„Vězte, že v ruce máte jedinečnou literární relikvii! Vždyť právě Vy patříte k těm nemnoha šťastlivcům, kteří jako jediní na této planetě mají šanci si tento časopis přečíst.“
Cituji z úvodníku nepravidelníku pro jinou literaturu Pampevlk, který byl sestaven v říjnu a listopadu roku 1988. Pod textem je podepsán Gulasch. Do rukou se mi dostalo pět čísel, z nichž nejvyšší má číslo sedm. A opravdu mám pocit, že mám v ruce relikvii, úžasný dokument. V letech 1988–1989 jsem byl zaměstnán na pracovišti, kde bylo k dispozici rozmnožovací zařízení zvané cyklostyl. Dokonce jsem se s ním naučil pracovat. A moc dobře si vzpomínám, jak se evidovala každá blána, aby stroj náhodou nebyl zneužit k nekalé činnosti, třeba k namnožení básně, povídky nebo letáku.
Autoři Pampevlku své tehdejší počínání zlehčují a necítí se být nějakými disidenty nebo dokonce hrdiny. Oni prostě chtěli dělat jinou kulturu. A někteří netouží po popularitě doposud.
Vidím město rudé
Posrané a chudé
Nad ním hvězda pěticípá
Pod ní národ český chcípá
Až ty hvězdy jednou zhasnou
Bude Praha opět krásnou
Buďme všichni z oceli
Ještě nejsme v prdeli
Jak vidno, zase tak nevinné toto číslo nebylo. Vždyť o několik let dříve byl za podobnou „nevinnost“ vyloučen z českolipského gymnázia student Václav Šimek, skončil ve vězení a nakonec zemřel za nikdy řádně nevysvětlených okolností.
Ale známá protikomunistická říkanka je jen součástí povídky Návrat podepsané Milanem.
„Samá čísla. Jsem vázán. Svázán do kozelce s čísly. Magie. Závislost. Pracovní doba je určena číslem. Někdo v šest, jiný v sedm, další v pět. Ale co když žádná čísla neexistují a my žijeme v klamu? Matematika je nádherná věda. Logická rozumová záležitost. Pro mě absolutní nelogická zašmodrchanost.“
Inspirující i vysmívaný byl pro autory tohoto občasníku tehdejší časopis Socialistického svazu mládeže Mladý svět.
„Milá redakce,“ sděluje autorům Pampevlku oddaná Miluška K. „Píšu Vám hlavně kvůli svému dotazu, kde si můžu předplatit Pampevlk, a tak se Vás dotazuji. Až do dneška jsem četla hlavně Mladý svět, a to především rubriku Sally, Táborový oheň a inzeráty seznámení. Jsem tak trošku orientovaná na erotiku, ale takovou tu slušnou (nesnáším takový to oplzlý porno), a to mi v Mladém světě chybí. Pampevlk ale k mému nadšenému překvapení plně uspokojil mé požadavky. Dokonce některé básničky, jako například ty od Marka, mne příjemně vzrušily a nadchly. Vy rošťáci!“
Třetí číslo mám a Markovy básně patří k tomu nejlepšímu, co v Pampevlku vyšlo. Bohužel právě on nebyl moc sdílný, když jsem mu napsal, aby mi ke vzniku časopisu něco prozradil.
PO SNÍDANI
Ráno
při oblékání
Po snídani
Růžová žiletková rána
rozšklebila se až do chlípnosti
Jakpak to přišlo
že byla v mase tak hluboko?
Snad ani nešlo o krev
ale o bolest
jíž bylo nutno vytěsnit bolestí
hned po snídani
Dojímavé jsou i básně Mirky (dnes Kadlecové), která mě na existenci Pampevlku upozornila a které jsme věnovali několik dílů našeho seriálu.
MIMO JINÉ …
To v čem se nevyznám
je TICHO v patách milování
a jde-li i krok před námi
bývá nebe bez konce
a světla dávno utonulá v moři
nikdo nepláče
ani řasa nepotká se v soli
jen listí básní
za své vezme plamen …
Kdo je Renáta, jsem nezjistil, ale i její básně zabraly část Pampevlku číslo 4.
Příšera
Přivinuls mě do náruče
A šeptnul
CHCI TĚ
Byla to lež navždycky
Ale pravda pro tuto chvíli
A tak nesmrtelná příšera
Dosedla na naše těla
Dolehla na naše těla
A pak uletěla
Jenže když je tu čisto
Spíš
A nevíš
Že já brečím
Bezpečně poznám, kdo se skrývá za Ivankou. Už jsme dohodnuti, že se také sejdeme a zavzpomínáme na její (nejen) básnické začátky.
…
ze všeho co mi chybí
padá sníh
mé prsty mají sněhové
čepice
oči jsou zalepená jinovatkou
a ústa přimrzlá ke klice
dveří
ze všeho co mi padá
k nohám
chybíš ty
Součástí Pampevlku jsou i původní reportáže z akcí, zejména z Pampevlk session. Díky tomu se můžeme dozvědět, že jedno setkání redaktorů se čtenáři proběhlo 28. ledna 1989 v Děčíně.
Pány a Dánové?
Žvíkáme fás natradyšnsešn přátelové magacínu Pampevlkouš vskutku v sopotu a v nikdokdyšnebudedělat.
Končátek ráneum v nedělníku a zanec v 16, 17, 18, 19 stupeňú orlojíka sobotníka.
Protúna dvojteček:
1. Podpalovačka býváku
2. Pokecování milicionárníka ze Závodu Automatizované Dezinformace Ekonomické Krychle /Z.A.D.E.K. n.p./
Tolik malé připomenutí Pampevlku. Většina autorů se i v dalších letech zapsala a stále zapisuje do historie města. Nájemce kina, majitelka školy, kněz, knihkupec… více neprozradím. Myslím, že i takto jsem řekl více, než si původně přáli.