trvajúci niekoľko desiatok pozemských rokov vynoríme nad hladinu, aby sme sa potom, po krátkom čase opäť pod ňu ponorili.

Smrťou teda nezanikáme, iba sa opäť „ponoríme“ do sveta, z ktorého sme vyšli a ktorý nás napokon opäť plne obopne svojimi Zákonitosťami. Potom sa práve táto realita stane pre nás realitou viditeľnou a prejavenou. Realita, ktorej existenciu sme odmietali a ktorej Zákonitosti sme sa nesnažili poznávať a podľa nich žiť, pretože sme sa zameriavali len a len na to hmotné a viditeľné.

Niektoré národy, nachádzajúce sa na nižšom stupni vývoja zvykne takzvaný civilizovaný svet nazývať národmi prírodnými, alebo primitívnymi. Primitívnymi preto, lebo dosahujú veľmi nízku úroveň poznania a chápania reality.

Ale presne rovnako je to aj s materializmom! Aj tu ide o určitý druh obmedzenosti a primitivizmu v kontexte poznania komplexnosti bytia. Súčasný človek žije odtrhnutý od reality, pretože z nej vytrhol a berie do úvahy iba to hmotné, materiálne, viditeľné a prejavené. Súčasný človek je z hľadiska skutočného poznania reality primitívom! Primitívom z vlastnej vôle! Primitívom nie preto, že by nemohol, alebo nemal schopnosti obsiahnuť ucelené poznanie života, ale preto, že jednoducho nechce!

Aby k tomu tak nebolo, aby ľudstvo už raz prekonalo vlastnú obmedzenosť, aby sa medzi nami už konečne rozšírilo poznanie o Zákonitostiach života a fungovaní celku, aby sme na základe tohto poznania mohli žiť plnohodnotne a naozaj tak, ako žiť máme, neostáva nám nič iného, ako naučiť sa vnímať a rešpektovať skutočnosť takú, akou ona naozaj je.

Existujú dve možnosti. Pre tých, ktorí chcú poznať predovšetkým jednoduché a jasné pravidlá, podľa ktorých sa dá žiť na zemi správnym spôsobom, pre tých je tu knižka s názvom : „Zákony pre život na zemi“. Viac sa o nej dozviete na: http://ao-institut.cz/knihy/Zakony_.html

No a pre tých, ktorí chcú spoznať všetky súvislosti nášho bytia v celej jeho komplexnosti a celistvosti, pre tých je tu dielo „Vo Svetle Pravdy“.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vida,obyčejná reklama,ale velice sofistikovaná.Milan Šupa tomu říká dílo.S mou peněženkou ať nepočítá,o tu mají zájem jiní primitivní Kalouskové.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Zásadné vyjadrenie ku katastrofe v Japonsku

Svetom otriasa obrovská tragédia, ktorá sa udiala v Japonsku. K tisícom obetí na životoch a k obrovským materiálnym škodám, spôsobených zemetrasením a následne vyvolanou vlnou tsunami a sa ešte navyše pridružilo poškodenie jadrovej elektrárne, z ktorej uniká radiácia. Ide o katastrofu takmer apokalyptických rozmerov, aká nemá v dejinách Japonska obdobu od druhej svetovej vojny.

Málokoho nechávajú tieto udalosti ľahostajným a okrem mnohých otázok, ktoré si ľudia v tejto súvislosti kladú sa medzi nimi nachádza i otázka: Prečo? Prečo k takémuto niečomu dochádza? Nedalo by sa tomu zabrániť? Jestvuje vôbec nejaká uspokojivá odpoveď, ktorá by nám umožnila pochopiť skrytú podstatu podobných javov a ich skutočné príčiny a tým sa v budúcnosti vyvarovať, ak už aj nie materiálnych, tak aspoň obrovských obetí na ľudských životoch? Túto odpoveď by sme sa mali snažiť nástojčivo hľadať už len preto, aby sa podobné tragédie a utrpenie ľudí viac neopakovali. Prečo teda?

Železný zákon, ktorý sa neustále a do bodky napĺňa v samočinnom chode tohto univerza znie: Každej akcii zodpovedá primeraná reakcia! Alebo inak povedané: Čo kto zaseje, to aj zožne!

Preto platí, že presne v takej miere, v akej ľudia ničia, utláčajú a drancujú prírodu, presne v rovnakej miere im to raz ona vráti naspäť. Prírodné katastrofy s veľkým množstvom obetí nie sú teda ničím iným, ako odpoveďou Matky prírody na zlé jednanie ľudí. Prostredníctvom nich sa nám snaží ukázať, že niečo nie je v poriadku a že ľudstvo by malo zmeniť svoje zmýšľanie a jednanie.

Ľudia však nechcú v prírodných katastrofách vidieť to, čím v skutočnosti sú. Nechcú v nich vidieť napomenutie a bolestivý impulz k nevyhnutnosti zmeny seba samých. Ľudia zostávajú slepí a hluchí!

K týmto hluchým a slepým však znie volanie Matky prírody:

„Zo mňa ste vyšli a obrátili ste sa proti mne. Ničíte vodu, vzduch i zem, utláčate a trápite zvieratá i rastliny. V skutočnosti ste však povinní brať na mňa ohľad a žiť so mnou v súlade. V skutočnosti máme vzájomne spolu pôsobiť.

Vy ste sa však obrátili proti mne preto, lebo sa ženiete za nesprávnymi hodnotami. Chcete iba mať, vlastniť a užívať si. Vaše chcenie je iba nízkeho druhu a vaše túžby sú zamerané iba na hmotné a na niečo, z môjho pohľadu tak absurdného ako peniaze.

Človek má však usilovať a túžiť po niečom úplne inom! Má usilovať o dobro, čistotu a spravodlivosť. Má sa usilovať byť čoraz lepším človekom a potom sa mu dostane všetkého, čo potrebuje. To sú pravé hodnoty, hodné vášho úsilia.

Tieto nádherné, veľké a nehynúce hodnoty vám neustále pripomínam čistotou svojich zurčiacich vôd, sviežosťou ranného vzduchu, majestátnou nádherou hôr, nevinnosťou zvierať, krehkou krásou kvetov, hrejivým jasom slnka a zdravým zimným chladom. Stále sa vás ticho snažím nabádať k dobru a úcte ku všetkému, čo jestvuje okolo vás. A v nemalej miere aj k vďačnosti a úcte k Tomu, z ktorého rúk to všetko pochádza.

Vy však nepočúvate môj tichý hlas, hlas Matky prírody. Nemáte na to čas, pretože sa ženiete za svojimi pomýlenými hodnotami a namiesto toho, aby ste brali ohľad nie len na mňa, ale i na ľudí okolo seba, namiesto toho ma iba ničíte a spôsobujete mi utrpenie.

Dlho, veľmi dlho som toto všetko mlčky znášala a trpezlivo čakala, že raz predsa len precitnete a spamätáte sa. Teraz však, keď pohár mojej trpezlivosti preteká sa budem musieť ku vám začať prihovárať inak. Pozdvihnem svoj hlas tak, aby ste ho už nedokázali prepočuť. Aby sa vás bytostne, i keď žiaľ aj bolestne dotýkal.

Preto sa vám teraz prihovorím vo veternej smršti, v nekonečných požiaroch, v hukote zemetrasení a v ničivej skaze vodného živlu.

Ja, Matka príroda budem a zostanem vždy silnejšia, ako ste vy. Zo mňa ste vyšli a musíte sa ma naučiť rešpektovať. Musíte sa naučiť úcte a láske nie len ku mne, ale i k sebe samým navzájom. Musíte obrátiť svoj pomýlený rebríček hodnôt. A to buď dobrovoľne sami od seba, alebo žiaľ nasilu a pod tlakom.

Nechcem vám ubližovať a spôsobovať utrpenie. Avšak v sebaobrane vám teraz musím začať vracať presne to, čo mi vy samotní už dlho spôsobujete. Tým nastavujem zrkadlo vášmu vlastnému, zlému jednaniu. Tomu, akí naozaj ste. Pochopte to, uvedomte si to a zmeňte sa! Zmeňte sa k lepšiemu, aby na vás nemuseli dopadať ďalšie bolestivé rany z mojich rúk.“

PS. V súvislosti s pôsobením Zákona „Čo kto zaseje, to aj zožne“ mi napadla jedna asociácia: Kedysi, bolo to už naozaj veľmi dávno, ma dosť pobúrila jedna informácia. Všetci vieme, že v Japonsku jedia ľudia paličkami a istého času tam vraj vládol trend jednorazových drevených paličiek. No a keďže Japonsko je bohatou krajinou a svoju prírodu sa snaží chrániť, kupovalo za týmto účelom lacné drevo z chudobných ázijských a latinskoamerických štátov. A nakoľko pre tieto chudobné krajiny išlo o jeden z mála možných a istých príjmov, vraj kvôli jednorazovým dreveným japonským paličkám boli vtedy vyrúbané doslova celé lesy.

Príroda však nerozlišuje medzi pojmami moje a cudzie. Príroda je jeden jednoliaty celok a skôr, alebo neskôr každému vráti presne to, ako sa on sám ku nej chová.

Týmto samozrejme nechcem tvrdiť, že k súčasnej katastrofe v Japonsku došlo práve z tohto dôvodu. To isto nie! Uvádzam to len ako určitú indíciu, umožňujúcu pochopenie hlbších súvislostí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ovládanie ľudí cez devalváciu slova!

Znehodnotili sme slovo i vlastný rečový prejav! Nadmerným zneužívaným sme ho devalvovali tak, že ľudské slovo stratilo svoju pôvodnú váhu, silu, hĺbku a význam. Stal sa z neho bezcenný brak, ktorého je všade nadmieru a ktorým sa neuveriteľne plytvá.

„Vaša reč nech je áno, alebo nie. Všetko ostatné je od zlého!“ Túto veľkú múdrosť sme vôbec nepochopili a nedržali sa jej, čoho dôsledkom, ak sa to nezmení, bude musieť byť duchovná záhuba miliónov duší, ktoré sa utopia v nesmiernom oceáne balastu vytvoreného a neustále vytváraného ľudským slovným prejavom.

„Vaša reč nech je áno – áno, nie – nie! Všetko ostatné, čo je nad to, je od zlého!“ Čo znamenajú tieto slová? Neznamenajú strojovú úsečnosť, alebo zúženie reči iba na slová áno a nie. Toto odporučenie je nabádaním k stručnosti, k vecnosti a k jednoduchosti vo vyjadrovaní. Nabádaním k tomu, aby sme vždy hovorili iba to, čo je naozaj podstatné a má zmysel a význam.

Takýmto spôsobom by malo potom každé vyslovené, alebo napísané slovo svoju vážnosť, hlbokú výpovednú hodnotu a skutočnú cenu. Každé takéto slovo by bolo potom slovom, za ktorým sa dá stáť, o ktoré sa dá oprieť a na ktoré sa dá spoľahnúť.

„Čo je nad to, je od zlého!“ Tárajstvo, bezobsažnsoť a bezmyšlienkovité rečnenie je zlom! Zlom, ktoré otrávilo ľudský rečový prejav a znehodnotilo ho!

Akou zbraňou však kto zachádza, takou nakoniec zahynie! Bezobsažnosť, bezmyšlienkovitosť, povrchnosť, plytkosť, nevecnosť a prázdnota v reči formuje povrchných, plytkých, prázdnych, nevecných a stádovitých ľudí. Používanie znehodnotenej reči duševne znehodnocuje tých, ktorí ju používajú!

Akým spôsobom však hovoríme, takými sa nakoniec aj staneme! Reč formuje ľudí! Nesprávny a zlý spôsob reči nás formuje nesprávnym a zlým spôsobom!

No a v dnešnej dobe informačného nadbytku to dosahuje svojho vrcholu. Zo všadiaľ sa na nás valí lavína slov, z ktorých možno až 99 percent nemá nijaký hlbší význam ani zmysel. Je to iba bezobsažná prázdnota, neraz účelovo fabrikovaná práve preto, aby prostredníctvom jej každodenného pretlaku ľudia otupeli a stali sa povrchnou, nemysliacou a ľahko ovládateľnou masou. Zámerom a účelom šírenia prázdnoty v reči je vytváranie prázdnych ľudí! Je ním degradácia ľudskej osobnosti, ktorej konečným cieľom je vytvorenie stáda nemysliacich, tupých a ľahko ovládateľných bytostí.

Kto nájde silu vystúpiť z tohto kolotoča? Kto ešte v sebe nájde silu a dokáže sa vzoprieť všadeprítomnej prázdnote a povrchnosti? Kto dokáže od seba nekompromisne odvrhnúť všetok balast a akoby ostrým mečom oddeliť hodnotné od nehodnotného?

Takéto niečo je v dnešnej dobe naozaj veľmi ťažké, avšak kto toho nebude schopný, ten príde o svoje človečenstvo! Duševne a duchovne bude totiž musieť zahynúť v oceáne balastu, vytvoreného bezobsažnosťou a prázdnotou ľudského rečového prejavu.

Ak sa vraví, že menej je niekedy viac, tak v tomto prípade, v prípade nášho vzťahu k informáciám to platí dvojnásobne. Radšej teda menej, omnoho menej, ale hodnotnejšieho, hlbšieho a duchovne kvalitnejšieho. A mnohokrát je dokonca zotrvávanie v tichom premýšľaní ďaleko cennejšie, hodnotnejšie a užitočnejšie, ako mnohé z toho, čo sa na nás hlučne a vtieravo valí zvonka. V skutočnosti totiž sú to práve chvíľky tichého uvažovania, v ktorých dozrieva naša osobnosť. Ticho teda nie len že lieči, ale rozvíja, utvára a formuje našu samostatnú osobnosť. A my ako ľudia máme byť predsa osobnosťami a nie iba nejakými humanoidmi, neschopnými samostatne myslieť. Humanoidmi, ktorí kráčajú svojim životom nesamostatne, tupo a iba podľa chcenia iných.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

S tím souhlasím !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Japonsko – skúška tajných zbraní USA?

Prednedávnom som zverejnil článok, pojednávajúci o skutočnej príčine katastrofy v Japonsku. Je ňou nesprávne myslenie a jednanie ľudí jednak vo vzťahu k prírode a jednak vo vzťahu sebe samým. No a čo kto zaseje, to aj potom musí celkom zákonite žať. V súčasnosti prebiehajúce prírodné katastrofy a nešťastia nie sú teda nijakým dielom náhody ale naopak, zákonitou odozvou, zodpovedajúcou vnútornému a vonkajšiemu stavu ľudskej civilizácie. Je to nastavené zrkadlo, v ktorom máme možnosť uvidieť svoju vlastnú tvár a to bez príkras a úplne pravdivo.

Ak sa teda chceme v budúcnosti vyvarovať podobných, alebo ešte väčších katastrof, ako bola tá v Japonsku, neostáva nám nič iného, ako zmeniť svoje myslenie a jednanie! Zmeniť ho k lepšiemu! Musíme sa naučiť uvažovať čisto a ušľachtilo a konať iba dobro, aby sme následne mohli iba dobro žať. Lebo podľa dôsledného Zákona tohto univerza môžeme vždy zožať iba to, čo zasejeme.

Kto sa chce oboznámiť s celým obsahom môjho predchádzajúceho článku o tejto problematike, môže tak urobiť na: http://kusvetlu.blog.cz/1103/zasadne-vyjadrenie-ku-katastrofe-v-japonsku

Určitá nevyhnutnosť opätovne otvoriť túto tému však vyvstala preto, lebo internetom sa začal šíriť aj iný názor na to, v čom sa skrývajú skutočné príčiny katastrofy v Japonsku. Ide vraj použitie tajných zbraní, vyvíjaných v USA, ktoré dokážu vyvolávať zemetrasenia a podľa potreby ovplyvňovať počasie. Ten článok, napísaný v duchu konšpiračných teórií nájdete na: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/japonsko-ve-sparech-haarpyji/

Ak by to však bolo naozaj tak, ako sa opisuje v tomto texte, dalo by sa povedať, že žijeme v dobe vojnového konfliktu, prejavujúceho sa prostredníctvo zbraní, schopných vyvolávať prírodné katastrofy. Zanedlho po nešťastí v Japonsku totiž postihla viacero štátov USA séria mimoriadne silných a početných tornád. Bolo ich až okolo 250 a spôsobili veľké materiálne škody, pričom počet obetí na životoch sa pohyboval okolo štyridsiatky. Že by japonská odveta?

Povedzme si teraz otvorene, v čom spočíva najpodstatnejšie negatívum šírenia podobných konšpiračných teórií. Spočíva v tom, že pozornosť ľudí je odvádzaná od skutočných príčin prírodných katastrof a od nevyhnutnej zmeny seba samého, ktorou ako jedinou môžeme v budúcnosti zabrániť podobným tragédiám. Pozornosť je teda odvádzaná od životnej nevyhnutnosti zmeny vlastného myslenia a jednania k lepšiemu, ku ktorej sa nás snaží dotlačiť prebiehajúce prírodné dianie.

Povrchným ľuďom dnešnej doby je však omnoho ľahšie uveriť niečomu, čo znie tajomne a zaujímavo, čo príjemne mrazí v chrbte, ale hlavne, čo od nikoho nič nepožaduje. To je to najdôležitejšie! Preto ľudia veľmi radi ochotne uveria čomukoľvek, len aby nemuseli pracovať na pozitívnej zmene seba samého. Je totiž veľmi ľahké a pohodlné uveriť, že vinníkom je niekto úplne iný. Niekto, kto nesie zodpovednosť za všetko zlo, ktoré sa udeje. Je veľmi pohodlné uveriť, že v tom nemáme prsty my samotní – náš vlastný nesprávny a zlý spôsob myslenia a jednania, ktorý by bolo treba zmeniť.

To by ale vyžadovalo určitú námahu, avšak ľudia dnešnej doby nie sú ochotní „zbytočne“ sa namáhať. Dnešný človek sa chce hlavne pobaviť, oddýchnuť si, prečítať si, alebo si pozrieť niečo zaujímavého. A preto mu je bližšie hoci aj klamstvo, znejúce nevšedne a tajomne, ako pravda, vyžadujúca zmenu jeho myslenia jednania.

Vzchopme sa už raz konečne a pozrime sa pravde do očí! Majme odvahu vidieť veci takými, aké naozaj sú a nie takými, ako ich vo svojej navyknutej povrchnosti a pohodlnosti vidieť chceme. Zamerajme svoju pozornosť na nevyhnutnú zmenu vlastného myslenia a jednania k lepšiemu. Buďme ohľaduplnejšími voči prírode a ľudskejšími voči ľuďom. Usilujme o skutočné a trvalé hodnoty, akými sú spravodlivosť, česť, ušľachtilosť, vnútorná čistota a úsilie o všeobecné dobro. Naučme sa umenšovať svoje ego, ktoré si zvyklo jednať vo svoj prospech i na úkor ostatných.

Ak to ale budeme trvalo ignorovať, prírodné dianie nám to bude pripomínať čoraz silnejšie, čoraz intenzívnejšie a to až k neznesiteľnosti. Jednoducho až dovtedy, kým to nepochopíme a nezmeníme sa. Avšak pochopenie a zmena, ku ktorej sa budeme musieť dopracovať takýmto násilným spôsobom nás bude stáť kopu zbytočného utrpenia, ktoré by vôbec nebolo potrebné.

PS. Ak pripustíme, že na spomínaných konšpiračných teóriách môže byť niečo pravdy, je to v konečnom dôsledku iba potvrdením toho, že kvalita ľudského vnútorného života, čiže kvalita myslenia a cítenia a z toho vyplývajúceho jednania väčšiny ľudí na tejto zemi je zlá. Je to pôda, plná tej najrozličnejšej a najfantastickejšej buriny, z ktorej vyrastajú jedovaté rastliny, prinášajúce svoje zlé a skazené ovocie.

No a snahy niektorých jednotlivcov o podrobenie a ovládnutie ľudstva sú práve takýmto jedovatým ovocím, ktoré nám prináša zaburinená pôda vnútorného života ľudstva na tejto planéte.

Ak by sa však táto pôda začala zušľachťovať, kultivovať a čistiť, ak by sa dbalo, aby na pôde nášho vnútorného života rástli iba pekné, dobré a ušľachtilé rastliny v podobe našich myšlienok a citov, potom by došlo k zlepšeniu vo všetkých oblastiach života a časom by napokon zmizli i všetky choromyseľné snahy niektorých jednotlivcov po ovládaní ľudstva, ktoré by už viac nenachádzali žiadnej vnútornej opory. Zachovávaním čistoty a ušľachtilosti vlastného vnútorného života môžeme teda bojovať proti zlu a budovať mier a šťastie na tejto planéte.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Před asi čtyřiceti lety jsem četl zajímavý článek o tom, že se pro vojenské účely začaly zkoumat možnosti využití přírodních katastrof. Vymýšlelo se a experimentovalo, jak způsobit přívalové lijáky nebo naopak narušit ozónovou vrstvu a sežehnout území nepřítele sluncem. Bylo tam také zemětřesení. Mělo jít o skryté, účelové zbraně.

Dalšími oblastmi byl vývoj škůdců plodin, jako jsou bramborové plísně, narušení růstu kukuřičných a obilných klasů či přemnožení běžných parazitů.

Všechno, jak vidíme, už máme. Ale možná se pleteme, protože také zahájili vývoj elektromagnetických vln na ovlivnění nebo zničení mozků.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Na ministerstvu školství by o tom ničení mozků mohli něco vědět ! :-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vyvracanie ateistických téz – evolúcia

Evolučná teória patrí k jedným zo základných pilierov, o ktoré sa opiera ateistický svetonázor a materialistický pohľad na svet. Je však paradoxné, že práve hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu potvrdzuje existenciu Vyššej Inteligencie, ktorou bol tento proces riadený.

Materialistický pohľad na evolúciu totiž predpokladá, že ide o vývoj od najjednoduchších foriem života až k tým najzložitejším a to prostredníctvom slepého a náhodného výberu. Celé si to môžeme pripodobniť ku nepripravenému žiakovi, ktorý rieši test. Na každú otázku v teste je daných desať odpovedí – desať možností. No a keďže žiak je nepripravený, krúžkuje svoje odpovede iba systémom náhodného výberu.

Presne takýmto spôsobom si teda materialisti a ateisti predstavujú i evolučný proces. Podľa nich aj príroda postupovala práve takýmto spôsobom čo znamená, že ak sa vývoj nachádzal na určitom nižšom stupni, iba čisto slepým a náhodným výberom sa hľadali ďalšie vývojové možnosti, pričom napokon úplne náhodne, prostredníctvom pokusov a omylov sa takáto možnosť napokon našla a vývoj mohol postúpiť o krôčik dopredu.

Takáto je teda podstata materialistickej predstavy evolučného vývoja, ktorá predpokladá, že vedomie sa vyvíjalo spolu s vývojom hmoty a to sériou náhodných pokusov, omylov a náhodne nachádzaných riešení.

Takáto úvahy však majú jeden háčik! Už dávnejšie som totiž čítal istú vedeckú teóriu dokazujúcu, že ak zoberieme do úvahy celkový čas vývoja života na našej planéte od jeho prazákladných počiatočných foriem až ku človeku súčasného typu, toto obdobie je jednoducho príliš krátke na to, aby ho príroda stihla uskutočniť prostredníctvom slepého výberu čisto náhodných možností. Ak by sa to totiž dialo práve takýmto spôsobom, evolučný vývoj na zemi by musel byť omnoho, omnoho dlhší, než v skutočnosti reálne bol.

Z tohto faktu teda vyplýva, že príroda sa vo svojom vývoji od najjednoduchších foriem k najdokonalejším vôbec nesprávala ako nepripravený žiak, náhodným spôsobom krúžkujúci odpovede v teste. Evolúcia v skutočnosti prebiehala úplne inak! Správala sa ako žiak, ktorý sa na test dobre pripravil a preto už dopredu pozná správne odpovede. Jednotlivé kroky v evolučnom procese na našej planéte boli uskutočňované VEDOME! S plným vedomím toho, ktorá vývojová možnosť je správna!

Evolučný proces bol preto procesom vedomým a nie náhodným! Jedine ak zoberieme do úvahy túto skutočnosť je totiž možné vtesnať evolučný vývoj na našej planéte do toho vymedzeného časového obdobia, v ktorom podľa vedeckých poznatkov v skutočnosti prebehol. Iba ak pripustíme túto možnosť môže všetko súhlasiť. Inak nie!

Inak, čiže tak, ako sú o tom presvedčení materialisti a ateisti, to znamená prostredníctvom čisto náhodného výberu by tento vývoj nebolo možné v danom čase stihnúť.

Skutočné, hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu je teda potvrdením existencie Stvoriteľa. Potvrdením existencie Vyššieho Princípu, ktorý posúval vývoj na našej planéte vedomým spôsobom. Evolučný proces je teda príbehom dobre pripraveného žiaka, ktorý s prehľadom zakrúžkovával správne odpovede v teste a práve preto, že a nemýlil a nepochyboval mohol stihnúť tento test úspešne vypracovať v presne stanovenom čase, ktorý bol naň určený.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ano, Země je stále placatá a točí se kolem Slunce.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Fylozofická otázka :
*** Neobjevil náhodou Šupa Milan pozůstatek fylozofie *normality Járy Cimrmana , která se kvuli jejímu pojmu, nakonec obrátila proti pojmu *cimrmanova a následně i *šupanovova ?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Když použijete google chrome, tak vám to opraví aspoň ty základní chyby.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

No přece,čím tvrdší,tím filosofičtější,že?Zkrátka Cimrmanovova :-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vždy mě pobaví, když má někdo plnou hubu vlastenectví, a přitom nedokáže napsat správně jedinou českou větu.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kafko, Kafko,
já jsem si již myslel, že nejseš a stačí tak malinko a ty zase jseš .
Ale pozor, kavka jako pták ,patří mezi velmi inteligentní a bystrá stvoření - jak se cítíš ty ?
Jako kavka, nebo jako Kafka ?
Dokážeš se zařadit ? Ale já už to vím ! ty nejseš pták, ale Kafka !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ano, o tobě jsem psal, Pavle. Plná huba vlastenectví, ale jazyk jak přistěhovalec z Mongolska. Navíc ani obsahově si nejsem jist, že chápu, co tím chtěl autor říct.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kafko,
pro tebe platí oslovení mojí osoby = Pavel Pavel ( Pavle Pavle ) , proč mě okrádáš o jednoho Pavla ?!
Ale abych ti odpověděl hlavně na moje přistěhovaletství, - tak jsem přistěhovalec ze Skalice u České Lípy, kde jsem se narodil cca rok před *vítězným únorem 48* . Do Nového Boru jsem přišel po vojně v r.1969.Tak si myslím, že Skalice u České Lípy není Mongolsko, jak uvádíš ty.
Za vlastenectví se nestydím ani s plnou hubou, jak píšeš a asi mi to závidíš! Tak ti mohi jenom doporučit mít plnou hubu a necivět s otevřenou hubou prázdnou !

A na závěr:
Kafko, jsem velmi potěšen, že čteš moje ,pro tebe zajistě oduševnělé příspěvky do i-novin, ale já také vydávám Danysoviny a když mi pošleš tvůj mail, tak ti je budu průbežně také posílat, ať máš o mojí činnosti více informací a pak budeš mít možná plnou hubu jako já !
s pozdravem
Pavel Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

No vidíš Kafko,je to jenom kolportér nějakejch novin.Myslím,že Ona Dnes,Metrosexuální občasník,On Line Včelař,nebo Cosmopolitantní zemědělec budou zajímavější.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dark Side,
vřelý dík za tvoje oznámení, co vlastně čteš "!
Pavel Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Teď zrovna J.M.Trosku,ale jenom trošku,hošku.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jseš frajer Dark Side !

Mám rád fylozofy :
Říká se, že děti, blázni a fylozofové mluví pravdu. Proto děti bijeme, blázny zavíráme a fylozofy nechápeme..
Pavel Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Můžeš ještě jednou,ale pomalu?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

J-s-e-š f-r-a-j-e-r D-a-r-k S-i-d-e !

M-á-m r-á-d f-y-l-o-z-o-f-y :
Ř-í-k-á s-e, ž-e d-ě-t-i, b-l-á-z-n-i a f-y-l-o-z-o-f-o-v-é m-l-u-v-í p-r-a-v-d-u. P-r-o-t-o d-ě-t-i
b-i-j-e-m-e, b-l-á-z-n-y z-a-v-í-r-á-m-e a f-y-l-o-z-o-f-y n-e-ch-á-p-e-m-e..
P-a-v-e-l P-a-v-e-l

p. s .
D-a-r-k S-i-d-e,
p-o-m-a-l-e-j-c u-ž t-o n-e-u-m-í-m!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To je strašnej fofr,nechtěl bys to zkusit v Česko má talent? A nebo někde v místním zastupitelstvu?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tam dokážou ledacos!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dark Side,
já mám svoje zastupitelstvo a to jsem já a můj pes Bertík. Včera jsem se na veřejném zasedání zastupitelstva N.Boru dozvěděl toto : ...jsme v Sudetech a zabrali nás Němci... Toto sdělení přednesla ředitelka městského Sklářského muzea Nový Bor.
Toto konstatování nepochopil ani můj druhý zastupitel pes Bertík!
Máš pravdu : Tam opravdu dokážou ledacos!
Pavel /Pavel

Nahoru

Tak chudák PP má mezery i v zeměpise

- a to včera nebyl sám, na protest prej ze zasedání odešli čtyři.
Cituji: „Širší horský celek zahrnující dnešní Krkonoše byl již ve starověku popsán jako SUDETY, což je název zřejmě keltského původu (nejčastěji překládaný jako Kančí hory).“
Nebo: „Sudety (též Sudetsko, německy Sudetenland, polsky Kraj Sudetów nebo Kraj Sudecki) je v češtině označení pro ty pohraniční oblasti dnešní České republiky, ve kterých převažovalo německé osídlení. Sudety je též označení Krkonošsko-jesenické subprovincie.
V němčině (Sudeten) a polštině (Sudety) zůstalo dosud základním označením. V češtině se již používá méně, protože československý stát v roce 1945 používání vyhláškou zakázal. Od 90. let byl tento historicko-geografický pojem částečně rehabilitován.“
Pro někoho ovšem vyhláška platí už 66. rok :o)

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pan Tichý se asi moc obává toho,
že se někdo ohradí proti výrokům současné ředitelky Muzea, která to o Sudetech a jejich vzniku v České republice " objasnila " na včerejším veřejném zasedání zastupitelstva města N.Boru ( je to zvukově nahráno a věřím, že to nebude vymazáno!.)
Pane Tichý, vaše snahy již delší dobu chápu a věřte mi, že to není složité je pochopit.
Vy se zajistě bojíte, aby vám ty "vaše Sudety" někdo nevzal, ale věřte mi , že jsou pouze a popuze vaše!
A věřím, že si je vezmete s sebou do hrobu !

s pozdravem Boráci Borákům
váš odpůrce Danys Pavel

p.s.
tou přednáškou o pojmu Sudety jste opravdu prokázal pouze svůj strach !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nevím, co bylo řečeno na zastupitelstvu v Novém Boru,nebyl jsem,ale-od toho je audiozáznam, ja k píše pan Danys.
Ale prý( alespoň se to nese Městským úřadem) dostali na vědomí na MěÚ odpověď Ministerstva vnitra na stížnost pana Uksy a spol. ohledně novoborského pomníku. Jako orgán státní správy byl MěÚ požádán o stanovisko a zaslání stanoviska na MV. Prý to pro pana Uksu a spol. nedopadlo ale vůbec dobře, prý MV jakési právní argumenty pana Uksy roztrhalo. Jelikož to je veřejná listina, půjdu si to na MěÚ vyžádat. Nemohl by nám to Pavel Pavel oskenovat a poslat nebo to dát do své vývěsní služby ,aby to mohli vidět občané? Je přece stínový starosta a měl by občany informovat!Pokud to stanovisko tedy není třeba na 5 stran textu,aby se to tam vešlo do té vývěsky.
Hezký den!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ptáku Koháku,
opravdu je škoda, že na veřejné zastupitelstvo nechodíš a musíš získávat informace možná i ESTÉBÁCKOU metodou ( možná , že i od těch ESTÉBÉ , kteří tam doposud sedí !!! ) a pak se snažíš věrohodně psát o věcech, které jsou pro tebe opravdu velkou neznámou. Já si svoji vývěsku s Danysovinami kutám sám a svobodně, bez cenzur a nejsem v žádném případě anonymem !
Již jsem byl několikrát i na polici a to na základě udání a důvodem bylo i to, že jsem použil výrazy jako např. výrazy : "Modroosel " Volostroj " Vlkodlak tichý" a podob.,
Potřebných informací pro svoje názory a Danysoviny mám vždy dostatek a nesbírám je u žádných radničních a ani jiných ESTÉBÁKÚ !!!
Jako stínový starosta města za Zemanovce mám velmi dobré pocity ze svojí veřejné činnosti, kterou považuji za prospěšnou, a že mohu takovým Ptákům Kohákům stát v aktivní opozici a věř mi, že v tom nejsem sám !!!
Ptáku Koháku
Pavel Pavel je Danys Pavel a Danys Pavel je Pavel Pavel
a kdo jseš vlastně Ty ? nejšeš nahodou také ESTÉBÁK ?!
A nepožaduj , abych v Danysovinách zveřejňoval všecho možné i nemožné, protože by se mohlo stát, že tu vývěsku někdo ukradne a spálí a víš proč ? protože by se tam mohl dočít i to, co veřejně tají ( maskuje ) ....a já se nedám jen tak zavřít, tak nedorážej !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Děkuji za Vaši odpověď. V pondělí, kdy bude úřední den, si dojdu pro to stanovisko Min. vnitra na MěÚ . Zřejmě jsem se trefil do černého. Přeji hezký víkend.

Nahoru

Jan Tichý má mezery v myšlení. Nejde jen o zeměpisný výraz.

Podvodník Jan Tichý se ozval. Je zcela normální, že budou lidé, kterým tento název vadí a vadit bude. Proto pro některé lidi je normální používat výraz české pohraničí, čeští Němci apod. Pro Jana Tichého je normální používat název Sudety a těší se z toho, že ta doba přišla a že nám to může sdělit. Je to ichtyl, který nechápe, že výraz Sudety je výrazem, který bude evokovat v některých občanech dobu utrpení a zla. V Polsku tomu tak není, protože pro ně je to výraz skutečně pouze zeměpisný.
Pro Němce, zejména pro české Němce, tento výraz představuje určitě všechno možné, jen ne název Kančí hory.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ptáku Koháku ,
Vy jste se výrazně vyhnul závažným otázkám, které jsem předešle nastínil a já již začínám chápat proč! Protože je vám to značně nepříjemné a možná i z důvodu jisté kolegiality k estébackým metodám a estébákům jako takovým !!!
Zajímáte se pouze povrchně o to, co Vám váš rozum a IQ umožní a tak si sežeňte fundované poradce. Doporučil bych Vám např. pan J.Tichý, současná ředitelka Muzea nebo zastupitele pan Ing.Válek,pan Novotný P.. Já bych Vám doporučil chodit na veřejná zasedání městského zastupitelstva a pak budete přímo u pramene informací a budete mít možnost i reagovat a nelhat tak, jako redaktorka Českolipského deníku E.Vlastníková ( ČD 21.5.2011 ) a to když konstatovala shrnutím názoru ředitelky Muzea :..."vyjádřila názor, že zvolený zástupce by měl pracovat ve prospěch svých voličů..." za zvuku jejích slov ale Josef Doškář a další demonstrativně opustili jednací síň.
Tak této lži redaktorky ČD E.Vlastníkové důrazně oponuji : Já jsem rovněž odešel z jednací místnosti zastupitelstva a vůbec ne z důvodu jak lživě uvádí E.Vlastníková, ale z důvodu projevu ředitelky Muzea, která se vyjádřila a jak také o sobě prohlásila, že je vystudovanou historičkou ( viz..zvukový záznam z jednání zastupitelstva ) , ale zjednodušeně to řeknu : "musíme si uvědomit, že se nacházíme v Sudetech a že nás zabrali Němci !!!!" Na základě této nehoráznosti jsme demonstrativně odešli!!!
Danys Pavel
dap-zk@seznam.cz ( Danysoviny )
p.s.:
K odchodu ze současného zastupitelstva by se měly poroučet jiné osoby a ne pan Doškář Josef ! Snad si to oni včas uvědomí a nebude nutné je k této samozřejmosti veřejně vyzývat !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Já sice nevím,jaké závažné otázky jste mně položil,krom dotazu,zda nejsem estébák ,( nebyl jsem)ale vzhledem k slovníku vaší reakce jsem se s tím stanoviskem MV k pomníku v Novém Boru fakt trefil do černého.Bude dobré to stanovisko asi napsat nebo poslat do i-novin.
A ohledně ředitelky muzea- co je divného na slovech že se nacházíme v Sudetech a zabrali nás Němci? Vźdyť to je pravda! Kdo vytvořil protektorát a připojil část československa k Říši? V jakém kontextu to pane Danysi bylo řečeno? Já jsem dnes zrovna náhodou při ranní procházce s psíčkem hovořil s jedním zastupitelem,když jsem si zrovna kupoval denní tisk, a ten pravil,že o Němcích tam nepadlo ani slovo,pouze,že ředitelka muzea řekla,že se koneckonců nacházíme v Sudetech a prý tím myslela,že tady žili historicky jak Češi,tak Němci.A pravil,že to řekla moc pěkně . A že na to konto se zvedl Uksa, vy, najatí vlajkonoši ,kterým pan Džavík vytkl zcela nevhodné chování a znevažování zastupitelstva,když se jim jaksi nedařilo zřejmě i vlivem posilovacích t ekutin rozvinout transparent a rušili , pak se zvedl pan Doškář a ještě snad někdo. No,tak máte dalšího veřejného nepřítele. Vy sám jste napsal,že jste četl Masaryka. Určitě jste zběhlý a do hloubky sečtělý i v dějinách evropských a československých a určitě víte,že pojem Sudety je již na římských mapách.A pokud Vám to vadí, tak dejte mapy předělat. Přeji vám hezký poklidný den.
Pták Kohák

Nahoru

Mezery v myšlení má Tichý, Pták Tichý i Pták Kohák.

Ze zastupitelstva odešlo i s panem Doškářem a Uksou 14 lidí, kteří byli znechuceni výrokem paní Mgr. Ajšmanové: "že si musíme uvědomit, že žijeme v Sudetech." My si to určtě uvědomuje, protože zde bydlíme déle, než paní magistr a víme co slovo Sudety znamená. Lidé, kteří znají válečnou i předválečnou problematiku vědí, že se toto slovo velmi líbí sudeťákům, ale i některým českým Němcům a jejim příbuzným /?/.
Slovo Sudety pro Čechy je nepřijemné a nepovažují ho za výraz , který označuje jenom české pohoří / protože zemněpisně do něj patří poměrně velké území v Polsku.
Nám to připomíná státní útvar, kteří čeští Němci vytvořili po první světové válce a mleli o něm i v Říši- Sudetoland.
Paní Mgr. Ajšmanová by měla vědět to co píše Wikipedie:
" V češtině se již používá méně, protože československý stát v roce 1945 používání tohoto slova vyhláškou zakázal, avšak od 90. let bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno." Zajimavé je kdo ttoto slovo rehabilitoval, když tu vyhlášku nikdo nezrušil.
Slovo Sudety patří do oblíbených slov podvodníka a manipulátira Jana Tichého.

Znovu Wikipedie:
Současnost -Zatímco československo-rakouskou smlouvou byla otázka odškodnění odsunutého německého obyvatelstva do Rakouska fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřené česko-německé deklaraci (ratifikovaná 1997), nepovažují problém svého odsunu a zabavení majetku na základě „kolektivní viny“ (podle Benešových dekretů) za uzavřený.

[editovat] K zákazu používání pojmu "Sudety" v Česku a na SlovenskuČeskoslovenský exilový prezident Edvard Beneš napsal v červnu 1942 Wenzelu Jakschovi:[7]

”A: vědecky, geograficky, historicky slovo ”sudetský” znamená zcela něco jiného, nežli to, v jakém smyslu se ho nyní používá.
B: slovo to je výrazem politického podvodu, jaký z německé otázky v Československu učinil Henlein a německý fašismus. Chtěl zvláštní terminologií vytvořit politické skutečnosti. Byl to od něho podvod a je to podvod. Snad by bylo možno chápat, když se ze stran jiných chtělo u nás proti podvodné politické agitaci Henleinově působit tím, že se proti tomu reagovalo a termínu toho z důvodů taktických také užívalo. Byla to politická chyba: obtíže se nikdy nevyřeší následováním chyb nebo demagogie odpůrcovy. Chceme-li se však od henleinismu a nacismu definitivně emancipovat, dělejme to důsledně a nepodléhejme jeho metodám! Vraťme se ke své dobré dřívější tradici!
C: Slovo ”sudetský”, ”Sudetenland”, ”sudeťák” bude navždy v českých zemích spojeno s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným v osudné krizi před a po roce 1938. Musíme se snažit o novou dohodu zbavení se i těch smutných, politicky osudných a pro nás nepřijatelných rekvizit nacistické politiky.
D: Češi po dnešní válce toto slovo nepřijmou, budou je perhoreskovat; a je tudíž v našem zájmu, abychom se včas shodli, že z naší politiky na obou stranách zmizí. Je v zájmu dobré politiky, aby se to nemuselo dělat zákony a nařízeními. Bylo by směšné, kdyby i českoslovenští antihenleinovci a antinacističtí demokraté se po válce mezi sebou hádali o slova a dělali z henleinovského dědictví a z terminologie politické aféry. Soudíme, že naši němečtí občané dobře to uváží a vše potřebné k tomu připraví.”
Dne 31. VIII. 1942 přijalo exilové Prezidium čs. Ministerské rady (na návrh čs. exilového ministerstva vnitra z 14. II. 1942) vyhlášku, podle které se užívání pojmů spojených se slovem sudetský Němec stává protiústavním a může být i trestné.[8]

Dne 22. května 1945 vešla v platnost vyhláška, hovořící o nepřípustnosti užívání pojmu Sudety: ”Název ”Sudety” nepřípustný: ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu ”Sudety”, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území buď užíváno názvu ”pohraniční území”. Opatření tohoto dlužno dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.”[9]

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jenom k té Wikipedii- může tam psát kdokoliv . Je to podobné jako u jiných článků na internetu,které se zabývají nějakým tématem.Najdete tam od solidních věcí i úplné blbosti. Obecně,ať se to týká čehokoliv,nelze ji brát jako relevantní zdroj informací..Je to taková populární internetová anonymní "kniha" pro lid obecný. Nic proti tomu. Ale chtět po někom,kdo se zabývá historií,aby věděl,co se píše ve Wikipedii,je zcela zcestný názor.Jsou jiné prameny, s autory, citacemi literatury aj.Je ale pravda,že někomu ty informace bohatě stačí. Pokud je nepovyšuje na kánon,tak to je v pořádku.Hezký den

Nahoru

Mezery v myšlení má Tichý, Pták Tichý i Pták Kohák.

Blbosti tady píše TICHY PTÁK KOHÁK, který často cituje Wikipedii. Slovo Sudety používají zejména ochránci nacistů a neonacistů, nebo lidé, kteří to řeknou z nevědomosti, nebo z neznalosti, nebo ti, kteří jsou se sudeťáky ve styku, nebo jsou kovaní sudeťáci. Napadlo mne a co sex, nebo les,nebo procházka lukami a naslouchat hrdličkám? To všechno v Boru mohlo být, kdyby nebylo Jana Tichého.
Tato vyhláška platí, stejně jako platí Benešovy dekretry. Kdyby to bylo jinak, možná by se začal formovat 4. odboj.

Dne 22. května 1945 vešla v platnost vyhláška, hovořící o nepřípustnosti užívání pojmu Sudety: ”Název ”Sudety” nepřípustný: ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu ”Sudety”, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území buď užíváno názvu ”pohraniční území”. Opatření tohoto dlužno dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.”[9]

VYLÁŠKA STÁLE PLATÍ !!!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Ptáku Koháku,
naprosto jste mě uklidnil a věřte mi, že jsem si styl a náplň vaší reakce na můj předešlý příspěvek představoval v tom stylu a náplni, jaký jste nyní předvedl.
Velmi dobře mě chápete, ale pravděpodobně máte určité obavy to přiznat a tak mlžíte pojmy.
Budu usilovat a to, aby dotčená zvuková nahrávka projevu ředitelky Muzea byla zveřejněna a to v originálu!!!!
Doporučuji vám si to poslechnout a pak budete zajistě uvažovat o tom, co jste mi předešle napsal.
S panem zastupitele Džavíkem se znám řadu let a od jisté doby ho jako zastupitele vůbec nevnímám. Jeden z důvodů je ten, že mi do očí řekl, že ten památník s příslušníkem SS má na Lesním hřbitově být a další důvod je ten, že právě pan Džavík působí v zastupitelstvu města řadu volebních období a to i v době různých odvolávání starostů, investičních propadů, jako např.projekt za 4 000 000 mil.Kč na rekonstrukci nám.Míru , výkresovou mini studii na nové autobusové nádraží za 172 000 Kč a s investicí 160 000 000 Kč , ožrávacích akcí na nám.Míru ( jedna taková akce za 160 000 Kč )...nyní je členem rady města a šéfem kontrolního výboru a tak ve svojí bohulibé činnosti pokračuje i nadále...! Já jsem ho nikdy do zastupitelstva nevolil !
Jenom bych vás poopravil v odvolávání se na římské mapy...nespletl jste se že nejde o mapy římské, ale říšské ?!
Co se týče estébáků, tak mi věřte, že mám důvod se o nich zmiňovat !
s pozdravem Váš odpůrce Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pavle, Pavle,
proč nenecháš Ptáka Koháka sedět v klidu na vejcích a stále ho otravuješ?
Jdi raději do Muzea, kde se dozvíš to, že se nacházíš v Sudetech, které zabrali Němci !
Pořád otravuješ , že na lesním hřbitově je nějaký památník s SSákem a když si uvědomíš, že se nacházíš v Sudetech, tak se tomu nebudeš přece divit !
Taky uvádíš, že v ČD píše nějaká Eva nějaké lži, ale zbytečně se rozčiluješ, protože ona nic jiného neumí !
Tudle jsem Tě pozoroval, jak u toho památníku s SS něco měříš pásmem, ale pak jsem pochopil, že jsi vyměřoval místní Sudety v rozsahu 5 metrů na všechny strany od tohoto památníku s SSákem.
To tvoje tlachání o EStébácích na radnici je již také otravné, protože to není žádná novinka !
Do těch svejch Danysovin jsi dal také komentovanou informaci o tom, že město bude sekat trávu 4x ročně a nevím, proč jsi přidal předtuchu lepších časů a to, že v příštím volebním období by to mohlo být 5 x ročně ?
A ještě něco ti doporučím - zdokonal se v němčině, a to abys v těch svejch Danysovinách psal srozumitelně i pro Sudeťáky !!

Nahoru

Kamil & spol. se tu sice snaží ze všech sil,

ale jaksi „zapomněli“ uvést jednu zásadní informaci:
Dle Stanoviska Odboru legislativy a koordinace předpisů a kompatibility s právem Evropských společenství Ministerstva vnitra České republiky k používání názvu Sudety ze dne 13. srpna 2004: vyhlášky z 22. května 1945 a z 31. srpna 1942 (navržená 14. února 1942) NEJSOU součástí platného právního řádu České republiky.
P.S.: Překlad z češtiny do češtiny pro Kamila: obě vyhlášky tedy už NEPLATÍ!

Nahoru

Podvodník Pták Tichý a Pták Kohák to konečně našel,obhájce nácků

Toto trvalo než to ichtyl zformuloval!!!
Zajimavá je podobná věc v SRN!

Všichni známe Šumavu. Na konci války bavorské území Šumavy se jemnovalo německy Böhmer Wald. Němeci dostali na sklonku války a zejména po válce strach, že by o toto území mohli přijít, tak rychle v tichosti přejmenovali Böhmer Wald na Bayerischer Wald! Nikdo se o to nepere a nemění to !
V Bavorsku totiž nemají ichtyla Ruhera !

Jan Tichý je podvodník, manipulátor a obhájce nacistické a sudetoněmecké terminologie!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

K rétorice pana Tichého dodávám:
*jeho rétorická argumentace se současnou obhajobou Sudet a dodatečně postaveného tak.zv.památníku s SS na lesním hřbitově je rétorikou zaprodance, který prostě něco jidášsky provedl a nyní se dodatečně snaží o zdůvodnění tohoto svého jidášství, aby zamaskoval svůj původní úmysl.
Zaprodanci byli vždy loajální a podlejzaví k těm, kteří je pochválili i za jejich zaprodané činy. Pan Tichý dobře ví, že se může obrátit i na Ty, kteří za minulého režimu podepisovali aktivní spolupráci s STB a nyní to maskují loajálností se současnou dobou!!!! a sedí i v zastupitelstvu!!!
Já to vidím i jako určitou formu vydírání těch, kterým STBáci dopomohli do jejich funkcí a tak musí držet hubu a krok, jinak půjdou pracovat !!!
Jsem přesvědčen o tom, že uhnout těmto zaprodancům znamená zradu a to se nestane, protože proti zaprodancům se uhnout nesmí !!!
s pozdravem Boráci Borákům
Danys Pavel, odpůrce tak,zv.památníků s SS na lesním hřbitově v Novém Boru
odpůrce zaprodanců, kteří obhajují Sudety a zabrání území ČSR
fašistickým Německem

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ztroskotanci a zaprodanci,ano ,ano. To psal už Kojzar v Rudém Právu. A že již nějaká vyhláška není součástí právního řádu ČR,to je nám šumafuk! Jenom čekám,kdy se zvedne petice za odvolání ředitelky Muzea a začne hon na dalšího nepřítele,překrucování výroků atd. Čím se taky bavit,že, když nás nikdo nechce poslouchat a ve volbách jsem totálně propadl...
A jenom přípodotek k těm římským mapám,že jsem si je prý spletl s říšskými...
No, v dějepise jsme se učili o ptolemaiovské kartografii. Používala se i ve středověku,samozřejmě se zámořskými aj.objevy se zdokonalovala. Tak si račte najít,kdo to byl Claudius Ptolemaios. Já jsem si myslel,že Vám to něco říká,když všemu rozumíte.
No,asi jste se taky ve své skříňce vývěsní trefil do černého a podrobil se sebekritice,,když tam máte napsáno velkým písmem, že budete demonstrovat za zachování Zvláštní školy v Novém Boru pro nás a naše děti. To je fakt kouzlo nechtěného. Doporučuji to všem zhlédnout,nemá to chybu!
Přeji Vám hezkou slunnou neděli
Pták Kohák

Nahoru

Podvodník Pták Tichý a Pták Kohák to konečně našel,obhájce nácků

Stínová manželka není důležitá. Důležitá je vyhláška!
Ptáci mají smůlu

Dne 22. května 1945 vešla v platnost vyhláška, hovořící o nepřípustnosti užívání pojmu Sudety: ”Název ”Sudety” nepřípustný: ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu ”Sudety”, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území buď užíváno názvu ”pohraniční území”. Opatření tohoto dlužno dbáti zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.”[9]

VYLÁŠKA STÁLE PLATÍ !!!

Ještě jedna informace... od 8.května 23.01 hod, tedy od bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa, je zákaz užívat název Sudety a jeho jazykových mutací na území Československa, České republiky a tedy i dnes Nového Boru. Ještě před vydáním předmětné vyhlášky v Úředních listech se na tom usnesla Československá exilová vláda v souvislostí s dohodou mezi ní a mocnostmi o navrácení "Československého pohraničí" Československu.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Je zajímavé, Ptáku Koháku,
jak se snažíte zabruslit do zcela jiných historických údobí a zdůvodnit tak svoje současné hořekování za výroky např.ředitelky Muzea o Sudetech, a podob.
Když se p.ředitelka muzea na veřejném zasedání uvedla tím, že je vystudovaná historička, tak se musím dotázat, zda se toto studium nekonalo náhodou v Plzni ( asi mi rozumíte )...Aby mi někdo , s vystudovanou historií,na veřejném zasedání zastupitelstva Nového Boru sděli, že si máme uvědomit, že žijeme v Sudetech, které zabrali Němci! - tak věřte, že nemusím vůbec nic překrucovat, protože tento výrok byl již až demagogicky uveden, ale já to chápu spíše jako mladickou nerozvážnost a tak žádnou čarodějnici nebudu nahánět !
Ale divím se proč neřeknete, že pro vás bude srozumitelné poslechnutí zvukové nahrávky ze zastupitelstva, a tak si můžete udělat nějaký závěr a nehořekovat předem !
Co se týče zveřejněné občanské výzvy ( nejsem autorem ) k zachování ZŠ v Arnultovicích, tak jsem ji ve svých Danysovinách zveřejnil a podpořil !
Co se týče voleb, tak si můžete všimnout, že jsem vůbec nezměnil svoje postoje a nejsem vůbec dotčený, že nejsem v zastupitelstvu ( zastupitel ). Na veřejné zasedání zastupitelstva chodím pravidelně již několik let a nemám s tím žádný problém .
Ale velmi mě mrzí, že se ve svých reakcích ,na moje příspěvky, vyhýbáte např.veřejné působnosti STBáků - vy o ničem nevíte ?, nebo nechce vědět- nemáte mezi nimi kámoše ?

S pozdravem Boráci Borákům
Danys Pavel ( stínový starosta za 1.MO SPOZ Nový Bor )

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Stínový starosta,to je něco jako stínová manželka?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak, to je dosti chabá reakce Dark Side !
Já manželku nemám a tak nevím co to je stínová manželka.
Ale fakt jsem stínový starosta za 1.MO SPOZ Nový Bor !.
A také jsem český vlastenec, který si jen tak před někým nesedne na "tvůj obličej".
Měj se fajn a zase něco vytvoř.
s pozdravem Borácí Borákům
tvůj odpůrce
Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Český vlastenec? Jediní vlastenci, které uznávám, byli vlastenci českoslovenští. Poněvadž byli demokraté. Nebojovali proti druhým národům, ale proti moru fašismu a nacismu. DNEŠNÍ čeští vlastenci jsou zpravidla neonacisté. Děkuju, nechci.

Nahoru

Podvodník Pták Tichý a Pták Kohák to konečně našel,obhájce nácků

Když dojdou argumenty Ptákům naskočí Pták Mirek Tichý Kohák.

Nahoru

Re: Podvodník Pták Tichý a Pták Kohák to konečně ...

Já se jen bojím, aby se teď nezačal formovat ten 4. odboj.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Stínový odpůrce? Stínový starosta,stínový ministr,to je nadělení :-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ještě že ten volič je pořád skutečný,jinak by těch stínových kariéristů moc nebylo.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak to jsi se velice spletl Mirku:
*Vlastenectví (patriotismus) je společensko-politický postoj vycházející z emotivního kladného a podpůrného postoje jednotlivců či skupin k otčině (latinsky patria, řecky patrida). Otčinou (či domovinou) může být oblast nebo město, obvykle se jí však míní národ nebo národní stát, vlast, patriotismus pak lze ztotožňovat s vlastenectvím.
Já se hrdě hlásím k patriotismu a vlastenectví a tvoje označení za neonacistu beru pouze jako tvoji zamindrákovanost a společenskou nicotnost!
tvůj odpůrce, ale ne tvůj vlastenec
Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

stále lepší, než nicotný Dak Sid

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To bude Šupa koukat, až to sem zase přijde ospamovat.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kafko,
to je moc složité na pochopení. Přelož to do sedlácké mluvy.
dík

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Toto téma bylo původně o evoluci. Ale to se tě netýká, ty jsi slepá větev.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kafko :
Za důkaz evoluce může sloužit například rychlá adaptivní změna zbarvení drsnokřídlovce březového nebo třeba dobře zmapovaná evoluce koně, kdy jsou známy jednotlivé „články“ evoluce včetně postupných změn anatomie.

Ale ta * slepá větev*, to je dobrý, to se mi moc líbí a vrznu to i do svých Danysovin a klidně tam napíšu, že jsi mě nazval tou *slepou větví !
fakt jseš dobrej a i adaptivní jako ten *drsnokřídlovec březový !
Kafko , zdraví tě tvůj odpůrce
Danys Pavel
p.s.
a neboj se, já jsem také adaptivní

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Slepá větev :-)),ale stínová...

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Slíbená citace z odpovědi Min. vnitra,odboru dozoru a kontroly veřejné správy. Dnes jsem si to vyzvedl na MěÚ N.Bor. Adresováno panu Robertu Uksovi, (redakčně smazána adresa), na vědomí MěÚ N.Bor Žádost o posouzení platnosti unesení zastupitelstva města Nový Bor č.0019/06/ZM36 a nájemní smlouvy č.441114457 o pronájmu hrobového místa. Odpověď se skládá ze 3 stránek( nelze zde celé opisovat ) a končí odstavcem: MV proto závěrem konstatuje,že v procesu přijetí usnesení dne 25.1.2006 č 0019/06/ZM36 NESHLEDALO POCHYBENÍ,jež by odůvodňovala dozorový zásah vůči městu Nový Bor. Soukromoprávní smlouva mezi městem Nový Bor a panem Walterem Trägrem o nájmu hrobového místa nepředstavuje z hlediska zákonu o obcích akt,který by podléhal dozoru z naší strany,přičemž otázkou její platnosti se může autoritativně zabývat pouze obecný soud. Konec citace. Podepsána Ing. Marie Kostruhová,ředitelka odboru. I předchozí odstavce,kde jsou vyvraceny právní argumentace pana Uksy,jsou zajímavé . Copak asi bude následovat- z odpovědi MV plyne,že se pan Uksa zřejmě obrátil i na Ministerstvo obrany. Vzhledem k tomu,že na semináři v r.2009 v Boru slíbil,že za pomoci ruského a srbského velvyslanectví nechá do 17.11.2009 pomník odstranit( jest nahráno),tak uvidíme, odkud přikvačí do Boru další osoby. POmník stojí,V Rusku je před volbami,třeba se bude někdo zviditelňovat... U nás zatím žádné nejsou,tak chroničtí uchazeči o euposlance nebo senátorská či prezidentská křesla, mají nyní pohov. Přeji hezký den Pták Kohák

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

A jak toto souvisí s evolucijou?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dark Side,
ty se umíš jenom stále opakovat . Já ti poradím, mrkni se několikrát denně do zrcadla a když tam uvidíš nějakou změnu, tak jseš fakt adaptivní , ale jenom na příšernosti .
Cha,Cha,
to jsem se asi trefil do čjornoj guby !
tvůj odpůrce =Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

hillbille,
Dark Sid není evoluční ,ale pozor - pouze když nechce !
Tak ho nenuť.
on se ozve sám

odpůrdce Dark Sida = Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ptáku Koháku,
ty stále střílíš mimo a vůbec nechápeš, o co kráčí.
Já tě spíše chápu jako *kuchaře, který dostal za úkol uvařit guláš a tak zaběhl do marketu a nakoupil 2 litry Malagela a šel vařit. Po vypití těch 2 litrů Malagela z něj vyletěl guláš do trenýrek a nemusel již vařit.
Úkol jsi splnil.
Já Ti blahopřeji
Danys Pavel

Nahoru

Pták Tichý Kohák má RADOST Z PODVODU

U Ptáka Koháka - příspěvek zadaný 23.května byla u pany Uksy smazána adresa bydliště. Kdo pak nám to podváděl?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nevím, kdo koho podváděl. Adresu jsem smazal já, protože tady nemá co dělat.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Bárta, vy jste to ale provedl lišácky.
Já si pro jistotu vše ihned po zveřejnění ukládám a tisknu a nyní jsem poznal to, že se mi to vyplatilo, protože bych jinak přišel i o skutečnosti, které napřed na i-novinách.cz necháte zveřejnit a když dojde k průšvihu tak to prostě smáznete, ale děláte to opožděně !!
Cenzuru musíte dělat ihned a ne až se to dostane např.do rukou Policie ČR !!!

Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Bárta,
Vy jste si nevšiml, že Vás oslovil stínový starosta Danys Pavel z Nového Boru a věřte mi, že to dělám v dobré víře, že mne nebudete přehlížet, či dokonce ignorovat, ale budete si se mnou povídat. Já spím denně cca 20 minut a vašim i-novinám-cz jsem doslova oddán celý zbytek času.
jsem s pozdravem Boráci Borákům
Danys Pavel, stínový starosta

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pánbůh potěš boráky :-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kolik toho ten Danys denně vypije? Nebo to je už setrvalý stav?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Můj stav je setrvalý a naprosto se za něj stavím!
To, že jsem nealkoholik nemusím zdůvodňovat, protože ty hillbille to stejně nejseš schopen pochopit!.
s pozdravem tvůj odpůrce
Danys Pavel

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak tohle je teda kabaret. Můj odpůrce jsi taky?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Odpůrce všech?Já doufal,že jenom já mám tu čest.Promiň Kafko :-)).ten Danys musí být ohromnej blbec.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Normální člověk se už nediví ničemu v tomto státě.Danys,Bárta,Skokan,Věra Bílá,...

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Co tomu říkáš,Rejpale?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Wow,už blbnu jako ten Danys.Takže - co tomu říkáš,Šťourale?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Šťoural se odstěhoval do Humpolce.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kde byl celou noc stín všech stínů? Těšil jsem se po ránu na nějakou další vtipnou glosu ze života mrtvých i živých Boráků.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Udával Koháky na policii :o))). Před chvílí mi volala, zábavný rozhovor. Vaše starosti, na moji hlavu.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Bárta,
Já vás opravdu obdivuji , ale teď si vůbec nemohu uvědomiti vlatně pro a proč?!
Ale možná , že už to vím !:
Vy jste ten Pták Kohák, hillbill,Kafka, Dark Sid a to vlastně znamená, že jsem vám naběhl a píši si pouze a pouze s vaší osobou ( doufám, že tu osobu i vlastníte !)
Pane Bárta,
děkuji vám za možnost vám sem-tam vyjádřit obdiv a tam-sem podiv,
ale nikdo není dokonalý, že, ale když Já jsem vlastně jedinný dokonalec ! a tak se na mě můžete s důvěrou obrátiti...
s podivem i údivem
Danys Pavel ( někdy méně- někdy více stínový )

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kámo, já jsem i Vltavín a Pavel Pavel, to je přece jasný.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Bárta,
já jsem to tušil !, ale nechtěl jsem tvrdit to, že vím zcela všechno !
Vřele Vám děkuji za upřímnost a přeji klidný večer a následně i klidnou noc.
A co nejdříve zase nashle !
Danys Pavel

p.s.
Pane Bárto to " kámo" beru a jednou se můžeme potkat třebas u poháru zmrzliny, protože já jsem abstinent, ale jsem na sladké ( doufám , že nemáte cukrovku..."!?)

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak, to je chlapská férovost !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vraťme se k původním myšlence Šupy: Zo všadiaľ sa na nás valí lavína slov, z ktorých možno až 99 percent nemá nijaký hlbší význam ani zmysel. Je to iba bezobsažná prázdnota, neraz účelovo fabrikovaná práve preto, aby prostredníctvom jej každodenného pretlaku ľudia otupeli a stali sa povrchnou, nemysliacou a ľahko ovládateľnou masou. Zámerom a účelom šírenia prázdnoty v reči je vytváranie prázdnych ľudí! Je ním degradácia ľudskej osobnosti, ktorej konečným cieľom je vytvorenie stáda nemysliacich, tupých a ľahko ovládateľných bytostí.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To sa fakt darí!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

:-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Daří se to politikům,najmě těm stínovým čekatelům na korýtka.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Též se stěhuji do Humpolce,než setrvávat s Danysem v jeho intelektuální bažině ;-))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jóžin z bažin fakt žere i nepražáky !!!.
Dark Side i v bažině může být intelekt a co v tvojí hlavině, je tam něco z této oblasti ?
Dej zprávu do bažin a dostaneš odpověď.

s pozdravem z bažin u koupaliště
Danys Pavel- celkom i stínový....

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Už asi začínám chápat toho Šupu.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dark Side,
tak to jseš machr, protože já toho Šupu vůbec nechápu, protože nechápu ani sám sebe, proč tě tak obdivuji !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To jsi teda divný odpůrce.Nebudeš ty spíš chodec?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Civilizácia egoistov

Raz som čítal o istom fašistickom pohlavárovi - správcovi koncentračného tábora. Mal dom v blízkosti tábora, odkiaľ chodil každodenne do „práce“ s onou povestnou nemeckou presnosťou. Jeho pracovnou náplňou bolo zavraždiť za smenu čo najviac ľudí. No a tento človek sa potom, po svojej dobre vykonanej „práci“ vracal nazad domov, kde žil so svojou rodinou priam idylickým rodinným životom. Vraždiaca beštia sa ako šibnutím čarovného prútika dokázala zrazu premeniť na milujúceho otca a manžela.

Tento extrémny príklad uvádzam preto, aby sme pochopili, do akej pokryteckej a až neuveriteľnej podoby môže prerásť ľudský egoizmus, pevne vymedzený iba hranicami lásky k sebe samému, k svojim najbližším a k svojej práci. Žiaľ, v obdobne úzkych, egoistických hraniciach dnes žije väčšina ľudí na našej planéte a práve z toho dôvodu opätovne smerujeme k veľkej celosvetovej katastrofe a do novej noci hrôzy.

Je úplne prirodzené, že každý človek má rád seba samého. Seba samého a samozrejme ešte svojich najbližších. Toto máme doslova v krvi a je nám to bytostne vlastné.

Ale pozor! Ak po celý život zostaneme iba v týchto hraniciach nie je to správne. Je to málo a ak by sme mali nazvať takýto druh lásky pravým menom, no tak v skutočnosti ide žiaľ iba o obyčajný egoizmus. Je to iba egoizmus, úzko vymedzený hranicami vlastného „ja“ a ešte hranicami toho, čo má k tomuto nášmu „ja“ ten najbezprostrednejší vzťah.

Bytostná schopnosť prežívania lásky k sebe samému a k našim najbližším nám totiž nebola daná na to, aby sme v nej uviazli natrvalo. Má to byť určitý živý názorný príklad, nabádajúci nás k realizácii presne rovnakej miery úcty, lásky a ohľadu ku všetkým ľuďom okolo nás. Až týmto sa stávame skutočne ľuďmi!

Žiaľ, väčšina z nás berie vo svojom živote ohľad iba na tri veci: Na seba, na svojich najbližších a  ešte na záujmy svojho pracovného postu, zamestnania, alebo firmy. Tieto tri činitele predstavujú pevné mantinely, v ktorých sa pohybuje všetko naše cítenie a myslenie. V týchto hraniciach je človek schopný prejaviť a aj prejavuje určité porozumenie, súcit, podporu, pomoc, ohľad, ľudskosť nezištnosť a lásku.

Za týmito hranicami sa však všetko radikálne mení. Porozumenie sa mení na nevšímavosť, súcit sa mení na necitlivosť, podpora na využívanie iných, ohľad na bezohľadnosť, ľudskosť na rôzne stupne a druhy neľudskosti, nezištnosť na vypočítavosť a láska na ľahostajnosť.

Žiaľ, takto a nie inak žijú ľudia na našej planéte. Takáto a nie iná je smutná pravda o obyvateľoch zeme, ktorých duševný obzor zväčša nikdy neprekračuje hranicu vlastného egoizmu. Takáto je smutná pravda o ľuďoch, ktorí sa nikdy nenaučili mať tak rád ostatných a brať na nich presne taký istý ohľad, aký berú sami na seba a svojich najbližších.

Takéto konanie však nemožno nazvať inak, ako egoizmom! Pravá ľudskosť totiž začína až za touto magickou, väčšinou ľudí doposiaľ neprekročenou hranicou. Za hranicou prospechu vlastného ja a prospechu mne najbližších.

Pravá ľudskosť je schopnosť brať ohľad na všetkých ľudí! Takéto niečo ale chýba úplne všade! Preto našu civilizáciu nemožno nazvať ľudskou! Naša civilizácia je civilizáciou egoistov! Egoistov, ktorých jedného dňa vlastný egoizmus zničí!

