Vřísek

Archiv
Verze pro tisk |

Pokud chceme oboru a ruiny Vřísku navštívit, měli bychom se ohlásit u zdejšího hajného, který je nesmírně ochotný, nicméně asi bych neměl jeho dobroty zneužívat, a tak nečekejte, že vám dám jeho telefonní číslo. Pokud patříte mezi turistické nadšence a návštěvě neodoláte, jistě si poradíte. Ostatní snad aspoň potěší fotografie z další turistické perly Českolipska.


Obora leží východně od Holan a vede k ní asfaltová cesta začínající za Holanskou hospodou. Můžeme se k ní rovněž dostat od Zahrádek Valdštejnovou alejí a poté skrz bažantnici.


Romantiky nadchne už udržovaná hájenka. Nebýt učitelem a obecním rejpalem, určitě bych chtěl mít takovou a chovat u ní "králíci", slepice a jinou havěť. To byl můj sen asi ve dvanácti letech a občas se mi zazdá znovu.


Už na zahradě u hájenky nás ohromí více než šest set let starý dub. V oboře jich nalezneme ještě několik.



Vřísek stojí na Žižkově hoře, což je asi zavádějící název, protože to vypadá, že tady slavný vojevůdce nikdy nebyl. Podle jedné z pověstí tu však na jeho příkaz umučili jeho bratra kněze. Ke budově bývalého zámku se dostaneme pohodlně po asfaltové cestě vedoucí celou oborou.


Jakmile vkročíme do areálu, budeme nadšeni. Všude se prohánějí polodivoké kozy bezoárové. Zatímco samice vypadají jako poněkud přičmoudlé kozy domácí, samci mají dlouhé zatočené rohy a spíše připomínají kozoroha.




Pocházejí z Kréty a do Čech se dostaly v roce 1953. Zřejmě nějakému chytrákovi (teda myslivci) nestačila naše zvěř, a tak chtěl rozšířit její řady dovozem. Vysazeny byly původně na Pálavě, ale tamní chráněná krajinná oblast tím dost trpěla, a tak byly po revoluci převezeny do zdejší obory. Spolu s dalšími introdukovanými druhy zvěře - daňky a hlavně muflony –tvoří takovou malou středomořskou rezervaci. Škoda, že k divokým kozám se tak trochu pohlavně přichomýtly i kozy domácí, a tak není možné zdejší stádo použít v programu, který má tento ve světě vymírající druh zachránit.


Stav loveckého zámečku, který dnes chátrá na možném místě dávného hradu, je tristní. Naštěstí se ho podařilo aspoň zastřešit, takže devastace je tak velmi zpomalena. K duhu mu jde jistě i skutečnost, že se sem nedostavuje tolik vandalů jako jinam.



Dvě patra prázdných sálů, na stěnách zbytky malby, klenba na stropě, věž plná netopýrů a nápis: Tudy kráčel komunismus - to jsou dojmy, které mi utkvěly v hlavě.





Naproti hradu je různě proděravělá pískovcová skála, která slouží kozám jako chlívek. Několik jeskyněk má i více vchodů. Pokud se je pokusíme všechny objevit, musíme počítat s tím, že si na podrážkách bot odneseme domů pěkných pár deka kvalitního hnoje.



Za budovou objevíme rovněž zasypanou studnu (původně prý hlubokou padesát metrů) a hladomornu, v níž měl skonat Žižkův bratr. Skála rovněž nabízí perfektní výhled do kraje, vidět je dokonce i Lípa.


Nahoru