O lavičce Václava Havla v Lípě ještě uslyšíme. Je Petr Skokan diskvalifikovaný? Na koho se už těší Chocholoušek? Stromboli po šestadvaceti letech. Vánoční prohlídka Lemberku. Na Jiřinku nepůjdu.
Jdu opět nejprve mrknout na perličky ze zasedání zastupitelů. Lavička Václava Havla se stala ústředním tématem nejen posledního dílu seriálu o Karlovi H. (zde), ale i začátku jednání zastupitelů. S nápadem přišel Miroslav Hudec. Ten navrhl zařadit tento bod do programu schůze. Proti tomu se hned ohradil komunista Oldřich Panc - z formálních důvodů. Chtěl k navrhovanému bodu nějaký materiál.
Miroslav Hudec nabídl pouze jednoduché usnesení ve smyslu "ukládá paní starostce, aby pokud bude schváleno, zajistila realizaci“. Jak socialisté ústy Petra Mášky, tak občanští demokraté prostřednictvím Juraje Ranince by chtěli před schválením realizace vědět, jak by byl projekt finančně nákladný a kde by se realizoval. Nakonec se o zařazení lavičky do programu hlasovalo, ale 17 zastupitelů se zdrželo. Romana Žatecká nakonec smířlivě navrhla, aby byl na další jednání připraven záměr.
Během jednání připomněl Zdeněk Ježák, že lavička v Hradci stála 300 tisíc korun. A to je jeden z kamenů úrazu - Lípa má dost jiných problémů než lavičku V. H. Mimo jiné se nedokáže postarat ani o stávající lavičky obyčejné. Zkusím se projít po městě a stav některých z nich na našich stránkách připomenout. Ale trochu se bojím, abych nezjistil, že lavičky nejsou v majetku města, a tudíž jsou vedení města s prominutím "u prdele" (viz neustávající diskuse kolem stavu začátku cyklostezky varhany - zde).
Do jednání o lavičce vstupoval neustále Petr Skokan s připomínkou, že nemůže pracovat se svým notebookem, protože nemá heslo k wi-fi. Problém je v tom, že v předchozích letech fungovala na radnici free wifina, na kterou se dalo připíchnout i na lavičce na náměstí. V současnosti došlo k zabezpečení sítě a zastupitelé dostali pracovní notebooky, ve kterých je wi-fi již nastavená. Všichni to nějak zvládli, jen Petr Skokan prudil, dokonce prohlásil, že se cítí diskvalifikován z jednání.
I tuto diskusi se pokusila zakončit Romana Žatecká: "Všichni zastupitelé mají přístup přes notebooky, které jsou zakoupeny z veřejných financí. Přístup prostřednictvím vašeho notebooku nemáte, a tak vám materiály vytiskneme. Nemůžu připustit, aby zastupitelé neměli přístup k materiálům. Pokud máte nadstandardní požadavky, pošlete písemný podnět, odpovíme na něj."
„Nechci čerpat veřejné prostředky. Můžu jít domů?“ tázal se dál Petr Skokan.
"Nemusíte odcházet. Je zde dohoda, zakoupené notebooky pro zastupitele - každý by to měl respektovat, nelze dělat výjimky,“ řekl mu na to Juraj Raninec.
To se však už jednalo o zprávě o činnosti rady města. Petr Skokan připomněl ostatním, že před volbami padaly sliby, jak budou jednání rady veřejná.
Pokud si vzpomínám já, tak strany slibovaly větší transparentnost, ale zveřejňovaní zápisů či dokonce videozáznamů z jednání rady slibovalo jen Skokanovo Spolehnutí.
I dále byl tento bod provázen invektivami, až osobními. To když Karel Tejnora označil problémy Petra Skokana za privátní a snažil se mu vysvětlit, že kdyby mělo město řešit problémy každého Českolipana zvlášť, je to na psychiatrickou poradnu.
No a o čem vlastně zastupitelé jednali, na to se koukneme příště. Českolipský divadelní podzim je proti jednání některých zastupitelů slabý odvar. Škoda, že většinou nestíhám přímý přenos.
Já ze svého uplynulého týdne zmíním dvě akce. Ve čtvrtek jsem ještě s několika Českolipany navštívil koncert skupiny Stromboli v pražské O2 aréně. Jejich dvouelpíčko je zřejmě mou historicky nejpřehrávanější deskou. Psal jsem u ní svou SOČku, učil se při ní k maturitě. Naposledy jsem byl na jejich koncertě před svým maturitním večírkem. Bylo to teda hodně o nostalgii. A nebyl jsem v tom sám, v hale to vypadalo jako na srazu pětačtyřicátníků z celé republiky. A dojmy se dostavily hned při úvodní písni, během níž začala houkat Bára Basiková. Běžel mi mráz po zádech jako kdysi. Hit střídal hit. Zvuk byl fantastický, jen jsem byl příliš daleko a součástí produkce nebyla žádná projekce. A já seděl na zvukově ideálním místě na opačném konci haly. Velkým zklamáním pro mě byly skladby z nové desky, ty nezaujaly. Je to jasné: člověk se vždy více těší na věci, které zná doslova do každého tónu. Ale tentokrát se bojím, že z písní, které otextovali Vlasta Třešňák a Petr Kolečko, žádné hity nebudou.
Včera jsem vyrazil na kešky v okolí Jedlové. Dal jsem si jednoho malého kocoura na Tolštejně i na Jedlové. Skvělé, že obě restaurace jedou. Cestou zpět jsem se svátečně naladil na vánoční prohlídce zámku Lemberk. Škoda, že jsem minulý týden neavizoval. Byl to hezky komorní zážitek. Prohlídka začala ve zrekonstruovaném rytířském sále a končila v kapli. Cestou jsme ale prošli několika soukromými místnostmi Clam-Gallasů, které byly vánočně vyzdobeny. Dozvěděli jsme se mnohé o vánočních zvycích šlechty, adventních věncích, jesličkách. Ochutnali jsme cukroví a poslechli si Tichou noc. Na Lemberku jsem byl už počtvrté, ale prohlídka byla vždy jiná.
Co se dá podnikat příští týden?
Do kin vstupuje nový česko-slovenský nostalgický film s názvem Jak jsme hráli čáru. Recenze jsou zatím mírně optimistické. Labuda, Lasica, Šafránková, Vetchý ... i obsazení je nostalgické. Ale já se už fakt českých filmů bojím. Ze stejného důvodu mě určitě neuvidíte ani na hereckém koncertu Jiřiny Bohdalové v Jiráskově divadle. Navíc Jiřinku od polibku Miloši Zemanovi ignoruji i v Rákosníčkovi. O to více se budu těšit na novou premiéru DK Jirásek, na ni si však musím počkat do ledna. Milovníci Hobitů budou mít posvícení od středeční půlnoci, to v kinech startuje Bitva pěti armád - v České Lípě i v Novém Boru. Netradičním předvánočním zážitkem může být fujarový koncert v kostele sv. Jiljí v Bezdězu (čtvrtek od pěti odpoledne). V pátek si Zhasni do Navrátilova sálu pozvali jako hosta AG Flek. V sobotu se v Mimoni uskuteční tradiční Rockový večer - vystoupí Hush, Hudba Praha a českolipský Old Minka Band.