Samozřejmě, že měl vyjít deník už včera, ale dostat se v Čechách z bodu A do bodu B není zase až tak jednoduché.
A to jsem se o víkendu dopravoval různými dopravními prostředky. Včera třeba autem. Trasu, která se dá zvládnout za půl hodiny, jsem natáhl na více než hodinu. Stačila objížďka u Mšena. Více mě ale vytočila sobotní cesta vlakem.
Chystali jsme se na noční pochod kolem Kosti. Už první vlak přijel se čtvrthodinovým zpožděním. Spoj naštěstí čekal. Jenže nejen na nás. Čekal ještě na nějaké autobusy, které svážely cestující coby náhrada za nefungující trať. Zpoždění narostlo na půl hodiny. Byli jsme celkem v klidu. Do té doby, než jsme dorazili do Mladé Boleslavi. Přestože jsme byli v rychlíku, osobák do Mladějova nečekal. Prakticky jsme ještě viděli jeho konec. Řada lidí se hned pustila do výpravčího, který s plácačkou ještě stál na perónu.
Jeho odpověď: „Za mnou nechoďte, já nejsem od drah, já jsem ze správy tratí,“ řadu lidí vytočila ještě více. To už jsem byl v ráži i já. Podobnou odpověď ale měla i paní v kase. Za nic nemůže, za nic nezodpovídá a ani ji snad dráhy nezaměstnávají. Nedivil bych se, kdyby drahám už nepatřily ani vlaky a nepracovali pro ně strojvůdci. Pak moc nechápu, komu jdou ty dotace. Doufám, že tady zase bude dr. Hudec dopravu vlaky hájit. A to ani nepřipomínám, že vlak z Lípy měl dva vagóny, z toho jeden byl první třída. V části vlaku si tak čundráci, turisté, babky s nákupem lezli po hlavách, ve druhé byl jen kravaťák připojený na wifi.
Nasedli jsme do prvního vlaku, který v Boleslavi zastavil. Samozřejmě jsme si žádný lístek nekupovali. S tím, že se raději necháme zatknout. Naštěstí průvodčí nebyl prudič, takže nás nechal jet zadarmo a ještě mi vypsal doklad o nevyužití jízdného. Čeká mě tak ještě jedna hádka, o ní zase někdy příště.
A jak se během prázdnin cestujeme vám?
Svou druhou prázdninovou akci jsem nasměřoval do Skotska. Dva první dojmy, které mě napadnou: počasí a ceny. Pršelo takřka neustále. Ale nechci si ztěžovat, většinou, když jsme potřebovali, tak přestalo. Občas skoro zázrakem – třeba, když jsme jeli pozorovat tuleně. Co se týká peněz, zřejmě šlo o mou nejdražší dovolenou a to jsme byli jen ve dvou. Kromě Skotska jsme strávili nějaký čas v severní Anglii a Londýně. A také v Amsterdamu. Ve Skleníku na Slovance jsme hned po příjezdu sestavili se ženou top ten, tak vám bude třeba inspirací.
1. Amsterdam – paradox, člověk jede do Skotska, ale pak ho nejvíce nadchne holandská metropole. Důvody jsem naznačil už v sobotním Žebříčku (zde).
2. York – tak ten taky není ve Skotsku.
3. Ostrov Skye – nádherná příroda, příště asi rovnou tam a celý ho prochodit.
4. Procházka z Crail – přístavní městečko a my šli na túrku podél pobřeží.
5. Edinbourgh – velmi fotogenické město, i v dešti.
6. Londýn.
7. St. Andrews – meka golfistů, zřícená bazilika, starý hrad, vysokoškolské koleje.
8. Ubytování v městečku Alloa – ubytování v rodinách je trochu risk, obzvlášť vzhledem ke skotské spořivosti a kuchařským schopnostem Skotek, ale je to levnější než hotel a bonusem je další poznání.
9. Trajekt do Newcastle – aspoň jednou v životě jsem přespal v kajutě, jako špalek.
10. Dunvegan – starý hrad se zahradami, navíc se od něj odjíždí na pozorování tuleňů.
V Lípě se moc nezdržím, přesto jdu mrknout, co se tu přes týden děje.
Vynález zkázy a nové pokračování Mission Impossible, to jsou filmy, které se dají stihnout ještě dnes. Ze Skotska jsem sledoval, jak narvané bylo sloupské Lesní divadlo. To byla bomba. Už zítra tam hrají pohádky tří různých světadílů. Ve čtvrtek na hradě promítají Teorii všeho, v pátek Klub rváčů. V sobotu je na vodním hradě piknik s ochutnávkami jídel rozličných kuchyní. V Zahrádkách pokračuje Rozára FEST.