10. výročí od povodní

J. Svoboda z kapely Traband: Bůh je žena

Verze pro tisk |

Čtyřčlenná kapela Traband odehrála v pátek 12. června koncert v českolipském KD Crystal v rámci turné k nejnovější desce „Vlnobeat“. Před vystoupením jsme se sešli na hodinovém rozhovoru se srdcem party – Jardou „Trabandistou“ Svobodou.

1. Pokaždé, když přicházíš
„Pokaždé, když přicházíš, všechno ve mně tancuje a zpívá
jako listí ve větru, jak dravá voda mezi kamením,
někde ve mně temně země burácí a sopka přihořívá,
pokaždé, když přicházíš, je to jako ve-mě-třesení“

Jakým způsobem jste nahrávali „Vlnobeat“ a jak všeobecně funguje Trabandí tvůrčí proces?

V podstatě ten základ je, že napíšu písničku – akordy, text – a toto album je o velké komunikaci mezi mnou a bubeníkem (Václav Pohl). Zde začínáme od té rytmické struktury, která na „Vlnobeat“ posunuje ty písničky, co se týče barvy zvuku, atmosféry. Kupříkladu „Přítel člověka“ vznikl zase na komunikaci mezi mnou a Janou (Jana Modráčková – Kaplanová – zpěv, trubka, klávesy).
Konkrétně tato první písnička stojí za tím rozhodnutím, proč použít pětistrunný banjo (Radim Huml) – původně to hrála Jana sama na klávesy. To piano nám přišlo takové nevýrazné a sampl banja zase nezněl tak dobře. A to byl tedy důvod, proč banjo zůstalo na celé desce.
Jinak „Přítel člověka“ a „Domasa“ jsme nahrávali najednou celá kapela, u „Vlnobeat“ se nejdřív nahrály bicí a kytara (která se pak stejně přehrála jinými) a pak ostatní nástroje – ale všeobecně nejsem velkým příznivcem studiové práce.

2. Kabát '66
„Sud kulatý, rys tu pije, tu je krása harmonie,
vítr vane od prérie, mám kabát ze zvířete, které stále ještě žije“

Typický zvuk manzarovských kláves na konci písně mne dovedl k otázce – co ty a Doors? Co aktuálně dnes posloucháš?

Tak dneska jsem objevil slovenskou kapelu Bad Karma Boy – to mě vzalo – písnička „Všechny cesty“ – takový slovenský alternativní popík – něco jako dělají Longital s živým bubeníkem.
Jinak Doors mne nikdy nebrali – vždycky mi přišla ta jejich mystika falešná. Mne vždycky spíš třeba bavily anglické kapely – třeba takoví Joy Division se dotýkají něčeho strašně intenzivního a něčeho, z čeho má člověk pocit, jako by třískal hlavou o zeď, a přitom ten Ian Curtis to zpíval takovým nezúčastněným, distingovaným způsobem bez velkých emocí a to je pro mne daleko zajímavější kontrast, než provázet ty věci až takhle teatrálně.
Ten Manzarek tam je hlavně kvůli Janě, která na nich vyrůstala – to je její dětství a mládí, a ta deska celá je hudebně takový hold – vykradli a použili jsme, co se dalo, kdykoliv byla příležitost a chtěli jsme připomenout, že všechno už tady bylo.

3. Trofeje
„Z medvěda zuby, šupiny z ryby, z jelena parohy, ze slona kost,
kdejakou trofej, na stěnu přibít, hledáme příležitost.
Z Harvardu diplom, z Davisu pohár, z Indie tygra s velkou hlavou,
na hruď za zásluhy, medaili zlatou, v rámečku fotečku s Dalajlámou“

Tato píseň končí slovy “bez lásky nejsme nic” – jak jsi na tom s láskou?

Já jsem pořád zamilovaný – pro mne má láska totiž ještě duchovní rozměr. Pro mne je Bůh ženská. Není ten Bůh, ale ta Bůh.

4. Mluv se mnou, miláčku
“Vyvedeš člověka z jeho domu a s prstem neustále na spoušti,
zaleješ mu jeho nohy do betonu a necháš ho bloudit na poušti”

Je to tvůj pohled na manželství?

Ne, ale má to něco společného s vážným vztahem. Byl bych rád, kdyby se všechny písničky daly chápat jako milostné – ale s přesahem, takovým dalším plánem.

5. Nepoužitelnej
“Tak kousni do tý pracky, co nabízí ti prachy,
výhodnou půjčku podepiš krví
a kopni do tý bedny, co vymejvá ti mozek”

Kdybys byl požádán, půjdeš dělat porotce do Česko hledá superstar?

Ne, v žádném případě.

6. Do ticha
“Někdy je člověk strašně sám jak město bez lidí,
jak použitej starej krám – trapnej, že se až zastydí,
někdy si takhle připadám jak potopenej člun,
jak vypálená zahrada jak rozbořenej dům”

“Nevím, kam patřím, nevím, kdo jsem. Mý cesty nikam nevedou,
ztratil jsem pod nohama pevnou zem i nebe nad sebou”

Máš nějakou radu, jak se těmto pocitům vyhnout?

