LM

Křížem krážem Balkánem 5

Verze pro tisk |

Co je nejčastějším povoláním Albánců? Koupačka na zbytcích historického mostu. Udělejte si řidičák v Tiraně. Nějak nóbl hotel. Durres – město prázdných hotelů.

29. července 2012 – neděle, odpoledne

Asi v půlce cesty do Elbasanu jsme neodolali řece Shkumbin a sjeli k ní. Okamžitě jsme s Pavlem skočili do proudu. Dokonalé lázně v tom pařáku, i s masáží. Po chvíli nám domorodec přivedl do vody několik ovcí a krávu, aby se také zchladili a umyly. Samozřejmě proti proudu, ale stejně nás to neodradilo v dovádění. Z maníka se nakonec vyklubal zdejší mlynář, který kupodivu spustil anglicky. Mimo jiné nám vysvětlil, že tímto místem vedla stará římská cesta a že kameny, kterých jsme se ve vodě drželi, jsou z tureckého mostu, který se zřítil při povodní před asi dvěma sty lety. S díky jsme nepřijali jeho pozvání do mlýna a vydali se dál do Tirany.

Koupání v řece Shkumbin

Společnost

Cestou nás zaujalo několik vesnic, ve kterých místní dávali řidičům najevo, že mají dost vody. Zatímco ve zbytku Albánie se touto tekutinou šetřilo, zde byly hadice namířené do silnice a tryskala z nich voda. Pravděpodobně nejčastějším povoláním Albánců je mytí aut. Ve zmíněných vesnicích byly myčky u každého druhého domu.

Projeli jsme průmyslovým Elbasanem, kde se Shkumbin rozlévá do široké delty, a začali serpentinami stoupat na hřeben. Na vrcholu jsme zastavili, abychom si údolí vyfotili, a pak horskými silničkami pokračovali dál k hlavnímu městu.

Stoupání z delty Shkumbin, od města Elbasan

Tady značené cesty ještě dlouho nebudou

Hotel Viktoria, kde jsme si noc opět rezervovali přes booking.com, jsme hledali více než hodinu a s Pavla se během tohoto času stal albánský řidič. Pochopil, že dopravní značení i semafory jsou v Tiraně jen pro formu. Když někam chceš, musíš se tam prostě nacpat. Na některých křižovatkách sice postávali policisté a snažili se provoz regulovat pískáním a zuřivou gestikulací, ale většina řidičů je ignorovala a jela si podle svého. Kajícně přiznávám, že já se svou povahou bych tak hodinu stál s blikajícím blinkrem a marně čekal, jestli mě někdo nechá odbočit. Pro Pavla nebyl problém se otočit na silnici, která měla čtyři pruhy, ale občas v ní jelo i šest řad aut. Několikrát jsme stavěli, abychom se zeptali, ale spousta Albánců neovládala žádný jiný jazyk než albánštinu. A když už uměli anglicky, vůbec netušili, kde by hotel s tak obecným názvem mohl být. I taxikář nás poslal na špatnou stranu.

Už za tmy jsme ubytování konečně našli. Bylo nějak moc nóbl, poloprázdné, či spíše prázdné, protože kromě nás v něm bydlela jen jedna ruská a jedna holandská dvojice. Personál byl v přesile a hned se nám vrhl na zavazadla. A my neměli místní měnu jako dýšku. Postávali tam chudáci pikolíci jako v nějakém černobílém americkém filmu.

Po zabydlení jsme si sedli ven s pivem a plánovali, kam dál. Nakonec zvítězil názor, že sjedeme k moři do starého pirátského městečka Ulcinj. Také jsme se dohodli, že vyjedeme co nejdříve, nejlépe v osm.

30. července 2012 – pondělí, dopoledne

Probudili jsme se opravdu brzy. V koupelně luxusního hotelu jsem na plynovém vařiči uvařil ovesnou kaši a čaj. Hezky po česku, děsněji než ta rodinka v Účastnících zájezdu.

Po dálnici albánského typu, u které kromě jiného byla přivázána i kráva na pastvě, jsme dojeli do přístavního města Durres. Ještě před tím jsme ale znovu zajeli do centra Tirany, kde jsme pod zvonem míru odlovili jednu keš. A to tak, že já se Šárkou jsme vyskočili s GPS, zatímco Pavel se jel kamsi otočit. Docela mu to trvalo, tak už jsme si říkali, jaké by to bylo zůstat zde jen s navigací, bez dokladů, peněz. Ale Balkán je tak free a přátelský, že to zase tak špatná představa nebyla.

Lepší část albánské dálnice

V Durres jsme taky hned po zaparkování jednu krabku dali – byla schovaná přímo ve zdi Benátské věže. Courali jsme po pobřeží, ale bylo plné řas a odpadků, stejně jako před třemi roky. Je trochu nepochopitelné, proč zde vyrůstají obrovské hotely, desítky restaurací, když totálně chybí zázemí. Chvíli jsme poseděli u coly a pak jsme se uličkami kolem amfiteátru vrátili k autu.

Proč je dobré mít v Albánii klimatizaci. Žebráci v přístavu Durres.

Benátská věž v Durres

Hotely na pozadí starého komunistického památníku

Pláž v Durres - nepořádek, bunkry, děti

Nahoru

Komentáře

Re: Křížem krážem Balkánem 5

nevím, jestli jste si všiml, jak je to v Albánii s "kanalizací" a udělal si souvislost mezi ní a pokrytím dna oné řeky :)...přesně ve stejném místě u stejného města jsem se koupal před 3mi lety a když jsem pak viděl co do řeky teče došlo mi, že ten povlak není úplně bahno :))

Nahoru

Re: Křížem krážem Balkánem 5

No, my jsme se koupali ještě nad Elbasanem a v této vesnici bylo asi pět baráků, takže i kdyby kadili za deset, v tom proudu by žádný povlak nevznikl. Tady bylo dno čisté jako zrcadlo :o))).

Nahoru
LM