„Vážený pane, předem mockrát děkuji za výborný nápad zmapovat českolipský bigbít. V roce 1967 jsem chodil do šesté třídy, takže jsem tancovačky moc navštěvovat nemohl... ale navštěvoval. Schovával jsem se pod stolem, aby mě nikdo nevyhodil. Bydlel jsem v Novém Boru a znal pár kluků z prvních bigbítových kapel.
„Potkali se dva muzikanti a nedrbali třetího.“ Starým muzikantským vtipem uvádím pokračování seriálu o slavných postavách českolipského bigbítu. Muzikanti jsou opravdu zvláštní sorta lidí.
Po návratu do České Lípy Pavel Půhoný působil spolu s Bohumilem Dvořákem, Jiřím Chvojkou, Josefem (Vejcákem) Vilímem, Karlem (Bočanem) Kodrlem a Vlastou Králem v Explozi. „My jsme bigbít ve skutečnosti nehráli ani ve Strawberry. Spíše rhythm and blues,“ upřesňuje Pavel Půhoný. „Ale ano, čím dál tím víc jsme hráli spíše zábavy, převzatou muziku.“
"Jahodový koktejl do sklenic proudem tek, jahodový koktejl z jahodových řek. Přehlížela mě jak lány, jako lány družstevní, přehlížela mě jak lány, ještě pěknou řádku dní.“
„Rozbili jsme Tatramat, rozšlápli jsme Plastic, my jsme kluci Svárova – Papír sklo a plasty.“ Tradičně a neuměle uvádím další pokračování seriálu o vývoji bigbítu v České Lípě.
Opět začnu citací z dobového dokumentu.„Zápis schůzky ČSM 26. dubna 1966. Přítomni: za ZV ROH Vagonka s. Mroček, za OV ČSM s. Řezníček. Dále s.
„Jmenuji se Jaroslav Hach,“ začínal jeden z mailů, které mi dorazily do pošty po uveřejnění minulého dílu našeho seriálu.
Záhy se stal nejpopulárnějším Českolipákem v dějinách beatu sólový kytarista a zpěvák Pavel Žalman, který pohazuje svými dlouhými kučerami. Oblečený v andílkovském růžovém úboru zpíval jako ďábel. Znalci z lidu beatového jej cenili skutečně velmi vysoko - jak by ne, vždyť jej chtěla před zahájením sezony získat pro sebe pražská beatová skupina The Rebels.
Kromě oficiální a protěžované kultury existovala v České Lípě od šedesátých let i kultura, která si přízně vládnoucích stran zase až tolik neužívala... a je dost možné, že její představitelé o žádnou přízeň ani nestáli.