Žij svůj život. Člověk nemůže žít spokojeně a v jednotě sám se sebou, když dělá něco, co ho nebaví. Všeobecně se dá říci, že lidé nevycházejí z toho, co umí, v čem mají vlohy, nebo jak čím mohou svému okolí prospět. To je ten základ lidský spokojenosti.

7. Tenhleten den
„Tenhleten den – to je můj den - a tuhle radost - nedám si vzít“

Před deseti lety jsi řekl, že „Sám jsem člověk na cestě, který stále hledá nějaký řád a smysl, domov, ve kterém by mohl spočinout.“ Platí to ještě?

Nevím, zda je to dobře nebo špatně, ale platí. A v čem jsem se právě poučil, je nerozlišovat to na dobré a špatné. Protože i nenaplněná láska může dávat smysl – i ta „cesta může být cíl“. Není důležitý někam dojít a něčeho dosáhnout, ale prožít ten svůj život na smysluplné rovině. Dělej ze svého života tvůrčí proces, umělecké dílo.

8. Píseň písní
„Jak jsou krásné nohy tvé ve tvých střevících,
prsy tvé dva hrozny vína v slunné vinici“

Parafráze na Šalamounovu píseň – přečetl jsi celou bibli – která část je pro tebe klíčová?

Bibli jsem celou přečetl, ale nerad bych, aby to vyznívalo nějak nábožensky. Byl jsem členem evangelické církve asi dva roky a došel jsem k tomu, že mne žádná církev prostě neuspokojí. Jinak doporučuji Ježíšovo kázání na hoře z Matoušova evangelia.

9. Úhel pohledu
„Je to jenom úhel pohledu a pohled změnit dovedu“

Našel jsem na webu video s Rudolfem Brančovským – dalším výtvarníkem – jaký je aktuální stav s tvým výtvarNičením?

Stále tvořím a stále recykluji staré krámy – zrovna to jsou dva týdny, co jsme měli v Jičíně takový workshop, který jsme začínali tím, že jsme vyvezli účastníky pro materiál na skládku. No, takže aktuální stav je, že v Jičíně visí nějaké mé obrazy a další výstava bude až na podzim v galerii pražského divadla Minor.

10. Písmem klínovým
„Kdo vstoupí jednou do tvé zahrady,
já válečník, co přišel loupit tvoje poklady,
jsem žhář a tvoje město zapálím,
tvá pole lehnou popelem a tvoje tělo pod tělem mým“

Píseň ukončená sólem banja zabaleného do funky, což je pro Traband téměř nový rozměr. V roce 2007 jsi zmínil, že se publikum po vydání „Přítele člověka“ rozdělilo na několik táborů: „Milovníci dechových živlů odešli a zůstávají naši věrní posluchači, ochotní jít s námi další kus cesty.” Předpokládám, že cesta povede dál - odhadneš, kudy asi další cesta Trabandu povede?

Nejsem schopen odhadnout vůbec nic, protože jsme každý někde jinde – Jana se odstěhovala do Krkonoš, banjista je z Plzně, my v Praze – a je to trochu těžší na scházení a zkoušení. Svoje sólový koncerty hraju hlavně na harmonium – to jsou věci, které třeba píšu vyloženě pro něj, a do toho nástroje jsem se zamiloval tak, že se možná dá říci, že jej mám rád ze všech nejvíc. I když kytara je také miláček – to je prostě manželka, právoplatná.

11. Moje kočka mňoukala
„Moje kočka mňoukala a já se jí smál,
tak malá a tak troufalá, kdo tě vychovával,
jak vystrkuje drápky a jak zvyšuje hlas,
má milá kde zůstal ten čas“

Příští rok ti bude padesát, jak se pereš s během života?

Žiju tím, co je teď, a neřeším budoucnost. Když se podívám, co bylo před dvaceti lety a co jsem si představoval, kde budu žít – já bych tak nechtěl žít dneska.

12. Radiohit
„Láska vítězí nad pravdou, lží a nenávistí“

Cítíš se opravdu svobodný?

Cítím se svobodný tak, jak si dovolím být svobodný. K této písničce chci říci, že když v roce 2011 umřel Havel a také Jirous, tak jsem si uvědomil, že mi odešli 2 důležití lidé – teď další, Vaculík – a že ubývá těch učitelů a že mi nezbývá nic jiného, než pojmenovávat ty věci tak, jak je ve mně vytvořili i za cenu všech těch naivit a bláhovostí, které s tím jsou spojené.

13. Vidím Tě
„Já tě vypiju a ty mne sníš“

U příležitosti vydání DVD Neslýchané jsi řekl, že by ses rád naučil znakové písmo – naučil ses?

Nenaučil. Jsem na jazyky tupec

14. Ta radost!
„Já vím, že máš pravdu, rozběhnu a svůj stín nepřeskočím,
ale ta radost, ta radost, ta radost,
já vím, že máš pravdu, měl bych mít rozum a ne pořád hlavou proti zdi,
ale ta radost, ta radost, ta radost“

Píšeš o tom, že dobrou náladu si nemáme nechat vzít – co bys doporučil k dosažení?

Žij svůj život. Protože ta česká mentalita je to, co člověka nutí nadávat, a ne si toho vážit. Já říkám, važ si toho. Žijeme v úžasné době, kde se máme jak prasata v žitě, a stejně na něco nadáváme. 

alt
Nahoru