Aby sa tak nestalo, aby veci nedospeli až tak ďaleko, aby sa ľudia stali konečne ľuďmi a dokázali prekonať úzke hranice vlastného sebectva bolo im ako to najpodstatnejšie pre ich vývoj a jestvovanie celej tejto civilizácie darované ponaučenie, ktoré znie: Maj rád ostatných ľudí tak, ako máš rád seba samého! Maj rád ostatných v tej miere, v akej máš rád seba samého a svojich najbližších!

Tieto slová sú rozhodujúcim kritériom a základom ľudskosti! Sú základným kritériom pre mieru ľudskosti osobnej a individuálnej, ale i pre mieru posúdenia ľudskosti celej civilizácie. Nerealizovaním tejto dobrej rady, nezohľadňovaním a zanedbávaním tohto kritéria totiž automaticky otvárame bránu k hrôzam, akou bol napríklad spomínaný fašizmus a akou bude musieť byť nakoniec i apokalyptické seba zničenie pozemskej civilizácie egoistov.

Môže tomu zabrániť iba jediné: prebudenie schopnosti mať rád a brať ohľad na iných ľudí v takej miere, v akej máme radi a berieme ohľad na seba a svojich blízkych. Jednoducho a geniálne povedané: V schopnosti milovať svojho blížneho, ako seba samého!

V pochopení, realizovaní a žití týchto slov je cesta k prežitiu a ďalšiemu jestvovaniu našej civilizácie, avšak v ich nepochopení, nerealizovaní a odmietaní je skryté naše vlastné odsúdenie, naša záhuba a sebazničenie. Čo si vyberieme?

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Je zde možné citovat i Bybli, ale kterou ? existuje i Byble satanská, kterou nám ukradli Švédové a nedávno nám ji zapůjčili. Dobro a Zlo je v lidském konání nekonečnou řadou střídaných pořadí a tento průběžný stav je i reálnou věčností, kterou člověk těžko změní.
Ale to pořadí může člověk kladně i záporně ovlivnit v sebezničení, či záchranu.Je nutné si to včas uvědomit!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vznešený rytier

Po dlhom a hrdinskom živote dosiahol istý vznešený rytier večnosť. Mal sa dostať do Raja, no pretože bol zvedavý, požiadal, či by sa mohol ísť pozrieť najskôr do pekla.

Jeho prianie bolo splnené. Kráčajúc k zvolenému miestu, dostal sa do priestrannej sály. V strede bol prestretý stôl a na ňom misy plné vyberaných jedál. Len prísediaci, ktorí sedeli okolo stola, boli vychudnutí, bledí, s odpudzujúcim výrazom v tvárach.

„Ako je to možné?“ spýtal sa rytier. „Veď majú pred sebou toľko dobrého jedla!“

Dostal odpoveď:

„To je tak: keď sem niekto príde, dostane lyžicu, ktorou sa musí najesť. Táto lyžica je však dlhšia ako jeden meter a každý ju musí držať za koniec. Len tak je dovolené dávať jedlo do úst.“

Vznešený rytier sa zachvel. Osud týchto úbožiakov je strašný. Nech sa akokoľvek snažili, nedokázali si do úst vložiť ani jednu odrobinku.

Vznešený rytier už nechcel nič vidieť a prosil, aby sa smel vrátiť do Raja.

Tam naňho čakalo prekvapenie. Raj sa podobal nádhernej svetlej záhrade, plnej rozmanitého vtáctva, rastlín a harmonickej čistoty, ktorá všade vládla.

Kráčajúc ďalej prišiel do sály, ktorá sa podobala na tú v pekle. Uprostred nej stál stôl, obklopený zo všetkých strán ľuďmi a obložený vyberanými druhmi jedál a dobrôt. Aj títo ľudia mali len dlhé lyžice, ktorými si smeli naberať jedlo. Všetci prítomní však vyzerali sýto a spokojne, vyžarujúc prenádherný pokoj a neskalenú lásku.

Vznešený rytier začal zarazene uvažovať nad tým, ako je to možné, keď predsa prísediaci majú rovnakú možnosť nasýtiť sa. A tak mu svetlý posol, ktorý ho sprevádzal, začal vysvetľovať:

„V pekle sa každý snaží nabrať jedlo a vložiť si ho do vlastných úst, pretože takto sa všetci správali po celý život. Tu sa, naopak, snaží každý nabrať jedlo a s láskou nakŕmiť svojho suseda. A preto nikto nie je nikdy hladný.“

Budúcnosť každého z nás i budúcnosť celej Zeme závisí len od našej ústretovosti a lásky k blížnym. Nezabúdajme na to, pretože v tom spočíva kľúč od krajšej budúcnosti.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Je to zase jedna z mnohých - nové lidstvo,vesmírní lidé,idealismus,atd.Jehovisti taky kšeftují s knihami,ale žádná literatura to není.Taková naučná sci-fi z oddělení religiozních pavučin.Ale lidi to rádi čtou.O princezně Dianě,královské svatbě(Pippa) a tak ďalej.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Církev také politikaří, protože politici také církvují, jako např.Jidáš Kalousek !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Každý si všetko odpyká!

Aj vy si tak ako mnohí iní myslíte, že si človek môže robiť v podstate beztrestne čo chce ak je natoľko „šikovný“, že ho pritom neprichytia? Ak sa dokáže vyhnúť tomu, aby bol postihnutý súčasnými zákonmi? Myslíte si, že ak je človek obdarený dostatočnou mierou takejto „šikovnosti“ môže naozaj beztrestne klamať, podvádzať, kradnúť, jednať nečestne, byť nespravodlivý a zlý voči iným ľuďom?

Áno, prax nám ukazuje, že sa to dá a mnohí ľudia takýmto spôsobom aj vskutku jednajú, ale naozaj si je možné myslieť, že takáto životná filozofia sa im môže „prepiecť“ skutočne beztrestne?

Pravda je však taká, že absolútne nikto z nás sa nemôže vyhnúť zákonitej nevyhnutnosti odpykania všetkého, čo spôsobil. Vo stvorení totiž jestvuje železný Zákon spätného účinku, pôsobením ktorého sa všetko v kruhu vracia naspäť k svojmu východisku. Nech už je to čokoľvek. Dobré, alebo zlé. Ovocie všetkého, čo sme vykonali sa ku nám po určitom čase zákonite navráti naspäť. A to skôr, alebo neskôr! Niečo ihneď a niečo trebárs aj po veľmi dlhej dobe. Absolútne nič sa však nestratí! Touto neomylnou Zákonitosťou sa zaručuje spravodlivosť! Tá vyššia! Bez tejto Zákonitosti by totiž bol pojem spravodlivosť v čisto ľudskom ponímaní a praktizovaní pojmom celkom prázdnym.

V hĺbke svojho vnútra však predsa len každý z nás jasne cíti, že nejaká Spravodlivosť musí existovať. A ona aj skutočne jestvuje a prejavuje sa prostredníctvom železného Zákona spätného účinku.

Stála nevyhnutnosť odpykávania všetkého, čo človek vykonal, či už svojimi činmi a slovami, alebo dokonca svojimi myšlienkami a citmi, stála nevyhnutnosť odpykávania absolútne všetkého, čo z nás vzišlo je ako reťaz, ktorá nás drží pevne prikovaných k našim predchádzajúcim činom. Je to reťaz, ktorej nemožno dovidieť konca. Reťaz, ku ktorej svojim zlým chcením neustále nadväzujeme ďalšie a ďalšie ohnivká.

No a v nikdy neustávajúcom kolobehu účinkov Zákonitosti, že všetko sa raz musí vrátiť naspäť k svojmu východisku, aby sa učinilo zadosť Vyššej Spravodlivosti je táto nevyhnutnosť stáleho odpykávania nevedomými ľuďmi subjektívne vnímaná ako nikdy nekončiaca reťaz malých i väčších nespravodlivostí a menšieho či väčšieho utrpenia. Nevedomí ľudia netušia, že všetko toto je iba ovocím našich vlastných činov, ktoré sa ku nám vracajú v železnej nevyhnutnosti odpykávania v Zákone opätovného návratu všetkého k svojmu východisku. Ovocie všetkých našich činov sa teda vracia naspäť k bodu, z ktorého povstalo, čiže k človeku samotnému. A takto to ide neustále a bez konca.

Dá sa však vyslobodiť z tohto nikdy nekončiaceho kolobehu? Z  tohto nikdy nekončiaceho kolobehu neustálych, väčších alebo menších strastí? Je to vôbec možné?

Áno, je to možné, pričom existuje iba jedna jediná cesta a tou je ...dobré chcenie! Pevné, vážne, silné chcenie k dobru! Práve takýmto druhom chcenia totiž okamžite staviame konečný medzník v reťazi doteraz nikdy nekončiaceho, neustáleho bolestného odpykávania.

Jedine pevné chcenie k dobru môže teda určiť konečnú lehotu nevyhnutnosti nášho odpykávania. To však samozrejme neznamená, že všetky, našim predchádzajúcim nesprávnym jednaním vytvorené činy nám budú okamžite odpustené, len čo začneme s dobrým chcením.

Nie! Spravodlivosti musí byť učinené zadosť a všetko to zlé, čo sme spôsobili v minulosti musíme spätne prežiť sami na sebe a týmto spôsobom zaplatiť až do toho najmenšieho haliera. Tak to požaduje Vyššia Spravodlivosť!

Avšak aj keď sa našim dobrým chcením reťaz nášho bolestného odpykávania ihneď neskončí už to predsa len nie je reťaz bez konca. V diaľke sa nám už predsa len črtá jej koniec. Už nekráčame iba od menšieho utrpenia k utrpeniu väčšiemu. Už kráčame k vyslobodeniu! K vyslobodeniu z reťaze nevyhnutného odpykávania!

Pevné, vážne a silné dobré chcenie je teda cestou k nášmu vyslobodeniu! Dobré a ušľachtilé cítenie a myslenie, dobrá a ušľachtilá reč a jednanie sú cestou našej slobode. Cestou k spáse!

Miluj svojho blížneho, ako seba samého! V týchto slovách je skrytá veľká múdrosť, pretože všetko, čo robíme iným a ako s nimi jednáme sa napokon vráti ku nám samotným a to už podľa mnoho krát spomínanej Zákonitosti spätného návratu všetkého k svojmu východisku. Všetko, čo teda robíme pre našich blížnych, robíme v skutočnosti iba sami pre seba! Takto možno chápať krok k dobrému chceniu.

Kto ho učiní dospeje k vyslobodeniu, k mieru, k šťastiu a k Svetlu. Kto ho neučiní zostane navždy spútaný reťazou neustáleho odpykávania, až sa v nej, ako v nikdy nekončiacom kolotoči utrpenia uštve na smrť. Na smrť nie len v zmysle telesnom, ale čo je omnoho horšie, i v duchovnom.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Úvod je o našich politicích,to je jasné,ale pak už to zase upadlo do průměru.Zákon zpětného účinku a Vyšší spravedlnost.Bylo by dobré,kdyby tomu tak bylo,ale čím nás autor přesvědčí,že to tak opravdu je?On sem hodí tenhle spam a tím to pro něj hasne.Žádná diskuse,nic.Je to jako když u vás doma zazvoní jehovisti.Na konci se řinčí řetězem a vyhrožuje smrtí.Autor bude zřejmě dobrák.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

No, tak já bych viděl dobráka nějak jinak.
Tohoto pisatele bych zařadil mezi ty, kteří na počátku svého příspěvku nemyslí na jeho konec a naopak.
Prostě neví čím začali a tak ani neví čím skončili.
Je to jako psaní neviditelnou tuškou.
To pro diskuzi vůbec není.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Isté konečné víťazstvo dobra!

Každý človek, usilujúci sa vo svojom živote o ušľachtilé princípy čistoty, dobra a spravodlivosti by si mal byť i napriek všetkému, čo sa dnes deje vedomým toho, že práve toto sú princípy univerzálne a všeplatné. Princípy podporujúce život sám v jeho kráse, veľkosti a skutočnej hodnote. Princípy, ktoré sú podporované Životom samotným!

Lebo existencia a fungovanie vesmírnych Zákonov, prostredníctvom ktorých vznikol život na našej planéte i bytie človeka samotného nasvedčuje jasne tomu, že tieto Zákony sú podporovateľmi a vlastne i tvorcami všetkého toho dobrého, krásneho a ušľachtilého, čo je nám dovolené prežívať. Lebo práve prostredníctvom vesmírnych Zákonov vznikol zázrak života a nimi je aj udržiavaný. Vesmírne Zákony sú dobrom! Sú podporovateľmi dobra! Iba ľudia vo svojom nepochopení a arogancii vniesli do všetkého pokrivenie a zmätok!

Ak sa ale v tomto neprehľadnom a nesmiernom súčasnom zmätku, plnom zla, nespravodlivosti, chamtivosti, klamstva, egoizmu a neúcty k ľuďom postaví hoci i len jeden jediný človek na stranu dobra, ušľachtilosti a spravodlivosti je paradoxne silnejší, aj keby celý skazený svet stál proti nemu.

Za týmto človekom totiž stoja ...Zákony vesmíru! Zákony vesmíru! A každý, kto sa nachádza v ľuďom nepochopiteľnej podpore prirodzeného pôsobenia celého vesmíru sa stáva mimoriadne silným, ba až neporaziteľným! Ak je totiž pevný vo svojom presvedčení o víťaznej sile dobra, stojí v podpore Zákonov vesmíru. Zákony vesmíru stoja za ním! Zákony vesmíru, ktoré sú totožné s Dobrom a Pravdou. Ktoré sú s nimi zajedno! Zákony vesmíru, ktoré sú odleskom veľkosti Toho, kto ich do univerza vložil.

Vo vlastnom prežívaní spozná napokon takýto človek, ale i jeho odporcovia, že úslovie o Pravde, ktorá nakoniec predsa len zvíťazí, nebolo nikdy iba prázdnou frázou.

Dobrí ľudia zotrvajte v dobre a uverte v jeho víťazstvo! Pravda zvíťazí! Zákony vesmíru zvíťazia!

Nimi bude napokon dobro opäť pozdvihnuté na miesto, ktoré mu právom patrí a spolu s ním i všetci tí, ktorí ho svojim životom uctievajú.

Zlo však, spolu s všetkými jeho stúpencami a prisluhovačmi bude zatlačené dolu, do temných hlbín, kde je jeho pravé miesto, aby už viac neotravovalo túto Zem.

Dobrí ľudia, vytrvajte v konaní dobra, lebo čím sa noc zdá byť tmavšou, tým bližšie je svitanie! Už to nebude tak dlho trvať!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Já asi zdrhnu do Tater, nebo se přecpu haluškama.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ako hľadať, spoznávať a nájsť Pravdu?

Každý z nás povstal z Pravdy a povedomie o nej si preto nesie hlboko vtlačené vo svojom v duchu. V našom duchu, čiže v našom skutočnom, pravom, najvnútornejšom „ja“.

Okrem ducha má však človek i rozum, ktorý mu bol darovaný na uľahčenie života v hmote. Ak sa ale ľudia spoliehajú predovšetkým a len a len na svoj rozum, napokon stratia kontakt so svojim duchom. Stratia kontakt so svojim najvnútornejším „ja“, v ktorom však i naďalej prebýva oná spomínaná pečať Pravdy, ako driemajúci a nevyužitý predpoklad, ako neomylný barometer pre rozpoznanie všetkého toho, čo je pravdivé.

Ak chcú ľudia hľadať a snažiť sa pochopiť Pravdu svojim rozumom tak, ako je tomu dnes, vznikne na ňu mnoho názorov a sformuje sa mnoho vierovyznaní, pričom nič z toho nebude to pravé.

Skutočnú Pravdu totiž dokážeme rozpoznať a nájsť iba vtedy, ak sa dokážeme spojiť so svojim duchom. Ak dokážeme dať priestor svojmu duchu a to prostredníctvom citu. Lebo cit je rečou ducha. Cez cit, pokiaľ nám ho neprekrýva a nekalí rozum sme schopní jasne vnímať, chápať a rozpoznávať všetko to, čo pochádza a prichádza z Pravdy.

Túžbu nájsť Pravdu a schopnosť rozpoznať Ju nesie teda v sebe každý človek. Iba ju musí znovu „oprášiť“ a nesmie sa pritom dať miasť vlastným rozumom.

Všetko, čo ku nám prichádza by sme teda mali vždy konfrontovať so svojim najvnútornejším cítením, pochádzajúcim z Pravdy a preto aj schopným Pravdu rozpoznávať.

Takto však žiaľ väčšina z nás nejedná z dvoch dôvodov:

Buď ide o duchovnú lenivosť, na základe ktorej je pohodlné prijímať rokmi osvedčené, cudzie názory a nepreverovať si ich svojim vlastným, najvnútornejším cítením. Nepreverovať a neskúmať, či s nimi môžeme vnútorne bezvýhradne súhlasiť.

Alebo potom je to naše podliehanie rozumu, naše spútanie tým, čo sme sa naučili, ktoré nám znemožňuje vnímať a potláča naše čisté cítenie.

Oba tieto dôvody sú však nesprávne a trestuhodné, pretože znižujú hodnotu osobnosti človeka, ktorý sa nevyužívaním predností ducha stáva vo stvorení menejcenným. Menejcenným a neschopným kráčať po správnej ceste života a tak naplniť zmysel vlastného bytia na zemi. Takýmto spôsobom však premrhávame svoj pozemský život, pretože iba náš duch, iba vrúcnosť nášho živého cítenia nás môžu viesť správnym smerom a učiniť náš život na zemi naozaj plnohodnotným.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ten člověk by se ve Varnsdorfu uplatnil víc,než podvodník a mystifikátor Kubice.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Čo sa skrýva za nekultúrou vyjadrovania?

Naši predkovia boli bystrými pozorovateľmi. Nevyznačovali sa “učenosťou”, ani „vysokoškolským vzdelaním“, ale ich múdrosť pramenila z jednoduchej prirodzenosti, z dôverného spojenia so základnými silami prírody a vesmíru, z hlbšieho prežívania a pozorovania života samého! Svoje poznanie a životné skúsenosti vložili do mnohých rozprávok, povestí, prísloví a porekadiel. Spomeňme iba jedno z nich, úzko súvisiace s našou témou: Vtáka poznáš po perí a človeka po reči!

Áno, ľudskou rečou vychádza na povrch vnútorná, skrytá podstata človeka! Reč a slovný prejav preto nemožno vnímať ako samostatne stojacu jednotku, ale ako vonkajší prejav niečoho, čo je skryté hlbšie pod povrchom. Niečoho, čo dalo prvotný podnet k sformovaniu do slovnej podoby. A tým niečím je ľudská myšlienka! Skrytý vnútorný, myšlienkový život každého jednotlivca! Preto ak chceme hovoriť o kultúre reči a vyjadrovania, nemožno jedným dychom nehovoriť o kultúre myslenia! Lebo tieto dve veci sú prepojené tým najužším spôsobom, pričom jedna nevyhnutne a logicky vyplýva z druhej. Z myslenia a myšlienok povstáva reč, ktorá zase úplne očividne odráža hĺbku, hodnotu a kvalitu nášho vnútorného, myšlienkového života, presne v zmysle na začiatku citovaného príslovia.

Ak chceme zlepšiť kultúru reči, ak chceme z nášho života odstrániť nevhodné, vulgárne a urážlivé slová je treba zamerať pozornosť na samotné jadro a vlastnú podstatu, v ktorej všetko tkvie a z ktorej všetko prejavené vzniká a síce, na naše myslenie! Lebo vo vedomom dôraze každého jednotlivca len na pozitívne a budujúce hodnoty, na čistotu a ušľachtilosť svojho myslenia, na jeho celkové zameranie k tým najvyšším ideálom tkvie ozdravenie nie len slovného prejavu, ale v podstate takmer všetkého!

„V kvapke vody sa skrýva celý vesmír!“ hovorí opäť jedna stará ľudová múdrosť. Podobne i zdanlivo malicherný problém kultúry reči skrýva v sebe veci omnoho hlbšie, ako by sa snáď mohlo na prvý pohľad niekomu zdať! Veci s ďalekosiahlym reálnym dopadom na život okolo nás.

Žiaľ ľudia vo všeobecnosti nepovažujú problém všeobecnej nekultúry v reči za niečo príliš podstatného. Avšak dôsledkom celospoločenského ignorovania tejto zdanlivej maličkosti vznikajú situácie, ktoré sa nás, a to najmä tých citlivejších, dennodenne nepríjemne dotýkajú. Nevkusné slová a rozhovory, bezbrehý vulgarizmus a neúcta voči vysokým a ušľachtilým hodnotám, všetko toto nie sú iba nejaké prázdne slová. Je to zrkadlo našej vlastnej duše! Odraz reálneho stavu nášho vnútra! Odraz podceňovania a zanedbávania tak rozhodujúcej sily, akou je ľudský myšlienkový život.

Človek a vlastne celé ľudstvo sa totiž naivne domnieva, že sa vo svojom myslení môže beztrestne zahrávať s čímkoľvek. Vo svojom povrchnom prístupe k veciam však nechce pochopiť, že všetko, čo sa sformuje v tejto jemnej a neviditeľnej úrovni hľadá nakoniec cesty k prejaveniu sa navonok – k prejaveniu sa celkom reálnemu a úplne viditeľnému, či už slovom, alebo činom! Lebo nakoniec všetko to, čo človek vytvára a buduje je celé iba projekciou a zhmotneným prejavom našej mysle. A vlastne aj my samotní, ako osobnosť, sme iba tým, čo a akým spôsobom myslíme! Taká je tiež naša reč i chovanie!

V tejto jednoduchej zákonitosti je nám ukázaná cesta k zlepšeniu života okolo nás. K zlepšeniu a ozdraveniu a to nie len kultúry slovného prejavu! Zlaté pravidlo všeobecného obrodného procesu preto znie: „Udržujte krb svojich myšlienok čistý! Tým budujete mier a budete šťastní!“

Iná dávna múdrosť zase hovorí: „Fortis imaginatio generat casum!“ Kto sa intenzívne zapodieva niečim vo svojej mysli, urobí z toho skutočnosť!

Cesta k všeobecnému pokroku je teda veľmi jednoducho dosiahnuteľná iba určitou mierou sebadisciplíny v myslení! Stačilo by po nej po nej len ísť! Ale žiaľ, to je pre nás asi to najťažšie! Túto cenu za pokrok, ktorá sa na prvý pohľad zdá byť veľmi nízkou a zanedbateľnou nakoniec predsa len nie sme ochotní zaplatiť!

A navyše súčasný svet, ktorý je už na míle vzdialený od pôvodnej prostoty, jednoduchosti a čistoty cítenia a myslenia nie je v prehnanej dôvere vo svoju učenosť a rozsiahle rozumové poznanie vôbec ochotný pripustiť, že by snáď cesta k všeobecnému ozdraveniu života mohla byť až taká prostá!

Súčasný svet, vo svojom obmedzení sa iba na hmotné totiž nedôveruje ničomu, čo presahuje rámec jeho rozumového obmedzenia. Toto ľudstvo bude hľadať svoje vlastné „skutočné a reálne“ príčiny súčasného neblahého stavu takmer vo všetkých oblastiach života, dôsledne sa pohybujúc iba na „vedeckej báze“, namiesto skutočnosti, aby každý jednotlivec sám za seba prijal plnú zodpovednosť za kvalitu vlastného myslenia! Zodpovednosť za každú jednotlivú myšlienku!

Lebo myšlienky predstavujú silu, ktorou možno ničiť a pustošiť, alebo budovať a pozdvihovať. Myslenie je rozhodujúce! Dôrazom na jeho čistotu je možné v osobnom i celospoločenskom merítku dosiahnuť vecí, o akých sa nám doteraz ani nesnívalo. Áno, v zachovávaní čistoty a ušľachtilosti myslenia je ukryté tajomstvo vzostupu ľudstva! To znamená, že je v ňom skrytá i stratená cesta k ozdraveniu reči a kultúry vyjadrovania vo všeobecnosti!

Všetky naozaj veľké a priam prevratné veci sú jednoduché a prosté! Vo svojej prapôvodnej prostote sú prístupné a pochopiteľné každému bez rozdielu! Bez rozdielu výšky spoločenského postavenia, bez rozdielu vzdelanostnej úrovne, bez rozdielu rasy, alebo náboženského presvedčenia. Cesta k ozdraveniu života, k ozdraveniu kultúry a slovného prejavu je teda až detsky jednoduchá, prostá a jasná ! Iba treba začať! A najlepšie každý sám od seba!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Přečetl jsem a souhlasím.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Úvaha o ženách a mužoch dneška!

Beda tomu, z koho pohoršenie pochádza! Je nanajvýš smutné, že práve touto vetou treba začať, ak sa chceme vyjadriť k pôsobeniu ženy súčasnosti. Ale je treba pozrieť sa tvrdej pravde do očí, pretože žiaľ každodenná realita nám neustále znovu a znovu potvrdzuje, že obrovské predpoklady, darované žene táto neuveriteľným spôsobom zneužila a naďalej zneužíva.

Vyššia citlivosť a z nej prameniaca väčšia vnímavosť k duchovným hodnotám totiž úplne prirodzene predurčuje ženstvo k duchovnému vedeniu ľudskej civilizácie. Lebo najvyšším princípom vesmíru je Láska! A Láska je cit! Jemnosťou svojej vrodenej citovej schopnosti budú mať ženy vždy bližšie k tomuto princípu, ako muži. V tom je ich veľkosť a výsadné postavenie! V tom je skrytá ich vnútorná prevaha nad mužmi a s tým súvisí aj ich telesná krása a príťažlivosť.

Ale žiaľ v žene, ktorá si uvedomila túto svoju prevahu sa prebudila ješitnosť a domýšľavosť. Namiesto pokorného prijatia darov, ktorými bola tak štedro obdarovaná a ich využitia k duchovnému vedeniu a pozdvihnutiu ľudstva ich naopak začala zneužívať k vlastnému, osobnému prospechu. Nechcela pokorne slúžiť Stvoriteľovi a práve k Nemu viesť všetko okolo seba, ale ona sama zatúžila byť hodnou uctievania. A tak, namiesto vzájomnej spolupráce ženstva na pozdvihovaní spoločnosti k vyšším ideálom, dochádzalo k ich vzájomnému súpereniu a snahe odtrhnúť pre seba čo najväčší podiel moci prostredníctvom svojho vplyvu nad mužmi. Ženy začali umelo vyzdvihovať svoju krásu, lebo sa chceli stať ešte žiaducejšími. Ich márnivosti začal lahodiť čisto fyzický, plytký a povrchný záujem mužov. Vo svojom nepochopení vlastnej úlohy začali postupne prelamovať všetky hranice slušnosti, mravnosti a zdravého studu.

Len sa pozrime na dnešné ženstvo, ktoré už takmer úplne zabudlo na svoje pôvodné poslanie – zušľachťovať, povznášať a pozdvihovať k Výšinám. Súčasné ženy chcú už iba za každú cenu strhávať pozornosť len a len na seba. Za každú cenu, pričom netušia, že tým strácajú akúkoľvek vlastnú dôstojnosť a v podstate „predávajú“ svoje telo, vystavujúc ho dobrovoľne napospas nízkemu záujmu mužov.

Pozrime sa napríklad na dianie v ženskej „móde“ a zvlášť najmä po príchode teplejších dní. V slepom a bezmyšlienkovite prijímanom diktáte „módnych tvorcov“ nie je už snáď nič, čo by žena nebola schopná odhaliť a to až na najkrajnejšiu hranicu. A neraz i za ňu!

Ženy dneška! Naozaj sa vám tak páči pravého ženstva nedôstojná móda krátkych sukní? Naozaj sa vám tak páčia hlboké výstrihy a všetko to nadmerné zvýrazňovanie vašich „telesných vnád“? Naozaj chcete byť predovšetkým „sexy“? Skutočne vám tak lichotia zmyselné pohľady mužov, z ktorých každý špiní vašu dôstojnosť?

Aby sme však boli úplne spravodliví, ani muži v tom nie sú tak nevinne. Práve naopak! Sú vinní rovnakým spôsobom! Keby totiž boli úplne na začiatku odmietli nedôstojné správanie sa žien, museli by oni, chtiac nechtiac, zmeniť svoje postoje.

Žiaľ, mužom to ale prišlo veľmi vhod, lebo to dokonale vyhovovalo ich vlastnej, nízkej zmyselnej náruživosti. Namiesto odporu naopak ženy podporovali v ich v nesprávnom jednaní a podporujú ich v ňom doteraz! Zvrátené priania mužov programovo a cielene dehonestujú ženstvo prostredníctvom vyslovených i nevyslovených požiadaviek na ich telesné odhaľovanie. Zvrhlosť a nečistá zmyselnosť, ktorou je naplnený myšlienkový život väčšiny mužskej populácie sa dnes v tej najvypuklejšej podobe prejavuje takmer na každom kroku. Tomu poplatný kult nahoty nemožno prehliadnuť v televízii, v divadle, v literatúre i vo všetkých ostatných druhoch umenia. Je prítomný v médiách, v tlači, v mužskom chovaní, v ich rečiach, vtipkovaní, proste všade! Šíri sa to ako morová nákaza, ktorej jedovaté výpary otravujú aj ľudí ešte sa snažiacich o čistotu vnútorného života a najmä mládež!

Väčšina žien sa však veľmi ochotne podvoľuje týmto požiadavkám. Strhávajúc takto jeden druhého klesá celá naša spoločnosť do bahna a špiny, o akých sme tu doteraz nechyrovali. Je preto nanajvýš potrebné zastaviť tento strašlivý úpadok! Zastaviť ho zvýšeným úsilím všetkých ľudí, ktorí si ešte zachovali aspoň štipku zdravého studu a zmyslu pre mravnosť.

Ženy súčasnosti, staňte sa konečne takými, akými ste už dávno mali byť! Staňte sa bytosťami usilujúcimi k Svetlu a k tým najvyšším ideálom! Máte na to všetky predpoklady! Jemnosťou svojho znovu nájdeného cítenia ukážte tomuto svetu v čistote a ušľachtilosti cestu nahor! Vaše poctivé úsilie sa musí potom úplne zákonite premietnuť do všetkého, čoho sa len dotknete! Do vašej reči, chovania, hierarchie hodnôt, chodu domácnosti, výchovy detí i oblečenia!

Muži, chráňte čistotu ženy! Nemyslite si, že ju môžete beztrestne pošpiniť hoci i len v myšlienkach! Vari ste už zabudli na prísne slová, ktoré hovoria: „Každý, kto žiadostivo pozrie na ženu, už s ňou scudzoložil vo svojom srdci?“ Každá takáto myšlienka sa rovná smilstvu! A to už ani netreba hovoriť o slovách, alebo nebodaj činoch!

Pamätajte však, že zo všetkého tohto sa budete musieť jedného dňa zodpovedať pred železnou a neúplatnou Spravodlivosťou! Nikto z vás nebude môcť potom dúfať v lacné vykúpenie spod obrovského bremena vín, ktoré ste si na seba uvalili svojim vlastným, nečistým vnútorným životom. Doľahne to na vás potom ako balvan, ktorý vás vás svojou ťarchou udusí. Zmeňte sa preto! Hneď a teraz! Zo všetkých síl začnite dbať o čistotu svojho myslenia!

Nech je preto ešte raz, so všetkou dôraznosťou a nástojčivosťou všetkým pripomenuté: Žena, buď pravou ženou! Ženou, u ktorej je čistota jedným z jej najvyšších ideálov! A ty muž, buď zase pravým mužom! Rytierom a ochrancom jej čistoty!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dopadneme ako šváby!

Má niekto z vás skúsenosť s chrobákmi, nazývanými švábmi, alebo plošticami? Je to hmyz, ktorý sa udomácni tam, kde sa nachádza špina a nečistota. Tento hmyz nie je aktívny cez deň, keď je svetlo, ale v noci, keď je tma. Vtedy vychádza a lozí po dome alebo po byte.

Keď potom v noci náhle zažnete svetlo uvidíte švába, ktorý sa v tom momente zháči a priam v bytostnom strachu zo svetla sa veľmi rýchlo a s neuveriteľným prehľadom beží skryť do najbližšieho tieňa a do tmy. Ak takéhoto tmavého miesta v jeho blízkosti niet, môžete pozorovať jeho stupňujúci sa strach a až zúfalé hľadanie úkrytu. V takejto chvíli intuitívne rýchlo vezmete čo máte práve poruke a s hnusom, odporom a štítivosťou švába rozmliaždite.

Prečo hovorím o takýchto nechutných veciach? Pretože život a jednanie ľudstva sa veľmi podobá životu a jednaniu švábov. Pretože takmer všetko to, čo dnes ľudia robia je iba jedným veľkým, nízkym a nečistým hmýrením, zameraným iba na hmotné, bez záujmu o vyššie, vznešenejšie a ušľachtilejšie. Pretože i ľudia sa najlepšie cítia v temnote! V nepreniknuteľnej tme nevedomosti o skutočnom zmysle života a o fungovaní Zákonov vo stvorení. V dobrovoľnej nevedomosti, ktorá plodí nečistotu najrôznejšieho druhu. V temnote a v nečistote, na ktorú sme si už zvykli, sa v horúčkovitej činnosti ako nečistý hmyz hmýri toto ľudstvo na zemi už celé tisícročia.

Avšak náhle a neočakávane zrazu zasvieti Svetlo! Tak mocne a jasne, že pozemský hmyz na chvíľu stŕpne, aby potom, v panickom strachu a až na maximum vystupňovanej aktivite hľadal bezpečný, tmavý úkryt.

Takéhoto úkrytu však nikde nebude, pretože ono veľké Svetlo sa dostane úplne všade. Toto poznanie ešte viac vystupňuje strach a paniku. Vystupňuje nenávisť k Svetlu a až kŕčovitú horúčkovitosť všetkých aktivít.

Úniku pred Svetlom však nebude! A potom ruka Pána, prostredníctvom jeho verných služobníkov s odporom a štítivosťou rozmliaždi všetko nečisté.

Beda nám, ľudským švábom! Beda každému z nás, kto bude vnímať náhle objavenie sa Svetla ako niečo nepríjemné a bolestne sa ho dotýkajúce, pred čím bude cítiť nutkavú potrebu skryť sa. Beda každému človeku, ktorý neznesie Svetlo, pretože si už zvykol žiť v temnote!

Iba ten, kto v rovnorodosti svojho čistého a spravodlivého vnútra bude vnímať čistotu Svetla ako niečo nádherného, jedine správneho a už dávno očakávaného, jedine ten môže počítať s milosťou.

Týmto spôsobom bude teda zrealizované a zavŕšené oddelenie Svetla od temnoty, alebo lepšie povedané, ľudí temných od ľudí, usilujúcich sa k Svetlu. Ku Svetlu, čistote, dobru, spravodlivosti a ušľachtilosti vo všetkom svojom myslení a jednaní.

„Udržujte krb svojich myšlienok čistý!“ Táto požiadavka a tieto slová sa stávajú nekompromisne stanovenou podmienkou prežitia v nadchádzajúcich dňoch.

Trasme sa my ľudské šváby, lebo všetka špina a nízkosť bude zanedlho z tejto zeme vyhubená! Lebo sekera je už priložená ku kmeňom stromov a každý strom, ktorý nerodí dobré a čisté ovocie bude nemilosrdne vyťatý a spálený v ohni! Nemilosrdne preto, lebo čas milosti už čoskoro vyprší! Lebo zo Svetla je až do poslednej možnej chvíle neúspešne čakané na našu dobrovoľnú zmenu k lepšiemu, ktorá stále neprichádza.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Milane,vítej.Sice jsem tvůj příspěvek nečetl,ale určitě je víc k věci než ty žblebty o II WW.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Někde se profláklo, že mocní našeho světa (napříč tzv. demokratickým spektrem) si staví mohutné podzemní město v Austrálii, kde hodlají přežít jadernou válku, srážku s kometou nebo s blbcem atd.

Takže i tam díky Světlu dopadnou jako my ostatní švábi. To je spravedlivé...

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Přejme těm "mocným" aby vše ve zdraví přežili a následně si pak užili to,čeho my se už nedočkáme.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Lekári! Excelentný príklad sebectva!

Zvýšenie platov, ktoré si slovenskí lekári vynútili od vlády svojou nátlakovou akciou nebude ničím kryté. Bude to na úkor starostlivosti o pacientov a na úkor vybavenia nemocníc. Toto víťazstvo lekárov je v skutočnosti ich neuveriteľnou morálnou prehrou. Svojimi PN-kami, ktorými sa chceli vyhnúť príchodu do práce i celkovým svojim jednaním v posledných dňoch zostúpili hlboko pod úroveň ľudskej dôstojnosti. Dokázali, že im nikdy nešlo o dobro pacienta, či o kvalitu v zdravotníctve, ale len a len predovšetkým o seba samých. Je to vskutku biela mafia, ktorá sa chce mať bezočivo dobre na úkor celého národa. Veľká česť všetkým výnimkám!

Mnohí ľudia na Slovensku sú pobúrení nátlakovou akciou lekárov, ktorí si od vlády vynútili vyššie mzdy a navrhovaných 300 Eur sa im stále zdalo málo. Je to svedectvo vrcholného sebectva, arogancie a absolútnej odtrhnutosti od reálneho života.

Prečo? Pretože suma 300 Eur, o ktorú má byť lekárom zvýšený ich súčasný plat je sumou, z ktorej musí mesačne vyžiť výrazné percento slovenského národa. Týka sa to mnohých pracujúcich, ktorých mesačná mzda sa pohybuje približne týchto hraniciach, pričom u dôchodkov je to ešte oveľa horšie, nakoľko mnohé z nich sa nachádzajú dosť výrazne pod 300 Eurami.

Ak teda niekto v takejto situácii odmieta zvýšenie svojho platu o 300 Eur ako nepostačujúce a terorizuje tým pacientov a celú spoločnosť, ide tu vskutku o bezohľadné zahľadenie sa iba do seba, absolútne ignorujúce okolitú realitu. Len my a nič ostatné nás nezaujíma!

Vari lekári naozaj nevidia a nevnímajú reály život okolo seba a nemajú už ani štipku svedomia? Vari nevidia s akými finančnými problémami musia každodenne zápasiť ľudia okolo nich? Takáto necitlivosť je ešte zvlášť zarážajúcou práve u lekárov, ktorí by už z povahy vlastnej práce mali byť ešte omnoho citlivejšími k problémom a utrpeniu iných.

Žiaľ nie je tomu tak! I v lekárskej profesii, ktorá nie je obyčajnou profesiou, ale poslaním pomáhať ľuďom a byť im blízko v bolestiach a strastiach, aj v tomto nádhernom poslaní sa žiaľ udomácnil chladný a vypočítavý cynizmus s prednostným dôrazom len a len na peniaze. Pacient nie je pre dnešných lekárov nič iného, ako súčiastka na páse kdesi vo fabrike, ktorej cena je iba v bodoch z poisťovne. Takéto arogantné správanie lekárov, ktorí boli arogantnými už za socializmu a sú takými aj dnes už dostalo aj výstižné ľudové označenie: biela mafia!

To, ako sa v súčasnosti zachovali slovenskí lekári, naozaj veľká česť všetkým výnimkám, je však zrkadlom, a obrazom celej našej spoločnosti, pre ktorú sú tým najdôležitejším a najrozhodujúcejším už iba peniaze. Peniaze, ako to vrcholné a jediné, k čomu má smerovať všetko ľudské úsilie.

A tak to aj naozaj reálne všade je! Ľudia úplne prepadli honbe za peniazmi a z prostriedku pre život, ktorým peniaze pôvodne mali byť sa stal jeho účel. Úspešný a plnohodnotný život môže totiž podľa názoru tejto spoločnosti prežiť iba ten, kto má peniaze. Dostatok peňazí! A je jedno akých a z čoho. Dostatok peňazí, za ktoré si potom môže mnohé dovoliť a mnoho si užiť.

Peniaze sa teda stali určujúcou hodnotou, ktorú preferuje súčasná spoločnosť. Je to však hodnota veľmi nízka a nízke, nedôstojné a úbohé je i chovanie a jednanie všetkých tých, ktorí tejto „hodnote“ prepadli. Jej nízkosť môžeme v súčasnosti všetci veľmi jasne vidieť na konaní lekárov a na základe trvalej neudržateľnosti tejto „hodnoty“ pomaly krachuje celá Európa i USA.

Evidentne zlé hodnoty musia byť preto nahradené hodnotami skutočnými a pravými. Aké to sú?

Jednou z nich je všeobecná snaha o prospech celku. Ak totiž prosperuje celok, prosperujú všetky jeho časti. V nijakom prípade nie je teda možné nadhodnocovať a umelo vyzdvihovať určitú časť celku a pri tom nerešpektovať časti ostatné a tým v podstate i celok samotný.

To znamená, že nijaká profesia nesmie byť umelo nadhodnocovaná nad ostatné bez prihliadania na celok, čiže na celkovú životnú úroveň. Tomu sa hovorí solidarita. Spoločnosť musí byť vzájomne solidárna ak v nej má panovať súlad a harmónia.

Nesolidárnosť je egoizmus! Je to sebecké vyzdvihovanie časti na úkor celku, čo musí do spoločnosti vždy vnášať disharmóniu a napätie.

Nemá to byť samozrejme úplná rovnosť, ako je to v komunizme. Existujú totiž povolania a profesie, ktoré sú náročnejšie a vyžadujú aj dlhodobejšie štúdium či inú prípravu, alebo ide o povolania spojené s veľkou zodpovednosťou.

Výška mzdy v týchto náročnejších povolaniach sa však musí odvíjať od výšky priemernej životnej úrovne spoločností. Nikdy nesmie vysoko presahovať nad túto hranicu. Vždy totiž treba mať na pamäti jednotu solidaritu s celkom.

No a práve tento prospech celku sa ľudia musia naučiť stavať vyššie, ako prospech osobný. Prospech celku je teda práve tou hodnotu, ku ktorej by malo smerovať všetko snaženie v spoločnosti. K tomu by mala smerovať výchova i vzdelávanie. To by malo byť deťom vštepované už od malička, pretože individualizmus, egoizmus a honba za peniazmi sú hodnotami, ktoré z dlhodobého hľadiska nemôžu priniesť nič dobrého.

Prospech, solidarita a jednota spoločnosti! Treba preto upustiť od všetkých prehnaných osobných nárokov, ktoré vybočujú z rámca priemernej životnej úrovne väčšiny. Veď aj na vojne predsa vždy platilo, že čata dobehla do cieľa iba vtedy, keď ním prešiel aj posledný vojak. Aj ten najslabší. To je solidarita, ktorú musí prejaviť každá spoločnosť. A presne táto istá zásada má platiť aj pri výške mzdy a to nie len lekárov, ale aj sudcov, právnikov a v neposlednom rade i politikov.

Prospech všeobecný, v myslení a jednaní nadradený nad prospech osobný je teda tou hodnotou, o ktorú treba usilovať, i keď v dnešnej sebeckej dobe, plnej individualistického egoizmu sa to zdá byť niečím úplne nereálnym. Inej cesty však niet, pretože individualistické sebectvo je istou cestou ku kolapsu celého súčasného systému presne tak, ako sa to začína diať v už spomínanej Európe i v USA.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Stud

Vedia si ľudia dnes pod týmto slovom vybaviť ešte jeho pravý význam a uvedomiť si jeho hodnotu? Väčšinou si každý myslí, že to je niečo, čo sa dnes už nenosí, čo je z doby dávno minulej a že dnešní pokrokoví ľudia sa už vysporiadali s touto skostnatenosťou.

Rodičia už odmalička potláčajú v deťoch ich prirodzený stud, ale tým im pripravujú často veľmi ťažké prežívania a berú im prirodzené zábrany v dospievaní a následne aj v dospelosti.

A tak sa aj deje, že všeobecná morálka medzi ľuďmi neustále klesá a ľudia sa neostýchajú žiť bez morálnych hodnôt a zásad. Neuvedomujú si však, že si tým prestali vážiť sami seba.

A predovšetkým žena stáva sa len obyčajným telom, ktoré sa bez obáv ponúka očiam mužov domnievajúc sa, že tým získa na hodnote. Avšak pozemské telo nám bolo dané ako niečo vznešeného a vzácneho. A rovnako ako duša je drahocenné a nedotknuteľné. Preto ho musíme chrániť a taktiež nevystavovať na obdiv, aby sme ho nepošpinili a neznehodnotil. Tým, že sa žena bez ostychu odhaľuje, vyvoláva v mužoch len tie najnižšie pudy, ktoré ich vedú len ku povrchnému vzťahu, ktorý sa rýchlo vyčerpá. Ponižuje sa tak na bezduchú bábku, ktorá môže byť kedykoľvek odložená, ak prestane byť atraktívna. Takáto žena nemôže byť ctená druhými, pretože sa v nej nemôže skrývať nič ušľachtilého a skutočne krásneho. Preto musí znovu hľadať svoj drahocenný dar – stud, ktorý je dôležitou oporou pre ochranu jej tela a ducha.

Až si žena uvedomí, akú dôležitú úlohu v tom hrá jej odev, ktorý má telo zahaľovať a skrášľovať, nebude váhať premýšľaním nad tým, akú dlhú sukňu si obliecť, či s rozparkom, či bez rozparku, či výstrih, či šaty ku krku, rukávy, či odev bez rukávov, alebo snáď nohavice, ktoré úplne potlačia jej ženské vyžarovanie. Ak sa žena domnieva, že je v tom obmedzovaná a že bude radšej nosiť odev podľa módy, či snáď, že niektorá z jej činností sa nedá vykonávať bez nohavíc, potom nepochopila, čo znamená význam slova ušľachtilé a dôstojné ženstvo. V tomto prístupe sa odráža len vzdor, ješitnosť, pohodlnosť a neúctivosť voči Stvoriteľovi. A ak činnosť, ktorú chce žena vykonávať nemožno v ženskom odeve zvládnuť, je potrebné sa zamyslieť, či je to činnosť vhodná pre ženu.

Žena. Obdarená najväčšou jemnosťou citov mala svojím tichým pôsobením posilňovať a zušľachťovať muža v jeho činoch. Je stvorená a vybavená pre pôsobenie udržujúce a v tom je jej sila. Je to hlavne v domácnosti, kde vytvorením pokojného, ​​harmonického domova je schopná naplno rozvíjať svoje schopnosti, ktoré jej boli Stvoriteľom darované. Práve jej jemnejšia citová schopnosť jej umožňuje rozvíjať v sebe zmysel pre krásu, ušľachtilosť, pôvab, nežnosť a pravý stud.

Avšak dnešná žena sa “hanbí” prejaviť tieto city, prejaviť svoj osobitý zmysel pre krásu, keď všeobecný trend káže inak, než ako cíti ona. Stáva sa nepochopenou a nenaplnenou a hľadá spôsob, ako sa zviditeľniť, ako byť uznávanou. Obdivuje muža v jeho aktivitách a domnieva sa, že ak pôjde touto cestou, bude tiež obdivovaná. K tomu si však navyše ešte praje, aby sa mužom páčila. A v domnienke, že muža osloví tým, že mu podstrčí svoje vnady je ochotná odhaľovať sa čím ďalej viac. Ponúka sa mnohokrát ešte horším spôsobom ako ľahké ženy!

Ako si potom naozajstný muž, ktorý hľadá v žene predovšetkým hodnoty ducha, môže také ľahkovážne ženy vážiť?

Ona bude k sebe priťahovať len tých, ktorí chcú mať ženu ako dekoráciu, ktorou sa budú do určitej miery len chváliť, ale ktorú si nemôžu nikdy ctiť. Takýto vzťah nemôže byť nikdy naozajstným, hlboko duchovným, ale iba vzťahom telesným a ten čoskoro vyprchá.

A žena, ktorá si neváži svojho tela ani toľko, že s ním zaobchádza ako s niečím, čo je tu pre všetkých, nemôže byť ani pravou matkou. Matkou, ktorá je svojim deťom oporou a vzorom pre všetky ľudské hodnoty. Veď prevažne ona určuje, aké hodnoty v sebe ponesie dieťa, ktoré privedie na svet! A teraz sa pozrime na obraz dnešnej ženy. Aké morálne hodnoty je ešte v sebe schopná niesť? Akú veľkú má však zodpovednosť za budúce pokolenia, za budúcu národ!

Je to žalostné. Ako ochotne a rýchlo dokáže žena v sebe zahubiť jemné vyciťovanie ušľachtilosti, pôvabu, jemnosti, prostoty a hlavne hanby! Domnieva sa, že by bola vysmievaná, keby svoje telo neodhalila pred zrakmi mužov. Obáva sa, že by pôsobila staromódne a že jedine ošklivosť jej zovňajšku, podľa názoru ostatných, ju vedie k tomu, aby sa obliekala do šiat, ktoré zakrývajú jej postavu. A tak namiesto, aby svoju osobnosť prežiarila duchom a zušľachtila šatom, ktorý ženu robí ženou, vystavuje všetkým na oči svoje telo, zošklivené takzvaným módnym oblečením. A toto bláznovstvo ide stále do väčších extrémov. Veď aj dnešná obuv iba zdôrazňuje smiešnosť tohto počínania.

Nešťastná žena, ktorá takto stratila úctu sama pred sebou a znehodnotila dar, ktorý jej bol daný. Dar studu, ktorý jej pomáha udržiavať čistotu ducha.

Ak žena nenájde svoju pravú hodnotu, svoju cestu, nenájde tiež už nikdy šťastie, po ktorom stále túži.

Až prestane byť otrokom svojej túžby po falošnom uplatnení a bude naozaj chcieť v poctivej námahe nájsť zmysel svojho života, svoj cieľ, budú jej dané pomoci, ktoré ju povedú na jej ceste nahor za zdrojom sily, ktorá prúdi celým stvorením.

Lebo táto sila ako jediná dáva duši pokoj, mier, harmóniu, šťastie, pomoc a lásku. To všetko môže žena tiež v sebe niesť, ak bude z tohto zdroja sily čerpať. Najprv sa však musí znovuzrodiť sama v sebe. Nájsť v sebe pravé hodnoty a všetko falošné od seba odhodiť. Musí len chcieť! Naozaj chcieť stáť čisto vo stvorení a byť ženou, ktorá si zasluhuje niesť toto meno.

M.Š v spolupráci s http://www.os-obroda.cz/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Česko se stává krajinou nesvobody.
Tak tady proboha nežvaňte a odstěhujte se zpátky na slovensko! Děláte ze sebe hlupáka a Vaše moudra se nedají číst!
App. kolikpak lidí se podílí na té Vaší stupiditě, jste živoucí člověk, nebo umělý mozek? Předpokládám, že mi neodpovíte. "Mluvíte" k lidem a přitom je neposloucháte.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dobře řečeno !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Aký je účel pohlavnej sily?

Je samozrejme úplne iný, než si ľudia myslia. To, čo sa dnes v nevedomosti robí s touto silou je iba jej plytvaním a mrhaním v pohlavnom pude. Je to zneužitie veľkej hodnoty, ktorú každý z nás dostal a o ktorej takmer nikto nevie, k čomu má slúžiť.

Túto silu sme dostali k pozdvihnutiu a povzneseniu svojej osobnosti! K znovuobnoveniu vlastnej vnútornej hodnoty! K nájdeniu spojenia so svojim najvnútornejším „ja“. Ale to všetko iba za predpokladu, že táto sila v nás zostane čistou!

Ak sa vrátime do obdobia dospievania a pokúsime sa rozpomenúť, čo sme cítili vtedy, keď sa v nás prebúdzala pohlavná sila, išlo vždy o silný prvotný impulz k vysokému, čistému a ideálnemu, ktorý bol spojený s poznaním falošnosti, skazenosti, pokrivenosti a pokrytectva života okolo nás. U mladých ľudí sa v tomto období prebúdza túžba po krajšom a lepšom živote na zemi. Túžia urobiť svet ideálnym a sami smerovať k ideálom. Prebudenie pohlavnej sily býva často spojené s revoltou mládeže, ktorá jasne cíti, že svet dospelých nie je v poriadku a preto sa voči nemu búri a túži ho zmeniť.

Pohlavná sila vo svojom prvotnom a čistom impulze dáva vždy podnet k rozmachu ducha! K prebudeniu toho najlepšieho, najčistejšieho a najideálnejšieho v človeku! Ak by človek dokázal onú nesmiernu silu, ktorá je pre neho bránou k dospelosti a zodpovednosti udržať čistou, mohol by sa prostredníctvom nej ako na krídlach vzniesť do výšin. Presne tak, ako po tom túži každý mladý, ešte neskazený človek. V správnom využití tejto sily môžeme totiž od seba odvrhnúť všetko zlé, čo nás dovtedy zaťažovalo, nájsť svoju vlastnú ľudskú hodnotu a začať v živote smerovať k tomu najvyššiemu, najčistejšiemu a najideálnejšiemu, čo vôbec jestvuje.

Žiaľ, toto prvotné cítenie si však po celý život dokážu udržať iba nemnohí. Čo by sme však mohli dosiahnuť a čím by sme sa ako ľudské osobnosti mohli stať, ak by sa nám to podarilo, to tuší iba málokto.

Vo svojej nevedomosti o skutočnom účele a zmysle pohlavnej sily žiaľ veľmi rýchlo podliehame rôznym nástrahám sveta, ktorých je obrovské množstvo a túto silu postupne premrhávame na falošných cestách. Pod vplyvom internetu, filmov, kníh, časopisov, zlých kamarátov a skazených názorov ju odvádzame do nečistého riečišťa nesmierne preexponovaného pohlavného pudu.

Pohlavný pud patrí samozrejme medzi prirodzené potreby človeka, tak ako jedenie, pitie a podobne. Ak však budeme nadmerne jesť, poškodíme si svoj organizmus. Ak sa dáme na popíjanie, zdegradujeme vlastnú osobnosť a poškodíme si i telo. No a to platí aj pri uspokojovaní pohlavného pudu. Jeho realizácia by mala byť predovšetkým prirodzenou potrebu zdravého tela, ktorá neprichádza na človeka príliš často.

V súčasnej dobe je však pohlavná sila až neuveriteľným spôsobom a to doslova na každom kroku strhávaná do pudovosti. Do prepiatej pudovosti, ktorá je neprirodzenou a nenormálnou. A to nie iba čisto fyzicky, ale i duševne a to prostredníctvom nečistých citov a myšlienok. Aj takto sa dá degradovať vlastná osobnosť a zneužívať pohlavná sila. Aj takto sa dá premrhávať na zlé a nesprávne. Premrhávať úplne na nič v porovnaní s tým, čo veľkého, čistého a vznešeného by sme prostredníctvom nej mohli dosiahnuť. Človek vo svojej neznalosti a vo svojom sklone k nečistému vymenil zlato za bezcenné, trblietavé farebné sklíčka. Rozlet k veľkosti vlastného človečenstva zamenil za kalný močiar zmyselnosti a nečistoty. Či už fyzickej, alebo duševnej!

Uvedomme si to, pochopme to, prehliadnime to a spamätajme sa! Využime vlastnú pohlavnú silu k tomu, k čomu nám mala vždy slúžiť - k nášmu pozdvihnutiu a povzneseniu! Usmernime ju nahor svojou túžbou a snahou po tom najvznešenejšom, najvyššom a najušľachtilešom, čo vôbec možno dosiahnuť! Túžbou a snahou po dobrom, ideálnom a čistom! Nekompromisne od seba odvrhnime všetky nástrahy a pokušenia, ktorých cieľom nie je nič iného, ako odčerpanie našej pohlavnej energie nesprávnym smerom. Či už sú to spomínané nevhodné filmy, knihy, časopisy, reči, zlí kamaráti, zlé názory a podobne.

Vyvarujme sa ich! Staňme sa v tomto smere vedomými a bdelými! Staňme sa tými, ktorí sa dokážu zbaviť všetkej nedôstojnej záťaže, ktorá ich ťahá a tlačí dolu. Odhoďme ju a vzlietnime do Výšin, kde vládne iba šťastie, radosť, mier a naplnenie. Vznesme sa tam ako na krídlach v správnom využití vlastnej pohlavnej sily, ktorú by sme mali svojou snahou o čistotu vnútra pretvoriť lásku. V čistú, nezištnú, nesebeckú a pravú lásku k našim blížnym. Tento počin nás potom silou orkánu vytrhne z akéhokoľvek bahna, v ktorom sa nachádzame a povznesie nesmierne vysoko. Nesmierne vysoko, až do blízkosti Toho, ktorý sám je Láskou! Láskou čistou, vznešenou, ušľachtilou a dávajúcou, ku ktorej však nemá prístup absolútne nič, čo je iného druhu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jaký je účel pohlavní síly??
Ježiši to je zas blábol!
Doporučuju psát tyle moudra do Stážní věže. Bylo by to přesně v duch ideologie Jehovistů!
App. tři týdny tady byl klid, nemohlo to ještě chvíli vydržet?

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nevypadá to spíš jako propagace celibátu?
Příště by nám snad, pane M.Š., docela stačil odkaz, že na kusvetlu.blog.cz/ je novej článek.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jestli by světu nebylo lépe, kdyby drželi celibát všichni.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tajomstvo ľudského mozgu

Je zvláštne, že ľudstvo, a to i pri dnešnom vývoji, sa doposiaľ nenaučilo a takmer vôbec nedokáže využívať jednu z najvyšších a najdokonalejších funkcií svojho mozgu. Ide o epifýzu, nazývanú aj šišinka mozgová.

Súčasná civilizácia je civilizáciou materialistickou a to so všetkými, tomu zodpovedajúcimi dôsledkami. No a jedným z nich je i tvrdé odmietanie existencie všetkého, čo sa nachádza mimo hmoty. Čiže odmietanie vyšších duchovných svetov a odmietanie jestvovania Stvoriteľa.

Že tomu ale tak je a že tomu tak vôbec môže byť je spôsobené práve neschopnosťou využitia orgánu šišinky mozgovej, pretože táto nám má slúžiť ako určitá anténa, schopná zachytávať podnety a impulzy z vysokých sfér, nachádzajúcich sa nad hmotnosťou.

Dnes už nikto nepochybuje, že existujú molekuly, atómy, protóny a neutróny, čiže celý obrovský mikrosvet. Ten však existoval vždy a teda i dávno pred objavením mikroskopu. Mikrokozmos bol ale ľuďom dovtedy neznámy a nedostupný. Tento neznámy a pre nás doposiaľ neexistujúci svet mohli ľudia objaviť a jeho objav plne zužitkovať až po vynájdení mikroskopu.

No a podobne je to aj s vyššími duchovnými svetmi a existenciou Stvoriteľa. Ak by ľudia dokázali správne využívať orgán šišinky mozgovej, nosiaci vo svojej hlave, stal by sa pre nich tento záhadný a nepoznaný svet obdobne vnímateľným a uchopiteľným, ako svet hmotný. Jeho existencia by sa stala nezvratnou, pretože človek má k jeho poznaniu v sebe, čiže vo svojom mozgu všetky predpoklady.

Ako ich však aktivovať a správne využiť?

V oblasti zhluku nervových buniek v blízkosti srdca, nazvanom srdcová pleteň sídli náš duch - naše skutočné a pravé „ja“. Do tej oblasti vždy smeruje náš prst vtedy, ak hovoríme o sebe samých.

Hlasom nášho ducha, hlasom našej skutočnej a pravej osobnosti je hlas citu, alebo inak povedané, hlas svedomia. Ak mu začneme viac načúvať, je nám tento tichý hlas schopný v každej životnej situácii ukázať ako jednať správne, dobre, čisto a spravodlivo. K tomu netreba žiadneho štúdia a žiadnej námahy. Túto schopnosť nosí vo svojom srdci - vo svojom duchu každý z nás úplne rovnako. Človek musí iba dbať, aby nenechal tento tichý hlások prehlušiť niečím iným.

Aby tomu v nijakom prípade nemohlo dôjsť a aby sme mali v hmotnom svete pevnú oporu v rozlišovaní správneho od nesprávneho, boli nám z vysokých duchovných sfér, a to prostredníctvom k tomu vyvolených ľudí, ešte navyše sprostredkované jednoduché zásady pre správny život človeka vo stvorení. Sú obsiahnuté v Desatore a v Kristovom učení o láske k blížnemu, ako k sebe samému.

Tieto zásady boli ľudstvu dané nie v zmysle základu pre vznik rôznych cirkví, ale jedine v zmysle ich praktického a každodenného využívania v reálnom živote. Ak by sa ľudia riadili vo všetko svojom myslení, cítení, reči a jednaní hlasom svojho svedomia a korigovali by to Desatorom a Kristovým učením o láske k blížnemu, ak by túžili byť čoraz lepší, čistejší a spravodlivejší, práve touto ich túžbou a touto ich snahou by sa stále viac a viac rozochvieval orgán šišinky mozgovej. Ako anténa by sa čoraz čistejšie nalaďoval na vysoké sféry podobne, ako je tomu pri ladení rádioprijímača, ktorý musí byť naladený na rovnakú frekvenciu s vysielačom. Kým nie je naladenie dokonalé, nie je dokonalý ani príjem. Toto ladenie vykonávame naším vlastným, čistým a spravodlivým životom. To sa dá dotiahnuť až do dokonalosti, totožnej s vnímaním vyššej reality. Hovorí sa tomu osvietenie, alebo vhľad do Pravdy.

Práve o dosiahnutie tohto stavu sa vždy snažili rôzni mnísi a takzvaní „svätci“ všetkých dôb, ktorí svojim čistým a spravodlivým životom postupne ladili orgán šišinky mozgovej na príjem vnímania vyšších sfér, čím dokázali vnikať do úplne inej reality a objavovať nové svety. Nové svety a nové dimenzie, ktoré žiaľ všetkým ostatným zostávali skryté. Mnohí mnísi si napríklad z tohto dôvodu holili vlasy na hlave práve práve v oblasti epifýzy a to preto, aby bol „príjem“ čo najčistejší. Schopnosť vyciťovania a vnímania vyšších sfér má však v sebe každý z nás a vôbec si k tomu nemusí vyholiť hlavu.

Ak človek dneška neverí v Stvoriteľa a v duchovné bytie, pretože on osobne to nie je schopný vnímať, neznamená to, že táto vyššia realita neexistuje. Znamená to, že on sám nebol doteraz schopný využiť činnosť orgánu šišinky mozgovej, ktorej funkciu podviazal vlastným materialistickým svetonázorom, svojim nespravodlivým, nečistým a necnostným životom a svojim obmedzeným využívaním len a len funkcií veľkého, rozumového mozgu.

Správnu činnosť epifýzy, ako tej najjemnejšej časti mozgu možno priamo poškodiť napríklad nadmerným požívaním alkoholu a rôznych iných omamných látok a to preto, lebo v mozgu sa ako prvé poškodzujú vždy tie najjemnejšie a najcitlivejšie funkcie.

Podviazaním a znefunkčnením epifýzy, alebo dokonca jej poškodením sa človek pripravuje o poznanie ďalšieho a zásadného rozmeru bytia, čo možno pokojne prirovnať k tomu, ako keby bol slepým, alebo hluchým. Ako keby bol a v skutočnosti aj je handicapovaný. Takto handicapované materializmom, vlastným nezriadeným životom a využívaním iba veľkého, rozumového mozgu je dnes takmer celé ľudstvo, ktorému je ako nevidiacemu veľmi ťažko vysvetliť, aký nádherný, mnohoraký, farebný a pestrý je skutočný život. Súčasný materialistický svet, podobne ako nevidiaci vníma iba tmu a túto tmu považuje za jedinú realitu. A všetkých tých, ktorí sa mu snažia otvoriť brány k nádhere skutočného sveta, ktorý on nikdy nevidel, všetkých tých považuje iba za bláznov a fantastov. Chyba však spočíva iba v ľuďoch samotných, ale to si dokáže iba málokto priznať.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Aaaaaa už je to tady zase.
Tentokrát to trvalo skoro měsíc! Nějak se nám pan "spasitel" Šupa a spol. fláká, takovej kraťoulinkej článečíček nemá ani smysl číst. Mě stačí jenom ten nadpis. Pan "autor" ještě nepochopil marnost svého počínání. Tajomstvo tvojho mozgu není tajemství, páni doktoři z Bohnic už o tom určitě něco vědí.
Tak zase za měsíc nashle Mesiáši a snaž se, ať toho stihneš do konce roku napsat co nejvíc.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pane Šupo, už jsem vám to doporučoval minule. Úplně by stačil odkaz na
http://kusvetlu.blog.cz/1203/tajomstvo-ludskeho-mozgu
Tam je to i graficky pěknější.

Nejvýš byste to tady mohl VELMI STRUČNĚ doporučit, a zájemce si to už najde.
Taky jsem to nedokázal dočíst. Takhle nás jenom odradíte :o))

Nahoru

Re: Moje úvaha

Vypadá to, že autor dostal po měsíci vycházku a hned zabrousil do internetové kavárny.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Spravodlivosť a spravodlivosť! Pravda a pravda!

Otázka: Koho pravda a spravodlivosť je tá správna? Čo je pre niekoho spravodlivé, môže byť pre iného nespravodlivým a naopak, čo je pre niekoho nespravodlivé, môže byť pre iného spravodlivým. Záleží iba od uhla pohľadu. No a podobne je to aj s pravdou.

Viac sa dozviete na:

http://kusvetlu.blog.cz/1203/spravodlivost-a-spravodlivost-pravda-a-pravda

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Milane,nejvíc se dozvíš tady.Podobné problémy jsme my tu zde už dávno vyřešili.Nenos nám sem to dříví.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Pravda a spravedlnost nechodí ruku v ruce! Pravda není jednoznačná a spravedlnost je slepá! Mafián okrade mafiána, na čí straně je spravedlnost? Obhájce zápolí se žalobcem a který z nich má pravdu? kusvetu.blog. cz to určitě nevyřeší. Alespoň už pan Šupa nepíše dlouhý žvásty!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Čo je vlastne dobro?

Jednou zo základných vlastností človeka je, že musí neustále niečo chcieť. Človek nie je schopný ani na okamžik zastaviť vlastné chcenie, pretože je k nemu tlačený vyššou silou, ktorá prúdi univerzom. Je to neviditeľná, neutrálna sila, prúdiaca zhora, ktorá núti všetko živé do neustáleho pohybu. Do pohybu telesného, ako i duševného. Táto neutrálna sila pôsobí samozrejme aj na človeka, ktorý z hľadiska duševného, musí pod jej tlakom neustále niečo chcieť.

Každý z nás má slobodnú vôľu a preto má vo svojom chcení na výber. Na výber medzi dobrom a zlom. Medzi správnym a nesprávnym. Môžeme teda chcieť buď veci dobré, alebo veci zlé. Iba jedno nemôžeme! Prestať chcieť!

S ľudským chcením a s možnosťou slobodnej vôle smerovať svoje chcenie buď dobrým, alebo zlým smerom je však spojená zodpovednosť. Zodpovednosť za všetko, čo sme chceli! Každý druh nášho slobodného chcenia je určitou sejbou a osobná zodpovednosť zaň je zase žatvou presne toho, čo sme chceli.

Chcením teda sejeme a prostredníctvom zodpovednosti žneme. Akou je naša sejba, takou bude aj naša žatva. Je to Zákonitosť, ktorá zaručuje Spravodlivosť vo stvorení. Železnú Spravodlivosť, ktorej nemôže uniknúť nikto z ľudí!

Ak sa má človeku dobre dariť, ak má zberať iba dobré plody, jeho chcenie musí byť dobré. Jedine vážne chcenie k dobrému môže byť pre každého z nás cestou k mieru, šťastiu, radosti a spokojnosti. K skutočnému mieru, šťastiu radosti a spokojnosti!

Čo je však vlastne ono spomínané dobré chcenie? Mnoho ľudí má o ňom skreslené predstavy, pretože neraz si sami o sebe myslia, že chcú dobre a že konajú dobre, ale v skutočnosti tomu tak nie je.

Aby nebolo v tejto zásadnej otázke žiadnych pochybností povedzme si, čo je to teda vlastne to dobré chcenie.

Ak človek chce dobre iba sebe samému a toto jeho chcenie vyvoláva disharmóniu a spôsobuje nepríjemnosti, ak ním poškodzuje iných ľudí a dokonca im spôsobuje bolesť a utrpenie, nie je to žiadne dobré chcenie, ale číry egoizmus.

Ak človek chce dobre sebe samému a svojim najbližším a toto jeho chcenie vyvoláva disharmóniu a spôsobuje nepríjemnosti, ak tým poškodzuje iných ľudí a spôsobuje im bolesť a utrpenie, nie je to žiadne dobré chcenie, ale opäť iba egoizmus.

Ak človek chce dobre sebe samému, svojim najbližším a svojej firme, ale toto jeho chcenie vyvoláva disharmóniu a spôsobuje nepríjemnosti, ak poškodzuje iných ľudí a spôsobuje im bolesť a utrpenie, nie je to dobré chcenie, ale taktiež iba egoizmus.

Ak človek chce dobre sebe samému, svojim najbližším, svojej firme i svojmu národu, ale toto jeho chcenie vyvoláva disharmóniu a spôsobuje nepríjemnosti, ak poškodzuje iných ľudí a iné národy a spôsobuje im bolesť, či utrpenie, nie je to dobré chcenie, ale egoizmus.

Ak človek chce dobre sebe samému, svojim najbližším, svojej firme i všetkým národom na zemi, ale toto jeho chcenie ničí prírodu, utláča zvieratá a spôsobuje im utrpenie, nie je to dobré chcenie, ale egoizmus.

Jedine ak človek chce dobre sebe samému, svojim najbližším, svojej firme, všetkým národom na zemi, všetkým zvieratám i celej prírode, jedine to je človek skutočne dobrého chcenia. Človek, ktorý seje dobro a preto aj dobro zožne!

Pozrime sa teraz vôkol seba a zvážme, koľko je asi medzi nami ľudí naozaj dobrého chcenia? Uvážme, že mnohé z toho, čo sme doposiaľ za dobré chcenie považovali sú v skutočnosti iba rôzne skryté formy egoizmu.

Potvrdením tohto faktu je náš súčasný život na zemi, v ktorom prostredníctvom účinkov neomylných a spravodlivých Zákonov univerza každodenne žneme to, čo sme zasiali. „Kvalita“ života súčasnej civilizácie je až príliš jasným vysvedčením toho, akí naozaj sme. Táto „kvalita“ života ľudstva je totiž žatvou nášho vlastného egoizmu.

Vo svete existuje veľké množstvo v jadre dobrých ľudí, ku ktorým je preto volané: Nasmerujte svoje chcenie dôsledne len a len k dobru! K dobru, ktoré nie je dobrom iba pre vás, ale pre všetkých a všetko okolo vás. Jedine takto budete dobro siať, aby ste napokon dobro aj zožali. Váš život sa potom stane šťastným, radostným a naplneným. Lebo do chodu univerza je jeho Tvorcom votkaný dokonalý Zákon, že iba ten, kto skutočné dobro seje, môže skutočné dobro a šťastie zožať. Nikto iný!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dobro je hudební nástroj.Vypadá to jako kytara.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ozdravenie života na zemi

Po stáročia bola ľuďom dávaná príležitosť naučiť sa chápať a dobrovoľne včleniť do svojho života Zákony stvorenia. Ľudia však doteraz nepochopili, že iba ich prostredníctvom môže ku ním prísť trvalé šťastie a neustály vzostup. Len sa pozrite vôkol seba! Pomery na zemi dokonale odrážajú mieru chápania a rešpektovania týchto Zákonov.

Ale brána školy ľudstva sa už začína zatvárať. To, čo sa po stáročia zdalo nemožným bude ľudstvu v krátkej dobe vnútené násilím. Keďže všetky napomenutia sa ukázali nepostačujúce zostala nakoniec už iba cesta utrpenia.

V neodolateľnom tlaku prírodných síl bude každý bez výnimky bitý na tele, na duši, alebo na pomeroch vo svojom okolí presne v miere jeho odklonu od Zákonov stvorenia, ktoré sa nikdy nesnažil správne pochopiť a podľa nich žiť.

Spravodlivá prísnosť úderov má byť pre tých, čo ešte nájdu v sebe silu k pochopeniu, drsným upozornením k nevyhnutnému obratu, k zmene a ozdraveniu. Iba v najprísnejšom dodržiavaní 17 základných Zákonov môže potom nastať postupné ozdravenie života na zemi.

Vedomosť o tom, čo neodvratne príde nech je povzbudením pre všetkých, ktorí nechcú nepripravení čakať až do rozhodujúceho úderu, ale prejavia snahu sa už teraz týmito vecami vážne zaoberať.

O znení spomínaných sedemnástich základných Zákonov sa môžete dozvedieť viac v útlej knižke s názvom „Zákony pre život na Zemi“.

http://k-volani.cz/Knihy/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

So smrťou Krista je to inak!

Úplne zvráteným je tvrdenie kresťanského sveta, že Stvoriteľ obetoval svojho Syna ako zmiernu obetu za hriechy ľudstva! Za koho sa vôbec my ľudia považujeme, keď si myslíme, že môžeme hrešiť a konať všemožné zlo a aby nám potom mohlo byť všetko odpustené, pošle Stvoriteľ na zem svojho Syna, nechá ho ľuďmi zavraždiť a touto vraždou sa zmyjú všetky naše viny. Veď v tom niet žiadnej logiky!

Samozrejme, že požiadavka logického pochopenia veci sa dá pohodlne zneškodniť argumentom o ľuďom nepochopiteľnom mystériu Božieho plánu spásy. Takéto zdôvodnenie miliónom ľudí plne postačuje v ich duchovnej lenivosti. Veď pri tom netreba vôbec myslieť! Stačí to iba prijať.

Ako však mohol byť Kristovou smrťou svet spasený, keď je stále horší a bezbožnejší?

Veľkým aktom Lásky Najvyššieho bola skutočnosť, že samotný Tvorca univerza, lepšie povedané jeho časť v osobe Ježiša Krista, sa vtelením na zem dobrovoľne sklonila pred svojimi vlastnými Zákonmi, panujúcimi v hmotnosti. Účinkom týchto Zákonov bol teda Kristus svojim dobrovoľným zrodením na zem podrobený úplne rovnako, ako každý iný človek.

Dôkazom Ježišovho Božstva však boli skutky, ktoré konal a hlavne učenie, ktoré ľuďom priniesol. Ide o učenie, ktoré sa dokázalo a dokáže dotknúť najvnútornejšieho jadra človeka. Učenie, ktoré ukazuje cestu k Výšinám a k dôstojnosti pravého človečenstva na zemi.

Ježišova násilná smrť bola odmietnutím Boha! Bola zločinom proti Bohu, čím si ľudstvo na seba uvalilo ťažkú vinu. Táto vina, alebo karma môže byť odčinená iba priznaním si svojho zločinu a skutočným, nie iba formálnym prijatím Kristovej náuky, reprezentujúcej Vôľu vše vládneho Boha, podľa ktorej máme uspôsobiť celý svoj život – svoje cítenie, myslenie, svoju reč i jednanie. Iba toto, to znamená život podľa Kristovho učenia, čiže podľa Vôle Najvyššieho dokáže zmazať hroznú vinu ľudstva.

Tvrdenie, že Kristus prišiel zomrieť na kríži, aby tým spasil svet je nepochopením jeho poslania! Je schvaľovaním vraždy Syna Božieho, za ktorú, ak ju neodčiníme poznaním skutočnej Pravdy o jeho poslaní, budeme musieť niesť katastrofálne dôsledky.

Kristus prišiel pre to, aby nám ukázal cestu k spáse, po ktorej musí kráčať každý človek, ktorý chce byť spasený. Kto na ňu nevykročí, nikdy k spáse nedôjde! Spása spočíva iba v živote podľa Kristovho učenia a v ničom inom! Spasení teda nie sme Kristovou smrťou, ale jedine životom podľa jeho Slova.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Čo sa s nami deje po smrti?

Bez znalosti jednotlivých úrovní stvorenia nemôžeme správne pochopiť, čo sa s nami deje po pozemskej smrti.

Človek pochádza z duchovnej ríše. V nej, ako nevedomý duchovný zárodok prejavil túžbu po seba uvedomení. Aby mohol sebauvedomenie nadobudnúť, musel zostúpiť do školy života, ktorou je hmotnosť.

Hmotnosť delíme na jemnú a hrubú. Hrubá hmotnosť je tá naša pozemská a viditeľná. Jemná hmotnosť je zase tá, do ktorej odchádzajú ľudské duše po pozemskej smrti a je nášmu hmotnému zraku neviditeľná.

Jemná hmotnosť má mnoho úrovní, počnúc tou najhrubšou, ktorá sa nachádza veľmi blízko hrubej hmotnosti a končiac tou najjemnejšou, ktorá sa nachádza už v blízkosti duchovnej ríše.

Ak človek pozemsky zomrie, odchádza do jemnej hmotnosti a to do úrovne, ktorá presne zodpovedá jeho vnútornej zrelosti. Odtiaľ sa potom, po nejakom čase, opätovne zrodí do pozemského tela, čiže do hrubej hmoty, za účelom získavania ďalších skúseností a prežití, na základe ktorých čoraz viacej duchovne rastie.

Stálym duchovným rastom sa tak postupne prepracováva do vyšších úrovní jemnej hmotnosti až nakoniec dozrie natoľko, že sa po svojej pozemskej smrti už viac nepotrebuje zrodiť v hrubej hmotnosti, ale svoj vývoj dokončí v najjemnejších úrovniach jemnohmotnosti, odkiaľ napokon vstúpi do duchovnej ríše, ako plne zrelá a sebavedomá bytosť.

Duchovná ríša je teda rajom, z ktorého sme kedysi vyšli ako nevedomé duchovné zárodky a do ktorého by sme sa raz, po ukončení nášho vývoja v hmotnosti mali vrátiť, ako plne sebavedomé bytosti.

K lepšiemu pochopeniu si to môžeme pripodobniť ku škole, v ktorej žiak chodí do prvého ročníka, kde zbiera rôzne vedomosti a skúsenosti. Prvý ročník je našim prvým životom v hmotnosti. Potom prídu prázdniny a žiak odchádza zo školy. To je možné pripodobniť pozemskej smrti a odchodu do jemnohmotnosti.

Potom ale príde opäť september a žiak vstupuje do druhého ročníka, čiže zase sa vtelí na zem. A zase prídu prázdniny a tak ďalej a tak ďalej.

Takto to pokračuje až na strednú školu, na ktorej sa študenti postupne približujú k záveru svojho štúdia: k maturite, čiže k skúške dospelosti. Po úspešnom zvládnutí maturity opúšťajú brány školy a vstupujú do života.

To v našom prípade znamená, že opustia školu života, ktorou je hmotnosť a vstúpia do duchovnej ríše, kde pre nich začína skutočný, plne vedomý život sám.

Čo napríklad znamená neustále sa zväčšujúci počet ľudí na našej planéte? Je znamením toho, že sa vo stvorení schyľuje k spomínanej, veľkej maturitnej skúške. Účelom života všetkých týchto ľudí v hmotnosti má byť dohnanie zameškaného a nazbieranie takého množstva poznatkov a skúseností, ktoré im umožnia úspešne absolvovať skúšku dospelosti. Onou skúškou však nie je nič iného, ako v Biblii avizovaný, posledný súd.

Veľkou otázkou zostáva, koľko ľudí si je vôbec vedomých týchto skutočností a pre koľkých z nich je ono duchovné dozrievanie a duchovný rast naozaj prvoradým?

Čo sa však stane zo zlými a lenivými „študentami“, ktorí v hmotnosti zabudli na svoju povinnosť duchovne napredovať, takže veľkú maturitnú skúšku nezvládnu?

Treba vedieť, že účelom hmotnosti je poskytnutie priestoru pre vývoj ľudských duchov. Ak stvorenie dospeje k poslednému súdu, v ktorom budú od seba oddelení duchovne zrelí od nezrelých znamená to, že hmotnosť ako taká splnila svoj účel, takže postupne začne nastávať jej rozklad. No a práve tento rozklad sa stane osudom všetkých tých, ktorí sa z hmotnosti nestihli včas odpútať, pretože boli duchovne leniví a pretože im snaženia iba čisto hmotného druhu úplne oslepili zrak a zabrali všetok čas, ktorý takýmto spôsobom premárnili.

V tisícročnom bolestivom rozklade hmoty bude postupne zničené ich dovtedy nadobudnuté ja. Ich meno bude vymazané z knihy života a na samom konci tohto bolestného procesu zostane už iba nevedomý duchovný zárodok, ktorý sa na základe zákona tiaže a rovnorodosti vznesie naspäť do duchovnej ríše, odkiaľ ako nevedomý kedysi dávno vyšiel.

Až sa napokon hmotnosť znovu rozloží a po miliónoch rokoch opäť obnoví, bude to znamenať znovu otvorenie školy života pre tie duchovné zárodky, ktoré zatúžia po vlastnom seba uvedomení a po večnom, vedomom bytí. A všetko sa bude znovu opakovať.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To nám tu chýbalo.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tenhle člověk musí mít opravdu pestrý a hodnotný život.Toto je ještě horší činnost,než se angažovat v politice.Poslanci a i ta okresní havěť,to jsou chudáci (duše),ale tenhle je úplně vymknutej.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kam nás privedie naša neskromnosť?

Vo svojej domýšľavosti a hlúposti hovorí ľudstvo dneška o neobmedzených možnostiach. Áno, tie možnosti, ktoré súčasná doba ponúka sa mnohým naozaj zdajú byť neobmedzené, iba treba byť „šikovný“. „Šikovný“ v zmysle byť dostatočne drzý, priebojný a keď treba, byť ochotný kráčať za svojim cieľom aj cez mŕtvoly.

Ten, kto sa možno aj nečestným spôsobom dostal na výslnie spoločnosti, ten sa naozaj asi ťažko dobrovoľne vzdá všetkého, čo mu jeho postavenie ponúka. Veľmi ťažko sa svojich vymožeností a pohodlia dobrovoľne vzdajú dokonca i tí, ktorí majú v porovnaní s elitou spoločnosti omnoho menej.

Takzvané vyspelé štáty sveta žijú v súčasnosti vo vysokom nadštandarde a blahobyte. V prebytku, ktorý je až neprirodzený. A pri tom nemajú stále dosť. Je trebárs absolútne paradoxné, že súčasná kríza nevznikla v Afrike, kde sa zomiera od hladu, ale vo vyspelých štátoch sveta a spočíva v tom, že si ľudia nemôžu meniť svoje auto každé dva roky tak, ako boli zvyknutí, ale až každé štyri. Je to normále? Je normálne to, že hrubý domáci produkt 48 najchudobnejších krajín sveta je menší, ako bohatstvo troch najbohatších ľudí v USA?

Všetkým týmto a im podobným ľuďom však treba zdôrazniť, že možnosti našej planéty sú obmedzené! Ľudstvo už dosahuje ich hranicu a podobným drancujúcim spôsobom už jednoducho ďalej nemožno dlhodobejšie kráčať.

Ak ale naša civilizácia pôjde aj ďalej tak, ako šla doposiaľ, už čoskoro narazí na konečnú, železnú a neposunuteľnú hranicu reálnych možností tejto planéty a rozbije si na nej hlavu. V tomto náraze sa napokon rozsype všetok doterajší systém vecí a všetci tí, ktorí sa pred tým nechceli za žiadnu cenu dobrovoľne zriecť mnohého, čo im dnešná doba ponúkala, všetci tí sa potom budú toho musieť zriecť nasilu. Skromnosť, ktorej sa dovtedy iba vysmievali sa stane nevyhnutnou súčasťou života ľudstva. Skromnosť, ktorá znamená uspokojenie sa s tým najnevyhnutnejším, čo človek potrebuje k dôstojnému životu na zemi.

Ľudské úsilie totiž niekdy nemalo byť a nemá byť zamerané jedine k snahe „mať“, teda vlastniť, ale predovšetkým k snahe „byť“! Byť skutočne človekom! Skutočným človekom, uznávajúcim skutočné hodnoty! Hodnoty ako spravodlivosť, česť, nezištnosť, láskavosť, ušľachtilosť, skromnosť, prirodzenosť a podobne, lebo práve tieto hodnoty z nás robia ľudí, kým kŕčovité úsilie „mať“ stále viac z nás naopak robí chamtivcov a egoistov. Egoistov, ktorí vo svojej nenásytnosti ničia a drancujú celú zem a ubližujú i ostatným ľuďom. Neuznávanie pravých hodnôt v podstate doteraz vždy napokon zničilo každú civilizáciu dejinách a ani tá naša s veľkou pravdepodobnosťou nebude žiadnou výnimkou.

Existujú totiž iba dve cesty: buď sa dobrovoľne obrátime k skutočným hodnotám spomínaným vyššie, staneme sa skromnými, prirodzenými a prispôsobíme sa obmedzeným možnostiam našej planéty, čo jediné umožňuje trvalo udržateľný rozvoj, alebo nás čaká nedobrovoľné a násilné prispôsobenie sa a to za cenu celosvetového kolapsu a zrútenia civilizácie. Civilizácie, ktorá vo svojich scestných hodnotách a vo svojom egoizme nakoniec zničí vlastnú planétu a tým i samu seba. Ktorá z týchto dvoch alternatív je lepšia?

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Produkt doby: vzdelaní hlupáci!

V súčasnosti žije na zemi obrovský počet vzdelaných ľudí, aký tu snáď nebol počas celej histórie. A predsa hlúposť nezanikla. Práve naopak! Stretávame sa s ňou stále častejšie. Ako je to možné? Veľmi jednoducho! Vzdelanosť a skutočná múdrosť sú totiž dve úplne rozdielne kategórie.

Hitom dneška je vzdelanosť a vzdelávanie. Na ľudí sa kladú v tomto smere stále vyššie nároky. Trend vstrebávania čoraz väčšieho objemu informácií je razený v školstve a v celom systéme vzdelávania. Vzdelanosťou si rozširujeme duševný obzor. Slovo rozširovanie jasne hovorí o rozmere šírky, čiže šírka a ustavičné rozširovanie vedomostí tvorí základ vzdelanosti.

Múdrosť však paradoxne nemusí mať so vzdelanosťou nič spoločné. Alebo inak povedané, vzrast múdrosti nie je priamo úmerný rastu vzdelanosti. Prečo? Lebo múdrosť nie je rozmerom šírky, ale rozmerom hĺbky.

V minulosti napríklad ľudia nemali také veľké množstvo podnetov a informácií, ako je tomu dnes. Malo to však aj svoju výhodu. Existujúce informácie, ktoré boli neraz doslova vzácnosťou, mohol človek dostatočne dlho vnútorne spracovávať a ísť v nich do hĺbky, až ku samotnému koreňu veci.

Nakoľko do šírky sa vtedy prenikať veľa nedalo, ľudia vo svojej prirodzenej túžbe poznávať boli okolnosťami doslova nútení a tlačení prenikať do hĺbky. Avšak práve v prieniku do hĺbky jednotlivostí možno nájsť poznanie skrytých súvislostí. Jedine v hĺbke prieniku do jednotlivostí a k podstate veci je možné naraziť na to a odkryť to, čo nazývame múdrosťou.

Lebo múdrosť je prienik k podstate! K jadru! K nadhľadu nad vecami. K pochopeniu ich skutočného významu, ich vzájomných vzťahov a v tom najvyššom štádiu i k pochopeniu toho, čo stojí za všetkou viditeľnou realitou a čo ňou hýbe.

K múdrosti vedie iba jediná cesta! Cesta vlastného, samostatného uvažovania, prostredníctvom ktorého človek dokáže vo chvíľkach ticha vnútorne prenikať k podstate.

Naša civilizácia však zvolila inú cestu. Cestu vzdelanosti, ktorá žiaľ nemusí byť vždy totožná s múdrosťou. Je to cesta neustáleho rozširovania a nového prílevu vedomostí. Dnes žijeme v dobe nadbytku informácií. Nové informácie neprijímame iba v školách a v rôznych vzdelávacích inštitúciách, ale valia sa na nás ustavične a zo všetkých strán. Z rozhlasu, z televízie, z internetu, z novín, kníh, časopisov a ešte mnohých iných zdrojov. Informácií je obrovské množstvo a stále pribúdajú ďalšie, takže človek o nich vôbec nemá čas premýšľať, vnútorne ich spracovať a tobôž prenikať k ich podstate.

Vieme mnoho, ale všetko zostáva iba na povrchu. Naše poznanie je široké, ale plytké! A tak paradoxne, cesta vzdelanosti a nadbytku informácií sa nám stala cestou k povrchnosti a plytkosti. Cestou k produkovaniu síce vzdelaných, široko rozhľadených, ale v skutočnosti povrchných, plytkých a neveľmi múdrych ľudí.

Neustále pustený televízor, MP3, internet a rádio, tieto nové vymoženosti doby, na ktoré sme tak pyšní sa stali nástrojmi na výrobu hlupákov. Sú to totiž zdroje neustále chrliace nové a nové informácie, pre ktorých ustavičný prílev nie je možné spracovávať tie staré. A tak sa takmer všetko míňa účinkom.

Je to ako keď máme prsty roztiahnuté vo vetre a cítime, ako nám popri nich vietor prúdi, ale nakoniec, keď zavrieme dlaň, neostane nám v nej nič. Zostane prázdna presne tak, ako prázdnymi, povrchnými a od skutočnej múdrosti na míle vzdialenými sú dnešní ľudia doby informačných technológií.

Ako tu pomôcť? Hovorí sa, že menej je niekdy viac! Samozrejme neznamená to, že by sme mali vyhodiť von oknom televíziu, počítač a MP3, prestať počúvať rádio a čítať knihy. Ničoho sa nemáme radikálne zbavovať, ale nemáme sa tým ani nechať ovládať.

Ak chceme spieť k múdrosti, musíme si dokázať dopriať chvíľky ticha, v ktorých môžeme spontánne a prirodzeným spôsobom rozvinúť vlastné samostatné myslenie, cítenie a zvažovanie. V takýchto chvíľach totiž dozrieva naša osobnosť, pretože v nich môžeme vnútorne spracovávať to, čo sme prežili, videli, alebo počuli. Jedine toto nás môže posúvať smerom k pravej múdrosti, ku ktorej nevedie stádovitosť davov, nechávajúcich bezmyšlienkovite a nekriticky zaplavovať svoj vnútorný život prebytkom informácií.

Je dokonca celkom možné, že je tu niekto, komu veľmi zaleží na tom, aby ľudia samostatne nemysleli a aby sa dalo s nimi ľahko manipulovať. Jednoducho aby ľudia boli hlupáci.

Naučme sa preto využívať výdobytky modernej doby rozumne, účelne, striedmo a k nášmu prospechu, aby sa nám mohli stať cestou k múdrosti. Pamätajme, že menej býva niekedy viac! Nedajme sa informáciami pohltiť a manipulovať ku našej vlastnej škode. Nenechajme sa nimi pomaly, ale isto preformovávať v povrchnú a nemysliaci bytosť, vzdialenú od akejkoľvek skutočnej múdrosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

O kolotoči násilia a agresivity

Ten, kto pozerá filmy plné násilia a agresivity je sám násilníkom a zločincom? Prečo? Lebo vo svojom vnútri citovo prežíva niečo veľmi podobného, ako keby sa zobrazovaného násilia a agresivity zúčastňoval naživo a osobne. Dejom filmu býva totiž nebadane vťahovaný do jeho spolu prežívania. No a toto jeho osobné citové prežívanie násilia je súčasťou, je ohnivkom kolobehu reťaze násilia na našej planéte.

Ako teda vlastne vzniká a čím je živená realita každodenného násilia a agresivity na našej planéte? Ako vzniká násilie a z čoho povstáva?

Každé vonkajšie násilie má svoj počiatok v zhluku neviditeľnej, negatívnej mentálnej energie, tvorenej miliónmi ľudí, ktorá sa zhromažďuje okolo našej zeme. Ide o určité mentálne zhromaždisko energií zla, vznikajúce prostredníctvom citového a myšlienkového prežívania. Podľa fyzikálneho zákona o zachovaní energie sa totiž žiadna energia nestráca, teda ani energia citov a myšlienok.

Naopak, jej kumulovaním vznikajú silné energetické polia, ktoré za neustáleho prílevu negatívnych citových a myšlienkových foriem ľudí spejú veľmi rýchlo do svojho kulminačného bodu, v ktorom nastáva vybitie tejto neviditeľnej, nahromadenej myšlienkovej energie. Tak sa potom nakoniec ono neviditeľné zhmotňuje vo viditeľný v čine.

Zmienený mentálny zhluk energií zla, agresivity a násilia vyprodukovaný ľudstvom je teda zdrojom vzniku všetkých vojen, konfliktov a násilia akéhokoľvek druhu.

Princíp tohto kolobehu zla je jednoduchý a stále ten istý. Prvým krokom je vytvorenie podnetu pre tvorbu mentálnej nenávisti, násilia a agresivity. Druhým krokom je servírovanie tohto podnetu do myšlienkového a citového života spoločnosti a tretím krokom je nevyhnutné samočinné vybitie negatívnych energií, ku ktorému dochádza po dosiahnutí kulminačného bodu. Tak vzniká vojna, konflikt, útlak a násilie.

Podnety pre vytváranie negatívnych, násilných a agresívnych myšlienkových zhlukov boli v každej dobe iné, plniac však vždy jeden a ten istý účel. V komunistickom Rusku to bol napríklad triedny boj, vo fašistickom Nemecku rasová nadradenosť a z nej vyvodené právo potierať menejcenných, v Afrike je to kmeňová nenávisť, v arabskom svete náboženský fanatizmus, no a u nás, v modernom svete je to servírovanie násilia v kine, v televízii, na internete a inde.

Takýmto spôsobom je teda ľudské myslenie cielene manipulované k vytváraniu negativity a zla na mentálnej a citovej úrovni, z čoho napokon vzniká zlo fyzické a celkom reálne, za ktoré však každý z nás nesie svoj vlastný diel zodpovednosti. A to aj vtedy, ak zlo a násilie vykoná niekto iný, lebo spolu vinnými sú aj tí, čo násilie a agresivitu vytvárali a živili „iba“ na citovej a myšlienkovej úrovni. Preto sú zločincami rovnako, ako aj tí, čo zločin reálne vykonali.

Vyššie popísanú zákonitosť kolobehu vzniku a prúdenia zla však možno využiť i pozitívnym spôsobom. Ak totiž budeme ľudí stimulovať k dobru, ak im budeme hovoriť o pozitívnych vzoroch a ponúkať pozitívne modely správania, ak sa v spoločnosti začne viac rozprávať o cti, spravodlivosti, ušľachtilosti a ľudskosti, postavenej na princípe pomoci slabším, ak sa tým všetkým ľudia budú vážne zaoberať, potom začnú vytvárať tomu zodpovedajúce myšlienkové a citové formy, ktoré sa nakoniec musia v reálnom, každodennom živote prejaviť tým najpozitívnejším spôsobom.

Áno, človek nesie obrovskú zodpovednosť za kvalitu vlastného vnútorného života. Za kvalitu svojho svojho myslenia a cítenia, ktoré sa účinkami Zákonov univerza stáva nakoniec realitou nášho každodenného života. Vo svojom vnútri teda prežívajme a myslime vždy iba tak, aby táto realita mohla byť pozitívna.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Úpadok! Úpadok! A katastrofálny!

Je pokrokom, že veci intímneho, ba toho najintímnejšieho charakteru, ktoré majú práve pre svoju intimitu zostať skryté, sa odhaľujú pohľadom všetkých? Je pokrokom, že ľudská civilizácia stráca stud? Že stráca stud, ktorého úlohou je chrániť pred upadnutím do zmyselnosti a nečistoty, nehodnej človeka? Je nenormálny ten, komu vystúpi na tvári rumenec studu pri otvorených zmienkach o ľudskej intimite, alebo je naopak nenormálny ten, kto sa ani len trochu nezahanbí pri sledovaní tých najväčších zvráteností? Čo je normálne a čo nenormálne?

V sobotu dopoludnia býva v slovenskom rozhlase relácia Svet v obrazoch. Hovorí sa v nej o rôznych zaujímavostiach z rozličných kútov sveta. V mimoriadne negatívnom slova zmysle ma tam zaujala reportáž z Veľkej Británie. Hovorilo sa v nej o veľmi úspešnej knihe, ktorá sa momentálne vypredáva neuveriteľným tempom v počte jeden kus za sekundu. A toto tempo vraj nijako nepoľavuje. Ba naopak!

O akú knihu ide? Čo môže byť v dnešnej dobe tak mimoriadne úspešného? Možno už začínate tušiť. Áno, ide o telesnosť. Kniha je napísaná ženskou autorkou a je poňatá ako román pre ženy. Preto ju aj kupujú a čítajú prevažne ženy. Hovorí sa v nej o vzťahu veľmi bohatého muža k študentke a to, čo je na knihe najatraktívnejšie sú rôzne, dopodrobna opisované sexuálne praktiky. Z tohto dôvodu sa mnohé ženy ani neodvažujú knihu čítať na verejnosti, trebárs vo verejných dopravných prostriedkoch, hoci nájdu sa samozrejme aj "odvážne". Kniha je napísaná tak kontroverzným štýlom, že dokonca i muži, ktorí sú už naozaj zvyknutí zniesť čokoľvek, k nej zaujímajú dosť rozpačitý postoj.

Hollywood vraj kúpil od autorky autorské práva za 5 miliónov dolárov a chystá sa natočiť film. Už sa dokonca začína pomaly špekulovať o tom, kto v ňom bude hrať dvojicu hlavných hrdinov. Toľko stručný opis reportáže, vysielanej vo verejnoprávnom slovenskom rozhlase, ktorá mala poslucháčov pravdepodobne zaujať svojou šteklivosťou.

Čo vy na to priatelia? Aký máte na vec názor? Je podľa vás normálne a žiaduce vydávať podobné knihy a zverejňovať takéto reportáže vo verejnoprávnych médiách?

Môj osobný názor je nasledovný: Táto rozhlasová reportáž je dokonalým obrazom súčasnej zvrhlej a zvrátenej doby! Doby, v ktorej sa veci spojené s ľudskou telesnosťou až agresívne nehanebným spôsobom stavajú do popredia. Počnúc módou, cez časopisy, knihy, divadelné hry, filmy, internet až po rôzne prezentácie tých najzvrhlejších a najzvrátenejších praktík.

To čo sa deje v oblasti vyzdvihovania ľudskej telesnosti nie je normálne. Je to abnormálne, i keď keď je všeobecnou snahou prezentovať to ako pokrok. Ako úplnú otvorenosť a postupné, zdravé odstraňovanie akejkoľvek prudérie. Veď to, o čom sa v minulosti naši "zaostalí" predkovia neodvažovali ani hovoriť, o tom sa dnes hovorí úplne otvorene, ba úplne otvorene sa to ukazuje trebárs vo filme, na internete a podobne. A to je predsa pokrok! Pokrok, spočívajúci v úplnom odkrytí a odhalení všetkých tabuizovaných tém.

Je to ale naozaj pokrok? Je pokrokom, že veci intímneho, ba toho najintímnejšieho charakteru, ktoré majú práve pre svoju intimitu zostať skryté, sa odhaľujú pohľadom všetkých? Je pokrokom, že ľudská civilizácia stráca stud? Že stráca stud, ktorého úlohou je chrániť pred upadnutím do zmyselnosti a nečistoty, nehodnej človeka? Je nenormálny ten, komu vystúpi na tvári rumenec studu pri otvorených zmienkach o ľudskej intimite, alebo je naopak nenormálny ten, kto sa ani len trochu nezahanbí pri sledovaní tých najväčších zvráteností? Čo je normálne a čo nenormálne?

Ľudstvo sa v sebe všemožne snaží udusiť cítenie studu, ako niečo, čo už v živote moderného človeka nemá nijaké miesto. Hranica studu je modernou dobou posúvaná čoraz nižšie a je snahou túto hranicu odstrániť úplne. Odstrániť podobne, ako sme odstránili hranice medzi štátmi v Európskej únii. Až potom nastane sloboda! Skutočná sloboda, v ktorej si budeme môcť i v oblasti ľudskej intimity robiť čo len chceme. Voľne a slobodne! Bez hraníc! Bez tiesnenia spiatočníckym studom! Už sa nebudeme červenať! Budeme otvorení úplne všetkému a všetko nám bude dovolené. Dovolené bez studu a najmenších výčitiek svedomia.

Toto je cesta, ktorou sa ľudstvo rozhodlo kráčať, avšak je to cesta do záhuby. Cesta úpadku totožná s rozkladom elementárnej ľudskosti a ľudskej dôstojnosti. Prečo? Lebo jedným zo Zákonov tohto univerza je Zákon tiaže, v účinkoch ktorého všetko ľahké stúpa nahor a všetko ťažké klesá nadol. A to nie len na fyzickej úrovni, ale aj na úrovni duševnej.

Čo je teda na duševnej úrovni ľahké a preto to môže stúpať? To čo je čisté a ušľachtilé. A čo je v duševnej rovine ťažké a preto to musí klesať? To, čo je temné a nízke. Deju stúpania nahor sa hovorí vzostup a deju klesania nadol sa hovorí pád. Pád, alebo úpadok!

Vesmírnemu Zákonu tiaže podlieha všetko, čo sa nachádza na tejto zemi. Podlieha mu svet fyzikálny, ale aj svet duševný. Z poznania účinku tohto jednoduchého Zákona celkom logicky vyplýva, že iba to, čo je čisté a ušľachtilé môže kráčať cestou vzostupu. Naopak to, čo je temné a nízke musí kráčať cestou k úpadku.

A teraz zásadná otázka: Kam kráča toto ľudstvo? Nahor k vzostupu, alebo nadol k úpadku? Spejeme k šťastiu, spokojnosti, mieru a harmónii, alebo je náš život naplnený nespokojnosťou, stresom, zlými vzťahmi či strachom o prežitie?

Kto by mal predsa len pochybnosti o tom, kam to vlastne spejeme, nech sa pozrie do dennej tlače, alebo si vypočuje správy. Najčastejšie skloňovanými slovami v nich sú slová kríza a recesia. Recesia, čo v preklade znamená úpadok.

Zákon tiaže, zakotvený v chode univerza nás teda s chladnou dôslednosťou tlačí presne tým smerom, ktorý sme si vybrali. Tlačí nás k úpadku!

No a knihy podobného charakteru, ako bola tá, spomínaná na začiatku, sú strojcami tohto úpadku. Sú klincami do rakvy ľudstva. Sú niečím, čo znečisťuje a špiní vnútorný život ľudí a tým zaťažuje zem a strháva ju k úpadku. No a žiaľ, podobnej nečistoty je všade okolo nás obrovské množstvo a práve pre to je dôvod, prečo to s nami ide tak prudko nadol. Nadol až na samé dno, kde nás čaká skaza.

Vyhnúť sa úplnej skaze, kam smerujeme je podľa Zákona tiaže možné iba príklonom k tomu, čo povznáša. Čo povznáša k čistote a ušľachtilosti. Jedine tadiaľto vedie cesta k vzostupu. Nie je jedno, na čo sa pozeráme, čo cítime, ako cítime, ako myslíme a čo hovoríme. Ak sa v tom totiž zachvieva čistota a ušľachtilosť, stávame sa tým strojcami lepšej budúcnosti ľudstva i svojej vlastnej.

Ak je to ale plné nízkosti a nečistoty, stávame sa strojcami a tvorcami úpadku, smerujúceho ku skaze. K zničeniu ľudstva i nás samotných, lebo podľa vesmírneho Zákona tiaže nič iného nie je vôbec možné.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Sebecké predpovede počasia

Tento článok vznikol ako reakcia na nepochopiteľné a podivuhodné reakcie ľudí počas mimoriadneho sucha na jar, začiatkom leta, ale i na jeseň tohto roka.

V dnešnej sebeckej dobe všeobecného upriamenia ľudí iba na seba samých je ich slepým egoizmom poznačené takmer všetko, ba dokonca i taká zdanlivo odťažitá vec, akou je predpoveď počasia. Vždy, keď som ju v poslednej dobe počúval, ma vyslovene poburoval egoizmus z nej priam sršiaci. Egoizmus, uzurpujúci si právo mať všetko tak, ako chcem JA! Ako to je výhodné práve pre MŇA a nič iného ma nezaujíma! Všetko ostatné mi môže byť ukradnuté.

O čo ide? Skúste sa raz lepšie započúvať do ktorejkoľvek z predpovedí počasia. Či už krátkodobých, alebo dlhodobých. Či už v komerčných rozhlasových staniciach, alebo na staniciach verejnoprávnych. Všade je to rovnaké. Vo všetkých správach vládne snaha mestského, počítačového človeka po príjemnom, teplom počasí. To je ideál! Akonáhle sa má zamračiť, ba nebodaj pršať, je to hneď ohlasované ako zhoršenie počasia. A keď už zrážkové obdobie prejde, je sebeckému človekovi, zahľadenému iba samému do seba radostne oznamované, že počasie sa našťastie v najbližších dňoch opäť zlepší. Že opäť bude pekne, čím sa myslí slnečno, približne do 30 stupňov Celzia.

Čo je však na tomto tak zvláštneho a poburujúceho? Spomínaný trend kultu pekného počasia vládne dlhodobo a bol plne aktuálnym počas celého toto roka. I počas jari i leta, ktoré boli extrémne suchými. Pôda bola mimoriadne vysušená, pretože zrážky chýbali nie len na jar, v lete, ale aj na jeseň minulého roku. No a toto veľké sucho spôsobilo neúrodu. Výpadok v zbere husto siatych obilnín sa pohybuje okolo 30 percent. Vyčíslené škody rastú do desiatok miliónov Eur, na základe čoho je už dopredu avizované ďalšie zdražovanie ceny potravín.

Na jar, kedy sa rozhodovalo o tom, ako to s úrodou obilnín dopadne, bol akýkoľvek dážď pre vyprahnutú prírodu doslova požehnaním a životodarným balzamom. A tak je tomu i naďalej, pretože deficit vlahy je obrovský a na poliach sa nachádza ešte mnoho plodín, ktoré dážď veľmi potrebujú. Plodín, využívaných ako kŕmne zmesi pre živočíšnu výrobu, ktorých nedostatok zdvihne ceny krmovín a následne zapríčiní zvýšenie cien mäsa. Mimochodom, toto zvýšenie cien krmovín je už avizované na základe neúrody kŕmnych obilovín. Od zberu jesenných plodín iba záleží, do akej konečnej výšky sa vyšplhá.

Z vyššie uvedených dôvodov ľudia, čo i len trochu spojení s prírodou ďakujú za každú kvapku dažďa. Za každú vlahu, prichádzajúcu zhora pre dlhodobým suchom zmučenú prírodu. Keby sa napríklad niečo podobného dialo v stredoveku, ľudia, vtedy ešte prevažne veriaci, by sa úpenlivo modlili za dážď.

No a za takejto extrémnej a doslova hraničnej situácie zaznievali z rozhlasu počas jari i leta spomínané, poburujúce predpovede počasia, podlízavo poplatné sebeckým prianiam človeka mestského, počítačového typu, požadujúceho neustále pekné a slnečné počasie.

Len si vypočujte nejakú predpoveď počasia. Buď priamo, alebo v podtexte to všade nájdete. Je to ale svedectvo neuveriteľného a nepochopiteľného egoizmu, demonštrácia extrémnej zahľadenosti ľudí iba samých na seba a doslova absolútnej odtrhnutosti od prírody a jej základných cyklov a potrieb.

Len JA! JA chcem mať všetko tak, ako to MNE vyhovuje! Nič ostatného ma nezaujíma! A už vôbec nie nejakí hlúpi poľnohospodári a iní sedliaci! Ja pôjdem do Tesca alebo niekde inde a všetko, čo potrebujem si kúpim.

Hľa obraz našej doby! Hľa, obraz človeka, ktorý vyšiel z lona prírody a ktorý si vytvoril inú, vlastnú realitu. Od prírody sa odtrhol, ide proti nej a už vôbec ho nezaujíma. Vlastne zaujíma, ale iba vtedy, keď potrebuje mať pekný víkend a dovolenku. Inak mu môže byť celá príroda ukradnutá! Inak ho iba obťažuje svojimi nepohodlnými potrebami, akou je napríklad dážď, ktorý modernému človeku dnešnej doby iba znepríjemňuje život a kazí pekné víkendy a dovolenky.

Čo si zaslúži takýto človek? Čo si zaslúži takéto ľudstvo? Čo si zaslúžia neverní a vierolomní synovia matky prírody, ktorí sa obrátili proti nej? Ktorí ju ničia, drancujú, týrajú a pomaly chemicky likvidujú?

Takýto človek a takéto ľudstvo si nezaslúži nič iného, ako spravodlivú odplatu! Spravodlivý protiúder za všetky tie ich nespočetné údery a rany, za všetku tú necitlivosť, agresivitu a aroganciu, prejavovanú voči matke prírode.

A toto sa už začína diať! Príroda nám začína vracať údery! Slepý je ten, kto to v prejavoch extrémneho prírodného diania nevidí! Vskutku nadchádza čas, keď sa príroda obracia proti ľudstvu a bude ho biť pre jeho sebecký, už ďalej neudržateľný, všetkému a všetkým ubližujúci, rozpínavý a stále rastúci egoizmus.

Oko za oko, zub za zub a úder za úder!

Ak sa človek nespamätá, neprecitne a nezmení sa, matka príroda sa napokon v mohutnom protiúdere zbaví egoistického netvora, zvaného človek, ktorý nebol nikdy schopný ničoho iného, ako škodiť.

Zostať na zemi a žiť na nej naďalej budú môcť iba ľudia, ktorí sú spojení s prírodou, ktorí majú voči nej úctu a ktorí sú schopní hľadieť na dobro celku a nie iba na svoje vlastné, sebecko malicherné dobro tak, ako je tomu dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tuhle v rozhlase říkali, že bude příjemných 30°C, za několik dní jsem slyšel, že bude příjemných 22°C. Znám lidi, pro které je první případ nepříjemné vedro a jiné, kteří v druhém případě zatápějí v kamnech.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Sú evanjeliá naozaj Slovo Božie?

Dôsledne a prísne vzaté, Slovom Božím by mohli byť naozaj iba vtedy, keby ich napísal Boh, to znamená Syn Boží – Kristus. Evanjeliá sú však v skutočnosti dielom ľudí, ktorí boli pri ich písaní inšpirovaní Duchom. Evanjeliám nemožno uprieť obrovský a zásadný význam pre ľudskú civilizáciu, avšak žiaľ, ak celú vec posudzujeme absolútne dôsledne, nemožno ich v nijakom prípade považovať za Slovo Božie, ale iba za slovo ľudské, hoci inšpirované Duchom. Jedine takto je to pravdivé a správne ak máme byť naozaj úprimnými a dôslednými.

Práve v spomínaných evanjeliách je totiž zaznamenané, že Kristus býval neraz rozčarovaný z toho, keď učeníci správne nechápali, čo im hovoril. Raz napríklad prišli k nemu a pýtali sa na význam jedného podobenstva. Ježiš im riekol: „Ani vy mi nerozumiete?“ A zase na inom mieste sa uvádza: „Ak nechápete toto podobenstvo, ako potom porozumiete ostatným?“ Spomenuté príklady sú potvrdením toho, že učeníci nie vždy správne chápali, čo im ich Majster hovorí. Toto je jeden dôležitý fakt.

Ako svedectvo pre ďalšie generácie boli evanjeliá spísané až niekoľko desiatok rokov po smrti Majstra. Autor každého z nich v ňom čitateľovi predkladá svoj osobný pohľad na život a učenie Krista, ovplyvnený vlastným pochopením. Avšak žiaľ stalo sa, že niektoré skutočnosti, podané učeníkmi tak, ako ich chápali oni, neboli v skutočnosti podané v tom zmysle, v akom ich učil Kristus. A práve z tohto dôvodu sú tieto spisy iba slovom ľudským a nie Slovom Božím, čím samozrejme nemá a nechce byť v nijakom prípade znižovaná ich obrovská hodnota pre celú ľudskú civilizáciu.

V kresťanských cirkvách však panuje názor, že po zoslaní Ducha Svätého, ktorého sila sa zniesla na učeníkov 40 dní po Kristovej smrti sa títo zrazu stali vševediacimi a neomylnými. Že zoslanie sily Ducha Svätého ich jednoducho zbavilo všetkých ich predchádzajúcich omylov a nesprávneho chápania, a preto evanjeliá, ktoré napísali, možno považovať za Slovo Božie, ako sa to zvykne čítať v kostoloch.

Onen punc dokonalosti a neomylnosti však vyvracia Pavol v jednom zo svojich listov, keď v známej Veľpiesni Lásky píše: „Len z čiastky poznávame a len z čiastky prorokujeme, ale keď príde to, čo je dokonalé, pominie sa, čo je len čiastočné. Aj my teraz vidíme len akoby v zrkadle, akoby v nejasnej hádanke... Teraz poznávam len z čiastky...

Učeníci si teda i dávno po zoslaní Ducha Svätého, kedy boli napísané spomínané Pavlove slová sami uvedomovali svoju ľudskú omylnosť a nedostatočnosť, i keď sa nachádzali pod silným vedeným Ducha. Táto ich ľudská nedokonalosť zostala totiž naozaj rovnakou, akou bola i za čias, keď ešte žil Kristus a keď sa každodenne nachádzali v prítomnosti samotného Božieho Syna. Na tom sa nič nezmenilo ani zoslaním Ducha Svätého, prostredníctvom ktorého obdržali predovšetkým silu a požehnanie k apoštolskému pôsobeniu medzi židmi a cudzími národmi, avšak v nijakom prípade sa tým nestali absolútne dokonalými a neomylnými.

Prečo je o všetkých týchto skutočnostiach potrebné vedieť a mať na ne správny pohľad? Pretože práve prostredníctvom čisto ľudskej, nedostatočnej chápavosti učeníkov došlo k zásadnému posunu vo vnímaní Kristovho poslania. Vo vnímaní zmyslu príchodu Krista na zem.

Učeníci totiž pod vplyvom tragickej smrti svojho Majstra a jeho následného vzkriesenia položili vo svojich neskorších spisoch dôraz práve na toto. To znamená, na jeho smrť a vzkriesenie, ktoré v nich zanechali veľmi silné prežitie. Prežitie až tak silné, že práve toto označili za hlavný zmysel Kristovho príchodu. Za podstatu jeho poslania, v ktorom spočíva spása sveta.

To je však omyl! Obrovský a fatálny omyl! Omyl, ktorý spôsobil posun od podstatného k menej podstatnému. Omyl, ktorý zahalil tmavým závojom nepochopenia skutočným zmysel Kristovho poslania.

Ježiš bol živé Slovo. Bol časťou Slova Božieho, ktoré bolo na počiatku. A toto živé Slovo, ktoré bolo na počiatku, sa v osobe Ježiša Krista vtelilo na zem, aby ľuďom prinieslo spásu, spočívajúcu v poznaní Vôle Najvyššieho. Kristus prišiel na zem preto, aby ľuďom priniesol Slovo! Slovo, v ktorého poznaní a v živote podľa neho sa skrýva spása!

Skutočným poslaním Krista bolo prinesenie Slova! Ním bolo ľuďom jasne ukázané, akým spôsobom majú myslieť, cítiť, hovoriť a konať, aby došli k spáse.

Spása je v Slove! V živote podľa Slova! Práve pre toto Slovo sa stal Kristus tŕňom v oku vtedajších vysokých židovských cirkevných hodnostárov. Aby zabránili hlásaniu Slova, ktoré na ľudí pôsobilo strhujúcim dojmom, usilovali o Kristovu smrť. Ježiša zavraždili kvôli jeho Slovu! Zvestovanie Slova bolo v Kristovom živote tou najzásadnejšou prioritou a jeho smrť bola dôsledkom nepriateľstva ľudí voči Slovu.

Kladením dôrazu na smrť a vzkriesenie Krista bola však posunutá a pokrivená podstata Mesiášovho poslania a zahmlený pravý význam jeho príchodu na zem.

Slovo, jedine prinesenie Slova bolo príčinou jeho príchodu a jedine v živote podľa Slova sa pre ľudí skrýva spása! Kvôli hlásaniu Slova, ako jedinej cesty k spáse položil Kristus svoj život. Ježišova smrť a jeho následné vzkriesenie preto nemá byť považované za prioritné a za podstatu jeho poslania. Táto mučenícka smrť bola totiž len dôsledkom nepriateľstva ľudí voči Slovu Božiemu.

Priorita a ťažisko musia byť teda kladené na Kristovo učenie a na život podľa neho. Kto z akýchkoľvek dôvodov tvrdí niečo iné spôsobuje tým nedozierne škody, pretože odvádza od podstatného. Od toho najpodstatnejšieho a najrozhodujúcejšieho na ceste skutočného duchovného vzostupu každého jednotlivého človeka i celej ľudskej civilizácie.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Milane nehulto už svinstvo, podívej jak blbneš!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Spojenie ateistov s Výšinami

Svet je plný paradoxov. Preto paradoxne ten, čo sa považuje za ateistu, môže mať omnoho užšie spojenie so Stvoriteľom, ako ten, kto sa považuje za veriaceho. Ako je to možné?

Treba samozrejme najskôr zdôrazniť, že to neplatí pre každého ateistu, ale len pre toho, kto sa vo svojom živote snaží byť čestný, spravodlivý, ušľachtilý a ústretový voči ostatným ľuďom. Kto má tieto vlastnosti, alebo sa o ne aspoň usiluje, ten má podľa miery ich intenzity zodpovedajúcu mieru spojenia s duchovnými Výšinami a to i bez toho, že by on sám o tom vedel.

Prečo? Lebo Stvoriteľ je zosobnením, zdrojom a východiskom všetkej spravodlivosti, ušľachtilosti, cti a pomoci všetkému a všetkým. Človek, ktorý má podobné vlastnosti, alebo sa ich snaží v sebe vzbudiť, takýto človek na základe Zákona rovnorodosti automaticky nadväzuje určité spojenie so Zdrojom a východiskom týchto síl. Lebo rovnaké je priťahované k rovnakému! Rovnaké, alebo rovnorodé totiž nachádza k sebe skôr či neskôr cestu a užšie vzájomné prepojenie.

Miera myslenia, chovania a žitia toho, čo nazývame dobrom teda na základe Zákona rovnorodosti určuje mieru spojenia jednotlivca s Výšinami. A to aj vtedy, ak on sám seba považuje za ateistu. Zákon rovnorodosti totiž nepustí!

Aký má ale význam spojenie človeka s Výšinami? K čomu je to vlastne dobré?

Stvoriteľ je zdrojom všetkého toho, čo nazývame dobrom. Z tohto nepochopiteľného zdroja dobra prúdi dobro ku všetkým bytostiam vo stvorení. Pozdvihuje ich, podporuje ich, posilňuje ich, ochraňuje ich a to presne podľa miery ich vnútornej a vonkajšej rovnorodosti s univerzálnym princípom Dobra. A toto neviditeľné prepojenie nie je len nejakou duchovnou chimérou, ale v hmotnosti sa prejavuje v celkom konkrétnych životných situáciách a celkom konkrétnym dianím, ktoré je človekom reálne pociťované tak, že sa mu darí. Že mu veci vychádzajú, že je zdravý, že cíti radosť a šťastie.

Celé to funguje tak, že prúdenie zo zdroja Dobra nájde na základe rovnorodosti každého, kto dobro v sebe prechováva a zahrnie ho dobrom a priazňou, ktoré potom vo svojom živote, v rôznych životných situáciách naozaj reálne pociťuje. Takto sa to deje bez výnimky a zákonitým spôsobom, bez ohľadu na to, čo dotyčný sám o sebe prehlasuje.

Rozhodujúcou je totiž vždy iba miera jeho myslenia a žitia podľa princípu Dobra, ktorá následne určuje mieru jeho prepojenia s Výšinami. A teda zároveň i mieru pomáhajúcich a podporujúcich síl dobra, ktoré k danému človeku prúdia.

Rozhodujúca je jedine miera žitia dobra! Nič iného! A preto paradoxne neraz ten, kto o sebe hovorí, že je veriaci, kto chodí do kostola a zúčastňuje sa rôznych iných náboženských povinností, avšak vo svojom živote nenapĺňa princípy spravodlivosti, cti, ušľachtilosti a ústretovosti voči ostatným nemusí mať vôbec žiadne, alebo len veľmi chabé spojenie s Výšinami. Takýto veriaci môže byť od svojho Stvoriteľa na míle vzdialený, i keď on sám sa za veriaceho považuje.

Boha totiž nemožno oklamať! Lebo zhora nie je vôbec braný zreteľ na jednotlivé vierovyznania, ani na nijaké vonkajšie prehlásenia. Zhora, prostredníctvom Zákona rovnorodosti sa berie ohľad iba na žitú opravdivosť! Na to, ako si človek vo svojom živote reálne stojí voči princípu Dobra. To je to najpodstatnejšie a všetko ostatné je podružné. Takto múdro a dokonalo to funguje, pričom vnímavý človek jasne cíti, že to inak ani nemôže byť.

Dajme si ešte odpovede na dve otázky a síce, prečo je predsa len dobré byť veriacim v Boha a prečo je zlé byť ateistom?

Veriaci je človek, ktorý sa otvorene hlási k najvyššiemu princípu Dobra, o ktoré chce usilovať. Jeho viera má ten zmysel, že si svoje predsavzatie pravidelne oživuje a vždy opätovne sa v ňom utvrdzuje, aby všedné dni neprekryli, a ako sa vraví „neprevalcovali“ jeho odhodlanie. Jeho viera, jeho návštevy chrámu, či iné náboženské povinnosti sú teda len prostriedkami k dosiahnutiu konečného cieľa, ktorým je odhodlanie stať sa čestným, ušľachtilým a láskavým človekom.

Ak ale človek neusiluje o tento cieľ, všetko vonkajšie proklamovanie viery, jeho návštevy chrámu i ostatné náboženské povinnosti mu sami o sebe nie sú a nijako nemôžu byť osožné.

No a prečo nie je dobré byť ateistom? Pretože v takomto prípade, hoci by išlo aj o dobrého človeka, jeho odmietanie existencie Stvoriteľa, odmietanie duchovného rozmeru bytia a s ním súvisiace kontinuálne pokračovanie života po fyzickej smrti mu znemožní plnohodnotné vnímanie reality po jeho odchode z hmotného tela. Lebo čo človek chce, to sa mu stane! Ak sa teda rozhodol neveriť vo veci duchovné, v existenciu Stvoriteľa i v život po smrti, po svojej vlastnej smrti vkročí do sveta, v ktorom bude vnímať okrem stále trvajúceho, vlastného bytia, iba nepreniknuteľnú tmu a hrobové ticho, čo napokon vyústi do prežívania bezvýchodiskového zúfalstva.

Človek totiž svojou nevierou vo veci duchovné nemôže zabiť realitu ďalšieho vlastného jestvovania, avšak môže sám v sebe zabiť schopnosť jej vnímania, pociťovania, videnia a prežívania. A preto nedokáže vnímať novú realitu okolo seba. Nedokáže vnímať, vidieť a prežívať jej nádheru, jas a krásu preto, lebo on sám to tak chcel. Lebo žil a zomrel v presvedčení, že nič ďalšieho nejestvuje a jeho chcenie sa mu stalo realitou. Realitou jeho osobnej straty plnohodnotného vnímania nového rozmeru bytia.

Len si predstavme taký život. Život v tme, tichu a bez možnosti pohybu. A to všetko trvá až do chvíle, kým vzrastajúce zúfalstvo neprinúti človeka k prosbe o pomoc. K prosbe o pomoc k niekomu, kto by pomôcť mohol. O pomoc k Stvoriteľovi, ktorého existenciu dovtedy zavrhoval. A táto prosba, nesúca v sebe zárodok tušenia o jestvovaní niečoho Vyššieho spôsobí, že človek zrazu začne vnímať, vidieť a počuť. Začne vnímať, vidieť a počuť, lebo on sám sa otvoril tejto možnosti. Lebo už poľavil v kŕčovitosti svojho materializmu. Najskôr vidí len slabo a matne, ale na základe vrúcnej vďaky smerovanej nahor, ktorá v ňom vzbĺkne, sa mu všetko osvetľuje čoraz viac a viac.

Približne takýto môže byť osud ateistu, ktorý bol na zemi dobrým človekom, ale ktorý si vlastnou nevierou vo veci duchovné sformoval po svojej smrti veľmi ťažké prežívanie, ktorého mohol zostať ušetrený.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Prečo v živote trpíme?

Človek môže kráčať svojim životom dvomi cestami. Buď cestou Lásky, alebo cestou Spravodlivosti. Cesta Lásky je cestou úcty, ohľadu, pomoci a podpory prejavovanej všetkým ľuďom okolo nás. Kto ňou však odmieta kráčať, okamžite sa dostáva pod účinky princípu Spravodlivosti, tvrdo, nekompromisne a neúprosne pôsobiacej v duchu drsných starozákonných slov: Oko za oko, zub za zub!

Keď sa pozrieme na rôzne nesčíselné formy a podoby ľudského utrpenia, tak práve v nich môžeme vidieť nekompromisnosť Spravodlivosti Najvyššieho. Nie je totiž v nijakom prípade možné, aby niekto trpel bez toho, že by on sám vo svojej minulosti nespôsoboval utrpenie niekomu inému. No a práve miera jeho odklonu od vyššie spomínanej cesty Lásky sa napokon stane mierou jeho utrpenia presne v duchu slov: Oko za oko, zub za zub! Tak pôsobí Spravodlivosť! Spravodlivosť, ktorá je dôsledkom nášho vlastného, predchádzajúceho jednania.

Stáva sa, že utrpenie, s ktorým sme konfrontovaní my osobne, naši najbližší, alebo ľudia v našom okolí býva až také veľké, že sa zvykneme pýtať: Ako vôbec môže Stvoriteľ niečo takéhoto dopustiť? Ako sa vôbec môže na to dívať?

Spomenul sme si však na Vôľu Stvoriteľa vtedy, keď sme boli zdraví a keď sa nám darilo? Keď sme boli mladí a vitálni? Vtedy sme sa žiaľ zväčša nikdy nezaujímali o Vôľu svojho Pána. Vtedy sme žili a jednali iba podľa seba a svojej vlastnej vôle. No a teraz, keď prišiel čas, aby sme my, alebo iní ľudia okolo nás zožali ovocie vlastného jednania, teraz chceme za to obviniť Stvoriteľa?

Vy, ktorí sa už viac nechcete rúhať Pánovi, prijímajte všetko utrpenie, ktoré vás odteraz postretne zrelým spôsobom. Prijímajte ho ako prejav veľkej Spravodlivosti Božej, ktorá presne a neomylne nadeľuje každému iba to, čo si on sám zasial. Aká bola sejba, takou musí byť aj žatva! Oko za oko, zub za zub! Veď napokon boli sme to iba my samotní, ktorí sme si vybrali drsnú prísnosť cesty Spravodlivosti, keď sme vo svojom živote odmietli kráčať cestou lásky. Cestou úcty, ohľadu, pomoci a podpory prejavovanej všetkým ľuďom okolo nás.

A predsa aj v utrpení, ktoré je spravodlivou odplatou za naše minulé činy i za náš predchádzajúci nesprávny spôsob myslenia a cítenia je možné spoznať Lásku. Lásku, spočívajúcu v možnosti odčiniť minulé viny. Zaplatiť účet a vyrovnať ho až do posledného haliera. Potom je človek oslobodený a očistený. A to je milosť! Milosť a Láska, spočívajúca v možnosti zaplatiť vlastným prežitím utrpenia za zlo a utrpenie, ktoré sme my samotní kedysi spôsobovali iným.

Ak človek potom, po zaplatení a vyrovnaní svojho účtu vykročí na cestu Lásky, na cestu úcty, pomoci a podpory blížnych, môže sa v budúcnosti vyhnúť účinkom drsnej a neoblomnej prísnosti Spravodlivosti Najvyššieho.

Kto teda vníma a prijíma vlastné utrpenie správnym spôsobom, ako vyrovnávanie svojich chýb, omylov, zlého a nesprávneho jednania, môže sa jeho prežitím očistiť od svojich minulých vín.

Kto však nie je ani v utrpení schopný nič pochopiť, kto sa iba ľutuje, hovorí o nespravodlivosti a nezaslúženom, zlom osude, ten iba na staré viny vŕši viny nové. Takýto človek, trvalo neschopný pochopenia podstaty Spravodlivého diania vo stvorení potom neustále smeruje iba k utrpeniu čoraz väčšiemu. K utrpeniu bez konca!

Poučenie na záver: Človek by sa mal učiť a naučiť zaujímať správny postoj ku všetkému, čo ho v živote stretá. A teda i k utrpeniu. Ak totiž k nemu zaujme správny postoj, môže ho i prežívanie utrpenia posunúť smerom nahor.

Ak je ale človek povrchný, vážne nehľadá pravý význam všetkých vecí a potom k nim logicky ani nemôže zaujať správny postoj, bude ho osud čoraz viacej zraňovať, tiesniť a stláčať nadol. A ak sa vo svojom povrchnom prístupe k životu nezmení, nakoniec ho to i celkom zničí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Čo, alebo kto je Boh?
Stvoriteľ je inteligencia, stojaca za všetkým čo vzniklo a jestvuje. Inteligencia, ktorú nikto nikdy nevidel. Neviditeľná inteligencia, ktorej nezmazateľnú pečať nesie v sebe všetko viditeľné.

Lepšie pochopiť, kto je to vlastne Stvoriteľ snáď môžeme na tomto príklade: O najvyššom vesmírnom Princípe sa zvykne hovoriť, že je Láskou. Ak si pre porovnanie vezmeme lásku ľudskú, tak v skutočnosti ani tú samotnú ako takú ešte nikto nikdy nevidel. Vidieť možno iba jej vonkajšie prejavy. Vidieť možno objatie, úsmev, pohladenie, avšak lásku samotnú nikdy nikto nevidel, matematicky nevypočítal a vedecky nedokázal. Nevieme, či má farbu modrú, bielu, alebo červenú. Nevieme akú má šírku a akú výšku, aký tvar a ako vyzerá. A predsa jestvuje! Ak príde a zasiahne nás, každý ju veľmi zreteľne CÍTI, ale vidieť môže už iba jej vonkajšie prejavy.

Lásku možno iba cítiť! Možno ju vnímať citom, ale ak by sme o nej chceli podávať nejaké rozumové a exaktné dôkazy, hneď sa dostávame do problémov.

No a obdobne je to aj so Stvoriteľom. Aj On je Láska, ktorú nikto nikdy nevidel. Láska, ktorej vonkajšie prejavy sú však viditeľné každému, kto ich vidieť chce.

Veď čo iného, ako nekonečné Dobro a Láska mohli dať impulz a možnosť k vzniku života? Vzniku vedomého bytia? Vzniku možnosti jestvovania, poskytujúceho človeku k využívaniu všetko, čo sa nachádza vo stvorení?

Boh, ktorý je Láskou, sa prejavuje v dare nášho vlastného bytia a vo všetkom okolo nás. V stromoch, oblakoch, vo zvieratách, horách, kvetoch i ostatných ľuďoch. Všetko toto sú vonkajšie a viditeľné prejavy existencie neviditeľnej Inteligencie, ktorá stojí za vonkajšími vecami. Sú to viditeľné prejavy Lásky, ktorou je Boh. Túto Veľkú Lásku samotnú však nikto nikdy nevidel podobne, ako je tomu s láskou ľudskou.

Vnímať citom! Vycítiť! To je jediná cesta k pochopeniu a uvedomeniu si existencie Stvoriteľa. Tak, ako každý z nás jasne cíti, kedy prežíva lásku, či už k partnerovi, k dieťaťu a podobne, tak sa dá jasne jedine citom vytušiť súcnosť existencie Stvoriteľa, stojaceho za všetkým viditeľným.

Vycítiť! Nakoľko ale ľudstvo už dlhú dobu a dlhé stáročia kladie do popredia hlavne svoj rozum, žiada i rozumové dôkazy pre potvrdenie existencie Stvoriteľa. Chce ho vidieť, ohmatať, vypočítať a vedecky dokázať. A keď sa to nedarí, hneď pohotovo prehlási, že nijaký Stvoriteľ neexistuje.

Pri všetkej svojej učenosti si ľudia neuvedomujú, že potom by predsa nemohla jestvovať ani ich vlastná, ľudská láska, lebo ani tú nemožno vidieť, ohmatať vypočítať a vedecky dokázať. Možno ju len cítiť a vnútorne prežívať, pričom vidieť sa dajú iba jej vonkajšie prejavy.

Vycítiť a vnútorne prežívať! Jedine prostredníctvom nášho citu a v cite sme my ako ľudia schopní prežívať lásku a jedine prostredníctvom našej živej citovej schopnosti môžeme vnímať súcnosť existencie Stvoriteľa. Prostredníctvom citu ju môžeme prežiť v sebe v takej miere, že sa nám to stane niečím nezvratným, o čom nemôže byť absolútne žiadnych pochybností.

Ľudstvo sa však vždy delilo na veriacich a ateistov. Veriaci boli ľudia viac citoví a preto mohli prostredníctvom svojho citu vytušiť nezvratnosť existencie Stvoriteľa.

Ateisti sú zas ľudia rozumoví a materialistickí, uznávajúci za reálne iba to, čo možno vidieť a ohmatať. Keďže ale súcnosť Stvoriteľa je práve takýmto rozumovým spôsobom neuchopiteľná, znamená to pre ich, že neexistuje.

Rozum a cit! Rozum, určený na pôsobenie v hmote a cit, určený pre vnímanie a vyciťovanie vecí vyšších, vznešenejších a hmotu presahujúcich.

Oba sú potrebné. Správna miera rozumu a správna miera citu vytvára harmonickú ľudskú osobnosť. Jedinca, schopného ovládať hmotu prostredníctvom svojho rozumu, avšak zároveň schopného prostredníctvom citu vnímať, vyciťovať a akceptovať skutočnosti, hmotu presahujúce. Takto má vyzerať pôsobenie ideálneho človeka.

Žiaľ, takýto ľudia sú však dnes na zemi jav ojedinelý. Zväčša totiž existujú iba odchýlky a to buď na jednu, alebo na druhú stranu. Buď teda máme takých, ktorí sa upli k veciam nadhmotným a sú odtrhnutí od reality, alebo zase máme iných, a tých je väčšina, ktorí sa upli na hmotu, a to až do takej miery, že stratili schopnosť vnímania reality nadhmotnej. To sú takzvaní materialisti, ktorých vládcom vnútorného života je rozum, zamedzujúci a znemožňujúci im citové vnímanie existencie Stvoriteľa a všetkých vecí s tým súvisiacich.

Takzvaná „civilizácia“, ktorú takýto, na rozum upnutí, alebo lepšie povedané rozumom obmedzení ľudia vytvárajú je presne taká istá, ako oni. Materialistická, chladná, vypočítavá, bez citu a bez duchovného rozmeru. Bez duchovného rozmeru, ktorý sa prejavuje ľudskosťou, spravodlivosťou, čestnosťou a ušľachtilosťou.

A aj keby materialistická civilizácia dosiahla toho najvyššieho blahobytu, vždy zostane dutou, prázdnou a neschopnou naplniť dušu človeka. Onen vnútorný smäd a hlad duše, ktorý materialistický človek pociťuje sa potom snaží zaplniť rôznymi pôžitkami a rôznym užívaním si dúfajúc, že mu to prinesie šťastie a naplnenie. Avšak prázdnou a vnútorne nenaplnenou zostane napokon každá podobná ľudská duša, pretože pravé šťastie, naplnenie a mier prichádzajú vždy iba zhora. Zhora, od Stvoriteľa, ako dar za život žitý Jemu ku cti. Za život naplnený ľudskosťou, čestnosťou, spravodlivosťou, dobrom, ušľachtilosťou a ústretovosťou voči druhým.

Cenu a hodnotu prežívania takého druhu šťastia, vnútorného mieru a naplnenia však môže pochopiť a obdržať iba človek citu! Iba človek duchovný! Ostatným, čiže materialistom musia postačiť úbohé a prázdne hmotné pôžitky a radovánky, po ktorých tak prahnú, pretože namiesto drahocennej a vzácnej perly ducha si vybrali hrabanie sa v prachu hmoty, s pohľadom upretým a úzko obmedzeným iba na hmotné.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Šupa na hrad !

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Šup a na Hrad s ním .! Další dopořadí kandidátů za Avatararem.
A Lípa může taky nominovat Aštara Šerana.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kontroverzná téma ľudského utrpenia

Utrpenie je prejavom Zákona spätného účinku, ktorý možno vyjadriť slovami: čo kto zaseje, to aj zožne. Hneď na začiatku si však dajme odpoveď na zdanlivo neriešiteľnú otázku, prečo trpia deti? Ako sa oni mohli previniť a čo takého mohli urobiť, keď ich postihla ťažká choroba, trebárs rakovina? Keď už iba čakajú na svoju smrť v detskom hospici?

Spravodlivý Zákon spätného účinku platí bezo zvyšku a to aj v tomto prípade. Treba iba vedieť, že na zemi nežijeme len raz, ale že sme tu boli už mnohokrát.

Žiadne dieťa teda nie je nevinné! Z minulosti, presahujúcej jeden pozemský život, si v mnohých prípadoch prináša veľmi ťažké previnenia, ktoré musí odčiniť a ktorých odčiňovanie sa už v rannom detskom veku môže prejaviť ťažkou chorobou.

Bez uvedomenia si a pochopenia zákonitosti opätovného príchodu človeka na zem nemožno nikdy pochopiť podstatu utrpenia. Bez poznania tejto zákonitosti v nás bude vždy zostávať oná veľká, nezodpovedaná otázka: prečo?

Opätovné príchody ľudí na zem sú však jedinou pravdivou, logickou a možnou odpoveďou na túto veľkú otázku. Sú vysvetlením toho, prečo trpia deti, alebo prečo sa ľudia rodia do diametrálne rozdielnych hmotných, či rodinných pomerov. Sú cestou k pochopeniu neomylnej Spravodlivosti univerza, presahujúcej jeden pozemský život. Spravodlivosti, presahujúcej jeden pozemský život, na ktorý sa však zväčša človek tak pripúta, že všetko vníma iba z jeho perspektívy.

Sú však skutočnosti, na ktoré sa je treba pozerať z omnoho širšieho pohľadu. Ak toho nie sme schopní, alebo to nechceme, potom pravdu o živote nikdy nepochopíme. Potom tiež nikdy nepochopíme, čo vlastne utrpenie je a odkiaľ prichádza.

Ale poďme ďalej a povedzme si, ako môže toto poznanie pomôcť dieťaťu a tiež rodičom detí, ktoré sú napríklad ťažko a niekdy až smrteľne choré?

V podobných, ťažkých životných situáciách máme vždy na výber dve možnosti. Buď budeme trpiacich iba súcitne a láskavo utišovať podobne, ako býva bolesť tíšená morfiom. Alebo im povieme pravdu.

V prvom prípade sa nikdy nedozvedia odpoveď na svoju veľkú otázku: prečo, a navždy v nich zostane trpká príchuť nespravodlivosti, či bolestná vnútorná výčitka voči nezaslúženému osudu, ktorý práve ich postretol. Veriaci zase zvyknú podobné situácie riešiť tak, že sa ich pokorne, i keď bez akéhokoľvek pochopenia a porozumenia snažia prijať, ako prejav Vôle Najvyššieho. To je v podstate správne, ale predsa len im to nedáva odpoveď na onú pálčivú otázku: prečo?

V druhom prípade, čiže pri podávaní skutočne pravdivej informácie o danej situácii je však vyžadovaná určitá osobnostná zrelosť, ktorá ale žiaľ nebýva bežnou. Ľudia sa totiž vo všeobecnosti vždy radšej dajú klamať a hladiť peknými, ale nič nehovoriacimi slovami, ako by si vypočuli pravdu.

Kto sa však je schopný postaviť tvárou v tvár voči holej pravde, ten môže pochopiť a uvedomiť si, že účelom utrpenia, ktoré nás v železnom Zákone spätného účinku zasahuje, je vyrovnanie našich starých, minulých previnení. Ak sme teda niekedy v minulosti urobili niečo zlé a teraz nás za to postihlo utrpenie, jeho prežitím a prijatím, ako spravodlivej odplaty za naše predchádzajúce činy, dochádza k vymazaniu nášho previnenia. To zlé bolo odčinené a my sme opäť čistí. Čistí a voľní pre vzostup smerom nahor. Smerom k šťastiu, radosti a Svetlu, kam sa nemôžeme dostať, kým nezaplatíme do posledného haliera. Kým neučiníme zadosť veľkej Spravodlivosti Božej.

Kto teda pravdivo, správne a zrelo prijíma utrpenie, môže sa jeho prežitím oslobodiť od svojich vín! Môže voľný a slobodný vykročiť na cestu k šťastiu.

Kto však nechápe, čo utrpenie je, kto sa sťažuje a cíti byť nespravodlivo dotknutý, kto v sebe nosí skrytú, nevyslovenú výčitku voči nespravodlivosti osudu, ten prichádzajúce utrpenie neprijíma správnym spôsobom, čím sa v podstate stavia voči účinkom veľkej Spravodlivosti Božej. Tak namiesto toho, aby svojim zrelým prijatím utrpenia vymazal vlastné staré viny, na staré previnenia vŕši vinu novú. A to je to najhroznejšie! To je cesta utrpeniu bez konca.

A práve preto je potrebné poznať pravdu, aby sa utrpenie, keď už raz príde, mohlo stať pre človeka cestou k slobode a nie cestou k ešte väčšej neslobode a k ešte väčšiemu utrpeniu.

Pamätaj teda človeče, že za všetko zlé, čo i vykonal, budeš musieť zaplatiť! Do posledného haliera!

Preto prijímaj svoje utrpenie správne a vzmužilo, ako spôsob vyrovnania vlastných, starých účtov. Ako prejav Spravodlivosti tvojho Boha! Ak ho takto prijmeš, tvoja vina bude jeho prežitím vymazaná a ty budeš voľný. Voľný a slobodný. Potom však už nerob nič zlého, aby ťa nikdy nijaké utrpenie nemuselo viac postretnúť.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dobro, ktoré bolí

Nech dobro, nech iba podporujúce a povzbudzujúce dobro prúdi ku všetkým ľuďom! Takéto prianie dobra, podpory a povzbudenia ostatným nech sa stane životným krédom každého človeka. Lebo iba vtedy, keď dobro prajeme iným, môže dobro prúdiť ku nám samotným a podporovať nás. Tak tomu bolo vždy a tak tomu bude v zvlášť zosilnenej miere v nadchádzajúcom období. V období, v ktorom nás iba dobroprajnosť voči iným môže ochrániť od zla.

Dobro! Čo je to vlastne dobro? Skutočné dobro? To ani zďaleka nie je napĺňanie nekonečných ľudských prianí, žiadostí a túžob. Pravé dobro je len to, čo napomáha k nášmu duchovnému vzostupu. K nášmu dozrievaniu v skutočnú osobnosť. V zrelého človeka, pre ktorého je úplnou samozrejmosťou spravodlivosť, česť, vnútorná čistota a ušľachtilosť, ústretovosť a pomáhanie iným. V tomto spočíva dobro! V tomto spočíva duchovná zrelosť! Dosiahnutie práve tejto méty je životným cieľom každého človeka.

Jediným výstižným slovom vyjadrené, dobro znamená - dávať. Dávať a nie brať! V tejto jednoduchej kategorizácii definície dobra však žiaľ došlo medzi ľuďmi k chybnému významovému posunu, pretože dobro sa dnes u väčšiny spája s pojmom brať.

Dobro je teda podľa nich brať! Brať, mať, získavať, vlastniť a užívať si! Práve to sa dnes považuje za dobro.

Nie dávať! Dávať ostatným seba samého svojim spravodlivým, čestným, čistým, ušľachtilým a ústretovým jednaním. Dávať iným seba samého vo svojej ochote pomáhať im.

Zo Zdroja všetkého Dobra, zo Zdroja Svetla však už prúdi k zemi zvýšená sila, ktorá bude v každom človeku podporovať iba to dobré. Podporovať a posilňovať iba to skutočne dobré! Ale keďže väčšina ľudí na tejto zemi vníma dobro úplne inak, úplne odlišne, ako už bolo poukázané, bude toto prúdenie zvýšenej sily Dobra väčšinou ľudí pociťované ako tiesnivý tlak. Ako bolesť. Ako úder, rozbíjajúci ich falošné, pomýlené a pokrivené predstavy o dobre.

Prúdenie sily skutočného Dobra totiž na zemi podporí, povzbudí, posilní a povznesie iba to skutočne dobré. Iba to, čo chce dávať! Iba to bude posilnené, povzbudené a podporené.

Všetko ostatné a všetci ostatní budú tiesnení, zraňovaní a bití dovtedy, kým sa nepodriadia a neprispôsobia tomu, čo je skutočne dobré. Alebo, ak sa budú vytrvalo odmietať podriadiť, až dovtedy, kým nebudú zlomení, zničení a vyhladení. Kým nevymiznú všetky falošné, pokrivené a mylné ľudské predstavy o „dobre“, ktoré v skutočnosti nikdy dobrom nebolo.

Prúdenie sily Dobra tak nakoniec zničí všetko to, čo sa za dobro iba považovalo a falošne vydávalo. Stane sa tak preto, aby skutočné dobro nakoniec zvíťazilo. Aby konečne zvíťazilo pravé dobro a spolu s ním sa zaskveli všetci ľudia, toto dobro v sebe nesúci. Ľudia čistí, ušľachtilí, čestní, spravodliví a vždy ochotní pomáhať iným.

Každému, kto takým nie je sa preto bude zdať to, čo prichádza, ako niečo stiesňujúce, zraňujúce a bolestné. Ako úder! Ako nepochopiteľný sled úderov a rán bez konca, ktoré v ňom budú bolestné lámať jeho falošné predstavy o dobre. A človek to buď pochopí, podvolí sa a zmení sa, alebo bude zlomený. Zlomený definitívne, ako trvalá prekážka skutočného dobra.

Áno, pre pomýlené a pokrivené predstavy ľudí o dobre, a z nich vyplývajúceho pomýleného a pokriveného jednania im prúdenie zvýšenej sily zo Zdroja Dobra spôsobí veľké utrpenie. Bude tomu tak však žiaľ, iba ich vlastnou vinou.

Aj keď teda prichádzajúce dianie prinesie mnohým veľa bolesti, nemožno nič iného, ako radostne zvolať: Dobro tomuto svetu! Nech dobro, dobro všetko podporujúce a povzbudzujúce prúdi ku všetkým ľuďom na zemi!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Sexuální výchova na školách! Ano? Ne?

Z času na čas na veřejnosti silněji zarezonuje problematika sexuální výchovy na školách. Mnoho hlasů je za a mnoho proti, přičemž paradoxně, obě skupiny mají pravdu. Mají pravdu ti, kteří cítí potřebu informovanosti v oblasti sexuální výchovy, protože jde o zásadní oblast lidského života, se kterou se je nucen každý z nás určitým způsobem vypořádat. Avšak zároveň mají pravdu i ti, kteří se vůči něčemu takovému ostře bouří. Jsou to většinou lidé, hovořící o citlivém, morálně etickém problému, který zmiňovaná problematika přináší.

Jak je možné tvrdit, že pravdu mají obě skupiny? Podívejme se tedy do podstaty problému.

Jak již bylo řečeno, člověk nemůže v žádném případě obejít skutečnost vlastní sexuality. Z tohoto důvodu by o ní měli být alespoň částečně poučeny starší děti a samozřejmě, důkladnějším způsobem dospívající děti ve vyšších ročnících základní školy.

Pokud se tak ze strany rodičů, učitelů a vychovatelů neděje, děti si hledají informace jinde. To jinde znamená, že většinou ze zdrojů neseriózního a napůl pokoutního charakteru, kterých není v dnešní době málo. Na jejich základě si však mladý člověk může vybudovat pokřivený, nesprávný, ba až zvrácený přístup k lidské sexualitě. Z tohoto důvodu by proto měly mít děti právo dozvědět se o dané problematice ze spolehlivého, seriózního a kompetentního zdroje. Od přirozených autorit, kterými by pro ně měly být rodiče, vychovatelé a učitelé.

Nicméně skupina lidí, uznávajících duchovní hodnoty, bez ohledu na konkrétní vyznání, lidi, uznávajících určitý morálně etický přístup k životu se vůči sexuální výchově na školách bouří celkem oprávněně, protože v současné době se způsob a forma, jakou má být tato problematika prezentována mladé generaci nepříliš odlišuje od od různých, již zmíněných zdrojů napůl pokoutního charakteru. Přesněji řečeno, neliší se od nich ničím, i když je snaha tvářit se učeneji a exaktneji. Za současného stavu by totiž vždy šlo převážně o detailní popis biologicko chemických reakcí lidského těla, což většinou působí zahanbujíc, trapně, či dokonce zvrhlo. Vyvolává to červeň na tváři, rozpaky, nebo vulgární reakce, které jsou v podstatě pouze nevědomou snahou zakrýt vznikající vnitřní rozpaky.

Proč je tomu tak? Protože současní lidé obecně, a učitele nevyjímaje, nevědí vůbec nic o pravé lidské důstojnosti, která vyvstává z povinnosti bdít nad čistým a ušlechtilým přístupem k životu. Z povinnosti bdít v první řadě nad čistotou vlastního vnitřního života. Nad čistotou a ušlechtilostí vlastních citů a myšlenek, na základě čeho pak takový člověk ani nemůže jednat jinak, než jen čistě a ušlechtile, a to v každé životní situaci. Ve vztahu ke všemu, co život přináší, a tedy i ve vztahu k problematice lidské sexuality. Jedině takový, vnitřně čistý člověk, by tedy mohl tím správným způsobem a tou správnou formou poučit mladou generaci o sexualitě, bez jakéhokoliv snižování lidské důstojnosti.

Pro lepší pochopení uvedu příklad: Představme si vodu, nalitou v čisté, průzračné sklenici. Je rozdíl v tom, když nám někdo podá pohár čistou rukou, nebo špinavou, zablácenou a neumytou rukou, protože se právě vrátil z práce v zahradě? Z kterého poháru nám bude víc chutnat? Z toho čistého, nebo z toho zabláceného?

Přesně v tomto spočívá podstata toho, proč se mnozí rodiče bouří proti sexuální výchově na školách za daného stavu a v současném pojetí. Bouří se oprávněně, protože podvědomě vyciťují, že by to nemohlo být nic jiného, ​​než onen pomyslný pohár, podávaný jejich dětem špinavou rukou.

Nechci nikomu křivdit, ale kolik je dnes na školách učitelů, kteří se snaží vědomě bdít nad čistotou a ušlechtilostí vlastního vnitřního života? Kolik je učitelů, kteří se snaží o čistý a ušlechtilý přístup ke všemu ve svém životě? Pokud takoví jsou, čest jim! Jsou to však žel většinou jen světlé výjimky. Pouze světlé výjimky, protože většina si klidně nechává prohánět vlastním vnitřním životem jakoukoliv nečistou, proudící k nim v prebohatej míře zvenčí. Z časopisů, filmů, internetu, televize, knih a podobně.

Největší paradox spočívá v tom, že chceme poučovat děti, ale sami sebe nezvládáme. Lidsky důstojným a správným způsobem nezvládáme svůj osobní vnitřní život a tak všeho, čeho se byť v dobrém chtění chopíme, je poskvrněné a pošpiněné. A právě na tak citlivé problematice, jakou je zprostředkovávání poznatků o lidské sexualitě mladé generaci se to vypuklo projevuje.

Ano, i zde platí ono už dávno známé: Pokud chceš poučovat jiných, pokud chceš měnit jiných, změň v první řadě sama sebe. Změň přístup ke kvalitě svého vlastního vnitřního života. Bdi nad čistotou a ušlechtilostí svých citů a myšlenek.

Pokud budeme mít takových učitelů, pokud budeme mít učitele dodržujících tento princip, pak sexuální výchova na školách klidně může být. Pak jsem za.

Pokud takových učitelů ale mít nebudeme, vše se nakonec zvrhne pouze na jeden z dalších zdrojů pokoutných informací, který se pouze navenek tváří seriózně. Proč? Protože pouze čistý může zprostředkovávat čistě! A tedy celkem logicky, ne čistý nemůže dávat čistým způsobem.

Ale abychom stále neútočili jen na chudáky učitele, tento problém absence čistého a ušlechtilého přístupu k životu, včetně vlastního vnitřního života, je palčivým problémem celé společnosti. Problémem celé lidské civilizace! Chybí čistý a ušlechtilý přístup k politice, k podnikání, k zaměstnancům, k partnerům, prostě kompletně ke všem oblastem ekonomického, společenského i osobního života.

Nic nemůže být dobré, pěkné a ušlechtilé, protože lidé nejsou takovými ve svém nitru. Proto je vše, co dnes děláme a čeho se chopíme poskvrněné a pošpiněné nezřízeností našeho vlastního, vnitřního života.

Existuje však cesta k pravé lidské důstojnosti! Spočívá v jednoduchém, prostém, ale v zásadním poznání nezbytnosti udržování vlastního cítění a myšlení čistým.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ako sa vyhnúť utrpeniu?

Život je nekonečnou reťazou príčin a dôsledkov. Všetko, čo nás postretne, má svoju príčinu. Možno ju hľadať v našej nedávnej, dávnejšej, alebo veľmi dávnej minulosti. A tak je to aj s utrpením, ktoré nie je nijakým dielom náhody, ale logickým a zákonitým dôsledkom príčiny, ktorú sme my samotní kedysi v minulosti zavdali. Nijaké náhody totiž nejestvujú! Osud nie je slepý! Utrpenie je dôsledkom nami vyvolanej príčiny a prichádza k nám prostredníctvom Zákona spätného pôsobenia, ktorého účinky sa dajú veľmi výstižne vyjadriť slovami: čo kto zaseje, to aj zožne. Naše utrpenie býva teda žatvou toho, čo sme siali v minulosti. Niet v tom ľubovôle, ani nespravodlivosti. Je to dianie vecné, jasné, logické a nanajvýš spravodlivé.

A predsa človek nechce uveriť niečomu tak jednoduchému a jasnému, pretože nechce prijať plnú zodpovednosť za svoje činy. Nechce prijať fakt, že by utrpenie, ktoré ho stretá, mohlo byť naozaj spravodlivým vyvodením zodpovednosti za jeho predchádzajúce činy. Odmieta to pripustiť a radšej hovorí o náhode a slepom osude. A ten len preto, aby mohol žiť aj naďalej tak povrchne a bezmyšlienkovite, ako doposiaľ.

Uvediem konkrétny príklad jednej reakcie na výklad podstaty ľudského utrpenia, aký bol uvedený vyššie:

Mala som tetu, ktorá bola veľmi dobrým človekom. Na konci života však dostala rakovinu a zomierala v dosť veľkých bolestiach. Dobre som ju poznala a preto neverím, že by si niečo takéhoto bola zaslúžila. Osud nebol voči nej spravodlivý.

Áno, na jednej strane býva teória a na druhej prax. Na jednej strane je poznanie Zákona spätného pôsobenia, na základe ktorého sa nám môže prihodiť iba to, čo sme si sami zasiali a na druhej strane je životná realita, v ktorej na nás, trebárs smrťou blízkeho človeka, utrpenie tvrdo dopadne.

A táto silne prežívaná bolesť človeka akoby oslepí. Ak by totiž predtým aj bol teoreticky schopný prijať fakt, že Zákon spätného pôsobenia spravodlivo funguje, veľmi rýchlo ho odmieta, ak tvrdé pôsobenie tohto Zákona dopadne na neho samého, či na jeho najbližších. Ješitnosť a ego človeka jednoducho nechcú pripustiť, že by snáď on sám, alebo jeho najbližší mohli byť niekedy v minulosti až takí zlí, keď ich postihlo takéto utrpenie. Človek má totiž zvláštnu schopnosť vidieť sám seba i svojich najbližších lepších, než v skutočnosti sú. Človek je jednoducho zaujatý, čo vyjadruje aj úslovie: Bližšia košeľa, ako kabát.

Neomylný, chladne vecný a neovplyvniteľne fungujúci Zákon spätného účinku však nepozná nijakú osobnú zaujatosť. On pôsobí vecne a spravodlivo. A práve táto nezaujatá vecnosť a spravodlivosť sa dotýka ega a ješitnosti človeka, ktorý si myslí, že je lepší, ako v skutočnosti naozaj je.

Tvárou v tvár ľudskému utrpeniu, tvárou v tvár bolesti, chorobe a smrti, tvárou v tvár človeku, ktorému po ťažkej chorobe a v bolestiach zomrel niekto blízky sa však pravda ťažko hovorí a ešte ťažšie prijíma.

Ale pravda zostáva pravdou, aj keď ju človek nechce prijať. Zákon spätného účinku tu je a neomylne pôsobí a ľudské utrpenie je jeho dôsledkom.

Nevyhnutne je však potrebné vedieť, že pôsobenie tohto Zákona neberie do úvahy len naše vonkajšie jednanie, ale aj našu reč, ba dokonca i náš vnútorný život, čiže naše cítenie a myslenie. Toto všetko môžu byť príčiny, ktoré po dlhšej, alebo kratšej dobe človeku prinesú dôsledky vo forme utrpenia. To znamená, že naše utrpenie môže zapríčiniť i naše nesprávne myslenie a cítenie, o ktorých kvalitu takmer nikto z ľudí nedbá.

Človeku, ktorý tieto fakty dokáže pochopiť a prijať, sa otvára cesta k životnej múdrosti. Cesta k spoznaniu odpovede na najzásadnejšiu otázku: prečo? Prečo je to tak?

Ak si však človek dokáže odpovedať na otázku, prečo to tak je, čiže prečo nás stretá utrpenie, je mu tým zároveň ukázaná cesta a spôsob, ako sa utrpeniu vyhnúť.

Ako sa teda vyhnúť utrpeniu?

Veľmi jednoducho! Treba siať iba dobro, aby sme v budúcnosti mohli iba dobro žať. A do tohto vedomého konania dobra musíme zahrnúť nielen svoje činy a slová, ale aj svoje myšlienky a city, ktoré by mali byť vždy iba pozitívne. Človek musí jednoducho prijať plnú zodpovednosť za všetko svoje konanie, pretože každý jeho cit, každá jeho myšlienka, každé jeho slovo a každý jeho čin je príčina, ktorej dôsledok ho v budúcnosti určite postretne. A to buď ako utrpenie, alebo ako šťastie a dobro.

A ešte jedna dôležitá vec, spočívajúca v pochopení, prečo medzi príčinou a dôsledkom niekedy ubehne aj pomerne dlhý čas. Pretože toto obdobie je obdobím milosti. Obdobím čakania na nápravu.

Vezmime si človeka, ktorý vykoná niečo zlé. V tom čase sa nachádza v určitom vnútornom a vonkajšom rozpoložení, ktoré je negatívne. V takomto rozpoložení vykoná zlý čin, to znamená, že zavdá príčinu, na základe ktorej môže v budúcnosti očakávať negatívne dôsledky vo forme svojho vlastného utrpenia.

Ak sa človek dovtedy vnútorne nezmení, ak vnútorne i navonok zostane stále takým istým, ak teda nevyužije časovú hranicu milosti medzi príčinou a dôsledkom, onen dôsledok, čiže utrpenie, ho zasiahne v plnej a neskrátenej miere. Presne v duchu Zákona o nevyhnutnosti žatvy toho, čo sme si v minulosti zasiali.

Úplne iné to však môže byť, ak človek síce vykoná zlý čin, ale čas milosti medzi príčinou a dôsledkom využije k zmene seba samého. Ak človek počas tejto doby pochopí, že urobil zle, ak to oľutuje, navonok i vnútorne sa zmení a pevne sa od tej chvíle rozhodne konať už len dobro.

Takýto človek sa potom, v dobe nevyhnutnej žatvy negatívnych dôsledkov nachádza v úplne inom vnútornom i vonkajšom rozpoložení. Jeho myslenie a cítenie, jeho slová a jednanie už predstavujú inú, omnoho pozitívnejšiu kvalitu než v dobe, keď vykonal zlý skutok. Človek je už jednoducho úplne iný - lepší! Je iný, čiže inorodý voči tomu, akým bol v minulosti, keď zlý čin vykonal a je teda inorodý i voči dôsledkom, ktoré mu Zákon spätného pôsobenia prináša. To zlé, za čo by mal oprávnene poniesť zodpovednosť vo forme vlastného utrpenia sa potom už nemá u neho o čo zachytiť. Nenachádza nijakú rovnorodosť, lebo človek je už úplne iný. Lepší! A tak ho negatívne dôsledky minú celkom bez škody, pretože sa musia odraziť od jeho inorodosti.

Je to ako s magnetmi, ktoré v nijakom prípade nemožno spojiť stranami, ktoré sa sa navzájom odtláčajú. Ak sa teda človek dokázal zmeniť a polepšiť v čase medzi vyvolaním príčiny a dopadom dôsledku, využil správne tento čas milosti a zlé spätné účinky vo forme utrpenia mu už nemôžu ublížiť pre jeho inorodosť.

Konanie dobra, pevné rozhodnutie stať sa dobrým človekom, človekom čistého, ušľachtilého a spravodlivého cítenia, myslenia, slovného prejavu a jednania, takéto rozhodnutie je teda nie len dobrou sejbou, ktorá nám musí zákonite v budúcnosti priniesť dobrú žatvu v podobe šťastia, mieru a radosti, ale je to aj zároveň i bezpečná ochrana a pevná hradba, chrániaca nás pred bolestivým dopadom všetkých negatívnych dôsledkov nášho nesprávneho minulého jednania. Jedine ten, kto koná dobro, sa teda môže vyhnúť utrpeniu vo svojom živote.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Tak ten mi tu dneska chyběl :o)))

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ale mohli by se tu zapojit klucí z Boru.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kdepak, tohle je Šupovo království, jeho kousek parku, kam za ním do křoví nikdo moc neleze.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Podle jeho receptu bych nechtěl vařit.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Obžaloba človeka!

Dajte cisárovi, čo je cisárovo a Bohu, čo je Božie! Inak povedané, dajte hmote, čo je hmotné a duchu, čo je duchovné. Človek si má plniť svoje povinnosti smerom k hmote, ale aj smerom k duchu. Má tak činiť presne rovnakou mierou. Ale nekoná tak! Hmote sa venuje až nadmieru, kým to duchovné zanedbáva. Fatálne zanedbáva!

Ak to máme vyjadriť percentuálne, staranie sa o veci hmotné nám zaberá 198 percent času. Na duchovné nám zostávajú iba zvyšné dve percentá, pričom správne by to malo byť sto percent na jedno a sto percent na druhé. To by bolo optimálne a harmonické.

Za daného stavu to však harmonické v nijakom prípade nie je. Je to len jednostranné! Je to jednostranná upätosť iba na hmotné, ktorému človek obetuje všetky svoje sily, všetko svoje snaženie a všetku svoju námahu. No a pre takúto jednostrannosť mu potom nezostáva času na duchovné. To duchovné v človeku je potom nevyhnutne podvýživené a ľuďom i celej spoločnosti chýba rozvinutie duchovného rozmeru bytia. Jedno celé, veľké pole pôsobnosti človeka zostáva zanedbané. Zostáva neobrobené, ležiace úhorom a zarastené divokou burinou.

No a tento fatálny deficit duchovnosti spôsobuje problémy jednak jednotlivcom a jednak celej našej civilizácii. Civilizácii, ktorá je preto materialistickou a postrádajúcou poľudšťujúci, duchovný rozmer bytia.

Poviete si: ale veď sa dá pokojne existovať aj takto. Áno, dá, ale nanajvýš neplnohodnotne!

Človek má dve ruky, dve nohy, dve oči a dve uši. Skúste si však predstaviť ľudskú bytosť, ktorá má len jednu ruku, jednu nohu, jedno oko a jedno ucho. Takýto človek by mohol žiť a do určitej miery fungovať. Ale aký by to bol život? Absolútne neplnohodnotný! Bolo by to skôr trápenie. No a presne takto, presne takto to vyzerá s každým, kto naplňuje iba hmotný a materiálny rozmer svojho bytia, pričom ten duchovný zanedbáva.

Život, aký žije väčšina ľudí dneška je vysoko neplnohodnotný. Nie je to život, ale živorenie! A toto nedôstojné živorenie pokračuje z generácie na generáciu. Žijeme vo svete, v ktorom sme sa naučili používať len jednu ruku, jednu nohu, jedno oko, jedno ucho a jednu polovičku mozgu a my to paradoxne považujeme za úplne normálne. Za prirodzené, lebo takto to predsa vždy bolo, je a presne takto žije a jedná väčšina. Pre nás je to už práve takto „normále“. Pre nás by to už bolo nenormálne inak! Pre nás, ktorí sme sa naučili žiť s jednou rukou, nohou, okom, uchom a polovičkou mozgu je nenormálny každý, kto sa snaží používať obe ruky, nohy, oči, uši a celý mozog. Každý, kto je duchovný, pretože toto je vybočenie z „normálu“. Zo všeobecného „normálu“ ľudí obmedzených hmotou a zameraných iba na hmotné.

Vo svojej hmotnej obmedzenosti a vo svojom zanedbávaní duchovného sme sa stali karikatúrami človeka. Nie sme ľudsky plnohodnotnými a táto neplnohodnotnosť sa čoraz viacej prejavuje. Množí sa nespravodlivosť, nespokojnosť, závisť, nenávisť a mnoho, mnoho iného, čo ľuďom znemožňuje byť šťastnými, spokojnými a vyrovnanými. Kvôli materializmu, hmotárstvu a nedostatku duchovnosti padli doteraz všetky civilizácie v dejinách a práve z tohto dôvodu to začína kolabovať aj v súčasnosti.

Dajte cisárovi, čo je cisárovo a Bohu, čo je Božie! Dajte hmote, čo je hmotné a duchu, čo je duchovné! Rovnaký diel námahy, úsilia a snaženia, ktorý človek vynakladá na hmotné, má vynaložiť i na duchovné.

V čom však spočíva duchovné snaženie? Správne, skutočné a pravé duchovné snaženie? Spočíva v poznaní a naplňovaní duchovných zákonitostí, ktorým je podriadený náš skrytý, vnútorný život. Zákonitostí, ktoré vo svojich účinkoch presahujú až do hmotnosti a celkom viditeľne tvoria a formujú náš osud. Jedine poznanie a naplňovanie týchto zákonitostí, vloženým do stvorenia Stvoriteľom môže urobiť náš život skutočne plnohodnotným.

Poznanie a naplňovanie! Poznanie toho, prečo žijeme na tejto zemi, aký zmyslel má náš život, poznanie toho, odkiaľ sme prišli a kam odídeme po smrti, poznanie toho, prečo existuje utrpenie, odkiaľ pochádza a ako sa mu vyvarovať.

Ako vôbec môže človek žiť, ak nemá uspokojivé odpovede na tieto zásadné otázky? Keď v nich zostáva absolútne nevedomým? Odpoveď je veľmi jednoduchá: Môže žiť len nevedomo a neplnohodnotne tak, ako je tomu teraz. Môže žiť len v zvieracej nevedomosti, nehodnej človeka! Môže iba živoriť, ako dobrovoľne zmrzačená bytosť s jednou rukou, nohou, okom, uchom a polovičku mozgu.

V dnešnej dobe je pre každého, kto naozaj chce, dostupné poznanie, dávajúce odpovede na všetky zásadné otázky duchovného rozmeru bytia človeka. Nikto nemusí zostávať nevedomým, ak nechce. Ak ale ľudia dneška nevedomými zostávajú znamená to, že takými byť chcú. Znamená to, že nikdy skutočne nehľadali, pretože inak by museli nájsť. Že nikdy skutočne neprosili, pretože inak by museli dostať a že nikdy neklopali, pretože inak by im muselo byť už dávno otvorené. Pretože všetko svoje snaženie vložili iba do hmotného a iba to hmotné im zaberá všetok ich voľný čas. A preto je prázdnota, neplnohodnotnosť a úbohosť ich bytia nesmierna. Preto sa z nich stali tupí a poľutovaniahodní humanoidi, neschopní pozdvihnúť svoj zrak od hmoty a materiálna, ktoré napĺňa všetok ich duševný obzor. Sú to úbožiaci, ktorí si sami zapríčinili svoju nedôstojnú úbohosť.

Dajte hmote, čo je hmotné a duchu, čo je duchovné! Za súčasného stavu to znamená umenšiť sa v hmotnom snažení, umenšiť sa v našich vysoko prepiatych hmotných žiadostiach a nárokoch a zabrať v snažení duchovnom tak, aby sa všetko vyrovnalo. Aby človek na sto percent plnil svoje povinnosti v hmote a na sto percent v duchovnej oblasti. Aby v oblasti, ktorá bola doteraz fatálne zanedbávaná spoznával a naplňoval duchovné zákonitosti a tak sa stal konečne plnohodnotným človekom. Človekom správne a harmonicky si plniacim svoje povinnosti a preto naplneným harmóniou, mierom, šťastím a vyrovnanosťou, ktoré ku nemu môžu prúdiť len prostredníctvom dosiahnutia plnohodnotnosti jeho ľudského bytia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Milane,jaká je tvoje úvaha o guláši? Případně jeho obžaloba!

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nenapíše, Śupa umí jen psát ne číst.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Môžeme všetko! Ale tie dôsledky!

Pri surfovovaní na internete som nechtiac narazil na video, kde sýrski povstalci zabíjajú vládnych vojakov, ktorí sa im vzdali. Zo zvedavosti som naň klikol, avšak negatívna energia, idúca z neho mi doslova zovrela srdce. Po pár sekundách som to musel zavrieť.

Áno, na internete je dnes možné vidieť úplne všetko. Autentické videá so zabíjaním ľudí, či stovky iných zvráteností. Môžeme túto ponuku prijať a môžeme sa na to pozerať. Avšak negativita, ktorú to obsahuje, nevyhnutne doľahne do nášho vnútra. Zaťaží nás a poškvrní nás. Doľahne na nás ako balvan.

Citlivejší ľudia dokážu tento dej vnímať a vyciťovať. Ale menej citliví, ktorých je väčšina, nedokážu vnímať tieto jemnejšie, temné a nízke negatívne energie a bez toho, že by niečo tušili, si nimi zaťažujú a znečisťujú svoju dušu. Znečisťujú si ju tak, ako keby ich samotných niekto obhádzal blatom, kalom, či inou nečistotou. A hoci to necítia, v jemnejšej, duševnej rovine je to presne tak.

Väčšina ľudí dneška zachováva bežný hygienický štandard a chodia pekne a čisto oblečení. Aké iné by to však bolo, keby sme mali možnosť vidieť ich dušu. Ich vnútorný život a vnútornú bytosť. Museli by sme sa odvrátiť s odporom, hnusom a hrôzou.

Na svoj zovňajšok ľudia o seba dbajú, ale o svoje vnútro už dbá málokto. Do svojho vnútra dovoľujeme ľahkovážne vstupovať najneuveriteľnejšej nízkosti, špine, temnote a zvrátenosti. Duše ľudí sa svojim vzhľadom a „vôňou“ podobajú bezdomovcom, zanedbávajúcim najelementárnejšie hygienické návyky.

Áno, dnes môžeme všetko, ale nie je všetko je pre nás naozaj dobré. Môžeme všetko, ale nie všetko nám prospieva. A to nedobré, to zlé neuveriteľným spôsobom poškvrňuje a zaťažuje naše vnútro.

Ale veď to nikto nevidí! Nech sa teda do toho nikto nestará!

Omyl! Fatálny a zásadný omyl! V evanjeliách, v súvislosti so správnou modlitbou Kristus povedal: Vy však vojdite do komôrky, zavrite za sebou dvere a tam sa modlite. A Pán, váš Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté, vás potom odmení celkom zjavne.

Ktorý vidí aj veci skryté a odmení vás zjavne!

Niet ničoho, čo by mohlo zostať skryté oku Pána! Jeho pohľadu neuniknú ani najtajnejšie záhyby našej duše a nášho vnútra, ktoré sa mnohokrát snažíme skrývať i sami pred sebou. Každá duša je pred Jeho zrakom úplne obnažená a odkrytá, takže je jasne vidieť aj to najvnútornejšie cítenie i všetky myšlienkové hnutia. A toto všetko, čo sa v nijakom prípade nemôže skryť pred zrakom Pána potom On každému človeku odpláca prostredníctvom Zákona spätného účinku. A odpláca mu celkom zjavne!

Aký človeče si, tak sa ti bude vodiť! Aký vnútorne si, taký bude tvoj osud! Tvoj osud je totiž zjavný dôsledok vecí skrytých, ktoré nosíš a ukrývaš vo svojom vnútri.

Môžeš mať aj najdrahšie oblečenie, môžeš sa sprchovať aj dva krát za deň, môžeš mať pestované telo, avšak ak tvoja duša nie je rovnako čistou, ak o čistotu svojej duše nedbáš rovnako, ako o čistotu svojho tela, oko Pána vidí všetku tvoju nízkosť, špinu a temnotu, ktorú v sebe nesieš. Jeho neoklameš pekným zovňajškom! On ťa vidí presne takého, aký vnútorne si! A to, čo vidí ti oplatí! Zjavne, viditeľne a celkom reálne!

Pán je spravodlivý! A Jeho spravodlivosť berie do úvahy všetko dobré, ako i všetko zlé, čo človek v sebe nesie. Na svete je mnoho dobrých ľudí, ktorí by pre svoje dobré srdce a svoje dobré skutky mohli byť povznesení nahor. Mohli by stúpať k šťastiu, radosti a Svetlu. Ale nemôžu! Nemôžu, lebo rúcho ich duše je poškvrnené! Lebo to nečisté, temné a nízke, čím sa vnútorne pošpinili, ich ťahá ako balvan nadol a nedovoľuje im stúpať.

Človeče, očisti rúcho svojej duše! Tak, ako dbáš o svoj zovňajšok dbaj i o čistotu svojho vnútra. O čistotu a ušľachtilosť svojho citového a myšlienkového života!

Nedovoľ svoju dušu viac pošpiňovať a poškvrňovať nízkosťou, ktorá na teba v tisícorakých podobách dolieha zvonka. Buď ustavične na stráži ušľachtilosti vlastného vnútorného života! Veď temnota striehne iba na to, aby ťa poškvrnila a zaťažila. Aby ťa pošpinila a vtiahla do bahna. Do bahnistého močiara, ktorý ťa pomaly pohltí a ty sa v ňom nakoniec udusíš. V biede a hrôze budeš hynúť príšernou, pomalou smrťou. Nie len tvoje telo, ale aj tvoja duša bude zahubená! A práve toto je konečným cieľom temna, ktoré na teba zákerne číha všade naokolo.

Ľudia spamätajte sa! Nebuďte ľahkou korisťou temnoty, ktorá usiluje o vaše zničenie. Budte na stráži! Lebo v zdanlivej nenápadnosti a všednosti každodenného dňa prebieha boj na život a na smrť.

Spamätajte sa preto a začnite vážne bdieť nad čistotou a ušľachtilosťou vlastného vnútorného života. Ide vám tým o život! O celé vaše bytie! Úzkostlivo dbajte o čistotu rúcha vašej duše, pretože všetko nečisté a s nečistotou spojené stihne skaza. Pretože všetko nečisté bude zničené mocnou rukou Pána, ktorý je čistotou, vznešenosťou a ušľachtilosťou samotnou.

Áno, môžeme všetko, ale len v tom dobrom, čistom a ušľachtilom je život. Len v tom je radosť, šťastie a mier. V nečistom je však skrytá iba skaza, bolesť a smrť.

Človeče, bdej nad čistotou svojho vnútra! Veď ti tým o ide život!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Kristus nemal rád hriešnikov!

Kristus mal vraj rád hriešnikov. Tieto slová často počuť z úst mnohých kresťanov. Je to však omyl a blud! Je to výsledok rozšíreného, povrchného a prvoplánového vnímania, ktoré je vzdialené od pochopenia podstaty. Veď ako mohol mať ten, ktorý prichádzal z nekonečného Dobra rád to, čo je zlé a nízke? Čo je hriešne? To predsa nie je možné!

No a keďže tento omyl nie je rozšírený len medzi obyčajnými, radovými kresťanmi, ale zaznieva často i z úst vyšších cirkevných hodnostárov, ako som mal možnosť sám na vlastné uši počuť v jednej rozhlasovej relácií, je naozaj na mieste, pozrieť sa na túto problematiku hlbšie.

Kristus mal rád jedine dobro! Dobro v každom človeku, nech už bola jeho minulosť akákoľvek. Kristova veľkosť spočívala v tom, že v ľuďoch dokázal rozpoznať klíčenie semienka dobra. A to aj napriek všetkým ich predchádzajúcim chybám a hriechom. Že dokázal rozpoznať začiatok obratu k lepšiemu, ktorý nakoniec vyústil do absolútnej premeny života. Pán sa totiž nedal mýliť zovňajškom, ani rôznymi spoločenskými názormi a predsudkami, na základe ktorých bol človek, ak urobil nejakú chybu a žil zle, raz a navždy poznamenaný. Pán vždy vnímal iba srdce, iba vnútro a podstatu človeka.

I v jeho časoch bolo napríklad veľa neviestok podobne, ako je tomu dnes. Spomedzi nich všetkých však bola vyzdvihnutá jedine Mária Magdaléna. Kristus teda vôbec nemiloval všetky neviestky, ale len Máriu Magdalénu, ktorá dokázala rozpoznať nízkosť vlastného hriechu a nastúpiť cestu k zmene seba samej. Cestu, vedúcu k dobru a ušľachtilosti. Kristus teda, pri pohľade do srdca človeka, mu dokázal odpustiť jeho predchádzajúcu hriešnosť, ktorú ľudia odpustiť nedokázali.

Avšak každý iný človek, dobrovoľne a na základe svojej slobodnej vôle zotrvávajúci v zle, nečistote, nízkosti a nevedomosti, vzdialenej skutočnej ľudskej dôstojnosti bol pre Krista mŕtvy. Každý človek, nachádzajúci sa v hriechu a netúžiaci po nastúpení cesty dobra je totiž skutočne duchovne mŕtvy. Práve o týchto mŕtvych - duchovne mŕtvych Ježiš povedal, nech si pochovávajú svojich mŕtvych. Majú byť ponechaní sami na seba, vo svojej hriešnosti, ktorej sa nechcú vzdať, pretože v nich niet túžby po dobre. Túžby po zmene seba samého k lepšiemu.

Kristus prichádzal iba k tým, volal iba tých a stretával sa iba s tými, v ktorých bola túžba po dobre. Túžba, ochota a odhodlanie po zmene seba samého. Ostatní, čiže ľudia zotrvávajúci v hriechu boli pre neho mŕtvi.

Kristus teda nemal v nijakom prípade rád všetkých hriešnikov, ale iba hriešnikov obrátených. Iba ľudí, ktorí sa už vydali na cestu dobra a zanechali svojho hriechu. Ale to už potom vlastne hriešnici ani neboli, lebo ich minulosť zostala definitívne za nimi.

Kristus mal rád, videl a podporoval dobro v každom človeku, pričom nehľadel na jeho minulosť a na jeho predchádzajúcu hriešnosť. Tá totiž, v prípade vážneho nastúpenia cesty dobra, zostala naozaj už len minulosťou, na ktorú nebolo vôbec treba brať viac zreteľ.

Kristus teda nemal rád a nemohol mať rád všetkých hriešnikov paušálne, čiže aj tých, ktorí naďalej stále zotrvávali vo svojej hriešnosti. S týmto druhom hriešnikov lásku Krista v nijakom prípade spájať nemožno. Ak sa ale spomedzi nich našiel niekto, komu sa zhnusila jeho vlastná nízkosť, ak sa v ňom začala rozhárať túžba po krajšom, lepšom a ušľachtilejšom, ak spoznal hodnotu dobra a nastúpil cestu k nemu, potom sa presunul do úplne inej kategórie.

Potom to už totiž žiaden hriešnik nebol. Potom to bol to človek, ktorý nastúpil cestu dobra a cestu k dobru. A to bol už druh ľudí, ktorých mal Ježiš rád. Takáto bola Mária Magdaléna, mýtnik Matúš i ostatní, ktorí začali v sebe rozvíjať dobro. A práve pre toto dobro ich mal Pán rád, nie pre ich hriech.

Ak je v evanjeliách uvedené, že ako lekár lieči chorých a nie zdravých, tak prišiel Pán volať hriešnikov a nie spravodlivých znamená to, že prišiel volať všetkých, v ktorých sa aj napriek ich mnohým chybám a hriechom nachádza ešte niečo dobré. Niečo dobré, na čom sa dá budovať a čo sa dá rozvíjať. Kto toto dobro ešte v sebe nájde a nájde i silu rozvíjať ho v duchu Kristovho učenia, ten si môže byť istý, že nech by padol akokoľvek hlboko, nech by ho jeho vlastní príbuzní i celá spoločnosť navždy odpísali, jeho Pán ho miluje. Miluje ho pre dobro, ktoré v sebe nesie. Hoci i len pre tú malú štipku dobra, veľkú ako makové zrniečko, ktorá, ak ju začne v sebe vážne rozvíjať, je ho schopná vytrhnúť ako víchor z každej nečistoty a povzniesť veľmi vysoko. Povzniesť k spravodlivosti, čistote a ušľachtilosti pravého človečenstva. Povzniesť k Svetlu a životu plnému šťastia a radosti.

Každý však, kto žije v hriechu, nečistote, zmyselnosti nespravodlivosti a neláske, kto nedbá o dobro, nehľadá ho v sebe a nemá chuť ho rozvíjať, ten je duchovne mŕtvy. Je už mŕtvy, hoci ešte fyzicky žije. Jeho život v nízkosti, nečistote a hriechu je totiž v skutočnosti iba živorením a jeho fyzická smrť bude začiatkom nastúpenia cesty k smrti duchovnej. K smrti totálnej a definitívnej, spojenej s vymazaním jeho mena z knihy života.

Lebo nečistota, zmyselnosť, nespravodlivosť a neláskavá bezohľadnosť je smrť! Dobro, čistota, ušľachtilosť, spravodlivosť a láskyplný prístup k ostatným je život. Skutočným, pravým spôsobom plnohodnotný život už tu na zemi, ako i po odchode z tejto zeme.

Jedine takýchto ľudí mohol mať Kristus rád. Ľudí, ktorí majú v sebe tento potenciál a chcú ho aj rozvíjať. Ostatní, ktorí ho už nemajú a ani ho nechcú v sebe rozvíjať boli pre neho mŕtvi. Veď Posol z všeobsiahleho Dobra predsa nemohol mať rád to, čo je zlé, čo si vyvolilo zlo a čo v ňom tvrdošijne zotrváva.

Kristovo učenie nieslo v sebe totiž popri všetkej láske i akcent spravodlivosti. Akcent spravodlivej prísnosti, ktorý sa zo súčasného kresťanstva už celkom vytratil. A práve pre túto absenciu rozmeru prísnej spravodlivosti, ako i pre všeobecne rozšírenú povrchnosť v myslení mohlo vzniknúť niečo tak nelogického a nepravdivého ako tvrdenie, že Kristus miloval hriešnikov.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Šírenie poplašnej správy!

Ľudia sú naozaj zvláštni, pretože tú najlepšiu správu, aká im vôbec môže byť oznámená, vnímajú paradoxne úplne opačne. Vnímajú ju ako niečo negatívne. Ako šírenie poplašnej správy.

Pozorne si prečítajme nasledovné slová:

„Človeče, bdej nad čistotou svojho vnútra! Bdej nad čistotou svojich citov a myšlienok, lebo blíži sa čas, keď mocná ruka Pána zničí na zemi všetko nečisté. Človeče, bdej zo všetkých síl nad čistotou a ušľachtilosťou svojho vnútra! To nie je iba dobrá rada. To je vec života, alebo smrti!“

A teraz reakcia:

„Takýmto správam netreba venovať žiadnu pozornosť. Pán má ľudí rád a nestraší ich záhubou a zničením. To je skôr slovná zásoba z druhej strany – zo strany temnoty a zla. A ak náhodou tieto slová pochádzajú z nejakej sekty, treba sa len zamyslieť a nebáť sa. Je to iba neodovôdnené šírenie poplašných správ.“

Aká je však pravda? Ide naozaj o šírenie poplašnej správy a ešte neodôvodnené alebo naopak, ide o to najpozitívnejšie, čo vôbec môže byť človeku a ľudstvu oznámené?

Niet vari pozitívne, že na zemi konečne zavládne čistota, ušľachtilosť, dobro a spravodlivosť? Môže byť vôbec pre tento svet lepšej správy? Veď konečne padne a zmizne všetko, čo vyvolávalo neustálu disharmóniu, nespokojnosť, pnutie a nevraživosť. Pominie totiž závisť, nenávisť, chamtivosť, zvrhlosť, nízkosť, bezohľadnosť, nespravodlivosť a neľudskosť. Nič nízke, nečisté a zlé nebude mať na zemi viac miesto. Bude to odstránené i spolu so všetkými, ktorí tieto veci živili, riadili sa nimi a podporovali ich.

Je to vari naozaj katastrofa? Určite nie! Iba snáď pre tých, ktorí sú s vyššie spomínanými princípmi nejakým spôsobom spojení. Áno, pre tých to vskutku katastrofa bude! V ich prípade, ale jedine v ich prípade ide naozaj o katastrofickú a poplašnú správu. Zlo tejto zeme, to vonkajšie a viditeľné, ako i zlo, ktoré ľudia prechovávajú v skrytosti vlastného vnútorného života, všetko toto otvorené i skryté zlo postihne naozaj katastrofa. Katastrofa, aká nemala nikdy doteraz obdobu.

Avšak zlo, ktoré cíti svoj blízky koniec, chce vo svojej neslýchanej zlobe a zákernosti strhnúť so sebou do víru zničenia čo najviac ľudí, ktorí sú s nim viac, alebo menej spojení.

A jeho posledná, obludná lesť spočíva v tom, že sa zo všetkých síl snaží ľuďom nahovoriť, že sa vôbec nič nedeje a neudeje. Že všetko pôjde naďalej tak, ako išlo doposiaľ a preto sa netreba vôbec ničoho obávať.

Táto zákerná rafinovanosť zla ľudí uspáva v pokojnej istote bezpečia a to hlavne preto, aby neprecitli a nevyvinuli snahu oslobodiť sa v poslednej chvíli od všetkých nitiek, ktoré ich ešte nejakým spôsobom spájajú s nízkym. Oslobodiť sa ešte v poslednej chvíli od všetkej nízkosti, nespravodlivosti, chamtivosti, hmotárstva a neľudskosti, ktorú v sebe prechovávajú a s ktorou sú spojení. Veď načo na sebe pracovať, načo sa zo všetkých síl usilovať stať sa čistým, ušľachtilým, dobrým a spravodlivým človekom, keď sa nič neudeje? Keď všetko pôjde po starom tak, ako doteraz?

Temnota spieva ľuďom príjemnú uspávanku, chlácholí ich a upokojuje ich, len aby sa neprebudili. Len aby spali pokojným a nerušeným duchovným spánkom, ktorý je ale spánkom smrti!

Zákerné budovanie istoty a presvedčenia, že sa nič nestane, berie ľuďom dôvod a motív k nevyhnutnej zmene seba samého. K životne nevyhnutnej zmene všetkého svojho jednania, všetkých svojich citov a myšlienok, ktoré sa musia zaskvieť čistotou, ušľachtilosťou, dobrom a spravodlivosťou, pretože iba toto jediné dokáže obstáť v nadchádzajúcom období. Iba nositelia týchto cností sa nemusia ničoho báť. Im sa nič nestane.

Zlo, nízkosť, nečistota a nespravodlivosť nech sa však trasú! Nech sa trasú všetci, ktorí ich v sebe prechovávajú a sú s nimi spojení. Nastáva ich koniec! Odbíja ich posledná hodina!

Kto ale nechce, aby koniec všetkého zla bol i jeho osobným koncom, nech sa vytrhne z jeho spárov. Nech napne všetky svoje sily k zmene seba samého! K zmene svojho jednania a slovného prejavu, svojho cítenia a myslenia, ktoré musia byť v súlade s čistotou, ušľachtilosťou, dobrom, spravodlivosťou a láskavosťou.

Takýto totiž musí byť človek, ktorý chce obstáť v blízkej dobe. Ak takýto nie je a ani sa takým nesnaží byť, potom ho naozaj čaká ho katastrofa. Katastrofa, ktorá zničí zlo na zemi. A spolu s ním i všetkých tých, ktorí sú s ním a zostávajú s ním spojení prostredníctvom svojich viditeľných, alebo skrytých zlých vlastností.

Toto však priatelia nie je žiadna katastrofa! Toto bude a už teraz je dôvod na radosť! Preto dobrí a k dobru usilujúci ľudia, radujte sa! Radujte sa, lebo zlo padne a dobro zvíťazí!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Ako správne konať dobro?

Korunou konania skutočného dobra je nezištnosť! Toho je však schopných iba málo ľudí, lebo žiaľ väčšina tak činí predovšetkým so zištnými úmyslami.

Ako výstižný príklad nám môže poslúžiť Ivan z rozprávky Mrázik, ktorý začal robiť dobro preto, aby sa zbavil medvedej hlavy. Jeho úmysel bol teda zištný a konanie dobra mu malo poslúžiť len ako prostriedok k dosiahnutiu účelu.

Podobné je to napríklad na Vianoce, keď mnohí majetní dávajú na svoje peniaze na rôzne dobročinné účely, očakávajúc za to reklamu svojej osoby, alebo svojej firmy.

Veľmi podobné je to tiež, keď si niekto vyberie napríklad povolanie zubára len preto, lebo zubári dobre zarábajú. Takýto človek potom pomáha ľuďom, ale základný motív jeho konania zištný.

Odmenou ľudí, konajúcich dobro so zištným úmyslom je predmet ich zištnosti. V prípade spomínaného zubára sú to teda peniaze, v prípade podnikateľov a firiem, dávajúcich na dobročinnosť reklama a tak ďalej a tak ďalej.

Ako však už bolo povedané, korunou konania dobra je nezištnosť. Nezištnosť, čiže konanie dobra pre dobro samotné. Bez nejakých postranných úmyslov! To je to pravé a skutočné dobro, kým to prvé, konané so zištným úmyslom možno považovať len za určitý predstupeň ku konaniu skutočného dobra.

Výstižne to vyjadril Kristus:

„Dbajte na to, aby ste svoje dobré skutky nekonali pred ľuďmi, aby vás obdivovali, inak by ste nemali zásluhy u vášho Otca, ktorý je na nebesiach.

Keď teda dávaš almužnu, nevytrubuj pred sebou, ako to robia pokrytci v synagógach a po uliciach, aby ich ľudia chválili. Veru hovorím vám: Dostali už svoju odmenu!

Keď dávaš almužnu, nech nevie tvoja ľavá ruka, čo robí tvoja pravá, aby tvoja almužna zostala ukrytá. A odplatí ti tvoj Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté.“

Kto teda koná dobro, ale očakáva za to celkom určitú protihodnotu, práve táto protihodnota, práve tento predmet jeho zištnosti sa mu potom stane jeho konečnou odmenou.

Ak ale niekto koná nezištne, pre dobro samotné, jeho odmenou je mu požehnanie z Výšin. Odmenou mu bude prúdenie Svetla do jeho života, ktoré mu jeho bytie urobí lepším, krajším a šťastnejším a ktoré ho povznesie smerom nahor. Nahor, k Výšinám, približujúc jeho dušu k raju. K daru a výsade smieť žiť večný život rajských záhradách.

Toto je dar nad všetky dary! Dar a požehnanie, ktorého dosah si človek nie je vôbec schopný uvedomiť. Dar, vskutku hodný veľkého, vševládneho Boha, odmeňujúceho výsadou večného bytia všetkých, ktorí konajú dobro pre dobro samotné.

Nezištné konania dobra má však ešte aj iné pozitíva. Jedným z nich je napríklad ochrana pred našou minulou karmou, alebo inak povedané, pred dôsledkami našich vlastných, minulých zlých činov, ktoré sa ku nám ako ich pôvodcom vracajú v zákonitostiach osudu na základe Zákona spätného účinku. Tieto dôsledky by nás museli nevyhnutne bolestne zraniť, pretože čo si kto zasial, to musí aj zožať.

Avšak požehnanie zo Svetla, ktoré je odmenou nezištného konania dobra vytvorí okolo nás svetlý ochranný val. Ten dokáže, presne podľa miery nášho príklonu k dobru, eliminovať vracajúce sa dôsledky našich minulých zlých skutkov, prichádzajúce ku nám na základe Zákona spätného účinku.

A nie len to! Odmenou za našu nezištnosť v konaní dobra nám nakoniec bude aj prospech čisto hmotného a pozemského charakteru.

Žiaľ, človek je ale materialista a ak sa rozhodne konať dobro, zväčša za to niečo očakáva. Niečo konkrétne! A toho sa mu napokon aj za jeho vykonané dobro dostane. To je potom jeho odmenou.

Avšak ľudia netušia, že ak by dobro, ktoré konajú boli schopní konať nezištne, ich odmena by bola stonásobná! Ako duchovná, tak i pozemská.

Ak teda konáme dobro a niečo za to chceme, toho čo chceme sa nám zväčša dostane.

Ak však konáme dobro a nechceme nič, naša odmena bude mnohonásobne väčšia.

Kto sa teda vydal na cestu konania dobra, nech smeruje ku jeho korune – k nezištnosti. Lebo jedine takéto dobro je skutočným dobrom. Skutočným, pravým dobrom pre toho, komu ho preukazujeme, ale zároveň i skutočným a pravým dobrom pre toho, kto ho preukazuje.

PS. A na záver ešte jedna otázka, ktorú nech si na základe všetkého vyššie uvedeného skúsi zodpovedať každý sám pre seba: Môže sa dostať do neba – dostať do raja človek, ktorý koná dobro len preto, aby sa dostal do raja?

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Fatálne omyly duchovne hľadajúcich 1

Kto sa trochu hlbšie zaujíma o duchovné súvislosti života vie, že človek sa na zem nerodí iba raz. Prichádza sem viac krát a to jednak preto, aby odložil svoje staré chyby a viny a jednak preto, aby sa práve tu na zemi mohol výraznejším spôsobom duchovne posunúť nahor. Znalosť o opätovných príchodoch človeka na zem bola do piateho vatikánskeho koncilu bežne rozšírená i medzi kresťanmi a toto poznanie je až dodnes prirodzenou súčasťou všetkých východných náboženstiev.

Avšak behom stáročí sa doň vnieslo niekoľko omylov a pokrivení. Jedným z nich je presvedčenie, že možnosť duchovného vývoja prostredníctvom opätovných príchodov na zem je nekonečná a bude trvať až dovtedy, kým človek nedozreje až natoľko, že sa z kolobehu zrodení vyslobodí.

To je však omyl! Toto je jeden z veľkých a zásadných omylov, rozšírených medzi prívržencami reinkarnácie, ktorý berie mnohým ľuďom dôvod pre urýchlené nastúpenie cesty vlastného, osobného duchovného vzostupu, pretože sa predsa nemusia nikam ponáhľať. Veď času je dosť!

Až sa teda raz dokonale nasýtim všetkých radovánok pozemského života, potom, niekdy v ďalekej budúcnosti príde čas, keď aj ja začnem so svojim osobným duchovným vzostupom – uvažujú mnohí.

Ale položme si zásadnú otázku: ako môže byť kolobeh zrodení v hmotnosti nekonečným, ak je existencia našej planéty časovo ohraničená? Veď Zem tak, ako kedysi vznikla, musí raz zaniknúť. A to platí aj pre Slnko, ako i pre všetky planéty a hviezdy v našej galaxii.

Čas trvania všetkého hmotného je teda obmedzený a preto duchovný vývoj v hmotnosti nemôže byť časovo neobmedzený! A ani samozrejme nie je! No a vážnosť súčasnej doby spočíva v tom, že sa čoraz viacej približujeme k tejto osudnej hranici!

Skutočnosť je totiž taká, že ak nezrealizujeme svoj duchovný vývoj do stanoveného času, naša nezrelá osobnosť bude zničená. Zničená preto, lebo školou pre dosiahnutie duchovnej zrelosti je hmotnosť. A hmotnosť podlieha kolobehu vzniku a zániku. A do onej hmotnosti nepatrí len hmotný svet, viditeľný našim okom, ale aj jemnejšie úrovne, do ktorých odchádza ľudská duša po smrti. Jedine ak vstúpime do duchovnej ríše ako plne zrelé duchovne osobnosti, jedine tam budeme v bezpečí, pretože sa dostaneme mimo dosahu hmoty.

V evanjeliách môžeme nájsť množstvo zmienok potvrdzujúcich skutočnosť, že raz príde doba, kedy budú od seba definitívne oddelení dobrí od zlých, alebo inak povedané, zrelí od nezrelých. Čiže tí, ktorí stihli včas zavŕšiť svoj duchovný vývoj od tých, ktorí to nestihli. Viď napríklad podobenstvo o piatich rozumných a piatich nerozumných pannách, či zmienku o dvoch ľuďoch, ktorí budú vedľa seba ležať na jednej posteli a jeden z nich bude vzatý, kým druhý sa ponechá, alebo o iných dvoch, ktorí budú spolu pracovať na poli a jeden z nich bude vzatý, kým druhý sa ponechá. Alebo trebárs vážne slová o čase, kedy anjeli zožnú železnými kosákmi úrodu ľudských duší na pozemskej pláni a pšenicu zhromaždia v Pánových sýpkach, kým plevy spália v ohni. A takto by sa dalo pokračovať.

Mnohí si však povedia: no dobre, aj keď je možnosť nášho duchovného vývoja časovo obmedzená, naša zem tu ešte predsa bude milióny rokov. Takže času je naozaj dosť.

Žiaľ, to je päť jeden z mnohých omylov. Času, a zvlášť v dnešnej dobe nemá nikto z nás nazvyš! Prečo?

Lebo milióny, ba miliardy ľudí zostávajú po svojej smrti celé stáročia a tisícročia uviaznutých v rôznych záhrobných svetoch a úrovniach, blúdiac v nich vzdialení Svetlu a Pravde bez toho, že by stúpali nahor. No a z dôvodu tohto ich blúdenia, vzdialeného Svetlu a Pravde môže dôjsť k ich ďalšej inkarnácii na zem, ktorá by ich mohla duchovne výraznejšie posunúť smerom nahor až o stovky, či tisíce rokov, alebo k nej nemusí dôjsť vôbec.

Ak sa teda v evanjeliách hovorí, že čas je už blízko, je to mienené práve z takéhoto, omnoho širšieho, celkového pohľadu. Z pohľadu, zahŕňajúceho nie len život na zemi, ale aj časové obdobia, strávené v záhrobných úrovniach medzi jednotlivými inkarnáciami, ktoré môžu trvať celé tisícročia. Ak sa na to začneme pozerať takto uvedomíme si, že času naozaj niet nazvyš a že mnohým sa preto môže vskutku stať, že svoj duchovný vývoj nedokážu včas zavŕšiť. Že ich nezrelá osobnosť bude musieť byť preto jednoducho strhnutá do rozkladu všetkého hmotného, lebo sa nedokázala včas vymaniť z kolobehu hmotných zrodení a nájsť útočište vo večnej duchovnej ríši, nachádzajúcej sa nad hmotou a nepodliehajúcej vzniku a zániku.

Časové obmedzenie, určené na uskutočnenie nášho duchovného vývoja visí teda nad nami ako Damoklov meč. Ľudia si toho musia byť vedomí a mali by sa podľa toho zariadiť, pretože tu ide o celé ich bytie!

A preto je v dnešnej dobe pre ľudí omnoho užitočnejšia pravda o tom, akými veci naozaj sú, i keď je táto pravda vážna až hrozivá, ako mylné upokojovanie možnosťou nekonečného vývoja v stále ďalších a ďalších inkarnáciách, ktorá nie je vôbec reálna.

M.Š. v spolupráci s http://uvazujme.blog.pravda.sk/

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Dobro nesmie rezignovať!

Obraz prvý: Rohanské vojsko cvála na pomoc gondorskej ríši. Keď vyšli na kopec, kráľ Theoden uvidel smrteľný zápas mesta Minastirit. A zovrelo mu srdce. Potom však zvolal mocným hlasom, akým ho už dávno nikto nepočul zvolať: Čas boja nadišiel! Rytieri, taste meče, nech sa zablýska ich ostrie! Bez milosti bite nepriateľa! Vpred!

A rohanská jazda udrela ako víchor z boku na nepriateľa, plne zamestnaného dobíjaním mesta.

Nepriateľskými šíkmi prebehol úľak, potom zdesenie a nakoniec sa dali na útek. A rohanskí jazdci s víťaznou piesňou na perách cválali sem a a tam a ostrím svojich mečov bili nepriateľa tak, že uniknúť sa podarilo iba nemnohým.

Obraz druhý: Vojsko rytierov Svetla sa priblížilo k hmotnosti. Vtedy uzreli smrteľný zápas planéty Zem.

Ich Kráľ a Vládca však zvolal mocným hlasom: Rytieri, čas boja nadišiel! Taste meče, nech sa zablýska ich ostrie! Bez milosti bite nepriateľa! Bez milosti bite všetko zlo a všetkých tých, ktorí sú s ním akýmkoľvek spôsobom spojení! Vpred!

A nespočetné voje rytierov Svetla udreli do temnoty Zeme, ktorú zachvátila hrôza. Oni však, s víťaznou piesňou na perách bez milosti bili nepriateľa, nemilosrdne bili všetko zlo ako i všetkých tých, ktorí s ním boli akýmkoľvek spôsobom spojení.

Mnohonásobne rozvetvené zlo prestupuje a ovláda všetko na planéte Zem. Avšak tak, ako museli obrancovia mesta Minastirit vlastnými silami vydržať do príchodu rohanského vojska, rovnako musí aj dobro na tejto zemi vlastnými silami vydržať do príchodu pomoci zo Svetla.

V každodennosti všedného dňa prebieha nebadateľne smrteľný zápas medzi postupne všetko prestupujúcim a všetko infiltrujúcim zlom a medzi zbytkami dobra. A každý človek, ktorý sa v bežnom živote snaží hájiť a zachovávať ušľachtilosť, dobro, česť, spravodlivosť a ľudskosť, každý takýto človek je bojovníkom, napomáhajúcim tomu, aby sa Zem ešte udržala.

To, že mnohí prepadajú rezignácii a myšlienkam, že so zlom sa už dnes nedá vôbec nič robiť patrí k jeho zákerným úkladom. Takýmto spôsobom chce totiž zlo vnútorne zlomiť aj tie posledné zbytky odporu a ovládnuť absolútne všetko. A svoj tlak stupňuje o to viac, o čo jasnejšie začína tušiť vlastný, blízky koniec.

Dobro, česť, spravodlivosť, ušľachtilosť a ľudskosť však nakoniec zvíťazia! A spolu s nimi každý človek, ktorý zostal s týmto hodnotami pevne spojený!

Všetko ostatné bude rozprášené, rozohnané a pobité ostrím meča!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nešťastie s názvom meditácia

V súčasnosti je veľmi frekventovaným slovo meditácia a spolu s ním i všetky praktiky s týmto pojmom súvisiace. Ide o praktiky, ktorých účelom má byť duchovné pozdvihnutie, transformovanie vedomia, alebo prežívanie spojenia so Stvoriteľom. Žiaľ, vo vzťahu k pojmu meditácia a vo vzťahu k praktikám, ktoré za ňou stoja sa tak v drvivej väčšine vôbec nedeje. Deje sa skôr pravý opak! Namiesto Svetla sa človek spája a viaže s temnotou.

Aby sme pochopili, v čom sa skrýva zrada meditácie, porovnajme i ju s tým čo je správne. Porovnajme si ju s modlitbou! Treba ale zvlášť zdôrazniť, že so správnou a skutočnou modlitbou a nie s bezmyšlienkovitým odriekaním nejakých naučených slov, v ktorých niet ani štipky citu. Takýto druh modlenia, iba čisto z povinnosti, to sú len prázdne slová bez obsahu, ktoré sa rozplynú v nič. Je to niečo úplne bezcenného, pretože modlitbu robí modlitbou iba vrúcnosť citu.

Správna modlitba spočíva vo vzbĺknutí citu, smerujúceho nahor. Ak sa nás zmocní radosť, alebo hoci aj bolesť, či úzkosť, to všetko sú silné city, ktoré sa nám môžu stať podnetom k skutočnej a pravej modlitbe. Silné city sú ako krídla, ktoré môžu v modlitbe povzniesť nášho ducha k Výšinám, odkiaľ ku nám v spätnom účinku začne prúdiť radosť, pokoj, mier a vyrovnanosť.

Modlitba bez citu je ako vták bez krídel. Vták, ktorý nemôže lietať a preto smutne vláči iba po zemi. A to je práve oná, už vyššie spomínaná, povrchná a bezmyšlienkovite odriekavaná modlitba, v ktorej niet citu.

Vrúcnosť citu pri modlitbe určuje výšku, do akej sme sa schopní dostať. V najvrúcnejšom cite a pri najsilnejšom citovom prežívaní, akého je človek schopný môže jeho modlitba vzlietnuť až ku stupňom trónu Najvyššieho.

Ale vráťme sa späť k problematike meditácie. Kým správna modlitba letí na krídlach citu okamžite prudko nahor, pri meditácii tomu tak zväčša nie je. Meditácii chýba jednoznačnosť ťahu smerom hore. Rozptyľuje sa skôr do šírky, pričom v nej ide o zameriavanie sa buď na samého seba a svoje pocity, koncentrovanie sa na nejaké predmety alebo pojmy a podobne.

Pri správnej modlitbe býva cieľom všetkých snáh jednoznačne vždy iba to najvyššie a ten Najvyšší, kým pri meditáciách tento ústredný cieľ chýba a je nahradený cieľmi inými. Ako už bolo povedané, trebárs koncentráciou na niečo, na nejaký bod, na určitú čakru, na nejakú mantru a tak ďalej. K čomu však pri tom dochádza?

Okrem hmotnej reality, ktorú človek vníma svojim denným vedomým existuje ešte aj iná, jemnejšia realita, ktorú je možné vnímať v zmenenom stave vedomia. V prirodzenosti zákonov univerza sme ale vo svojom dennom vedomí akoby múrom oddelení od tejto jemnejšej reality. Ak sme dostatočne vnímaví, môžeme samozrejme vycítiť, že niečo takéhoto existuje. Že jednoducho existujú veci medzi nebom a zemou.

No a hlavným účelom meditácie, ktorá na rozdiel od správnej modlitby nesmeruje vždy bezpodmienečne nahor je prostredníctvom rôznych mentálnych techník, umelým navodzovaním zmeny vedomia postupne odstrániť ochranný múr denného vedomia a vytvoriť v ňom prienik do onej spomínanej, jemnejšej reality bytia. A to sa podľa druhu citlivosti meditujúceho darí buď rýchlejšie, alebo pomalšie.

Ak sa to podarí, a účelom meditácie je aby sa to podarilo, človek začne vnímať, vidieť a prežívať túto inú, jemnejšiu realitu. Veľké nebezpečenstvo sa však skrýva v tom, že nie všetko, čo sa nahádza tam na druhej strane je dobré a čisté. Skôr naopak, pretože okolie našej zeme obklopuje žiaľ zväčša nízkosť, nečistota a zlo, pretože práve toto ľudia preferujú. Či už vo svojich vonkajších vzťahoch medzi sebou, alebo vo svojom skrytom, vnútornom živote.

Preto je teda viacej zla a nízkosti aj na druhom brehu v inej, jemnejšej realite bytia v okolí našej zeme, kam odchádzajú duše pozemských ľudí po fyzickej smrti.

Pravdepodobnosť, že v týchto úrovniach natrafíte na nízkosť, nečistotu ba až zvrhlosť je omnoho vyššia ako pravdepodobnosť, že tam natrafíte na čistotu, vznešenosť a ušľachtilosť.

Správnou modlitbou, ktorá je vždy jednoznačným ťahom smerom nahor sa človek automaticky vyhne všetkým takýmto nebezpečenstvám. Avšak meditácia, prostredníctvom ktorej sme dosiahli priechodu v múre denného vedomia do jemnejšej reality nás priamo a nepripravených vrhá do obrovského nebezpečenstva, pretože vinou spôsobu života a myslenia ľudí sa aj tam, na druhom brehu, nachádza omnoho viac nízkosti a zla, ako ušľachtilosti a dobra.

Naivné nadväzovanie spojenia s jemnejšou realitou bytia, ktoré ponúka množstvo meditačných mentálnych techník môže teda človeka nesmierne zaťažiť a spôsobiť mu netušené duchovné škody. Dobrovoľne tým totiž podáva ruku zlému a nečistému, ktoré sa tam nachádza vo zvýšenej miere. Veď nie náhodou sme svojim denným vedomým od od všetkých týchto nebezpečenstiev veľmi dobre chránení.

Skutočná, pravá modlitba smerom k Najvyššiemu preletí vysoko ponad tieto nížiny, ktoré netreba vôbec poznať. Ak máme v modlitbe ako cieľ pred sebou iba to najvyššie a toho Najvyššieho, nijaké nebezpečenstvo nám nehrozí.

Ak však chce niekto prežiť, zažiť, skúsiť a vidieť, prostredníctvom rôznych meditačných techník a podľahne klamlivým prísľubom duchovného vzostupu, ktorý mu ponúkajú rôzni duchovní majstri, zbytočne sa tým vystavuje kontaktu s nízkym, ktoré sa na neho naviaže a duchovne ho strhne nadol.

Človek sa má v prvom rade snažiť žiť čistý a spravodlivý život podľa Zákonov Najvyššieho, čiže podľa Desatora i podľa učenia Krista a prostredníctvom skutočnej modlitby citu je mu daná možnosť nadviazať spojenie so Svetlom Stvoriteľa. To mu dodá istotu poznania existencie Boha a pevné presvedčenie vo víťaznú silu dobra, čistoty, ušľachtilosti a spravodlivosti, ktoré sa bude snažiť presadzovať vo svojom každodennom živote s o to väčšou silou a oduševnením.

Toto je správna cesta, pri ktorej človek nepotrebuje poznať nijaké nížiny, ktoré mu s falošným prísľubom duchovného vzostupu zavádzajúco ponúka meditácia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Skromnosť! Jediná možná cesta!
Správa z tlače zo dňa 3.8.2013: Ďalšia vlna horúčav bude dlhšia a intenzívnejšia ako všetky doterajšie v tomto lete. Niektorým ľuďom však podľa klimatológov stále nedochádza, že je to závažný problém. Globálne otepľovanie je totiž možno väčšie zlyhanie ľudstva ako svetové vojny, no krajiny a jednotlivci tomu nevenujú pozornosť.
Svetová meteorologická organizácia (WMO) vo svojej poslednej správe jednoznačne hovorí o globálnom otepľovaní a rastúcom skleníkovom efekte. Atmosferická koncentrácia oxidu uhličitého sa napríklad v roku 2010 zvýšila o 39 percent v porovnaní s predindustriálnym obdobím, metánu o 158 percent a oxidu dusného o 20 percent. Všetko sú to skleníkové plyny, súvisiace s ľudskou činnosťou. Táto zmena zloženia atmosféry spôsobuje, že globálna teplota stúpa, čo má výrazný vplyv na hydrologický cyklus a spôsobuje zmeny poveternostných a klimatických pomerov. Za všetky extrémne povodne, búrky a suchá môžu ľudia, pretože sa nesprávali šetrne k planéte a jej zdrojom.
Posledné desaťročie bolo desaťročím extrémov, aké nemá v histórii obdobu a tento trend bude pokračovať A žiaľ naše, ani svetové úrady tomu nevenujú žiadnu pozornosť.
Toľko z článku, ktorý bol zverejnený v denníku „Pravda“ dňa 3.8.2013.
Ľudia ničia svoju planétu, pretože sú neskromní! Pretože ich potreby a nároky vysoko prevyšujú jej možnosti!
Neskromnosť vládne svetu! Nenásytná, neukojiteľná túžba mať stále viac a užiť si toľko, koľko sa len dá. A tomuto trendu sa nič nestavia do cesty. Práve naopak! Všetko mu podlieha. Veď práve tým, koľko dokáže človek nadobudnúť a čo si môže dovoliť stúpa na priečkach spoločenského rebríčka. V tom predsa spočíva úspech a tým sa človek stáva osobnosťou, ktorá niečo znamená. Takýto prístup k životu je ideálom národov a jednotlivcov.
Ideály ľudstva sú však zvrátené. Ideálom a hybnou silou spoločnosti totiž nemôže byť mať čoraz viac a byť v tom čo najúspešnejší. Ľudia, ktorí sa v tomto snažení dostali na vrchol a ich životný štandard sa nesmú stať príkladom pre ostatných, aby sa i oni snažili dosiahnuť niečo podobného. Také niečo totiž nemôže naša planéta ustáť. Lebo práve snaha mať čoraz viac a mať čoraz vyšší životný štandard doslova drancuje jej zdroje, ktoré nie sú stavané na tak vysoké ľudské nároky.
Svetu a planéte Zem môže pomôcť jedine návrat k skromnosti. Skromnosť znamená mať toľko, koľko potrebujeme k dôstojnému životu.
Skromnosť je odrazom veľkosti ducha! Ducha naplneného dobrom, spravodlivosťou, ušľachtilosťou a ľudskosťou, ktorý prostredníctvom žitia týchto hodnôt prežíva šťastie, pokoj a vyrovnanosť. Takýto veľký ľudský duch necíti žiadnu potrebu hnať sa za hromadením majetkov a za peniazmi. Dokáže sa uspokojiť s tým najzákladnejším, čo človek potrebuje.
Nenásytná neskromnosť je vysvedčením malosti ducha, ktorý neusiluje o dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť a preto v jeho vnútri niet pravého šťastia, pokoja a vyrovnanosti. Takýto človek sa pachtí za peniazmi a majetkami v klamlivej túžbe, že práve oni mu prinesú šťastie a naplnenie.
Je to však cesta, ktorá k vnútornému naplneniu nevedie! Je to prejav malosti ducha, ktorý sa podvedome snaží zakryť svoju vnútornú menejcennosť vonkajším leskom. Peniazmi, slávou, majetkami alebo mocou.
Veľký ľudský duch nepotrebuje nadmerný prepych, nadmerné bohatstvo a majetky, aby si tým sám sebe alebo niekomu inému niečo dokazoval. Veľký duch je naplnený šťastím a vyrovnanosťou prostredníctvom hodnôt, ktorými žije. Skromnosť je jeho prirodzenosťou, pretože si môže dovoliť byť skromný! Nízky a malý ľudský duch sa však naopak snaží zakryť vlastnú vnútornú malosť a nenaplnenosť honbou za peniazmi, majetkami a pôžitkami. Snaží sa svoje prázdne vnútro prekryť pláštikom vonkajšieho lesku.
Záchrana planéty Zem však spočíva iba v zmene tejto zvrátenej orientácie. Záchrana našej planéty a teda i ľudstva, ktoré na nej žije spočíva v snahe o nadobudnutie veľkosti ducha. To je možné jedine príklonom k skutočným hodnotám, ktorými sú dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť. Životom v súlade s týmito hodnotami sa duch človeka stáva veľkým a prúdi k nemu šťastie, radosť a mier. Prirodzeným spôsobom sa stáva skromným. Skromným človekom, ktorý nemá potrebu stupňovať svoje potreby do neúnosných, ba až fantastických rozmerov pretože vie, že to človeku šťastie neprináša. Skromným človekom, ktorý sa dokáže uspokojiť s tým najzákladnejším. Jeho skromnosť je totiž prirodzeným prejavom veľkosti jeho ducha, ktorého schopnosť uskromniť sa je jediným trvalo udržateľným modelom spôsobu života na tejto zemi.
Cesta k trvalej udržateľnosti života na zemi je cestou skromnosti! Životné úsilie ľudí má byť zamerané predovšetkým k dosahovaniu vnútorných hodnôt a nie k získavaniu majetkov a peňazí. Jedine týmto spôsobom sa totiž možno dopracovať k šťastiu, naplneniu, ako aj k cnosti prirodzenej skromnosti.
Túžba po peniazoch a majetkoch, aká tu vládne dnes je cestou do záhuby. Cestou k vydrancovaniu a zničeniu našej planéty a tým i k sebazničeniu ľudstva.
Kto chce urobiť niečo pre seba samého, pre túto zem, pre toto ľudstvo i pre budúce generácie nech sa učí skromnosti. Nech sa prirodzená skromnosť a nenáročnosť v potrebách stane jeho životným ideálom.
Pred 2000 rokmi chodil po zemi Syn Boží. Jeho život bol príkladom skromnosti.
Za koho však sami seba považujú mnohé takzvané vyspelé národy a mnohí jednotlivci, ktorí sa utápajú v nadbytku a prepychu, vysoko prevyšujúcom ich normálne ľudské potreby a ktorí paradoxne ešte stále nemajú dosť? Za koho sa považujete vy majetní a bohatí, na míle vzdialení od pojmu skromnosť? Považujete sa vari za väčších a cennejších ako bol Syn Boží, ktorý vám príkladom svojho života ukazoval cestu skromnosti?
Váš zvrátený ideál neudržateľného spôsobu života ničí túto zem a preto Boh, nad ktorého Syna sa svojou neskromnosťou odvažujete stavať zničí vás! Zničí vás, pretože ste vnútorne bez akejkoľvek hodnoty a svoju duchovnú bezcennosť, ktorú podvedome vyciťujete sa snažíte sami pred sebou i pred ostatnými zakryť množstvom peňazí a majetkov.
Vaša nenásytná neskromnosť však už nesmie a nebude mať na zemi viac miesta! Miesto na nej bude mať už len skromnosť, ako odraz pravých hodnôt, ktorými je naplnené ľudské vnútro. Skromnosť, ako odraz skutočnej veľkosti človeka, ktorý je šťastný aj z mála a ktorý preto nepotrebuje sám sebe ani iným nič navonok predstierať.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Odhaľovanie utajovaných skutočností

Vážené riaditeľstvo letiska Piešťany. Týmto listom chceme Vám, to znamená riaditeľstvu i najužšiemu okruhu vedúcich pracovníkov letiska Piešťany vysloviť čo najsrdečnejšie poďakovanie. Poďakovanie za starostlivosť o naše blaho, ktorej sa nám, bežným občanom od Vás dostáva.

Sme ľudia, žijúci v rovinatom kraji približne tridsať kilometrov od Vášho letiska. Na jasnej letnej oblohe, ktorá sa na rovine rozprestiera zoširoka doďaleka máme možnosť pozorovať v určité dni v týždni Vaše blahodárne aktivity. Trebárs napríklad v utorok dopoludnia 23.7.2013.

Na základe svojich pozorovaní sme dávno zistili, že normálne výfukové plyny za tryskovými lietadlami veľmi rýchlo miznú. Avšak v tento deň zanechávali za sebou dlhé, nemiznúce stopy, ktoré sa začali postupne rozptyľovať, až nakoniec vznikla súvislá, rozptýlená umelá oblačnosť, ktorá sa ako hmlový opar udržala nad krajinou niekoľko hodín.

Vieme, že to všetko robíte len pre naše dobro a že nás chcete ochrániť pred dôsledkami globálneho otepľovania, prípadne k tomu máte možno ešte aj iné, humánne dôvody. Je to záslužná činnosť, hodná našej vďačnosti, ktorej prejav Vám možno padne zadobre. Lebo práve vďačnosti sa Vám asi veľa nedostane, nakoľko je Vašou snahou držať tieto veci v tajnosti.

Píšeme Vám preto, aby ste vedeli, že sú ľudia, ktorí Vám dôverujú, pretože Vaše záslužné úsilie má i veľa neprajníkov.

Títo neprajníci tvrdia, že ste ľuďmi bezohľadnými a bez svedomia. Ľuďmi, ktorí sa pod pláštikom ochrany klímy našej planéty, či pod pláštikom iných humánnych cieľov podieľajú tajne a bez vedomia verejnosti na projekte masívneho rozprašovania aeroslových chemických zmesí do atmosféry. Postrek, zanechávaný v kondenzačných stopách lietadiel obsahuje množstvo škodlivých prvkov, ako napríklad stroncium, bárium, či aluminiový prášok, ktoré kontaminujú krajinu, prírodu, vodu i ľudí. Tento fenomén bol nazvaný chemtralis.

Vaši neprajníci ďalej hovoria, že urobili po jednom z takýchto postrekov chemický rozbor a vo vode a v pôde našli až niekoľko tisíckrát zvýšené množstvo už spomínaných, zdraviu škodlivých chemických prvkov.

Tiež tvrdia, že ide o projekt financovaný zo zahraničia. Točí sa v ňom veľa peňazí, takže sa z toho dá veľmi dobre profitovať. A že letiská, podobné tým Vašim z toho naozaj dobre profitujú, nedbajúc na zdravie ľudí ani na ďalekosiahle a nepredvídateľné ekologické škody.

Dokonca Vás prirovnávajú k fašistom a zločincom, ktorí sa pre svoj osobný prospech zapojili do jedného z najdesivejších chemických experimentoch na vlastných spoluobčanom. A že musíte byť doslova netvormi, keď nehľadíte ani na zdravie vlastných detí a svojich najbližších.

No a tí spomedzi Vašich neprajníkov, ktorí sú nábožensky či inak duchovne orientovaní hovoria o silách zla, ktorým svojou činnosťou na zemi napomáhate a o spravodlivej odplate, ktorá Vás za to musí postihnúť. Lebo vraj ten, kto seje zlo a skazu musí sám v zákonoch univerza skazu a zlo skôr alebo neskôr zožať.

A že hoci je Vaše svedomie už otupené a tu na zemi si to dokážete zariadiť tak, že za svoje činy nebudete nikým braní na zodpovednosť, Spravodlivosť Najvyššieho Vás dostihne a zničí presne tak, ako ste Vy ničili jeho stvorenie. Zničí Vás, ak sa ešte včas nespamätáte.

Pri písaní týchto riadkov pozerám von z obloka na čistú modrú oblohu a vidím, ako po nej letí lietadlo z Vášho letiska, za ktorým rýchlo a bez stopy miznú výfukové plyny. Dnes teda na záchrane ľudstva nepracujete. Viem však, že čo nevidieť sa za lietadlami objavia dlhé, nemiznúce stopy a že Vaša záslužná činnosť na záchrane ľudstva bude ďalej pokračovať. Lebo Vy ste naši dobrodinci, ktorým dôverujeme a nepripúšťame, že by ste mohli byť morálne a ľudsky skazenými obludami, ako to tvrdia niektorí.

S priateľským pozdravom občania okresu Topoľčany

PS. Pridávajú sa i obyvatelia Oravy a mesta Dolný Kubín, nad ktorým sa v dňoch 25.9. a 30.9.2013 konal masívny celoplošný postrek. To už ale samozrejme spadalo do kompetencie iného letiska.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Snahy o budovanie dokonalej spoločnosti

Za čias bývalého socialistického systému sa vedúce štruktúry štátu usilovali vybudovať prosperitu spoločnosti prostredníctvom usilovnej práce, filozoficky sa opierajúc o vedecký materializmus. Zároveň však všetko, čo ľudia robili, ba dokonca i všetko čo hovorili muselo byť v súlade s komunistickou ideológiou. Kto to nerešpektoval, nevyhol sa perzekúcii.

Vládna mašinéria však podcenila silu myslenia!

Myslenie mnohých ľudí bolo totiž v ostrom rozpore s tým, ako museli pod tlakom ideológie navonok konať a hovoriť. Avšak práve ono neviditeľné, ono neviditeľné pnutie medzi vonkajšími činmi i slovami na jednej strane a úplne odlišným spôsobom myslenia na druhej strane nakoniec privodilo pád socializmu. To neviditeľné, čoraz viacej sa prehlbujúcie pnutie nakoniec vyústilo v revolúciu. Desaťročia pretrvávajúca a stále viacej silnejúca vnútorná myšlienková nespokojnosť, na ktorú režim nemal dosah sa napokon prejavila celkom viditeľne a hmatateľne a systém zmietla.

Dnes žijeme v demokratickej spoločnosti, v ktorej sa za jeden z najvyšších ideálov považuje sloboda prejavu – sloboda slova. Každý má právo slobodne prezentovať svoj názor. Pritom začína byť očividné, ba až do očí bijúce, že u mnohých, a to najmä vysoko postavených ľudí, nie je vôbec vo vzájomnom súlade to čo hovoria s tým, čo robia a čo si skutočne myslia. Slová ľudí nie sú v súlade s ich jednaním a myslením! Ba dokonca krásne, dobre znejúce a vzletné slová majú zakryť skutočné a pravé úmysly.

A tento rozpor medzi tým čo sa hovorí a tým, čo sa v skutočnosti myslí a koná znovu vytvára už dobré známe pnutie, ktoré sa stále prehlbuje. Do čoho to nakoniec všetko vyústi ťažko predvídať. Jedno je však isté! Nebude to nič dobrého!

Naozaj fungujúca a spravodlivá spoločnosť budúcej doby musí dbať na najrozhodujúcejšiu a pritom najsubtílnejšiu zložku ľudskej osobnosti, na ktorej všetko stojí, alebo všetko padá ...na ľudské myslenie!

Ľudské myslenie totiž predstavuje nesmiernu silu! Na sile vnútorného, myšlienkového odporu totiž padol socializmus a pre egoistickú skazenosť kapitalistického spôsobu myslenia, ktoré sa svoje sebecké úmysly snaží skrývať za ušľachtilé ideály začína pomaly, ale isto kolabovať i tento systém.

Ľudstvo musí začať dbať na svoje myslenie! Myslenie je základ! Ak sa totiž od každého člena spoločnosti bude vyžadovať správne, dobre, čisto, ušľachtilo a spravodlivo zmýšľať, takýto človek predsa nemôže ani inak hovoriť a ani inak jednať. A z tohto zdravého základu prirodzeným a nenásilným spôsobom vyplynie všetko ostatné. Všetko dianie v spoločnosti, v ktorej viac nebude žiadneho deštruktívneho a všetko postupne rozleptávajúceho pnutia.

Dôraz na ušľachtilosť, vznešenosť, čistotu a spravodlivosť osobného myšlienkového života každého člena spoločnosti je preto základným pilierom budúcej spravodlivej spoločnosti!

A všetci, ktorí sú toto schopní pochopiť, nech s tým začnú ešte dnes! Nech sa stanú priekopníkmi a budovateľmi novej a skutočne v plnom slova zmysle „ľudskej“ spoločnosti!

Áno, všetky veľké a prevratné veci sú jednoduché! Sú prosté a pochopiteľné každému! Bez rozdielu vierovyznania, rasy alebo vzdelanostnej úrovne!

Preto znova a znova, so všetkou nástojčivosťou a naliehavosťou treba všade opakovať: „Udržujte krb svojich myšlienok čistý! Lebo jedine tým vybudujete mier a môžete sa stať naozaj šťastnými!“

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Smutná nevedomosť o zmysle života

Všetky generácie obyvateľov tejto zeme, nasledujúce jedna za druhou sa javia ako jedna veľká štafeta nevedomosti. Nevedomosti o tom najdôležitejšom, čo v živote človeka vôbec jestvuje. Nevedomosti o skutočnom zmysle a účele vlastného bytia.

A táto zarážajúca nevedomosť sa odráža vo všetkom, čo ľudia robia, ako žijú, ako uvažujú a ako hovoria. Týmto všetkým dávajú najavo fatálnu nevedomosť o účele vlastného jestvovania. Ľudia nevedia, aký má ich bytie zmysel a táto nevedomosť sa šíri z generácie na generáciu ako prekliatie už po celé stáročia. A dokonca ani doba vedecko technického pokroku na tom celkom nič nezmenila.

Mnohokrát je až dojemné pozorovať mladých rodičov, ako sa svojim deťom snažia dať len všetko to najlepšie. Ako sa ich snažia finančne dobre zabezpečiť, ako sa im snažia poskytnúť čo najlepšie vzdelanie, ako sa snažia rôznymi záujmovými činnosťami zmysluplne vyplniť ich voľný čas. Je dojemné sledovať, aké veľké nádeje vkladajú do svojich detí, ako veľmi chcú, aby dosiahli oveľa viac, ako oni.

A za všetkým tým cítiť určité nevedomé prianie, aby sa aspoň ich deťom podarilo uskutočniť to jediné a veľké, čo sa nepodarilo dosiahnuť a uskutočniť im samotným.

Nie, nejde tu o veci hmotné , ku ktorým to všetko nakoniec skĺzne a pri ktorých to napokon všetko skončí. V tomto podvedomom, samým sebou nepriznanom prianí mnohého rodiča je skrytá túžba, aby sa aspoň ich deťom podarilo nájsť, pochopiť a naplniť skutočný zmysel ľudského bytia.

Je to však niečo iba slabo tušené a ťažko pomenovateľné, čo nakoniec skĺzne len do toho vonkajšieho, fyzického a viditeľného. Do riešenia otázok hmotného zabezpečenia svojich detí, ich dobrého vzdelania, vhodnej práce a vhodného životného partnera. A vo víre života, naplneného uspokojovaním obrovského množstva hmotných potrieb zrazu nečakane nadíde čas, keď už ich deti majú svoje vlastné deti.

A oná začarovaná reťaz fatálnej nevedomosti o poznaní a naplňovaní zmyslu ľudského bytia pokračuje ďalej bez toho, že by sa našiel niekto, kto by ju dokázal preťať.

Aký je teda zmysel ľudského bytia? V čom spočíva?

Jeho pochopenie sa skrýva v poznaní, že človek je bytosťou duchovnou. Z ríše ducha vstúpil do hmotnosti, aby sa napokon do ríše ducha vrátil nazad. Do hmotnosti vstúpil nevedomý a neznalý a naspäť sa má vrátiť plne vedomý a znalý. Návrat späť je úlohou každého človeka a skutočným zmyslom jeho bytia. Je ním opätovný návrat do ríše ducha, podmienený jeho primeranou zrelosťou a ľudskou veľkosťou.

Hmotnosť, v ktorej sa človek nachádza je teda akousi školou, ktorá slúži na to, aby v rôznych životných situáciach zbieral skúsenosti prostredníctvom vlastného prežívania a tak postupne duchovne dozrieval. Dozrieval v osobnosť vysokého ľudského, morálneho a mravného rozmeru, ktorá spĺňa kritéria vstupu do ríše ducha. Tam totiž môžu vstúpiť a vrátiť sa nazad iba tí, ktorí spĺňajú tie najvyššie kritériá. Kritériá čistoty a ušľachtilosti, kritéria spravodlivosti, ľudskosti, čestnosti a dobroty srdca. Jedine pred takýmito ľuďmi sa otvorí brána, umožňujúca im vstup do večnej nádhery ríše ducha. Jej krása sa nedá porovnať s ničím, čo sa nachádza tu na zemi.

Pred človekom, ktorý však vyššie spomínané kritériá vo svojom živote nenaplňuje zostáva brána ríše ducha zatvorená a to až dovtedy, kým aj on duchovne nedozreje. To znamená, že až dovtedy bude musieť žiť v hmotnom svete, aby sa v ňom učil, prežíval poznával a dozrieval. Aby v ňom nadobudol požadovanú ľudskú veľkosť.

Čas k tomu je však vymedzený! Vymedzený trvaním hmotného sveta, pretože všetko hmotné raz vzniklo a preto raz musí aj zaniknúť. Raz teda celkom určite zanikne aj naša slnečná sústava i celý náš okolitý vesmír, ale i oblasť jemnejšej hmotnosti, kam odchádzajú duše ľudí po fyzickej smrti. Škola života totiž pokračuje aj v tejto jemnejšej rovine bytia. Aj tu pokračuje príprava človeka na jeho vstup do ríše ducha. Aj tu pokračuje jeho ďalšie dozrievanie tak, aby sa stal schopným splniť požadované kritériá pre vstup do duchovnej ríše.

Úlohou každého človeka je zodpovedne na sebe pracovať a stihnúť správnym spôsobom dozrieť dovtedy, kým trvá hmotný svet. Ak by to totiž z nejakých dôvodov nestihol, ak by sa nedokázal včas odpútať od hmotnosti a vstúpiť do bezpečia ríše ducha, museli by ho rozomlieť mlyny rozkladu hmotného sveta, v ktorom by zostal uväznený.

Zmyslom života každého človeka na tejto zemi je stať sa natoľko zrelým, aby raz mohol vstúpiť do večnej ríše ducha! Všetko ostatné je len prostriedkom k tomuto účelu! Celý náš život na zemi je len prostriedkom k tomuto účelu. Na to nikdy nezabúdajme!

Človek môže usilovať o svoje finančné zabezpečenie, o svoje vzdelanie, môže sa realizovať vo svojej práci a môže mať mnoho záujmov. Môže mať rodinu i deti a mnoho ďalších vecí, avšak vždy by si mal byť vedomý toho, že na nijakú z týchto vecí sa nesmie pripútať tak, aby sa stala zmyslom jeho života. Aby ho úplne pohltila!

Vždy a za každej situácie si musí byť vedomý skutočného zmyslu svojho bytia, ktorým je duchovné dozrievanie. Ktorým je nadobúdanie spôsobilosti dosiahnuť kvalitou svojho života kritérií, oprávňujúcich ho k vstupu do ríše ducha.

Ak máme hovoriť o kritériách, ktoré musí človek splniť, ak máme hovoriť o tom, aký musí byť a ako má jednať, aby mu to mohlo byť umožnené, všetko, čo v tomto smere potrebujeme vedieť nám veľmi jednoducho a jasne pomenoval už Mojžiš vo svojom desatore a po ňom Kristus vo svojom učení. Ak sa budeme vytrvalo snažiť takýmto spôsobom myslieť, cítiť, hovoriť a jednať, potom budeme kráčať svojim životom správne. Potom budeme napĺňať jeho skutočný zmysel. Potom budeme duchovne dozrievať tak, až sa napokon staneme zrelou ľudskou osobnosťou, ktorá môže vstúpiť do ríše ducha, pretože splnila všetky k tomu požadované kritériá.

Toto je zmyslom ľudského bytia! Toto má dosiahnuť každý človek a o toto má usilovať. Týmto snažením naplní nie len zmysel vlastného bytia, ale zároveň tým dá i iný, omnoho vyšší a ušľachtilejší rozmer všetkému okolo seba. Svojim vzťahom k ľuďom, k rodine, k spoločnosti, k zamestnaniu, k prírode, ale i k peniazom a k majetkom.

Toto je oná nevedomá túžba, ktorú nesú v sebe všetky generácie. Podvedome tušená túžba po uskutočnení pravého človečenstva, pred ktorým sa otvára brána raja!

V tomto spočíva oná skrytá, nevedomá a nenaplnená túžba mnohých rodičov, ktorí v neurčitom tušení dúfajú, že práve ich deti budú tými, ktorým sa to podarí. Že práve ich deťom sa podarí zlomiť generačnú kliatbu nedôstojnej nevedomosti o zmysle a naplnení vlastného bytia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Odhalenie tajomstva prvotného hriechu

Je nesprávne, ba až smiešnym spôsobom naivné chcieť vykladať Bibliu doslovným spôsobom. Mnohé z jej textov sú totiž určitým kódom, určitou šifrou, ktorú má človek správne dešifrovať. Sú metaforou, za ktorou sa ukrýva skutočný duchovný význam.

A práve tento duchovný význam má byť rozpoznaný, odhalený a rozlúštený. To však predpokladá vynaloženie určitej námahy, určitého úsilia, alebo minimálne aspoň určitej dobrej vôle. Kto sa teda aspoň minimálne nesnaží a neusiluje, tomu zostane skutočný význam mnohých biblických textov navždy skrytý.

Po týchto nevyhnutných úvodných slovách pristúpme k téme prvotného hriechu. A začnime stvorením sveta, ktoré sa podľa Biblie udialo za sedem dní. Každý jednotlivý z týchto siedmych dní však v skutočnosti predstavuje nesmierne veľké časové obdobie, v ktorom prebiehal postupný vývoj od tých najjednoduchších foriem života až po zrodenie človeka na zemi.

Počas siedmych veľkých časových cyklov, v Biblii nazývaných dňami, vznikal teda postupným, riadeným evolučným vývojom vedomý život a všetko, čo Stvoriteľ takýmto spôsobom učinil bolo, ako sa v Biblii píše, dobré.

Človek, ku ktorému ako k poslednému článku vývoja všetko cielene smerovalo žil v prvopočiatkoch stvorenia ako v raji. Žil vo stvorení ako v raji, ktorý mal obhospodarovať, zušľachťovať a zveľaďovať.

Ďalej sa v Biblii hovorí, že Stvoriteľ dovolil ľuďom jesť zo všetkých stromov raja, iba zo stromu poznania dobra a zla im jesť zakázal.

Strom poznania dobra zla! Tu sa dostávame ku kľúčovému momentu problematiky prvotného hriechu.

Všetko, čo prežívali ľudia dovtedy bolo iba dobré. Ľudia boli prostí, čistí, prirodzení a jednoduchí, poznajúci iba dobro. Poznajúci len veci dobré, pretože oni sami boli dobrí.

Bolo tomu tak preto, lebo sa vo všetkom svojom konaní riadili iba vlastným citom. Svojim najvnútornejším cítením, ktoré bolo pre nich určujúcim a prostredníctvom ktorého kráčali iba cestami dobra.

Ak by ľudia nejedli zo zakázaného stromu poznania dobra a zla, mohli by takýmto harmonickým spôsobom žiť až doposiaľ. Boli by stále žili ako v raji, pretože by zostali verní svojmu cíteniu, ktoré im vždy ukazovalo iba cesty dobra.

Ale žiaľ, človek neodolal a vo svojej dychtivosti po poznaní siahol po zakázanom jablku.

Čo je však nástrojom poznania a poznávania? Je ním ľudský rozum! Jedením plodov zo stromu poznania človek postavil do popredia svoj rozum! Rozum sa stal jeho vodcom!

Rozum ho však viedol cestami zla, pretože človek ho postavil vyššie, než stál pred tým jeho cit. A týmto spôsobom sám seba vyhnal z brán raja.

Podstata prvotného hriechu, skrytá v Biblickom príbehu o jedení zakázaného ovocia zo stromu poznania dobra a zla teda spočíva v tomto:

Človek mohol a môže žiť ako v raji a to vtedy, ak sa bude riadiť svojim cítením. Ak pôjde cestami, ktoré mu ukazuje jeho cítenie.

Naše cítenie je totiž hlasom našej najvnútornejšej podstaty, ktorá je dobrá a ktorá preto že je dobrá, nám nemôže ukazovať iné cesty, ako cesty dobra.

Znovu vybudovať raj na zemi je ľuďom možné len vtedy, ak zostanú verní svojmu cíteniu a budú vo svojom živote sledovať len tie cesty, ktoré im práve ono ukazuje.

Okrem cítenia bol však človek obdarovaný i rozumom, prejavujúcim sa myslením. Cítenie a myslenie tvoria dve základné zložky ľudskej osobnosti, pričom cítenie má stáť na prvom a vedúcom mieste. Úloha rozumu spočíva v tom, aby hľadal spôsoby, ako realizovať podnety citu v hmotnom svete. Takto to je správne a takto to bolo určené Stvoriteľom. A preto jedine takýmto spôsobom môžu ľudia vybudovať raj na zemi a trvalo v ňom prebývať.

K hriechu a nešťastiu však došlo tým, že človek vo svojej dychtivosti po poznaní tieto veci zamenil. Že rozum, ako nástroj hmotného poznania postavil na prvé miesto. To znamená, že vedúce a určujúce postavenie svojho cítenia zamenil za vedúce a určujúce postavenie svojho rozumu. A práve v nadradení rozumu nad cit spočíva kliatba prvotného hriechu! Rozum totiž nikdy nemal byť v človeku vedúcim! Rozum mal byť vždy len služobníkom citu.

Prvotným hriechom, ktorý sa postupne vyvinul v hriech dedičný a v kliatbu celého ľudského pokolenia je skutočnosť, že sluha zaujal miesto vládcu. Že ľuďom rozkazuje sluha, ktorý nikdy nemal vládnuť a ktorý nemá schopnosť vládnuť. A rozum, ktorý je týmto sluhom, vedie ľudí po zlých a nesprávnych cestách. Vedie ich do nešťastia.

Prekliatie prvotného hriechu spojené s nepriazňou Stvoriteľa môže človek napraviť len vtedy, ak si tieto skutočnosti uvedomí a opätovne postaví svoje cítenie na prvé miesto tak, ako to určil Stvoriteľ.

Povinnosťou človeka a Vôľou Stvoriteľa je, aby aby ľudia kráčali svojim životom cestami, ktoré im ukazuje ich cítenie. Ich rozum má byť len poslušným služobníkom, vykonávateľom a realizátorom ich citových hnutí. To je cesta k šťastiu a raju na zemi. Jediná možná cesta k šťastiu a raju na zemi! Blažený ten, kto na ňu vykročí.

Nešťastie a tragédia tohto sveta spočíva v tom, že je podriadený nadvláde rozumu. Ku tisícorakým tragickým udalostiam, ku ktorým došlo počas dlhých dejín našej civilizácie by vôbec nemuselo dôjsť a ani by dôjsť nemohlo, keby to citové v ľuďoch bolo prevažujúcim. Len chladným rozumom postaveným nad cit je možné odôvodniť to nespočetné množstvo hrôz a neľudskosti, ktoré zažila táto zem.

Prekliatie prvotného hriechu, ktoré prerástlo v hriech dedičný však stále trvá! Miliardy ľudí tejto zeme trpia a sú nešťastnými práve z tohto dôvodu. Ľudstvo, klaňajúce sa modle rozumu speje do záhuby. Speje k sebazničeniu, pretože rozum, postavený nad cit je nešťastím. Je zlom, ktoré plodí zlo! Zlom, stojacim v protiklade voči Vôli Stvoriteľa, ktorý svojou všemúdrosťou raz a navždy určil, že v človeku má vládnuť iba cit. Že plnohodnotný človek je iba človekom citu, ktorého rozum musí stáť až na druhom mieste a byť citu podriadený.

Vymaňme sa teda konečne z kliatby prvotného hriechu a staňme sa takými, akými nás vždy chcel mať náš Stvoriteľ. Staňme sa ľuďmi citu! Citu, ktorý nás povedie k šťastiu a k rajským záhradám.

Osloboďme sa od nadvlády rozumu, ktorá nás vyhostila z brán raja. Zbavme sa konečne prekliatia prvotného hriechu, ktorý nám nikdy nedovolí stať sa skutočne šťastnými. Inak budeme vyhnancami a otrokmi vlastného rozumu donekonečna. A kvôli tejto kliatbe rozumového zotročenia nakoniec i biedne zahynieme.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Uvažovanie o pravosti mariánskych zjavení

Človek musí byť v živote veľmi opatrný. Musí byť napríklad veľmi opatrný pri podpisovaní rôznych zmlúv a podrobne si všetko preštudovať, aby na to potom ťažko nedoplatil. Musí byť veľmi opatrný pri vážnych životných rozhodnutiach, aby sa nerozhodol nesprávne a neskomplikoval si celú svoju existenciu. No a ani v duchovnej oblasti tomu nie je inak. Aj tu je potrebná veľká opatrnosť, aby človek neprijal za svoje niečo čo je nesprávne, alebo dokonca nepravé a neniesol za to potom vážne duchovné dôsledky.

Z tohto hľadiska, z hľadiska zodpovedného skúmania všetkého toho, čo duchovne prijímame sa vecným spôsobom skúsme pozrieť na problematiku mariánskych zjavení.

Na rozlišovanie dobrého od zlého, správneho od nesprávneho a pravého od nepravého má človek k dispozícii jednak svoj cit a svedomie a jednak priamo Stvoriteľom dané normy pre správny život človeka na zemi, ku ktorým nepochybne patrí už stáročia ľudstvu známe Desatoro.

Ak sa teda budeme pozerať na dianie vôkol seba pevne sa pridržiavajúc kritérií Desatora, budeme mať v rukách spolu s našim citom a svedomím neomylné meradlo pre pre posúdenie všetkého, čo nám život prináša. A teda aj pravosti mariánskych zjavení, ktoré, ak sú skutočne zo Svetla, musia bezpodmienečne korešpondovať s prikázaniami Stvoriteľa.

Avšak v našom konkrétnom prípade narazíme už pri prvých dvoch prikázaniach na dosť veľké nezrovnalosti.

Ja som Hospodin, tvoj Pán, nebudeš sa klaňať nikomu inému okrem mňa! Tak znie to prvé.

Kult panny Márie a jej úloha takzvanej „prostredníčky“ je však v rozpore s predchádzajúcimi slovami, čo si uvedomil už Luther, ktorého poslaním bolo reformovať kresťanstvo a odstrániť z neho rôzne dogmy, pokrivenia a ľudské omyly, nekorešpondujúce s Pravdou.

Naše modlitby a naša úcta majú smerovať jedine k Otcovi, Stvoriteľovi a Vládcovi všetkého čo jestvuje. Dokonca i jeho Syn Ježiš upozorňoval, že tá najvyššia úcta prináleží jedine Otcovi.

A pritom je to práve on, Ježiš, časť živého Boha, ku ktorému je ešte možné smerovať naše prosby. To jeho, bytosť prichádzajúcu priamo od Boha a z Boha možno nazvať v pravom slova zmysle prostredníkom, pretože Kristus sám riekol, že on a jeho Otec sú jedno, avšak vždy zdôrazňoval, že jeho Otec je predsa len väčší.

Všetky tieto fakty naznačujú, že prostredníkom Najvyššieho môže byť len ten, kto od Najvyššieho bezprostredne prichádza. Len ten a nikto iný!

Kult panny Márie a uctievania takzvaných „svätých“ sa teda pri hlbšom skúmaní môže vzhľadom k zneniu prvého prikázania javiť ako niečo nesprávneho a nesúznejúceho s týmto prikázaním.

Nevezmeš meno svojho Pána nadarmo! Tak znie prikázanie druhé. Na hlboké zváženie zostáva, ak sa zjavenie zo „Svetla“ príkro prieči tejto jasnej požiadavke.

Ako? Niet takmer žiadneho mariánskeho zjavenia, ktoré by nenabádalo ku každodennej modlitbe ruženca. A ako vieme, v tejto modlitbe založenej na neustálom opakovaní sa veľmi veľa krát vysloví meno Najvyššieho, alebo jeho Syna. Vysloví sa však bezmyšlienkovite, mechanicky, ako nejaká odriekávanka.

Vyslovovať meno Stvoriteľa by však človek mal vždy iba s tou najväčšou vrúcnosťou, akej je jeho duša schopná. Nech už sa tak stane v žiali a utrpení, alebo v šťastí a radosti. Nikdy ale nesmie chýbať citová vrúcnosť, lebo ďaleko hodnotnejším je zlomok sekundy, v ktorom sa duša s vrúcnosťou v srdci povznesie k svojmu Tvorcovi, ako hoci i mnohohodinové, mechanické opakovanie modlitieb pri ktorých, ani pri tej najlepšej vôli nie je možné vyvinúť zodpovedajúcu citovú vrúcnosť.

Nevezmeš meno svojho Pána nadarmo! Čo to znamená? Znamená to, že toto slovo a tento pojem musí stáť vysoko nad všetkými, bežne používanými slovami. Musí sa stať klenotom, ktorý berieme do svojich rúk len s tou najväčšou úctou. V nijakom prípade nesmie byť strhnutý nadol častým používaním, ako nejaký všedný slovný zvrat a to ani bezmyšlienkovitým a mechanickým opakovaním v modlitbe, akou je ruženec.

Mimochodom, stačí si napríklad pripomenúť obyčajnú ľudovú múdrosť hovoriacu, že „menej je niekedy viac“. Táto prostá ľudová múdrosť platí vzhľadom ku všetkému vyššie uvedenému v dvojnásobnej miere.

A ešte niečo! Sám Kristus v súvislosti so správnou modlitbou zdôrazňoval, že sa nemáme modliť ako pokrytci, ktorí dúfajú, že budú vyslyšaní pre množstvo svojich modlitieb. Inými slovami povedané, nie množstvo je rozhodujúce, ale kvalita! Avšak onú pravú kvalitu môže modlitbe dodať len citová vrúcnosť. A takáto, citovou vrúcnosťou predchnutá, hoci aj kratučká modlitba má omnoho vyššiu cenu, ako dlhohodinové, mechanicky odriekávané modlitby bez citu.

Čitateľom tu boli predostreté dve veľké nezrovnalosti, vyskytujúce sa v súvislosti s mnohými mariánskymi zjaveniami. Na slobodnej vôli každého z nich záleží, ako sa s nimi vysporiada, pretože každý z nás sa bude musieť iba sám za seba a svoje vlastné konanie zodpovedať Pánovou spravodlivosťou. Len človek sám za seba sa bude zodpovedať za to, ako vážne bral vo svojom živote Pánove prikázania a nakoľko dôsledne sa nimi vo všetkom riadil.

PS. Týmto textom nemajú byť paušálne odsúdené absolútne všetky zjavenia ako falošné. Človek sa však musí mať na pozore! Musí byť schopný na základe vlastného zvažovania i na základe indícií spomínaných vyššie sám oddeliť tie falošné od pravých.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

V zemi zatracených!

Rozhlédněme se pozorně kolem sebe! To, co uvidíme je země zatracených! Zatracených lidských duší! Zatracených ne proto, že by tak učinil jejich Stvořitel, ale jedině pro jejich vlastní nezájem o Stvořitele a jeho Vůli. Tito ubožáci se zatratili sami svým dobrovolným rozhodnutím oddělit vlastní existenci od existence Stvořitele a jeho Vůle.

Zatracením je totiž život bez Boha a bez potřeby Boha! Je to existence bez vyšších duchovních hodnot a bez poznání a naplňování skutečného smyslu vlastního života. Je to bytí prázdné, mělké a bezobsažné, jehož ideálem jsou jen různé druhy užívání si jako náhrada za prožívání skutečné plnosti života.

Člověk této země nezná pravou plnost bytí, protože jí je možné dosáhnout pouze snahou o poznání Pána a naplňování jeho Vůle. Člověk této země si jen užívá, oddělen od Stvořitele a jeho Vůle a užívá si o to více a o to intenzivněji, oč zřetelnější podvědomě tuší ubohou osihotenosť své osobní existence, která se vzdálila od Pána. Která ho nechce znát a nemá o něj zájem.

A podvědomé tušení vlastního zatracení vyplývající z takového postoje žene lidi do ještě většího užívání si. Chtějí toho co nejvíce stihnout dokud je ještě čas a tímto pomýleným směrem se o to rychleji ženou k realitě vlastního zatracení.

Neboť jedině v Bohu, jedině v poznání a naplňování Jeho Vůle je život! Avšak v nezájmu o Pána a o poznání a naplňování jeho Vůle je smrt! Je záhuba duše! Smrt a záhuba duše, které jsou údělem všech zatracených! Zatracených z vlastní vůle a pro vlastní nezájem o poznání věcí duchovních a o naplňování duchovních zákonitostí bytí.

Žijeme ve světě absolutního nezájmu o Stvořitele jeho Vůli. A to se netýká jen ateistů a materialistů, ale žel i lidi, kteří sami sebe nazývají věřícími. Většina z nich, ať už patří k jakémukoliv náboženství, má totiž na projevy toho, co oni nazývají vírou přesně stanovené místo a čas. Na tomto místě a v tomto čase, jde především o chrámy a čas strávený v nich, praktikují svou víru. Avšak jakmile čas vyprší a oni toto místo opustí, okamžitě se stávají účastníky téhož života, jaký žije materialistická většina. Života, do kterého již jejich víra nijak nezasahuje a nemá v něm absolutně žádné místo.

Tímto způsobem většina věřících důsledně oddělila svou víru od každodenního života. Jsou to pro ně dvě rozdílné věci, které se vzájemně nemísí. Tím byla víra postavena zcela mimo reálného života a bez možnosti jakéhokoliv dosahu něj. Z tohoto důvodu je žel reálný život většiny věřících v podstatě také poznamenán nezájmem o Stvořitele a jeho Vůli, protože toto se musí a má projevovat v jejich každodenním životě.

Jen se například podívejme na nějaké nevázané společenské setkání, jehož se účastní jako ateisté, tak i věřící. Může to být setkání kolegů z práce, přátel, rodinných známých a podobně. Zkusme se zaposlouchat do rozhovorů, které mezi sebou vedou. Hodně se žertuje a načíná se množství různých témat. Témat vážných i méně vážných, avšak málokdy slyšet něco, co by souviselo s hodnotami duchovními. A pokud by i náhodou někdo s něčím podobným začal, buď se to odehraje do ztracena a odbude žertem, nebo to budí podezření s příslušnosti k nějaké sektě. Pokud člověk mluví o tisícerých bezvýznamných hloupostech, pokud vypráví stupidní vtipy je to pro všechny mnohem přijatelnější, než nějaké vážnější rozebírání věcí duchovních. Na běžném, neformálním setkání by to působilo jako něco zvláštního, ba až nežádoucí.

Jinými slovy řečeno, lidé se mezi sebou baví o tom, co je zajímá, co má pro ně smysl a nějakou cenu a hodnotu. Pokud mezi sebou ve chvílích uvolnění neříkají zcela přirozeným způsobem i o věcech duchovních tak, jak o mnoha jiných věcech znamená to, že je to nezajímá, nemá to pro ně smysl ani žádnou cenu a hodnotu. Nicméně pokud v lidech není v každodennosti života zájmu o věci duchovní alespoň v takové míře, jak o mnohé jiné, je to jasným vysvědčením jejich nezájmu o Stvořitele a poznání jeho Vůle.

Ale takový nezájem se rovná dobrovolné cestě k zatracení. A právě proto můžeme tuto zem klidně nazývat krajinou zatracených. Velká čest tím nemnohým výjimkám!

Kristus, Syn Boží, který přišel na zem v plné moci Boha kdysi řekl: Kdo miluje svého otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden! Kdo miluje svého muže nebo ženu víc nežli mne, není mne hoden! Kdo miluje svého syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden!

Kdo na této zemi je tedy hoden Pána a jeho milosti? Kdo je hoden života a dalšího nepřetržitého bytí, které je možné pouze v Bohu a v poznání a naplňování jeho Vůle? Kdo miluje Pána takovou mírou lásky, jakou on požaduje? Nadevše ostatní? Kdo je schopen dosáhnout takto vysoko nastavenou laťku?

Kdo ji však schopen dosáhnout není a ani se o to nesnaží, ten sám není hoden lásky, pozornosti, ochrany a milosti Pána, protože on sám se od Něho odpojuje a vyčleňuje. Takový člověk tím zatracuje sama sebe.

Existuje tisíc různých věcí, o které se lidé zajímají, o které se snaží a které považují za důležité. Ale na to nejdůležitější nemyslí, o to nejdůležitější neusilují a ani je to nezajímá. Nemají v sobě zájem, chuť a snahu poznávat Vůli Nejvyššího a jeho Zákony, podle nichž by se snažili žít. Tím si ovšem sami nad sebou vynášejí rozsudek smrti.

Neboť každému člověku se nakonec dostane toho, co chtěl. Pokud chce a usiluje o hmotné věci a požitky, mnohé z nich se mu dosáhnout i podaří, aby však nakonec úplně všechno ztratil a to i spolu s celým svým bytím.

Pokud však chce člověk opravdu upřímně, vážně a opravdově usilovat k Nejvyššímu, pokud ho zajímá Jeho Vůle a jeho Zákony, které se snaží poznávat a podle nich i žít, takovému člověku se dostane daru nikdy nekončícího bytí a spolu s ním, jakoby navíc mnoho a mnoho jiných věcí. Právě těch věcí, za kterými se ti ostatní tak pachtili a v slepé honbě za nimi přišli pro svůj nezájem o Pána o celé své bytí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Z dávnych egyptských mystérií...

Tento text, hovoriaci o zmysle ľudskej existencie bol inšpirovaný pradávnym vedením staroegyptskej kasty kňazov Hórovho oka a doplnený najnovšími duchovnými poznatkami.

Bytie človeka je zasvätené jeho duchovnému vývoju. Prostredníctvom tohto vývoja dochádza k jeho prerodu z animálnej bytosti, uznávajúcej iba zákonitosti vlastného ega v nesmrteľnú bytosť, ktorej je dovolené kráčať po cestách, nachádzajúcich sa za hranicami bežných smrteľníkov.

Ľudská duša sa opakovane vteľuje na zem a človek tak pokračuje v procese postupného zdokonaľovania, stanoveného Stvoriteľom. Duša vstupuje do rôznych tiel, zakladá rodiny, objavuje sa v rôznych epochách a na rôznych miestach, zažíva rôzne ekonomické podmienky a zdravotné komplikácie.

K týmto opakovaným reinkarnáciám dochádza na zemi, zatiaľ čo slnečná sústava sa pomaly otáča okolo centra galaxie. Behom tohto času je zem i myseľ človeka ovplyvňovaná rôznymi druhmi energií súhvezdí, ktoré podobne ako ročné obdobia určujú nevyhnutné podmienky pre jeho rozvoj.

Osud, ktorý musíme prežívať je neoddeliteľnou súčasťou nášho života. Musíme ho prežiť, aby sme sa poučili.

Používaním slobodnej vôle v situáciách ktorým musíme čeliť sa učíme, aké dôsledky majú naše rozhodnutia.

Pravdu nachádzame na základe porovnávania dôsledkov našich rozhodnutí. Tie nám prinášajú prežívanie protichodných extrémov dobra a zla. Tak zakusujeme bolesť i radosť, šťastie i nešťastie, pokoj a nepokoj, zdravie a chorobu, dostatok a nedostatok, aby sme na základe ich vzájomného porovnávania spoznali silu a hodnotu lásky, dobra, spravodlivosti a ušľachtilosti.

Takto, život za životom človek prechádza procesom duchovného zdokonaľovania. Zakaždým sa narodí múdrejší, viac rešpektujúci a tolerantnejší, pokiaľ neukončí svoj cyklus a nestane sa nesmrteľným nadčlovekom.

V okamihu osvietenia si uvedomuje logický sled nevyhnutnosti všetkých svojich minulých životov, ktoré prežil a zároveň v ňom vystáva poznanie umenia žiť na základe všetkých omylov, ktoré spáchal. Spoznáva, že práve toto bola jeho osobná a jedinečná cesta k zavŕšeniu a naplneniu zmyslu jeho existencie. V mieri a harmónii šíri lásku a získava prístup k vyššej moci a ďalšej fáze svojho vývoja vo vyššom stupni reality.

Jeho vývoj na tejto zemi je zavŕšený a zmysel jeho pozemského bytia naplnený. Človek dokázal prekonať svoju animálnu, egoistickú prirodzenosť a stať sa bytosťou milujúcou a pomáhajúcou všetkému vo stvorení. Tým sa navždy oslobodil z nevyhnutnosti znovuvteľovania na túto zem a stal sa hodným života vo vyššej, duchovnej realite bytia.

Proces duchovného zdokonaľovania ľudí však nie je nekonečný. Je nevyhnutne naviazaný na dĺžku trvania pozemskej hmotnosti, ktorá tak ako vznikla raz rovnako aj zanikne. Duchovný vývoj človeka sa preto musí vtesnať do tohto časového obdobia.

Plynutím času sa teda pomaly približujeme k hranici, na ktorej bude ďalšia možnosť vývoja na tejto zemi zastavená. K času, kedy bude musieť pozemská pláň vydať všetky svoje plody.

Kristus nazval tento deň dňom príchodu Ženícha. Ženích príde, aby všetkých pozval na hostinu. Aby ich pozval do inej, vyššej reality bytia. Toto pozvanie však bude určené iba pripraveným. Iba tým, ktorí sa dokázali stať bytosťami dostatočne spravodlivými, dobrotivými a milujúcimi, napomáhajúcimi všetkému vo stvorení. To sú oné múdre panny, ktorým bude Ženíchom povolený vstup na hostinu.

Každý človek, ktorý ale tejto úrovne nedosiahol a zostal viac alebo menej verný svojej pôvodnej, animálno egoistickej prirodzenosti, každý takýto človek bude z možnosti vstupu na hostinu vylúčený a poslaný naspäť, aby si doplnil chýbajúce kvality.

Avšak nastávajúci rozklad zeme už týmto ľuďom neposkytne dostatočný časový priestor, aby zameškané ešte dohnali. A tak človek, zviazaný s hmotnosťou zeme, ktorá raz vznikla a preto musí raz aj zaniknúť, bude musieť byť podrobený osudu všetkého, čo je hmotné a s hmotnosťou spojené. Bude musieť byť podrobený rozkladu a zániku vlastného, animálno egoistického „ja“, ktoré sa nedokázalo v určenom časovom období trvania hmotného sveta správne duchovne vyvinúť.

Tak má teda každý človek slobodne na výber. Na výber medzi životom a smrťou! Medzi večným životom vo vyššej realite ducha alebo medzi smrťou jeho nedostatočne vyvinutej, animálno egoistickej osobnosti, rovnajúcej sa definitívnemu vymazaniu z knihy života. Táto definitívna záhuba osobnosti človeka je totožná s večným zatratením.

Je to však niečo úplne iného, ako bežná fyzická smrť. Tá býva len prechodom do inej roviny bytia, ktorá tvorí akúsi čakaciu dobu pre ďalšie pozemské vtelenie, v ktorom máme na zemi duchovne dozrievať. Obyčajnej fyzickej smrti sa preto netreba vôbec obávať. Je to len nevyhnutný krok na ceste nášho postupného duchovného zdokonaľovania.

Toho, čoho by sa však mal obávať každý človek je smrť duchovná. Definitívna záhuba, ktorá ho musí postihnúť ak bol lenivý a nestihol sa včas správne duchovne vyvinúť. Preto nebude môcť byť, ako oných päť nerozumných panien, vpustený na blížiacu sa hostinu. Tomuto vážnemu riziku sme vystavení všetci a preto by sme sa mali snažiť vyvarovať sa ho zvýšením dôrazu na svoj vlastný, osobný, individuálny duchovný vzostup.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Zmätenosť pojmov

V dnešnej pokrivenej dobe ľudia pokrivili a prekrútili okrem mnohých iných vecí i význam slov a pojmov. Preto potom nevnímajú a nechápu, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú. Chápu a vnímajú len to, čo oni sami považujú za správne. Takýto prístup však musí mať zákonite za následok bludné, nesprávne a falošné cesty, ktorými musia kráčať všetci tí, ktorí nasledujú skreslené, pokrivené a nesprávne významy pojmov. Všetci tí, ktorí si nedali námahu pochopiť, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú a aké cesty im ukazujú.

No a ak sa takéto niečo týka naozaj závažných a kľúčových pojmov, musí to mať pre celé veľké skupiny ľudí i pre každého jednotlivca, ktorý tomu podľahol nedozierne, ba až tragické dôsledky.

Jedným z obzvlášť závažných príkladov podobnej pokrivenosti je slovo „bohoslužba“ a s ním spojenie poblúdenie celého ľudstva.

„Zúčastnil som sa bohoslužieb! Konajú sa slávnostné bohoslužby!“ Tieto a ním podobné výrazy nám hovoria o chápaní pojmu bohoslužba ako účasti na nejakom stretnutí veriacich. V dnešnom ponímaní teda bohoslužba znamená účasť na stretnutí, alebo zhromaždení určitej cirkvi. Je v podstate úplne jedno akej cirkvi, pretože vo všetkých cirkvách a vierovyznaniach je to vnímané obdobne pokriveným spôsobom.

Takéto chápanie pojmu bohoslužba je však nesprávne a k jeho pokriveniu došlo preto, aby to vyhovovalo ľudskej duchovnej pohodlnosti a aby to od nich vyžadovalo čo najmenej námahy. Aby svojou účasťou na náboženskom stretnutí lacno a pohodlne učinili zadosť všetkému, čím sú podľa nich voči Stvoriteľovi povinní.

Čo však v skutočnosti znamená pojem bohoslužba? Niečo úplne iného ako účasť na nejakom stretnutí.

Boho – služba! Slúžiť Bohu! Slúžiť!

Čo značí slovo slúžiť? Znamená plniť niekoho vôľu. V tomto prípade Vôľu Božiu!

Plnením Božej Vôle máme teda slúžiť Bohu! Ako vôbec mohlo dôjsť k nejakému omylu v chápaní tejto tak logickej veci?

No a slúžiť znamená konať! Znamená niečo robiť! Robiť to tak, ako si to želá a ako si to praje ten, komu slúžime. V našom prípade Stvoriteľ.

Skutočná bohoslužba sa teda neobmedzuje na nejaké miesto a nejaký čas. Skutočná a pravá bohoslužba je naplňovanie Vôle Najvyššieho v každodennom živote tak, že ju zohľadňujeme a berieme na zreteľ pri všetkom čo konáme. Pri všetkom čo cítime, myslíme hovoríme a činíme. Pri všetkom tomto dbáme na to, aby to bolo v súlade s Vôľou Najvyššieho. Tým vykonávame pravú bohoslužbu v našom každodennom živote.

Skutočnú bohoslužbu, čiže službu Bohu máme teda vykonávať prostredníctvom všetkého čo myslíme, cítime, hovoríme a konáme, aby to vždy bolo iba ku cti Najvyššiemu.

Pravá bohoslužba však z vyššie pochopiteľných dôvodov doteraz ešte nebola ľuďmi na zemi nikdy vykonávaná. Ľudia totiž vo svojej pohodlnosti úmyselne prekrútili tento pojem tak, že si pod ním predstavovali iba svoju účasť na náboženských stretnutiach.

Keby sa však nad vecami aspoň trošku zamýšľali, svoje stretnutia, na ktoré sa schádzali za účelom spoločného uctievania, velebenia a prejavovania vďaky Stvoriteľovi by museli po správnosti nazvať trebárs hodinami uctievania Stvoriteľa, alebo napríklad pobožnosťami. Nikdy však nie bohoslužbou, pretože slúžiť Bohu človek musí a má vo svojom každodennom živote.

Ľudia si to ale urobili pohodlnými a svoje stretnutia, na ktorých uctievali a velebili Najvyššieho nazvali bohoslužbami. Časom strávených na týchto stretnutiach potom považovali svoju službu Najvyššiemu za vybavenú a oni si vo svojom osobnom, každodennom živote už mohli robiť čo chceli.

A aj si robili! V reálnom živote konali a doposiaľ konajú vždy iba podľa svojej vlastnej vôle a preto to aj presne tak všade vyzerá. Preto je svet takým, akým je. Plným chamtivosti, bezohľadnosti, egoizmu, nečestnosti, nespravodlivosti, klamstva, nepoctivosti a nečistoty.

Na tomto svete totiž doteraz vždy chýbala pravá bohoslužba, čiže jednanie, ktoré v sebe zahrňuje a zohľadňuje vznešenú Vôľu Najvyššieho. Ktoré zohľadňuje vznešenú Vôľu Najvyššieho vo všetkom ľudskom cítení, myslení, reči a jednaní v každodennom živote.

Ľudstvo, i ty jednotlivý človeče, začni konečne konať pravú bohoslužbu! Začni konečne slúžiť Bohu tak, ako to tu na zemi malo byť už dávno.

Všetko čo konáš konaj iba Jemu ku cti! Všetko čo činíš nech je hodné Jeho vznešenosti a ušľachtilosti! Svojimi vznešenými, čistými a spravodlivými citmi, myšlienkami, slovami a činmi slúž svojmu Bohu a tým pozdvihneš túto Zem, svoj národ i seba samého. Nech všetko, čo sa na tejto zemi deje je len jedinou vznešenou bohoslužbou, konanou ku cti veľkého, dobrotivého a spravodlivého Boha!

Človeče, nikdy nečiň nič, nemysli na nič a nehovor o ničom, čo by nespĺňalo kritériá života žitého ku cti Stvoriteľa. Života, ktorý práve takýmto spôsobom učiníš živou a pravou bohoslužbou.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Sila celku zvíťazí!

Kto podporuje prospech celku, kto napomáha k zveľaďovaniu a k pozdvihovaniu celku, ten je sám celkom podporovaný. Za takýmto človekom stojí nesmiernosť sily celku, ktorá ho podporuje a urovnáva mu všetky jeho životné cesty. Ak totiž človek podporuje celok, on sám stojí v sile a podpore celku a môže prostredníctvom nej úspešne zdolávať aj tie najväčšie prekážky.

Ľudia tohto sveta sa však z pôsobenia pre prospech celku vyčlenili svojim egoizmom. Egoizmom, hľadiacim iba na prospech seba samého.

Áno, väčšina toho, čo ľudia tejto zeme robia je robené iba pre ich osobný prospech. Práve takéto uvažovanie je základom všetkých ich snáh. Ak totiž ich snaženie aj prinesie úžitok niekomu inému, je to spravidla iba vedľajší produkt. Je to len určitý nevyhnutný prostriedok k dosiahnutiu konečného a rozhodujúceho cieľa a síce, prospechu seba samého. Práve takáto je skutočná a reálna vnútorná motivácia ľudí tejto civilizácie.

Lekár teda nelieči predovšetkým preto, aby pomáhal trpiacim, ale hlavne preto, aby si dobre zarobil. Politik nejde do politiky preto, aby slúžil národu, ale aby predovšetkým obohatil sám seba. Podnikateľ nepodniká preto, aby priniesol osoh spoločnosti a poskytol ľuďom živobytie. Podniká predovšetkým preto, aby hlavne on sám čo najviac zarobil a čo najrýchlejšie zbohatol. A tak ďalej a tak ďalej. Samozrejme, veľká česť tým nemnohým výnimkám.

Ak budeme k sebe naozaj úprimnými musíme uznať, že nie to pozitívne, nie to prinášajúce dobro celku je základným motívom všetkého nášho jednania ale žiaľ, je ním to menej pozitívne, to zištne egoistické, čo hľadí predovšetkým na prospech seba samého.

Takýmto princípom vnútorného nastavenia sa však človek vyčleňuje z jednoty celku. Svojim egoizmom sa stavia mimo neho, pretože jeho vlastné dobro je pre neho dôležitejšie, ako dobro všeobecné. Takýto jedinec totiž zväčša neváha postaviť sa proti záujmom celku a poškodiť ich vždy, keď z toho môže mať nejaký prospech a osobné výhody. Prednostným preferovaním egoistických záujmov svojho osobného „ja“ sa teda dostáva do konfliktu so záujmami celku a poškodzuje ich. Jednoducho povedané, stáva sa škodcom!

Človek pri všetkom tom čo robí teda nezohľadňuje záujmy a prospech iných ľudí, záujmy a prospech prírody, zvierat, rastlín a stromov, nezohľadňuje prospech a záujmy vody, vzduchu a zeme. Človek nad toto všetko nadradil iba svoje vlastné záujmy a to aj za cenu toho, že tým spôsobí škodu iným ľuďom, zvieratám, stromom, vode, vzduchu, či zemi. Človek neváha, a s väčšou alebo menšou mierou bezohľadnosti svojho egoizmu sa obracia proti všetkému. Z bezohľadnosťou prospechárstva svojho egoizmu sa stavia proti celku ako jeho škodca a nepriateľ.

Avšak keby takto konali hoci aj úplne všetci na zemi, sila celku, o ktorého veľkosti nemáme ani len tušenia zostane vždy neporovnateľne väčšou, ako jeho časť, ktorú predstavuje celé ľudstvo. A táto ohromná sila, proti ktorej sa ľudia vo svojom egoistickom zmýšľaní postavili stojí teraz nepriateľsky proti nim. Nepodporuje ich a nepomáha im, ako by tomu muselo nevyhnutne byť, keby vo všetkom svojom konaní vždy zohľadňovali predovšetkým záujmy celku. Keďže však takto nečinia, stojí ohromná sila celku stvorenia voči ním v tichom, nechápavom očakávaní, v ktorom pomaly narastá jej nepriateľstvo voči človeku. Vo všeobsiahlosti celku stvorenia je totiž očakávané, že ľudstvo nakoniec predsa len precitne a spozná svoj fatálny omyl.

Avšak každým nadchádzajúcim dňom, v ktorom naďalej zotrvávame vo svojom egoizme rastie nepriazeň a odpor celku voči nám. Tento celok sa totiž nemieni nechať trvalo poškodzovať. Je ochotný dlhodobo, hoci aj celé stáročia čakať na zmenu k lepšiemu, ak ale k tejto zmene nedochádza, kalich trpezlivosti raz pretečie a nesmiernosť sily celku sa nakoniec obráti voči tým, ktorí ho poškodzovali a stavali sa proti nemu.

Bude to niečo podobného, ako keď v ľudskom organizme začne hlodať nejaká infekcia. Telo zmobilizuje svoje ochranné mechanizmy, ako napríklad biele krvinky a vyšle ich na postihnuté miesto, aby infekciu zlikvidovali.

