Bohuslav Mikeš 2. část (#57)

Verze pro tisk |

V předchozí části Českolipského undergroundu jsme zabrousili zase mimo hudbu a představili vám podle nás významnou postavu českolipské kultury. Sešlo se nám několik ohlasů a dalších informací, a tak dnes ještě něco přidáváme.

Minule zmíněné fresky v restauraci Split měly u veřejnosti příznivý ohlas, a tak za dva roky získal Bohuslav Mikeš další zakázku od podniku Restaurace, n. p. na zhotovení rozměrné fresky (7×5 metrů) v restauraci Nebe. Zakázka s tématem pánů z Lipé vyžadovala velmi náročnou přípravu, především s ohledem na určení historicky odpovídající podoby dobových oděvů českolipské šlechty XII. – IXX. století. S přípravou rozměrné malby pomáhali Luděk Růžička s Jaroslavem Rusem. Druhý zmíněný zároveň Rytířský salónek doplnil dřevěnými plastikami. O fotografii této fresky jsme se zmínili už v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu, a proto jenom připomínáme, že fresku nechal nový majitel po roce 1996 odstranit.

Páni z Lipé

Ve stejné době začal Bohouš spolupracovat s pražskými divadly, začínajícím Semaforem Jiřího Suchého a především s divadlem D34, později přejmenovaného na Divadlo E. F. Buriana. Za plakát k divadelní hře Karla Čapka Matka a Shakespearově hře Richard III. získal prestižní ocenění Akademie výtvarných umění.

Richard III.


V divadle Semafor se seznámil s tehdejšími začínajícími herci i výrazným autorem poetických textů, textařem, dramatikem a novinářem Janem Schneiderem, později v exilu redaktorem Rádia Svobodná Evropa. Ale nejvíce si vážil přátelství s Waldemarem Matuškou. Měli podobné starosti – kde v Praze bydlet. Walda Matuška přespával na jevišti v Semaforu a Bohouš zase v dílně divadelních dekorací Déčka. Když o víkendech nocovali v bytě u Jana Schneidera, obvykle spolu do rána zpívali velká dueta. Právě při těchto večerech Jan Schneider napsal zcela spontánně „chuligánské verše“, které s Waldou nastudovali a pod názvem Vo co de? poprvé uvedli v únoru roku 1961 před vyprodaným hledištěm Jiráskova divadla v České Lípě. Plakáty pro premiéru a divadelní scénu připravil Bohouš, jak vděčně vzpomíná Jan Schneider ve své knize Zlato pro dva slavíky, kterou vydal v šedesátém osmém roce v nakladatelství Magnet.

Koncem šedesátých let si se zpěvákem Waldemarem Matuškou pronajali na Václavském náměstí v domě číslo 5 půdní prostory, které později každý upravil na samostatný podkrovní byt. Svého nového souseda a bohémského kamaráda Bohouš skvěle zachytil v grafické ilustraci románové postavy kapitána Smolletta v nově ilustrovaném románu spisovatele Roberta Louise Stevensona Poklad na ostrově. Později se přestěhoval z Václavského náměstí na Vinohrady.

Poklad na ostrově

Ve sklepeních ze čtrnáctého století restaurace U Zlaté konvice na Staroměstském náměstí stylově upravil interiér nástěnnými malbami s erby a historickými podobami sedmadvaceti popravených českých pánů Stavovského povstání. Obdobně namaloval obraz a portréty rodiny habsburské císařovny Marie Terezie pro Restaurant Marie Terezie Na Příkopech. Zajímavou zakázku realizoval v Karlových Varech v Hotelu Imperiál, kde bravurně doplnil interiér rozměrným triptychem s výjevem legendy o založení lázeňského města českým králem a římským císařem Karlem IV.

Restaurant Marie Terezie

V první třetině sedmdesátých let byla v Košicích na Slovensku postavena nová výpravní budova železniční stanice. Průčelí budovy výtvarně doplnil pískovcovými reliéfy akad.sochař Miroslav Rybička, působící převážně na severní Moravě. Mezi přizvanými výtvarníky v soutěži uspěl i Bohouš, který spolu se slovenskými umělci realizoval v hale velkou mozajku.

Kromě spolupráce s divadlem D34 realizoval volnou grafiku, maloval a v sedmdesátých i osmdesátých letech se účastnil několika pražských výstav, včetně Salónu pražských výtvarných umělců. Zdařilou výstavu svých obrazů zaměřených na portrétní tvorbu uspořádal v květnu 1992 v Ženevě. Největší vášní pro něho bylo rybaření. Vracel se chytat hlavatky na řeku Oravu, občas lovil ryby v okolí České Lípy nebo ve skalnatém údolí „Peklo“ s protékajícím Robečským potokem, než v roce 2003 zemřel.

Tyto dva díly mohly vzniknout zejména díky těmto lidem: Petru Königovi, Miloši Rusovi, MUDr. Marcele Rusové, Monice Rusové, Petru Charvátovi, Věře Volkové.

Písemné a obrazové prameny:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002
J. Schneider, L. Jelínková: Zlato pro dva slavíky
J. Panáček, J. Kratochvíl: Pohostinná Česká Lípa
Plakáty zapůjčili: Petr Charvát, Monika Rusová
Fotografie ze Splitu: Boris Čeredov

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru