Pavel Zajíček a jeho Mařenická kniha - 2. část (#75)

Verze pro tisk |

„Dobrý večer, odpovídám za tátu, Ing. Jana Loudu. Do Mařenic přišel v roce 1975 a jméno Pavla Zajíčka mu nic neříká. Hájenka neboli fořtovna je a byla v Mařenicích jen jedna. Pila byla v Mařeničkách, dodnes se tomu říká kolem Pily, je to ulička pod Mařenicema, pod kopcem. Když byste jel z Trávníka, tak před stoupáním do Mařenic se dáte vpravo, naproti odbočce k Ústavu sociální péče. Tam je také stavení, které by se mohlo považovat za hájenku. Asi by bylo lepší se dotázat na obecním úřadu a kouknout do kroniky. Zdravíme z Mařenic.“

Aby to dnes nebylo jen o básničkách, napsal jsem do mařenické fořtovny. Kdysi jsem tam dělal rozhovor s paní Světluškou Svozilovou v rámci své série rozhovorů Štafeta. A mám další úkol…

Ale k textům Pavla Zajíčka, v nichž se vyznává (možná) z lásky k našemu kraji.

„mařenickej pavilón - paseky - mařeny v Mařenicích - stromy umíraj a schnou, taky padaj pod silou HOMELITKY, motorový pily, jediný holky, která tu s náma je, my sme zběsilý nabitý tuláci odnikud nikam - v převlecích lesních dělníků zatínám zuby - sme v holinách a montérkách navlečený - procházíme bludištěm větví a vlastních myšlenek

záda bolej a čteme matoušovo evangelium - žerem chleba se sádlem a cibulí, abychom si vo pár hodin později zaprděli prostor, v kterým usínáme, neurotický - bláznivý mařeny, který se trochu děsej skutečnosti a klepou se jim ruce - hledači úzký cesty - která se jim míhá před vočima

obloha vystavuje svoje proměnný krásy - divoký prasata rozvorávaj zem - nějakej hajnej uříz hlavu jelenovi a pověsí si ji určitě na zeď“

Zajímavé je, že Mařenická kniha původně neměla žádný titul a alternativně byla v undergroundu nazývána i Mařenický stařec (v Zajíčkových textech je pod tímto jménem zmiňován barokní kostel svaté Maří Magdalény v Mařenicích) nebo Kobercová kniha (listy deníku byly původně v deskách polepených materiálem připomínajícím koberec).

Minule jsem odcitoval text, v němž byli zmíněni i další obyvatelé mařenické hájovny - Čárlí, Kindl, Salám, Boví a Čuňas. Čuňas je samozřejmě František Stárek, o kterém už několik slov v naší sérii padlo. Kdo jsou ti další? Čárlí je Karel Soukup (ročník 1951) - písničkář, kterého komunistický režim donutil v roce 1981 k emigraci. Poté, co byl deset měsíců vězněn (údajně proto, že zahrál kamarádovi na svatbě). Kindl - Jan Kindl - s ním se podle autorů pořadu Bigbít České televize znal Pavel Zajíček právě z Mařenic a on poté hrál na basu v kapele DG 307. Salámem je míněn Vladimír Macák, o něm jsem však doposud zjistil jen to, že patřil mezi signatáře Charty 77. Boví - to je Jaroslav Unger. Člen širšího složení Plastic People, které vzniklo pro projekt s názvem Pašijové hry velikonoční v roce 1978 (zpíval spolu se Zajíčkem a také hrál na tamburínu). Pokusím se o této českolipské kapitole undergroundu ještě něco vyšťourat.

Tak ještě nějaké ty slíbené texty.

"naše pokusy o žití JINAK budou v nejbližším čase zadupány - nepříjemný svrbění kůže a žaludku a duše - totalitní systémy nesnesou skupinky poblouznilců - jejich učení může zasáhnout masy novejch lidí - mařeny z mařenic - nebezpečný jsou lidi sami o sobě - nebezpečný sou sny těchto lidí - nebezpečnej je jejich nezájem vo hmotný statky tohoto světa - mařeny z mařenic - stačí nepatrná stopa jinosti - nepatrná stopa nezachytitelnosti..."

ZÁZRAKY

z prdele nám
vyrostou křídla
rty budou ocelový dráty
pod vodou budou
naše sídla
přelud bude
vládnout
jedinej pocit
začne vadnout
zmatení hvězd

roztáhněte ruce
po obloze!
skákejte!
líbejte skály
a stromy!
zabte teorie
ztuhlý klouby
ste plod svý doby

podříznem touhu
vypijem sud
toho jedu
sejdem se
v ledový tříšti
v barevným dechu
vybouchnou všechny
podstaty
z mozku vodtáhnou
strašný potraty  

alt
alt
Nahoru