A tak aj ohromný organizmus celku tohto stvorenia bude nútený zaktivizovať svoje obranné mechanizmy a vyslať ich, aby zlikvidovali zhubnú infekciu egoizmu na zemi. A celok v jeho obrovskej moci a sile zničí všetko a všetkých, ktorí ho dlhodobo poškodzovali, čo je nanajvýš logické a absolútne legitímne. Z tejto očisty organizmu celku stvorenia môžu vyviaznuť a vyviaznu len tí, ktorí sa naučili zohľadňovať jeho záujmy. Ľudia, ktorí pri všetkom čo robia zohľadňujú aj prospech a záujmy iných ľudí, záujmy zvierat, stromov, prírody, vody, vzduchu a zeme. Iba takýto ľudia majú trvalé miesto vo stvorení, pretože sú prínosom pre celok. Iní v ňom miesto nemajú! A čas, ktorý im bol doteraz darovaný im bol poskytnutý len preto, aby pochopili, nahliadli a spoznali omyl vlastného egoizmu a zmenili sa k lepšiemu. Ak to nepochopia a nezmenia sa, budú obrannými mechanizmami celku odstránení ako škodlivá infekcia.

Ten, ktorému celok stvorenia patrí a je jeho Tvorcom vyslal pred 2000 rokmi na zem svoje posolstvo prostredníctvom vlastného Syna, aby sa ľudia naučili milovať svojho blížneho ako seba samého. Inými slovami povedané, aby sa popri svojich vlastných záujmoch naučili zohľadňovať i záujmy iných ľudí a prihliadať na ne. Práve toto je totiž prvý a rozhodujúci krok na ceste zohľadňovania záujmov celku stvorenia.

Ľudstvo však doposiaľ neuskutočnilo ani tento prvý krok a to, čo na zemi bujnelo a rozmáhalo sa bol len ich egoizmus, hľadiaci iba na prospech seba samého a to aj na úkor iných. Kalich trpezlivosti však už preteká a každý, kto takýmto spôsobom zmýšľa a jedná bude ako škodlivá infekcia odstránený z celku stvorenia. Je už totiž čas, aby v ňom konečne zavládlo zdravie a harmónia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Prečo odmietam tykanie

I pri letmom pohľade na vonkajšiu realitu sa nedá prehliadnuť veľké množstvo negatív a zla, ktoré sa nachádza všade vôkol nás v prehojnej miere a v rôznych podobách. No a veľakrát je toto zlo veľmi rafinovane maskované tak, aby na prvý pohľad budilo dojem dobromyseľnosti a neškodnosti. Pred zlom, ktoré sa snaží tváriť ako dobro sme však boli varovaní už pred 2000 rokmi slovami: Dávajte si pozor na tých, ktorí k vám prichádzajú ako baránkovia, ale vo vnútri sú to draví vlci.

  A práve k takémuto typu zla patrí aj škodlivý zvyk všeobecného tykania si, na ktorý najviac doplácajú najmä jedinci, vyššie morálne a teda duchovne stojaci.

Prečo? Každé, nami použité slovo sa totiž v jemnejších úrovniach účinkami Zákonov stvorenia okamžite formuje do jeho významu zodpovedajúcej podoby. Vytvára teda formy pekné, menej pekné, či škaredé, ktoré zase spätne ovplyvňujú život ľudí, pričom zostávajú stále pevne spojené neviditeľným vláknom s tým, kto ich vytvoril. 

V spätnom účinku, cestou tohto vlákna sa k dotyčnému potom vracia dobro, ak svojimi slovami vytváral formy pekné a dobré, alebo naopak zlo, ktoré len opäť on sám sformoval svojim vlastným, negatívnym slovným prejavom.

No a pri slovíčku „ty“ sa v jemnej úrovni vytvára celkom špecifická väzba, pevne spájajúca osoby, ktoré sa týmto slovom oslovujú. Silná väzba, pretrvávajúca až za hrob. Po odložení pozemského tela budeme teda priťahovaní práve touto väzbou k ľuďom, s ktorými sme sa na zemi oslovovali dôverným „ty“.

Avšak rozdiel medzi pozemským bytím a životom v jemnejších úrovniach je ten, že kým na zemi je možné stretávanie sa ľudí rôznej duchovnej zrelosti, na druhom „brehu“ sú jednotlivé úrovne od seba veľmi prísne oddelené.

No a práve tu nastáva problém, pretože vzhľadom k spomínanej možnosti stretávania sa rozdielne duchovne zrelých ľudí na zemi ide pri ich vzájomnej väzbe prostredníctvom slovka „ty“ takmer vždy o väzbu duchovne zrelšieho s duchovne menej zrelým. No a toto puto potom na „druhom brehu“ zadržuje ako železná reťaz jedinca duchovne zrelšieho a znemožňuje mu jeho ďalší vzostup.

Týmto spôsobom sú potom ľudia duchovne vyspelejší neuveriteľným spôsobom brzdení vo svojom ďalšom napredovaní, čo je pre nich veľmi bolestné a zraňujúce, lebo neuvážené používanie slovka „ty“ ich viaže na ľudí a tým i na úrovne, ktoré sú ich duchovnej podstate absolútne nerovnorodé.

Prestavte si, že by ste museli začať žiť v rómskej osade. To, čo je však pre Rómov prirodzeným životným štýlom, by bolo pre vás doslova utrpením. A približne niečo podobného pociťuje každý človek, viazaný prostredníctvom slovka „ty“ na nejakého iného človeka a cez neho na úroveň zodpovedajúcu jeho úrovni zrelosti, ktorá však na toho vyššie duchovne stojaceho pôsobí veľmi zraňujúco.

Žiaľ, o týchto skutočnostiach takmer nikto nevie a ľudia si vo svojej nevedomosti, hoci i bez zlého úmyslu pripravujú zbytočné utrpenie, ktorého by mohli zostať ušetrení. Preto by človek radšej vôbec nemal používať to dôverné „ty“, s výnimkou zväzku na celý život – čiže manželstva.

Ak sa pozrieme do minulosti, tušenie týchto skutočností bolo vlastné i našim predkom, žijúcim v užšom a dôvernejšom spojení s prírodou a s celým stvorením. I dnes existuje mnoho ľudí, ktorí vykajú svojim rodičom a táto tradícia je napríklad doteraz stále živá v niektorých oravských obciach, ale samozrejme, aj v iných regiónoch Slovenska. To ale nie je zaostalosť ale naopak, podvedomé vyciťovanie Zákonitostí, hýbajúcich týmto stvorením.

Na záver je snáď ešte treba dodať, že by nebolo správne prechádzať teraz spätne so všetkými známymi do vykania, pretože toto minulé obdobie nášho života predstavuje úsek, v ktorom sme jednali primerane tej úrovni zrelosti a poznania, akú sme práve vtedy mali. Ale ten, kto sa oboznámil s touto novou, závažnou skutočnosťou a pochopil jej význam, by mal vo vlastnom záujme začať jednať úplne inak – po novom a správnejšie, čím si môže svojej duši „na druhom svete“ ušetriť mnoho zbytočného utrpenia.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

A nakoniec príde bolesť a utrpenie...

V poslednej dobe som začal prichádzať vo zvýšenej miere do styku s utrpením. Nie snáď so svojim vlastným, ale s utrpením druhých ľudí na sklonku ich života. Je totiž niekedy veľmi bolestné, smutné a poľutovaniahodné ako tragicky končia mnohí ľudia svoju životnú púť. Môže byť však užitočné poučiť sa z ich zlého osudu a zariadiť si svoj život tak, aby nás samotných nič podobného nemuselo nikdy postretnúť.

Lebo je naozaj hrozné, keď vidíme blízkeho človeka postihnutého ťažkou chorobou, ktorá sa dostala až do takého štádia, že niet pomoci. Do štádia, kedy zostáva už len bezvýchodiskové utrpenie, tlmené utišujúcimi prostriedkami. Keď zostáva už len bezvládne čakanie na smrť. Je hrozné, keď najbližší príbuzní takéhoto človeka musia konštatovať, že už by bolo pre neho i pre všetkých ostatných najlepšie, keby sa toto utrpenie skončilo a čo najskôr prišiel milosrdný koniec.

Toto je však len jedna strana mince. Druhou stranou je pohľad do minulosti dotyčného človeka a pochopenie toho, že by to v jeho živote vôbec nemuselo dospieť až k takémuto koncu, keby bol žil inak. Pochopenie, že to, čo musí teraz prežívať je iba nevyhnutným a logickým dôsledkom toho, ako žil.

Pozrime sa preto teraz na jeden konkrétny príklad človeka, so zlými stravovacími návykmi. Človeka, ktorý bol zdravý, fyzicky silný a mal veľmi dobré trávenie, takže si mohol dovoliť jesť množstvo ťažkých a mastných jedál a to vo veľkom množstve. Takto všetko fungovalo celé desaťročia.

V poslednej tretine jeho života sa mu syn oženil so ženou, ktorá bola zástankyňou zdravej výživy. Nevesta sa so zhrozením pozerala na katastrofálne stravovacie návyky svojho svokra a snažila sa mu vysvetliť, že to, ako sa stravuje je maximálne nesprávne. Ale on sa iba zasmial a šiel si svojou cestou.

Avšak čím bol starší, tým viac sa začali hlásiť rôzne zdravotné problémy. On však odmietal vidieť spojitosť medzi svojimi zdravotnými problémami a spôsobom svojho stravovania. Ale keďže stále zhoršujúcu sa situáciu bolo treba nejakým spôsobom riešiť, začal navštevovať lekárov a užívať veľké množstvo liekov. Jeho organizmus, stále zaťažovaný nesprávnou stravou a navyše i množstvom liekov však už dlho nevydržal. Nastali silné zažívacie problémy, zvracanie a rapídne chudnutie. Až nakoniec lekári diagnostikovali zákernú chorobu v takom vysokom štádiu, že už nebolo pomoci. Zostala už len bolesť, morfium a čakanie na smrť.

Hrozný bol pohľad na toho človeka v posledných chvíľach jeho života. Avšak zároveň si každý, kto dotyčného dobre poznal musel uvedomiť, že vtedy, keď bol ešte pri sile a mohol mnohé, ba takmer všetko zmeniť, vtedy bol neprístupný voči každému napomínaniu a upozorňovaniu. A preto to s ním napokon dospelo tam, kam to dospelo.

Tento človek nakoniec narazil na pravdu! Narazil na to, že okolo nás predsa len existujú určité zákonitosti, ktoré musíme rešpektovať. Ak ich nerešpektujeme a ignorujeme, môžeme tak činiť určitý kratší, alebo dlhší čas, ale nikdy nie natrvalo. Raz predsa len nakoniec narazíme na, nazvime to zákonitosti pravdy a môže sa stať, že túto zrážku neprežijeme.

No a vo chvíli, keď k dôjde k nevyhnutnému nárazu a na človeka sa zrazu všetko zosype, vtedy mnohokrát ľudia zvyknú vravieť: aký dobrý človek to bol a pozrite, ako to s ním dopadlo!

Áno, môžeme byť hoci aj veľmi dobrými ľuďmi, ak však v niečom prekračujeme zákonitosti, ktoré fungujú okolo nás, raz nakoniec musíme naraziť na to, čo a dá nazvať pravdou. Pravdou, ktorá od nás požaduje, aby sme ju rešpektovali.

Veci sa totiž majú tak, že Láska Božia nám dáva milosť žiť tu na zemi a v tomto stvorení. Spravodlivosť Božia nám však vystaví účet za to, akým spôsobom sme žili. Ako a na čo sme využili milostivý čas Lásky. Či sme ho využili správne a to našou snahou o poznanie zákonitostí univerza a snahou o život v súlade s týmito zákonitosťami. Alebo či sme ho zneužili tým, že sme tieto zákonitosti nechceli spoznávať, ignorovali sme ich a nezaujímali nás, pretože my sme si chceli žiť iba podľa seba a podľa toho, čo sme my osobne považovali za správne.

Avšak zákonitosti univerza, o ktorých tu hovoríme predstavujú Vôľu Toho, kto ich do chodu a fungovania stvorenia vložil. Predstavujú Vôľu Stvoriteľa, ktorá je v jeho stvorení smerodatná a určujúca. A je povinnosťou každého tvora žijúceho vo stvorení túto Vôľu spoznávať a žiť s ňou v súlade.

No a do tejto Vôle možno zahrnúť zákonitosti nášho hmotného sveta, zákonitosti nášho fyzického tela, ako i zákonitosti duchovné, ktorým podlieha náš vnútorný život, čiže naše cítenie a myslenie. Toto sú tri oblasti života, v ktorých sa musí človek naučiť rešpektovať Vôľu Stvoriteľa.

Avšak tak, ako sme si ukázali na príklade jedného ľudského osudu na začiatku, do fungovania všetkých týchto zákonitostí je vpísaná Božia Láska a Božia Spravodlivosť. Božia Láska, dávajúca čas a príležitosť k pochopeniu a včleneniu sa do súkolesia hmotných a duchovných zákonitostí univerza a Božia Spravodlivosť, ktorá požaduje účet za to, akým spôsobom bol tento čas milosti využitý. Či správne, v pokore poznania a podvolenia sa, alebo nesprávne v svojvoľnosti a ignorancii. V tom prvom prípade to potom človeku prináša šťastie, blaho a mier a v tom druhom prípade bolesť, utrpenie a záhubu.

V jednej múdrej knihe je napísané, že všetko na svete má svoj čas. Že je čas sejby a čas žatvy. Čas milosti a čas odplaty. Čas lásky a čas spravodlivosti. Čas hospodárenia a čas skladania účtov.

Ten, kto sa snažil poznávať a žiť v súlade so zákonitosťami hmotného sveta, so zákonitosťami vlastného fyzického tela ako i so zákonitosťami duchovnými, ktorým podlieha naše cítenie a myslenie, ten sa báť nemusí. Jeho žatva bude dobrá, pretože dobrou bola i jeho sejba.

Ten však, kto sa nesnažil poznávať a nežil v súlade so zákonitosťami hmotného sveta, so zákonitosťami vlastného fyzického tela, ako i so zákonitosťami duchovnými, ktorým podlieha naše cítenie a myslenie nech sa právom obáva. Lebo jeho sejba nebola dobrá a preto nemôže byť dobrou ani jeho žatva.

Takýto človek si totiž sám sebe nachystal cestu utrpenia. Utrpenia, ktoré neraz až drása srdce, avšak žiaľ utrpenia, ktoré si tento človek právom zaslúžil. Inak by totiž ku nemu účinkami dokonalých a spravodlivých zákonov univerza nikdy nemohlo prísť.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Duchovní rozměr života

Všechno ve vesmíru má své přesně určené místo, funkci a opodstatnění. Tedy i duch a hmota. Jedno i druhé však musí bezpodmínečně stát právě na tom místě, jaké mu z hlediska Zákonitostí univerza náleží a ne na jiném.

Duch musí být v člověku, čili v jeho hodnotovém systému na nejvyšším místě a má mít vůdčí roli. Samozřejmě i hmota má svůj význam, protože poskytuje prostor a možnost pro působení ducha, který se může plně rozvinout pouze při jejím formování a přetváření. Takový by měl být tedy ideální stav.

Současná stav je však zcela obrácen, protože lidé nadřadili hmotu nad ducha. Jinými slovy řečeno to, co mělo sloužit se lidem stalo modlou a vládcem a naopak to, co mělo vládnout, se musí podřídit a bylo zotročené.

Z hlediska pravého účelu všech věcí ve stvoření však takový stav působí nepřirozeně a groteskně asi tak, jako kdybychom všechno, co máme dělat rukama, dělali nohama a zase to, co máme dělat nohama, dělali rukama. Samozřejmě, tomu by pak odpovídaly i výsledky takové činnosti, které by byly neobratné, kusé a ubohé a to pro naši neschopnost využívat věci takovým způsobem, na jaký byly ve skutečnosti určeny.

Člověku i lidstvu musí vládnout duch a ne hmota! To ale neznamená, že by lidé měli ignorovat materiální stránku života, stát se chudými, rozdat majetky a podobně. To je nesmysl! Každý člověk má právo na materiálně důstojný život, ale on se mu jako takový nesmí stát prvořadým tak, jak je tomu dnes. Člověk musí postavit na nejvyšší místo svého ducha a ne hmotu, protože jinak se stává tragikomickou kreaturou člověka, zotročeného hmotou a kráčejíciho ve své hmotné omezenosti do jisté záhuby.

Lidstvo totiž nemá ani tušení, jak by mohlo vše vypadat, kdyby se duchovní principy života nadřadili nad hmotu. Pokud by k tomu došlo, život na této planetě by se posunul na takovou úroveň, z níž, při pohledu zpět by se nám dnešní doba zdála neuvěřitelně ubohou, barbarskou a temnou podobně, jako když se my dnes díváme na život neandertálce.

Zmiňovanou vládou ducha je myšlen soulad se svým vlastním, nejvnitřnějším cítěním, jako i soulad s duchovními Zákony univerza. Je ale velkou tragédií, že duchovní Zákony univerza a nauky církví jsou v současné době dvě naprosto rozdílné věci.

Přímo výstražným symbolem tohoto vzájemného odklonu, který byl značný už i v minulosti, zatímco v dnešní době je na svém vrcholu zůstává známá skutečnost spřed 2000 let, kdy byl velký Učitel, hovořící lidstvu o fungování Zákonů universa formou, přizpůsobenou jejich tehdejší chápavosti pronásledován a nakonec i zavražděn a to právě kněžskou elitou tehdejší církve.

Proč asi? V podstatě každý náboženský systém vznikl na zdravém základě poznání o zákonitostech ve stvoření, přinesených v různých dobách, k tomu určenými jedinci. Čistota tohoto poznání však byla velmi brzy zakalena přidáváním lidských názorů, přání a dogmat, až se v něm během času zcela ztratilo původní, zdravé jádro. Pak se samozřejmě mohlo stát, že velký Učitel, snažící se reformovat židovské náboženství, hovořící o Zákonech univerza navazujícim na původní, čisté a správné, Mojžíšem položeny základy nebyl pochopen, ale naopak pronásledován a zavražděn, jako rouhač a nepřítel Pravdy. On ale nikdy nebyl nepřítelem zdravého jádra čisté, původní nauky, ale pouze všech, do ní vnesených, lidských nánosů a pokřivení.

No a žel, lidé se v tomto dosud nezměnily. V běhu staletí se i samotné křesťanství vzdálilo od původního, čistého poznání o zákonitostech univerza, přinesených Kristem. I ono již v současné době obsahuje množství lidského chtění, lidských představ a neživých dogmat, které jsou v rozporu s děním ve stvoření. A tento rozpor mezi Pravdou samotnou a dnešní naukou křesťanských církví mnozí, ještě zdravě cítící lidé vnímají a protože se nechtějí podrobit slepé víře a zapřít své vnitřní tušení, raději z církví odcházejí a stávají se materialisty. Materialisty, stojícimi proti církvi, proti Tvůrci i proti všemu duchovnímu, neuvědomujíc si však skutečnou příčinu svého skepticismu.

Mezi takzvanými materialisty je množství hodnotných, samostatně uvažujících, duchovně zralých lidí, kteří právě pro svou duchovní vyspělost odmítají slepě věřit pokřiveným naukám současných církví. A tuto skutečnost u nich lze považovat za něco velmi pozitivního. Negativita jejich postoje však spočívá v tom, že pro nesprávně, pokřivené lidské názory, nacházející se v církvích zavrhli duchovno jako takové a stali se jeho nepřáteli.

Zůstává však nepopiratelným faktem, že život ve stvoření má duchovní rozměr, smysl a účel, kterého může být dosaženo pouze zachvíváním se každého jedince v souladu se Zákony univerza, jako i v souladu se svým nejvnitřnějším cítěním. A proto je životní nezbytností každého z nás poznávat tyto Zákony, avšak v jejich čisté, původní, lidmi neskrivenej podobě.

Povinností každého z nás je stát se duchovními bytostmi, věrnými svému cítění, pro které je to duchovní prvořadé a to hmotné až druhořadé. Naší povinností je stát se duchovními bytostmi, znalými Zákonů universa a žijícími podle nich. Jedině tímto způsobem můžeme totiž naplnit náš skutečný smysl života, který je výsostně duchovního druhu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Smysl lidského bytí

Místem původu lidského ducha je duchovní říše. Na základě touhy po sebevědomém bytí, která vznikla v dosud nevědomých lidských duchovních zárodcích, jsou tyto jakoby na vlastní žádost ponořené do hmotnosti za účelem vývoje k sebeuvědomění.

Nevědomý lidský duchovní zárodek se pak v hmotném těle, pod mnoha vnějšími a vnitřními vlivy postupně vyvíjí k sebeuvědomění. Jeho osobnost je stále zralejší a postupně stále více vniká do znalosti stvoření a do jeho Zákonitostí. Na vlastním prožívání zakouší utrpení a bolest pramenící z nedodržování těchto Zákonů, ale i radost a štěstí ze života žitého v souladu s nimi.

Nakonec, a to je vlastně účelem jeho vývoje ve hmotě, by měl být schopen na základě dokonalého poznání a zachvívání se v souladu se Zákony stvoření vstoupit do duchovní říše jako zralá osobnost. Osobnost, které může být darována výsada věčného bytí, výsada věčného harmonického tvoření v souladu s Vůlí Stvořitele.

Vývojový proces lidského ducha v hmotnosti má však jedno úskalí. Podobně, jako není možné chodit celý pozemský život do školy a neosamostatniť se, tak má i zrání lidského duchovního zárodku v hmotnosti určitý pevně stanovený časový horizont, ve kterém musí ukončit svůj vývoj.

Hmota, jak víme, je podrobena procesu vzniku a zániku. Všechno hmotné v určitém období vzniká, aby opět po nějakém čase zaniklo. Platí to pro pozemské tělo, pro každou jednotlivou planetu i pro celý hmotný vesmír. A právě čas trvání hmotnosti je časem přesně vymezeným lidskému duchu na to, aby stihl ukončit svůj vývoj a osvobodil se z dosahu hmotnosti, podléhající nutnosti zániku. Na tuto skutečnost upozorňoval již Ježíš v podobenství o moudrých a pošetilých pannách i v mnoha jiných podobenstvích, protože hmotnost se už tehdy začala přibližovat k zlomovému momentu, od kterého začíná zánik.

Je proto nejvyšší čas, abychom se ze všech sil usilovaly duchovně dozrát a splnit přísná kritéria požadující poznání a život v souladu se Zákony stvoření, co jediné nám může otevřít cestu zpátky, do věčné duchovní říše, naší domoviny.

Kdo si však nepospíší, do poslední chvíle váhajíc, ten bude stržen spolu s hmotou do nadcházejícího rozkladu a jeho doposud nabyté, avšak ještě nedostatečně vyvinuté sebevědomé já bude spolu s ní zničené a bolestně rozemleté​​. To je pak ono známé, věčné zatracení.

Mnozí lidé jsou však toho názoru, že do přirozeného zániku naší hmotné planety zbývá ještě velmi mnoho času a to tedy znamená, že máme ještě hodně času na náš duchovní vývoj.

Tak, jak se život člověka vyvíjí od narození, přes předškolní věk, vzdělávání na základní, střední a vysoké škole, až po úplně osamostatnění se, přesně stejný cyklus probíhá ve vývoji lidstva jako celku.

I civilizace na zemi měla svůj zrod, svůj předškolní věk, i ona jakoby procházela přes základní i střední školu. Avšak právě v současném období se nacházíme v našem vývoji těsně před "maturitní zkouškou" - zkouškou dospělosti, jejímž základním kritériem bude znalost Zákonů stvoření a život v souladu s nimi.

Kdo tuto zkoušku zvládne, dostane příležitost dalšího vzdělávání se na "vysoké škole" - no a právě toto je skupina lidí, kteří budou dále pokračovat ve svém duchovním vývoji na zemi.

Ti však, co nadcházející "maturitní zkoušku" nezvládnou, které nikdy nezajímali Zákony stvoření, kteří se vždy řídili pouze vlastním chtěním a žili v domnění, že oni sami vědí všechno lépe, ti přijdou o šanci dalšího duchovního zrání na zemi, protože oni sami o ni nikdy nestály a ani nestojí. (Podobenství o moudrých a pošetilých pannách.)

Takový lidé budou muset být účinky Zákonů stvoření vytlačeni z úrovně této země, která se ještě nechystá zaniknout, avšak život na ní bude posunut ve svém vývoji na daleko vyšší úroveň. A ti, co na základě vlastního, čistého a poctivého úsilí dostanou šanci žít na ní dál, ti mají také všechny předpoklady k tomu, aby svůj vývoj směrem zralosti stihli ukončit včas.

Jaký však bude osud lidí, kteří "maturitu" nezvládli? Žel ve své lenosti a ignoranci se sami připravili o možnost dalšího zrání na zemi. Jak již bylo řečeno, z pozemské úrovně tedy budou muset být zatlačeni do úrovní nižších, aby ve ztížených podmínkách, blízkých rozkladným procesům snad ještě dozrály.

Protože však vývoj ve stvoření nečeká, bude velmi obtížné, ba skoro nemožné dohnat vzniklou časovou ztrátu, kterou si sami svým přístupem k "maturitě" způsobily.

No a právě v současné době prožíváme největší průlomové období v historii naší planety. Období velkého rozdělení na dále pokračujících a na ty, kteří zaostávají.

Očista, poslední soud, velké třídění - to vše jsou pojmy vystihující období, o kterém mluvíme a které je již v plném proudu ve světě lidského cítění a myšlení, aby se brzy projevilo i viditelně.

Buď, anebo! Buď směrem ke Světlu a životu, nebo směrem od Světla, k zániku. Před takovým zásadním životním rozhodnutím dnes stojí každý z nás a proto by všichni lidé měli být o těchto věcech informováni, aby tím každý z nich dostal šanci rozhodnout se správně a správně využít zbývající čas.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Svět už nebude takový, jaký byl ...

Existují věci, které jsou schopny změnit náš pohled na život. Možná mnozí z vás viděli drastické video obětí ostřelování Luhanska, ve kterém prochází kamera od jednoho mrtvého k druhému. Oběti leží na ulici, jsou zakryty, avšak jak se kamera přiblíží je plachta odhrnuta. A divák vidí běžné civilisty, obyčejné chodce z ulice znetvořené střepinami tak, že v mnoha případech musí odvrátit zrak. Něco tak hrozného jsem dosud ve svém životě ještě neviděl.

Z tohoto zážitku jsem byl dlouho otřesený a stále jsem to měl před očima. A když jsem pak, po nějaké chvíli šel na internet tak, jak to běžně dělám, když jsem šel na facebook či na jakoukoliv jinou stránku, všechno se mi najednou zdálo být neuvěřitelně banální, povrchní, mělké a prázdné. Zdálo se mi doslova neuvěřitelné, jak se lidé mohou bavit, smát a zajímat o tisíceré bezvýznamnosti, když je možné, aby se na světě dělo něco takového.

Možná si teď řeknete, že přece jen ať už se stane cokoliv, život se nezastaví a jde dál. Ano, život jde sice dál, ale v myslícím člověku nutně vyvstane otázka, jaký je to vlastně život? Jaký je jeho směr, jaké jsou jeho hodnoty a jaká je jeho hloubka, jestliže může v kterékoli části světa přinést něco tak mimořádně a nelidsky surového?

A navíc se to už ani neděje na nějakém vzdáleném konci světa s jinou kulturou a temperamentem, ale tady u nás, v našem evropském prostoru, kde vládnou přibližně stejné kulturní, ekonomické, společenské a politické poměry.

Každý z nás by si proto měl uvědomit že to, co se děje na Ukrajině je vyhroceným důsledkem hodnot, podstaty a principů fungování právě toho společenského systému, ve kterém v současnosti žijeme. Ve vyhrocené podobě se zde projevuje zvrácenost principů, které tato společnost uznává.

Za povrchností, plytkosti a prázdnotou každodenního života většiny lidí hraje finanční elita světa krvavé šachové partie s osudy celých národů. Politici a vlády většiny států jsou totiž pouze figurkami, kterými hýbe někdo jiný. Jsou pouze loutkami, které vykonávají vůli někoho jiného, majíce z toho samozřejmě výrazný osobní profit. Plebsu třeba dát jeho chléb a hry a my si pak můžeme nerušeně za jejich zády rozdělovat a panovat, to je princip na základě kterého to všechno funguje.

Proč to ale může právě takto fungovat a proč tomu, že to takto funguje nebudou mnozí lidé věřit, i když se jim o tom otevřeně řekne? A proč už vůbec nebudou souhlasit s tím, že právě oni sami svým postojem k životu jsou za to vinni? Že ve skutečnosti právě oni sami svým prázdným a povrchním přístupem k životu bez vyšších hodnot mohou za všechno to zlé?

Chléb a hry! To jsou hodnoty, které vždy uznávala většina lidí tohoto světa. Chléb a hry, nebo jinak řečeno mít a užívat si. To je to jediné co lidi zajímá. To "mít" znamená co možná nejvyšší standard hmotného zabezpečení a do toho "užívání si" lze zahrnout co možná nejefektivnější využití nabytých prostředků pro svůj vlastní prospěch a pro své vlastní potěšení.

Standardní člověk této planety je plně a beze zbytku ponořen do "hodnot" obsažených ve slovech chléb a hry. Nic hlubšího pro něj neexistuje. Není vůbec ochoten připustit, že život by mohl mít i nějaký hlubší smysl a nějakou hlubší hodnotu.

No a mocní, ti skuteční mocní tohoto světa prostřednictvím jim sloužících médií i prostřednictvím nastavení celkového fungování společnosti podporují a živí takový druh duševní degradace širokých mas, protože právě takovýmto způsobem duševně zdegradované masy lze snadno ovládat. Proto mohou manipulativně přinutit celé národy, aby znevažovaly a nenáviděli ty, kteří jim chtějí skutečně dobře a aby uctívali a oslavovali ty, kteří je zaprodali. Je jim možné přesvědčit veřejné mínění světa, že agresor je mírotvorce a že ten, co hájí své zájmy je agresor.

V dnešním světě konzumním způsobem života duševně zdegenerovaných lidí je možné veřejnému mínění namluvit, že bílá je černá a černá bílá. Lidé tomu snadno uvěří, když se o tom bude mluvit v televizi a psát v novinách. Většina z nich je tak vmanipulovaná do falešné reality, jejíž věří aniž by věci sami zkoumali. Na to jim přece nezbývá čas, protože jsou plně zaměstnaní a vytížení svým mít a užívat si.

Lidmi se manipuluje, neboť dávají sebou manipulovat a za jejich zády probíhají zákeřné mocenské hry, v nichž nic neznamenají ani tragédie a zbídačování celých národů. Jakýkoliv zločin je totiž možné snadno omluvit, protože hloupé masy spolknou úplně všechno.

A právě tato zhoubná duševní degradace mas umožňuje mocným tohoto světa konat před očima veřejnosti věci stále arogantnejší a bezohlednější. Ba dokonce je možné tyto hloupé ovce pomalu hnát k nové světové válce, v níž se jako ve velkém divadle budou navzájem zabíjet před očima mocných.

A toto všechno se dá uskutečnit jen proto, že s lidmi si je možné pro jejich nesmírnou duševní povrchnost dělat cokoliv. Protože pro svou touhu mít a užít si ztratili schopnost samostatně myslet. Protože ztratili smysl pro vyšší hodnoty jakými jsou čest, spravedlnost, lidskost, ohleduplnost, dobrosrdečnost a skromnost. Protože se z nich staly egoisté, myslící jen na svůj vlastní chléb a své vlastní užívání si.

My sami jsme vinni za všechno špatné, co se děje ve světě! My, obyčejní lidé, kteří jsme v povrchnosti vlastního soustředění se pouze na svůj "chléb a hry" dali volný prostor temným silám, jednajícím za našimi zády. Neboť za to, že se my ještě máme dobře nebo alespoň snesitelně blahosklonně dovolujeme, aby byli jiní vražděni, ožebračování a vykořisťováni.

Ale vězme, že to donekonečna nepůjde tak, jak to šlo doposud. Hrůzy, zabíjení a utrpení, dosud od nás vzdáleny na opačném konci světa přijdou pomalu do naší blízkosti a nakonec i k nám samotným. Přijdou k nám za naši prázdnotu a povrchnost, protože jsme zaujatí pouze vlastním egoismem neměli zájem odporovat zločinnému systému pokud jsme my sami měli dostatek a pokud utrpení bylo způsobováno pouze tím druhým. Musí to prostě všechno nakonec přijít i k nám, protože nepochopitelná nenasytnost touhy finanční elity světa po moci, po podrobováni si a zotročováni národů sáhne nakonec i na nás samotných.

Co tady může pomoci? Jedině to, abychom se znovu stali skutečnými lidmi! Lidmi, kteří se nedají oklamat tvrzeními, že černá je bílá jen proto, že jsou toho mínění takzvané autority v televizi či v novinách. Lidmi, kteří se odvrátí od plytkosti konzumního způsobu života, do kterého jsme byli cíleně vmanipulovaní.

Bariérou vůči naší duševní dehonestácii je náš opětovný příklon ke skutečným hodnotám pravého lidství. Těmi hodnotami je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, dobrosrdečnost, skromnost a jednoduchost.

Je samozřejmé, že bude velmi obtížné překonat společenským klimatem nastolenou, vědomě udržovanou a živenou duševní degradaci, ale jedině toto je cesta, jak je možné vzepnout se "hodnotám" konzumního života a nenechat sebou nedůstojně manipulovat. Jedině toto je cesta, jak pochopit co se skrývá za utrpením ve světě, cesta jak se proti němu a jeho strůjcem postavit a jak zamezit tomu, že se nakonec toto utrpení dotkne nás samotných a našich nejbližších. Neboť svět už prostě dále nesmí být takovým, jako byl doposud. Už se totiž na to není možné dále lhostejně dívat!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Co je účelem lidské sexuality?

O články, zabývající se lidskou sexualitu bývá vždy velký čtenářský zájem, protože jde o něco, co mimořádným způsobem ovlivňuje celý náš život. Nicméně i přes tisíce článků nebyl dosud pochopen skutečný a pravý účel tohoto nezvykle silného fenoménu. Nebyl pochopen ze dvou důvodů. Za prvé proto, že málokdo v tomto směru vážnějším a hlubším způsobem hledá a za druhé proto, že skutečná pravda je temným pozadím světa úmyslně pokřivená a zamlčovaná, aby nemohlo dojít k duchovnímu vzestupu civilizace.

Neboť skutečným smyslem a účelem lidské sexuální energie má být podpora rozmachu ducha! Podpora duchovního rozmachu osobnosti, která je za pomoci správného využití svého sexuálního potenciálu schopna dosáhnout dokonalosti vlastního lidství.

Už řečtí filosofové mluvili o třech úrovních využití pohlavní energie. O třech úrovních lásky, které nazvali eros, phýlos a agapé. Sexualita totiž disponuje určitým druhem nesmrtelnosti, protože právě ona zajišťuje přežití lidského druhu a jeho kontinuální, věčné pokračování. No a tuto prvotní "nesmrtelnost a věčnost", vloženou do do sexuality má člověk schopnost přetransformovat do zmíněných tří kvalitativních stupňů, nazývaných starými Řeky eros, phýlos a agapé.

První a nejnižší úrovní je eros. Jde o pudovost a tělesnost, jejímž účelem je plození, Jím je zajištěno "věčné" přežití lidského druhu. Při pudovosti a tělesnosti, které souvisí s plozením člověk zároveň prožívá jakýsi záblesk věčnosti. Toto prožívání je pro lidi mimořádně přitažlivé a proto jej neustále vyhledávají.

Jde tu o úroveň využití sexuální energie, v níž natrvalo uvízla většina lidí. Proto je dnešní doba posedlá sexem. Člověk při něm sice zažívá okamžik záblesku věčnosti, ovšem za cenu postupného stravování svých tělesných a duševních sil, bez možnosti uchopit tento zážitek nějakým trvalejším způsobem. Sexuální zážitek je něco silného a velmi příjemného, avšak velmi rychle mizí a objevuje se prázdnota a nenaplnění bytí. Proto znovu vzniká touha po dalším, podobném zážitku, který zase rychle mizí a v člověku zůstává pouze rozčarování.

Druhou úrovní využití ohromného potenciálu energie vlastní sexuality je úroveň tvořivosti. Úroveň tvořivosti a duševního rozmachu velmi jednoduše charakterizovaného slovem kultura. V kulturních, intelektuálních, či jiných podobných počinech můžeme opět vypozorovat již zmíněný princip věčnosti a nesmrtelnosti. Výsledným produktem bývají nesmrtelné díla, jako například starověké řecké umění a filozofie, Leonardova Mona Lisa, Shakespearove hry, Mozartova hudba a tak dále.

Právě na osobě Mozarta je například možné velmi pěkně vidět, jak mu jeho tvořivost stravovala všechny duševní i fyzické síly, takže hořel jako svíce z obou konců. Zemřel mladý, ale jeho dílo se stalo nesmrtelným.

No a poslední, třetí úrovní využití lidské sexuality je úroveň rozmachu ducha! Jde o dosažení věčnosti a nesmrtelnosti, avšak již ne zprostředkovanou formou, jako v obou předcházejících příkladech. Už ne zprostředkovaně ve formě pokračování svého rodu, ani prožíváním záblesku věčnosti při tělesném spojení, ani dosažením nesmrtelnosti prostřednictvím vlastní tvůrčí činnosti.

Třetí úrovní je schopnost a možnost člověka využít potenciálu vlastní sexuality k dosažení mety trvalé osobní nesmrtelnosti a věčnosti. Můžeme a máme dosáhnout věčnost vlastního, individuálního bytí tím, že využijeme potenciálu své pohlavní energie k dosažení těch nejvyšších, nejvznešenějších a nejušlechtilejších duchovních ideálů. Touha po nich se totiž v člověku intenzivně probouzí spolu s probuzením pohlavní síly v jeho těle. Ano, každý ještě nezkažený mladý člověk ve svém nitru bezprostředně po probuzení jeho pohlavní zralosti jasně cítí silnou touhu po něčem lepším, hezčím a ušlechtilejší. Nevědomě a podvědomě v sobě cítí touhu po dosažení a naplnění své lidské velikosti. Té lidské velikosti a zralosti, která je totožná s dobrotou, lidskostí, čestností, spravedlností, nezištností a jinými podobnými duchovními hodnotami. Právě v úsilí a snaze o dosahování těchto hodnot spočívá onen zmíněný rozmach ducha!

Pokud tedy po probuzení pohlavní síly dokáže setrvávat smýšlení a celý vnitřní život mladého člověka v čistotě a ušlechtilosti a své touhy nasměruje k dosažení těch nejvyšších a nejušlechtilejších ideálů, může ho takovým čistým způsobem využita energie jeho probuzené sexuality povznést k výšinám ducha a tímto způsobem jej učinit nesmrtelným. Může mu tím otevřít bránu k věčnému, osobnímu bytí, naplněnému věčnou a nikdy nekončící službou těm nejvyšším duchovním ideálům.

No a právě k tomuto nám může posloužit ona mocná síla naší sexuality, kterou v tomto smyslu lidstvo dosud vůbec nevyužívalo. Člověk prostřednictvím ní a s její pomocí může dosáhnout svého znovuzrození v duchu, o kterém mluvil Kristus.

Neboť tělo vždy zůstane pouze tělem. Neboť tělo může dát člověku jen určitý zprostředkovaný druh nesmrtelnosti, spočívající v pokračování jeho rodu, v prožití krátkého záblesku věčnosti při tělesném spojení, nebo v nesmrtelnosti spočívající ve vlastních tvůrčích počinech.

Duch je však duch! Znovuzrození ducha za pomoci správného využití pohlavní energie, nasměrované k touze po dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších ideálů může dát individuální osobnosti člověka trvalou věčnost a nesmrtelnost. To, co tím ve skutečnosti člověk získá je něco tak velkého, že to ani nedokáže pochopit.

Pokud totiž kratičký záblesk věčnosti, který je člověku dopřáno prožít při tělesném spojení pro něj tak nesmírně hodně znamená, čím asi musí být trvalé osobní bytí člověka ve věčnosti a nesmrtelnosti?

Toto jsou skutečnosti, kterých by si měl být vědom každý člověk a toto je meta, o kterou by měl každý z nás usilovat. Podle své svobodné vůle můžeme tedy využít potenciálu vlastní sexuality ve třech rovinách. V rovině těla, čili při sexu a plození, v rovině duše prostřednictvím rozvíjení vlastní kulturnosti a intelektu, a v rovině ducha rozvíjením a snahou o dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších duchovních ideálů.

V každé z těchto úrovní, to znamená v úrovni těla, duše a ducha, totožných s řeckým označením eros, phýlos a agapé může přiměřeně výši dané úrovně zažít a okusit určitou míru věčnosti a nesmrtelnosti. Zatímco ale v úrovni těla a duše bývá toto prožití vždy jen částečné a zprostředkované, v úrovni ducha bývá celistvé a trvalé. Bývá naplněním a završením bytí člověka, který dokázal za podpory a správného využití vlastní sexuality dosáhnout vysokého duchovního rozmachu, který se mu stáva branou k věčnosti a nesmrtelnosti.

Miliony lidí této země žijí pouze na úrovni těla. Miliony lidí žijí už i na úrovni duše. Avšak ani jeden z nich, a oni to velmi dobře cítí, nedosahuje té plnosti a celistvosti bytí, po které každý člověk podvědomě touží. To je nutí neustále opakovat zážitek, plynoucí z tělesného spojení pokud žijí pouze na úrovni těla, nebo hledat stále nové duševní podněty, pokud žijí na úrovni duše.

Nicméně skutečné naplnění, skutečnou plnost bytí lze prožívat pouze na úrovni ducha, do které se člověk může propracovat jen vlastní námahou a vlastním snažením o dosažení těch nejvyšších duchovních ideálů. Kdo chce a je ochoten tuto námahu vynaložit, ten toho dosáhne. Cesta k tomu je pro každého člověka otevřená. Nicméně žel ne pro každého je něco takového prioritou, protože to, jaký vysoký cíl dokážeme dát vlastnímu bytí spočívá v právu naší svobodné volby a v právu svobodného rozhodování každého z nás.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Paradoxy křesťanství: odpuštění hříchů!

Následující řádky předkládám lidem, kteří jsou schopni hlubšího a samostatnějšího zamyšlení: Křesťanské církve svorně tvrdí, že se Kristus na kříži obětoval za naše hříchy. Kdo proto Krista do sebe příjme a příjme i jeho oběť na kříži, budou mu jeho hříchy odpuštěny.

Je to však omyl, protože Kristus měl schopnost odpouštět hříchy už dávno před svým ukřižováním, které nebylo ničím jiným, než jeho vraždou. Tuto schopnost odpouštět hříchy nenabyl tedy až svým ukřižováním, ale vlastnil ji už dávno před tím. Jinými slovy řečeno, Kristova smrt na kříži nebyla nezbytnou k tomu, aby mohl lidem odpustit jejich hříchy.

Vždyť přece dávno před jeho ukřižováním se v evangeliích nacházejí slova o tom, jak jednou Ježíš řekl ochrnulému: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."

A dále se tam píše: "Tehdy se mnozí nad jeho slovy pohoršily. Pán to viděl a řekl: "Myslíte si, že je snazší odpustit hříchy než říci vstaň, vezmi si své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn Boží má schopnost odpouštět hříchy, říkám tomuto ochrnulému: vstaň, vezmi si své lůžko a choď. "A on vstal a odešel, chvále Pána."

Kristus tedy mohl odpouštět hříchy už před svým ukřižováním, což ale znamená, že jeho ukřižování nemohlo být a ani nebylo obětí za odpuštění hříchů. Jeho ukřižování bylo vraždou a těžkým proviněním lidstva. Vůbec nebylo nutné k tomu, aby lidé dosáhli odpuštění svých hříchů skrze víru v oběť Ježíše Krista na kříži.

Člověk může dojít odpuštění hříchů pouze svou vírou v učení Ježíše Krista, přicházející od Boha. Vírou, která se živým způsobem projevuje tak, že se člověk snaží podle tohoto učení žít a přizpůsobit mu všechno své myšlení a jednání. Jedině v tom je skryta spása, ke které nám ukázal Kristus cestu svým Slovem.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Úvaha o posledním soudu

Poslední soud! Pojem spojující se s velkou knihou nejen křesťanského světa - s Biblí. Poslední soud! Spojení dvou slov, která nám při hlubším pohledu samy odhalí vlastní smysl. Pojem, znamenající výstrahu pro lidstvo na zemi.

Slovo "soud" značí vynesení rozsudku, určení trestu za předchozí provinění. Odplatu za něco, co bylo provedeno nesprávně. Ze slova "poslední" lze vyčíst, že těch dílčích a menších soudů již bylo pravděpodobně více. Jelikož ale navzdory všemu nedocházelo ke změně a k polepšení, vyvstala nutnost udělat konečnou přítrž trvale nesprávného jednání. Nutnost podrobit provinilce, v tomto konkrétním případě celé lidstvo velkému, rozhodujícímu a definitivnímu "poslednímu soudu".

Ale proč má být naše vzdělané, civilizované a kulturní lidstvo takto přísně souzeno? Čím se provinilo? Co takového špatného udělalo, nebo dosud dělá?

Podobné otázky nesvědčí o ničem jiném, než o velké povrchnosti v posuzování reálného života. Neboť žel pod vlivem na efekt vypočteného vnějšího lesku a zdánlivého pokroku přestali miliony lidí vnímat hlubokou vnitřní shnilost a dutou prázdnotu toho, co samo sebe klamně nazývá slovem "civilizace".

Copak je možné přenést se lehkomyslně přes ony dílčí "soudy", projevující se během celé lidské historie ohromným a mnohostranným utrpením milionů lidských bytostí, ať už formou válek, útlaku, vykořisťování, nebo jiných druhů krutosti člověka vůči člověku? Copak je možné přenést se lehkomyslně přes ony dílčí soudy, v nichž lidé nemilosrdně soudili a odsuzovali sami sebe?

Technický pokrok, mylně zaměňován s civilizační vyspělostí pouze korunoval a plně odkryl skutečnou, byť obratně skrývanou pravou tvář lidstva. V "moderním" 20. století zahynulo ve dvou apokalyptických válkách takové množství lidí, jaké jich bylo pobitých ve všech dosavadních válkách během celé historie lidstva! Hle, civilizace!

Pokud však je společenství lidí na zemi schopné ve vzájemných vztazích mezi sebou jednat takovým způsobem a to ze stále větší intenzitou, čeho se asi ještě dočkáme? Může být snad současný morální stav světového společenství zárukou, že se podobné věci už nebudou opakovat?

Žel, při pohledu na televizi, na internet a do novin, při poslechu rozhlasu, ale i běžných rozhovorů lidí velmi rychle ztratíme jakoukoliv iluzi o výši morálního stavu populace. Velmi rychle ztratíme jakoukoliv iluzi o tom, že by to v dnešní době už konečně mohlo být jiné. Je to smutné, ale morálně lidstvo ve skutečnosti téměř vůbec nepokročilo, nebo možná jen o velmi maličký krůček. V každém případě ani zdaleka ne tak, jak by mohlo.

Při kritickém pozorování lidstva se nás pomalu začne zmocňovat neodbytné přesvědčení, že někde tu musí být nutně nějaká skrytá a po tisíciletí stále přetrvávající tatáž chyba! Něco hluboko v jádru lidstva musí být zkažené! Zkažené a pokřivené do té míry, že navzdory strašlivým, ba až katastrofickým zkušenostem se nehledají pravé hodnoty a svět se i nadále tupě klaní opravdového lidství nedůstojné modle zisku!

Každý se pachtí za hmotou a chce mít stále více! Hromadění majetků, luxus a bezbřehé užívání si pestré škály požitků dává lidem egoisticky zapomenout na skutečný stav reálného života milionů, nacházejících se naopak v neuvěřitelné bídě a zoufalé materiální nouzi. Není snahy ani chuti hledat, najít a odstranit pravou příčinu, s trvalou pravidelností se opakujících, stále tragičtějších selhání lidstva, jejichž jednou z hlavních příčin je právě obrovská nerovnost mezi lidmi.

A přece nám už velmi dávno bylo jasně ukázáno, jak je třeba správně žít a do jaké podoby třeba upravit vzájemné vztahy mezi sebou. Už dávno nám bylo přece řečeno o principu lásky k bližnímu jako k sobě samému, který v praxi znamená, že nikdy nemáme druhým dělat to, co nechceme, aby druzí dělali nám samotným.

Jaký by byl dnes tento svět, kdyby lidé při všem co plánují provést zohledňovaly, jestli je to opravdu věc, která by byla i pro ně samotné akceptovatelná, pokud by se jich osobně dotkla? Jaký by byl dnes svět, kdyby se lidé naučili brát úplně stejný ohled na jiných přesně v takové míře, v jaké ho berou sami na sebe, nebo na své nejbližší?

Avšak proto, že lidé na jiných takový ohled nikdy nebrali a dosud neberou, právě proto mohlo být a může být na světě tolik bídy, bezohlednosti, surovosti, utrpení, sdírání a válek. Lidé prostě zavrhli vesmírný princip Lásky, jehož poznání nám přinesl Kristus. Po tomto principu vzájemné lásky jedněch vůči druhým dennodenně šlapou, nemilosrdně tím odsuzujíc jiných k bolesti, utrpení, strádání, bídě, hladu, či nedostatku.

Svou vzájemnou neláskou lidstvo samo sebe odsuzuje a nemilosrdně soudí. Nesčetné druhy a způsoby utrpení zažil již tento svět. Je to dlouhá a nekonečná série malých, dílčích soudů, v nichž jedni soudili a odsuzovali jiných. Soudů, ve kterých se soudilo a odsuzovalo na základě barvy pleti, na základě náboženského vyznání, na základě národní a etnické příslušnosti, na základě ekonomických a sociálních poměrů a ještě na základě mnoha jiných věcí.

A právě pro toto všechno přichází k lidem poslední soud! Poslední soud, jako konec jejich vzájemného odsuzování se! Poslední soud jako nevyhnutelný důsledek tisíců dílčích soudů, v nichž odsuzoval k utrpení jeden člověk druhého. Poslední soud jako definitivní konec všem starým praktikám a jako začátek nové kvality života, spočívající na principu vzájemné lásky.

Posledním soudem tedy to staré a zkažené skončí a to nové a lepší začne. Poslední soud bude totiž vzájemným oddělením dobrého a špatného, které dosud žilo pospolu. Bude oddělením dobrých od špatných. Oddělením těch, kteří mají předpoklady a jsou schopni žít na základě principů vzájemné lásky od těch, kteří toho schopni nejsou a nikdy se o to ani nesnažili. A tento den se blíží!

Popis toho, jakým způsobem onen soud proběhne a jaké hodnoty v něm budou považovány za rozhodující naleznete v následujících krásných, hlubokých a výstižných slovech:

Tehdy velký Soudce shromáždí všechny, jedněch po své pravici a druhých po své levici. A pak řekne těm, kteří budou stát po jeho pravici:

Pojďte ke mně vy všichni, kteří jste mě viděli hladového a dali jste mi jíst, kteří jste mě viděli žíznivého a dali jste mi pít, kteří jste mě viděli bez šatů a oblékli jste mě, kteří jste mě viděli v žalu a utěšili jste mě. Vy, kteří jste mě navštívili, když jsem byl nemocný, kteří jste mi pomohli v mé bídě, vzali jste na mě ohled a projevili jste mi soucit.

A tehdy oni udiveně řeknou: Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali jsme ti jíst a kdy žíznivého a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli bez šatů a oblékli jsme tě, kdy jsme tě viděli v žalu a utěšili tě? A kdy jsme tě navštívili, když jsi byl nemocný, kdy jsme ti pomohli v tvé bídě? Kdy jsme brali na tebe ohled a kdy jsme ti projevili soucit?

A on jim odpoví: Amen pravím vám, co jste udělali byť jen jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili. A vykročí tito směrem k branám nového a lepšího života.

Pak se však obrátí k těm, kteří budou stát po jeho lavici a řekne jim:

Odstupte ode mne zlořečení, protože nedali jste mi jíst, když jste mě viděli hladového a nedali jste mi pít, když jste mě viděli žíznivého. Neboť jste mě nezaoděli, když jsem byl bez šatů, ani neutěšili, když jsem byl v žalu. Neboť jste mě nenavštívili, když jsem byl nemocný, ani jste mi nepomohli v mé bídě. Neboť jste nebrali na mě ohled a neprojevili se mnou soucit.

Tehdy oni zděšeni svolají: Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nedali jsme ti jíst a kdy žíznivého a nedali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli bez šatů a nezaoděli jsme tě, kdy jsme tě viděli v žalu a neutěšili tě? A kdy jsme tě nenavštívili, když jsi byl nemocný, kdy jsme ti nepomohli v tvé bídě? Kdy jsme nebrali na tebe ohled a kdy jsme ti neprojevili soucit?

A on jim odpoví: Amen pravím vám, co jste neudělali byť jen jednomu z mých nejmenších, mně jste neučinili. A odejdou tito na cestu utrpení, končící jejich záhubou.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Bez obalu o tom, co se děje ...

USA se snaží vyprovokovat velký válečný konflikt v Evropě, jehož prostřednictvím hodlají zabít několik much jednou ranou. V první řadě tím zlikvidují a odstaví Evropskou unii, jako jednoho ze svých nejvážnějších ekonomických konkurentů a zadruhé tím položí Rusko, které se začíná stavět na nohy. Přesně v duchu rčení: kde se dva perou, třetí vítězí.

Dokonce už současnými sankcemi je postiženo v první řadě Rusko samotné, avšak v druhé řadě také státy Evropské unie, které s ním měli úzké obchodní kontakty. Ekonomika USA je sankcemi poškozena jen minimálně a to znamená, že už teď je pomalu ekonomicky pouštěná žíla Rusku i Evropské unii, z čehož USA pouze profitují.

Ale to samozřejmě ještě není vše! To ještě nestačí! Válečným konfliktem a s ním spojenou rekonstrukci zničené Evropy by mohly USA znovu nastartovat svou ekonomiku, zatíženou 18 bilionů dolarovým dluhem.

V těchto pár výše uvedených větách se skrývá skutečná podstata současného dění, přičemž vše to zdánlivě humánní, zdánlivě demokratické a zdánlivě politicky korektní, co se v souvislosti s ukrajinským konfliktem prezentuje navenek má pouze jeden jediný účel: masírovat veřejné mínění zdáním práva a lidi pomalu připravovat na akceptování nezbytnosti zahájení válečného konfliktu.

Je nepochopitelné a neuvěřitelné, že nejvyšší evropské politické špičky nevidí tuto zákeřnou taktiku USA. Nebo co je ještě horší, velmi dobře o ní vědí a vědomě s ní spolupracují, jdouc tím proti zájmům vlastních národů.

Většina politické elity států Evropské unie jsou totiž pouze loutkami v rukou USA, které prosazují především jejich zájmy a to i za cenu popírání zájmů vlastních občanů a voličů. Jako Jidáš zrazují lid za oněch pověstných třicet stříbrných, aby pod pláštíkem boje za právo a demokracii připravovali předpolí k velké válce na přání USA.

No a vydatnými pomocníky jsou jim v tom především současné média, v nichž působí dva druhy lidí. Prvními jsou naivní hlupáci, kteří sami skutečně uvěřili tomu, že boj za právo, demokracii a svobodu je opravdu tím jediným, o co jde USA a jejich západoevropským spojencům.

Druhou skupinu tvoří zrádci a Jidáši, kteří velmi dobře vědí o co ve skutečnosti jde a kteří vědomě spolupracují na na tom, aby byla veřejnost neustále masírována hezkými řečmi o ušlechtilých ideálech, které právě my v čele s USA zastáváme.

Velká čest všem těm nemnohým výjimkám, které v mediální oblasti odmítají svou spolupráci na účelovém zavádění veřejnosti a její tendenčním manipulováním v souladu s americkými zájmy.

Válka jako prostředek likvidace konkurence a zároveň jako prostředek k nastartování vlastního ekonomického růstu. Tyto jednoduché, prosté a bezohledné záměry USA jsou skrytou podstatou celého současného světového dění. A všechny hezké řečičky kolem toho jsou určeny pouze naivním a hloupým, před kterými má zůstat pravá podstata věcí skrytá.

V souvislosti s ukrajinským konfliktům se například mnoho mluví o proruských separatistech a o agresivní politice Ruska. Kdo však je ve skutečnosti agresorem? Vari ne USA, které prostřednictvím svého propracovaného systému zinscenovaných revolucí stojí v současnosti na hranicích Ruska? Kdo je tedy ve skutečnosti agresorem a kdo agresivně šíří svůj vliv po zemích celého světa? Stojí vari Rusko na hranicích USA, nebo USA na hranicích Ruska?

Určitě nebudeme Rusko glorifikovat. I tam je mnoho špatného a mnoho takového, s čím nelze souhlasit. Tak, jako je tomu v podstatě všude jinde, protože ani v USA není vše jen dobré. Velkou otázkou však zůstává, která z těchto dvou alternativ představuje pro svět menší zlo?

Současnou situaci lze připodobnit situaci, v jaké byl svět během druhé světové války. Tehdy stálo proti sobě hitlerovské Německo a stalinské Rusko. Oba systémy byly zvrhlé, avšak pro svět představovalo mnohem menší zlo právě Rusko. Proto se s ním v těch časech USA spojily, aby společnými silami porazili Německo, představující pro svět zlo mnohem větší.

Jak to vypadá z tohoto úhlu pohledu dnes? Je snad pro svět větším zlem Rusko, které má ve světě pouze dvě základny, nebo je jím USA, které mají základen mnohem, mnohem víc? Je to snad Rusko nebo USA, které ve snaze o mocenské ovládnutí světa, jako i světových energetických zdrojů vyvolává jeden konflikt za druhým?

Irák a Libye jsou toho příklady. Třeba v Iráku se hledané chemické zbraně nikdy nenašli, protože šlo jen o vhodnou záminku, sloužící k legitimnímu zahájení ozbrojeného konfliktu, zatímco ve skutečnosti šlo pouze o ropu. V Libyi tomu bylo obdobně. Kromě toho se tam USA podařilo zlikvidovat jeden z nejvíce prosperujících afrických států v duchu zvráceného ideálu: čím hůře pro jiné, tím lépe pro nás.

Nebudeme glorifikovat Rusko z jeho mnoha chybami a nedostatky, ale je slepým ten, kdo nevidí krvavé ruce USA, které se aktivně angažovali v nesčíslných mocenských a vojenských konfliktech, převratech a zinscenovaných, takzvaných revolucích po celém světě. A to vše za jediným účelem. Aby prosadili své vlastní geopolitické a ekonomické zájmy v daném regionu, nebo státě. Vždy se při tom dbá, aby to navenek vypadalo na prospěch tamního obyvatelstva, ale ve skutečnosti jde všude jen o prospěch USA. A to i za cenu krve a ožebračování celých národů. Jidášske a zrádcovské loutkové vlády, jidášske a zrádcovské média a různé mezivládní organizace, financované USA mají v tomto procesu za úkol přesvědčit obyvatelstvo o tom, že právě tímto způsobem je to správné, dobré, pokrokové a demokratické.

Jednoduše řečeno, právě USA jsou bezohledným agresorům, jakého svět ještě neviděl! A tento největší světový zloděj ve vztahu k Rusku hlasitě křičí: Chyťte zloděje!

Všechny tyto fakta hovoří o jednom jediném, a sice o tom, že v celosvětovém měřítku představuje Rusko mnohem menšího agresora než USA. Hovoří o tom, že Rusko dnes přece jen představuje mnohem menší zlo přesně tak, jak tomu bylo během druhé světové války. Hovoří o tom, že agresivní politika USA nemá hranic a proto se nezastaví ani před novým, velkým světovým konfliktem. Konfliktem, daleko od vlastního území, na kterém se bude dát opět především dobře vydělat.

A v centru tohoto všeho stojí běžný člověk, zpracováván a manipulován takzvaným veřejným míněním, vytvářeným médii, jakož i politiky. Ale nedělejme si iluze ani o tomto běžném a obyčejném člověku, který je až na malé výjimky naplno ponořen do prázdnoty konzumního způsobu života. Tento způsob života přijal bezvýhradně za svůj a snaží se v něm co nejefektivněji realizovat. V jeho rámci se snaží uplatnit svůj osobní egoismus přesně stejně, jako se snaží USA uplatňovat svůj velký a nenasytný egoismus v rámci celé naší planety. V tomto jsou si mnozí lidé vzácné zajedno. V tomto ohledu jsou si podobní, protože uznávají stejné "hodnoty". Pouze možnosti má každý z nich rozdílné. Někdo větší a někdo menší. A právě pro tuto obrovskou, vnitřní a vnější podporu slaví zvrácený systém, prosazovaný USA tak velké celosvětové úspěchy.

Pokud se však lidé neprobudí a nepostaví na odpor formou občanských protestů, či jinou vhodnou formou, pak budou vtaženi do velké války. A v ní budou za zdánlivě ušlechtilé ideály svobody, demokracie a mezinárodního práva ve skutečnosti bojovat za bezohledné a vypočítavé zájmy USA.

Přesně tak je tomu dnes na Ukrajině, kde americkým zájmům zaprodaná vláda "legálním" způsobem mobilizuje obyvatelstvo do války, likvidujíc tím svou vlastní ekonomiku namísto toho, aby se dříve, než vůbec nějaký ozbrojený konflikt začal, hledalo řešení za jednacím stolem. USA však nepotřebují dohodu a smír, ale naopak konflikt a prostřednictvím něj záminku k válce.

Již dnes umírají desítky ukrajinských vojáků jménem mocenských a světovládných záměrů USA. A pokud se konzumní a egoistické národy Evropské unie včas neprobudí a nevzpamatují, budou brzy za americké zájmy umírat i oni.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

To co sejeme, budeme sklízet!

Ve světě kolem nás existují objektivní přírodní zákony, jejichž účinkům je podroben každý z nás. Co si však mnoho lidí nepřipouští a nedoceňuje je skutečnost, že stejně objektivnímu a důslednému dění je podrobeno i lidské nitro, to znamená naše cítění, myšlení, ale i naše řeč a jednání. Všechno toto podléhá velkému, jednotnému a zákonitému působení.

Pouze člověk sám se musí namáhat, aby tyto zákonitosti pochopil a přizpůsobil se jim, protože pokud to neudělá, jedině jemu samému to způsobí bolest a škodu.

Například pouze lidé samotní museli vlastním pozorováním přírody zjistit, kdy je třeba zasévat, aby mohli sklidit úrodu. Pokud by nezaseli v pravý čas, pokud by to ať již z neznalosti nebo lhostejnosti ignorovali, nic by se jim samozřejmě neurodilo a oni by museli trpět hladem, nebo dokonce zemřít.

Poznání a přizpůsobení se důslednému přírodnímu dění přináší tedy lidem prospěch a naopak jeho neznalost a ignorování jim musí přinést škodu a strádání.

No a tento jednoduchý princip fungování uvedených přírodních zákonů třeba pouze zobecnit na celkové působení Zákonů universa, kterým není podroben jenom náš vnější fyzický svět, ale stejně bezvýhradně i náš vnitřní život, čili naše myšlení, cítění, jakož i všechny vnější projevy naší osobnosti a to řeč a viditelné činy.

Pokud se tedy učíme poznávat Zákony univerza a v pozitivním smyslu přizpůsobujeme jejich účinkům své cítění, myšlení řeč i jednání, musí nám to přinést pouze štěstí, spokojenost, radost a mír.

Pokud ale tyto Zákony ignorujeme, byť jen v našem cítění nebo myšlení, ale třeba i v naší řeči a jednání, musí nám to přinést zlo, utrpení, bídu a konečně, pokud se v tom nezměníme, dokonce i záhubu.

Měli bychom si být proto vědomými toho, že nic k nám nepřichází náhodně. Svévolnost osudu neexistuje! To, co jsme nuceni v současnosti prožívat je pouze nevyhnutelným důsledkem příčin, které jsme kvalitou svého myšlení a cítění, jakož i své řeči a jednání vložili do soukolí Zákonů univerza. No a právě na základě nejpodstatnějšího a nejdůležitějšího z nich, a sice Zákona zpětného účinku se k nám vrací přesně to, co jsme do stvoření vložili. Pokud to bylo dobré, vrací se nám dobro. Pokud to bylo špatné, vrací se nám zlo. Jaká byla tedy setba našich myšlenek, citů, slov a činů, přesně takového druhu bude i naše žeň. Je to spravedlivé až do těch nejmenších detailů.

Pokud se podíváme na jednotlivé lidské osudy i na tragické události globálního, celosvětového významu, pokud se podíváme na vše, co k nám přichází a teprve přijde mějme odvahu si uvědomit, že to všechno je jen sklizní toho, co jsme seli. Mějme odvahu přiznat si své chyby a najděme si čas, abychom pochopili, v čem jsme jednali špatně a nesprávně. A konečně vzbuďme v sobě sílu k tomu, abychom se změnily. Abychom zásadním způsobem změnili charakter svého cítění, myšlení, slovního projevu a jednání tak, aby k nám v budoucnu už nic špatného nemuselo přijít.

Pokud se totiž my lidé jako jednotlivci a nakonec i lidstvo jako celek neodvrátil od svých nesprávných cest, pokud nezačneme jednat v zohlednění neomylně působícího Zákona zpětného účinku, nebudou moci tito jednotlivci ani celé lidstvo očekávat nic dobrého. Budou totiž moci vždy očekávat jedině žeň své vlastní setby.

Měli bychom proto už jednou konečně poznat nutnost našeho podřízení se Zákonům univerza, aby naše žeň mohla být vždy jen dobrá a aby k tomu, co je jako výstraha uvedené v posledních statích Bible nemuselo zde na zemi nikdy dojít.

Nebo alespoň, aby tyto Biblí avizované události, pokud k nim pro lidskou nevoli respektovat Zákony univerza přece jen nakonec dojde, nemuseli mít pro nás až tak tragické a zničující důsledky. Naší včasnou proměnou k lepšímu můžeme totiž zlomit jejich hrot.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Zkažené ovoce západní demokracie

Zkusme se podívat na některé významné momenty zahraničně politického dění z nestandardního úhlu pohledu. A sice z hlediska reálného ovoce, které lidem přinesly. A to na základě známé věty, která říká, že po jejich ovoci je poznáme. Jaké je tedy ono ovoce, které přineslo toto dění běžným, obyčejným a jednoduchým lidem?

Podívejme se takto na události v Iráku, Libyi a Ukrajině, protože v nich můžeme najít mnoho společných styčných bodů. Ve všech případech se totiž jednalo o státy, které nebyly ve svém původním směřování výrazně prozápadně orientované. V Iráku a Libyi se z našeho západního pohledu nacházeli diktátoři, utlačující vlastní národy, a to až takovým způsobem, že se to stalo jedním z důvodů k jejich odstranění. Tím měly být tamní občané zbaveni utrpení, měla jim být přinesena svoboda a zachovávání lidských práv, zaručeno aplikováním demokracie západního typu.

Jako bojovníci za osvobození lidu zpod jha diktátorů začali tedy USA a jejich západní spojenci válečné akce, jejichž deklarovanými cíli byly pouze ty nejušlechtilejší ideály. No a teď, z odstupem času můžeme objektivně posoudit, jaké to přineslo ovoce.

Irák a Libye jsou země, ve kterých byla cíleným bombardováním systematicky ničena infrastruktura. Kromě obrovských materiálních škod měl ozbrojený zásah za následek i velké množství mrtvých, zraněných a zmrzačených.

V Iráku byla dosazena prozápadní vláda, avšak tento stát se stal státem vysoce nestabilním, plným ozbrojených konfliktů a sektářského násilí.

V Libyi vznikly dvě vlády a dva parlamenty, soupeřící mezi sebou. Kromě toho se zde nachází plno různých teroristických skupin, které hájí se zbraní v ruce své kmenové nebo náboženské zájmy. Situace v zemi nemá daleko od naprosté anarchie.

Pokud se podíváme na stav životní úrovně obyvatelstva, stav lidských práv a úroveň demokracie, toto všechno zaznamenává obrovský propad, Životní úroveň šla prudce dolů, demokracie a lidská práva jsou pouze iluzí v zemích, ve kterých se každodenně musíte bát o holý život.

Jaké je tedy reálné ovoce, které ozbrojené akce USA a jejich západních spojenců přinesly? Zničená infrastruktura, tisíce mrtvých, přetrvávající násilí a uplatňování práva silnějšího, rapidní propad životní úrovně a absolutní nefunkčnost demokracie západního typu. Národy Iráku a Libye byly vojenským zásahem USA a jejich západních spojenců vrženy o třicet, ne-li o víc let dozadu. A pokud bychom se zeptali běžných, obyčejných lidí, kdy jim bylo lépe, ne jen jim, ale i nám musí být jasné, že určitě za Husajna či za Kadáffiho.

Nikdo tím samozřejmě netvrdí, že neexistovaly určité věci, s nimiž se nedalo u těchto takzvaných diktátorů souhlasit, ale na druhé straně se zkusme objektivně podívat na to, co způsobil západ svým násilným řešením. Pokud totiž bylo tehdy špatně, dnes je mnohem hůř! Došlo k mnohonásobnému zhoršení životní situace obyvatelstva, bylo zabito a zmrzačeno množství lidí, už ani nemluvě o materiálních škodách.

Stručně vyjádřeno, ovocem jednání USA a západních spojenců je zkáza a destrukce! Ušlechtilé záměry a důvody, proč byly vojenské zásahy nezbytné je jedna věc, ovšem zcela rozvrácené země jako trpké ovoce těchto záměrů je věc druhá.

No a Ukrajina je něco velmi podobného. I tam před tím vládl režim Viktora Janukovyče, který nebyl západu nakloněn. Kvůli korupci byl tento režim násilím svržen a do vlády v Kyjevě se dostali lidé orientovaní prozápadně.

Co však je toho důsledkem a jaké to přineslo ovoce? Výsledkem a ovocem násilně dosazené prozápadní vlády je občanská válka, aktivace neofašistických elementů, tisíce mrtvých a ekonomicky zruinovaná země.

Pokud se tedy máme podívat čistě objektivně pouze na ovoce, které přineslo prosazování prozápadní orientace na Ukrajině, tak jde o ovoce nesmírně trpké, představující obrovský propad životní úrovně obyvatelstva. Jeho mužská část je ještě navíc neustálými mobilizacemi hnána do nesmyslné války.

Po jejich ovoci je poznáte! V případě Iráku, Libye a Ukrajiny přinesla násilná aplikace západních hodnot zkázu a zmar namísto požehnání!

Pokud bylo za Husajna, Kadáffiho a Janukovyče špatně, je nyní lépe? Pokud ale není lépe, ale naopak dokonce mnohonásobně hůř, o čem to svědčí? O čem to napovídá?

Realita nám ukazuje, že ovoce násilného šíření demokracie a takzvané správné prozápadní orientace se jeví jako něco mimořádně zkaženého a zlého! Je to cosi podobného tomu, jako když byly kdysi dávno šířeny křesťanské ideály ohněm a mečem. Stejně je i dnes ohněm, mečem a importovanými revolucemi šířena takzvaná demokracie.

Po jejich ovoci je poznáte! Vězte tedy, že dobrý strom nemůže v žádném případě přinášet špatné ovoce. Dobý strom přece přináší pouze dobré ovoce! Špatné ovoce však musí nutně pocházet ze špatného stromu! Jinak to přece není vůbec možné!

A ještě něco bychom si měli uvědomit. A sice upozornění, skryté ve slovech: Dávejte si dobrý pozor na ty, kteří k vám budou přicházet jako beránci, avšak uvnitř jsou to draví vlci!

Za dravého vlka a za synonymum všeho zla je dnes západem považováno Rusko. Avšak USA a jeho západní spojenci sami sebe staví do pozice mírotvorců a vynucovacích orgánů demokracie a lidských práv. Oni jsou těmi dobrými a tuto velkou a vznešenou pravdu svorně každodenně šíří všechny jim poplatné média. A prostí lidé, podléhající médiím, jsou ve své naivitě přesvědčování o naší západní dobrotě a o agresivním a zvlčilém Rusku.

Kdyby ale většina naší populace nepodlehla západnímu, konzumnímu způsobu života, kdyby se většina našich spoluobčanů nestala ateisty a materialisty, pak by se asi byli přece jen schopni zamyslet nad známými slovy, které nás varují: Dávejte si velký pozor na ty, kteří se tváří jako beránci, ale uvnitř jsou to draví vlci!

Draví vlci, kterým jde pouze o svůj vlastní prospěch a kterým všechno to ostatní, všechny krásné a ušlechtilé řeči o demokracii a lidských právech slouží jen jako zastěrka jejich skutečných úmyslů. A ty úmysly už ani nejsou skryté, ale otevřeně poznatelné podle ovoce, které přinášejí. Vždyť přece po tomto ovoci je můžeme dokonale poznat! Můžeme poznat, že jsou schopni jako vlci na kusy roztrhat celé národy, za účelem vlastních mocenských a kořistnickými cílů, řka přitom pouze o ušlechtilých ideálech.

Kdo proto není v dnešní době vysloveně slepý, musí za vším tím líbivě ušlechtilým, co se prezentuje navenek vidět jako na dlani skrytou a shnilou vnitřní podstatu bezohledné chamtivosti a světovládně mocenských záměrů.

Avšak žel zdá se, že svět je plný hluchých a slepých, kteří proto, aby se oni sami měli dobře drží ústa a krok, a svým alibismem schvalují zvlčile zvrácený systém, jehož součástí se svým mlčením stávají.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

USA! Příklad ovládání druhých!

V současnosti jsou USA považovány za baštu demokracie, za její celosvětového ochránce a za nejdůležitějšího garanta lidských práv. Velmi zajímavou je však skutečnost, že paradoxně vznik samotných USA byl poznamenán lží, zradou, věrolomností a pošlapáváním všech lidských práv.

Nemělo by vůbec smysl hovořit o temných stránkách nějakého národa, protože každý národ na světě má své světlé i temné stránky, kdyby ... Kdyby to žel v případě USA nemělo své kontinuálně pokračování až do současnosti! Kdyby se zrada, lež, věrolomnost a bezcharakternost nestaly základními principy, uplatňovanými USA vůči všem národům světa, které se nechtějí stát jejich vazaly.

Než budeme hovořit o celé věci detailněji, třeba si vyjasnit jeden pojem. Pokud totiž budeme mluvit o USA, nebude tím míněno řadové obyvatelstvo, ale mocenská elita společnosti, která je strůjcem všech geopolitických záměrů, přičemž nižší společenské vrstvy, účelově zmanipulované pojmem "vlastenectví", jsou pouze jejich poslušnými vykonavateli.

Rozhodujícím podnětem ke vzniku tohoto textu byla kniha Foresta Cartera: "Odvedu vás do Sierry Madre". Říká se v ní o počátcích kolonizace Ameriky a o tom, jak se tehdejší americké úřady vyspořádali s indiánskou otázkou. V metodách, které byly tehdy vůči indiánům uplatňované můžeme totiž nalézt určitou paralelu s metodami používanými v současnosti. Jejich podstata se příliš nezměnila. Změnila se jen forma, která se sofistikovaně přizpůsobila podmínkám současnosti.

V 19. století byly indiáni v Americe lidmi bez jakýchkoliv lidských práv. Neměli právo volit, ba ani vlastnit a nabývat majetek. Šlo skupinu lidí určenou na vyhlazení, případně na jiný vhodný způsob eliminace, protože vláda chtěla zabrat jejich území, bohaté na nerostné suroviny.

Je zcela přirozené, že se indiáni vůči tomu postavili se zbraní v ruce. Došlo k válce, v níž se obě strany dopustily množství ukrutností. Morální právo však bylo jednoznačně na straně indiánů, protože oni si hájili pouze právo na vlastní existenci, jakož i na území, které jim patřily po staletí.

Tehdejší americký tisk opisoval indiány jako vrahy, lupiče a nájezdníky, avšak svědectví nestranných pozorovatelů dokládají, že duchovně a morálně stáli indiáni vyše než jejich protivníci, že porušily mnohem méně dohod jako běloši a že vždy jednali čestně s těmi, kteří jednali čestně s nimi.

Důkazem vyhlazovacího přístupu k indiánům je i skutečnost, že například každému v té době v Mexiku, kdo přinesl skalp indiánského bojovníka bylo vyplaceno 250 dolarů. Za skalpy žen a dětí se platilo 100 dolarů.

Kromě tvrdé síly se vydatně používala i lest, v níž se bezohledně kalkulovalo se smyslem indiánů pro čest a dodržování dohod. Mnoho náčelníků bylo například zákeřně zavražděno tak, že je vlákali do pevností za účelem ujednání příměří. A pokud se třeba i příměří podařilo dohodnout, byly často využívané služby zločineckých band, které vraždili a skalpovali své vlastní, americké osadníky, což se pak účelově připsalo indiánům

Na základě takovýchto vykonstruovaných incidentů opisoval tisk indiány jako krvelačné divochy, kteří nejsou schopni dodržovat žádné smlouvy. To poskytlo důvod pro "morální" opodstatnění dalších vyhlazovacích akcí a další zabírání území.

Nakonec se našlo jiné řešení. Citát pochází ze zmiňované knihy Foresta Cartera:

"Úřad pro Indiánské záležitosti navrhl nový, záludný tah, který nakonec překonal i moc armády. Úřad totiž spravoval rezervaci San Carlos, do níž se měli přestěhovat všichni Apači. Na úřadě však věděli, že ani ti nejvynalézavější z vládních lhářů by nedokázali vymyslet nezbytné fráze, které by Apače přinutily přijít na toto nehostinné místo.

A proto vymysleli plán. Vyjednavači se obraceli na apačské skupiny a navrhovali jim mír a možnost zřízení rezervací na místech, které si sami zvolí. Tam budou žít na věčné časy. Když se usadí, obdělají půdu, zasejí a odevzdají zbraně, zajmou je a transportují do San Carlos.

Za hlavního vyjednavače s Apači vybral úřad člověka, v otázce bezvýhradné dôverihodnosti úřadů stejně naivního, jak byly samotní Apači. Tomuto vyjednávači řekli pouze část plánu, týkajícího se rezervace na věčné časy. O San Carlos pomlčali ".

Tento citát dokonale vystihuje způsob jednání amerických úřadů v té době, nicméně je mimořádně zarmucující, že dodnes se na tom mnoho nezměnilo. Podobným způsobem totiž i současnosti jednala a jedná mocenská elita USA vůči mnohým "zlobivým" národům světa. Vůči národům, které si zvolili svou vlastní cestu, dbajíce o své vlastní zájmy. Vůči národům, které se odmítly stát satelity USA a dovolili si nesouhlasit s drancováním vlastního lidu a jeho přírodních zdrojů nenasytnými nadnárodními společnostmi.

Pro takové "zlobivé" národy jsou podobně jako byly kdysi pro indiány připravené dva scénáře. Prvním je otevřena intervence a druhým je postupné zotročení.

V případě otevřené intervence je třeba najít pádný argument, který by americkou i světovou veřejnost přesvědčil o nezbytnosti vojenského zásahu. Pokud se nenajde, uměle se vyrobí. Ukázkovým příkladem takového postupu byla existence chemických zbraní v Iráku. A přestože se tyto zbraně nakonec nikdy nenašli, jako pádný argument pro opodstatnění intervence to posloužilo dokonale. Ve skutečnosti však nešlo ani o chemické zbraně, ani o sesazení Husajna, ale o obsazení a ovládnutí ropných polí.

Scénář postupného zotročení je následující: Ve státě, který je třeba dostat pod kontrolu se najde vhodná opoziční skupina, nesouhlasící s politikou tamní vlády. Tato skupina a její lídři jsou finančně a mediální podporováni prostřednictvím různých nadací a mezivládních organizací. Jejich úkolem je ostrá kritika vlády, její chyb a jejich častokrát vykonstruovaných, nedemokratických postupů, organizování schůzek, mítinků a občanských nepokojů.

Zahraničními médii a médii domácími, finančně či jinak platnými zájmům USA a jejich západních spojenců je tato zrádcovská opoziční skupina vyzdvihována jako jediná a nejpřijatelnější demokratická alternativa. Vláda daného státu se ocitá pod silným tlakem jak zevnitř, tak zvenčí. Tento rostoucí tlak vrcholí demonstracemi, občanskými nepokoji, snahou o předčasné volby, nebo o odstranění vlády jakýmkoli jiným způsobem.

Když se tohoto cíle dosáhne a do vedení se dostanou nové "demokratické struktury", tyto, věrné svým zahraničním chlebodárcům a podporovatelům začnou uskutečňovat politiku poslušného satelitu USA, jehož vláda upřednostňuje zájmy nadnárodních společností nad zájmy vlastního národa, stavějíc se tak přítelem USA a "novým ostrovem demokracie ". Ve skutečnosti se však z takto oklamaného národa stává poslušný otrok, který rozprodá všechny své strategické podniky do zahraničních rukou, stávajíc se cizincem ve své vlastní zemi, protože mu v ní už téměř nic nepatří.

Takovým způsobem byly politicky a ekonomicky zotročené mnohé národy světa, včetně nás samotných. I nám, stejně jako indiánům byla slíbena demokracie na věčné časy, avšak místo toho jsme se stali otroky a vazaly, jejichž lidské, hospodářské a přírodní zdroje odčerpává zahraničí.

S nepatrnými úpravami proběhly podle výše uvedeného scénáře i události na Ukrajině a podle téhož scénáře je nyní démonizováno Rusko, které je na jedné straně cíleně ekonomicky oslabováno a na druhé straně se vůči němu hledá pádný důvod, který by byl dostatečným ospravedlněním zahájení ozbrojeného konfliktu.

Samozřejmě že navenek, jak je již dobrým zvykem, je vše prezentováno jako boj za ty nejušlechtilejší ideály, ale ve skutečnosti, přesně tak jako vždy, jde pouze o ovládnutí, zotročení a podmanění si Ruska a jeho obrovských nerostných zdrojů.

A ještě jedno má být řečeno. Tisíce lidí nejsou schopni akceptovat, že by pravda mohla být právě taková a proto ji hanlivě označují jako konspirace. Ty tisíce lidí mají totiž jednu velkou chybu. Podobně jako svého času indiáni věří v poctivost přístupu a naivně doufají, že to, co se jim předestírá jako pravda, skutečně pravdou je.

Nicméně žel, možná až na vlastní kůži se budou muset přesvědčit o lži oficiální mediální propagandy, za kterou se stejně jako za dob indiánů skrývá pouze snaha maskovat bezohlednost, věrolomnost a bezcharakternost. Pokud totiž lidé ve své naivitě opět naletí této osvědčené manipulaci může se stát, že budou pod líbivými hesly boje za demokracii, lidská práva, či jiné účelové fráze dohnány do zničující války z Ruskem. Do války z Ruskem, jejímž skutečným účelem budou tak, jako dosud vždy jen mocenské a ekonomické zájmy korporací USA. Do války z Ruskem, které je již dnes médii účelově vykreslováno jako agresor a nepřítel demokracie a vůči kterému se hledají vhodné záminky k tomu, aby se válka s ním stala veřejností akceptovatelnou, ba dokonce nezbytnou.

Slepí a hluší, probuďte se konečně a nedejte se vmanipulovat do ničivé války kvůli cizímu prospěchu!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

O otrocích vlastního, malého "já"

Osobnost průměrného člověka se točí dokola v bludném kruhu. V bludném kruhu vlastních, osobních názorů. V omezeném a začarovaném kruhu vlastního chtění, přičemž většina lidí si vůbec neuvědomuje nedostatečnost takového způsobu myšlení a nazírání na život, kterým, zda si to už chceme přiznat, nebo ne, stavíme modlu vlastnímu "já". Našemu "já", které povyšujeme na to nejvyšší co existuje a jehož potřeby a názory jsou pro nás rozhodující.

No a toto naše malé a milé "já" bude mít samozřejmě vždy snahu vehementně se ohánět právem na svůj vlastní názor a svou svobodnou vůli, neznajíc výraznou omezenost takového počínání. Neuvědomujíc si, že kromě něj existuje i něco Vyšší. Nějaká Vyšší Vůle, jejíž uznáním a podřízením se by se člověk mohl povznést nad sebe sama. Povznést nad své vlastní, malé a jistým způsobem omezující, vlastní "já".

Pro pochopení toho, co tím má být řečeno si uveďme příklad:

Mezi člověkem a zvířetem existuje všem známá, nepřekonatelná propast druhové rozdílnosti, která nám může alespoň vzdáleně posloužit jako příklad k pochopení rozdílu mezi člověkem a jeho Tvůrcem. Rozdíl mezi člověkem a jeho Stvořitelem je však mnohem větší, než rozdíl mezi člověkem a zvířetem.

Pokud se ale malý pozemský člověk se svou svobodnou vůlí, kterou nepochybně má, rozhodne dobrovolně podřídit Vůli Nejvyššího, tímto rozhodnutím najednou překročí začarovaný kruh svého osobního, lidsky vlastního chtění. Prostřednictvím podřízení svého života a myšlení Vyšší Vůli získá novou, daleko vyšší kvalitu bytí a stane se skutečnou duchovní osobností. Namísto dosavadního služebníka vlastního "já" se stane služebníkem Nejvyššího a věrným správcem života ve stvoření.

Tak překoná malost a omezenost svého lidského chtění a začne vnímat, poznávat, myslet a budovat vše zcela po novém. Pak už totiž nebude takové množství kontraproduktivních sporů o tom, jak věci mají být, protože lidé prostě budou vědět, jak všechno v životě vypadat má. Ne však podle jejich osobní, vlastní vůle, ale podle Vůle Vyšší. V tom bude spočívat velký a všeobecný celospolečenský konsensus.

Zásadní otázkou však zůstává, kdo z nás je v současnosti tak daleko, aby vše, co se hodlá provést, aby vše, co se hodlá vyslovit, či dokonce vše, co myslí a cítí konfrontoval s touto Vyšší Vůlí a zkoumal, jestli je to s ní v souladu? Velkou otázkou zůstává, kolik lidí vůbec ví o této možnosti překonání omezenosti svého malého, osobního "já" a kolik z těch, kteří o této možnosti vědí se podle toho i opravdu snaží řídit?

Žel, velmi málo je těch, kteří se nesnaží stavět pouze na svých vlastních, osobních pocitech a názorech. Pro kterých není jejich jediným božstvem jejich "já" a kteří se snaží co nejvíce eliminovat své osobní, vlastní chtění a podřídit ho velkému chtění Nejvyššího.

Pokud by se ale podobný postoj stal životním postojem všech lidí, nebo alespoň většiny z nich, musely by se mezi nimi jako mávnutím kouzelného proutku ztratit všechny nedorozumění, protože pro každého by byla rozhodující pouze jedna, jediná Vůle. Vždyť nakonec, co jiného znamenají již 2000 let známé, ale dosud nepochopené slova: „Buď vůle Tvá! Jako v nebi, tak i na zemi!“

Nebe je totiž proto nebem, že se v něm absolutně všichni řídí Vůlí Nejvyššího a jeho Zákony. A zem je proto zemí se všemi jejími obrovskými problémy, neboť její obyvatelé se řídí svým vlastním "já", které nám právě prostřednictvím těchto hromadících se problémů ukazuje svou malost a nedostatečnost.

„Buď vůle Tvá! Jako v nebi, tak i na zemi!“ Tato slova znamenají následující: je chtěné, aby Vůle Nejvyššího a jeho Zákony zavládly všude ve stvoření. V nebi to tak už je a má tak být i na zemi. Pokud to lidé pochopí a zrealizují, budou se mít i na zemi tak, jako v rajských zahradách.

Pokud to ale nepochopí a zůstanou natrvalo uvězněni v malé a nedokonalé vůli jejich vlastního "já", budou se topit v tisícerých problémech a nakonec se v nich i zcela utopí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Špatný stav duchovnosti na zemi

Mnoha lidem bude připadat takové konstatování neopodstatněné. Vždyť přece na zemi existuje velké množství různých církví a vyznání. Různých duchovních učení, proudů, směrů a filozofií.

A v každém z nich lze nalézt mnoho dobrého. Všude tam se také nachází i mnoho dobrých, čestných a spravedlivých lidí.

Jak je tedy možné tvrdit, že celkový stav duchovnosti na zemi není vůbec příznivý?

Při naivně dobré víře, ba až dobráckém pohledu, který usiluje vidět všude jen to dobré by se opravdu mohlo zdát, že je takové tvrzení neopodstatněné. Ale onen naivně dobromyslný pohled je v podstatě pohledem neobjektivním, protože všechny věci mají i svou druhou stránku. Protože pokud prostě chceme vnímat realitu objektivně, nelze vidět jen to dobré, ale nevyhnutelně si třeba všimnout i to špatné. Vždyť přece každá mince má dvě strany a stejně i každá věc svůj rub a líc. A až zvážení všech "pro" a všech "proti" nám může ve svém konečném výsledku poskytnout to, co se přibližuje k objektivnímu vnímání skutečnosti.

Pokud tedy uděláme přesně toto a přísně zvážíme všechny pozitivní a negativní stránky nejrozličnějších duchovních snažení lidstva zjistíme, že celkový stav vůbec není dobrý a ve skutečnosti se velmi blíží k tomu, co lze nazvat katastrofou.

V různých duchovních snahách lidstva této země je mnoho dobrého, správného a inspirativního, ovšem žel všude, ve všech církvích, duchovních proudech a filozofiích se nachází i mnoho zkreslení. Mnoho čistě lidských názorů, omylů a pokřivení. Mnoho lidské ješitnosti a domýšlivosti, která přerůstá vším tak, jako když se v zahradě rozmáhá plevel.

Rostlinky, které byly v zahradě původně zasazeny a které můžeme považovat za to dobré ve všech duchovních snahách jsou plevelem, čili oním falešným, zkřiveným a nesprávným stále více potlačované. Plevel jim bere živiny, světlo i vláhu a roste tak agresivně, že může rostlinky časem zcela udusit.

No a přesně v tomto spočívá tragédie duchovních snažení naší planety. Spočívá v tom, že ono zdravé, správné, pravdivé, konstruktivní, budující a povznášející je stále více utiskované a prorostlé nesprávným, mylným, pokřiveným, zavádějícím a falešným.

A tento plevel se agresivním způsobem rozrostl až do takové míry, že to zdravé a opravdové, nacházející se v duchovních proudech, směrech a vyznáních musí doslova živořit. A celková situace byla tak špatná, že svého času musel přijít na zem Kristus, aby lidem opět ukázal čistou a jasnou cestu k Světlu, kterou oni sami pro své omyly, pokřivení a lidské názory, vnesené do duchovních nauk již zcela ztratili, takže hrozilo udušení duchovního snažení na zemi podobně, jako plevel udusí všechno v zahradě, pokud se vůči němu nic nepodnikne.

Z lásky k lidem a z milosti Boží, aby se zabránilo takovému dalekosáhlému neštěstí přišel na zem Kristus a ve svém učení lidem daroval Pravdu v čisté, jasné a nezkalené podobě. Tím jim byla opět ukázána přímá cesta ke Světlu a klíč k čisté a pravé duchovnosti. Každý, kdo se po ní rozhodl jít a kdo se tímto způsobem rozhodl myslet, cítit a jednat mohl bez překážek stoupat duchovně vzhůru a tím naplňovat smysl svého bytí ve stvoření.

Nicméně stalo se, že zlo, kterému nejde o blaho člověka ale o jeho zničení, zaselo plevel i do čisté zahrady plné ušlechtilých rostlin Kristova učení. A po dlouhých dva tisíce letech se plevel nesprávných, falešných a pokřivených názorů a omylů rozbujel tak, že znehodnotil původní velikost a čistotu Kristova učení. Nesprávné a mylné nabylo takovou sílu, že utlačuje a dusí zdravé a opravdové přesně tak, jak se to na zemi stalo každému duchovnímu učení.

Šlo totiž vždy o stále stejnou strategii temných sil. Chyby, omyly, zavádění a nepravdy byly infiltrovány do podstaty každé duchovní nauky a otrávili ji. Cíleně ji znehodnotily tak, aby už prostřednictvím ní nevedla cesta k Světlu a k duchovnímu vzestupu. Takovými jsou proto dnes všechny duchovní učení, proudy, směry, náboženství a filozofie na zemi, křesťanství nevyjímaje. Proto lidem duchovně nepomáhají, ale naopak spoutávají jich, vážou a stahují dolů, jak popínavé rostliny plavce, který se snaží doplavat ke břehu.

A žel dnes opět tak, jak za časů Krista hrozí, že duchovnost na zemi bude zcela udušená. Opět hrozí, že plevel toho chybného a nesprávného nakonec udusí i poslední zbytky světla a pravdy, přetrvávající v duchovních snahách a že nakonec zůstanou už jen čistě lidské názory a omyly, prostřednictvím kterých už nebude možné najít cestu k Světlu a k skutečnému duchovnímu vzestupu. To by bylo pak duchovní smrtí této planety, po které by muselo nutně následovat i její fyzické zničení, protože opodstatnění pro život ve stvoření má jen to, co se duchovně usiluje vzhůru. Kde duchovního úsilí není, tam už nemá další bytí žádný smysl. Lidstvo nemůže zachránit nic, jen čistá Pravda, protože všechny jeho duchovní učení jsou znehodnoceny.

Z nepochopitelné Lásky Boží a jako poslední možnost záchrany byla proto zemi opět darována čistá a nezkalená Pravda. Stalo se tak po třetí a naposled!

Poprvé to byl Mojžíš, jehož učení lidé znehodnotily tak, že už nevedlo ke Světlu a proto musel přijít Kristus, aby jim cestu vzhůru znovu prorazil. Nicméně totéž, co se stalo s Mojžíšovým učením se časem stalo i s učením Krista. Proto potřetí a naposledy byla zemi darována Pravda, která nás jako jediná může vysvobodit. Kdo ji chce hledat a chce se z ní napít, ten ji určitě najde.

Žel, během staletí však došlo k tomu, že lidé si zvykli na plevel lidských názorů mnohem více, než na pravdu, protože onen plevel nesprávných názorů pochází od nich a je jim proto bližší. Bližší a pohodlnější, protože pohotově vychází vstříc všem lidským slabostem. A proto dnes, byť je čistá Pravda opět zakotvena na zemi, lidé ji nepoznávají. Mnohem srozumitelnější a přijatelnější jsou jim učení různých duchovních učitelů, kazatelů a mistrů, hluboce přerostlé plevelem omylů, dokud čistá, jasná, nezkalená Pravda zůstává nepovšimnuta.

Pokud jsou však lidé vnitřně znehodnocení tak, že už nedokážou najít a rozpoznat Pravdu, pokud jim už ani vůbec nechybí Pravda, která jediná je může zachránit a ukázat jim cestu ke Světlu, pak je s nimi konec. Pak jsou již duchovně mrtví.

Zůstává pouze na lidech samotných, zda Pravdu najdou a chopí se jí jako záchranného lana, nebo nechají i nadále zarůstat zahradu své duše plevelem lidských omylů, kterými jsou znehodnocené všechny duchovní snahy na zemi. Plevelem, který nakonec udusí veškerý duchovní život a způsobí definitivní duchovní záhubu. Ta je totiž konečným záměrem toho, kdo semena jedovatého plevele rozséval.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Netušené souvislosti uprchlické krize

Je nepochybné, že se v dnešní době stáváme svědky určitého exodu národů. Do pohybu se daly masy, které v krátkodobém i dlouhodobém horizontu změní tvář Evropy. A blahobytná Evropa ve své zaslepenosti netuší, že z tohoto vzájemného střetu kultur vyjde nakonec vítězně ta, která je duchovně a morálně progresivnější. Nebo maximálně zjednodušeně řečeno ta, která vykazuje intenzivnější víru v Boha.

Jelikož evropské národy stárnou a to znamená, že v budoucnu bude stále méně lidí v aktivním věku a stále více lidí v důchodovém věku, rozhodlo se Německo řešit tuto situaci přijímáním uprchlíků, jejichž chce ročně přijmout až kolem milionu.

Ano, západní svět je zvyklý dívat se na vše jen přes peníze. Nejdříve okrádali africké i asijské státy jako své kolonie. Později, po jejich formálním osamostatní tak činili prostřednictvím hospodářského kolonialismu, čili ekonomickým ovládnutím všech strategických zdrojů daného státu. A pokud se některý z afrických, nebo arabských států nechtěl dát ožebračit, nebo se jinak vymkl jejich kontrole, jednoduše jej zničili vojensky. Viz Libye, Irák a nyní Sýrie.

No a kromě toho je ještě třeba počítat s nepříznivými změnami klimatických podmínek, způsobených ekologickým znečištěním. Toto znečištění má opět v největší míře na svědomí právě takzvaný vyspělý svět, zatímco jeho nejhorší dopad je především na africké země.

No a teď, když na základě všech, výše uvedených činitelů dochází k masovému exodu lidí, unikajících z nesnesitelných životních podmínek, ve velké míře přímo vyvolaných a způsobených západním světem, chce si nyní Západ řešit vlnou přistěhovalectví své populační problémy.

Avšak z džbánem se chodí na vodu pouze potud, dokud se nerozbije! Masový exodus obyvatelstva islámské víry bude mít za následek destrukci současné podoby Evropy, protože Evropa hodnotově upadá a důsledkem toho se dostávají do popředí hodnoty islámské. Neboť všechno to, co je v zákonitostech našeho univerza progresivnější si nakonec musí podrobit to a zvítězit nad tím, co upadá.

Porovnejme si tedy hodnoty průměrného Evropana s hodnotami islámských uprchlíků, abychom pochopili, proč musíme padnout a být nakonec poraženi. Proč musíme nutně padnout a být poraženi, pokud se hodnotově opět nevzpamatujeme a tím se nestaneme opět vývojově progresívnějšími. Pokud totiž toto nedokážeme, spolkne nás islám! Ale tak to nakonec bude spravedlivé, protože kvůli svému hlubokému hodnotovému úpadku si ani nic jiného nezasloužíme.

Evropa byla postavena na křesťanských hodnotách a prostřednictvím nich dospěla ke svému rozkvětu. Tisíce chrámů, katedrál i obyčejných kostelíků po celém území Evropy jsou toho důkazem. Víra křesťanské Evropy v Boha a s touto vírou spojené hodnoty představovali tedy onen progresivní základ, z něhož vzniklo vše, co tu dnes máme.

Rozkvět, směřující až do současné podoby blahobytu měl však za následek bujení pýchy a domýšlivosti lidí na to, co dosáhli. Začaly se totiž domnívat, že všeho bylo dosaženo pouze vlastními silami a že tedy náboženství, duchovnost a víru v Boha, které jim byly dříve životodárnou morální oporu již nepotřebují. Že takové něco je již přežitkem. A svou víru v Boha nahradily vírou v peníze, zisk a matérii.

Duchovnost se v Evropě stále více ztrácí a lidé se stávají stále většími materialisty. A jejich materialismus a ateismus destruuje a relativizuje pravé hodnoty, které byly oporou obyvatelstva Evropy po celá staletí.

V první řadě je relativizována základní buňka společnosti, a sice rodina. Klasické manželství se pomalu stává minulostí a lidé žijí ve volných partnerských svazcích. Relativizováno je však i partnerství jako takové, protože partnery se mohou stát i osoby stejného pohlaví. Ba dokonce nejnovější je již relativizována i sexuální orientace každého jednotlivce, protože tuto si lze ve svobodné společnosti zcela svobodně vybírat, jak tvrdí teorie rodové rovnosti.

Touha lidí moderní společnosti mít co nejvíce a co nejvíce si užít má za následek klesající počty nově narozených dětí, jejichž vyšší počet v rodině vnímají moderní rodiče jako překážku ve svém osobním, nerušeném užívání si života.

Média, ať už elektronické, nebo tištěná jsou přeplněné množstvím nízkosti, vulgárnosti, násilí a plytkosti, jejichž sledování je považováno za odpočinek a za určitý způsob trávení volného času.

A navíc, vědomí a podvědomí lidí je prostřednictvím působení médií neustále směrováno k pseudohodnotám dnešní západní civilizace, kterými je mít a užít si. Toto je moderní náboženství Evropy! Toto je naše modla, které se klaníme!

No a v protikladu s uvedenými hodnotami průměrného Evropana se nyní podívejme na hodnoty islámského světa, které k nám přinášejí davy uprchlíků.

V první řadě je to silná víra v Boha. Neboť navzdory mnoha negativům, které lze vytknout uprchlíkům, nebo islámu jako takovému, je už pouze tato jedna jediná věc hodnotou, velmi ostře kontrastující s narůstající bezbožností Evropy.

V bývalých křesťanských chrámech, které již nemá kdo navštěvovat, třeba v Nizozemsku, se zřizují sklady, obchody, nebo restaurace. Mešity však prázdné nejsou a na Evropském území je jich naopak budováno stále více. Toto mluví samo za sebe! Toto nám jasně ukazuje, co je dnes na ústupu a co na vzestupu.

A od úpadku víry v Boha se nevyhnutelně a logicky odvíjí i úpadek všech ostatních hodnot s tím souvisejících.

Oproti evropskému rozkladu rodiny preferuje naopak islám rodinu pevnou, z jejich pohledu tradiční a soudržnou. Nezdravé precedenty, jako například registrované partnerství jsou v islámském prostředí pravdivě označené jako něco, co není správné a proto ani společensky přípustné.

Věřící islámského náboženství nejsou natolik zmanipulování blahobytem, ​​aby se jim touha po užívání stala překážkou populačního růstu. Jejich populace bude tedy zcela určitě perspektivně vrůstat, dokud ta naše ubývat.

Kromě toho si islám striktně zachovává své zvláštnosti, neabsorbuje nic cizí, nepřizpůsobuje se a ani se neasimiluje.

A protože vše je v islámu pevně spojené s náboženstvím, jejich komunity nepreferují mediální šíření nejrozličnějších úpadkových hodnot, kterými se dennodenně sytí běžný Evropan. Namísto každodenní dávky mediálního balastu jsou naopak muslimové každý den pět krát vyzýváni k modlitbám.

Samozřejmě, že existuje velmi mnoho chyb a nedostatků, které lze vytknout islámskému světu. Ale zároveň existuje i velké množství toho, co je možné vytknout běžnému Evropanovi. Avšak z hlediska základního hodnotového směřování začíná mít islám navrch. Z hlediska vyšších, univerzálních zákonitosti začíná být islám progresivnějším a z tohoto důvodu je i na vzestupu.

Ať nás totiž nemýlí skutečnost, že uprchlíci přicházejí do Evropy jako chudáci, potřební pomoci. Tak to sice na první pohled vypadá, nicméně oni mají víru v Boha, zatímco my jen víru v peníze a hmotu. Jejich víra je tedy řádově mnohem vyšší a v zákonech tohoto univerza vždy nakonec zvítězí to, co stojí výše. To progresivnější totiž nelze zastavit! Je to cosi jako evoluce! Co se není schopno udržet ve vyšších hodnotových standardech univerza musí nutně ustoupit z cesty tomu, co se stává hodnotově progresivnějším. A právě tohoto jsme dnes v Evropě svědky.

Zachování Evropy v takové podobě, v jaké ji známe dnes lze jedině návratem k duchovním a morálním hodnotám, na nichž byla původně vybudována a jejichž prostřednictvím dospěla ke svému rozkvětu.

Pokud se však úpadkové, zoufalé relativizování všech vyšších hodnot a tupý, prázdný materialismus zažrali do nás až tak hluboko, že toho schopni nebudeme, pak si nezasloužíme nic jiného, ​​jen to, k čemu se v Evropě schyluje. Neboť námi samými zvolená cesta úpadku není a nikdy nemůže být progresivní cestou dalšího vývoje v účincích dokonalých zákonů našeho univerza, které takové něco z dlouhodobého hlediska ostře vylučují.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Vysťahovalectvo - ignorovanie duchovných zákonitostí

Materialistické a ateistické ľudstvo odmieta s pohŕdavým úsmevom potrebu poznávania a rešpektovania čohosi takého, ako sú duchovné zákonitosti. Avšak v súvislosti so súčasnou vysťahovaleckou krízou nám všetkým pomaly začína zamŕzať úsmev na tvári. A to je pravdepodobne len začiatok. Začiatok kolapsu spoločenského systému, arogantne ignorujúceho takmer všetky duchovné zákonitosti a riadiaceho sa iba vlastným rozumom a racionálnou účelovosťou.

Aj keď sa totiž naše konanie a naše rozhodnutia zdajú byť účelové a rozumné, keď nemajú oporu v duchovných zákonitostiach, nastávajú nevyhnutne skôr alebo neskôr problémy. A ak sa v nevedomosti neustále zotrváva, dôjde nakoniec ku kolapsu.

Skúsme sa preto teraz pozrieť na problematiku vysťahovalectva, ktoré nás dnes trápi práve z duchovného pohľadu.

V evanjeliách sa píše, že bez Vôle Najvyššieho nepadne ani len lístok zo stromu a že dokonca všetky vlasy na našej hlave sú spočítané. Znamená to, že na svete niet nijakých náhod a že i to najmenšie a najnepatrnejšie dianie je zákonitým dejom, prebiehajúcim v súlade s vyššími duchovnými zákonitosťami.

Nie je teda vôbec žiadna náhoda, do akého národa, do akej rodiny, či sociálnych pomerov sa človek rodí, či žije v dostatku, alebo nedostatku, či je zdravý, alebo chorý. Absolútne všetko je riadené dokonalou spravodlivosťou, o ktorej nemáme ani len tušenia a na základe ktorej sa každému z ľudí dostáva presne toho, čo si zaslúži.

Treba totiž vedieť, že nikto z nás nie je na tejto zemi prvý krát, ale bol tu už viac ráz. No a na základe toho, aký bol, ako žil, ako jednal a aké hodnoty uznával mu duchovné zákonitosti pri jeho ďalšom príchode spravodlivo určia miesto, rodinu, prostredie, sociálny status i zdravotný stav. Jednoducho povedané, človek sa svojim zrodením ocitá presne tam a presne v takých podmienkach, v ktorých si zasluhuje byť a ktoré sú zároveň tými najvhodnejšími podmienkami z hľadiska jeho ďalšieho osobnostného a duchovného vývoja. Z hľadiska jeho ďalšieho vývoja smerom k spravodlivosti, čestnosti, ľudskosti, dobru a duchovnosti. A to aj vtedy, ak sú tieto pomery drsné a tvrdé, pretože práve tak si to zaslúžil na základe dokonalej, vyššej Spravodlivosti a skutočnej hodnoty všetkých svojich minulých činov.

A teraz sa pozrime na ľudstvo, ktoré tieto skutočnosti ignoruje, pretože to, čo je pre náš svet najdôležitejším sú peniaze. Túžba mať sa lepšie a mať viac peňazí preto ľudí neraz núti natrvalo opustiť národ a pomery, ktoré im boli určené vyššími zákonitosťami.

A práve to „natrvalo“ je veľkým problémom, pretože sa to prieči vyššej Spravodlivosti, ktorá určila každému človeku prostredníctvom jeho zrodenia presné miesto jeho pôsobenia na zemi.

Po páde železnej opony v roku 1989 sa dalo obyvateľstvo Európy do pohybu. Desaťtisíce ľudí z východnej Európy migrovali za lepšie ohodnotenou prácou na Západ a západné krajiny s radosťou otvárali svoje trhy lacnej pracovnej sile, ochotnej vykonávať aj tie najpodradnejšie práce. Zdalo sa, že táto situácia vyhovuje obom stranám. Jednej strane, pretože získala lacných sluhov a druhej strane, pretože mohla zarobiť viac peňazí ako doma. Z pohľadu ľudí sa teda zdalo, že je všetko v najlepšom poriadku.

To, že sa dlhodobým pobytom v zahraničí roztrhali mnohé rodinné zväzky, to, že ľudia boli vytrhnutí zo svojho prostredia a ocitli sa v prostredí im v mnohom kultúrne a spoločensky inorodom, to, že sa ľudia stávali národne vykorenenými, to už nikoho nezaujímalo. Všetko bolo predsa kompenzované peniazmi a finančnou výhodnosťou. Veď to je to najpodstatnejšie a najdôležitejšie, o čo sa je treba usilovať v súčasnosti.

Ale to by aj napriek všetkému nebol až taký problém, ak by to bolo chápané len ako niečo dočasné. Ako dočasný, i keď dlhodobejší pobyt v zahraničí, ktorý by nakoniec predsa len skončil návratom domov. Problém a priamy rozpor z duchovnými zákonitosťami však nastáva vtedy, ak ide o migráciu trvalú.

A keďže trvalá migrácia ľudí do Západnej Európy sa považovala za niečo úplne normálneho aj napriek tomu, že to nie je z hľadiska vyšších duchovných zákonitostí správne, takéto všeobecné schvaľovanie nesprávneho princípu malo za následok gradovanie udalostí. A i preto dnes zaplavuje Európu nová vlna migrantov. Prichádzajú ich tisíce, avšak z prostredia, ktoré sa Európe nikdy kultúrne ani nábožensky neprispôsobí. Naopak, práve títo migranti budú Európu postupne prispôsobovať k svojmu vlastnému obrazu.

Nastáva problém a Západ odhaľuje svoju pokryteckú tvár. Ak totiž predchádzajúca migrácia východoeurópanov kultúrnym a duchovným vykorenením negatívne dopadala na týchto migrantov samotných, bolo to v úplnom poriadku. Keď ale vlna súčasnej migrácie hrozí kultúrnym a duchovným vykorenením samotnej Európy, už to zrazu v poriadku nie je. Ak to však nie je v poriadku teraz, znamená to, že to nebolo v poriadku nikdy. Že jednoducho samotný princíp migrácie kvôli peniazom a blahobytu nie je vo svojej podstate vôbec správny, pretože nestojí v súlade so zákonmi univerza. Avšak podporovanie akéhokoľvek nesprávneho princípu má za následok jeho stupňovanie, a to až do takej miery, že jeho nesprávnosť nakoniec pochopia aj tí najmenej inteligentní.

A túto gradáciu následkov schvaľovania nesprávneho princípu zažívame v súčasnosti. Ak ale zostanú peniaze a blahobyt pre nás všetkým, ak kvôli peniazom a blahobytu nebudeme prihliadať na duchovné zákonitosti, bude sa všetko to negatívne nevyhnutne čoraz viac stupňovať. Stupňovať do takej miery, že nás to nakoniec všetkých pohltí.

Ďalším duchovným zákonom, ktorý je treba spomenúť a ktorý materialisticko ateistická civilizácia vôbec nerešpektuje je zákon spätného účinku, na základe ktorého sa nám nakoniec vráti všetko to, čo sme sami zasiali.

Je známe, že mnohé Európske národy mali v minulosti kolónie, ktorých prírodné a ľudské zdroje drancovali viac alebo menej skrytým spôsobom. A tak sa deje až doteraz, ibaže sofistikovanejším a modernejším spôsobom, a síce prostredníctvom kolonializmu ekonomického.

Ak ale niekto drancuje, vykorisťuje a ovláda iného, zákon spätného účinku mu to nakoniec vráti tak, že bude on sám drancovaný, vykorisťovaný a ovládnutý. A tak teda, v zákonitom spätnom účinku prichádzajú masy ľudí z krajín tretieho sveta, aby drancovali, vykorisťovali a postupne ovládli celú Európu. To drancovanie a vykorisťovanie sa samozrejme bude diať inou formou, trebárs prostredníctvom priživovania sa na sociálnom systéme, alebo inými, podobnými spôsobmi, ale podstata zostáva rovnaká. Čo kto totiž sial, to bude musieť aj žať. A presne tak dnes žne Európa to, čo vo vzťahu ku krajinám tretieho sveta dlhé roky siala.

Dalo by sa však namietnuť, že my sme v tom predsa nevine. Veď my sme nemali nijaké kolónie, ani nijako inak sme sa voči krajinám tretieho sveta neprevinili.

Naozaj sme takí neviní? Veru nie! Aj nám sa v primeranej miere vracia to, čo sme zasiali. I my sme totiž svojho času povolili prelety lietadiel NATO nad našim územím, ktoré bombardovali Srbsko, aj my sme svojim dielom prispeli k ničeniu iných krajín svojim súhlasným stanoviskom s leteckými útokmi v Líbyi, či s vojenskou inváziou v Iraku.

A keď nás dnes Európska únia tlačí ohľadom kvót pre prijímanie utečencov, žneme tým presne to, čo sme zasiali. A preto teraz, v spravodlivých účinkoch zákona spätného pôsobenia sme aj my vystavení tlaku prílevu utečencov, ktorí môžu z dlhodobého hľadiska, či už kultúrne, alebo ekonomicky negatívne ovplyvniť celú našu krajinu.

Nie, nijaké duchovné zákonitosti nemožno obchádzať bez toho, že by to ľuďom nakoniec neprinieslo nešťastie, alebo škodu. Nemožno teda drancovať iných, alebo súhlasiť s ničením krajín bez toho, že by sa toto drancovanie a ničenie nakoniec nejakou formou nevrátilo nazad ku nám samotným. V nijakom prípade teda nemožno niečo siať bez toho, že by sme to potom nemuseli zožať.

Človeče, pochop a poznaj konečne, že si príliš malým a nepatrným na to, aby si si mohol beztrestne robiť čo chceš! Človeče pochop a poznaj konečne, že jestvuje Vyššia Moc a jej zákonitosti, ktoré sa musíš naučiť rešpektovať a ktoré by si sa mal preto snažiť poznávať ak nechceš, aby ti spôsobili škodu. Platí totiž, že do takej miery, do akej budeš tieto zákony ignorovať a obchádzať, presne do takej miery utrpíš škodu a bude sa na teba valiť nešťastie. A ak tieto skutočnosti nebudeš chcieť pochopiť vôbec, môže ťa to nakoniec aj celkom zničiť.

V našom konkrétnom prípade to teda znamená, že za prvé môžeš človeče vždy zožať iba to, čo si zasial. Ak teda chceš žať dobro, sej všetkým, čo činíš len dobro. Preto nikdy nikomu neubližuj a nikdy ani nijaké ubližovanie iným neschvaľuj.

No a za druhé to znamená, že tvoje miesto je v tom národe a na tej pôde, ktorú ti spravodlivé zákony tohto univerza určili tvojim zrodením. Môžeš síce kvôli lepším životným pomerom a lepšej finančnej situácii migrovať inde, ale vedz, že tým sa staviaš proti zákonom tohto univerza, čo sa musí nevyhnutne prejaviť tvojou duševnou, duchovnou a nakoniec i fyzickou ujmou v podobe skrátenia tvojho života, ktorú ti to nevyhnutne prinesie.

PS. Ak uplatním vyššie spomínané duchovné zákonitosti vo vzťahu k súčasnému imigračnému problému, v praxi to bude znamenať, že každý imigrant, ktorý prišiel do Európy za účelom zlepšenia svojich životných pomerov má byť okamžite poslaný naspäť. Azyl môže byť poskytnutý iba ľuďom, ktorí ušli v strachu o svoj život. Má im byť poskytnutá dvojaká pomoc. A to vo forme dočasného azylu a vo forme pomoci ich krajine v čo najrýchlejšom ukončení vojnového konfliktu, aby sa dočasní azylanti mohli vrátiť domov.

Lebo životný priestor každého národa a každého člena daného národa bol predsa určený Vyššou Mocou. A to musia ľudia rešpektovať! Lebo ak to rešpektovať nebudú, zničí ich to!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Nemějte despekt před křesťanstvím

Existuje mnoho věcí, na které jsou lidé alergičtí. Mimo jiné velmi často i na to, co má nějaké spojení s církví, nebo křesťanstvím. V takové chvíli začnou okamžitě mluvit o prodávání odpustků, o inkvizici, o křižáckých válkách, o nekalých mocenských praktikách Vatikánu, o zneužívání mladistvých, o církevních restitucích a ještě o mnoha jiných věcech.

Pokud se tedy řekne slovo Stvořitel, pokud se řekne Bible, pokud se vzpomenou přikázání, podobenství a učení Krista, okamžitě to v nich vyvolává doslova alergickou reakci. Ihned začnou oponovat zmíněnými výhradami a pak mnohdy už ani nejsou schopni uvažovat o smyslu toho, o čem se vlastně mluví. Jejich zaujatost je tak velká, že úplně všechno, co pochází z církevně křesťanského prostředí a má s ním byť i jen malou spojitost je pro ně apriori špatné. Mnozí nakonec zavrhují absolutně všechno duchovní a stávají se materialisty.

U lidí, kteří duchovno nezavrhnou se to zase projevuje odklonem od křesťanských hodnot a příklonem k jiným duchovním směrům a učením, které se pro ně stávají přijatelnějšími. Přijatelnějšími a zároveň zajímavějšími, než je křesťanství s jeho hodnotami.

V takovém principiálním odmítnutí křesťanství však chybí objektivita. Jde totiž o jednostrannou zaujatost bez hlubšího zkoumání, protože křesťanství, ačkoli zkompromitováno, zneváženo, všední a zdánlivě nezajímavé, je přece jen vrcholem všech duchovních snažení na naší zemi. Nebo lépe řečeno, ne křesťanství jako celek, ale to skutečné, pravé a zdravé jádro, z něhož povstalo a které se v něm stále nachází. Pravé a zdravé jádro křesťanského učení tedy nelze spojovat s různými omyly, chybami, zaváděním, úchylkami a kompromitujícím chováním mnohých těch, kteří se ke křesťanství hlásí.

O potřebě rozlišování zmíněných skutečností nám přece jasně hovoří i fakt, že v Ježíšově blízkosti se našel zrádce. Jidášovou zradou a jeho bezcharakterním jednáním však nebyla ani těm nejmenším způsobem dotčena velikost Ježíšova poselství. Šlo zde přece jen o selhání jednotlivého člověka, který byl s tímto učením spojen.

A to jsou dvě naprosto rozdílné věci! Pokud by tedy někdo tvrdil, že Kristovo učení je nesprávné a špatné, protože jeho nejbližším spolupracovníkem byl zrádce, šlo by o tvrzení neobjektivní. O neobjektivní tvrzení, spojující dvě rozdílné věci v jedinou.

Velikost, výjimečnost a nesmírný duchovní význam Kristova učení zůstává ve své čisté a původní podobě navždy vysoce hodnotným. Vše špatné, co bylo s tímto učením během dlouhé historie lidstva spojené, byly pouze osobní selhání jednotlivých lidí, či celých velkých skupin. Šlo o selhání, které vznikly na základě jejich ješitnosti, vypočítavosti, bezcharakternosti, touhy po moci a na základě mnoha jiných negativních vlastností. To samozřejmě znehodnotilo křesťanství jako celek, ale nijak nemohlo poškodit, ani znehodnotit velikost původní a čisté Kristovy nauky.

Kdo je tedy schopen zachovat alespoň jakou takovou objektivitu, nemůže si tyto dvě rozdílné skutečnosti zaměňovat. Kdo však není schopen dívat se na věci objektivně, nebo se na ně objektivně dívat vysloveně nechce, ten je navzájem spojuje dohromady a zajímá odmítavý postoj vůči křesťanství jako celku.

Abychom tento problém pochopili mnohem konkrétněji, uveďme si příklad z našeho každodenního života a podívejme se třeba na profesi lékaře. Zvykne se říkat, že to není jen obyčejná profese, ale poslání. Žel, existují však i lékaři nepoctiví, bezohlední a bezcitní, kteří berou úplatky, nebo, pokud uvedeme extrémní příklad, kteří třeba napomáhají nekalému obchodu s orgány, určenými k transplantaci.

No a když se z času na čas veřejnost dozví o činu nějakého konkrétního nečestného lékaře, nikoho ani nenapadne považovat za nemorální a nečestný celý lékařský stav. Je to bráno jen jako osobní selhání jednotlivce.

Nicméně paradoxně, v souvislosti s křesťanstvím to tímto způsobem nefunguje. V souvislosti s křesťanstvím bývá často vše zpochybňováno jako celek.

Je proto obrovskou škodou pro každého, kdo na základě toho, že on sám není schopen objektivně rozlišovat od sebe odvrhne křesťanství jako celek. Tím ale od sebe odvrhává to nejvyšší a nejdokonalejší, co v oblasti duchovních snah na této planetě vůbec existuje. Duchovně usilující člověk tím pak poškozuje jen sám sebe, protože se pak utíká k duchovním naukám a snahám, které ani zdaleka nedosahují výšky, jakou v sobě skrývá křesťanství ve své čisté, zdravé a původní podobě.

Pravá, čistá a zdravá podoba křesťanství! V tomto směru musí být člověk nanejvýš bdělým, samostatně zkoumajícím a hluboce vše svažujícím, protože v dnešní době již žel ne všechno to, co zaznívá v chrámech, je v souladu s původními Ježíšovými slovy. Neboť to pravdivé a pravé bylo z různých důvodů, ať už záměrně, nebo z nevědomosti pokřivené a tím znehodnocené. Neboť tak, jak měl Kristus zrádce v řadách svých učedníků, stejně tak mělo i křesťanství během celé své dlouhé historie ve svých řadách velké množství zrádců. Zrádců, kteří zastřely jas Kristova učení tím, že do něj záměrně, nebo i nevědomě vnesli lži a omyly, nebo jej případně zkompromitovali způsobem svého vlastního života. Z tohoto důvodu musí být proto člověk bdělý a musí se mít na pozoru, aby to byl schopen rozpoznávat. Aby byl schopen rozpoznávat pravý duchovní chléb od kamenů, nacházejících se v hojné míře ve všech křesťanských denominacích.

Nic však nesnižuje a nic ani nikdy nemůže snížit jas původního Kristova učení tak, jak nemůže snížit hodnotu drahocenné perly to, že spadne do bláta a je jím zašpiněná. Pokud ji dokážeme v blátě najít, vybrat ji odtud a pokud ji omyjeme, zazáří opět ve své původní nádheře a kráse.

Tak bude navěky nad vším na této zemi zářit drahocenná přela nesmírné ceny Kristova původního Slova, ze kterého pokud bychom byli schopni zachovávat jen jednu jedinou větu, náš svět by se změnil k nepoznání. A sice větu: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim!

V této prosté větě je vše, co potřebujeme k tomu, abychom mohli dospět k harmonii a štěstí. Nicméně proto, že takto nežijeme, nevládne na zemi ani štěstí, ani harmonie.

A přestože ani samotní křesťané takto mnohokrát nežijí, vůbec nijak to nesnižuje převratnou velikost zmíněné Ježíšovy věty, ba ani celého pravého Slova Kristova.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Evropský pseudohumanizmus! Co je jeho příčinou?

Pokud k těm nejextrémnějším projevům islámského světa patří sebevražedné atentáty, tak k těm nejextrémnějším projevům nemohoucnosti a slabosti současné Evropy patří sebevražedná dobročinnost.

V čem se skrývá příčina tohoto stavu? Kde hledat kořeny pseudohumanizmu, který z dlouhodobého hlediska ohrožuje identitu evropských národů?

K pochopení příčin se musíme podívat do minulosti. Dnes je již Evropa ateistická a materialistická. Dnes už podlehla konzumnímu způsobu života. Ale poměrně v nedávné době tomu tak nebylo. Tehdy byla Evropa křesťanská. Věřila v Boha a duchovní snažení lidí bylo přirozenou součástí jejich způsobu života.

Avšak právě v zmiňovaném duchovním snažení došlo svého času v zásadní chybě. K velkému omylu, který v současnosti, i přes dnešní ateismus a materialismus, podprahovým způsobem prorůstá do již zmíněného,​ ​pseudohumanistického přístupu politiků a evropských institucí k imigrantům. Jde o neblahé dědictví změkčilého křesťanství, které se v současné ateistické době transformovalo do falešného principu přehnané tolerance a sebevražedné dobrosrdečnosti.

Dříve, než začneme se samotným objasňováním třeba ale zvlášť zdůraznit, že křesťanství jako takové patří k vrcholům duchovních snah na naší planetě. Vše, co Evropa dosáhla a co tu dnes máme bylo vybudováno právě na jeho základě a prostřednictvím hodnot, s ním úzce spojených.

Křesťanství ve své zdravé a pravé podobě bude totiž vždy představovat učení, které pokud je reálné aplikované do života, musí mít ten nejblahodárnější vliv na celkový osobnostní rozvoj každého jednotlivce i celé společnosti.

Je však třeba podotknout, že křesťanství musí nutně zůstat zdravé a pravé. Pokud se totiž jeho učení zakalí a dostanou se do něj různé omyly a chyby, musí pak takto znehodnocené učení přivést lidi i celou společnost do neštěstí. A tomu žel v současnosti dochází právě v podobě sebe destruktivního humanismu.

Takže pojďme k podstatě celého problému. Dokonale ho ilustruje nápis nad vstupní branou jistého chrámu, kde bylo napsáno: Bůh je Láska.

V této jediné krátké větě, kterou nikoho ani nenapadne považovat za mylnou se skrývá celá tragédie křesťanského světa, jakož i tragédie současné Evropy. Tato věta totiž není pravdivá! Neboť Bůh vždy byl, vždy je a navždy zůstane Láskou a Spravedlností! Nedílnou jednotou Lásky a Spravedlnosti!

Vždyť přece již samotné sestavení Bible tomu jasně nasvědčuje. Bible se skládá ze Starého a Nového Zákona. Starý Zákon představuje Zákon Spravedlnosti. Spravedlnosti přísné a až drsné.

Nový Zákon je Zákon Lásky. Lásky tolerantní a odpouštějící. No a to pravé a správné může vzejít jedině ze vzájemného spolupůsobení obou principů. Jedině tak může vzniknout harmonie.

Dokonce i Ježíš, jak část Boží Lásky zvlášť zdůraznil, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit. Nebo doplnit! Nepřišel tedy spravedlnost Starého Zákona negovat, ale završit poznáním principu lásky k bližnímu, aby lidstvo v harmonickém spolupůsobení obou principů mohlo dospět k harmonii.

Žel dnešní křesťanství zmíněné Ježíšova slova jakoby nebralo na vědomí. Jen jděte do jakéhokoliv z křesťanských chrámů a pozorně poslouchejte. Uslyšíte hlavně a především o lásce. Princip spravedlnosti byl odsunut kamsi stranou, jako by ho Ježíš svým učením skutečně zrušil. Jakoby ho svým učením potřel. Křesťané tedy žel sklouzly přesně k tomu, před čím jich Kristus varoval: uvízli v lásce a potřeli spravedlnost.

Avšak pokud spravedlnost bez lásky musí být nutně tvrdá a přísná, naopak láska bez spravedlnosti se musí nutně stát slabošskou a změkčilou.

Správné působení těchto principů najdeme třeba v ideálním působení muže a ženy. Muž by měl reprezentovat princip spravedlnosti a spravedlivé přísnosti. Žena naopak princip lásky a laskavé tolerantnosti. No a z takového ideálního vzájemného působení muže a ženy má vzejít pravý a zdravý harmonický vztah, který je nejvhodnější půdou pro správnou výchovu příští generace.

Žel, jednostranné zaměření se křesťanství pouze na princip lásky z něj učinilo náboženství změkčilosti a slabosti. No a právě tento nezdravý postoj se v novodobé, ateistické a materialistické současnosti transformuje do slabosti a změkčilosti evropské politiky vůči imigrantům.

Sázením pouze na lásku a toleranci a odmítáním spravedlivé přísnosti se stává Evropa slabošskou a neživotaschopnou. A pastýři křesťanských církví už ani nejsou schopni vnímat smrtelné nebezpečí zániku vlastní víry, která ve své změkčilosti nebude schopna odolat rozpínavosti islámu. Islámu, jako náboženství se silným akcentem spravedlnosti, kterému žel naopak chybí právě láska.

Jak se tedy, na základě všech výše uvedených skutečností postavit k praktickému řešení problému imigrace. Jak se k němu postavit z hlediska hodnot skutečného a pravého křesťanství?

Pokud dnes představitelé církví a politici mluví o lásce k bližnímu, kterému je třeba pomáhat v jeho neštěstí je to v pořádku. Je to správné, křesťanské, lidské a humánní. Ale je to jen jedna strana mince! Pokud totiž bereme v úvahu lásku, je nutně vzít v úvahu i spravedlnost. Dokonalou Spravedlnost Boží, prostřednictvím které je každému jednotlivému člověku na této zemi určeno jeho zrozením přesně to místo na zemi, ten národ a ty poměry, které mu přísluší. Dokonalá Spravedlnost Nejvyššího totiž každému z nás určí, kde se narodí a tedy kde má žít a kde se má hmotně, osobnostně i duchovně rozvíjet.

Toto je třeba jednoznačně respektovat, protože takhle to přece určuje autorita Nejvyšší! Neboť ať jsou už poměry, do kterých jsme se zrodili jakkoli těžké, právě v konfrontaci s nimi může naše osobnost správným způsobem růst a po všech stránkách se vyvíjet.

Pokud to ale člověk nerespektuje a z nejrozličnějších důvodů odchází někam jinam, protiví se vůli Vyšší Spravedlnosti a duchovně tím ztrácí, protože v nových poměrech není jeho osobnost vnějšími podmínkami tak ideálně stimulována, jakoby to bylo pro jeho osobní a duchovní růst potřebné.

Vždyť nakonec, což je člověku prospěšné, pokud by se i měl pozemsky lépe, pokud tím uškodí své duši? Pokud sice žije v blahobytu, ale duchovně při tom ztrácí? Neboť ačkoli se i svou emigrací prozatím vyhne poměrům, které mu určila Vyšší Spravedlnost jeho zrozením na zemi, příště se bude muset ocitnout v poměrech ještě mnohem těžších. Nebo si člověk snad myslí, že je schopen přelstít dokonalou Spravedlnost Boží?

Celkem prakticky to znamená, že na základě zohlednění principu spravedlnosti je nepřípustná jakákoliv imigrace za účelem zlepšení svých životních poměrů. Takoví imigranti by měly být okamžitě posíláni domů.

Dočasná pomoc v duchu křesťanské lásky, v duchu lidskosti a humanismu má být poskytnuta pouze imigrantům, kteří utíkají ve strachu o holý život. Má jim být poskytnut dočasný azyl a to dokud se poměry v jejich zemi neupraví natolik, aby se mohli vrátit zpět. Ze strany světové veřejnosti má být proto vyvíjené úsilí, aby se životní poměry v takových zemích co nejdříve upravili.

Takovým způsobem bude pak učiněno zadost i lásce, která pomáhá jiným v jejich nouzi, ale i spravedlnosti, která dbá o to, aby každý prožíval svůj život na místě, kde se narodil.

V dodržování principů pravého křesťanství, které bere na zřetel jak Lásku, tak i Spravedlnost spočívá tedy správné řešení problematiky imigrace.

Pokud však budeme problém řešit jinak, rozumově, pseudohumanisticky, změkčile a slabošsky, v příkrém rozporu s harmonií, spočívající v jednotě principů Lásky a Spravedlnosti, přinese nám to pouze problémy, společenské pnutí, konflikty, či dokonce kulturní i hmotnou destrukci celé Evropy.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Blud multikulturní společnosti

V současnosti preferovaný multikulturalismus stojí v rozporu se zákonitostmi univerza. A je úplně jedno, jak racionálně a vzletně se budou lidé snažit tento nesprávný jev omlouvat, protože žel, výchozí pozice jejich myšlení a celkového nazírání na realitu je nesprávná. Jejich vnitřní život je totiž omezen pouze čistě hmotným a materiálním vnímáním. A podobná omezenost nemůže zplodit nic jiného, ​​než něco, co není správné.

Existuje však i jiný pohled na život. Pohled nejen zdola, od hmoty, ale také shora, z ducha. Pohled, představující určitou nadstavbu nad vnímáním většiny lidí, neschopných ani jen ve svém myšlení překonat hranice hmoty.

No a z tohoto duchovního pohledu se multikulturalismus jeví úplně jinak, protože právě duchovní Zákonitosti určují každému člověku místo na zemi. A sice místo jeho pozemského zrození, kde má žít, působit, rozvíjet se a duchovně růst.

Je to děj, probíhající na základě velkého vesmírného Zákona stejnorodosti, jehož prostřednictvím je stejné přitahováno k stejnému. Vyjádřením účinků tohoto Zákona je i známé rčení: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

Reálné to znamená, že jednotlivé národy naší planety představují určité stupínky velké školy života. Představují určité stupně zralosti, poskytující prostor pro rozvoj lidských duší, z nichž každá se rodí do zcela konkrétního národa právě na základě Zákona stejnorodosti.

Celkem jednoduše si to můžeme představit jako základní školu s ročníky od jedna do devíti. Každé dítě, nacházející se ve svém osobnostním vývoji na úrovni prvního ročníku je automaticky zařazeno do prvního ročníku, každé dítě, osobnostně zralé do druhého ročníku je zařazeno do druhého ročníku a tak dále.

Na základní škole nikoho ani nenapadne vytvářet třídy, které by byly směsí žáků všech ročníků. Z toho by přece nemohlo vzejít nic dobrého.

Nicméně žel, ve velkém celosvětovém měřítku jednáme právě takovým způsobem a prostřednictvím multikulturalismu vytváříme cosi, co je směsí nejrůznějších národů a tedy nesourodou směsí nejrozmanitějších úrovní zralosti. Tím vytváříme nestejnorodý chaos, který není přínosem pro nikoho ze zúčastněných.

Pokud nyní začnete hledat nějaké důvody, potvrzující že multikulturalismus má přece jen své výhody, budou to vždy, tak jak již bylo zmíněno na začátku, jen důvody, zohledňující hmotné, materiální a tedy omezené hledisko. Z duchovního hlediska je to však chaos, který nepřináší nic dobrého. Chaos, který se příčí velkému vesmírnému Zákonu stejnorodosti, protože multikulturalismus je snahou o spojování nestejnorodého. Je snahou o spojování lidí nejrozličnějších a nejrozmanitějších úrovní duchovní zralosti.

Správné je však jedině to, co je přirozené! A co je přirozené určují duchovní Zákonitosti univerza. Ve vztahu k jednotlivým národům naší planety to znamená, že mají zůstat vzájemně nesmíšené a národně konzistentní. Každý z nich se má vyvíjet svým vlastním způsobem. Každý má stavět na své vlastní jedinečnosti a výjimečnosti. Každý má zůstat sám sebou. Nemá kopírovat jiných a snažit se být jako jiní.

I osobnost každého člověka je přece jiná. Každý by měl být proto samým sebou a neměl by napodobovat jiných. Stejně má i každý národ zůstat sám sebou a nemá se opičit po druhých.

Proč je to tak a ne jinak si ukažme na dvou příkladech.

Pokud někdo kupoval svým dětem plastelínu ví, že čistě nová se skládá z více barev. Červené, žluté, modré, zelené a tak dále.

Pokud se ale dítě s plastelínou delší dobu hraje, barevné kousky se vzájemně promíchávají, až nakonec po určitém čase vznikne jakási jednolitá hnědá masa, která není na první pohled příliš vábivá a která v sobě pohltila veškerou předchozí svěžest čistě nových, barevných kousků plastelíny.

No a cosi velmi podobného se děje i s příslušníky jednotlivých národů při vytváření multikulturních směsí. Tvárnost plastelíny je podobná tvárnosti lidských duší, které se mísí s rozmanitými vlivy, stále více ztrácejí svůj původní barevný odstín a transformují se do jednolité multikulturní masy. Tím zaniká původní, přirozená pestrost a vzniká konformní šeď. V multikulturním guláši je obsaženo vše, přičemž to vše se postupně a nepozorovaně přetváří v nic. Svěžest nejrozličnějších odstínů různorodosti totiž pomaličku pohlcuje multikulturně jednolitá masa.

Nebo jiný příklad. Mnozí chodí rádi do přírody, kde mohou načerpat posilu a osvěžení. Představme si třeba letní louku plnou květin. Nacházejí se na ní květiny nejrůznějších tvarů, velikostí, vůni a barev, což značí, že podstatou krásy, která nás v přírodě tak osvěžuje je pestrost a rozmanitost. Jak je tedy vidět, evoluční vývoj nesměřoval ke konformitě, ale k pestrosti. Prakticky to znamená, že zde dnes nemáme pouze jediný druh květu, který by byl jakýmsi souhrnem všech dosavadních květin, dosud existujících na zemi. Naopak, evoluční vývoj směřoval rozmanitosti a různosti druhů, přičemž tyto druhy zůstávají vždy čisté a vzájemně se nemíchají.

