Hynek jako fanoušek rugby, mystery shopper a průvodce po ostrově.
Na sobotu jsem se těšil, konečně jsem se dohodl se sousedem na lístcích na zápas. Dopoledne jsem si uvařil, udělal nějaké užitečné věci a před druhou hodinou vyrazil. Hrála se ragbyová liga mistrů a vyhráli jsme, my myslím Leinster Rugby, za které hraje soused a já jim tak fandím.
Hrálo se v RDS Areně, která má kapacitu “pouze” 18 500 diváků, bylo však plno a atmosféra úžasná. Doufám, že se naskytne další příležitost podívat se na zápas, protože to rozhodně stojí za to.
Neděle byla spíše odpočinková a studijní. Dopoledne jsem zašel nakoupit a po zbytek dne se věnoval psaní semestrálek a odpočívání. K obědu jsem měl vynikající kuřecí polévku od sousedky.
V pondělí jsem začal den klasicky v práci. Vyplnil běžné týdenní a denní reporty a zajel si pro fiktivní auto, se kterým budu provozovat následující dva týdny mystery shopping konkurenčních autosalonů. Dostal jsem Toyotu Corollu z roku 2014. Prvním dealerem, kterého jsem si vzal na mušku, byl Volkswagen kousek od našich kanceláří. Budova vypadá parádně, všichni se chovali profesionálně, vyzkoušel jsem si nový Golf, neměl jsem co dodat, kromě delší čekací doby, na kterou mě však upozornili z důvodu vysokého množství zákazníků předem. Říkal jsem si, jak to hezky začíná a vydal jsem se do Kie, kde jsem si chtěl vyzkoušet Kiu Sportage. Jenže narazila kosa na kámen, chlap si prohlédl auto, podíval se na SPZ, zašli jsme k jeho stolu pro finanční nabídku, po chvíli mi ukázal webové stránky našeho dealera s mým autem, zeptal se, jestli jsem auto ukradl, a nebo z něj dělám blbce. Když jsem mu řekl, že provádím mystery shopping, tak mě bez milosti vyhodil. Odpoledne jsem stihl ještě dalšího dealera VW a Kii, VW opět kvalitní, Kia slušná, ačkoliv přístup nic moc.
V úterý pokračovala moje série fiktivních nákupů. Po cestě do práce jsem byl v Seatu, kde bylo chování opět velmi profesionální i s nabídnutou testovací jízdou. V práci jsem opět vyplnil veškeré každodenní reporty a zpracovával výsledky z dosavadních výzkumů. Když jsem si všiml nové nabídky Opelu, zkusil jsem zajít do dealerství, které se nachází kousek od našich kanceláří. S výkonem prodejce jsem moc spokojen být nemohl, ukázal mi dvě auta a de facto mi řekl, že až přijdu s penězi, bude mi věnovat více času. Večer mi přiletěla kamarádka, takže jsem po práci zajel na letiště. Už se začínám v Dublinu trochu orientovat. Sousedka nám věnovala večeři a kousek koláče jako dezert.
Ve středu jsem začal s mystery shoppingem před prací. Prvním cílem bylo dealerství Opel, prodejce byl profík, automaticky nabídl testovací jízdu v mnou vybraném modelu, po cestě mi vysvětlil vše ohledně výbavy a motorizace a při návratu do prodejny předložil finanční nabídku. Druhým cílem pak byl Fiat, který má společné dealerství s Mercedesem a Jeepem. Zajímal jsem se o Fiat 500, chování nic moc, přišlo mi, jako by se prodejci po ránu moc pracovat nechtělo a také jsem měl pocit, jakoby je zajímalo hlavně prodávání dražších modelů než levného miniauta. Zbytek dne v práci pak probíhal standardně. Po návratu domů jsem upekl rychlé sušenky a odpočíval.
Čtvrtek začal mou typickou náplní, zašel jsem do dealerství Nissan, Renault a Dacia. Prodejci byli celkem milí, ale nikdo nenabízí testovací jízdy, za což se v oficiálním hodnocení strhávají body. Také jsem musel zajet do našeho dealerství, protože mi někdo na parkovišti odřel mé půjčené auto, musím vyřešit papíry ohledně pojistky. Navečer jsem vezl souseda ragbistu pro nové auto a byl pozván na večeři.
