Je čas přejít z dob temna do osvícených časů, do století páry. Píše se rok 1887. Přes Zákupy už čtyři roky jezdí vlak spojující Litoměřice a Liberec.
Je 31. prosince 1887, poslední den tohoto roku, přichází jeho poslední noc. Zákupským nádražím projíždí poslední vlak. Přednosta, který měl službu, se naposledy zadíval za červenými koncovými světly náklaďáku směřujícího na Liberec, zamnul si zkřehlé ruce a vrátil se do kanceláře. Jeho služba končila. Už se těšil do teplých peřin, i když ještě před tím si chtěl se ženou připít na zdraví a štěstí v nadcházejícím tříosmičkovém roce 1888. V tom těšení si ani neuvědomil, že zapomněl splnit jednu důležitou povinnost: uložit peníze do služebního trezoru.
Kancelář nádraží osiřela. Jenže ne na dlouho. Skřípavé zvuky zámku ohlašují pozdního návštěvníka. Že by se výpravčí vracel splnit zapomenutou povinnost? Jenže zvuky v zámku svědčí, že to není ten správný klíč, který se v něm otáčí. Dveře se otevírají a do kanceláře vklouzne temná postava. Jen malý paprsek ze zlodějské lampičky bloudí po místnosti. Na chvíli se zastaví na trezoru, ten je ale pevně uzavřený. Vtom se v paprsku zalesknou knoflíky služebního pláště na věšáku. Nenechavá ruka vjede do jedné, pak do druhé kapsy. Objeví se hrst zmuchlaných bankovek v sevřené dlani. Lov byl úspěšný. Poberta odchází, aniž by se zdržoval opětovným zamknutím kanceláře.
Časně ráno na poslední chvíli přichází do služby druhý výpravčí. Překvapí ho, že dveře kanceláře jsou otevřené. Snad výhybkář přišel do služby dřív než on. Odbaví nejranější vlak, pak otevře trezor, jenže místo peněz na něj zívá prázdnota. Posílá tedy drážního zřízence pro přednostu, který měl večer službu. Ten přiběhne, nevěřícně zírá na prázdný trezor, ale pak si s úlevou vzpomene. „Vždyť já nechal peníze v kapse pláště!“ Spěchá k věšáku, kapsy jsou ale prázdné. V té chvíli si výpravčí vzpomene na odemčené dveře. Výhybkář je však neodemykal. Vše je jasné. Do staniční budovy se kdosi vloupal.
Vypátrat zloděje se nikdy nepodařilo. A tak následkem noční krádeže byl zastavený služební postup přednosty stanice, kterému bylo prokázáno zanedbání povinnosti. Ukradenou částku musel uhradit.
Na Silvestra roku 1887 se kdosi v Zákupech neoddával pití a silvestrovským radovánkám, ale vloupal se do nádražní budovy, kde z pláště výpravčího ukradl 160 zlatých, které výpravčí zapomněl uložit do trezoru.