No a přesně stejně je to i se všemi národy naší planety. Každý z nich je zcela osobitým květem, který přispívá do krásy a obohacení celku právě svou vlastní, specifickou vůní, barvou, tvarem i velikostí. Národy země mají zůstat rozdílné, protože správný rozvoj lidské civilizace má sledovat cestu přirozenosti.

Pokud se ale lidé začnou vzdalovat od přirozenosti, pokud se domnívají být chytřejšími než to, co je přirozené a tedy normální, pokud začnou vytvářet a preferovat věci nepřirozené, pokud začnou v rozporu s velkým vesmírným Zákonem stejnorodosti prosazovat chaos nestejnorodých multikulturních směsí, dříve nebo později budou muset bolestivě poznat, že to není cesta k rozkvětu a rozvoji, ale cesta ke konfliktům, problémům a možná až tragickým společenským střetům.

Souhrnně lze říci, že každého člověka jako jednotlivce i všechny národy země může vnitřně, kulturně, ale i hmotně povznést pouze to, co koresponduje s duchovními Zákony univerza. Vše ostatní nám musí z dlouhodobého hlediska přivodit škodu, a to i tehdy, pokud by se to z krátkodobého rozumového hlediska i jevilo jako pozitivní.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Příčiny a následky degenerace západní civilizace

Existuje určitá hranice optimálního příjmu potravy, po jejímž překročení dochází k obezitě. Existuje i optimální hranice lidské fyzické zátěže, při jejímž překročení dochází k absolutní vyčerpanosti. A existuje také hranice přiměřeného uspokojování lidských potřeb, po jejímž překročení dochází k nadbytku. A tento nadbytek, tak jako všechny výše zmíněné překročení optimální míry věcí, má na většinu lidí negativní důsledky. Projevuje se totiž postupným lámáním jejich charakteru a degradací jejich způsobu myšlení. Člověk se prostě stává vyšinutý, aniž by to on sám pozoroval.

Podstatu tohoto vyšinutí dokonale vystihuje příklad jisté podnikatelské dcerky, která ve škole odhodila do koše celou nedotčenou svačinu. Když ji učitelka napomenula, že to není správné, její odpověď byla následující: „My na to máme. My nepotřebujeme počítat každý cent jako vy, paní učitelka.“

Jde tu o ukázkový příklad změny způsobu myšlení a nazírání na život pod vlivem dostatku. A přesně toto jisté, ledaže ve velkém, se přihodilo blahobytným západním národům.

Úroveň jejich blahobytu dosáhla totiž takové nezdravé míry, že pokud by stejným stylem života žily všechny ostatní národy, potřebovali bychom k tomu energetické zdroje a surovinovou základnu čtyř podobných planet, jako je ta naše. A už notoricky známou je i skutečnost, že 20 procent populace nejbohatších států světa má na svědomí 80 procent znečištění naší planety.

Uvedená fakta nám jednoznačně napovídají, že západní styl způsobu života a jeho blahobyt není udržitelný. A proto jej vůbec nelze považovat za ideál a za vzor, ​​o jehož dosažení by se všichni ostatní měli snažit.

No a skutečnost, že bohaté země západu žijí v blahobytu, překračujícím z hlediska zákonů univerza optimální normu naplňování základních lidských potřeb, tato závažná skutečnost ze sebou nevyhnutelně přináší i odpovídající psychické a mentální vyšinutí tak, jak bylo ukázáno na příkladu podnikatelské dcerky.

Lidská psychika totiž pod vlivem neúměrného dostatku degeneruje. Lidé se začínají dívat na věci kolem sebe jinak. Jejich myšlení a vnitřní prožívání začíná být jiné. Začíná být v jistém smyslu pomýlené a zvrácené. Lidé se začínají podobat jablkům na stromě, na kterých se rozšiřují hnilobné skvrny.

Celkem konkrétními, duševními degenerativními změnami, které nastávají po překročení optimální meze přiměřené spotřeby stanovené zákony našeho univerza jsou hédonismus, užívání si, konzumní a materialistický způsob života, kariérismus, povrchnost a plytkost v myšlení.

Duchovnost a s ní spojené vyšší a ušlechtilejší hodnoty jsou na ústupu. Tímto pádem však lidé ztrácejí pevnou morální oporu a stávají se neschopnými rozlišovat cosi tak elementárního, jako dobro od zla. To má za následek, že společensky akceptovatelnými se stávají různé deviace, jako například registrované partnerství, legalizace eutanazie, gender ideologie se svou možností svobodné volby pohlaví a mnohé jiné.

Momentálně je to například problém imigrace, na jehož pozadí lze pozorovat zdegenerovaný způsob myšlení západní Evropy. Oficiálně se totiž tvrdí, že přijímáním imigrantů se pomáhá obyvatelům národů postižených válkou, či jinými konflikty. Na první pohled to sice vypadá velmi humánně, avšak nemá to logiku.

Pokud se totiž nějaký národ ocitne v problémech, jako například v současnosti Sýrie, pomůže se mu snad zásadním způsobem tím, že jeho příslušníky budeme přijímat jako imigranty? Vždyť ať jejich už přijde kolik chce a budou přijati, vždy to bude představovat pouze nepatrný zlomek celkového počtu daného národa.

Nebo chce snad západní Evropa přijmout celý národ? Pokud ne znamená to, že i tak ti nejslabší, nejzranitelnější, nejméně majetní a tedy nejvíce potřební pomoci zůstanou doma a budou trpět.

A přitom se velmi dobře ví, že peníze, které jsou na evropském území vynaložené na jednoho imigranta, by u nich doma výrazně pomohly deseti lidem. Pokud by tedy západní Evropa ve skutečnosti chtěla pomoci mnohým těžko zkoušeným národům a ne jen nepatrnému zlomku jejich populace v podobě imigrantů, peníze, které vyplácí imigrantům by měla účelně investovat přímo na jejich území. Tam by se měla snažit zkvalitnit životní podmínky do takové míry, aby už odtud nikdo nemusel utíkat. To by byly opravdu efektivně využity peníze, zatímco to, co se děje v současnosti je naopak ukázkou absolutní neefektivnosti.

A to už ani nemluvě o tom, že Evropa svou podporou takzvané umírněné opozice výrazně přispěla a dosud přispívá k rozvratu dříve prosperující Sýrie. A v tomto směru nemá čisté ruce ani vůči mnohým jiným arabským zemím. Žel vše toto je svědectvím duševní degenerace západu, který již není schopen vnímat věci ve správném světle.

Dalším příkladem degenerativního úpadku, který také souvisí s imigraci je taková elementární věc, jako schopnost reprodukce národa. Blahobytem poznamenány státy, ve kterých už převládá pouze materialismus, kariérismus, konzum a snaha užít si tuto základní schopnost ztrácejí, protože péče o děti se stává nepřitažlivá. Mít děti totiž vyžaduje určitou míru sebeobětování, kterou však již blahobytem zdegenerovaní lidé nejsou ochotni vynaložit. V zákonech univerza se zde jedná o jednoduchý mechanismus, jehož prostřednictvím zdegenerovaný národ sám sebe odsuzuje k zániku. A tak je to i se západní Evropu, která postupně stárne a vymírá. Že to tak začíná být i u nás má svůj důvod v tom, že jsme začali přebírat jejich „hodnoty“.

Ale zaměřme se pouze čistě na západní Evropu, kterou její vlastní, blahobytem způsobená degenerace odsoudila k zániku. A tento zánik, pokud nedojde k radikální změně hodnotové orientace, může být buď pomalý - cestou postupného vymírání, nebo zrychlený - prostřednictvím imigrace, kterou se západní národy snaží kompenzovat úbytek vlastní populace.

Jejich tragický omyl však spočívá v tom, že v podobě imigrantů přijímají lidi z kulturně a nábožensky zcela rozdílných poměrů. Lidí absolutně odlišné mentality, kteří postupně populačně přečíslí původní obyvatelstvo a tím jej pohltí. Z původních národů, které přijaly imigranty nakonec nezůstane vůbec nic. Nahnilé jablko prostě spadne ze stromu na zem a úplně se rozloží. Tak se stane každému národu, který pod vlivem nadměrného blahobytu duševně zdegeneroval.

Klíčovým momentem spuštění celého tohoto postupného degenerativního procesu byl ústup od duchovnosti. Tímto pádem také pozvolný ústup od všech vyšších a ušlechtilejších hodnot s duchovností nerozlučně spojených. Tak došlo ke ztrátě jednoduchosti, přirozenosti, skromnosti a mnoha jiných cenných ctností. Jediným božstvem, hodným uctívání se staly věci hmotné. Tím byla nastoupena cesta do pekla.

V rostoucím hmotném dostatku, který za cenu sdírání jiných národů a za cenu jiných nemorálností překročil optimální míru uspokojování lidských potřeb lidé nepozorovali, jak postupně duševně a názorově degenerují. Každý člověk a každý národ, který toto nedokáže prohlédnout však s určitostí spěje k záhubě.

Záchrana spočívá pouze v opětovném návratu k duchovnosti a s ní spojených hodnotám. Mimo jiné tedy v návratu k jednoduchosti, přirozenosti, skromnosti a nenáročnosti v potřebách, protože jedině toto je způsob, který umožňuje trvalou udržitelnost života na naší planetě. Neboť jedině pokud budou lidé duchovní, to jest čestní, dobří, spravedliví, lidští, prostí a skromní, postačí jim zdroje naší planety k jejich jednoduchému, nenáročnému, ale lidsky a hodnotově plnohodnotnému životu.

Pokud se však ale národy země vydají cestou hodnot západního světa, budeme k tomu potřebovat tak, jak již bylo řečeno, zdroje čtyř takových planet, jako je naše. Ale protože takové zdroje nikdy mít nebudeme znamená to, že musíme spět ke zničení a zruinování naší jediné a jedinečné planety.

Náš svět však může rozkvést do netušené nádhery, pokud se vydá cestou rozvíjení duchovních hodnot, spojenou s tím nejvyšším, nejvznešenějším a nejušlechtilejším, co může člověk dosáhnout.

Nicméně naopak, musí nutně zdegenerovat a skončit v hnilobném rozkladu, pokud se bude snažit o dosažení bezduchého a materialistického blahobytu západního typu, který tuto planetu devastuje po všech stránkách. A právě začátek úpadku blahobytem zdegenerované západní civilizace, který se nám v současnosti odvíjí přímo před očima ať je nám všem v tomto směru velkou výstrahou.

PS. V článku zmíněný princip duševní degradace, nastávající po překročení určité zdravé míry hmotného dostatku může každý z nás velmi dobře pozorovat na lidech ve svém vlastním okolí. Destrukčnímu působení nadbytku na lidskou psychiku jsou schopny charakterově odolávat pouze opravdu silné osobnosti. Takové osobnosti jsou však žel pouze světlými výjimkami, protože většinu lidí nadbytek jednoznačně duševně degraduje.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Burknini! Lekce mravnosti nemravné Evropě!

Burkini jsou celotělové plavky muslimek, které se zejména na francouzských plážích staly jednou z nejžhavějších témat tohoto léta. Reportérka Mathilde Cousinová byla například svědkem ponižujícího pokutování ženy za to, že neměla oblečení "respektující dobré mravy a sekularismus". Vypadalo to dost násilně, když tři policisté obklíčili dotyčnou ženu, přičemž jeden z nich držel prst na spoušti slzného plynu.

A jelikož jde opravdu o dost radikální postoj, jakým se současná moderní Evropa rozhodla chránit "dobré mravy", podívejme se blíže na celý problém právě z hlediska mravnosti a morálky. Z hlediska toho, co je opravdu mravné a co nemravné, bez ohledu na to, zda jde o islám, nebo evropské hodnoty.

Záměrně nepoužívám pojem křesťanství, protože současná Evropa už žel nemá se skutečnými křesťanskými hodnotami téměř nic společného. A je nanejvýš paradoxní, že z hlediska problému burkin se islámský pohled na věc a skutečné křesťanské hodnoty absolutně shodují.

Pojďme však přímo k věci. Žena v islámu chodí zahalená proto, aby muže neprovokovala k smyslné nečistotě. Aby muži ženu prvoplánově nevnímali jenom jako objekt svých smyslných choutek, ale aby v ní na základě absence vnější smyslnosti byli nuceni hledat hodnoty vyšší. Hodnoty duše a ducha. Žena v islámském světě chodí tedy zahalena proto, aby chránila muže od zla a nízkosti, ale zároveň aby ​​chránila od nízkosti smyslných pohledů také samu sebe.

S velkým překvapením však zjistíme, že nejvyšší autorita křesťanství, samotný Ježíš Kristus má na věc stejný názor. V tomto ohledu totiž řekl: "Kdo chtivě vzhlédne na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Pokud tě tedy svádí tvé oko na hřích, vyloupni jej a zahoď od sebe, protože lepší je ti vejít s jedním okem do života, jako skončit s oběma očima v zatracení".

Pokud by se tedy Evropa dosud držela křesťanských hodnot tak, jak tomu bylo v minulosti, evropské ženy a dívky by se nemohly promenádovat po plážích a koupalištích tak, jak se po nich promenádují dnes, provokujíc muže k smyslné nečistotě.

Ale dnešní realita je jiná a tento druh obecně akceptované nemravnosti, vzdálené od původních křesťanských hodnot je v současnosti naopak považován za tradiční evropské hodnoty a za "dobré mravy", které je třeba chránit. Třeba i násilím, pokutami a hrozbou použití slzného plynu.

A tak dochází na francouzských plážích k zvláštnímu precedentu, když se právě muslimky ve svém plážovém oděvu snaží hájit skutečnou mravnost, jakož i skutečné křesťanské hodnoty. Tím ale zároveň nepříjemným způsobem nastavují zrcadlo nemravnosti dnešní Evropy a její odklonu od vlastních, tradičních křesťanských hodnot. A naše takzvaná moderní Evropa reaguje tak, že represivním způsobem útočí na projevy skutečné mravnosti a násilím se snaží prosazovat takzvané "dobré mravy a sekularismus", které jsou však ve skutečnosti nemravností a otevřeným výsměchem pravé mravnosti.

Uvědomujeme si vůbec, v jaké době to dnes vlastně žijeme? Žijeme totiž v době tak neuvěřitelně pokřivené a pomýlené, ve které je černé považováno za bílé a bílé za černé. V době, ve které je trestána snaha o mravnost a naopak, nemravnost evropských žen na plážích, ale i mimo ně v podobě mini módy je považována za "projev dobrých mravů".

Je očividně evidentní, že Evropa se vzdálila a stále více vzdaluje od té nejelementárnější mravnosti a morálky. Nicméně morálka a mravnost patří mezi základní duchovní hodnoty což znamená, že vzdalováním od nich se zároveň vzdalujeme od hodnot ducha, čímž nevyhnutelně duchovně upadáme. Duchovně se propadáme do hlubin, ve kterých už ani nejsme schopni rozpoznávat černé od bílého, dobré od zlého a mravní od nemravného.

V otázce mravnosti stojí tedy současná Evropa proti hodnotám ducha. Nicméně naše univerzum, ve kterém žijeme povstalo z Ducha! A proto má v něm budoucnost pouze to, co se o hodnoty Ducha opírá a co je respektuje. Naopak vše, co tyto hodnoty ignoruje se dobrovolně vydává na cestu úpadku.

Úpadek ducha, morálky, mravnosti a spolu s nimi také například smyslu pro čest, spravedlnost, ušlechtilost a jiné vyšší hodnoty, takovýto druh všeobecného úpadku však sebou zákonitě a nevyhnutelně přináší úpadek materiální. Úpadek ducha, totožný s vnitřním rozvratem osobnosti sebou automaticky přináší rozvrat vnější.

Dnešní vnitřní hodnotový rozvrat současné Evropy tedy zcela zákonitě spouští nejrozličnější rozvratné procesy a přímo k sobě přitahuje nejrozmanitější rozvratné živly, které se mají stát vnějším, fyzickým a tedy reálným vykonavatelem tohoto rozvratu. Jedním z takových činitelů může být třeba i současný příliv imigrantů a spolu s nimi příliv islámu v jeho agresivní, netolerantní a středověkým způsobem kruté podobě.

Zastavit rozvrat je možné jedině návratem ke skutečným hodnotám! K hodnotám ducha! K hodnotám skutečné a pravé mravnosti, morálky, cti a spravedlnosti. Pokud toto Evropa nepochopí a nedokáže, je ztracena. Bude muset být ve své současné podobě absolutně rozvrácena, protože její vnější rozvrat se stane nevyhnutelným a zákonitým důsledkem její rozvratu vnitřního a hodnotového. Neboť natrvalo prostě není možné žít bláznivém bludu, že černé je bílé a bílé černé. Že dobré je špatné a špatné je dobré. A že právě evropská nemravnost je těmi "dobrými mravy a tradičními hodnotami", které je třeba chránit. Neboť jak řekl Kristus, jedině mravnost je cestou do života, zatímco nemravnost cestou do záhuby.

PS. V čtenářích může vzniknout oprávněná otázka, na jakých pozicích to vlastně stojím, pokud na jedné straně vyzdvihuji přístup islámu k plážové módě, avšak na druhé straně mluvím o islámu jako o agresivním a středověkým způsobem krutém náboženství.

Osobně se vždy snažím stát na pozicích skutečné mravnosti a skutečných duchovních hodnot bez ohledu na jakékoliv náboženství. Pravdou totiž je, že pravá mravnost a skutečné duchovní hodnoty tvoří zdravý základ všech náboženských systémů, zatímco to scestné, pomýlené, agresivní a netolerantní do nich z nejrůznějších důvodů vnesli pouze lidé samotní. Tak byly lidskou rukou zkřiveny a dehonestovány všechna náboženství. Avšak pravá mravnost a skutečné hodnoty ducha jsou nezničitelné a nelze je nikdy zprofanovat.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

staré bílé velryby by měly burkini oblékat povinně

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Jako obyčejní lidé přivolávají třetí světovou válku?

Pokud naše civilizace bude mít ještě cosi takového, jako historii, současné období se do ní určitě zapíše. Čím? No přece krizí velmi podobnou té karibské v padesáti letech minulého století, kdy stál svět pouze na krůček od jaderné války. Dnes to však není Kuba, ale Sýrie, kde se USA a Rusko dostaly do konfliktu, který má nebezpečný potenciál přerůst až do jaderné konfrontace.

O tom, že je věc opravdu vážná svědčí fakt, že Rusové v době největší eskalace krize začali stahovat domů ze zahraničí rodiny diplomatů a že uskutečnily pro nás neslýchané cvičení civilní obrany, v němž 40 milionů lidí nacvičovalo fungování života po jaderném úderu.

Z úst amerických i ruských generálů zněly tvrdá slova na adresu protivníka, přičemž hrozné je, že od těchto mocných mužů vyššího věku bychom přece jen očekávali určitou zralost a nadhled, zatímco jejich verbální projev měl naopak charakter post pubertálních výhrůžek.

A přestože naše civilizace momentálně více méně balancuje na samotném okraji hranice, dělící nás od světové válečné katastrofy, obyčejní lidé žijí klidně svůj život a většina z nich vůbec o ničem netuší.

Nicméně člověk, který o této kritické situaci ví a pozoruje lidi kolem sebe, ponořených do svých problémů, nebo těšících se ze svých radostí, musí si po určitém hlubším uvažování uvědomit, že v jejich hlavách, myslích a hodnotách musí být pravděpodobně něco špatné. Něco zkažené, ba až zvrácené, pokud to znovu dotáhli až na pokraj vražedné války.

V našich hodnotách, v našem způsobu myšlení a v celkovém charakteru našeho životního snažení musí být něco opravdu vrcholně zvráceného, pokud navzdory první světové válce s její oběťmi a materiální devastací, navzdory druhé světové válce s ještě větším počtem obětí a ničením jsme v současné, takzvané moderní době došli až na pokraj války třetí. Války, která může být válkou poslední. A to ne proto, že bychom snad po ní natolik zmoudřeli, ale proto, že nás již nebude a že spolu s námi zmizí také zvrácené hodnoty, kterým jsme věřili. Vražedné pseudo hodnoty, které nás vedly od jedné hrozné války k druhé, až k vlastnímu sebezničení.

Nedávno jsem poslouchal rozhlasový pořad o příčinách vzniku druhé světové války. Říkalo se v ní o Versailleské smlouvě, která byla po první světové válce uzavřena takovým způsobem, že to nutně muselo vést k válce další. V relaci se také mluvilo o tom, že Anglie v tichosti tolerovala Versailleskou smlouvou zakázáno zbrojení Německa tajně doufajíc, že ​​se jeho agrese obrátí na východ směrem ke tehdejšímu Sovětskému svazu. Že ve válečném konfliktu se navzájem položí na kolena problémové Německo a komunistické Rusko, čímž získá Anglie nadvládu nad Evropu.

Hovořilo se tam také o dohodě o rozdělení Polska mezi Ruskem a Německem, k čemuž také došlo, protože několik dní po Hitlerově napadení Polska jej z východu napadla sovětská armáda a obsadila území s Německem předem smluvně dohodnuté. A mluvilo se tam ještě o mnoha jiných podrazech, tajných zákulisních jednáních, nesplněných smlouvách a všechny tyto známé i méně známé historické fakta byly prezentovány jako události, vedoucí ke vzniku druhé světové války.

Ve skutečnosti to však bylo úplně jinak! Ve skutečnosti byly totiž všechny tyto události pouze důsledky, které ve svém dalším řetězení vedly k zahájení války, zatímco jejich pravou a prvotní příčinou byla lidská věrolomnost, lidská zákeřnost, bezohlednost, nenávist, chamtivost, egoismus a ještě mnoho jiných, podobných negativních vlastností, přítomných v hlavách a myslích politiků při všech jednáních a uzavírání smluv.

Ano, právě tyto nejrozmanitější negativní lidské vlastnosti se staly skutečnou příčinou druhé světové války! Tehdejší politická a mocenská elita je totiž nesla v sobě a za jejich vydatného spolupůsobení formovala charakter všech politických jednání, plánů, záměrů, spekulací, úkladů a úskoků, které ve svém souhrnu nakonec vedly až k tragickým událostem druhé světové války.

Nicméně všechny zmíněné negativní vlastnosti politické a mocenské elity v konečném důsledku pouze věrně odrážely všechny chyby a nedostatky toho kterého národa, ze kterého tato elita jako ze základní platformy vzešla.

A přesně stejně je tomu také dnes! Ne mocní našeho světa, ne generálové, ani politici určují charakter a průběh světových událostí. Nebo přesněji řečeno, neurčují je vůbec tak přímo, jak se na první pohled zdá, ale pouze nepřímo.

Nejpodstatnějším činitelem jsou totiž ti nejobyčejnější lidé, kteří charakterem svého myšlení, svých hodnot a své životní orientace určují charakter politické a mocenské elity, která z těchto poměrů nezbytně povstává. A tato elita pak svými rozhodnutími utváří charakter a průběh světových událostí, což však znamená, že prvotní příčinou všeho, co se ve světě děje jsou ti nejobyčejnější lidé. Jejich myšlení, hodnoty, mravnost, morálka a životní orientace. Toto základní a elementární společenské podhoubí se pak zákonitě promítá do způsobu myšlení, jednání, hodnot, mravnosti, morálky, názorů a životní orientace mocenské elity toho kterého národa. A tato elita, na základě svého výše uvedeného, ​​celkového hodnotového naladění pak určuje směřování národů, jakož také charakter světových událostí.

Pokud tedy jsme dnes vystaveni hrozbě třetí světové války, nutně to musí znamenat, že téměř všechny hodnoty a celkové vnitřní naladění obyčejných lidí musí být tak negativního druhu, který ve své gradaci vede dříve nebo později nevyhnutelně k vražedným světovým konfliktům. Ke konfliktům, jejichž hlavními viníky jsou obyčejní lidé, protože negativní charakter všeho toho, co uznávají a čemu věří nevyhnutelně spěje ve svém postupném navyšování až k válečným katastrofám.

Toto je velmi jednoduchý, prostý a zákonitý děj, který byl aktivní již při vzniku první světové války, druhé světové války a je aktivním také dnes. Ale protože národy tento skrytý mechanismus dosud neznají a neustále vnitřně setrvávají ve zvrácených hodnotách, musí opětovně prožívat vlastní minulost, ledaže v novém hávu a v rozdílných formách. Z tohoto jednoduchého a prostého důvodu proto dospělo lidstvo nejdříve k první světové válce, pak k druhé a nyní spěje k třetí.

Jak již tedy bylo řečeno na začátku, cosi velmi podstatné musí být uvnitř lidí špatné. Ale co?

Podívejme se na život kolem sebe a hledejme to tam. Pokud budeme schopni nahlédnout trošku hlouběji pod zdánlivě docela dobře fungující povrch, musíme to tam najít!

Pod vnějším pozlátkem iluze současného, navenek spokojeného a bezproblémového života nemůžeme přece nepostřehnout bezohlednost, chamtivost, podvod a lež, které se pod ním skrývají. Nemůžeme nepostřehnout nečestnost, nespravedlnost a bezbřehý egoismus, jehož je svět plný. Nemůžeme nepostřehnout neušlechtilost, nečistotu, zkaženost, nemorálnost, nemravnost a zvrhlost, v nichž se lidé utápějí. Nemůžeme nepostřehnout surovost a vulgárnost, která se kolem nás šíří až do takové míry, že je to mnohými považováno již za něco zcela normální. Nemůžeme nevnímat bezduše konzumní způsob života, prázdnou poživačnost a nízkou snahu mít pouze plné břicha a plné peněženky. Nemůžeme nevidět ještě mnoho jiných, negativních a zvrácených vlastností, kterým se lidé ve velké míře oddávají.

Něčím jako Sodoma a Gomora je ve skutečnosti tento svět a tak, jak byla zničena Sodoma a Gomora, tak v podobě vraždění a apokalyptických hrůz permanentně dopadá shnilé ovoce pokřivených hodnot zpět na své původce, kteří jsou to pak nuceni prožívat na vlastní kůži v podobě válečných hrůz. Stále zas a znovu, avšak žel, aniž by se poučili. A proto se historie stále opakuje.

Na jakých jen inteligentních a vzdělaných se hrají lidé našeho světa a přitom jsou ve skutečnosti obyčejnými, nepoučitelnými hlupáky, kteří stále dokola opakují tytéž chyby a proto jich neustále a vždy v různých obměnách dobíhá vlastní minulost.

Jak je vůbec možné, že tito vzdělaní a inteligentní lidé, a zvláště našeho moderního věku dosud nepochopili, že jedině dobrem, že jedině rozvíjením a pěstováním dobra se lze vyhnout všemu zlu, a to i tomu největšímu v podobě vraždění a války, protože jedině dobro představuje cestu rozvoje a vzestupu jednotlivců, národů i celého světa.

Zlo, byť jen to nejnepatrnější vede svým nezbytným stupňováním nakonec k sebe zničujícím tragédiím a ke zničení všeho toho, co se ve vzájemném provázání se zlem vybudovalo. Jedině dobro ve svém stupňování může přinášet stále větší dobro a rozkvět. Jedině dobro je život, zatímco zlo je smrt!

No a tím dobrém není nic jiného, ​​než snaha lidí být čestnými, spravedlivými, ohleduplnými, lidskými a ušlechtilými. Lidmi, kteří nehledí pouze na zájmy svého břicha, ale také na zájmy svého ducha. Lidmi, kteří jsou si vědomými toho, že skutečný smysl bytí člověka spočívá přece jen v něčem mnohem vznešenějším, než jenom jíst, pít, mít a užívat si, čili v "hodnotách", které v současnosti vyplňují celý duševní obzor téměř až živočišného druhu existence většiny lidí.

Boj za mír a za mnohem plnohodnotnější život v míru tedy spočívá v obratu ke všem vysokým, vznešeným a ušlechtilým hodnotám. Boj za mír a za právo prožít svůj život v míru je tedy bojem za dobro v sobě a kolem sebe. Je vědomou snahou o čistý a ušlechtilý vnitřní myšlenkový život. Je snahou o dosahování vysokých a vznešených ideálů a ctností. Neboť každá jiná cesta než tato lidí postupně obírá o mír vnitřní, aby je nakonec obrala také o mír vnější a uvrhla do víru ničení a zkázy.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

a ještě tu o Sněhurce a sedmi trpaslících....

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Je víc verzí té pohádky , mě se líbí tahle.

https://www.youtube.com/watch?v=rrukx10KjII

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Bezhotovostní platba jako cesta k totálnímu zotročení

Už jenom ti starší zažili a pamatují časy, kdy dostávali mzdu přímo na ruku, čili v hotovosti. Pak přišla doba, kdy se bylo možné rozhodnout, zda budeme dostávat peníze v hotovosti, nebo na účet. Svoboda výběru nakonec skončila celoplošnou povinností zřízení účtů v bankách.

Tento krok byl samozřejmě zdůvodňován výhodami, jaké to přinese. Argumentovalo se zejména bezpečností, spočívající v odstranění rizika nošení vysokých částek v hotovosti. Peníze bude mít totiž každý bezpečně uloženy v bance, odkud si je může kdykoliv vybírat prostřednictvím bankomatu.

Vždy, když se dělá nějaká změna podobného druhu, probíhá zpravidla podle výše uvedeného scénáře. Na jedné straně se cílená propaganda rozplývá nad pozitivy a výhodami pro běžného občana, ale na druhé straně se pokrytecky mlčí o ziscích, které banky z toho mají. Avšak nehledě od těchto zisků, šlo o jeden z prvních, ale zásadních kroků k úplnému zotročení obyvatel.

Druhým připravovaným krokem má být absolutně odstranění hotovosti, čili reálných, papírových peněz a mincí. Všechny platby by měly probíhat už jenom bezhotovostně, prostřednictvím platebních karet.

V současnosti žijeme v době, kdy je ještě možné platit i hotově, i platební kartou. Vše ale směřuje k absolutnímu odstranění hotovosti.

A opět, jako ve zmíněném prvním případě se bude propagandisticky hovořit pouze o výhodách pro lidi. A opět, jako v prvním případě to bude jenom lesklé vnější pozlátko, skrývající jiné záměry. Pozlátko, zastírající zásadní krok ve smyslu absolutního zotročení obyvatelstva, které se tímto pádem stane vydáno bankám na milost a nemilost.

Bankám? Prvoplánově ano, ale ve skutečnosti lidem, kteří jsou jejich majiteli. Jde o pár nejbohatších rodin světa, které dělají všechny výše zmíněné kroky vysloveně záměrně, za účelem absolutního ovládání všech a všeho. Za účelem absolutního a bezvýhradného ovládání lidí, jejichž finance se dostanou pod kuratelu elity. A elita, v skrytu usilující o světovládu může pak kdykoli finančně zničit každého nepohodlného jednotlivce, či celé skupiny lidí, které by se chtěly jejich záměrům postavit na odpor jednoduše tím, že jim zablokují účty. Takovým způsobem bude možné lidmi manipulovat a prostřednictvím financí je donutit podřídit se životu, nebo přesněji řečeno otroctví v souladu přáními, záměry a představami elity.

No a jelikož obyvatelstvo bude nosit platební kartu neustále u sebe, bude možné jejím prostřednictvím přesně určit pohyb každého jednotlivce, místo jeho pobytu, jakož i to, co konkrétně prodává a kupuje.

Ale protože bude docházet k případům, že někdo kartu nebo ztratí, nebo zapomene, nebo záměrně nebude chtít nosit sebou, přistoupí se k třetímu a závěrečnému kroku. Nejdříve, jak je již zvykem, pouze k dobrovolné nabídce. Později však k povinnosti dát si implantovat podkožní čip.

A propaganda bude opět hovořit pouze o výhodách. Pravý účel však bude úplně jiný. A to završení zotročení lidí, kterými bude možné prostřednictvím implantovaných čipů libovolně manipulovat. Čipy budou mít totiž mnohem významnější funkce, jako je pouze bezhotovostní platba a možnost určení přesného místa pobytu. Existují indicie, že prostřednictvím implantovaných čipů je možné lidi emocionálně a myšlenkově ovlivňovat.

Jako třeba například vy dnes ovládáte svůj televizní přijímač dálkovým ovládáním a pouhým stlačením knoflíku volíte programy, ať už zábavu, sport, film, píseň, nebo cokoliv jiného, ​​na co se budete dívat a co na vás bude vnitřně působit, přesně stejně může někdo z neznámého centra mačkat ovladač a prostřednictvím implantátu ve vás aktivovat různé psychické stavy, jako je třeba zoufalství, strach, úzkost, touhu zabíjet a tak dále a tak dále. Lidé se tímto způsobem stanou doslova roboty v něčích rukou, kterými se dá podle libosti manipulovat. A pokud elita uzná za vhodné, prostě ve vás vyvolá sebevražedné sklony a odstraní vás z tohoto světa vašima vlastníma rukama.

Jinak za účelem absolutního ovládnutí lidské psychiky byly a jsou kromě podkožních implantátů vyvíjeny taky mnohé jiné technologie, jejichž vzájemným spolupůsobením lze doslova modelovat lidskou psychiku a podle potřeby manipulovat lidským vnitřním životem.

Proč by měl každý alespoň co to vědět o těchto skutečnostech?

Proto, abychom se mohli proti ním postavit. Abychom se nenechali jako ovce manipulovat médii, ovládanými elitou, které nás budou lživě přesvědčovat, že vše co se chystá je pouze pro naše dobro a pro náš prospěch. Jen si například vzpomeňme na známou lidovou moudrost: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Buďme si proto dobře vědomými toho, že téměř všechny oficiální média jsou v rukou elity a tato elita nemá s plebsem žádné dobré, ani humanistické záměry. Nejsme pro ně ničím! Jsme pouze masou, která má být zotročena, aby slepě sloužila elitě.

A všechno toto, co se mnohým zdá být nanejvýš absurdní se může dít jenom proto, že lidé ztratili schopnost posuzovat věci srdcem. Protože lidé se stali pouze lidmi čistého rozumu, které lze kdykoli podle potřeby oklamat rafinovanou rozumovou lží. Kdyby však více dbali na hlas svého srdce, byli by schopni vždy rozpoznat za zdánlivě navenek proklamovaným dobrem zákeřně číhající zlo, které dobro vědomě zneužívá jenom jako zástěrku. Jako zástěrku skutečných, černých a zrůdných záměrů.

Dávejte si velký pozor na všechny ty, kteří k vám budou přicházet jako beránci, zatím co ve skutečnosti jsou to draví vlci! Tyto maximálně výstižné slova nebyly nikdy tak aktuální, jako právě dnes.

Rozpoznávat vlky v rouše beránčím však dokáže jenom člověk čistého a dobrého srdce. Člověk, který vnímá hlas svého srdce, čili hlas svého svědomí a řídí se jím. Jedině takový člověk, který je spravedlivým, protože jej jeho srdce a jeho svědomí vybízí ke spravedlnosti, který je čestným, protože jej jeho srdce vybízí k čestnosti, který je ohleduplný, protože jej jeho srdce vybízí k ohleduplnosti, který je dobrým, protože jej jeho svědomí vybízí k dobru, jedině takový člověk je schopen rozpoznávat dobro od zla a zlo, které se za dobro pouze maskuje.

To, zda tedy bude a zůstane jednotlivec svobodným je přímo závislé od svobody jeho ducha. Od toho, jakou míru svobody projevu dá v sobě svému duchu, svému srdci, svému svědomí a svému citu, co ve skutečnosti jedno jest. A jeho duch, jeho srdce, jeho svědomí, nebo jeho cit jej nemohou vést k ničemu jinému, než k dobru, cti a spravedlnosti.

S takovým člověkem pak už však není možné manipulovat, protože se stává schopným ostrého rozlišování mezi dobrem a zlem. Stává se schopným rozpoznávat vlky v rouše beránčím a zlo, které se za dobro pouze vychytrale maskuje.

Jelikož ale lidé obecně nepříliš dbají hlasu svého srdce, hlasu svého citu a svědomí, které je vždy vybízí pouze k dobru, čestnosti, spravedlnosti a ušlechtilosti, protože lidé obecně mnohem více věří kalkulatívně účelovému rozumu, ztratili schopnost rozpoznávat dobro od zla a proto hromadně propadají za oběť zlu, které se zákeřně maskuje za dobro.

A toto zlo, obratně využívající fráze o svobodě, demokracii, lidských právech, multikulturalismu, pokroku, výhodách absolutního odstranění hotovosti a mnoha jiných věcech žene lidstvo jako ovce do pasti totálního zotročení. Do otroctví služby světové elitě, která sama slouží silám Temna.

Neboť žel v tomto stvoření platí neúprosný zákon že ten, kdo není svobodný v duchu, musí nakonec ztratit taky svobodu vnější.

Staňme se proto svobodnými v duchu! Dejme svobodu vlastnímu svědomí, vlastnímu citu a vlastnímu srdci. Naslouchejme jejich hlasu, který nás vede ke spravedlnosti, čestnosti, dobru a ušlechtilosti. Jedině tak se staneme lidmi, podporovanými silami Dobra a tím pádem schopnými čelit nástrahám sil Temnoty a Zla, jejichž službě se propůjčila elita našeho světa.

***

"A všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci přijímají na pravou ruku a na čelo znak a nikdo nemůže kupovat nebo prodávat, pouze ten, kdo má znak."

"Třetí anděl zvolal mocným hlasem: Pokud se někdo bude klaněti šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na své čelo a svou ruku, bude pít víno Božího hněvu, které nalévá neředěné do číše svého hněvu a bude mučen ohněm a sírou ..."

"A dým jejich muk bude stoupat na věky věků a nebudou mít odpočinku ve dne v noci ti, co se klanějí šelmě a jejímu obrazu, ani ten, kdo přijal znak jejího jména."

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Trump! Svět dostal šanci! Využije ji?

Koncem roku 2016 svět balancoval téměř na pokraji vojenského konfliktu USA a Ruska, s tendencí jeho eskalace až do jaderné konfrontace. Atmosféra přímo hmatatelného napětí, s podtextem blízkého světového konfliktu mocností však povolila okamžitě po zvolení Trumpa prezidentem USA a v současnosti je možné pozorovat v tomto směru opravdu značné uvolnění.

To samozřejmě neznamená, že by bylo najednou všechno naprosto bezproblémové, ale minimálně o válce mocností se již jako o skoro hotové věci přestalo mluvit.

Zvolení Trumpa bylo značným šokem pro mocenskou elitu, spojenou s americkými zbrojařskými firmami. Její prezidentskou kandidátkou byla Hillary Clintonová. Byl to šok i pro všechny mediální, politické, mimovládní a mnohé další přisluhovače této elity, kteří za její peníze prosazují její agendu, bez ohledu na zájmy vlastních národů, které zrazují.

Elitě, její přisluhovačům, jakož i malým a velkým zrádcům národů to však tentokrát, i přes téměř stoprocentní ovládání velkých světových médií, i přes obrovské finanční prostředky, použité za účelem vítězství Hillary Clintonové přece jen nevyšlo

Obyčejní, prostí, pracující Američané totiž nepodlehli rozsáhlé mediální manipulaci, která se jich intenzivně snažila přesvědčit o tom, co je pro ně a pro Ameriku skutečně dobré. Obyčejní a prostí Američané již totiž začali mít plné zuby agresivní mocenské elity, která se z nadbytku peněz již zcela neumí vejít do vlastní kůže a cíleně žene svět do konvenční, nebo dokonce až jaderné konfrontace mocností.

Obyčejní a prostí Američané totiž pochopili, že právě oni by na to nejvíce doplatili, protože právě oni by se stali, jak se to říkalo v minulosti, onou "potravou pro děla" a bezbranným cílem prvních odvetných úderů.

Obyčejní a prostí Američané pochopili, že jsou jen obyčejnými pěšáky ve velké rozehrané šachové partii mocných a bohatých tohoto světa. Obyčejnými pěšáky, kterých může být kvůli nejrůznějším geopolitickým a mocenským zájmům klidně a bez nejmenších výčitek svědomí obětovaných jakékoliv množství.

Vždyť nakonec plné právo na život má jen nejužší elita nejbohatších a nejmocnějších, zatímco všichni ostatní a všechno ostatní je tu jen k tomu, aby sloužilo jejich záměrům. A pokud se tyto záměry podaří uskutečnit, pak i tak bude přece nakonec počet všech těchto zbytečných lidí zregulovaný na "zlatou miliardu" otroků elity, která jim milostivě dovolí živořit odměnou za to, že jí mohou sloužit.

To vše ztělesňovala prezidentská kandidátka Hillary Clintonová, přičemž ona sama byla jen poslušnou loutkou a poslušným nástrojem v bezohledných rukou elity.

Donald Trump, i navzdory všem jeho chybám představoval naopak vzpouru proti snahám arogantní mocenské elity. Představoval odpor obyčejných lidí, kteří vytvářejí skutečné hodnoty a budují Ameriku vůči elitě nejbohatších a nejmocnějších. Ti totiž mnohdy pouze spekulativně profitují z jejich práce a ve své zaslepené chamtivosti a touze po moci chtějí dohnat Ameriku i svět do nové velké války doufajíc, že ​​se na ní zase opět dobře nabalí tak, jak tomu bylo v podstatě dosud vždy ve všech posledních válkách.

Ať již je to jakkoli, ať si již byli běžní Američané všech těchto věcí plně vědomi, nebo je vnímali a vytušili jen podvědomě, každopádně se jim podařila velká věc. Podařilo se jim alespoň dočasně zvítězit nad chobotnicí moci a její propagandistickými mediálními lžemi.

A právě tímto přehlédnutím a probuzením se obyčejného amerického občana dostal svět šanci. Dostalo se mu uvolnění napětí a prostoru pro rozvíjení normálního a klidného života. Dostalo se mu toho, o co by s největší pravděpodobností přišel po zvolení Hillary Clintonové, která by v poslušném plnění příkazů elity pouze stupňovala napětí a hnala svět k sebe zničujícímu konfliktu.

Byl nám tedy všem darovaný čas. Tento čas však nesmí být promarněný. Tento čas musí být správně využit, protože destruktivní temnota, skrývající se za záměry nejbohatších a nejmocnějších našeho světa se se stoprocentní jistotou nevzdala svých záměrů.

Jak ale má svět správně využít darovaný čas?

Lidé by měli v první řadě pochopit, že tam, kam jsme se dostali na sklonku roku 2016, to jest na práh nové světové války, jsme se dostali právě prostřednictvím hodnot, které preferujeme a které obecně považujeme za důležité a prioritní.

Jaké jsou to "hodnoty"?

Peníze, majetky, kariéra, moc, postavení, sláva, užívání si a konzumní způsob života. Absolutní a bezvýhradné podřízení se těmto "hodnotám" však sebou nevyhnutelně přináší bezohlednost, chamtivost, podvod, lež, nečestnost, nespravedlnost, nemravnost a mnoho jiného. Neboť absolutní a bezvýhradná orientace na hodnoty nižšího druhu nemůže sebou přinášet nic jiného, než nízkost a zlo. Zlo, které se nabaluje jako lavina, aby nakonec dopadlo na svět v jeho nejhrůznější podobě, ve formě válečného šílenství.

Nikdo samozřejmě netvrdí, že mít peníze, majetek, určité postavení, atd. je špatné. Nikdo netvrdí, že je špatné užívat si radostí tohoto světa. Špatné však je, pokud jsou v hierarchii lidstva tyto hodnoty na prvním místě. Pokud již nad nimi, nebo alespoň vedle nich nic není a jedině oni jsou tím nejdůležitějším, o co lidé usilují.

Pokud totiž nepostavíme vysoko nad peníze, majetky, kariéru, moc, slávu, nebo užívání si čest, spravedlnost, lidskost, dobro, mravnost a ušlechtilost, ztratíme to nejpodstatnější, co z nás dělá lidi a prostřednictvím čeho bychom mohli zlidštit svůj přístup k penězům, majetkům, moci, k užívání si radostí života, nebo k čemukoliv jinému.

Jednoduše řečeno, pouze prostřednictvím ctností se člověk stává člověkem. Člověkem, schopným přistupovat ke všemu v životě správně.

Naopak, absence ctností bere lidem potřebný nadhled nad věcmi a oni se stávají jejich otroky. Otroky peněz, statků, moci, kariéry, slávy, nebo užívání si. Tím pádem se jim však tyto věci stávají prokletím místo požehnání, protože k jejich nabytí neváhají použít jakýchkoliv menších, nebo větších nemorálností. Neváhají se stát jedni druhým vlky.

Lidstvo bez ctností je lidstvem kráčejícím cestami zla. A toto zlo postupně přerůstá celou společností a sílí až do takové míry, že nakonec vyústí do podoby zničujícího vojenského konfliktu, jako jakéhosi vrcholného bodu koncentrace všeho zla.

Pokud náš svět dokázal prostřednictvím zvolení Donalda Trumpa odvrátit toto zlo, protože lidé konečně vědomě, nebo alespoň podvědomě pochopili, že "hodnoty" kterými žijí a kterými nás ustavičně masírují média poplatné zájmům elity nebudou asi správné, pokud jsme přehlédnutím alespoň určité části obyvatelstva získali ještě šanci, musí být tato šance využita. Bezpodmínečně využita k nabytí výše zmíněných ctností, které postavíme vysoko nad všechny ostatní hodnoty, protože jedině tak budeme stát správně, čili v principech dobra a našim údělem nemůže být pak nic jiného, jako dobro.

Pokud ale lidé opět promrhají darovaný čas a nevyužijí jej k nabytí ctností, pokud budou i nadále bezvýhradně sloužit pouze penězům, majetkům, moci, kariéře, slávě, užívání si, konzumu, nebo jiným podobným "hodnotám" ignorujíc a přehlížejíc ctnosti, zlo takovým způsobem jimi samými živené a podporované nakonec zhoustne natolik, že se znovu po nějaké době nevyhnutelně dostaneme na pokraj toho, o co zlu vždy v konečném důsledku jde. Na pokraj zkázy a pustošení jako vrcholného ideálu zla, zhmotněného do podoby sebe zničujícího vojenského konfliktu.

Až se tedy prostřednictvím našeho vlastního života bez ctností opět dostaneme k podobnému zlomovému momentu, jako koncem roku 2016, může se nám stát, že zlo, ztělesněné snahami světové elity bude schopné převážit misky vah na svou stranu a náš svět nedostane žádnou podobnou šanci, jakou dostal v současnosti zvolením Donalda Trumpa. Pak nakonec, v nezbytném řetězení událostí může dojít k tomu, že zhoubné důsledky naší vlastní nemorálnosti a našeho vlastního ignorování ctností nás všechny, nebo alespoň převážnou část jednoduše vymažou z povrchu zemského.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Bratři Slované! Nemají nás za nic!

Víte o tom, že existuje plán elity nejbohatších a nejmocnějších našeho světa na zredukování lidstva na zlatou miliardu? A víte, jaká má být rasová a národnostní skladba této miliardy, která má sloužit elitě? Víte o tom, že její největší část mají tvořit především národy západního světa, přičemž mnohé slovanské národy mají být zcela vyhlazeny? Nebo z nich má být ponechán pouze nepatrný zlomek, určený k zajišťování základní obslužnosti území, které původně osídlovaly.

Pokud nevěříte, zadejte si do internetového vyhledávače název: "Harvardský a Houstonský projekt - Plán na likvidaci Slovanů". Jde o mimořádně zajímavý dokument, jehož charakter dokonale vystihuje tato malá ukázka:

"Ukrajinec si bude myslet, že bojuje proti Rusku, že bojuje za svou svobodu. Bude si myslet, že nakonec dosáhl svobodu. No tehdy se dostane do úplné závislosti od nás. "

"V této válce hlupáků budou slovanští hlupáci oslabovat sebe, ale posilovat nás, organizátory vzájemných válek, přičemž v krvavých událostech nebudeme přímo účinkovat."

Takové jsou tedy zákulisní praktiky elity západního světa, přičemž nadřazenost západu je již i dnes jasně patrná každému, kdo ji vnímat chce. Přesvědčivým důkazem toho, že jsme pro ně pouze lidmi druhé kategorie je třeba stará známá skutečnost rozdílné kvality potravin, které se ve stejném obalu, ve stejné váze a ve stejné ceně prodávají na západě a na východě Evropy.

Rozdílná je pouze kvalita! Lidem druhé kategorie musí totiž stačit i druhořadá! I odpad!

A to ani nemluvě o národech Afriky, či jiných méně rozvinutých zemích, jejichž obyvatelstvo je těmito nadlidmi považováno za bytosti třetí kategorie. Celkem otevřeně o nich totiž říkají, jako o třetím světě. Takto pěkně to mají všechno rozdělené.

Zmíněná, plánovaná cesta k našemu zotročení, ale i k zotročení jiných národů má však své fáze. První fází je zotročení ekonomické, které je víceméně realitou.

Druhou fází je zotročení mentální a třetí zotročení totální, s možností libovolného rozhodování o životě a smrti a o bytí a nebytí.

V současnosti se v plném proudu pracuje na zotročení mentálním, jehož podstatu dokonale vystihl již Goethe slovy: "Není většího otroka jako ten, který si ve svém zotročení myslí, že je svobodný."

Tyto Goethova slova se ve své zvrácené podobě staly hlavním principem mentálního podmanění si slovanských národů střední Evropy, ale samozřejmě nejen jich. Jeho podstata spočívá v tom, že loupežník, škůdce a podvodník vystupuje navenek jako zastánce lidských práv a demokracie. Jako nositel prosperity a světlé budoucnosti lidstva.

Pod maskou podobných, krásných ideálů a za aktivní spolupráce západu poplatných, jidášských médií je mezi jednotlivými národy cíleně vytvářen a udržován takovýto klamný obraz. Jsou jim zároveň neustále mediálně podsouvány správné myšlenky, správné názory, správný životní styl i správné hodnoty.

Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme podlehli a stále podléháme tomuto vymývání mozků. Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme se zřekli našeho původního, hodnotného a zdravého, a přijali jsme to povrchní, prázdné a nezdravé, co hodnoty pouze předstírá. Je neuvěřitelné, jak bezmyšlenkovitě a nekriticky se mnozí klaní všemu, co k nám přichází ze západu, i samotnému západu, ačkoli ten nás v podstatě nemá za nic.

Jsou mnozí, kteří zrazují vlastní národy čistě pragmaticky, tedy pro peníze. Jsou však také mnozí, kteří tak činí ve své naivitě čistě z vlastního přesvědčení. Z jejich řad pocházejí takzvaní užiteční hlupáci, kteří stojí na straně nepřátel národa, skrývajících se za masku jeho přátel.

A protože oficiální média dávají prostor jedině podobnému, prozápadnímu typu lidí, vypadá všechno úplně jinak, než ve skutečnosti je. Podvodníci, jidáši a jejich služebníci vypadají jako nositelé krásných ideálů a ti, kteří vnímají tuto pokryteckou lež a staví se proti ní jsou označováni za nacionalisty, konspirátory, rusofoby, xenofoby, islamofoby a ještě nevím jaké jiné foby.

A tak velká většina lidí žije v úplně naruby převrácené realitě, ve které je černé mediálně označováno jako bílé a bílé jako černé. Ve které je nepřítel národa označován jako jeho přítel a jeho přítel a zastánce jako jeho nepřítel. Je to skutečně stav, rovnající se absolutnímu mentálnímu vyšinutí, které je ale samozřejmě cílené.

To však, že nás naši takzvaní západní přátelé, byli schopni takovýmto způsobem oklamat je jen naše vina. Vždyť přece již v evangeliích se jasně píše: Dávejte si pozor na všechny, kteří k vám budou přicházet jako beránci, ale ve skutečnosti jsou to draví vlci.

My jsme však ve své slovanské, dobrosrdečné naivitě, ale i ve své povrchnosti myšlení prohlédli toto upozornění a naopak, naši nepřátelé si dali a stále dávají mimořádně záležet na tom, aby vypadali jako beránci. Jsou to však opravdu vlci, kteří chtějí trhat a roztrhat! A pokud se vám zdá toto tvrzení přehnaně radikální, vřele doporučuji studium výše zmíněného Houstonského a Harvardského projektu.

Je již opravdu načase pochopit, co se ve skutečnosti děje pod navenek líbivě prezentovaným povrchem. Je načase přehlédnout realitu našeho rafinovaného mentálního zotročení, které je prováděno tak inteligentně a sofistikovaně, že zotročení, přesně v duchu citovaných Goethova slov žijí v domnění, že jsou svobodní. A ve snaze hájit svou svobodu se přidávají na stranu otrokářů, napomáhajíc tím k vlastnímu zotročení.

Pokud toto lidé nepřehlédnou, budou muset zůstat v otrockém područí a v porobě. Budou muset zůstat pouze levnou pracovní silou a lidmi druhé kategorie, krmenými potravinami druhé kategorie, jejichž mladá generace bude odcházet dělat sluhy západnímu světu. A nakonec budou zotročeni totálně a naprosto, se všemi katastrofálními důsledky, které to sebou přinese.

Zvedněte proto z prachu svou hrdost bratři východní Slované! Zvedněte hlavu a přestaňte se poníženě poklonkovat všemu, co k vám přichází ze západu. A ačkoli je tam mnoho dobrého, i vy máte co nabídnout. Nejste totiž o nic horší, než oni.

Neboť i přesto, že jste tak nepochopitelně snadno propadli zvenčí přicházející nízkosti a balastu, ve vašem nitru a ve vaší duši se přece jen ještě skrývají vysoké hodnoty. Hodnoty ducha a pravé slovanské dobrosrdečnosti. Hodnoty dobra, mravnosti, lidskosti a skromnosti. Jsou tam, v hloubce vašich duší, jenom překryty dnešním konzumním balastem. Dejte jim v sobě vyrůst a rozkvést. Nechte je přerůst do svého každodenního života.

Buďte sví a autentičtí! Staňte se velkými velikostí své vlastní, slovanské podstaty a ne tím, že se budete snažit napodobovat velikost jiných, která pro vás i tak navždy zůstane vnitřně cizí.

Neboť čas Slovanů právě přichází, zatímco čas národů západu pomalu končí. Žel, z podvědomého vnímání této skutečnosti vzniká v mnoha z nich nepřejícnost a nenávist, která způsobuje, že jsou úmyslně házeny klacky pod nohy těm, kteří mají převzít štafetu dalšího vývoje civilizace. A to jsou Slované!

Staňme se proto co nejrychleji vnitřně i navenek hodnými toho, co se k nám jako nějaké určení přibližuje směrem z budoucnosti. Neboť čím tmavší je temnota noci současného úpadku ducha a všech vyšších a ušlechtilejších hodnot, tím blíže je svítání! A my bratři nedopusťme, aby nás toto nadcházející svítání zastihlo duchovně, morálně a mravně nepřipravené.

Neboť našimi největšími nepřáteli nejsou naši nepřátelé, skrývající se za masku přátel, ale především naše vlastní nectnosti. Náš vlastní, fatální nedostatek hrdosti, se kterým se poníženě skláníme před těmi, kteří toho nejsou vůbec hodni. Před těmi, kteří nás tím více nemají za nic, čím více se před nimi skláníme.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

Chtějí nám ukrást ještě i půdu!

Na bezedné chamtivosti postavený současný systém, ve kterém chtějí mít bohatí stále více začíná zákeřně sahat na půdní fond zemí střední Evropy. Když se již totiž úspěšně podařilo rozkrást, nebo nadneseněji řečeno prodat do rukou zahraničních investorů téměř všechny strategické podniky, přichází na řadu půda.

Zvýraznit a podpořit je však třeba fakt, že země visegrádské čtyřky se snaží tomuto trendu zabránit. Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním, že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu.

Slovensko a Maďarsko jsou Bruselem tlačeni ke změně legislativy, ochraňující jejich půdní fond, protože jinak jim hrozí žaloba na evropském soudu za to, že prý diskriminují občany ostatních evropských států v jejich právech na volný nákup zemědělské půdy v EU. Česko je zatím jedinou zemí, která prodej půdy nereguluje.

Vypočítavá zákeřnost prosazování zásady volného trhu v rámci EU je však postavena na jistotě finanční převahy. Prostřednictvím ní je možné ovládnout absolutně všechno, co se alespoň trochu nebrání. A právě toto je tím nejdůležitějším důvodem, proč staré země EU a Brusel tak vehementně tlačí na uplatňování principu volného trhu i v oblasti půdního fondu. Neboť každému, snad i tomu nejprostšímu musí být jasné, že hromadně skupovat půdu nezačnou Češi v Holandsku, ale naopak, Nizozemci u nás přesně tak, jak se to děje.

Zemědělci zemí V4 svorně tvrdí, že jsou ohrožováni kapitálově silnějšími cizinci, kteří se je snaží obrat o základní výrobní prostředek. Ztrátou půdy je zároveň oslabována potravinová soběstačnost, což může v budoucnu ještě více zhoršit kvalitu potravin pro naše spotřebitele.

Žel realita je taková, že cizinci se i přes omezení dokážou dostat ke středoevropské půdě prostřednictvím různých nastrčených, nejčastěji domácích firem, nebo jinými nekalými, ale legislativně regulárními způsoby. Ze strany zemí V4 je však snaha pohotově reagovat na všechny legislativní mezery a bránit cizincům v nakupování vlastní půdy, což se samozřejmě Bruselu vůbec nelíbí.

Maďarsko například odvážné deklarovalo, že tak, jak se dosud nezaleklo Bruselské kritiky svých vlastních postupů, nezalekne se ani teď.

Celou, výše popsanou kauzu lze vnímat jako určitý zásadní spor o hodnoty. Na jedné straně zde totiž máme názor starých členských států EU, pro které je všechno pouze zbožím. Zbožím, které lze volně prodávat a kupovat.

Na druhé straně je tu ale postoj středoevropských národů, které i přes morální a mravní balast, přicházející k ním ze západu přece jen ještě alespoň v určitých věcech vyciťují, že ne všechno je možné měřit pouze penězi. Že prostě národy, jakož i jednotliví lidé musí mít i nějaké vyšší hodnoty, než jen peníze a zisk.

A zcela konkrétně v našem případě je to hodnota půdy. Hodnota rodné země, která nesmí skončit v rukou cizinců. Neboť co potom zůstane národu, pokud přijde i o vlastní zem? Vždyť pak nebude u nás doma naše celkem nic! Úplně všechno bude patřit pouze cizincům a my sami se staneme cizinci ve vlastní zemi.

A přece právě takový trend razí Bruselská administrativa, z čehož je jasně vidět, že vůbec nehájí zájmy národních evropských států, ale především zájmy silného nadnárodního kapitálu. Zájmy peněz a zisku! Ty mají převálcovat všechny vyšší a ušlechtilejší hodnoty, jejichž zbytky v středoevropských národech ještě zůstaly.

A právě na potřebě ochrany zemědělské půdy před neregulovaným volným prodejem, jak to akutně vnímají země V4 je krásně vidět, že pokud člověk jednotlivec, nebo národ jako celek ztratí úctu k vyšším a ušlechtilejším hodnotám, ztratí nakonec úplně všechno. Ztratí podniky ve vlastní zemi, půdu pod nohama a stane se doma cizincem, vydaným na milost jiným.

Jasně tedy vidět, že důstojnost člověka i jeho reálná svoboda jsou přímo závislé na preferování vyšších a ušlechtilejších hodnot. Že jedině ten, kdo takové hodnoty má a uznává může být hrdým a svobodným.

Kdo však všechno vyšší a ušlechtilejší nahradí pouze zvrácenými hodnotami preferování peněz a zisku, ten nastoupí cestu hodnotového rozvratu vlastní osobnosti a stává se buď otrokářem, nebo otrokem. Stává se tedy buď tím, kdo slouží zvrácenému systému ekonomického zotročování lidí a národů, nebo se on sám stává otrokem, který se sice pod určitým tlakem, ale víceméně dobrovolně vzdal všech vyšších a ušlechtilejších hodnot a proto ve ztrátě lidské a národní hrdosti přišel o svou svobodu.

Svobodný a důstojný život může totiž přežívat pouze takový člověk, který je ještě schopen vnímat vyšší a ušlechtilejší hodnoty a preferovat je. A těmi hodnotami není jen rodná zem a půda, ale také například smysl pro čest, spravedlnost, dobro, nebo úcta člověka k člověku. Pokud totiž tyto skutečné hodnoty odvrhneme a postavíme nad ně současné pseudo hodnoty peněz, konzumu, materialismu a užívání si, spolu s nimi odhazujeme i své právo na vlastní svobodu a naše realita se postupně stane realitou zotročení a nesvobody.

Samozřejmě, že peníze a věci hmotné potřebuje ke svému životu každý z nás, ale v žádném případě bychom je neměli nadřadit nad cosi takové, jako je čest, spravedlnost, dobro, úcta člověka k člověku, nebo úcta k rodné zemi, na kterou se nelze v žádném případě dívat pouze čistě jako na zboží, tedy přes peníze.

Kdo se však dá strhnout dobou a pod jejím tlakem začne vzývat pouze peníze, zisk, hmotu a konzum, kdo se kvůli tomu stane ochotným být nečestným, nespravedlivým, nedobrým a bezohledným, ten se vzdaluje od duchovní podstaty vlastní lidskosti. Ve svém vlastním zotročení ducha se stává služebníkem temnoty. Stává se živočichem, otrocky sloužícím temnotě tím, že zotročuje jiných a nikdy nemá dost, nebo tím, že se on sám nechává zotročovat, protože se zřekl všeho vyššího a ušlechtilejšího.

A pokud se na první pohled zdá, že ten, kdo dokáže úspěšně manévrovat v tomto systému si může žít v pohodě, blahobytu a dostatku, je to jen částečná pravda, protože být úspěšným v temném a zvráceném systému bez jakýchkoliv vyšších hodnot učiní každou podobnou lidskou duši temnou a proto neschopnou dosáhnout pravého štěstí, ale pouze toho chvilkového a dočasného.

A ve své ztrátě nejelementárnější lidskosti, postavené na skutečných hodnotách ztratí takový jedinec i tak nakonec úplně všechno. Své tělo, své majetky, svou duši i své vědomé duchovní bytí, protože jeho existence bude vymazána ze zlaté knihy života tohoto univerza, pevně stojícího na ocelových pilířích skutečných hodnot.

Jedině to, co je opravdu hodnotné může dát bytí člověka skutečnou hodnotu! Jedině to mu může dát svobodu, štěstí, radost, naplnění a mír!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru

Re: Moje úvahy o živote

O bezprecedentním evolučním úpadku současné Evropy

Žijeme v univerzu, které má duchovní rozměr. Život v něm podléhá evoluci, čili vývoji od jednoduššího ke stále dokonalejšímu, jak nám o tom říká Darwinova teorie. Zároveň v něm však probíhá i velká evoluce ducha, čili postupný vývoj od duchovně nevědomého k duchovně stále vědomějšímu a od duchovně nezralého k duchovně stále zralejšímu. Toto dění je možné považovat za přirozený proces, podporovaný všemi zákonitostmi univerza.

Co však jakýmkoli způsobem odmítá akceptovat přirozený vývoj ke stále vyšší duchovnosti a duchovní zralosti je stejnými zákonitostmi univerza odsouváno bokem, na vedlejší kolej, jako duchovně neperspektivní a proto nevyhnutelně směřující k záhubě.

No a žel, právě toto je stav, ve kterém se v současnosti nachází Evropa.

A při tom Evropa kráčel po celá staletí relativně správně! Byla totiž křesťanskou a hodnoty křesťanství se její obyvatelé snažili vnášet do svých životů. Samozřejmě že více, nebo méně efektivně, přičemž nelze opomenout i mnohé negativní jevy, jakým byla třeba inkvizice, nebo náboženské konflikty a války. Každopádně však Evropa, i navzdory všem svým chybám přece jen stála v přirozeném proudu duchovně evolučního vývoje univerza.

Žel, zásadní trhlina v tomto vývoji se začala objevovat koncem 19. století a začátkem 20. století nástupem průmyslové revoluce. Množství technických výdobytků vyvolalo totiž obrovské nadšení z toho, co všechno člověk dokáže. Vyvolalo nadšení z lidských rozumových schopností a možností.

Duchovní začalo být považováno za cosi prožité, zpátečnické a nemoderní. No a výsledkem tohoto nově nastoupeného trendu je současný materialismus a ateismus. Výsledkem je vznik nového náboženství konzumu a užívání si. Náboženství plného břicha a plných peněženek.

Jak však již bylo řečeno na začátku, vše, co nastoupí destruktivní trend ztráty duchovnosti je samotné směrováno k destrukci, protože rozklad duchovnosti a s ní neoddělitelně spojené mravnosti se nevyhnutelně, dříve nebo později transformuje do podoby rozkladu vnějšího. Pokud totiž v národech ztrácí duchovnost význam, z hlediska duchovní podstaty univerza ztrácí význam existence takových národů, protože se odvrátili od chtěného evolučního vývoje.

Evropa se nyní podobá starověkému Římu těsně před jeho pádem. Římu, ve kterém v jeho začátcích vládl určitý řád a určitá morálka, zatímco pod vlivem blahobytu a peněz proudících z provincií propadl na svém sklonku dekadenci, zvrácenosti, zvrhlosti a nemravnosti. Až nakonec, kvůli svému hlubokému vnitřnímu hodnotovému rozvratu přestal být schopen čelit nájezdům barbarů.

I současná Evropa se zmítá v nemravnosti a nejrozličnějších zvrácených trendech, které evropské instituce prosazují jako normu. Ať již je to gender ideologie, registrované partnerství, předčasná sexualizace mládeže a podobně.

A stejně, jako za dob Říma začíná být i Evropa atakována novodobými barbary, kteří přicházejí, aby ji srazili na kolena.

V evangeliích se píše: kde je tělo, tam se shromáždí supi. To znamená, že vše jen čistě hmotné, bez úsilí o duchovní je ve skutečnosti mrtvé a jako mrtvé musí být odstraněno. A tak se tedy nyní v podobě migrantů a agresivního islámu slétají do Evropy supi, aby tuto duchovní mrtvolu odstranili z povrchu zemského.

Migranti k nám přinášejí islám s jeho živelnou duchovností. S duchovností středověkým způsobem krutou, ale přece jen duchovností, na rozdíl od duchovně vyprázdněné, materialistické, ateistické a konzumní Evropy. Do popředí se tedy jednoznačně tlačí to, co je schopné nést dále štafetu duchovnosti, zatímco to, co duchovnost ztrácí je zákonitostmi univerza odsouváno bokem, směrem k úpadku a absolutnímu rozvratu.

O všech těchto skutečnostech neříkám snad proto, že bych byl na straně islámu, ale proto, abychom pochopili nejhlubší příčiny současného dění a tím poznali, v čem spočívá záchrana. A záchrana spočívá jedině v našem opětovném zařazení se do proudu duchovní evoluce.

Můžeme totiž vystavět kolem celé Evropské unie pěti metrovou zeď a můžeme vyhostit úplně všechny migranty, pokud ale nezastavíme vlastní, duchovní a morální rozklad a nezařadíme se do proudu duchovní evoluce, budeme napadení jinými rozkladnými činiteli, abychom jimi byli nakonec, jako vývojově neperspektivní zcela zničení.

Alláhu akbar! S těmito slovy na rtech a v duši přicházejí uprchlíci do Evropy. A mají pravdu! Mají tisícinásobně pravdu, protože Bůh je opravdu velký! A jeho ignorování, jeho zpochybňování, jeho zesměšňování, jeho odsouvání do říše pohádek se nakonec může stát současnému, konzumnímu evropskému živočichovi osudným! V univerzu, které je duchovní se totiž prostě nelze vyhnout tlaku duchovní evoluce, což prakticky znamená, že máme pouze tři možnosti.

První možnost spočívá v opětovném návratu ke křesťanským hodnotám a k jeho kultivované duchovnosti, která plně odpovídá našemu prostředí, naší tradici a naší mentalitě.

Druhou možností je, že budeme k duchovnosti donuceni násilím, prostřednictvím kulturně, ale i mentalitou absolutně cizího islámu v jeho středověké podobě a s jeho středověkými způsoby.

A třetí možností je naše absolutně vymazání z povrchu zemského, ale i z celého tohoto stvoření, protože právo na existenci ve stvoření, které je svou podstatou duchovní má jedině to, co směrem k duchovnímu usiluje! A to platí pro každého jednotlivce osobně, jako i pro celé národy!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Nahoru