10. výročí od povodní

Českolipský divadelní podzim v novém

Verze pro tisk |

Tradiční festivalová přehlídka amatérských souborů poslední léta těžila právě jen ze své tradice. Divácký nezájem zapřičinil změnu na pozici ředitele festivalu. V čele organizátora akce, tedy DK Jirásek, tak stanul zkušený divadelník, režisér, dramatik a spisovatel František Zborník. O letošním ročníku, který proběhne od středy 24. 10. do soboty 27. 10. nejen v Jiráskově divadle, jsme si s Františkem povídali s přesvědčením a touhou, že letošní 36. ročník by mohl udělat radost nejen nám. 

 

Co letošní Českolipský divadelní podzim nabídne svým návštěvníkům, Františku?

Nabídne především dobrá divadelní představení. Třeba českolipskou specialitu Tři muži ve člunu a pes, konkrétně její první reprízu, pokud diváci nestihnou premiéru, která bude o čtrnáct dní před ČDP. Dále to budou velmi kvalitní amatérská představení, což se v minulých ročnících zase tolik nedařilo. Kytice Karla J. Erbena, kterou připravil režisér, herec a skladatel Jan Holek s děcky, jak oni říkají, tedy s broumovským souborem Hlavy. Představení je s autorskými písněmi. Je veliká škoda, že ČDP vychází na podzimní prázdniny, takže jsme se museli vzdát dopoledního představení pro školy. Hraje se tedy pouze večer. Stejně zajímavé bude inscenace hry Petera Shaffera Amadeus o vztahu průměrného hudebního skladatele Salieriho s géniem Mozartem. Ta hra je proslavená především oscarovým filmem Miloše Formana, ale jak můžeme vidět v podání Rádobydivadla Klapý, je to hra, která zaujme, dojme a současně nás uvede v pochyby, jestli žijeme dobré životy.

Oproti předcházejícím ročníkům však tento nabízí více než divadelní představení, je to tak? 

Ano, součástí je i vernisáž výtvarných děl Reginy Šišmišové s názvem Kámen, voda. Odehraje se v předvečer zahájení festivalu. Chtěli bychom, aby ČDP byl opět společenskou událostí pro Českou Lípu a pro amatéry z širokého okolí. Proto je letos poprvé zařazen i koncert, a to mladé českolipské kapely Vyjakomy a dokského elektro-folkového Kittchena. Další novinkou je i autorské čtení v českolipské čajovně. Na programu jsou texty mladých autorů, ale i nás starých. Prioritně je to cílené na středoškolské studenty, kteří tak mají možnost zveřejnit své literární pokusy a poslechnout si první reflexe.

To je pro mě zásadní rozdíl oproti minulým ročníkům a možná cesta. Opustit prostor divadla a během festivalu zkulturnit jakýkoli možný prostor v České Lípě.

Přesně tak. Opustit prostor divadla nejen ve smyslu místa, ale i ve smyslu myšlení. Dát prostor i jiným uměleckým druhům, a to na rozličných místech. 

ČDP se v loňských ročnících potýkal s nezájmem publika, proč si myslíš, že by se to mělo letos změnit?

Předchozí ročníky trpěly dvěma neduhy. První neduh byl, že se nepodařilo sehnat dostatečné množství prostředků na to, abychom mohli zajistit kvalitní divadelní představení, třeba i z větší dálky, viz letošní Kytice. Druhým neduhem bylo, že postupně uvadala spolková činnost o. s. DK Jirásek. Celá tíha tak spočívala na bedrech bývalé předsedkyně sdružení Jany Kolářové, neboť ani rada klubu ji nijak zvlášť nepomáhala. Jana, vědoma si svých vlastních sil, byla nucena zúžit jen na to nejnutnější. Z těchto důvodů jsme jakožto pořadatelé nabízeli představení jen průměrná a divácký zájem tomu odpovídal.

Teď je ovšem potřeba dostat tyto informace mezi lidi. Jak se změnil koncept propagace oproti předchozím ročníkům?

Je tu několik nápadů, které jsou nové. Významná část party chce obejít tři dny před festivalem v divadelních kostýmech město. Takové to divadelní vybubnovávání, které bývalo za starých časů. Věřím, že u toho bude spousta legrace a že si lidé všimnou, že tu nějací divadelní ochotníci vůbec jsou. Spolupráci jsme navázali například s rozhlasem, snažíme se využít mnohé. Věříme, že si lidé skrze to uvědomí, že ČDP není jen otázka divadelních amatérů, ale že to je společenská událost, která se Českolipanů týká.

Václav Klapka hovořil o nutnosti zapojení mladých lidí do DK Jirásek. Cítí to ČDP také tak?

Jednoznačně. Další novinkou je právě výraznější zapojení středoškolského souboru Divadelní klub mladých pod vedením Ivy Bufkové. Ti tam jednak budou hrát školní představení své zábavné inscenace Škola základ života, ale především chceme, aby byli součástí organizmu ČDP. Aby ti, kteří budou uvádět představení, spolupracovali na organizaci. Zkrátka aby nebyli jen ti, co stojí u šatny a tím jejich práce skončila. Byli bychom rádi, kdyby dospělí a starší prorostli s mládeží daleko víc. Cítíme, že nová krev je do klubu potřeba.

Myslím, že spolupráce DKM a Jiráska v rámci představení Škola základ života je prvním, důležitým krokem. Každopádně letos nás čeká již 36. ročník festivalu a dovoluji si tvrdit, že valná většina Českolipanů ani neví, že zde nějaký festival je.  

Právě i z toho důvodu došlo ke změně vedení v o. s. Vyvstaly nám na mysl časy, kdy byly plné sály. Kdy sem jezdili ochotníci ze Slovenska, z jižních Čech, ostatně tak jsem se sem dostal i já z Vodňan. Jezdila sem celá republika a ČDP patřil k nejprestižnějším amatérským divadelním festivalům. A nebylo to jenom tím, že na to komunisti dávali peníze. Bylo to hlavně tím, že soubor tím žil, chtěl organizačně pomáhat. Je to o tom, jestli chce soubor žít spolkově, anebo jestli si chceme sem tam jít zahrát divadlo a být při tom unaveni a starat se jen o sebe. To je ta první změna.

Zastáváš také názor, že se můžeš snažit jak chceš, ale o divadlo již zkrátka není takový zájem?

Je pravda, že těch mimodivadelních lákadel je dnes tolik, že to divadlo má těžší cestu k divákovi. Avšak stále je to druh umění, který mluví přímo k divákovi a je tím nezastupitelné. Muzika má podobný dopad, ovšem působí spíše emocionálně, ne slovem racionálním. A nemůže zasáhnout tak, jak si to přál starý antický Aristoteles, tedy způsobem, který diváka katarticky očišťuje. To může jen divadlo. Já tedy pořád věřím, že tuto funkci dokážeme v některých představeních letos na podzim naplnit.

Vzhledem k tomu, že k již zmíněným organizačním změnám na pozici vedení festivalu došlo z kraje léta a nemohlo být již dost času k velkým změnám v koncepci festivalu, je něco, co byste rádi pro následující ročníky na festivalu změnili, uchopili jinak?

Upřímně řečeno, toho času bylo tak málo, že pouze v zaběhlém rámci můžeme přivést alespoň kvalitu v jednotlivých představeních, dále zapojení mladých, výtvarné umění, hudba, nové prostory. Aby akce byla více multikulturní a celoplošná. Tohleto je rozběh, který letosukáže, jestli na to máme, nebo nemáme. Ale zkušenost tohoto ročníku bude naprosto zásadní pro to, co se stane s ČDP v příštích letech.  

A nebylo to jenom tím, že na to komunisti dávali peníze. Bylo to hlavně 
tím, že soubor tím žil, chtěl organizačně pomáhat. Je to o tom, jestli 
chce soubor žít spolkově, anebo jestli si chceme sem tam jít zahrát divadlo a být při tom unaveni a starat se 
jen o sebe. To je ta první změna. 
Zastáváš také názor, že se můžeš sna-
žit jak chceš, ale o divadlo již zkrátka 
není takový zájem?
Je pravda, že těch mimodivadelních 
lákadel je dnes tolik, že to divadlo má 
těžší cestu k divákovi. Avšak stále je 
to druh umění, který mluví přímo 
k divákovi a je tím nezastupitelné. 
Muzika má podobný dopad, ovšem 
působí spíše emocionálně, ne slovem 
racionálním. A nemůže zasáhnout 
tak, jak si to přál starý antický Aristoteles, tedy způsobem, který diváka 
katarticky očišťuje. To může jen divadlo. Já tedy pořád věřím, že tuto 
funkci dokážeme v některých představeních letos na podzim naplnit. 
Vzhledem k tomu, že k již zmíněným

Kompletní program XXXVI. Českolipského divadelního podzimu naleznete v našem kulturním programu, na stránkách DK Jirásek či Jiráskova divadla.

Nahoru