Mírumilovní romští hoši a pořezaný chlap, nějak mně to nesedí
Když zemře mladý člověk, je to tragedie a navíc v době silvestrovského a novoročního veselí. Mladý Rom byl v Tanvaldu zastřelen, druhý těžce zraněn. Muž, který po nich střílel z pistole, tvrdí, že ho mladíci napadli, rozbili mu hlavu a on se pouze bránil. To, že ho policisté po výslechu propustili a vyčkali s obviněním, o něčem svědčí.
Zásadně nesouhlasím s tím, že by se napadený člověk neměl bránit. Útočníci ať tvrdě pocítí následky svého činu a musí počítat s tím, že když někoho přepadnou, mohou zaplatit i nejvyšší cenu. Třiašedesátiletý muž, který střílel, byl prokazatelně pořezán nožem. Logicky mně v takových případech vychází, že násilníci vytasí nůž, zaútočí, jenomže nepočítají s tím, že napadený má u sebe střelnou zbraň, kterou je jaksi umravní. To je v pořádku, kdyby neloupili, nic by se jim nestalo.
Takové útoky Romů nejsou nic neobvyklého a děly se i za komunistů. Přesně to se stalo mému spoluhráči z házené, kterého romská skupina obstoupila večer po návratu z tréninku a chtěla po něm peníze. Naštěstí se mu povedlo utéct.
Podobný případ se odehrál před lety přímo v Tanvaldu, kde známý čekal v hospodě na autobus, kde seděli rovněž dva Romové. Když pak vyšel ven, oni vyrazili za ním, a jeden z nich povídá: „Hele, bráchovi dlužíš stovku.“ Nechtěl mít problémy a dal mu stovku. Jenomže Rom zase: „Hele bráchovi se líbí tvoje hodinky.“ To už ovšem známý nevydržel, vykřikl: „Ty hodinky jsou památkou na tátu,“ a tak jeden z útočníků dostal kopačky, druhý pěstí do obličeje, známý utekl a neví jak dopadli oni násilníci.
Těžko říct, jestli v ono nedělní ráno nestalo v Tanvaldu něco podobného. Onen střelec totiž není žádný protřelý kriminálník, ale bývalý policista.
Na druhé straně jsem byl jednou v zimě na běžkách v Jizerkách a příjemný víkend strávil bydlel u kamaráda v Desné, která je hned vedle Tanvaldu. Večer jsme šli do restaurace na večeři a obsluhovala nás tam mladá příjemná Romka Kristýna, kterou jsem požádal, ať k našemu stolu chodí jenom ona. A jelikož odvedla skvělou práci, dostala slušné „dýško“. A také byla z Tanvaldu. Pokud se tedy Romové budou chovat jako ona, nikdo jim nebude ubližovat a právě naopak, budou oblíbeni, protože Kristýnu měli evidentně rádi i štamgasti a personál restaurace.