V pátek jsem před prací vyřídil dealerství Mazdy a vrátil půjčenou Toyotu. Práce proběhla v pohodě, „bake a cake“ byl dobrý. Celý den jsem se těšil domů, protože z toho každodenního ježdění po městě jsem byl utahaný. Doma kamarádka uvařila večeři a šli jsme okouknout pravou irskou hospodu.
Na sobotu byl naplánován výlet, ještě před tím jsem se sousedkou zajel do parku pro lístky na halloweenskou party, protože jeden dospělý mohl dostat pouze 6 lístků. Po snídani jsme s kamarádkou vyrazili na výlet. Plánování toho, co chce vidět, jsem nechal komplet na ní. Našimi cíli se tak postupně stala přístavní města Bray a Wicklow, následně Glendalough a národní park Wicklow mountain, po cestě zpět jsme to vzali přes Hollywood a jezero Liffey. Večer už jen vyřizování letenky, dopravy na neděli a odpočinek u filmu.
Nedělní dopoledne jsem strávil na nákupu, kamarádka ještě rychle navštívila jeden kostel nedaleko mého bydliště. Pak již následoval přesun k mé práci, odkud odjíždí pohodlný shuttle bus na letiště. Odpoledne jsem se sousedkou sledoval zápas rugby mezi „naším“ Leinsterem a francouzským Montpellier v rugbyové lize mistrů. Večer nějaká škola, dohánění seriálů z uplynulého týdne a konečně spánek dříve než o půlnoci.
O víkendu vydal zbytek automobilek své nabídky na nový rok a já v pondělí po sepsání běžných hlášení vyrazil k našemu dealerovi pro auto a vydal se objíždět město. Zavítal jsem mimo jiné také do dealerství Ford nedaleko mého bydliště, kde jsem se setkal s velice nadstandardním servisem.
Úterý bylo podobné, ráno jsem po cestě do práce navštívil jednoho dealera, v práci vypracoval reporty a po obědě se opět vydal testovat konkurenci. Musím říct, že díky mému ježdění už se dobře vyznám v některých částech Dublinu, ale neustále brždění v kolonách, kdy se Irové cpou do každé mezery, je stále „na pěst“.
Ráno jsem začal normálně v práci. Přes den vytvořil několik reportů, tabulek a tak podobně. Následně na mě čekala poslední dvě dealerství, Nissan a Ford v severní části Dublinu. Oboje jsem úspěšně vyřídil, ačkoliv úroveň služeb opět nebyla nijak extra. V osm jsem se vydal na letiště čekat na rodiče, kteří přiletěli na návštěvu.
Čtvrtek jsem ještě věnoval práci, vyřídil škrábnuté auto, vyhodnotil fiktivní nakupování a vrátil auto. Následně jsem se vydal s rodiči na procházku po okolí, našli jsme tátovi jednu kešku a zašli do typické irské hospody.
V pátek jsme vyrazili na severoirský výlet. Začali jsme v Belfastu, kde jsme díky tátově geocachingu prolezli spoustu zajímavých lokalit, včetně místa, kde byly vyrobeny a následně spuštěny na vodu HMS Titanic a Olympic. Navečer jsme zamířili do pěkného baráčku, kde jsme měli domluvené ubytování přes Airbnb, ve kterém jsem od Slovinska našel celkem zalíbení. Večer jsme si koupili „take away“ pizzu a snědli si ji na lavičce před ubytovnou pro sociálně slabší.
V sobotu nás na ubytování nic nedrželo, takže jsme v osm vyrazili na poznávání severu ostrova. Našimi cíli byly Lanový most, u kterého se natáčela scéna ze Hry o trůny, ve které se poprvé objevuje Brianne z Tarthu, Obrova stezka, která patří do světového dědictví UNESCO a lidí tam bylo až moc, Bushmills výrobna whisky, kde si rodiče vyzkoušeli testovačku místních whisky i s popisem, a na závěr Dunluce castle, který znají fanoušci Hry o trůny jako hrad rodu Greyjoyů. Pak nás již čekala 300 km dlouhá cesta domů.
V neděli dopoledne jsem odvezl rodiče na letiště, vrátil se domů, nakoupil, uvařil si oběd a odpočíval. Navečer jsem věnoval nějaký čas práci, učení a pokecu se sousedkou, ale především jsem si užíval volno.