Karel H. – 20. DEN (noc)

Verze pro tisk |

Karel balí prostitutky ve Svoru. Bude konečně úspěšný? Útěk do hor, pryč od lidí. Pozor, obrázky nejsou vhodné pro děti!

Na svém pokoji jsem si rychle sbalil a vypadl, lépe to napsat nejde. Neměl jsem nijak naplánováno, kam jít, ale myslel jsem na ty šlapky u Svoru. Tak jsem se vydal tím směrem. Určitě tam teď v noci žádná stát nebude, ale co kdyby? Kdyby, tak stejně nic. Jen jsem zkrátka potřeboval nějakej cíl. Aspoň pro začátek. Žádná Tereza, Věra ani Vlastička.

Kurvy se nepočítaj!

Šmajdal jsem si to po prázdné silnici do Cvikova. Dvakrát jsem zastavil, abych se vydýchal. A zakouřil si. Divný spojení. Přehrával jsem si v klidu, s odstupem minulé tři večery.

Sakra, Karle, co to zase mělo znamenat? Cos to dělal? Vo co ses to snažil? Já jsem fakt magor. Neumím se sebou žít. Toužím bejt pár dnů sám a pořád hledám nějakou společnost, nějakou ženskou blízkost. Mně fakt nešlo primárně o sex, já chtěl spikleneckou duši. Ale blbost, kdybych chtěl spikleneckou duši, skámoším se u Kauflandu s nějakým bezdomovcem. Štve mě, že už mám za sebou tolik zážitků a nemám se o ně s kým podělit. Třeba Tereze bych je všechny rád vyprávěl, ale to nejde, poslala by mě do prdele, jen bych otevřel hubu. Zbyl mi jen ten deník. Ani nějakýmu chlapovi to nemůžu vyprávět. Všichni jsou připosraný udělat něco podobnýho, vykašlat se na celou tuhle společnost a pláchnout. Ale já to taky nejsem schopnej udělat. Nemít v batohu prachy, byl bych nahranej. Chcíp bych někde hlady ve škarpě nebo bych žebral s krabičákem v ruce v Boru na náměstí.

Do Cvikova jsem došel ještě za tmy. Nebylo to zase tak daleko. Všude mrtvo, jen silnicí do Liberce se chvílema posouvala světla auta. Došel jsem k benzínce a dal si kafe. Chlápek z obsluhy si mě podezřele prohlížel, ale nic neřek. Přešla mě chuť jít dál do Svoru za děvkama, ale nevěděl jsem, co bych dělal jinýho, takže jsem za vycházejícího slunce vyrazil po hlavní. Představoval jsem si, jak ti blbci kolem mě sviští do Liberce nebo do Lípy do práce.

Na křižovatce ve Svoru samozřejmě ani noha. Buď měly  holky náročnou noc a někde vyspávaj, anebo ještě v zaparkovaným autě kouřej posledního včerejšího zákazníka. Brrr, po zádech mi přeběhla husí kůže. Představil jsem si ty jejich zuby. Z dálky vždycky vypadaly docela dobře, ale když jsem se k nim přiblížil, nedokázal jsem si představit, že bych se jich vůbec dotknul. Fakt šeredy.

Seděl jsem chvíli na zastávce a dokonce mi zastavil nějakej maník, jestli nechci hodit do Boru. Odolal jsem pokušení a odmítl. Chci pryč, někam dál. Nakoupím si nějaký žrádlo a nějaký trika a odejdu do lesa. Už je mi jasný, že to nevydržím dlouho, typlány, že bych žil jako poustevník, jsou pasé. Nemám na to náturu. Ale bejt chvíli sám, pozorovat brouky a psát si do deníku, to mi prospěje.

Najednou stála vedle mě. Jsem ji snad těma myšlenkama přivolal. Přesně, jak jsem napsal. Na první pohled dobrá baba, ale hned vzápětí mi došlo, jak náročný muselo bejt narvat se do tak úzkejch riflí. A ten ksicht, reklama na vyžilost. Tuna mejkapu, rozmatlaný linky. Stejně mě ale vzrušilo, že stačí říct a můžu ji mít.

Dělala, že mě nevidí, a já dělal, že nevidím ji. Ale oba jsme se po očku sledovali. Nu co, budu si mít aspoň co napsat do deníku, řekl jsem si, zvedl se a šel k ní. Nevypadalo to, že by byla nadšená. Dost znejistěla.

„Jenom se chci na něco zeptat,“ hlas se mi přiškrtil jako puberťákovi.

„Hmm,“ řekla místo souhlasu.

„Jste to, co si myslím?“ Ty vole, to byl teda dotaz. Copak, sakra, vím, jak se oslovujou šlapky?

„Myslíte kurva?“

Překvapilo mě, že mi vyká. No jo, ale já jí vlastně taky. Nahodil jsem trochu drsnější výraz. „Jo, jestli jsi prostitutka…“

„No, tak to teda nejsem. Čekám na kolegyni, až pojede ze Cvikova, jedeme na ranní do fabriky. Jestli chcete sex, musíte přijet pozdějc. Holky tady budou až navečer,“ řekla pohrdlivě.

Připadal jsem si jak kretén. Už mám zatemněnej mozek.

„Se omlouvám. Byl jsem jenom zvědavej.“ Už zase se mi škrtil hlas.

„Tak jste se zeptal, no.“

Omluvil jsem se ještě jednou a vyrazil po starý silnici do Svoru. Zkusím si chytit stopa někam k Varnsdorfu. Když nic nechytnu, půjdu na vlak a odvezu se třeba pod Jedlovku. Tohle moje vystoupení byl fakt vrchol debility.

Třicátý pátý díl je zde.

Třicátý šestý díl je zde.

Třicátý sedmý díl je zde.

Třicátý osmý díl je zde.

Třicátý devátý díl je zde.

Fanouškovská stránka na facebooku s bonusovými obrázky je zde.

A nezapomeňte ve středu na vernisáž v divadle.

alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru