LM

Ze všech míst mám nejraději Malý Stožec (2. část)

Archiv
Verze pro tisk |

Když jsme se spolu před lety po netu bavili (a já nevím, jestli si to pamatujete), vyprávěl jste mi o své práci ve Stráži pod Ralskem, především o sedimentech v ramenech Ploučnice. Lze ve stručnosti říct, jaké riziko tyto usazeniny představují třeba při povodních?


Myslím si, že znečištěné sedimenty Ploučnice pro člověka nepředstavují významné riziko. Největší znečištění je soustředěno v zamokřených a málo využívaných údolních nivách, kam téměř nikdo nechodí, a ani rybář, který by tam seděl každý den, se nemusí bát žádného nebezpečí. Znečištěné sedimenty zůstávají hlavně ve slepých meandrech a terénních sníženinách mimo hlavní koryto řeky, odkud by se ani při povodních neměly ve větší míře uvolňovat. Opatrnější bychom ale měli být určitě v případě nějakého výraznějšího zásahu jako je bagrování dna, regulace koryta, nebo jiné stavební práce v těsné blízkosti řeky.
Při povodních sice dochází k většímu vymílání koryta řeky, ale přitom se mísí sedimenty znečištěné s čistými, čímž dochází k určitému naředění, a vodou přenášený materiál se obvykle neusazuje na jednom místě, ale sedimentuje postupně v klidnějších místech podél celého toku. Je proto jen málo pravděpodobné, že by se někde vlivem povodně vytvořila významnější akumulace silně znečištěných usazenin. A i kdyby k tomu přece jen došlo, bylo by to zřejmě zase někde v klidném úseku meandrující řeky mezi loukami a ne v obydlených místech, kde je koryto řeky uměle upravené a chybí v něm klidnější místa vhodná k samovolnému usazování sedimentů.


Neděsí Vás představa, že se s těžbou opět začne?


Tato představa mě sice neděsí, ale přiznám se, že velké nadšení ve mně také nevzbuzuje. Hodně by asi záleželo na způsobu těžby. A také bychom si měli ujasnit, jestli pro nás budou důležitější peníze za uran, nebo dáme přednost třeba turistickému ruchu, který by mohl místním lidem přinést daleko více, než těžba. Bohužel jsme už ale okolí Hamru, který byl kdysi atraktivním letoviskem, dřívější těžbou hodně zdevastovali. Rozlehlé provozní areály, široké silnice, kilometry potrubí a haldy asi nebudou pro turisty tak lákavé a náprava způsobených škod by vyžadovala obrovské investice. Pokud by k těžbě uranu mělo dojít, měla by určitě probíhat nějakým šetrnějším způsobem za použití vyspělejších technologií, než tomu bylo v minulosti. Trochu mě děsí jen představa, že by se opět mohlo obnovit podzemní loužení uranu kyselinou sírovou, které je podle mého názoru poměrně velkým hazardem. Nikdo dnes přesně neví, co vše se v podzemí s kyselinou děje a nemůže-li při tom dojít k nenávratnému znehodnocení jedné z našich nejvýznamnějších zásobáren podzemních vod. Protože hlubinné podzemní vody mají velice pomalý oběh, projevilo by se jejich případné znečištění třeba až za padesát nebo sto let, kdy už by bylo na nápravu pozdě. A pitná voda může být na Zemi brzy cennější, než uran.


Jaký je vůbec Váš názor na jizvy na krajině Českolipska? Myslím kromě těžby uranu kolem Hamru třeba i Tlustec či další lomy. Jste spíše umírněný typ chápající potřeby civilizace anebo byste byl ochotný za některý z kopců „bojovat“ aktivně?


Chápu, že nějaký kámen se těžit musí, ale osud zdejších kopců mi rozhodně lhostejný není. Jde o to, aby se těžilo opravdu jen to, co je nezbytně potřeba a krajina se zbytečně nedrancovala jen v zájmu co nejvyšších objemů těžby a výdělků za prodaný kámen. Kámen se u nás těžil od pradávna, jak dokládají staré opuštěné lomy rozptýlené všude v krajině. Řada z nich dnes tvoří i krásná přírodní zákoutí, pokud měly to štěstí, že nebyly zasypány všemožným odpadem. Některé staré lomy jsou dokonce chráněné jako přírodní rezervace, jako například všeobecně známá Panská skála nebo Zlatý vrch, ale velmi romantický je dnes třeba i Milštejn, který byl těžbou kamene téměř úplně zničený. Problém vidím hlavně v tom, že se dnes těží mnohem intenzivněji a místo jizvy ve svahu kopce tak často zmizí kopec celý, což je nesrovnatelně výraznější zásah do krajiny. Mělo by se také pečlivě vybírat, kde se bude příště těžit, aby byla zachována místa, která jsou nějakým způsobem jedinečná. Jinak bychom mohli s trochou nadsázky klidně vytěžit a srovnat se zemí i Říp. Ve svém okolí najdeme příklady dobré i špatné. Již zmíněnou Panskou skálu se podařilo na počátku 20. století zachránit díky obrovskému úsilí místních spolků a sdružení, ale nikdo naproti tomu nedokázal zabránit zničení zcela unikátní Čertovy zdi, ze které se dnes chrání jen poslední žalostné zbytky. Staré lomy po letech zakryl les a dnes už tyto jizvy v krajině tolik nevnímáme, protože víceméně splynuly s okolím. Dnešní velkolom ale dokáže zlikvidovat celý kopec, což se tak snadno přehlédnout nedá. To je i případ Tlustce, který je jako výrazná dominanta krajiny mezi Mimoní a Jablonným viditelný ze širokého okolí. Vůbec se proto nedivím místním lidem, že o tuto součást svého domova nechtějí přijít. Měli bychom si také pohlídat, co se stane s lomy již opuštěnými: jestli zůstanou oplocenou jámou se zbytky technologických zařízení, nebo budou uvedeny do přírodě bližšího stavu, skalní stěny a haldy zrekultivovány, technologická zařízení rozebrána a těžební prostory uvolněny a ponechány přírodě nebo případně jinému vhodnému využití. Máme tu například Tachovský vrch u Doks, z něhož už zůstalo jen nízké návrší s obrovskou dírou místo vrcholu. Co se bude s tímto lomem dít dál?


Vím, že občas přispějete do diskuse na i-novinách, ale jinak jsem Vaši kariéru nesledoval, proto mě překvapilo, že jste zběhl od chemie či lépe řečeno geochemie k počítačům. Když pracujete na Přírodovědecké fakultě, asi za změnou nebudou peníze ... přestala vás chemie uspokojovat?


To není ten pravý důvod. Moc rád vzpomínám na čas strávený v terénu nebo v laboratoři, ale dnes se po vědcích celkem logicky žádá, aby se věnovali také výuce studentů a to byl pro mně problém. Chybí mi totiž výřečnost k tomu, abych dokázal studentům o něčem vyprávět třeba dvě hodiny a ještě přitom udržet jejich pozornost.


Vrátím se ještě k Osobnosti Českolipska. Určitě se budu podobně ptát i ostatních. Máme za sebou teprve několik předkol, ale prozraďte mi, kdo Vám zatím v našich nominacích chybí?


Protože od roku 1985 v České Lípě trvale nepobývám, neznám mnoho zdejších osobností. Těch několik jmen o kterých vím, jsem již našel v proběhlých předkolech nebo v nominacích od jiných čtenářů i-novin a žádná další mě nenapadají. Kdybychom se bavili i o Děčínsku, chyběl by mi tu určitě Marcel Hrubý, který zachránil a v řadě případů doslova z trosek vzkřísil desítku zdevastovaných venkovských kostelů. Téměř všechny jsou za hranicemi Libereckého kraje, až na ten úplně první, který díky němu stojí dodnes v Mařenicích.


Kdo je podle Vás momentálně největší osobností našeho regionu?


Žádného jednoznačného favorita nemám. Žije zde sice řada zajímavých a obdivuhodných lidí, ale je velmi těžké srovnávat jejich zásluhy ze zcela odlišných oborů lidské činnosti. Osobně nemám pocit, že by mezi nimi někdo tak výrazně vyčníval, abych ho mohl s čistým svědomím označit za osobnost ze všech největší. Snad možná kdyby nás svou návštěvou poctil pan Jindřich z Lipé...


------------


Jiří Kühn se narodil v lednu 1966 v Moravské Třebové, třináct let žil v Havířově, potom v České Lípě, nyní bydlí v Neratovicích. Pracoval v Ústředních laboratořích Čs. uranového průmyslu ve Stráži pod Ralskem, na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity  vystudoval geochemii a po roční vojenské přestávce  absolvoval postgraduální studium. Od roku 1994  pracoval na Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze. Na podzim roku 2003  přešel do Centra informačních technologií Přírodovědecké fakulty jako správce webových stránek. Českolipany by mohly zajímat zejména tyto jeho tři weby: 
Lužické hory: http://www.luzicke-hory.cz/
Drobné památky severních Čech: http://www.pamatky.ceskalipa.org/
Helfenburk: http://www.natur.cuni.cz/~kuhn/helfenburk.html



 


 

Nahoru
LM